Sysop: 1 revizi

2014-01-11T15:23:51Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 11. 1. 2014, 15:23

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-03T21:32:39Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Dg800.jpg|thumb|Větroň DG808]]
[[Image:Praha, Točná, větroň vzlétává z letiště.jpg|right|thumb|Kluzák je vynášen na potřebnou výšku, zde nedaleko letiště Praha-Točná]]
[[Soubor:Albemarle towing a Horsa glider.jpg|thumb|Nákladní kluzák [[Royal Air Force|RAF]] v [[aerovlek]]u během [[Druhá světová válka|2. světové války]]]]
[[Soubor:LF-107 Lunak OK-0833.jpg|thumb|LF-107 Luňák]]
'''Kluzák''' (ne vždy zcela přesně v lidové mluvě označovaný též slovem '''větroň''') je bezmotorové [[letadlo]] těžší [[vzduch]]u, s pevnými [[nosná plocha|nosnými plochami]]. Kluzáky startují za pomoci tažného [[letoun]]u, [[Katapult|katapultováním]] ze země (např. prostřednictvím gumového lana), z teréní vyvýšeniny nebo vytažením do výšky pomocí dlouhého lana a navijáku (na principu letu draku). [[Letovou výšku]] získávají ve vzestupných [[vzdušných proudech]], které se tvoří buď nad svahem proti kterému vane vítr, nad prohřátým zemským povrchem (tzv. [[termika]]), nebo v tzv. ''dlouhé vlně''. Polohu v termických stoupavých proudech udržuje pilot kluzáku kroužením - podobně, jako to dělají draví ptáci.

[[Konstrukce]] kluzáku se v mnoha směrech odlišuje od konstrukce [[letoun|motorových letounů]]. Kluzáky jsou relativně lehké (vzletová hmotnost se pohybuje většinou v rozmězí 300-700 kg) a vyznačují se hlavně velkou [[štíhlost křídla|štíhlostí křídel]]. Relativně nízké [[měrné zatížení]] [[nosná plocha|nosné plochy]] a vysoká aerodynamická jemnost jim umožňuje efektivně využívat energie vzestupného proudění vzduchu pro získávání výšky, kterou pak klouzavým letem proměňují ve vzdálenost.

Kluzáky můžeme dělit na:
*sportovní
**kuzáky - vyznačují se lepšími aerodynamickými vlastnostmi a jsou používány k různým disciplínám leteckého sportu.
***školní větroň - větroň robustnější konstrukce určený pro základní i pokračovací pilotní a sportovní výcvik, dnes již převážně dvoumístný se zdvojeným řízením. Například [[L-13 Blaník]].
***sportovní větroň - zpravidla jednomístný konstruovaný podle specifikací určité soutěžní kategorie (klubový větroň, 15 m třída, volná třída - neomezené rozpětí křídel) nebo pro klubové rekreační a kondiční létání.
***plachtařský speciál - konstruován pro špičkové výkony v určité oblasti (dálkové lety, akrobacie apod.)
***motorizovaný větroň - větroň vybavený pomocným motorem pro umožnění samostatvného vzletu nebo alespoň letu
**závěsné
***[[rogallo]] - (kupř.podvěsné delta křídlo)
***padákové - speciální křídla pro [[paragliding]]
*užitkové (zejména transportní)

Se sportovními větroni se běžně létá na vzdálenosti 100-300 km (i více - rekordní lety dosahují kolem tisíce kilometrů). Větroň při takovém letu střídavě nabírá výšku kroužením ve stoupavých proudech a pak klouzavým letem postupuje dále na trati letu k dalšímu stoupavému proudu. Pohybuje se přitom standardně ve výškách 200-2000 m nad terénem (výška závisí zejména na počasí, tedy na tom, v jakém rozmezí lze stoupavých proudů využít). Průměrná traťová rychlost takového letu se běžně pohybuje v rozmezí 40-100 km/h (i více) a závisí zejména na schopnostech pilota větroně odhadovat polohu a sílu stoupavých proudů a také na výkonnosti větroně resp. jeho aerodynamickém řešení.

Kluzáky našly v minulosti mimo sportu a výcviku pilotů využití především ve [[vojenství]], kde sloužily mimo jiné k přepravě [[výsadková jednotka|výsadkových jednotek]] a případně i těžké vojenské techniky. Tyto nákladní kluzáky dosahovaly vzletové hmotnosti několika tun. Bývaly vlekány několikamotorovými těžkými letouny (zpravidla upravenými bombardéry) až do vzdálenosti cca 30-50 km od místa [[výsadek|výsadku]], kde se odpojily od vlečného lana a klouzavým letem doletěly až do určeného místa přistání. Jejich výhodou byly nízké výrobní náklady a bezhlučný klouzavý let po odpoutání se od vlečného letounu, což umožnilo překvapivé noční výsadky vojsk blízko nepřátelských [[pozice|pozic]]. Nevýhodou nákladních kluzáků byl omezený [[operační dosah]] (nákladní kluzáky nejsou zpravidla schopné využívat efektivně stoupavých proudů a vzhledem k objemnému trupu s nákladem mají i horší klouzavost) a neschopnost samostatného vzletu, tedy návratu po akci na základnu. Proto se dnes k vojenským účelům prakticky nepoužívají.

