Sysop: 1 revizi

2014-02-06T15:41:45Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 6. 2. 2014, 15:41

Sysop: 1 revizi

2011-04-12T14:58:01Z

1 revizi

Nová stránka

{{Různé významy|tento=křtu, jak je chápán v [[křesťanství]] a určitých historických skupinách [[Judaismus|židovství]]}}
[[Soubor:Anônimo - Batismo de Jesus, séc. XVIII.JPG|thumb|[[Ježíš]] křtěný v [[Jordán]]u]]
'''Křest''' (ze [[stará němčina|staroněmeckého]] ''krist'' Kristus; [[řečtina|řecky]] βάπτισμα ponoření < βαπτίζειν nořit, ponořovat) je obřad obmytí vodou, užívaný v některých [[náboženství]]ch – určitých historických skupinách [[Judaismus|židovství]] a především [[křesťanství]].
V křesťanství je křest jednou ze [[svátost]]í a představuje očištění od [[hřích]]ů a sjednocení [[věřící]]ho s [[Ježíš Kristus|Kristem]] v jeho smrti a [[vzkříšení]]. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]], který podle [[Nový zákon|Nového zákona]] pokřtil Ježíše v řece [[Jordán]]u. Křesťané křtí v závislosti na tradici pokropením, politím nebo plným ponořením do vody.
== Katolické a pravoslavné pojetí křtu ==
[[Liturgie]] křtu v [[katolická církev|katolické církvi]] a [[pravoslaví]] odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou, která má svou paralelu v příběhu [[Noe]]ma či [[Mojžíš]]e a projití [[Izrael]]itů [[Rudé moře|Rudým mořem]]. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. Při křtu dostává [[neofyta]], tedy nově pokřtěný člověk, jméno. [[Katolictví|Katolíci]] věří, že křtu je zapotřebí pro smazání [[prvotní hřích|prvotního hříchu]], a proto je běžná praxe křtu malých dětí.
Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný.
Z '''[[církevní právo|právního]] hlediska''' je křest vstupem do určité církve. Podle toho, v jaké [[církev|církvi]] a [[ritus|ritu]] člověk křest podstoupí, k té církvi a ritu náleží a platí pro něj zákoník té dané církve. Pro velký význam křtu je mezi církvemi, které jsou členy ekumenické rady církví ustálená praxe, že se navzájem uznáváná, pokud byl vykonán ve víře v Trojjediného Boha. Vychází to i z všeobecného přesvědčení, že křest může být svou povahou udělen/přijat jen jednou, neboť jeho platnost je trvalá a nelze ji nikdy zrušit. To znamená, že – až na výjimky – pokud nějaký pokřtěný přechází z jedné církve do druhé, nebývá „překřtíván“.<ref>[[Římskokatolická církev]] v ČR uzavřela dohody o vzájemném uznání křtu s [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrskou církví
evangelickou]], [[Československá církev husitská|Církví československou husitskou]] ([[25. leden|25. ledna]] [[1994]]) a [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezskou církví evangelickou augsburského vyznání]] ([[22. leden|22. ledna]] [[2001]]).</ref> Pokud je někdo pokřtěn, považuje se za takového, i když později církev či víru opustí.
Výjimkou jsou případy, kdy křest nebyl vykonán ve víře v [[Nejsvětější Trojice|Nejsvětější Trojici]], jako je tomu např. u [[Svědci Jehovovi|Svědků Jehovových]]. Jejich křest (jako všechny křty nevykonané ve víře v Trojici) není ostatními církvemi uznáván za platný, a pokud přicházejí do těchto církví, jsou pravidelně znovu křtěni. Naopak Svědci Jehovovi neuznávají jiné křty a pokud přechází někdo k nim, je také křtěn. Další výjimkou je [[pravoslaví|pravoslavná církev]]. Ta neuznává křest katolický, ale katolíci uznávají křest pravoslavný.
Existuje-li pochybnost, zda byl křest udělen či neudělen právoplatně, provede se tzv. [[křest pod podmínkou]] („Pokud nejsi pokřtěn, tak tě křtím ve jménu Otce i Syna i ducha Svatého.“) Ten pak má právní důsledek jedině tehdy, nebyl-li první křest platný a člověk takto křtěný má jistotu, že je skutečně členem církve – Těla Kristova (praxe katolické církve).
== Podmínky křtu ==
Jedinou podmínkou k přijetí křtu je, že člověk, který jej chce příjmout, musí vyznávat to, v co věří církev provádějící křest. Malé děti mohou být pokřtěny pouze tehdy, zaručí-li se jejich rodiče, že je budou vychovávat ve víře. Předpokládá se, že rodiče zajistí naplňování povinností, které ze křtu vyplývají (dodržování jak [[desatero|desatera]], tak u katolíků ještě [[církevní přikázání|církevních přikázání]]). Některé křesťanské denominace považují tento křest za neplatný. Křtem se u konvertitů podle převažující víry smazává jak dědičný hřích, tak hříchy z předchozího života.
Obvykle křtí [[biskup]], [[kněz]] nebo [[jáhen]], ale ve výjimečné situaci může křtít každý, kdo má úmysl „konat to co církev“ a křest udělit dle platné formy na základě vyhovění žádosti (tudíž i nevěřící).
Křestní formule katolické církve: „''(Jméno ve [[vokativ]]u)'', já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Při těchto slovech je na člověka lita čistá voda.
V některých církvích probíhá křest krátce po narození, v jiných až ve věku, kdy se očekává schopnost rozpoznat význam křtu. Jindy jsou možné obě možnosti a záleží na rozhodnutí rodičů.
== Kritika a platnost křtu v dětském věku ==
Praxe pokřtívání dětí, které o svém křtu nemohou samostatně rozhodnout, bývá z různých důvodů kritizována. Jedním z důvodů, proč je tato praktika některými považována za kontroverzní, je skutečnost, že se dítě křtem stává bez vědomého souhlasu členem církve. Někteří křesťané upozorňují, že sám Ježíš byl pokřtěn až ve 30 letech. Proto křtění dětí odmítají mnohé křesťanské denominace jako baptisté, letniční, charismatici, ale i mormoni, amišové, mennonité, svědci Jehovovi a další. Ti křest v dětském věku považují za neplatný, a pokud k němu došlo, provádí jej v dospělosti znovu.
== Jiné formy křtu ==
Pokud křest nemůže být udělen – například proto, že není voda, existuje podle učení katolické církve [[křest touhy]] a [[křest krve]].
Umírající, který není pokřtěn a nemůže být u něho křest řádně vykonán je svojí touhou – vírou pokřtěn.
Křtem krve jsou pokřtěni ti, co dřív než stačili přijmout křest řádný, byli zabiti pro Krista. Nejčastěji se jako příklad uvádějí [[prvomučedník|prvomučedníci]]. Dnes například v Číně a v dalších zemích je možné, že není pokřtěn člověk, který se rozhodl pro konverzi, protože je dříve pro svoji konverzi zabit. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů také provádí tzv. zástupné křty za ty, kteří již zemřeli a kteří za svého života neměli možnost křest přijmout.
== Metaforické použití ==
V přeneseném smyslu se slovem křest označuje také slavnostní pojmenování, zprovoznění či uvedení na trh věcí, zvířat nebo uměleckých děl. Z hlediska křesťanství jde o nevhodné použití slova křest, a některé církve proto zakazují věřícím se těchto obřadů účastnit. Dále může mít slovo křest přenesený význam první zkušenosti, zahájení či [[inaugurace]], například „křest ohněm“ v tomto smyslu znamená první bojovou zkušenost.

== Reference ==
<references/>
== Související články ==
* [[Křtitelnice]]
== Externí odkazy ==
* [http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1260 Katechismus katolické církve]
* [http://www.blucina.cz/farnost/krest.htm Křest v římskokatolické církvi]
* [http://www.calvin.edu/academic/cas/gpa/story6.htm Why the Jews Let Themselves Be Baptized] – článek o křtu Židů v nacistickém Německu

{{Svátosti}}{{commonscat|Baptism}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Svátosti]]

Křest - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: 1 revizi