Sysop: 1 revizi

2014-01-17T11:14:41Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 17. 1. 2014, 11:14

Sysop: + oprava kategorií

2007-08-05T21:18:58Z

+ oprava kategorií

Nová stránka

'''Karel Kyncl''' (* [[6. leden|6. ledna]] [[1927]], Žebrák, † [[1. duben|1. dubna]] [[1997]] Londýn) byl český publicista, reportér a novinář, patří k našim nejznámějším československým rozhlasovým zpravodajům a komentátorům padesátých a šedesátých let 20. století. Velkou přízeň posluchačů rozhlasu a televize si získal jako komentátor televize v USA. Byl také aktivní jako překladatel; zprvu byl stoupenec a později aktivní oponent československého komunistického režimu.

== Životopis ==
=== Mládí ===
Narodil se ve vlastenecky orientované rodině - jeho otec byl vyučený [[soustruh|soustružník]], aktivní člen odborů, za 1. světové války náčelník Sokola v Žebráku a později starosta Žebráku. Od roku [[1935]] otec pracoval v továrně v Praze-Hostivaři; v létě [[1937]] se za ním přestěhovala i rodina.
Karel Kyncl začal v Praze chodit na gymnázium ve [[Vršovice|Vršovicích]]. Odmala jej přitahovaly rozhlasové pořady a roku [[1943]] se stal členem ''[[Dismanův rozhlasový dětský soubor|Dismanova rozhlasového dětského souboru]]'' (DRDS) kam jej přivedl spolužák a pozdější rozhlasový režisér [[Jiří Horčička]]. Tato činnost v Kynclovi probudila jeho talent pro ústní přednes i literární činnost. Po skončení 2. světové války vstoupil z přesvědčení do KSČ a zapsal se na studium žurnalistiky. S DRDS pořádal a hrál agitační pořady a začal psát angažované rozhlasové hry. Na přelomu let [[1946]] a [[1947]] se také se sborem zúčastnil několikaměsíčniho turné po Velké Británii.

=== Počátky v rozhlase ===
V květnu [[1948]] získal Kyncl své první angažmá v [[Československý rozhlas|Československém rozhlase]] jako moderátor spolu s [[Pavel Kohout|Pavlem Kohoutem]] při dva měsíce trvající Mezinárodní výstavě rozhlasu (MEVRO) v Praze. Vysílání bylo živé, do značné míry improvizované, Kyncl s Kohoutem sami vytvářeli některé pořady a výstava mu tak přinesla důležité zkušenosti z rozhlasového prostředí mj. proto, že vysílání nebylo ještě [[cenzura|cenzurované]]. Posluchači se tehdy mohli poprvé mohli seznámit s jeho osobitým stylem k němuž patřil i určitý ironický odstup. Kyncl zde byl také mj. přítomen při pokusném a vůbec prvním veřejném vysílání [[Československá televize|Československé televize]] od [[15. květen|15. května]] [[1948]], dokonce stanul i před kamerou.

Počátkem roku [[1949]] pracoval v oddělení agitace ÚV KSČ, poté dostal místo v kulturní rubrice redakce [[Mladá fronta|Mladé fronty]]. Zde však působil jen krátce, neboť po dvou měsících dostal na pokyn ÚV KSČ výpověď pro rozšiřování básně která parodovala poezii [[Vítězslav Nezval|Vítězslava Nezvala]]. Na podzim [[1949]] skončil formálně se studiem a nastoupil základní vojenskou službu, po roce se mu podařilo získat místo v Armádním rozhlasu kde pracoval mimo jiné s [[Karel Šiktanc|Karlem Šiktancem]] a [[Jiří Ruml|Jiřím Rumlem]]. V roce [[1950]] se oženil s Jiřinou Meissnerovou s níž měl později dvě děti. V Armádním rozhlasu zůstal jako reportér a moderátor i po skončení vojenské služby. V 50. letech zde napsal ve stylu socialistického realismu řadu propagandistických rozhlasových her o novináři [[Julius Fučík|Juliu Fučíkovi]], dále rozhlasových her pro dospělé i děti, reportáží, fejetonů atd.

=== Zpravodajem ve Spojených státech amerických ===
Na podzim roku [[1960]] dostal Kyncl nabídku tehdejšího ředitele Čs. rozhlasu [[Karel Hoffmann|Karla Hoffmanna]] stát se zahraničním zpravodajem ve Spojených státech amerických. Nabídku přijal, v roce [[1961]] opustil zaměstnání v Armádní redakci rozhlasu a přešel do redakce zahraniční (stal se mj. spolupracovníkem [[Jiří Dienstbier|Jiřího Dienstbiera]], [[Luboš Dobrovský|Luboše Dobrovského]] nebo [[Jan Petránek|Jana Petránka]]). Do USA odletěl s manželkou v roce [[1962]], jejich děti však musely zůstat doma. Kromě funkce zahraničního zpravodaje byl také zpravodajem ČTK při Organizaci spojených národů. Žil a pracoval v New Yorku, ale také často cestoval po USA. Manželka mu pomáhala jako asistentka. Při svém pobytu se proslavil mj. aktuálními reportážemi o atentátu na prezidenta [[J. F. Kennedy]]ho v Dallasu [[22. listopad]]u [[1963]] a sám se poté aktivně zapojil do zkoumání okolností atentátu, mj. byl v úzkém kontaktu s advokátem [[Mark Lane|Markem Lanem]] který zastupoval zájmy zavražděného ''Lee Harveye Oswalda'', obviněného z vraždy Kennedyho. Na základě těchto zkušeností v roce [[1966]] vydal knihu ''63 dní do Dallasu''. Jeho pobyt se hluboce projevil na jeho názorech - začal si uvědomovat, že pravda nemusí být jen jedna a po svém návratu do Československa roku [[1965]] již postupně přestával zastávat dogmatické názory.

=== Pražské jaro ===
Krátce ještě působil jako nestálý zpravodaj v Asii - řadu reportáží pořídil třeba během války ve Vietnamu. Na jaře [[1968]] se stal členem MV KSČ. Téhož léta pobýval v Japonsku kde jej [[21. srpen|21. srpna]] [[1968]] zastihla zpráva o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do Prahy se vrátil o měsíc později, pro osobní neshody však vzápětí dal z rozhlasu výpověď.

=== Oponentem normalizačního režimu ===
Koncem roku 1968 získal Kyncl místo v Československé televizi; ve vysílání se však neskrýval se svými kritickými názory na okupaci státu. Po smrti Jana Palacha pak došlo k dalšímu vyhrocení střetu názorů mezi skupinou kriticky orientovaných redaktorů a nastupujícím normalizačním režimem. Konflikt Kyncla s režimem vyvrcholil, když na zasedání MV KSČ otevřeně kritizoval konformní postoje Gustáva Husáka. Díky tomu byl roku 1969 vyloučen z KSČ a definitivně byl zařazen na seznam nepřátel režimu. Současně dostal výpověď ze zaměstnání a perzekucím byla podrobena i jeho rodina. Ve svém odporu vůči režimu ale neustával - podepsal otevřený dopis Deset bodů. To mu vyneslo další pronásledování, šikanování a dvacetiměsíční věznění. Nadále mohl vykonávat jen nekvalifikovaná špatně placená povolání a i tam byl pod tlakem a dostával výpovědi. Jeho advokátkou, díky níž v některých soudních stížnostech vyhrál, byla [[Dagmar Burešová]]. Z finanční nouze si se svou ženou částečně pomáhali překládáním knih, překlady však musely být vydávány pod cizími jmény. Perzekuce ze strany státních orgánů však byla čím dál tím tvrdší, zejména po jeho podpisu Charty 77. Odpírání invalidního důchodu, omezování základních občanských práv, obvinění z podvracení republiky a nakonec další věznění bez odsouzení vystavovaly manžele Kynclovy velkému tlaku. V politicky napjaté situaci, s nezanedbatelnou pomocí politiků i osobností ze Západní Evropy - mj. [[Graham Greene|Grahama Greena]] se kterým Kyncla pojilo přátelství neboť s ním kdysi vedl interview - se jim až koncem roku [[1982]] podařilo získat politický azyl ve Velké Británii a v ČSSR povolení k vystěhování výměnou za československé občanství, jehož se museli vzdát. Do Velké Británie vycestovali přes Německo v únoru [[1983]].

=== V emigraci ===
V Londýně žil zpočátku ze sociální podpory, avšak brzy se Kynclovi díky pochopení šéfredaktora [[Jiří Theiner|Jiřího Theinera]] podařilo získat místo v měsíčníku [[Index on Censorship]] zabývajícím se všemi možnými projevy cenzury ve světě. S Kynclovým přispěním pak vycházely texty autorů v Československu zakázaných, třeba - [[Václav Havel|Václava Havla]], [[Ludvík Vaculík|Ludvíka Vaculíka]], [[Ivan Klíma|Ivana Klímy]], [[Bohumil Hrabal|Bohumila Hrabala]], [[Milan Uhde|Milana Uhdeho]], [[Milan Šimečka|Milana Šimečky]], Pavla Kohouta a dalších. Prostřednictvím Index on Censorship také pravidelně spolupracoval s Amnesty International. Sám dále nepravidelně působil v [[BBC]], psal články pro další československá exilová periodika v Západní Evropě, překládal a s manželkou a synem Ivanem vytvářel, natáčel na videokazety a posílal do ČSSR samizdatový informační pořad Videomagazín.

=== Po pádu železné opony ===
Po pádu komunistického režimu v ČSSR bylo Kynclovi vráceno československé občanství a byl rehabilitován. Od Československého rozhlasu dostal nabídku na jedno z vedoucích míst kterou však nepřijal, místo toho zůstal v Londýně a stal se zpravodajem rozhlasu ve Velké Británii. Pravidelně však navštěvoval Prahu. Vydal řadu knih které dříve nemohly vyjít a psal nové. V Československu se stal populární díky svým příspěvkům a osobitému stylu. Jeho intenzivní aktivitu utlumilo až onemocnění rakovinou diagnostikované roku [[1996]]. Nemoci podlehl 1. dubna 1997.

== Zajímavosti a citáty ==
* Roku 1968 hrál jednu z hlavních rolí ve filmu [[Muž na útěku]] režiséra [[Václav Sklenář|Václava Sklenáře]].
* O možnosti reformy socialismu prohlásil: "Prase se dá refomovat do uzeného teprve tehdy, když se nejdřív zabije."

== Ocenění a vyznamenání ==
* Cena rozhlasové Žatvy
* Dvě ceny [[Julius Fučík|Julia Fučíka]]
* Cena [[Vít Nejedlý|Víta Nejedlého]]
* Státní cena (1948)
* Vyznamenání Za službu vlasti
* Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
* Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1965)
* Výroční cena Zdeňka Nejedlého (1967)
* Cena generálního ředitele Českého rozhlasu (1997, in memoriam)

== Literatura ==
Milan Pokorný: Karel Kyncl, Radioservis 2005, ISBN 80-86212-42-4

== Bibliografie ==
* Rozhlasová romance(1961)
* ''Voják'' ([[1961]])
* ''Moje Británie'' ([[1993]])
* ''V Buckinghamu otevřeno'' ([[1994]])
* ''V Manchesteru nemají manšestr'' ([[1995]])
* ''Gardenparty u královny'' ([[1996]])
* ''Londýnský zpravodaj se hlásí'' ([[1997]] - vydáno posmrtně)
* ''Dvojí domov Karla Kyncla'' ([[1999]] - vybrala a uspořádala Jiřina Kynclová)

== Externí odkazy ==
* [http://www.mesto-horovice.cz/hist/nerodaci/kyncl.html Karel Kyncl (Horovice)]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Český novinář|Kyncl, Karel]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé|Kyncl, Karel]]
[[Kategorie:Český herec|Kyncl, Karel]]

Karel Kyncl - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + oprava kategorií