Sysop: 1 revizi

2014-06-28T12:30:17Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 28. 6. 2014, 12:30

Sysop: Nahrazení textu

2012-03-20T09:20:23Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Julia Kristeva à Paris en 2008.jpg|thumb|Julia Kristeva]]
'''Julia Kristeva''' (* [[24. červen|24. června]] [[1941]] [[Sliven]], [[Bulharsko]]) je [[spisovatelka]], [[lingvistika|lingvistka]], [[psychoanalýza|psychoanalytička]], [[profesorka]] francouzské l’Universite Paris 7.
== Životopis ==
Narodila se [[24. červen|24. června]] [[1941]], vyrostla v [[komunismus|komunistickém]] [[Bulharsko|Bulharsku]]. Ve věku 25 let odešla na doktorské studium do [[Francie]], kde se v zápětí připojila ke skupině intelektuálů [[Tel Quel]] vydávající stejnojmenný [[časopis]]. Zkušenosti s komunistickým režimem v [[Bulharsko|Bulharsku]] jí umožnily lépe rozumět [[marxismus|marxismu]] a dílu ruských [[formalisté|formalistů]]. Svůj [[lingvistika|lingvistický]] přístup shrnula v knihách ''Semeiotike'', kde sama svůj charakteristický výklad literárních textů nazývá sémanalýzou, ''La Texte du Roman'' a ''La Revolution du Langage Poetique'', která byla její dizertační prací. V průběhu sedmdesátých let se začala věnovat [[psychoanalýza|psychoanalýze]] a v rámci psychoanalytické interpretace napsala několik knih, jako např. ''Au commencement était l'amour: psychanalyse et foi, Soleil noir: dépression et mélancolie'' nebo ''Les pouvoirs de l'horreur'', kde čerpala z vlastní psychoanalytické praxe. V současné době vyučuje lingvistiku na [[l’Universite Paris]], přednáší také na univerzitě v [[Kolumbie|Kolumbii]], [[New York]]u a [[Toronto|Torontu]] a je členkou [[Pařížská psychoanalytická společnost|Pařížské psychoanalytické společnosti]]. V roce [[2006]] získala cenu [[Hannah Arendtová|Hannah Arendtové]] za své politické myšlenky.
Když ji její spolužák [[Roland Barthes]] nazval „cizinkou“, neodkazoval (pouze) k jejímu geografickému původu, ale také ke stylu psaní, který se vyznačuje komplikovaným projevem plným nejasných pojmů, množství cizích slov či běžných slov v nových, netradičních významech.
== Dílo ==
=== Jazyk jako proces označování ===
Kritizuje moderní [[lingvistika|lingvistiku]] a zabývá se tím, co jazyk vlastně znamená. Odvrací se od sassurovského konceptu jazyka založeného na mluvícím [[subjekt]]u jako [[objekt]]u [[lingvistika|lingvistiky]]. Mluvící subjekt je pro ni nejen prostorem pro [[struktura|strukturu]] a opakující se přeměnu, ale především její ztrátou a výdajem. Jazyk podle ní není monolitickou homogenní strukturou, ale heterogenním komplexním procesem označování.
Nahrazuje [[Lacan]]ovo dělení mezi imaginárním a [[symbolika|symbolickým]] řádem dělením mezi [[semiotika|semiotickým]] a symbolickým a [[interakce|interakci]] mezi nimi nazývá “proces označování”.
=== Feminismus, feminita a mateřství ===
Spolu s [[Luce Irigary]]ovou či [[Helene Cioux]]ovou bývá považována za klíčové postavy francouzského [[feminismus|feminismu]]. Ve svých dílech pojednávajících o [[ženskost]]i odkazuje na [[psychoanalýza|psychoanalytickou]] tradici, přičemž se snaží o přehodnocení předoidipovského vztahu dítěte k matce. Zde dochází k závěru, že nejen individuální [[subjekt]], ale také celá [[kultura]] stojí na potlačení původní [[identifikace]] s mateřským ženstvím. K otázce ženství ([[feminita|femininity]]) přistupuje z pozice [[antiesencialismus|antiesencialismu]] a zdůrazňuje, že ženství jako takové není možné definovat. Spolu s tím také odmítá existenci „[[ženské psaní|ženského psaní]]“ („écriture féminine“ či „parler femmes“), protože konkrétní charakteristiky ať již [[subjekt]]u nebo psaní jsou závislé na daném [[kontext]]u, na jejich pozici v [[symbolika|symbolickém]] řádě. To, co stanovuje ženě její místo, je její vztah k dominantnímu symbolickému systému. Zdůrazňuje, že ženy si musí najít své místo v kulturním prostoru prostřednictvím jiných modulací jazyka a jiných předmětů myšlení než těch mužských. Takové hledání však nemůže probíhat na rovině uniformního kolektivního hnutí, ale výhradně na rovině individuální; každá žena si musí najít svůj vlastní specifický jazyk. Schvaluje užití zájmena „my“ (ženy) v případě feministické politické akce, zároveň však poukazuje na represivní povahu označení „žena“, které předepisuje určité vzory myšlení, chování a jednání. Ženy může legitimně spojovat jejich politický nebo sociální program, ale ne jejich „ženská podstata“. (Fulka 2002). Specifické postavení v symbolickém řádu zaujímá mateřské tělo, které hraje významnou roli při vytváření [[subjektivita|subjektivity]]. Kristeva odmítá [[Sigmund Freud|Freudovu]] a Lacanovu tezi o důležitosti otce a hrozbě [[kastrace]] a naopak volá po novém přehodnocení mateřství. V eseji nazvané ''Stabat mater'' kritizuje mj. [[Simone de Beauvoirová|Beauvoirovou]] za její striktní odsunutí [[mateřství]] do pozadí a upozorňuje na nejasnou pozici mateřského těla. Žena-matka je jistým způsobem „rozštěpená“, nachází se mezi [[příroda|přírodou]] a [[Kultura|kulturou]], vnitřním a vnějším, [[semiotika|sémiotickým]] a [[symbolika|symbolickým]]; toto rozštěpení pak podle ní přináší tvůrčí [[psychika|psychický]] prožitek, který se nemůže ničemu jinému vyrovnat.
=== Vybraná bibliografie ===
* 1969 ''Semeiotike: recherches pour une sémanalyse''. Paris: Éditions du Seuil.
* 1970 ''Le Langage, cet inconn: une initiation à la linguistique''. Paris : S.G.P.P.
* 1970 ''Le Texte du roman: approche sémiologique d'une structure discursive transformationnelle''. The Hague; Paris; New York: Mouton.
* 1971 ''Épistémologie de la linguistique. Hommage à E. Benveniste.'' Paris: Didier.
* 1974 ''Des Chinoises, Paris: Éditions des Femmes.''
* 1974 ''La Révolution du langage poétique: l'avant-garde à la fin du XIXe siècle, Lautréamont et Mallarmé''. Paris: Éditions du Seuil.
* 1977 ''Polylogue''. Paris: Éditions du Seuil.
* 1980 '''Pouvoirs de l'horreur: essai sur l'abjection'''. Paris: Éditions du Seuil.
* 1988 ''Étrangers à nous-mêmes''. Paris: Fayard.
==== V češtině ====
* 2004 ''Jazyk lásky: eseje o sémiotice, psychoanalýze a mateřství''. Praha: One Woman Press.
* 1999 ''Slovo, dialog a román: texty o sémiotice''. Praha: SOFIS.
== Vyznamenání ==
* 1987 Řád Chevalier des Arts et des Lettres
* 1989 Cena Henryho Hertze
* 1991 Řád Ordre National de la Mérite
* 1995 Čestný doktorát na Western Ontario University, Kanada
* 1997 Řád Légion d'Honneur
* 1997 Čestný doktorát Victoria University na Toronto University, Kanada
* 1998 Členkou American Academy of Arts and Sciences
* 1999 Čestný doktorát [[Harvard University]], Boston, Ma
* 2000 Čestný doktorát Université Libre v Belgii
* 2000 Čestný doktorát Universität Bayreuth
* 2000-2001 na školní rok jmenována členkou Institut Universitaire de France
* 2000 Členkou Torontské univerzity, Kanada
* 2002 Členkou [[British Academy]], London
* 2002 Čestný doktorát University Sofia
* 2002 Členkou Academie Universelle des Cultures
* 2003 Čestný doktorát New School University, New York
* 2004 Mezinárodní Holbergova cena
* 2006 Cena Hannah Arendtové
* 2007 Cena créateurs sans frontières, « essai », quai d’Orsay, cultures France
* 2007 [[Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97]]

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Kristeva, Julia}}
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Francouzští spisovatelé]]

Julia Kristeva - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu