Klášter svatého Jiří (Praha) - Historie editací

Sysop: + Vylepšení

2017-02-12T17:03:53Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 12. 2. 2017, 17:03
Řádka 1:		Řádka 1:
	Bývalý [[Benediktini\|benediktinský]] ženský '''klášter svatého Jiří''' s přilehlou [[Bazilika svatého Jiří\|bazilikou sv. Jiří]] se nachází v [[Praha\|Praze]], ve východní části komplexu [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] při [[Katedrála sv. Víta\|Katedrále sv. Víta]].		Bývalý [[Benediktini\|benediktinský]] ženský '''klášter svatého Jiří''' s přilehlou [[Bazilika svatého Jiří\|bazilikou sv. Jiří]] se nachází v [[Praha\|Praze]], ve východní části komplexu [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] při [[Katedrála sv. Víta\|Katedrále sv. Víta]].
	== Historie ==		== Historie ==
-	~~=== Vznik Baziliky svatého Jiří ===~~
	[[Soubor:Bazilika Svatého Jiří - vstup.jpg\|thumb\|220px\|Vchod do chrámu sv. Jiří]]		[[Soubor:Bazilika Svatého Jiří - vstup.jpg\|thumb\|220px\|Vchod do chrámu sv. Jiří]]
-	Prvotní [[Bazilika svatého Jiří\|baziliku sv. Jiří]] založil [[Seznam představitelů českého státu\|kníže]] Vratislav I. někdy před svou smrtí v roce [[921]]. Nestihl však stavbu dokončit, po jeho smrti nebylo ani možné vysvětit alespoň některou z budov. Stavbu dokončil kníže [[Svatý Václav\|Václav]], který zde roku 925 nechal pohřbít svou babičku [[Svatá Ludmila\|Ludmilu]] a při té příležitosti byl kostel vysvěcen. Význam stavby v následujících letech dokládá mimo jiné existence sboru kněží - [[Kanovník\|kanovníků]], jež tvořili jakési církevní centrum ještě před založením [[Arcidiecéze pražská\|biskupství v Praze]].	+	=== Vznik Baziliky svatého Jiří ===
		+	Prvotní [[Bazilika svatého Jiří\|baziliku sv. Jiří]] založil [[Seznam představitelů českého státu\|kníže]] Vratislav I. někdy před svou smrtí v roce 921. Nestihl však stavbu dokončit, po jeho smrti nebylo ani možné vysvětit alespoň některou z budov. Stavbu dokončil kníže [[Svatý Václav\|Václav]], který zde roku 925 nechal pohřbít svou babičku [[Svatá Ludmila\|Ludmilu]] a při té příležitosti byl kostel vysvěcen. Význam stavby v následujících letech dokládá mimo jiné existence sboru kněží - [[Kanovník\|kanovníků]], jež tvořili jakési církevní centrum ještě před založením [[Arcidiecéze pražská\|biskupství v Praze]].

	Sbor kanovníků vznikl již při založení kostela knížetem Vratislavem a po vzniku kláštera byl status těchto kanovníků změněn ve sbor kněží. Ti dosahovali velkého vlivu nejen na úrovni kláštera, ale mnohdy i ve vysokých církevních kruzích. Mezi jejich úkoly patřilo zajišťovat duchovní správu a součinnost kláštera a sloužit mše pro sestry i pro ostatní věřící, přičemž důraz byl kladen na mše za zemřelé.		Sbor kanovníků vznikl již při založení kostela knížetem Vratislavem a po vzniku kláštera byl status těchto kanovníků změněn ve sbor kněží. Ti dosahovali velkého vlivu nejen na úrovni kláštera, ale mnohdy i ve vysokých církevních kruzích. Mezi jejich úkoly patřilo zajišťovat duchovní správu a součinnost kláštera a sloužit mše pro sestry i pro ostatní věřící, přičemž důraz byl kladen na mše za zemřelé.
	=== Vznik kláštera a jeho charakteristika ===		=== Vznik kláštera a jeho charakteristika ===
-	Asi v letech 973–976 podnikla Mlada, sestra knížete Boleslava II., diplomatickou cestu do [[Řím]]a, kde získala souhlas [[Seznam papežů\|papeže]] ke vzniku [[Pražské biskupství\|pražského biskupství]] a prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách. ~~[[Soubor:Jeptiska benediktinka-13stol.jpg\|thumb\|100px\|left\|Benediktinská jeptiška na dobové miniatuře (13. století)]]~~Zároveň přijala jméno Marie a po návratu z Říma, odkud přivedla také sbor panen jako základ klášterního [[konvent]]u, se stala první [[Abatyše\|abatyší]] kláštera.	+	Asi v letech 973–976 podnikla Mlada, sestra knížete Boleslava II., diplomatickou cestu do [[Řím]]a, kde získala souhlas [[Seznam papežů\|papeže]] ke vzniku [[Pražské biskupství\|pražského biskupství]] a prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách. Zároveň přijala jméno Marie a po návratu z Říma, odkud přivedla také sbor panen jako základ klášterního [[konvent]]u, se stala první [[Abatyše\|abatyší]] kláštera.
	Za dobu založení kláštera se považuje rok 976. Co se majetku kláštera týče, je třeba předpokládat, že ihned po svém vzniku byl nadán četnými statky, i když o jejich počtu nebo případné rozloze chybí přesnější zprávy. Nezodpovězenými otázkami zůstává, proč byl nejstarším českým klášterem konvent ženský a také jaké bylo složení prvotního konventu, který do českých zemí dorazil z Říma.		Za dobu založení kláštera se považuje rok 976. Co se majetku kláštera týče, je třeba předpokládat, že ihned po svém vzniku byl nadán četnými statky, i když o jejich počtu nebo případné rozloze chybí přesnější zprávy. Nezodpovězenými otázkami zůstává, proč byl nejstarším českým klášterem konvent ženský a také jaké bylo složení prvotního konventu, který do českých zemí dorazil z Říma.
	Po roce 976 byly u kostela sv. Jiří postaveny klášterní budovy a z kostela se stal konventní chrám používaný novým sborem benediktinek, což vedlo k prvním stavebním úpravám. Původní trojlodí bylo uzavřeno [[apsida]]mi, vznikly tribuny pro jeptišky a podzemní prostor na [[relikvie]], protože klášter byl pohřebištěm [[Přemyslovci\|přemyslovského rodu]], jež bylo později přeneseno do [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha\|baziliky sv. Víta]].		Po roce 976 byly u kostela sv. Jiří postaveny klášterní budovy a z kostela se stal konventní chrám používaný novým sborem benediktinek, což vedlo k prvním stavebním úpravám. Původní trojlodí bylo uzavřeno [[apsida]]mi, vznikly tribuny pro jeptišky a podzemní prostor na [[relikvie]], protože klášter byl pohřebištěm [[Přemyslovci\|přemyslovského rodu]], jež bylo později přeneseno do [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha\|baziliky sv. Víta]].
	Od svého založení byl sv. Jiří považován za panovnickou [[fundace\|fundaci]] a panovník si vyhrazoval právo dohledu nad klášterem i konventem. Tato ochrana přinesla na jedné straně zcela exkluzivní postavení mezi ostatními kláštery, na straně druhé mohla znamenat jistou formu omezení a překážku na cestě k úplné nezávislosti. Důkazem tohoto vztahu je i časté dosazování Přemysloven na stolec abatyše, mnohdy za cenu nucené abdikace abatyše původní (například v r. 1302 odstoupila Žofie ve prospěch [[Kunhuta Přemyslovna\|Přemyslovny Kunhuty]]) nebo přestupu z jiného řádu (přestup [[Anežka Přemyslovna\|Anežky Přemyslovny]] z [[Klášter Doksany\|doksanského]] [[Premonstráti\|premonstrátského]] kláštera přímo do úřadu abatyše benediktinského kláštera). Přesto je nutné zdůraznit postavení abatyše jako suverénní správkyně kostela, kláštera, konventu i všeho náležejícího majetku.		Od svého založení byl sv. Jiří považován za panovnickou [[fundace\|fundaci]] a panovník si vyhrazoval právo dohledu nad klášterem i konventem. Tato ochrana přinesla na jedné straně zcela exkluzivní postavení mezi ostatními kláštery, na straně druhé mohla znamenat jistou formu omezení a překážku na cestě k úplné nezávislosti. Důkazem tohoto vztahu je i časté dosazování Přemysloven na stolec abatyše, mnohdy za cenu nucené abdikace abatyše původní (například v r. 1302 odstoupila Žofie ve prospěch [[Kunhuta Přemyslovna\|Přemyslovny Kunhuty]]) nebo přestupu z jiného řádu (přestup [[Anežka Přemyslovna\|Anežky Přemyslovny]] z [[Klášter Doksany\|doksanského]] [[Premonstráti\|premonstrátského]] kláštera přímo do úřadu abatyše benediktinského kláštera). Přesto je nutné zdůraznit postavení abatyše jako suverénní správkyně kostela, kláštera, konventu i všeho náležejícího majetku.
		+
		+	[[Soubor:Praha, Hrad, Bazilika sv. Jiří, tympanon.jpg\|thumb\|220px\|Tympanon se reliéfem sv. Jiří]]
	=== Historie v 11. a 12. století ===		=== Historie v 11. a 12. století ===
	Pro období 11. století nemáme z dějin kláštera mnoho zpráv. Jeho druhá polovina byla provázena snahou o svatořečení (beatifikaci) [[Svatá Ludmila\|sv. Ludmily]], jež se zde uctívala již od své smrti a její kult stále sílil. Klášter byl centrem této tradice, a proudilo sem proto mnoho věřících.		Pro období 11. století nemáme z dějin kláštera mnoho zpráv. Jeho druhá polovina byla provázena snahou o svatořečení (beatifikaci) [[Svatá Ludmila\|sv. Ludmily]], jež se zde uctívala již od své smrti a její kult stále sílil. Klášter byl centrem této tradice, a proudilo sem proto mnoho věřících.
-	~~[[Soubor:Praha, Hrad, Bazilika sv. Jiří, tympanon.jpg\|thumb\|220px\|Tympanon se reliéfem sv. Jiří]]~~	+
	Během obléhání [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] v roce 1142 byly budovy kláštera i chrám značně poškozeny požárem a sestry byly nuceny uprchnout. Útočiště nalezly pravděpodobně v kostele sv. Jana Křtitele pod [[Petřín]]em. K nápravě škod došlo v letech 1145–1151 za abatyše Berty, která je pro rozsáhlost oprav často nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Za jejího působení byla pravděpodobně opravena valná část poničených klášterních budov, ke kostelu byly přistavěny obě vysoké bílé věže, vytvářející dnešní siluetu kláštera a vystavěny byly budovy konventu (např. dlouhý [[dormitář]]). Z tohoto období pravděpodobně pochází i rozsáhlá malířská výzdoba, dochovaná jen torzovitě.		Během obléhání [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] v roce 1142 byly budovy kláštera i chrám značně poškozeny požárem a sestry byly nuceny uprchnout. Útočiště nalezly pravděpodobně v kostele sv. Jana Křtitele pod [[Petřín]]em. K nápravě škod došlo v letech 1145–1151 za abatyše Berty, která je pro rozsáhlost oprav často nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Za jejího působení byla pravděpodobně opravena valná část poničených klášterních budov, ke kostelu byly přistavěny obě vysoké bílé věže, vytvářející dnešní siluetu kláštera a vystavěny byly budovy konventu (např. dlouhý [[dormitář]]). Z tohoto období pravděpodobně pochází i rozsáhlá malířská výzdoba, dochovaná jen torzovitě.
	Mezi ostatními událostmi 12. století nalézáme například vyhotovení vyšívaných bohoslužebných rouch z roku 1151, jež vznikly na žádost biskupa [[Jindřich Zdík\|Jindřicha Zdíka]] jako dar pro papeže Eugenia III. a také vyslání zakladatelského konventu do [[klášter Teplice\|Teplic]]<ref name="letopis50">{{Citace monografie \| jméno=\| příjmení=\| titul=Letopis Vincenciův a Jarlochův\|vydavatel= Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění\| místo= Praha \| rok=1957 \| jazyk = \|strany=50\|isbn = }}</ref>. O vysoké úrovni kláštera ke konci 12. století svědčí i provozování velikonočních dramatických her, v nichž však nově ženské role nepředstavovali převlečení muži, ale abatyše se sestrami. Mužské úlohy představovali kněží, [[jáhen\|jáhni]] a [[podjáhen\|podjáhni]].		Mezi ostatními událostmi 12. století nalézáme například vyhotovení vyšívaných bohoslužebných rouch z roku 1151, jež vznikly na žádost biskupa [[Jindřich Zdík\|Jindřicha Zdíka]] jako dar pro papeže Eugenia III. a také vyslání zakladatelského konventu do [[klášter Teplice\|Teplic]]<ref name="letopis50">{{Citace monografie \| jméno=\| příjmení=\| titul=Letopis Vincenciův a Jarlochův\|vydavatel= Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění\| místo= Praha \| rok=1957 \| jazyk = \|strany=50\|isbn = }}</ref>. O vysoké úrovni kláštera ke konci 12. století svědčí i provozování velikonočních dramatických her, v nichž však nově ženské role nepředstavovali převlečení muži, ale abatyše se sestrami. Mužské úlohy představovali kněží, [[jáhen\|jáhni]] a [[podjáhen\|podjáhni]].
	=== 13. století ===		=== 13. století ===
-	~~==== Období úřadování Anežky Přemyslovny ====~~
	[[Soubor:Pražský hrad, Bazilika sv. Jiří, věž 01.jpg\|thumb\|220px\|Klášterní věž]]		[[Soubor:Pražský hrad, Bazilika sv. Jiří, věž 01.jpg\|thumb\|220px\|Klášterní věž]]
		+	==== Období úřadování Anežky Přemyslovny ====
	Za obnovitelku baziliky bývá označována abatyše Anežka Přemyslovna (1228). Stála v čele kláštera mezi lety 1200–1228 a zasadila se o mnoho drobnějších stavebních úprav. K této době se vztahuje zmínka o vybudování arkádového přístavku, snad chodbě, která zřejmě vedla z konventu do chrámu interiérem a patřila ke komunikačnímu systému, jenž na Hradě spojoval svatovítskou baziliku, svatojiřskou baziliku a jednolodní románský kostel, jehož zbytky spočívají pod dlažbou třetího nádvoří. Odpověď na otázku účelu této stavby nebyla zatím nalezena, jedním z důvodů mohla být aktivní účast členek konventu na pozdějších bohoslužbách v chrámu sv. Víta nebo naopak možnost soukromé pobožnosti členů přemyslovského rodu v kostele sv. Jiří, pohřebišti starších Přemyslovců. Za abatyše Anežky vznikla také kaple sv. Ludmily a [[tympanon]] s vyobrazením trůnící Madony s Ježíškem v klíně.		Za obnovitelku baziliky bývá označována abatyše Anežka Přemyslovna (1228). Stála v čele kláštera mezi lety 1200–1228 a zasadila se o mnoho drobnějších stavebních úprav. K této době se vztahuje zmínka o vybudování arkádového přístavku, snad chodbě, která zřejmě vedla z konventu do chrámu interiérem a patřila ke komunikačnímu systému, jenž na Hradě spojoval svatovítskou baziliku, svatojiřskou baziliku a jednolodní románský kostel, jehož zbytky spočívají pod dlažbou třetího nádvoří. Odpověď na otázku účelu této stavby nebyla zatím nalezena, jedním z důvodů mohla být aktivní účast členek konventu na pozdějších bohoslužbách v chrámu sv. Víta nebo naopak možnost soukromé pobožnosti členů přemyslovského rodu v kostele sv. Jiří, pohřebišti starších Přemyslovců. Za abatyše Anežky vznikla také kaple sv. Ludmily a [[tympanon]] s vyobrazením trůnící Madony s Ježíškem v klíně.
	==== Vznik svatojiřské písárny ====		==== Vznik svatojiřské písárny ====
Řádka 27:		Řádka 29:
	===== Život abatyše Kunhuty =====		===== Život abatyše Kunhuty =====
	[[Soubor:PasionalKunhuty.jpg\|thumb\|220px\|Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty]]		[[Soubor:PasionalKunhuty.jpg\|thumb\|220px\|Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty]]
-	Za nejvýznamnější období kláštera se pokládají roky úřadování [[abatyše]] Kunhuty. Vstoupila do funkce abatyše po zmíněné Žofiině abdikaci a setrvala v ní až do své smrti 26. listopadu 1321. Kunhuta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské se narodila někdy kolem roku 1265. V roce 1277 ji její otec nechal vstoupit do kláštera klarisek u sv. Františka v Praze (pozdější [[Anežský klášter]]), pravděpodobně aby se vyhnul splnění slibu, který musel dát rok předtím Rudolfu Habsburskému a podle něhož měla být Kunhuta zasnoubena s Rudolfovým synem ~~[[Hartmann Habsburský\|Hartmanem]]~~. Její duchovní určení změnil roku 1291 její bratr, král Václav II., když se rozhodl provdat ji za [[Seznam mazovských vévodů\|mazovského vévodu]] [[Boleslav II. Mazovský\|Boleslava]], svého spojence při uplatňování nároku na polskou korunu. Z manželství vzešly tři děti, jeden syn a dvě dcery. Kunhuta zřejmě v tomto svazku nebyla šťastná, a tak se na sklonku 13. století vrací se svou nejmladší dcerou na pražský dvůr. Dne 22.července 1302 skládá Kunhuta pevné sliby a o něco později je vysvěcena do úřadu [[abatyše]].	+	Za nejvýznamnější období kláštera se pokládají roky úřadování [[abatyše]] Kunhuty. Vstoupila do funkce abatyše po zmíněné Žofiině abdikaci a setrvala v ní až do své smrti 26. listopadu 1321. Kunhuta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské se narodila někdy kolem roku 1265. V roce 1277 ji její otec nechal vstoupit do kláštera klarisek u sv. Františka v Praze (pozdější [[Anežský klášter]]), pravděpodobně aby se vyhnul splnění slibu, který musel dát rok předtím Rudolfu Habsburskému a podle něhož měla být Kunhuta zasnoubena s Rudolfovým synem Hartmannem Habsburským. Její duchovní určení změnil roku 1291 její bratr, král Václav II., když se rozhodl provdat ji za [[Seznam mazovských vévodů\|mazovského vévodu]] [[Boleslav II. Mazovský\|Boleslava]], svého spojence při uplatňování nároku na polskou korunu. Z manželství vzešly tři děti, jeden syn a dvě dcery. Kunhuta zřejmě v tomto svazku nebyla šťastná, a tak se na sklonku 13. století vrací se svou nejmladší dcerou na pražský dvůr. Dne 22.července 1302 skládá Kunhuta pevné sliby a o něco později je vysvěcena do úřadu [[abatyše]].
		+	[[Soubor:Sv. Jan.jpg\|thumb\|220px\|Svatý Jan a Svatojiřský antifonář]]
	===== Přínos abatyše Kunhuty =====		===== Přínos abatyše Kunhuty =====
	Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.		Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.
Řádka 59:		Řádka 62:
	== Reference ==		== Reference ==
	<references />		<references />
-	=== Externí odkazy ===	+	== Externí odkazy ==
	* [http://www.hrad.cz/cz/prazsky_hrad/bazilika.shtml Bazilika]		* [http://www.hrad.cz/cz/prazsky_hrad/bazilika.shtml Bazilika]
	* [http://www.hrad.cz/cz/prazsky_hrad/navsteva_hradu.shtml Návštěva Pražského hradul]		* [http://www.hrad.cz/cz/prazsky_hrad/navsteva_hradu.shtml Návštěva Pražského hradul]

Sysop: /* Období úřadování abatyše Kunhuty */ Vylepšení

2017-02-12T16:45:47Z

Období úřadování abatyše Kunhuty: Vylepšení

← Starší verze		Verze z 12. 2. 2017, 16:45
Řádka 27:		Řádka 27:
	===== Život abatyše Kunhuty =====		===== Život abatyše Kunhuty =====
	[[Soubor:PasionalKunhuty.jpg\|thumb\|220px\|Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty]]		[[Soubor:PasionalKunhuty.jpg\|thumb\|220px\|Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty]]
-	Za nejvýznamnější období kláštera se pokládají roky úřadování [[abatyše]] Kunhuty. Vstoupila do funkce abatyše po zmíněné Žofiině abdikaci a setrvala v ní až do své smrti [[26.~~listopad]]u [[~~1321]]. Kunhuta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara II. a ~~[[Kunhuta Uherská\|~~Kunhuty Uherské]] se narodila někdy kolem roku 1265. V roce 1277 ji její otec nechal vstoupit do kláštera klarisek u sv. Františka v Praze (pozdější [[Anežský klášter]]), pravděpodobně aby se vyhnul splnění slibu, který musel dát rok předtím Rudolfu Habsburskému a podle něhož měla být Kunhuta zasnoubena s Rudolfovým synem [[Hartmann Habsburský\|Hartmanem]]. Její duchovní určení změnil roku 1291 její bratr, král Václav II., když se rozhodl provdat ji za [[Seznam mazovských vévodů\|mazovského vévodu]] [[Boleslav II. Mazovský\|Boleslava]], svého spojence při uplatňování nároku na polskou korunu. Z manželství vzešly tři děti, jeden syn a dvě dcery. Kunhuta zřejmě v tomto svazku nebyla šťastná, a tak se na sklonku 13. století vrací se svou nejmladší dcerou na pražský dvůr. Dne 22.července 1302 skládá Kunhuta pevné sliby a o něco později je vysvěcena do úřadu [[abatyše]].	+	Za nejvýznamnější období kláštera se pokládají roky úřadování [[abatyše]] Kunhuty. Vstoupila do funkce abatyše po zmíněné Žofiině abdikaci a setrvala v ní až do své smrti 26. listopadu 1321. Kunhuta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské se narodila někdy kolem roku 1265. V roce 1277 ji její otec nechal vstoupit do kláštera klarisek u sv. Františka v Praze (pozdější [[Anežský klášter]]), pravděpodobně aby se vyhnul splnění slibu, který musel dát rok předtím Rudolfu Habsburskému a podle něhož měla být Kunhuta zasnoubena s Rudolfovým synem [[Hartmann Habsburský\|Hartmanem]]. Její duchovní určení změnil roku 1291 její bratr, král Václav II., když se rozhodl provdat ji za [[Seznam mazovských vévodů\|mazovského vévodu]] [[Boleslav II. Mazovský\|Boleslava]], svého spojence při uplatňování nároku na polskou korunu. Z manželství vzešly tři děti, jeden syn a dvě dcery. Kunhuta zřejmě v tomto svazku nebyla šťastná, a tak se na sklonku 13. století vrací se svou nejmladší dcerou na pražský dvůr. Dne 22.července 1302 skládá Kunhuta pevné sliby a o něco později je vysvěcena do úřadu [[abatyše]].
	===== Přínos abatyše Kunhuty =====		===== Přínos abatyše Kunhuty =====
	Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.		Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.
	Kunhuta získala pro klášter také řadu privilegií a listin, jenž podpořily jeho majetkový rozkvět a právní postavení. Navíc její záliba v drahocenných klenotnických pracích nejspíše vedla k tomu, že pro klášter opatřila velké množství bohatě zdobených uměleckých děl, z nichž se dva zlatem a drahými kameny zdobené relikviáře později dostaly do strahovského klášterního pokladu. Jiného zaměření byla Kunhutina nástupkyně, Žofie z Pětichvost. Za jejího působení v letech 1328–1345 proběhly další opravy a stavební úpravy kláštera, i když nevíme přesně jaké.		Kunhuta získala pro klášter také řadu privilegií a listin, jenž podpořily jeho majetkový rozkvět a právní postavení. Navíc její záliba v drahocenných klenotnických pracích nejspíše vedla k tomu, že pro klášter opatřila velké množství bohatě zdobených uměleckých děl, z nichž se dva zlatem a drahými kameny zdobené relikviáře později dostaly do strahovského klášterního pokladu. Jiného zaměření byla Kunhutina nástupkyně, Žofie z Pětichvost. Za jejího působení v letech 1328–1345 proběhly další opravy a stavební úpravy kláštera, i když nevíme přesně jaké.
		+
	==== Klášter v období Karla IV. ====		==== Klášter v období Karla IV. ====
	Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.		Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.

Sysop: Nahrazení textu „1277“ textem „1277“

2017-02-12T16:31:02Z

Nahrazení textu „1277“ textem „1277“

← Starší verze		Verze z 12. 2. 2017, 16:31
Řádka 27:		Řádka 27:
	===== Život abatyše Kunhuty =====		===== Život abatyše Kunhuty =====
	[[Soubor:PasionalKunhuty.jpg\|thumb\|220px\|Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty]]		[[Soubor:PasionalKunhuty.jpg\|thumb\|220px\|Iluminace z Pasionálu abatyše Kunhuty]]
-	Za nejvýznamnější období kláštera se pokládají roky úřadování [[abatyše]] Kunhuty. Vstoupila do funkce abatyše po zmíněné Žofiině abdikaci a setrvala v ní až do své smrti [[26.listopad]]u [[1321]]. Kunhuta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara II. a [[Kunhuta Uherská\|Kunhuty Uherské]] se narodila někdy kolem roku 1265. V roce [[1277]] ji její otec nechal vstoupit do kláštera klarisek u sv. Františka v Praze (pozdější [[Anežský klášter]]), pravděpodobně aby se vyhnul splnění slibu, který musel dát rok předtím Rudolfu Habsburskému a podle něhož měla být Kunhuta zasnoubena s Rudolfovým synem [[Hartmann Habsburský\|Hartmanem]]. Její duchovní určení změnil roku 1291 její bratr, král Václav II., když se rozhodl provdat ji za [[Seznam mazovských vévodů\|mazovského vévodu]] [[Boleslav II. Mazovský\|Boleslava]], svého spojence při uplatňování nároku na polskou korunu. Z manželství vzešly tři děti, jeden syn a dvě dcery. Kunhuta zřejmě v tomto svazku nebyla šťastná, a tak se na sklonku 13. století vrací se svou nejmladší dcerou na pražský dvůr. Dne 22.července 1302 skládá Kunhuta pevné sliby a o něco později je vysvěcena do úřadu [[abatyše]].	+	Za nejvýznamnější období kláštera se pokládají roky úřadování [[abatyše]] Kunhuty. Vstoupila do funkce abatyše po zmíněné Žofiině abdikaci a setrvala v ní až do své smrti [[26.listopad]]u [[1321]]. Kunhuta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara II. a [[Kunhuta Uherská\|Kunhuty Uherské]] se narodila někdy kolem roku 1265. V roce 1277 ji její otec nechal vstoupit do kláštera klarisek u sv. Františka v Praze (pozdější [[Anežský klášter]]), pravděpodobně aby se vyhnul splnění slibu, který musel dát rok předtím Rudolfu Habsburskému a podle něhož měla být Kunhuta zasnoubena s Rudolfovým synem [[Hartmann Habsburský\|Hartmanem]]. Její duchovní určení změnil roku 1291 její bratr, král Václav II., když se rozhodl provdat ji za [[Seznam mazovských vévodů\|mazovského vévodu]] [[Boleslav II. Mazovský\|Boleslava]], svého spojence při uplatňování nároku na polskou korunu. Z manželství vzešly tři děti, jeden syn a dvě dcery. Kunhuta zřejmě v tomto svazku nebyla šťastná, a tak se na sklonku 13. století vrací se svou nejmladší dcerou na pražský dvůr. Dne 22.července 1302 skládá Kunhuta pevné sliby a o něco později je vysvěcena do úřadu [[abatyše]].
	===== Přínos abatyše Kunhuty =====		===== Přínos abatyše Kunhuty =====
	Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.		Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.

Sysop: Nahrazení textu „1151“ textem „1151“

2017-02-12T16:30:24Z

Nahrazení textu „1151“ textem „1151“

← Starší verze		Verze z 12. 2. 2017, 16:30
Řádka 14:		Řádka 14:
	Pro období 11. století nemáme z dějin kláštera mnoho zpráv. Jeho druhá polovina byla provázena snahou o svatořečení (beatifikaci) [[Svatá Ludmila\|sv. Ludmily]], jež se zde uctívala již od své smrti a její kult stále sílil. Klášter byl centrem této tradice, a proudilo sem proto mnoho věřících.		Pro období 11. století nemáme z dějin kláštera mnoho zpráv. Jeho druhá polovina byla provázena snahou o svatořečení (beatifikaci) [[Svatá Ludmila\|sv. Ludmily]], jež se zde uctívala již od své smrti a její kult stále sílil. Klášter byl centrem této tradice, a proudilo sem proto mnoho věřících.
	[[Soubor:Praha, Hrad, Bazilika sv. Jiří, tympanon.jpg\|thumb\|220px\|Tympanon se reliéfem sv. Jiří]]		[[Soubor:Praha, Hrad, Bazilika sv. Jiří, tympanon.jpg\|thumb\|220px\|Tympanon se reliéfem sv. Jiří]]
-	Během obléhání [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] v roce 1142 byly budovy kláštera i chrám značně poškozeny požárem a sestry byly nuceny uprchnout. Útočiště nalezly pravděpodobně v kostele sv. Jana Křtitele pod [[Petřín]]em. K nápravě škod došlo v letech ~~1145–[[1151]]~~ za abatyše Berty, která je pro rozsáhlost oprav často nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Za jejího působení byla pravděpodobně opravena valná část poničených klášterních budov, ke kostelu byly přistavěny obě vysoké bílé věže, vytvářející dnešní siluetu kláštera a vystavěny byly budovy konventu (např. dlouhý [[dormitář]]). Z tohoto období pravděpodobně pochází i rozsáhlá malířská výzdoba, dochovaná jen torzovitě.	+	Během obléhání [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] v roce 1142 byly budovy kláštera i chrám značně poškozeny požárem a sestry byly nuceny uprchnout. Útočiště nalezly pravděpodobně v kostele sv. Jana Křtitele pod [[Petřín]]em. K nápravě škod došlo v letech 1145–1151 za abatyše Berty, která je pro rozsáhlost oprav často nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Za jejího působení byla pravděpodobně opravena valná část poničených klášterních budov, ke kostelu byly přistavěny obě vysoké bílé věže, vytvářející dnešní siluetu kláštera a vystavěny byly budovy konventu (např. dlouhý [[dormitář]]). Z tohoto období pravděpodobně pochází i rozsáhlá malířská výzdoba, dochovaná jen torzovitě.
	Mezi ostatními událostmi 12. století nalézáme například vyhotovení vyšívaných bohoslužebných rouch z roku 1151, jež vznikly na žádost biskupa [[Jindřich Zdík\|Jindřicha Zdíka]] jako dar pro papeže Eugenia III. a také vyslání zakladatelského konventu do [[klášter Teplice\|Teplic]]<ref name="letopis50">{{Citace monografie \| jméno=\| příjmení=\| titul=Letopis Vincenciův a Jarlochův\|vydavatel= Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění\| místo= Praha \| rok=1957 \| jazyk = \|strany=50\|isbn = }}</ref>. O vysoké úrovni kláštera ke konci 12. století svědčí i provozování velikonočních dramatických her, v nichž však nově ženské role nepředstavovali převlečení muži, ale abatyše se sestrami. Mužské úlohy představovali kněží, [[jáhen\|jáhni]] a [[podjáhen\|podjáhni]].		Mezi ostatními událostmi 12. století nalézáme například vyhotovení vyšívaných bohoslužebných rouch z roku 1151, jež vznikly na žádost biskupa [[Jindřich Zdík\|Jindřicha Zdíka]] jako dar pro papeže Eugenia III. a také vyslání zakladatelského konventu do [[klášter Teplice\|Teplic]]<ref name="letopis50">{{Citace monografie \| jméno=\| příjmení=\| titul=Letopis Vincenciův a Jarlochův\|vydavatel= Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění\| místo= Praha \| rok=1957 \| jazyk = \|strany=50\|isbn = }}</ref>. O vysoké úrovni kláštera ke konci 12. století svědčí i provozování velikonočních dramatických her, v nichž však nově ženské role nepředstavovali převlečení muži, ale abatyše se sestrami. Mužské úlohy představovali kněží, [[jáhen\|jáhni]] a [[podjáhen\|podjáhni]].
	=== 13. století ===		=== 13. století ===

Sysop: + Výrazné vylepšení

2017-02-12T16:28:53Z

+ Výrazné vylepšení

Ukázat změny

Sysop: Nahrazení textu „1371“ textem „1371“

2015-06-10T23:27:00Z

Nahrazení textu „1371“ textem „1371“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 23:27
Řádka 33:		Řádka 33:
	==== Klášter v období Karla IV. ====		==== Klášter v období Karla IV. ====
	Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.		Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.
-	V letech 1364–1378 za abatyše Alžběty byla dokončena přestavba kaple sv. Ludmily do nynější gotické podoby. Oltář v kapli byl roku [[1371]] vysvěcen arcibiskupem [[Jan Očko z Vlašimi\|Janem Očkem z Vlašimi]].	+	V letech 1364–1378 za abatyše Alžběty byla dokončena přestavba kaple sv. Ludmily do nynější gotické podoby. Oltář v kapli byl roku 1371 vysvěcen arcibiskupem [[Jan Očko z Vlašimi\|Janem Očkem z Vlašimi]].
	===== Založení kláštera sv. Ducha Milosrdenství Božího =====		===== Založení kláštera sv. Ducha Milosrdenství Božího =====
	Důležitým momentem bylo také založení dalšího pražského benediktinského kláštera sv. Ducha a Milosrdenství Božího v polovině 14. století. Je možné předpokládat přímý vliv svatojiřského kláštera na nově vznikající fundaci, i když podklady v soudobých pramenech nenalezla. Do druhého pražského kláštera vstupovaly především dcery měšťanské. Po [[Husitské války\|husitských válkách]] byl předán straně podobojí, od té doby postupně chátral a v 2. pol. 16. století byla jeho správa převedena na svatojiřský konvent. Stalo se tak pravděpodobně na žádost abatyše Judity Eibenštolerové z Eibenštolu, jež stála v čele kláštera sv. Jiří mezi lety 1567-1600. Pod svatojiřský klášter přešel také archiv a bohatá knihovna od sv. Ducha, kde byla i malířská a písařská škola.		Důležitým momentem bylo také založení dalšího pražského benediktinského kláštera sv. Ducha a Milosrdenství Božího v polovině 14. století. Je možné předpokládat přímý vliv svatojiřského kláštera na nově vznikající fundaci, i když podklady v soudobých pramenech nenalezla. Do druhého pražského kláštera vstupovaly především dcery měšťanské. Po [[Husitské války\|husitských válkách]] byl předán straně podobojí, od té doby postupně chátral a v 2. pol. 16. století byla jeho správa převedena na svatojiřský konvent. Stalo se tak pravděpodobně na žádost abatyše Judity Eibenštolerové z Eibenštolu, jež stála v čele kláštera sv. Jiří mezi lety 1567-1600. Pod svatojiřský klášter přešel také archiv a bohatá knihovna od sv. Ducha, kde byla i malířská a písařská škola.

GVC Sobek: Nahrazení textu „1328“ textem „1328“

2015-06-10T15:21:25Z

Nahrazení textu „1328“ textem „1328“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 15:21
Řádka 30:		Řádka 30:
	===== Přínos abatyše Kunhuty =====		===== Přínos abatyše Kunhuty =====
	Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.		Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.
-	Kunhuta získala pro klášter také řadu privilegií a listin, jenž podpořily jeho majetkový rozkvět a právní postavení. Navíc její záliba v drahocenných klenotnických pracích nejspíše vedla k tomu, že pro klášter opatřila velké množství bohatě zdobených uměleckých děl, z nichž se dva zlatem a drahými kameny zdobené relikviáře později dostaly do strahovského klášterního pokladu. Jiného zaměření byla Kunhutina nástupkyně, Žofie z Pětichvost. Za jejího působení v letech ~~[[1328]]–1345~~ proběhly další opravy a stavební úpravy kláštera, i když nevíme přesně jaké.	+	Kunhuta získala pro klášter také řadu privilegií a listin, jenž podpořily jeho majetkový rozkvět a právní postavení. Navíc její záliba v drahocenných klenotnických pracích nejspíše vedla k tomu, že pro klášter opatřila velké množství bohatě zdobených uměleckých děl, z nichž se dva zlatem a drahými kameny zdobené relikviáře později dostaly do strahovského klášterního pokladu. Jiného zaměření byla Kunhutina nástupkyně, Žofie z Pětichvost. Za jejího působení v letech 1328–1345 proběhly další opravy a stavební úpravy kláštera, i když nevíme přesně jaké.
	==== Klášter v období Karla IV. ====		==== Klášter v období Karla IV. ====
	Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.		Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.

Frill80: Nahrazení textu „976“ textem „976“

2015-03-03T09:16:14Z

Nahrazení textu „976“ textem „976“

← Starší verze		Verze z 3. 3. 2015, 09:16
Řádka 7:		Řádka 7:
	Sbor kanovníků vznikl již při založení kostela knížetem Vratislavem a po vzniku kláštera byl status těchto kanovníků změněn ve sbor kněží. Ti dosahovali velkého vlivu nejen na úrovni kláštera, ale mnohdy i ve vysokých církevních kruzích. Mezi jejich úkoly patřilo zajišťovat duchovní správu a součinnost kláštera a sloužit mše pro sestry i pro ostatní věřící, přičemž důraz byl kladen na mše za zemřelé.		Sbor kanovníků vznikl již při založení kostela knížetem Vratislavem a po vzniku kláštera byl status těchto kanovníků změněn ve sbor kněží. Ti dosahovali velkého vlivu nejen na úrovni kláštera, ale mnohdy i ve vysokých církevních kruzích. Mezi jejich úkoly patřilo zajišťovat duchovní správu a součinnost kláštera a sloužit mše pro sestry i pro ostatní věřící, přičemž důraz byl kladen na mše za zemřelé.
	=== Vznik kláštera a jeho charakteristika ===		=== Vznik kláštera a jeho charakteristika ===
-	Asi v letech 973-[[976]] podnikla [[Mlada]], sestra knížete Boleslava II., diplomatickou cestu do [[Řím]]a, kde získala souhlas [[Seznam papežů\|papeže]] ke vzniku [[Pražské biskupství\|pražského biskupství]] a prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách. [[Soubor:Jeptiska benediktinka-13stol.jpg\|thumb\|100px\|left\|Benediktinská jeptiška na dobové miniatuře (13. století)]]Zároveň přijala jméno Marie a po návratu z Říma, odkud přivedla také sbor panen jako základ klášterního [[konvent]]u, se stala první [[Abatyše\|abatyší]] kláštera.	+	Asi v letech 973-976 podnikla [[Mlada]], sestra knížete Boleslava II., diplomatickou cestu do [[Řím]]a, kde získala souhlas [[Seznam papežů\|papeže]] ke vzniku [[Pražské biskupství\|pražského biskupství]] a prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách. [[Soubor:Jeptiska benediktinka-13stol.jpg\|thumb\|100px\|left\|Benediktinská jeptiška na dobové miniatuře (13. století)]]Zároveň přijala jméno Marie a po návratu z Říma, odkud přivedla také sbor panen jako základ klášterního [[konvent]]u, se stala první [[Abatyše\|abatyší]] kláštera.
-	Za dobu založení kláštera se považuje rok [[976]]. Co se majetku kláštera týče, je třeba předpokládat, že ihned po svém vzniku byl nadán četnými statky, i když o jejich počtu nebo případné rozloze chybí přesnější zprávy. Nezodpovězenými otázkami zůstává, proč byl nejstarším českým klášterem konvent ženský a také jaké bylo složení prvotního konventu, který do českých zemí dorazil z Říma.	+	Za dobu založení kláštera se považuje rok 976. Co se majetku kláštera týče, je třeba předpokládat, že ihned po svém vzniku byl nadán četnými statky, i když o jejich počtu nebo případné rozloze chybí přesnější zprávy. Nezodpovězenými otázkami zůstává, proč byl nejstarším českým klášterem konvent ženský a také jaké bylo složení prvotního konventu, který do českých zemí dorazil z Říma.
-	Po roce [[976]] byly u kostela sv. Jiří postaveny klášterní budovy a z kostela se stal konventní chrám používaný novým sborem benediktinek, což vedlo k prvním stavebním úpravám. Původní trojlodí bylo uzavřeno [[apsida]]mi, vznikly tribuny pro jeptišky a podzemní prostor na [[relikvie]], protože klášter byl pohřebištěm [[Přemyslovci\|přemyslovského rodu]], jež bylo později přeneseno do [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha\|baziliky sv. Víta]].	+	Po roce 976 byly u kostela sv. Jiří postaveny klášterní budovy a z kostela se stal konventní chrám používaný novým sborem benediktinek, což vedlo k prvním stavebním úpravám. Původní trojlodí bylo uzavřeno [[apsida]]mi, vznikly tribuny pro jeptišky a podzemní prostor na [[relikvie]], protože klášter byl pohřebištěm [[Přemyslovci\|přemyslovského rodu]], jež bylo později přeneseno do [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha\|baziliky sv. Víta]].
	Od svého založení byl sv. Jiří považován za panovnickou [[fundace\|fundaci]] a panovník si vyhrazoval právo dohledu nad klášterem i konventem. Tato ochrana přinesla na jedné straně zcela exkluzivní postavení mezi ostatními kláštery, na straně druhé mohla znamenat jistou formu omezení a překážku na cestě k úplné nezávislosti. Důkazem tohoto vztahu je i časté dosazování Přemysloven na stolec abatyše, mnohdy za cenu nucené abdikace abatyše původní (například v r. 1302 odstoupila Žofie ve prospěch [[Kunhuta Přemyslovna\|Přemyslovny Kunhuty]]) nebo přestupu z jiného řádu (přestup [[Anežka Přemyslovna\|Anežky Přemyslovny]] z [[Klášter Doksany\|doksanského]] [[Premonstráti\|premonstrátského]] kláštera přímo do úřadu abatyše benediktinského kláštera). Přesto je nutné zdůraznit postavení abatyše jako suverénní správkyně kostela, kláštera, konventu i všeho náležejícího majetku.		Od svého založení byl sv. Jiří považován za panovnickou [[fundace\|fundaci]] a panovník si vyhrazoval právo dohledu nad klášterem i konventem. Tato ochrana přinesla na jedné straně zcela exkluzivní postavení mezi ostatními kláštery, na straně druhé mohla znamenat jistou formu omezení a překážku na cestě k úplné nezávislosti. Důkazem tohoto vztahu je i časté dosazování Přemysloven na stolec abatyše, mnohdy za cenu nucené abdikace abatyše původní (například v r. 1302 odstoupila Žofie ve prospěch [[Kunhuta Přemyslovna\|Přemyslovny Kunhuty]]) nebo přestupu z jiného řádu (přestup [[Anežka Přemyslovna\|Anežky Přemyslovny]] z [[Klášter Doksany\|doksanského]] [[Premonstráti\|premonstrátského]] kláštera přímo do úřadu abatyše benediktinského kláštera). Přesto je nutné zdůraznit postavení abatyše jako suverénní správkyně kostela, kláštera, konventu i všeho náležejícího majetku.
	=== Historie v 11. a 12. století ===		=== Historie v 11. a 12. století ===

Sysop: Nahrazení textu „1345“ textem „1345“

2015-02-15T12:38:37Z

Nahrazení textu „1345“ textem „1345“

← Starší verze		Verze z 15. 2. 2015, 12:38
Řádka 30:		Řádka 30:
	===== Přínos abatyše Kunhuty =====		===== Přínos abatyše Kunhuty =====
	Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.		Za nejvýznamnější dílo skriptoria je považován bohatě iluminovaný rukopis, obsahující tzv. ''[[Pasionál abatyše Kunhuty]]''. Velký nárůst rukopisů v této době byl dán ustálením [[liturgie]] a vhodnými podmínkami pro rozvoj skriptoria, nastolenými již za Žofie. Rukopisy jsou pečlivě písařsky provedeny a nalézají se mezi nimi kromě běžných forem [[breviář]]ů a [[antifonář]]ů také různorodé texty s náboženskou tématikou, se zaměřením na mystiku a kult [[Panna Marie\|Panny Marie]]. Odkaz přemyslovského skriptoria Kunhutina se nesl po celé 14. století. Z této doby jsou dochovány další rukopisy, které vznikly v okruhu kláštera.
-	Kunhuta získala pro klášter také řadu privilegií a listin, jenž podpořily jeho majetkový rozkvět a právní postavení. Navíc její záliba v drahocenných klenotnických pracích nejspíše vedla k tomu, že pro klášter opatřila velké množství bohatě zdobených uměleckých děl, z nichž se dva zlatem a drahými kameny zdobené relikviáře později dostaly do strahovského klášterního pokladu. Jiného zaměření byla Kunhutina nástupkyně, Žofie z Pětichvost. Za jejího působení v letech [[1328]]~~–[[1345]]~~ proběhly další opravy a stavební úpravy kláštera, i když nevíme přesně jaké.	+	Kunhuta získala pro klášter také řadu privilegií a listin, jenž podpořily jeho majetkový rozkvět a právní postavení. Navíc její záliba v drahocenných klenotnických pracích nejspíše vedla k tomu, že pro klášter opatřila velké množství bohatě zdobených uměleckých děl, z nichž se dva zlatem a drahými kameny zdobené relikviáře později dostaly do strahovského klášterního pokladu. Jiného zaměření byla Kunhutina nástupkyně, Žofie z Pětichvost. Za jejího působení v letech [[1328]]–1345 proběhly další opravy a stavební úpravy kláštera, i když nevíme přesně jaké.
	==== Klášter v období Karla IV. ====		==== Klášter v období Karla IV. ====
	Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.		Výjimečné postavení sv. Jiří znovu potvrdil i jeho velký ochránce Karel IV., který ve snaze pokračovat v přemyslovské tradici dále posílil vnímání kláštera jako důležitého duchovního centra. Pozici abatyše zakotvil v tzv. [[Zlatá bula\|Zlaté bule]], abatyši udělil titul [[Kněžna\|kněžny]] a právo doprovázet budoucí královnu při korunovaci. Pečoval také o kult sv. Ludmily, o čemž svědčí hojné hmotné dary klášteru a také stříbrná herma svaté Ludmily, nacházející se dnes v Národní galerii v Anežském klášteře. V této době navíc postavení abatyše zahrnovalo také soudní pravomoc v okrscích podléhajících klášteru (v Praze na Újezdě a u sv. Ducha) spojené s finančními přínosy z nájmu domů, posudného a jiných poplatků.

Sysop: 1 revizi

2014-01-10T16:56:35Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 10. 1. 2014, 16:56

← Starší verze		Verze z 12. 2. 2017, 16:30
Řádka 14:		Řádka 14:
	Pro období 11. století nemáme z dějin kláštera mnoho zpráv. Jeho druhá polovina byla provázena snahou o svatořečení (beatifikaci) [[Svatá Ludmila\|sv. Ludmily]], jež se zde uctívala již od své smrti a její kult stále sílil. Klášter byl centrem této tradice, a proudilo sem proto mnoho věřících.		Pro období 11. století nemáme z dějin kláštera mnoho zpráv. Jeho druhá polovina byla provázena snahou o svatořečení (beatifikaci) [[Svatá Ludmila\|sv. Ludmily]], jež se zde uctívala již od své smrti a její kult stále sílil. Klášter byl centrem této tradice, a proudilo sem proto mnoho věřících.
	[[Soubor:Praha, Hrad, Bazilika sv. Jiří, tympanon.jpg\|thumb\|220px\|Tympanon se reliéfem sv. Jiří]]		[[Soubor:Praha, Hrad, Bazilika sv. Jiří, tympanon.jpg\|thumb\|220px\|Tympanon se reliéfem sv. Jiří]]
-	Během obléhání [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] v roce 1142 byly budovy kláštera i chrám značně poškozeny požárem a sestry byly nuceny uprchnout. Útočiště nalezly pravděpodobně v kostele sv. Jana Křtitele pod [[Petřín]]em. K nápravě škod došlo v letech ~~1145–[[1151]]~~ za abatyše Berty, která je pro rozsáhlost oprav často nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Za jejího působení byla pravděpodobně opravena valná část poničených klášterních budov, ke kostelu byly přistavěny obě vysoké bílé věže, vytvářející dnešní siluetu kláštera a vystavěny byly budovy konventu (např. dlouhý [[dormitář]]). Z tohoto období pravděpodobně pochází i rozsáhlá malířská výzdoba, dochovaná jen torzovitě.	+	Během obléhání [[Pražský hrad\|Pražského hradu]] v roce 1142 byly budovy kláštera i chrám značně poškozeny požárem a sestry byly nuceny uprchnout. Útočiště nalezly pravděpodobně v kostele sv. Jana Křtitele pod [[Petřín]]em. K nápravě škod došlo v letech 1145–1151 za abatyše Berty, která je pro rozsáhlost oprav často nazývána druhou zakladatelkou kláštera. Za jejího působení byla pravděpodobně opravena valná část poničených klášterních budov, ke kostelu byly přistavěny obě vysoké bílé věže, vytvářející dnešní siluetu kláštera a vystavěny byly budovy konventu (např. dlouhý [[dormitář]]). Z tohoto období pravděpodobně pochází i rozsáhlá malířská výzdoba, dochovaná jen torzovitě.
	Mezi ostatními událostmi 12. století nalézáme například vyhotovení vyšívaných bohoslužebných rouch z roku 1151, jež vznikly na žádost biskupa [[Jindřich Zdík\|Jindřicha Zdíka]] jako dar pro papeže Eugenia III. a také vyslání zakladatelského konventu do [[klášter Teplice\|Teplic]]<ref name="letopis50">{{Citace monografie \| jméno=\| příjmení=\| titul=Letopis Vincenciův a Jarlochův\|vydavatel= Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění\| místo= Praha \| rok=1957 \| jazyk = \|strany=50\|isbn = }}</ref>. O vysoké úrovni kláštera ke konci 12. století svědčí i provozování velikonočních dramatických her, v nichž však nově ženské role nepředstavovali převlečení muži, ale abatyše se sestrami. Mužské úlohy představovali kněží, [[jáhen\|jáhni]] a [[podjáhen\|podjáhni]].		Mezi ostatními událostmi 12. století nalézáme například vyhotovení vyšívaných bohoslužebných rouch z roku 1151, jež vznikly na žádost biskupa [[Jindřich Zdík\|Jindřicha Zdíka]] jako dar pro papeže Eugenia III. a také vyslání zakladatelského konventu do [[klášter Teplice\|Teplic]]<ref name="letopis50">{{Citace monografie \| jméno=\| příjmení=\| titul=Letopis Vincenciův a Jarlochův\|vydavatel= Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění\| místo= Praha \| rok=1957 \| jazyk = \|strany=50\|isbn = }}</ref>. O vysoké úrovni kláštera ke konci 12. století svědčí i provozování velikonočních dramatických her, v nichž však nově ženské role nepředstavovali převlečení muži, ale abatyše se sestrami. Mužské úlohy představovali kněží, [[jáhen\|jáhni]] a [[podjáhen\|podjáhni]].
	=== 13. století ===		=== 13. století ===