==Historie==
[[Soubor:Leonardo_Design_for_a_Flying_Machine,_c._1488.jpg|thumb|Nákres létajícího stroje od Leonarda da Vinci z roku 1488]]
Kluzáky se lidé pravděpodobně snažili konstruovat již ve starověku. [[Dějiny Číny|Čínské]] zdroje z 10. století uvádějí pokusy [[Lu-Ban]]a (současníka [[Konfucius|Konfucia]]), který se kluzák pokoušel sestavit již v 5. století před Kristem.
Prvním úspěšným tak byl zřejmě arabský učenec [[Abbaás Íbn Firnás]], který po předchozích pokusech v roce 875 úspěšně vyzkoušel kluzák vlastní konstrukce. 10-minutový let neřiditelného stroje skončil nezdařeným přistáním a zraněním letce.

Další doklady o úvahách o bezmotorovém letu pocházejí z období [[renesance (historická epocha)|renesance]]. Mnohé skicy létajících strojů Leonarda da Vinci pocházejí pravděpodobně z let 1485 – 1496.

Jedním z prvních průkopníků v novodobé konstrukci kluzáků byl sir [[George Cayely]]. Vědeckým přístupem popsal základní [[princip letu]] zařízení těžšího vzduchu a svůj první model schopný letu sestavil roku 1796. Jednalo se o [[helikoptéra|helikoptéru]] s protiběžnými [[rotor]]y. Jeho model jednoplošného kluzáku vzlétl roku 1804, o rok později vylepšil jeho nosné plochy o [[úhel vzepětí]], který zvýšil stabilitu letu. Výhody zakřiveného [[profil křídla|profilu křídla]] objevil roku 1807. První kluzák v plné velikosti dokončil roku 1849, testovací let provedl desetiletý chlapec. Kluzák, schopný unést dospělého muže, vykonal první let roku 1853.

Významného pokroku ve vývoji kluzáků dosáhl [[Otto Lilienthal]]. Zatímco u předchozích vynálezců se jednalo převážně o příležitostné lety, Lilienthal létal na svých kluzácích pravidelně. První ze svých 2000 klouzavých letů vykonal roku 1891. V následujících pěti letech postavil 18 různých modelů kluzáků, z nichž bylo 15 jednoplošníků a 3 dvouplošníky. Nejúspěšnějším byl model č. 11, kterého Lilienthal vyrobil nejméně 8 kusů, z nichž některé prodal. Jednalo se o jednoplošník s [[nosná plocha|nosnou plochou]] 13 m<sup>2</sup>. V Lichterfelde blízko [[Berlín]]a zbudoval pro své starty umělý pahorek, jehož dutá špička sloužila jako [[hangár]]. Odtud prováděl lety, jejichž délka dosahovala kolem 400 m. Roku 1896 experimentoval s různými profily křídel, při jednom z letů však tragicky zahynul.

==Současnost==
[[Soubor:DuoDiscus.jpg|thumb|Dvoumístný větroň]]
[[Soubor:Hanggliding03042006.JPG|thumb|Závěsný kluzák - [[rogallo]]]]
[[Soubor:Paragliding.jpg|thumb|Závěsný kluzák - [[paragliding]]ový padák]]
V současnosti jsou nejrozšířenější skupinou kluzáků sportovní '''větroně''' a sportovní '''závěsné kluzáky'''.

'''Větroně''' jsou dřevěné, celokovové nebo kompozitové konstrukce, případně smíšené. [[kompozit|Kompozitních materiálů]] se používá zejména v poslední době za účelem dosažení co nejlepších aerodynamických tvarů. Další výhodou kompozitních materiálů (laminátů) je vysoká trvanlivost, snadnost údržby a oprav.

Ovládání řídících prvků je mechanické. [[Podvozek letadla|Podvozek]] je nejčastěji jednokolový zatahovací se záďovou ostruhou. K běžnému vybavení pilotní kabiny patří [[Letecký rychloměr|rychloměr]], [[výškoměr]], [[variometr]], [[kompas]], [[zatáčkoměr]], [[relativní příčný sklonoměr]] a [[radiostanice]].

Charakteristická technická data větroňů jsou
*Rozměry
**[[rozpětí]]: typicky 15m, 18m, extrémně až 30m i více
**[[délka]]: 6-8m
**[[nosná plocha]]: 8m2 a více podle hmotnosti a rozpětí křídel
**[[štíhlost křídla]]: zpravidla 15 a více. Čím vyšší je štíhlost křídla, tím vyšší je hodnota maximální klouzavosti - zjednodušeně řečeno.
*Hmotnosti
**prázdná - 250-300 kg
**vzletová - 300-600 kg
**[[měrné zatížení]]
*Výkony
**[[klouzavost]] - podle předpisů je za kluzák považován letoun s klouzavostí vyšší než 20. U sportovních větroňů se v současné době klouzavost pohybuje běžně v rozmezí 30-50.
**nejmenší [[klesavost]] - typické pro sportovní větroně jsou hodnoty 0,6-0,8 m/s.
**maximální [[rychlost]] - typicky 200-300 km/h.
**maximální rychlost v [[poryv]]u - například 150-200 km/h.
**maximální rychlost v [[aerovlek]]u - 120-150 km/h
**minimální letová rychlost - rychlost, při níž křídla mohou poskytnout maximální vztlak rovný právě tíze letounu - například 70-80km/h

Komplexním měřítkem výkonnosti větroňů je tzv. rychlostní polára v klouzání. Jde o závislost rychlosti klesání na rychlosti letu v ustálených režimech a klidném ovzduší bez proudů, turbulencí a v určité nadmořské výšce (kvůli fyzikálním vlastnostem vzduchu a možnému srovnání s polárami jiných typů větroňů). Rychlostní polára není lineární a stanovuje se terotetickým výpočtem nebo přepočtem z měření na zkušebním kusu konkrétního typu větroně, a to zpravidla pro nadmořskou výšku 0m MSA nebo 1000 či 1500m MSA. Při srovnání dvou typů větroňů platí, že výkonnější je ten, který při stejných srovnávacích hodnotách rychlostí letu má menší rychlost klesání. Logicky: takový větroň má při stejných rychlostech letu vyšší klouzavost, tedy doletí dále a pilot nemusí tak často vyhledávat stoupavé proudy k opětovnému získávání výšky a může místo kroužení v nich více času trávit postupem vpřed po trati letu. Díky tomu vzroste průměrná rychlost na trati přeletu. Tvar rychlostní poláry je závislý na aerodynamickém řešení větroně.

Zatímco u větroňů sedí pilot v uzavřeném (výjimečně otevřeném) kokpitu v trupu letadla, u '''závěsných kluzáků''', které nemají trup jako takový, je zavěšen pilot pod křídlem.

Konstrukce [[rogallo|rogalla]] je tvořena křídlem z nosných profilů z [[lehké slitiny|lehkých slitin]] a potahem z [[polymer]]ových materiálů. Křídlo lze snadno rozložit pro usnadnění převozu. Pilot leží zavěšen pod křídlem kluzáku. Let je řízen přenášením váhy do stran a přitahováním, respektive potlačováním řídící hrazdy.

[[Paragliding]]ové padákové kluzáky jsou čistotou leteckého profilu uzpůsobeny pro dopředný let. Mají několikánobně vyšší klouzavost než armádní výsadkové padáky nebo záchranné padáky pilotů [[Letadlo|letadel]]. Pilot však vždy startuje rozběhem s již rozloženým křídlem (z mírného kopce nebo vlekáním). Směr letu ovládá tahem za řidičky a nakláněním (přenášením váhy) v sedačce, čímž mění tvar vrchlíku z nepropustných tkanin. Tvar, čistotu a tuhost leteckého profilu napomáhají vytvářet diagonální žebra a výstuhy, čelní odpor také mohou snižovat tenké kevlarové šňůry, namísto běžně používaných REP šňůr.

V současnosti mohou být kluzáky vybavovány malými motory, které poskytují určitou nezávislost na vzdušných proudech. Hovoříme potom o motorových větroních, motorovém paraglidingu apod.

== Související články ==
*[[Ultralehké letadlo]]
*[[Letadlo]]

==Reference==
*Vincente Segrelles, ''Ilustrované dějiny letectví 1''. Bratislava: Vydavatel´stvo Obzor, 1993, ISBN 80-215-0261-4.
*Josef Říman, Miroslav Štěpánek a kol., ''Malá československá encyklopedie''. Praha: Encyklopediský institut ČSAV, 1986.

==Externí odkazy==
*[http://www.flyingmachines.org Stránky spravované The PIONEER AVIATION GROUP] (anglicky)
*[http://www.museoscienza.org Italské národní muzeum Leonarda da Vinci] (anglicky)
*[http://www.allstar.fiu.edu/AERO/cayley.htm Aeronautics Learning Laboratory for Science, Technology and Research] (anglicky)

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Letadla]]

Kluzák - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu