Sysop: 1 revizi

2014-06-29T12:43:39Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 29. 6. 2014, 12:43

Sysop: Nahrazení textu

2011-05-17T23:38:07Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Zverina Josef 01.jpg|thumb|Josef Zvěřina v roce 1973]]
Prof. ThDr. '''Josef Zvěřina''' (* [[3. květen|3. května]] [[1913]] [[Střítež (okres Třebíč)|Střítež]] - [[18. srpen|18. srpna]] [[1990]] [[Nettuno]], [[Itálie]]) byl [[Římskokatolická církev|římskokatolický]] [[kněz]], [[teolog]], [[Dějiny umění|historik umění]] a [[filosof]].
== Život ==
Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do [[Vídeň|Vídně]], kde otec pracoval jako strojní zámečník. Roku [[1918]] se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal [[1924]] do Prahy. V roce [[1932]] maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do [[řím]]ské papežské koleje [[Nepomucenum]] studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen [[11. červenec|11. července]] [[1937]] v Římě a rok tam byl představeným české koleje. [[1938]] se vrátil do vlasti a byl [[kaplan]]em nejprve v tehdejším Falknově ([[Sokolov]]), kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v [[Praha|Praze]]. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech [[1942]] až [[1943]] 13 měsíců internován v Zásmukách.
Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu (spolu s Alexandrem Heidlerem) jako asistent prof. [[Josef Cibulka|J. Cibulky]] pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v [[Paříž]]i v letech 1946-1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském [[Tavant]], která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala [[Univerzita Karlova]].<ref>Křížková, ''Žít jako znamení'', str. 149. </ref>
Po zrušení teologických učilišť v roce [[1950]] byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení. Vrátil se až po téměř čtrnácti letech v roce 1965. Prošel několika manuálními zaměstnáními, přesto i v této těžké době sloužil jako teolog v podzemní církvi. V roce 1969 nastoupil na bohosloveckou fakultu v [[Litoměřice|Litoměřicích]] pro obor Teologie svátostí a křesťanská archeologie, ale už roku [[1970]] musel z fakulty odejít. Poté vykonával duchovní správu na faře v [[Praskolesy|Praskolesích]] u Zdic, kde si však získal takovou vážnost, že se znelíbil úřadům a v roce [[1975]] musel odejít do důchodu. Bydlil v Praze v Malvazinkách a věnoval se výuce i duchovnímu vedení řeholnic a studentů, kteří se připravovali na kněžství. Roku 1988 mu byl udělen čestný doktorát teologie na univerzitě v [[Tübingen]].
Nebyl však slepý k problémům doby: jako jeden z prvních podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a spolupracoval s disidenty, kteří později zaujímali vysoká místa ve státní správě. O jeho aktuální statě byl i velký zájem v cizině, kde publikoval v mnoha odborných časopisech, a několik jeho prací vyšlo v překladu i knižně. Postupně si získal důvěru pražského arcibiskupa [[kardinál Tomášek|kardinála Tomáška]] a stal se jeho rádcem.
V listopadu [[1989]] navštěvoval stávkující studenty a často hovořil na pozvání v terénu. Když si bohoslovci v Litoměřicích prosadili personální změny, vrátil se tam jako profesor a [[děkan]], a to s náročným úkolem zprostředkovat studium teologie i zájemcům mimo seminář. V této souvislosti založil také [[Česká křesťanská akademie|Českou křesťanskou akademii]] a stal se jejím prvním předsedou. Velmi se sblížil s papežem [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem II.]], s nímž se setkal v [[Krakov]]ě a později v Itálii. V Itálii 18. srpna [[1990]] také při koupání v moři náhle zemřel. Pochován je mezi voršilkami na [[vyšehrad]]ském hřbitově.
== Citáty ==
* „Strach a lež jsou nejmocnější spojenci všech diktatur.“<ref>Křížková, str. 117. </ref>
* „Člověk musí být tak trochu fantasta, zvlášť když jsou poměry zlé, aby neztratil elán.“<ref>Křížková, str. 96. </ref>
* „O kriminál si nikdo koledovat nemá, ale jsou situace, kdy prostě člověk musí splnit takový ten kategorický imperativ. A pak se neptá, co z toho bude.“<ref>Křížková, str. 83. </ref>
* „V kriminále se asi člověk naučí žít to slovo evangelia, že Bůh sesílá déšť a světlo na dobré i zlé, tedy jisté velkodušnosti.“<ref>Křížková, str. 84.</ref>
== Ohlasy ==
Kariéru Josefa Zvěřiny nejlépe charakterizují slova [[Oto Mádr]]a: „Ke své eminentní roli rostl od mládí. V jiných časech by jeho kariéra patrně vyvrcholila biskupskou mitrou a kardinálským purpurem, jak mu už za studií předpovídali kolegové v římském [[Nepomucenum|Nepomucenu]]. Místo toho se stal jeho život přímo modelem kariéry směrem dolů.“<ref>Cit. ve Zvěřina, ''Pět cest k radosti'', str. 13</ref>
Roku 1993 byl vyznamenán [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řádem T. G. Masaryka]] in memoriam. V roce [[2002]] postavila [[Česká křesťanská akademie]] ve Stříteži pomník na počest tohoto významného místního rodáka.

== Reference ==
<references/>
=== Literatura ===
* [[Marie Rút Křížková|M. R. Křížková]], ''Žít jako znamení'' (Rozhovory s J. Zvěřinou). Praha 1995
* J. Zvěřina, ''Odvaha být církví'', 2. vyd., Mnichov 1983, Opus Bonum, editor [[Jan Anastáz Opasek|Anastáz Opasek]].
* J. Zvěřina, ''Pět cest k radosti''. Praha 2003
* J. Zvěřina, ''Teologie agapé'' I./II. Praha 1992 – 94
* J. Zvěřina, ''Výtvarné dílo jako znak''. Praha 1971
* J. Zvěřina, ''Vzdor ducha''. (Z dopisů a zamyšlení) Praha 2002
== Externí odkazy ==
* [http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/20.01.2008/207562211000026-16:15-2-svetci-a-svedci-josef-zverina.html Medailon J. Zvěřiny v cyklu ČT ''Světci a svědci'']

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Zvěřina, Josef}}
[[Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní]]
[[Kategorie:Čeští teologové]]
[[Kategorie:Signatáři Charty 77]]
[[Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu]]
[[Kategorie:Nepomucenum]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka]]
[[Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě]]

Josef Zvěřina - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu