Sysop: 1 revizi

2014-01-16T21:49:11Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 16. 1. 2014, 21:49

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-15T23:48:08Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Cubacrisis 17 Oct 1962.jpg|thumb|Letecký pohled USAF na kubánskou raketovou základnu]]
'''Karibská krize''' (též '''Kubánská krize''') byla mezinárodní politická krize. Hrozilo, že přeroste v [[jaderný konflikt]]. Vypukla v roce [[1962]] v důsledku rozmístění [[Sovětský svaz|sovětských]] [[raketa|raket]] středního doletu na [[Kuba|Kubě]]. V reakci na to vyhlásily [[Spojené státy americké|USA]] blokádu [[Kuba|Kuby]], která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území. To se podařilo, neboť sovětská [[Plavidlo|plavidla]] se na hranici kontrolované zóny skutečně zastavila. Po dalších jednáních byly odstraněny i již instalované [[Raketa|rakety]], [[Spojené státy americké]] se zavázaly že nenapadnou [[Kuba|Kubu]] a že stáhnou svoje [[raketa|rakety]] středního doletu z [[Turecko|Turecka]].
Dalším významným důsledkem této krize bylo zavedení [[horká linka|horké linky]] mezi [[Bílý dům|Bílým domem]] a [[Kreml]]em.
== Pozadí ==
Události vedoucí k této krizi se začaly odehrávat už v roce [[1952]], kdy se moci na [[Kuba|Kubě]] za podpory americké zpravodajské služby [[CIA]] zmocnil diktátor [[Fulgencio Batista]]. Téměř okamžitě se vytvořila [[opozice]] proti jeho vládě – zformovala se do Hnutí mládeže století ([[Hnutí 26. července]]) do jehož čela se postavil mladý levicově orientovaný právník [[Fidel Castro]], který za svoji opoziční činnost pobýval i ve [[vězení]]. Castro později odešel do mexického [[exil]]u, odkud v roce [[1957]] začal organizovat [[Partyzánská válka|partyzánskou válku]] proti ostrovnímu režimu.
V roce [[1959]] povstalci zvítězili a prozatímním prezidentem se stal [[Manuel Urrutia]]. Fidel Castro zaujal funkci velitele ozbrojených sil. Tam ale nevydržel dlouho – již [[17. únor]]a [[1959]] byl jmenován předsedou nové reorganizované vlády. Tato nová vláda od začátku bezvýhradně podporovala nejchudší obyvatele a jedním z prvních rozhodnutí bylo zvýšení nejnižších [[Mzda|mezd]] a snížení cen [[lék]]ů, elektřiny apod. Od začátku v této vládě také vzrůstal vliv [[komunismus|komunistické]] strany – v říjnu [[1959]] dokonce Castro ostře zasáhl proti pravicovým odpůrcům komunistické strany (např. jeden z [[důstojník]]ů, Hubert Matos, byl odsouzen k dvaceti letům [[vězení]] za svoji kritiku [[Komunistická strana Kuby|komunistické strany Kuby]]).
Hlavním důvodem Castrových zásahů proti nesouhlasným hlasům však nebyla přímá [[sympatie]] s komunisty – Castro se spíše bál spojení vnitřní opozice s exilovými organizacemi, jejichž aktivita výrazně narůstala. Castrova vláda mezitím stále více zasahovala do soukromého sektoru hospodářství (např. uvalila vysokou daň na těžbu ropy) – tato opatření se kubánských firem výrazně nedotkla, ovšem dotkla se amerických firem, které část svého podnikání provozovaly na Kubě.
[[Spojené státy americké|Spojené státy]] se ihned rozhodly pro odvetná opatření a začaly blokovat obchod s Kubou. Zajisté to nebylo příliš šťastné řešení – Spojené státy tím totiž odstartovaly kubánský příklon k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] a přiřadily jim tak roli v bipolárním rozdělení světa. A v tomto momentě, tedy během roku [[1960]], také začala sovětská podpora Kuby. V dubnu [[1960]] ukončily [[Spojené státy americké]] veškerou svou pomoc Kubě a o měsíc později navázala [[Havana]] oficiální [[diplomat]]ické a obchodní vztahy s [[Moskva|Moskvou]]. Kuba zároveň ukončila veškeré dodávky [[cukr]]u do Spojených států a ukončila tak svoji roli „cukřenky“ Spojených států. [[Sovětský svaz]] poté začal svoji masivní podporu Kuby, která zahrnula i [[úvěr]] ve výši sto milionů [[Americký dolar|amerických dolarů]] určený především na nákup [[Zbraň|zbraní]]. Obě [[velmoc]]i potvrdily začátek nových sporů posílením svých vojenských pozic – v listopadu 1960 například Spojené státy posílily veškeré [[Armáda USA|své vojsko]] v oblasti [[Antily|Antil]].
Jako další krok obrany proti sebemenšímu americkému vlivu zvolil [[Fidel Castro]] [[znárodňování]] kubánských podniků, což zřejmě utvrdilo odhodlání [[Američan]]ů zničit Castrův režim. To bylo definitivně potvrzeno [[19. říjen|19. října]] [[1960]], kdy Spojené státy z [[Havana|Havany]] odvolaly svého [[Velvyslanec|velvyslance]] a úplně zablokovaly veškerý vývoz amerického zboží na Kubu. Všemi těmito opatřeními však Spojené státy jen prohlubovaly vztahy Moskva – Havana, a potvrzovaly tak postavení Kuby jako předsunuté hlídky SSSR na západní polokouli. Tato kubánská role byla potvrzena, když [[3. leden|3. ledna]] [[1961]] došlo k přerušení diplomatických vztahů mezi Havanou a [[Washington D. C.|Washingtonem]] – Spojené státy tak svou reakcí na kubánskou agrární reformu prakticky vehnaly Castra do náruče Sovětského svazu. Fakt, že jediná obrana proti politice USA vede přes SSSR, vedl Castra k akceptování komunismu, ačkoliv sám vyznavačem [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] nebyl a s kubánskými komunisty měl nejeden konflikt.
== Útok na Kubu ==
{{Podrobně|Vylodění v zátoce Sviní}}
Po tomto Castrově rozhodnutí o znárodnění začaly Spojené státy organizovat tajné operace a opatření proti havanské vládě – mj. podporu kubánskému [[exil]]ovému hnutí, kterému byly poskytnuty zbraně a výcvik od [[Central Intelligence Agency|CIA]]. [[17. duben|17. dubna]] [[1961]] se ozbrojené síly kubánského exilu vylodily v [[zátoka Sviní|zátoce Sviní]] – útok měl být (minimálně podle představ velitelů těchto invazních sil) podpořen v dalších fázích letectvem a ozbrojenými silami USA. Ve skutečnosti tento příslib měli od CIA, která ovšem nikdy nedocílila otevřeného souhlasu vládní administrativy s tímto bodem plánu.
Invaze byla velice špatně naplánována, k očekávanému povstání nedošlo a invazní jednotky samy byly směšně slabé a mizerně vyzbrojené, což vedlo k jejich rychlému rozdrcení - zejména když rozhořčené reakce světové veřejnosti přesvědčily prezidenta [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedyho]], že podpořit zřejmě předem ztracenou věc by bylo nevhodné, takže se od celé věci distancoval. Castro díky tomuto útoku a následnému vítězství dostal příležitost na Kubě dokončit budování [[Totalitarismus|totality]]. To také učinil založením [[Sjednocení revolučních organizací]] (ORI), které spojovalo doposud samostatné politické subjekty (Hnutí 26. července, Lidovou socialistickou stranu a Direktorium 13. března).
Ještě před tímto útokem, [[13. březen|13. března]] 1961, ale americká vláda vyhlásila otevřenou distanci od latinskoamerických [[diktatura|diktatur]] (i když jinak byly Spojené státy vůči sociálně slabé a nestabilní Latinské Americe velmi vstřícné a štědré).
Přes veškeré neshody ale kubánští činitelé, především [[Che Guevara|Ernesto „Che“ Guevara]] a Fidel Castro, několikrát naznačili možnost uvolnění vazeb se sovětským blokem a ochotu „rozmrazit“ vztahy mezi Havanou a Washingtonem. Ale [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedyho]] vláda na tyto náznaky nereagovala a posunula tak Kubu opět blíže Sovětskému svazu. Počátkem roku [[1962]] se Castro dokonce demonstrativně přihlásil k ideologii [[Marxizmus-leninismus|marxismu-leninismu]] – čímž ovšem ztratil podporu některých jihoamerických států a na lednovém sjezdu OAS ([[Organizace amerických států]]) byla Kuba [[ostrakizace|ostrakizována]] coby nástroj komunistického bloku. O několik dní později, [[3. únor]]a, uvalily Spojené státy [[embargo]] na veškerý obchod s Kubou, zanedlouho poté byla Kuba dokonce vyloučena z Hospodářské a sociální rady OAS a jiných sdruženích a rad OAS (navíc byla ustanovena komise, která měla plnit dozor nad dodržováním všech sankcí vůči Kubě). Spojené státy se navíc začaly intenzivněji vyzbrojovat (ze siláckých řečí [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikity Chruščova]] totiž Kennedy nabyl dojmu, že je Sovětský svaz mnohem silnější než ve skutečnosti byl).
== Rozmístění sovětských raket ==
Mezitím se v Moskvě zrodila [[operace Anadyr]], jejíž náplní byl projekt vybudování sovětských vojenských základen na Kubě – tento plán byl vymyšlen jako odpověď na rozmístění amerických střel v [[Turecko|Turecku]] a [[Itálie|Itálii]]. Během jara [[1962]] bylo o operaci definitivně rozhodnuto a v květnu na Kubu vyrazila sovětská delegace, která měla vyjednat souhlas kubánské vlády. Toho se jí také dostalo (souhlas byl bez váhání a jednohlasný) a v červnu už Chruščov potvrzoval sestavu [[velitel]]ského sboru pro operaci a na Kubu byla zároveň vyslána další sovětská delegace, která s Havanou uzavřela sovětsko-kubánskou vojenskou smlouvu.
Od 12. července začal probíhat přesun vojenského materiálu a personálu na Kubu. Tehdy selhala americká [[rozvědka]] – Washington totiž o dění na Kubě dostal informace až koncem srpna. První varování, jako reakci na tyto informace, dostala Moskva [[4. září]] [[1962]], zároveň Spojené státy povolaly do akce 150 tisíc záložních vojáků. Na toto varování Chruščov odpověděl prohlášením, že na Kubě žádné sovětské rakety neumístí – v té době už rakety ale na Kubě byly.
O necelý měsíc později založil [[John Fitzgerald Kennedy]], na základě pozorování průzkumných letounů, zvláštní skupinu [[Central Intelligence Agency|CIA]] pro Kubu. Ve stejné době probíhalo zasedání Valného shromáždění [[Organizace spojených národů|OSN]], kde kubánský prezident [[Osvaldo Dorticos Torrado]] reagoval na kritiku [[militarizace]] prohlášením, že země pouze reaguje na hrozbu vnější [[agrese]].
Za další týden, [[16. říjen|16. října]] 1962, se prezidentu Kennedymu dostaly do rukou snímky sovětských základen na Kubě – okamžitě svolal schůzi se svými poradci, na které byla řešena otázka možného zásahu, případně jeho charakteru a možných rizicích.
O dva dny později měl John F. Kennedy v rukou další snímky Kuby – zcela zřetelně z nich vyčetl rychlý postup sovětských prací. Podle vědecké analýzy nové ozbrojení „ostrova svobody“ ohrožovalo životy 80 milionů Američanů. Opět, tentokrát naléhavěji, diskutoval [[americký prezident]] se svými poradci o možnostech obrany proti takovému ohrožení a sovětských reakcích na taková opatření. Ještě téhož dne, v 17 hodin, se Kennedy setkal se sovětským ministrem zahraničí [[Andrej Gromyko|Andrejem Gromykem]]. Na této schůzce Gromyko vznesl požadavek, aby Spojené státy přestaly ohrožovat Kubu, a zároveň konstatoval, že Sovětský svaz Kubě pouze pomáhá s modernizací [[zemědělství]] a jen Kubě poskytuje malé množství obranných zbraní. O raketách na schůzce nepadlo ani slovo (Gromyko o nich pochopitelně nezačal a udivený prezident Kennedy nakonec také ne).
== Námořní blokáda a vyhrocení ==
Spojené státy se nakonec, přes veškeré dohady, rozhodly reagovat na ohrožení námořní blokádou Kuby – bylo rozhodnuto, že půjde pouze o čistě vojenskou [[Blokáda|blokádu]] a útočit budou Spojené státy pouze v případě selhání tohoto opatření. První vojenská opatření začala 22. října 1962 v pravé poledne. Tentýž den v 19:00 vystoupil prezident Kennedy v [[Televize (medium)|televizi]] a v [[rozhlas]]e – ve svém projevu vysvětloval svým občanům následující akci. Ta začala 24. října v 10:00. Den před tím se Rada OAS usnesla na ukončení dodávky zbraní na Kubu. Zároveň počaly kubánské jednotky obléhat [[Základna Guantánamo|Guantánamo]] a v zemích [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] začala mobilizace. Před polednem 23. října dorazila do Washingtonu odpověď na chystanou blokádu: [[Moskva]] se v ní (zcela pochopitelně) postavila naprosto proti akci Spojených států a označila ji za ohrožení světového [[mír]]u, vměšování se do cizích záležitostí apod.
Po započetí blokády se sovětské lodě zastavily na hranici blokády (některé se obrátily k návratu), [[tanker]]y podle dohody mohly projet. Na území Kuby však nadále probíhala kompletace již dovezených raketových systémů. V [[Severní Amerika|severní Americe]] začala probíhat preventivní opatření (otevírání krytů, poplašné cvičení aj., zároveň začala velká [[nákupní horečka]]), vláda Spojených států začala zvažovat i [[embargo]] na dovoz [[Ropa|ropy]] na ostrov a také začala nacvičovat v [[Západní Berlín|Západním Berlíně]] (obávala se, že by se konflikt mohl přenést i tam).
O dva dny později Chruščov poprvé uznal existenci [[Raketa|raket]] na Kubě a také prvně naznačil možnost [[kompromis]]u, o další den později vznesl jako základní požadavek stažení amerických raket z Turecka a Itálie. Ve stejný den, tedy 27. října, byl nad Kubou sestřelen americký průzkumný letoun [[Lockheed U-2]], jeho pilot [[major]] [[Rudolf Anderson]] zahynul. To mělo za následek další rozhořčený dopis pro Nikitu Chruščova, ve kterém se prezident Kennedy rozčiloval nad sestřelením [[letoun]]u a pokračující výstavbou sovětských základen na Kubě. V dopise Kennedy definitivně prohlásil, že jeho snaha o mírové řešení končí a dal Sovětskému svazu jasné [[ultimátum]] požadující stažení sovětských raket do 48 hodin. Zároveň uvedl, že pokud se tak stane, Spojené státy upustí od blokády Kuby a budou garantovat i její bezpečnost.
== Konec krize ==
Chruščov odpověděl již druhý den, 28. října, dopoledne – jeho odpověď byla naprostým [[šok]]em pro Kubu a úlevou pro zbytek světa: Chruščov souhlasil se stažením útočných zbraní z Kuby. Hned nazítří byly nařízeny [[demontáž]]ní práce.
Tímto souhlasem se hrozící horká [[válka]] stala opět [[Studená válka|studenou válkou]] a hrozba jaderné katastrofy byla odložena na neurčito. I přes zdlouhavé jednání o přesných podmínkách stažení útočných zbraní – spory nastaly kolem určování, co je ještě obranná a co už útočná zbraň (tento spor se týkal především letounů Iljušin); největší problém byl ale s Castrovým odmítnutím kontroly odsunu sovětských zbraní. Fidel Castro se totiž (celkem právem) cítil naprosto ošizen a vyřazen z veškerého jednání a neuklidnil ho ani příjezd [[Anastáz Mikojan|Anastáze Mikojana]], který měl za úkol vysvětlit mu všechny důvody vynechání kubánské vlády z jednání (jako hlavní důvody uvedl nedostatek času a také argument, že v případě útoku jadernou zbraní by Kuba nebyla jen poškozena jako světové velmoci, ale rovnou by zmizela z mapy světa).
V téže době, kdy Mikojan uklidňoval rozčileného Castra, pobýval v [[New York]]u náměstek sovětského ministra zahraničí [[Vasil Kuzněcov]], který zde vyjednával přesnou podobu sovětsko-americké dohody. I přes americkou rezervovanost vůči původním slibům, vyjednal Kuzněcov stažení amerických raket z Turecka .
[[Blokáda]] Kuby byla definitivně odvolána [[20. listopad]]u 1962 po splnění Kennedyho požadavků. Sovětský svaz souhlasil i s kontrolou [[demilitarizace]], ovšem jednání o tomto kroku elegantně přehodil na Kubu, coby suverénní [[stát]]. Jednání sice ještě pokračovala, Chruščov s Kennedym si vyměnili několik dalších [[dopis]]ů (ty se však týkaly spíše budoucnosti vztahů s Kubou než minulé krize), ale karibská krize pomalu utichala. A to i přesto, že americké závazky ke Kubě písemně potvrdil až [[Henry Kissinger]] v roce [[1970]].

=== Související články ===
* [[Nikita Sergejevič Chruščov]]
* [[Operace Northwoods]]
=== Literatura ===
* ''13 dní'' - kniha napsaná R. F. Kennedym, byla později také zfilmována
== Externí odkazy ==
* [http://www.cubacrisis.net Kubánská raketová krize (anglicky)]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Studená válka]]
[[Kategorie:Dějiny Kuby]]
[[Kategorie:Dějiny USA]]
[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]]
[[Kategorie:1962]]

Karibská krize - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu