Kometa - Historie editací

Sysop: ++

2019-08-08T16:26:21Z

← Starší verze		Verze z 8. 8. 2019, 16:26
Řádka 2:		Řádka 2:
	'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie\|astronomický]] objekt podobný [[planetka\|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy\|výstředné (excentrické)]] [[elipsa\|eliptické]] [[trajektorie\|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (plutoid)\|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava\|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan\|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál\|nerostnými]] látkami.		'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie\|astronomický]] objekt podobný [[planetka\|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy\|výstředné (excentrické)]] [[elipsa\|eliptické]] [[trajektorie\|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (plutoid)\|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava\|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan\|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál\|nerostnými]] látkami.

-	V závislosti na [[gravitace\|gravitační]] interakci komety s [[planeta]]mi se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například [[Jupiter (planeta)\|Jupiter]] je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například [[~~Halleyova kometa~~\|Halleyova]], [[Hale-Bopp]] nebo [[Kohoutkova kometa]]. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.	+	V závislosti na [[gravitace\|gravitační]] interakci komety s [[planeta]]mi se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například [[Jupiter (planeta)\|Jupiter]] je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například [[1P/Halley\|Halleyova]], [[Hale-Bopp]] nebo [[Kohoutkova kometa]]. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.

	Kometa se skládá z těchto částí:		Kometa se skládá z těchto částí:
Řádka 21:		Řádka 21:
	Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou ''[[koma (kometární)\|koma]]'', a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ''ohonu'' mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané ''jádro'', má průměr menší než 50 km, koma může být větší než [[Slunce]] a ohony mohou dosáhnout délky 150 milionů km i více.		Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou ''[[koma (kometární)\|koma]]'', a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ''ohonu'' mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané ''jádro'', má průměr menší než 50 km, koma může být větší než [[Slunce]] a ohony mohou dosáhnout délky 150 milionů km i více.

-	Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez pomoci [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým [[oko\|okem]]. Před vynálezem [[dalekohled]]u se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu. Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů, případně blížících se katastrof. Ze starověkých pramenů, například [[Čína\|čínských]] kostí pro předpovídání budoucnosti, je známé, že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí. Jedním z nejznámějších starých záznamů je zobrazení [[Halleyova kometa\|Halleyovy komety]] na [[Tapisérie z Bayeux\|Bayeuxském gobelínu]], který zaznamenává [[normanský tábor]] při dobytí [[Anglie]] roku 1066.	+	Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez pomoci [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým [[oko\|okem]]. Před vynálezem [[dalekohled]]u se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu. Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů, případně blížících se katastrof. Ze starověkých pramenů, například [[Čína\|čínských]] kostí pro předpovídání budoucnosti, je známé, že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí. Jedním z nejznámějších starých záznamů je zobrazení [[Halleyova kometa\|Halleyovy komety]] na [[Tapisérie z Bayeux\|Bayeuxském gobelínu]], který zaznamenává normanský tábor při dobytí [[Anglie]] roku 1066.

	=== Optické vlastnosti ===		=== Optické vlastnosti ===
Řádka 131:		Řádka 131:

	== Komety jako námět fikcí ==		== Komety jako námět fikcí ==
-
	Komety byly mnohokrát námětem pro autory literatury i filmu. V úplném rozporu se skutečností byly mnohdy vykreslovány jako tělesa nikoliv ledová, ale hořlavá.		Komety byly mnohokrát námětem pro autory literatury i filmu. V úplném rozporu se skutečností byly mnohdy vykreslovány jako tělesa nikoliv ledová, ale hořlavá.
-	* [[Jules Verne]] ''Hector Servadac'' (česky ''Na kometě'') (1877) je sice vysoce nepravděpodobná vize cestování sluneční soustavou na kometě, ale také výborné populární shrnutí astronomických znalostí 19. století.	+
		+	* [[Šablona:Článek dne/2016/20\|Jules Verne]] ''Hector Servadac'' (česky ''Na kometě'') (1877) je sice vysoce nepravděpodobná vize cestování sluneční soustavou na kometě, ale také výborné populární shrnutí astronomických znalostí 19. století.
	* [[Herbert George Wells\|H. G. Wells]] ''In the Days of the Comet'' ([[1905]]) popisuje, jak plyny z ohonu komety způsobí vznik utopie		* [[Herbert George Wells\|H. G. Wells]] ''In the Days of the Comet'' ([[1905]]) popisuje, jak plyny z ohonu komety způsobí vznik utopie
	* František Běhounek popisuje v knize ''Robinsoni vesmíru'' ([[1958]]) výpravu, která má za úkol zabránit srážce komety se Zemí.		* František Běhounek popisuje v knize ''Robinsoni vesmíru'' ([[1958]]) výpravu, která má za úkol zabránit srážce komety se Zemí.
	* [[Tove Jansson]] ve své knize ''Kometa'' znázorňuje svět [[Mumínek\|Mumínků]] ohrožovaný planoucí kometou.		* [[Tove Jansson]] ve své knize ''Kometa'' znázorňuje svět [[Mumínek\|Mumínků]] ohrožovaný planoucí kometou.
-	* [[Arthur C. Clarke]] v románu ''2061: Odyssey Three'' (česky ''2061: Třetí vesmírná odysea'') popisuje výpravu na [[~~Kometa~~ 1P/Halley\|Halleyovu kometu]].	+	* [[Arthur C. Clarke]] v románu ''2061: Odyssey Three'' (česky ''2061: Třetí vesmírná odysea'') popisuje výpravu na [[1P/Halley\|Halleyovu kometu]].
-	* V románu ''Heart of the Comet'' od [[Gregory Benford\|Gregoryho Benforda]] a [[David Brin\|Davida Brina]] ([[1987]]) kolonizuje mezinárodní tým [[~~Kometa~~ 1P/Halley\|Halleyovu kometu]] stavbou příbytků pod ledem.	+	* V románu ''Heart of the Comet'' od [[Gregory Benford\|Gregoryho Benforda]] a [[David Brin\|Davida Brina]] ([[1987]]) kolonizuje mezinárodní tým [[1P/Halley\|Halleyovu kometu]] stavbou příbytků pod ledem.
	* V románu ''Lucifer's Hammer'' (česky „Luciferovo kladivo“) od [[Larry Niven\|Larryho Nivena]], je popsán apokalyptický příběh o přežití po dopadu komety na Zem.		* V románu ''Lucifer's Hammer'' (česky „Luciferovo kladivo“) od [[Larry Niven\|Larryho Nivena]], je popsán apokalyptický příběh o přežití po dopadu komety na Zem.
		+
		+	== YouTube ==
		+	{\| border="4" width="442" align="left"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=CHuBq6GJS_I}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''Top 5 Famous Comet in the World'''
		+	\|}
		+	{\| border="4" width="442" align="right"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=0MvxCVl35nQ}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''Comet McNaught (2007)'''
		+	\|}
		+	<br style="clear: both;" />
		+	{\| border="4" width="442" align="left"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=H6uCHBqfZlk}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''Comet Hyakutake The Movie'''
		+	\|}
		+	{\| border="4" width="442" align="right"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=JE0EixDUSGw}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''The appearance of Comet Encke'''
		+	\|}
		+	<br style="clear: both;" />

	== Související články ==		== Související články ==
Řádka 160:		Řádka 184:
	[[Kategorie:Sluneční soustava]]		[[Kategorie:Sluneční soustava]]
	[[Kategorie:Komety\| ]]		[[Kategorie:Komety\| ]]
		+	[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]

Sysop: ++

2019-07-16T14:42:45Z

Sysop: + Výrazné vylepšení

2014-11-13T13:26:39Z

+ Výrazné vylepšení

← Starší verze		Verze z 13. 11. 2014, 13:26
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[Soubor:Halebopp031197.jpg\|thumb\|Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem (březen 1997)]]	+	[[Soubor:Halebopp031197.jpg\|thumb\|220px\|Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem (březen 1997)]]
	'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie\|astronomický]] objekt podobný [[planetka\|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy\|výstředné (excentrické)]] [[elipsa\|eliptické]] [[trajektorie\|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (plutoid)\|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava\|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan\|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál\|nerostnými]] látkami.		'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie\|astronomický]] objekt podobný [[planetka\|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy\|výstředné (excentrické)]] [[elipsa\|eliptické]] [[trajektorie\|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (plutoid)\|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava\|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan\|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál\|nerostnými]] látkami.

Řádka 13:		Řádka 13:

	Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v [[Oortovo mračno\|Oortově mračnu]] ve velké vzdálenosti od [[Slunce]], spojováním zbytků po [[Kapalnění\|kondenzaci]] [[sluneční mlhovina\|sluneční mlhoviny]]. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat [[voda]] v pevném a nikoli [[plyn]]ném skupenství. [[planetka\|Planetky]] vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svojí těkavou hmotu, se jim mohou podobat.		Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v [[Oortovo mračno\|Oortově mračnu]] ve velké vzdálenosti od [[Slunce]], spojováním zbytků po [[Kapalnění\|kondenzaci]] [[sluneční mlhovina\|sluneční mlhoviny]]. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat [[voda]] v pevném a nikoli [[plyn]]ném skupenství. [[planetka\|Planetky]] vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svojí těkavou hmotu, se jim mohou podobat.
-	[[Soubor:Tempel1 DeepImpact.jpg\|thumb\|Snímek komety [[Tempel 1]] pořízený sondou [[Deep Impact]] ]]	+	[[Soubor:Tempel1 DeepImpact.jpg\|thumb\|220px\|Snímek komety [[Tempel 1]] pořízený sondou [[Deep Impact]] ]]
-	~~== Fyzikální vlastnosti ==~~	+

		+	== Fyzikální vlastnosti ==
	Předpokládá se, že komety – přesněji kometární jádra – vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako [[Oortův oblak]] (pojmenovaném podle holandského astronoma [[Jan Hendrik Oort\|Jana Hendrika Oorta]], který jako první vyslovil hypotézu o jeho existenci) ve vzdálenosti kolem 50 000 [[astronomická jednotka\|astronomických jednotek]] od [[Slunce]]. V této vzdálenosti je [[gravitace\|gravitační působení]] Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní [[hvězda\|hvězdy]]. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostane na extrémně [[excentricita dráhy\|protáhlou]] [[elipsa\|eliptickou]] oběžnou dráhu, která má [[Perihelium\|perihel]] (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce.		Předpokládá se, že komety – přesněji kometární jádra – vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako [[Oortův oblak]] (pojmenovaném podle holandského astronoma [[Jan Hendrik Oort\|Jana Hendrika Oorta]], který jako první vyslovil hypotézu o jeho existenci) ve vzdálenosti kolem 50 000 [[astronomická jednotka\|astronomických jednotek]] od [[Slunce]]. V této vzdálenosti je [[gravitace\|gravitační působení]] Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní [[hvězda\|hvězdy]]. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostane na extrémně [[excentricita dráhy\|protáhlou]] [[elipsa\|eliptickou]] oběžnou dráhu, která má [[Perihelium\|perihel]] (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce.

Řádka 25:		Řádka 25:

	=== Optické vlastnosti ===		=== Optické vlastnosti ===
-
	Překvapením je, že kometární jádra patří mezi nejčernější známé objekty, o kterých víme, že existují ve sluneční soustavě. Sonda [[Giotto (sonda)]] zjistila, že jádro Halleyovy komety odráží přibližně 4 % světla, které na něj dopadá. Sonda [[Deep Space 1]] podobně zjistila, že povrch komety [[19P/Borrelly\|Borrelly]] odráží jen mezi 2,4 % a 3,0 % dopadajícího světla. Pro porovnání, [[asfalt]] odráží 7 % dopadajícího světla. Všeobecně se zastává názor, že touto tmavou povrchovou látkou jsou složité [[organická sloučenina\|organické sloučeniny]]. Teplo ze Slunce vypuzuje prchavé složky, přičemž zanechává těžké organické sloučeniny s dlouhým řetězcem, které jsou obvykle velmi tmavé, podobně jako například [[dehet]] nebo [[ropa]]. Velmi tmavý povrch komet jim dovoluje absorbovat teplo potřebné na jejich odplyňování.		Překvapením je, že kometární jádra patří mezi nejčernější známé objekty, o kterých víme, že existují ve sluneční soustavě. Sonda [[Giotto (sonda)]] zjistila, že jádro Halleyovy komety odráží přibližně 4 % světla, které na něj dopadá. Sonda [[Deep Space 1]] podobně zjistila, že povrch komety [[19P/Borrelly\|Borrelly]] odráží jen mezi 2,4 % a 3,0 % dopadajícího světla. Pro porovnání, [[asfalt]] odráží 7 % dopadajícího světla. Všeobecně se zastává názor, že touto tmavou povrchovou látkou jsou složité [[organická sloučenina\|organické sloučeniny]]. Teplo ze Slunce vypuzuje prchavé složky, přičemž zanechává těžké organické sloučeniny s dlouhým řetězcem, které jsou obvykle velmi tmavé, podobně jako například [[dehet]] nebo [[ropa]]. Velmi tmavý povrch komet jim dovoluje absorbovat teplo potřebné na jejich odplyňování.

Řádka 44:		Řádka 43:

	=== Oběžné dráhy ===		=== Oběžné dráhy ===
-
	Pokud se objeví nová kometa, známe z krátkého pozorování jen malý úsek oběžné dráhy, proto se nejprve počítá její parabolická aproximace. Teprve po delším pozorování lze rozhodnout zda je dráha eliptická nebo hyperbolická.		Pokud se objeví nová kometa, známe z krátkého pozorování jen malý úsek oběžné dráhy, proto se nejprve počítá její parabolická aproximace. Teprve po delším pozorování lze rozhodnout zda je dráha eliptická nebo hyperbolická.
	Z přibližně 600 komet, které známe je:		Z přibližně 600 komet, které známe je:
Řádka 68:		Řádka 66:

	=== Studium oběžných drah komet ===		=== Studium oběžných drah komet ===
		+	[[Soubor:Newton Comet1680.jpg\|thumb\|220px\|[[Parabola (matematika)\|Parabolická]] oběžná dráha komety z roku 1680 načrtnutá v Newtonových ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica\|Principiích]]''.]]

-	[[Soubor:Newton Comet1680.jpg\|thumb\|[[Parabola (matematika)\|Parabolická]] oběžná dráha komety z roku 1680 načrtnutá v [[Isaac Newton\|Newtonových]] ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica\|Principiích]]''.]]	+	I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co Johannes Kepler zjistil roku 1609, že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa\|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. Galileo Galilei, ačkoli byl oddaným stoupencem Mikuláše Koperníka, odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru.
-		+
-	I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co Johannes Kepler zjistil roku 1609, že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa\|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. Galileo Galilei, ačkoli byl oddaným stoupencem ~~[[Mikuláš Koperník\|~~Mikuláše Koperníka]], odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru.	+

	První návrh, že Keplerovy zákony planetárních pohybů by měly platit i pro komety, předložil William Lower roku 1610. V následujících desetiletích další astronomové včetně [[Pierre Petit\|Pierra Petita]], [[Giovanni Alfonso Borelli\|Giovanniho Borelliho]], [[Adrien Auzout\|Adriena Auzouta]], [[Robert Hooke\|Roberta Hooka]] a Giovanni Domenico Cassiniho předkládali argumenty ve prospěch tvrzení, že se komety okolo Slunce pohybují po eliptických nebo parabolických drahách, zatímco jiní, jako například Christiaan Huygens a Johannes Hevelius, podporovali hypotézu o přímém pohybu komet.		První návrh, že Keplerovy zákony planetárních pohybů by měly platit i pro komety, předložil William Lower roku 1610. V následujících desetiletích další astronomové včetně [[Pierre Petit\|Pierra Petita]], [[Giovanni Alfonso Borelli\|Giovanniho Borelliho]], [[Adrien Auzout\|Adriena Auzouta]], [[Robert Hooke\|Roberta Hooka]] a Giovanni Domenico Cassiniho předkládali argumenty ve prospěch tvrzení, že se komety okolo Slunce pohybují po eliptických nebo parabolických drahách, zatímco jiní, jako například Christiaan Huygens a Johannes Hevelius, podporovali hypotézu o přímém pohybu komet.
Řádka 117:		Řádka 114:

	== Velké komety ==		== Velké komety ==
-	~~[[Soubor:060227comet.jpg\|thumb\|Snímek komety [[Hyakutake (kometa)\|Hyakutake]] ]]~~
	I když vnitřními částmi sluneční soustavy prolétnou ročně stovky komet, jen pár z nich zapůsobí i na veřejnost. Přibližně jednou za deset let se objeví kometa jasná natolik, aby mohla být pozorovatelná pouhým okem. Tyto komety jsou označované jako velké komety. V minulosti jasné komety způsobovaly mezi veřejností paniku a hysterii. Jejich zjevení bývalo považováno za zlé znamení. V nedávné minulosti, během přechodu Halleyovy komety roku [[1910]], Země procházela ohonem komety a noviny v té době mylně způsobily paniku, že v ohonu obsažený [[dikyan]] by mohl otrávit miliony lidí. V roce [[1997]] spustil příchod [[Hale-Bopp\|Hale-Boppovy komety]] hromadnou sebevraždu kultu [[Nebeská brána (kult)\|Nebeská brána]]. Většina lidí však považuje velké komety za jev velmi krásný, ovšem poměrně neškodný.		I když vnitřními částmi sluneční soustavy prolétnou ročně stovky komet, jen pár z nich zapůsobí i na veřejnost. Přibližně jednou za deset let se objeví kometa jasná natolik, aby mohla být pozorovatelná pouhým okem. Tyto komety jsou označované jako velké komety. V minulosti jasné komety způsobovaly mezi veřejností paniku a hysterii. Jejich zjevení bývalo považováno za zlé znamení. V nedávné minulosti, během přechodu Halleyovy komety roku [[1910]], Země procházela ohonem komety a noviny v té době mylně způsobily paniku, že v ohonu obsažený [[dikyan]] by mohl otrávit miliony lidí. V roce [[1997]] spustil příchod [[Hale-Bopp\|Hale-Boppovy komety]] hromadnou sebevraždu kultu [[Nebeská brána (kult)\|Nebeská brána]]. Většina lidí však považuje velké komety za jev velmi krásný, ovšem poměrně neškodný.

Řádka 151:		Řádka 147:
	* [[Astrofyzika]]		* [[Astrofyzika]]

		+	== Reference ==
		+	<references/>
	== Externí odkazy ==		== Externí odkazy ==
	* [http://komety.janmarek.net/zakladni.html Základní informace o kometách]		* [http://komety.janmarek.net/zakladni.html Základní informace o kometách]
Řádka 160:		Řádka 158:


-	{{Commonscat\|Comets\|Komety}}{{Sluneční soustava}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Flickr\|Comets}}{{Commonscat\|Comets\|Komety}}{{Sluneční soustava}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Sluneční soustava]]		[[Kategorie:Sluneční soustava]]
	[[Kategorie:Komety\| ]]		[[Kategorie:Komety\| ]]

Sysop: 1 revizi

2014-01-08T10:48:19Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 8. 1. 2014, 10:48

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-25T23:05:35Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Halebopp031197.jpg|thumb|Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem (březen 1997)]]
'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie|astronomický]] objekt podobný [[planetka|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy|výstředné (excentrické)]] [[elipsa|eliptické]] [[trajektorie|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (plutoid)|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál|nerostnými]] látkami.

V závislosti na [[gravitace|gravitační]] interakci komety s [[planeta]]mi se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například [[Halleyova kometa|Halleyova]], [[Hale-Bopp]] nebo [[Kohoutkova kometa]]. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.

Kometa se skládá z těchto částí:

* ''Jádro'' – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů.
* ''Koma'' – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů.
* ''Ohon'' – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas).

'''Složení:''' Jádro se skládá především z [[voda|vodního ledu]], tuhého [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]], [[oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]], dalších zmrzlých plynů a prachu. Koma obsahuje různé nedisociované i disociované [[molekula|molekuly]], [[radikál]]y a [[Ion|ionty]], např. OH-, NH2-, CO, CO2, [[amoniak|NH3]], [[methan|CH4]], CN, [[dikyan|(CN)2]] aj. Říká se, že kometární materiál si můžete udělat i doma: vezměte trochu vody, smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin. Tuto směs promíchejte s pevným [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] (suchým ledem) a nechte zmrznout.

Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v [[Oortovo mračno|Oortově mračnu]] ve velké vzdálenosti od [[Slunce]], spojováním zbytků po [[Kapalnění|kondenzaci]] [[sluneční mlhovina|sluneční mlhoviny]]. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat [[voda]] v pevném a nikoli [[plyn]]ném skupenství. [[planetka|Planetky]] vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svojí těkavou hmotu, se jim mohou podobat.
[[Soubor:Tempel1 DeepImpact.jpg|thumb|Snímek komety [[Tempel 1]] pořízený sondou [[Deep Impact]] ]]
== Fyzikální vlastnosti ==

Předpokládá se, že komety – přesněji kometární jádra – vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako [[Oortův oblak]] (pojmenovaném podle holandského astronoma [[Jan Hendrik Oort|Jana Hendrika Oorta]], který jako první vyslovil hypotézu o jeho existenci) ve vzdálenosti kolem 50 000 [[astronomická jednotka|astronomických jednotek]] od [[Slunce]]. V této vzdálenosti je [[gravitace|gravitační působení]] Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní [[hvězda|hvězdy]]. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostane na extrémně [[excentricita dráhy|protáhlou]] [[elipsa|eliptickou]] oběžnou dráhu, která má [[Perihelium|perihel]] (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce.

Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou ''[[koma (kometární)|koma]]'', a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ''ohonu'' mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané ''jádro'', má průměr menší než 50 km, koma může být větší než [[Slunce]] a ohony mohou dosáhnout délky 150 milionů km i více.

Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez pomoci [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým [[oko|okem]]. Před vynálezem [[dalekohled]]u se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu. Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů, případně blížících se katastrof. Ze starověkých pramenů, například [[Čína|čínských]] kostí pro předpovídání budoucnosti, je známé, že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí. Jedním z nejznámějších starých záznamů je zobrazení [[Halleyova kometa|Halleyovy komety]] na [[Tapisérie z Bayeux|Bayeuxském gobelínu]], který zaznamenává [[normanský tábor]] při dobytí [[Anglie]] roku 1066.

[[Soubor:Cometorbit.sk.png|thumb|Komety mají značně protáhlé oběžné dráhy. Všimněte si dvou samostatných ohonů.]]

=== Optické vlastnosti ===

Překvapením je, že kometární jádra patří mezi nejčernější známé objekty, o kterých víme, že existují ve sluneční soustavě. Sonda [[Giotto (sonda)]] zjistila, že jádro Halleyovy komety odráží přibližně 4 % světla, které na něj dopadá. Sonda [[Deep Space 1]] podobně zjistila, že povrch komety [[19P/Borrelly|Borrelly]] odráží jen mezi 2,4 % a 3,0 % dopadajícího světla. Pro porovnání, [[asfalt]] odráží 7 % dopadajícího světla. Všeobecně se zastává názor, že touto tmavou povrchovou látkou jsou složité [[organická sloučenina|organické sloučeniny]]. Teplo ze Slunce vypuzuje prchavé složky, přičemž zanechává těžké organické sloučeniny s dlouhým řetězcem, které jsou obvykle velmi tmavé, podobně jako například [[dehet]] nebo [[ropa]]. Velmi tmavý povrch komet jim dovoluje absorbovat teplo potřebné na jejich odplyňování.

V roce [[1996]] se překvapivě zjistilo, že komety vyzařují i [[rentgenové záření]]. Záření je pravděpodobně generované interakcí komet se [[sluneční vítr|slunečním větrem]]: když vysokoenergetické [[ion]]ty vletí do atmosféry komety, srážejí se s kometárními atomy a molekulami. Při takovéto srážce ionty zachytí jeden nebo více [[elektron]]ů, což vede k emisi rentgenového nebo ultrafialového fotonu <ref>
{{Citace webu
| url = http://www.kvi.nl/~bodewits
| vydavatel = Kernfysisch Versneller Instituut
| datum přístupu = 2008-12-14
}}</ref>

== Oběhové vlastnosti ==
[[Soubor:Oběžná_dráha_Kohoutkovy_komety_v_letech_1973-1974.png|thumb|Oběžné dráhy [[Kohoutkova kometa|Kohoutkovy komety]] a [[Země]] znázorňující velkou [[excentricita dráhy|excentrickou]] oběžnou dráhu a rychlejší pohyb v blízkosti [[Slunce]].]]
Komety jsou klasifikovány podle svých [[Doba oběhu|oběžných dob (period)]]. ''Krátkoperiodické komety'' mají oběžné doby kratší než 200 let, zatímco ''dlouhoperiodické komety'' mají oběžné doby delší, ale stále zůstávají gravitačně závislé na Slunci. ''Jednonávratové komety'' mají [[Parabola (matematika)|parabolické]] či [[hyperbola|hyperbolické]] oběžné dráhy, které je vynesou navždy mimo sluneční soustavu po jediném průletu okolo Slunce. Opačným extrémem je krátkoperiodická [[Enckeova kometa]], která má oběžnou dráhu, která jí nedovolí se vzdálit od Slunce dál než k oběžné dráze planety [[Jupiter (planeta)|Jupiter]]. Za místo vzniku krátkoperiodických komet se obecně považuje [[Kuiperův pás]]. Dlouhoperiodické komety zřejmě vznikají v [[Oortův oblak|Oortově oblaku]]. Bylo navrženo množství různých modelů vysvětlujících proč jsou komety odkloněny do velmi excentrických drah. Patří mezi ně přiblížení k jiným [[hvězda|hvězdám]] na cestě Slunce [[Galaxie|naší Galaxií]], působení hypotetického průvodce Slunce [[Nemesis (hvězda)|Nemesis]] a nebo působení zatím neznámých transneptunických těles, například hypotetické [[Planeta X|Planety X]]. Nejpřijímanější je hypotéza, že k těmto poruchám drah dochází náhodně vzájemným ovlivňováním se těles v Oortově mračnu.

Kvůli svým malým hmotnostem a excentrickým oběžným drahám, které je přivádějí do blízkosti velkých planet, jsou oběžné dráhy často rušené (perturbované). Lze si všimnout, že dráhy krátkoperiodických komet mívají často vzdálenosti afelu souměřitelné s [[velká poloosa|velkými poloosami]] oběžných drah obřích planet. Tyto skupiny pak obvykle nazýváme ''rodinami'' příslušné planety. [[Jupiter (planeta)|Jupiterova]] rodina komet má přitom nejvíce členů. Je tedy zřejmé, že oběžné dráhy komet přicházejících z Oortova mračna často ovlivňuje gravitace obřích planet, když se k nim komety přiblíží. Jupiter je největším zdrojem těchto poruch, protože je zdaleka nejhmotnější planetou ve sluneční soustavě.

Kvůli perturbacím dráhy se ztratilo mnoho periodický komet objevených v minulých desetiletích a stoletích. Jejich oběžné dráhy nebyly nikdy dostatečně přesně známé, abychom věděli, kdy a kde čekat jejich budoucí přiblížení. Někdy se díky tomu po zpětném vypočítání dráhy nově objevené komety zjistí, že se vlastně jedná o ztracenou kometu. Tento osud sdílí například [[kometa 11P/Tempel-Swift-LINEAR|Tempel-Swift-LINEAR]], která byla objevená v roce 1869, ale po roce [[1908]] byla v důsledku poruchy způsobené Jupiterem ztracena. Náhodou byla znovu objevena až v pozorovacím programu [[LINEAR]] v roce [[2001]].

=== Oběžné dráhy ===

Pokud se objeví nová kometa, známe z krátkého pozorování jen malý úsek oběžné dráhy, proto se nejprve počítá její parabolická aproximace. Teprve po delším pozorování lze rozhodnout zda je dráha eliptická nebo hyperbolická.
Z přibližně 600 komet, které známe je:
*40% komet na eliptických drahách, z toho:
**16% krátkoperiodických (perioda je menší než 200 let)
**24% dlouhoperiodických (perioda je větší než 200 let),
*49% na parabolických drahách
*11% na hyperbolických drahách

Velké procento parabolických drah uvedené v předchozím výčtu je zkreslující, neboť se jedná i o komety, u nichž doba pozorování byla příliš krátká na to, aby se rozhodlo zda se pohybují po hyperbole nebo po velmi protáhlé elipse. Z komet, které byly pozorovány alespoň 240 dní, jen 3% má parabolické dráhy.

== Historie výzkumu komet ==

=== První pozorování a názory ===
[[Soubor:Great Comet of 1577.gif|thumb|Průlet velké komety kolem Země z roku 1577 (dřevořezba)]]
V minulosti byly komety považovány za znamení zmaru, někdy byly dokonce znázorňovány jako útok nebeských bytostí proti obyvatelům Země. Někteří autoři interpretují zmínky o „padajících hvězdách“ v [[Gilgameš]]ovi, Janově [[Apokalypsa|Apokalypse]] a Knize [[Enoch]] jako zmínky o kometách, případně o [[bolid]]ech.

Aristotelés předložil ve svém díle ''Meteorologica'' (viz [http://classics.mit.edu/Aristotle/meteorology.1.i.html]) pohled na komety, který nakonec na dvě tisíciletí ovládl západní myšlení. Odmítl názory několika dřívějších filozofů, že komety jsou [[planeta|planety]] nebo alespoň jevy planetám podobné s odůvodněním, že planety se pohybují jen okolo [[zvířetník]]u, kdežto komety se objevují v kterékoliv části oblohy. Aristotelés popsal komety jako jevy z vrchní [[atmosféra|atmosféry]], kde příležitostně vybuchují horké a suché plyny. Aristotelés považoval tento mechanismus za zodpovědný nejen za komety, ale i za [[meteor]]y, [[polární záře]] a dokonce i za [[Mléčná dráha|Mléčnou dráhu]].

Později několik klasických filozofů jeho názor na komety napadlo. [[Lucius Annaeus Seneca|Seneca]] ve svých ''Přírodovědeckých otázkách'' uvedl, že komety se pohybují po obloze pravidelně a nejsou rušené [[vítr|větrem]], což odpovídá chování typickému spíše pro nebeská tělesa než pro atmosférické jevy. Připustil, že planety se mimo zvířetník neobjevují, neviděl však žádný důvod, proč by se planetám příbuzné objekty nemohly objevovat v kterékoliv části oblohy. I přes tuto vážnou výtku se ujal Aristotelovský názor a udržel se až do 16. století, kdy se dokázalo, že komety musí existovat mimo atmosféru Země.

Roku 1577 byla několik měsíců viditelná jasná kometa. [[Dánsko|Dánský]] astronom Tycho Brahe využil měření polohy komety, která provedl on sám a několik dalších pozorovatelů na různým místech na Zemi, a zjistil, že kometa nemá žádnou měřitelnou [[paralaxa|paralaxu]]. V rámci přesností těchto měření to znamenalo, že kometa musí být alespoň čtyřikrát dále od Země než [[Měsíc]].

=== Studium oběžných drah komet ===

[[Soubor:Newton Comet1680.jpg|thumb|[[Parabola (matematika)|Parabolická]] oběžná dráha komety z roku 1680 načrtnutá v [[Isaac Newton|Newtonových]] ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]''.]]

I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co Johannes Kepler zjistil roku 1609, že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. Galileo Galilei, ačkoli byl oddaným stoupencem [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]], odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru.

První návrh, že Keplerovy zákony planetárních pohybů by měly platit i pro komety, předložil William Lower roku 1610. V následujících desetiletích další astronomové včetně [[Pierre Petit|Pierra Petita]], [[Giovanni Alfonso Borelli|Giovanniho Borelliho]], [[Adrien Auzout|Adriena Auzouta]], [[Robert Hooke|Roberta Hooka]] a Giovanni Domenico Cassiniho předkládali argumenty ve prospěch tvrzení, že se komety okolo Slunce pohybují po eliptických nebo parabolických drahách, zatímco jiní, jako například Christiaan Huygens a Johannes Hevelius, podporovali hypotézu o přímém pohybu komet.

Záležitost vyřešila [[C/1680 V1|jasná kometa]], kterou objevil Gottfried Kirch [[14. listopad]]u 1680. Astronomové v celé Evropě sledovali její pohyb po obloze po několik měsíců. Ve svých ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]'' z roku 1687 Isaac Newton dokázal, že objekt pohybující se podle jeho [[Newtonův gravitační zákon|zákona]] o poklesu [[gravitace|gravitační síly]] se čtvercem vzdálenosti musí letět po jedné z [[kuželosečka|kuželoseček]], a demonstroval, jak ztotožnit dráhu komety po obloze s [[Parabola (matematika)|parabolickou]] oběžnou dráhou, přičemž použil kometu z roku 1680 jako příklad.

V roce 1705 Edmond Halley aplikoval Newtonovu metodu na 24 pozorování komet mezi lety 1337 a 1698. Zjistil, že tři z nich — komety z let 1531, 1607 a 1682 — mají velmi podobné [[elementy dráhy|dráhové elementy]] a byl dále schopný zdůvodnit malé rozdíly v jejich oběžných drahách na základě [[gravitace|gravitačního]] ovlivnění [[Jupiter (planeta)|Jupiterem]] a [[Saturn (planeta)|Saturnem]]. Nabyl přesvědčení, že tyto tři úkazy byly výskyty téže komety a předpověděl, že se objeví znovu někdy roku 1758 nebo 1759. (Ještě před Halleyem [[Robert Hooke]] ztotožnil kometu z roku 1664 s další z roku 1618 a Giovanni Domenico Cassini vyslovil podezření o totožnosti komet z let 1577, 1665 a 1680. Oba se však mýlili.

Halleyova předpověď data návratu byla brzo upřesněná týmem tří [[Francie|francouzských]] matematiků. [[Alexis Clairaut]], [[Joseph Lalande]] a [[Nicole-Reine Lepaute]] předpověděli datum průchodu komety [[Perihélium|perihelem]] v roce 1759 s přesností na jeden měsíc. Když se kometa objevila podle předpovědi, stala se známou jako [[Halleyova kometa]] (oficiální označení má ''1P/Halley''). Naposledy do vnitřních částí sluneční soustavy zavítala v roce [[1986]]. Její další návrat se očekává v roce [[2061]].

Mezi kometami s natolik krátkými periodami, že byly podle historických záznamů několikrát pozorovány, je Halleyova kometa unikátní tím, že je stále dostatečně jasná na to, aby ji bylo možné pozorovat pouhým okem. Od potvrzení periodicity Halleyovy komety bylo pomocí [[dalekohled]]ů objeveno mnoho dalších periodických komet. Druhá kometa, u které byla objevena periodická oběžná dráha, byla [[Enckeova kometa]] (oficiálně označená ''2P/Encke''). Mezi lety 1819 až 1821 [[Německo|německý]] matematik a fyzik [[Johann Franz Encke]] vypočítal oběžné dráhy série kometárních výskytů pozorovaných v letech 1786, 1795, 1805 a 1818 a vyvodil z nich, že jde o tutéž kometu a úspěšně předpověděl její návrat v roce 1822. Do roku 1900 bylo pozorováno 17 komet s opakovaným průchodem perihelem, které byly uznány za periodické. Do ledna [[2005]] byl tento status přiznán 164 kometám, ačkoli některé z nich byly mezitím zanikly nebo se ztratily.

=== Studium fyzikálních charakteristik ===

Už na začátku 18. století někteří vědci navrhli správné hypotézy fyzikálního složení komet. V roce 1755 Immanuel Kant vyslovil hypotézu, že komety jsou složené z nějaké těkavé látky, jejíž vypařování způsobuje jejich zářivý vzhled v blízkosti perihelu. V roce 1836 německý matematik [[Friedrich Wilhelm Bessel]] po pozorování proudů vypařování během návratu Halleyovy komety v roce 1835 přišel s myšlenkou, že [[reaktivní síla|reaktivní síly]] vypařující se látky by mohly být dostatečně velké na to, aby podstatně změnily oběžnou dráhu komety, a tvrdil, že negravitační poruchy dráhy Enckeovy komety vyplývají z tohoto mechanismu.

Další objev týkající se komet však zastínil tyto myšlenky na téměř jedno století. V období 1864 až 1866 [[Itálie|italský]] astronom Giovanni Schiaparelli vypočítal oběžnou dráhu [[meteor]]itického roje [[Perseidy|Perseid]] a na základě podobnosti oběžných drah vyslovil správnou hypotézu, že Perseidy jsou fragmenty [[Swift-Tuttleova kometa|komety Swift-Tuttle]]. Souvislost mezi kometami a [[meteorický roj|meteorickými roji]] dramaticky podtrhl výskyt velmi silného meteorického roje na dráze komety [[Kometa 3D/Biela|Bielovy komety]] roku 1872, u níž byl pozorovaný rozpad na dvě části během jejího návratu v roce 1846, a která už po roce 1852 nikdy nebyla pozorovaná. Vznikl model „štěrkového náspu“ (''gravel bank'') kometární struktury, podle kterého se komety skládají ze sypkých hromad malých kamenných objektů obalených ledovou vrstvou.

Do poloviny 20. století už měl tento model několik nedostatků: především nedokázal vysvětlit, jak těleso, které obsahovalo jen nevelké množství ledu, mohlo mít zářivé projevy vypařující se páry po několika průchodech perihelem. V roce [[1950]] [[Fred Lawrence Whipple]] navrhl, že namísto skalnatých objektů obsahujících málo ledu, jsou komety převážně ledové objekty obsahující malé množství prachu a úlomků hornin. Tento model „špinavé sněhové koule“ byl rychle přijat. Potvrdil se, když „armáda“ vesmírných sond (včetně sondy [[Evropská kosmická agentura|ESA]] [[Giotto (sonda)|Giotto]] a [[sovětský svaz|sovětské]] sondy [[Vega 1]] a [[Vega 2]]) v roce [[1986]] proletěla komou Halleyovy komety, aby fotografovala jádro a pozorovala proudy vypařujícího se materiálu. Dne [[21. září]] [[2001]] americká sonda [[Deep Space 1]] prolétla okolo jádra [[19P/Borrelly|Borrellyovy komety)]] a potvrdila, že vlastnosti Halleyovy komety platí i pro další komety.

Budoucí vesmírné mise přidají další detaily k naší představě o složení komet. [[Stardust|Sonda Stardust]], která odstartovala [[7. únor]]a [[1999]], už [[2. leden|2. ledna]] [[2004]] sesbírala částečky komy komety [[Wild 2]] a má se vrátit se vzorky [[15. leden|15. ledna]] [[2006]] na Zemi. Dne [[4. červenec|4. července]] [[2005]] projektil sondy [[Deep Impact (sonda)]] narazil do komety [[Tempel 1]] a vytvořil kráter, s cílem prostudovat její nitro. A nakonec v roce [[2014]] bude evropská sonda [[Rosetta (sonda)|Rosetta]] křížit oběžnou dráhu [[Churyumov-Gerasimenko|komety Churyumov-Gerasimenko]] a umístí na její povrch miniaturní přistávací modul [[Philae]].
=== Přehled úspěšných kometárních sond ===

{| class="wikitable"
! Kometa !! Název sondy !! Datum průzkumu !! Vzdálenost
|-
|21P/Giacobini-Zinner||ICE||[[11. září]] [[1985]]||7870 km
|-
|1P/Halley||Vega 1||[[6. březen|6. března]] [[1986]]||8900 km
|-
|1P/Halley||Vega 2||[[9. březen|9. března]] [[1986]]||8030 km
|-
|1P/Halley||Giotto||[[13. březen|13. března]] [[1986]]||596 km
|-
|26P/Grigg-Skjellerup||Giotto||[[10. červenec|10. července]] [[1992]]||200 km
|-
|45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková||Sakigake||kolem [[11. únor]]a [[1996]]||asi 10 000 km
|-
|19P/Borrelly||Deep Space 1||[[17. září]] [[2001]]||2171 km
|-
|81P/Wild 2||Stardust||[[2. leden|2. ledna]] [[2004]]||250 km
|-
|9P/Tempel 1||Deep Impact||[[4. červenec|4. července]] [[2005]]||500 km
|}

== Velké komety ==
[[Soubor:060227comet.jpg|thumb|Snímek komety [[Hyakutake (kometa)|Hyakutake]] ]]
I když vnitřními částmi sluneční soustavy prolétnou ročně stovky komet, jen pár z nich zapůsobí i na veřejnost. Přibližně jednou za deset let se objeví kometa jasná natolik, aby mohla být pozorovatelná pouhým okem. Tyto komety jsou označované jako velké komety. V minulosti jasné komety způsobovaly mezi veřejností paniku a hysterii. Jejich zjevení bývalo považováno za zlé znamení. V nedávné minulosti, během přechodu Halleyovy komety roku [[1910]], Země procházela ohonem komety a noviny v té době mylně způsobily paniku, že v ohonu obsažený [[dikyan]] by mohl otrávit miliony lidí. V roce [[1997]] spustil příchod [[Hale-Bopp|Hale-Boppovy komety]] hromadnou sebevraždu kultu [[Nebeská brána (kult)|Nebeská brána]]. Většina lidí však považuje velké komety za jev velmi krásný, ovšem poměrně neškodný.

Předpovědět, zda se nějaká kometa stane velkou kometou, je velmi těžké, protože na jasnost komety působí mnoho faktorů. Obecně řečeno, pokud má kometa velké a aktivní jádro, bude procházet blízko povrchu Slunce a není v momentě nejvyšší jasnosti v zákrytu za Sluncem, má velkou šanci se zařadit mezi velké komety. Přestože [[Kohoutkova kometa]] v roce [[1973]] všechna tato kritéria splňovala a bylo očekávané velké vesmírné divadlo, opak byl ale pravdou. Naopak [[Westova kometa|kometa West]], která se objevila o tři roky později a která se velkou kometou stát neměla, nakonec byla velmi působivá.

Ke konci 20. století zažilo lidstvo dlouhou přestávkou mezi objevením se velkých komet. Poté se objevily hned dvě velké komety v rychlém sledu — [[Hyakutakeova kometa|kometa Hyakutake]] v roce [[1996]] následovaná [[Hale-Bopp|Hale-Boppovou kometou]], která dosáhla maxima jasnosti v roce [[1997]], i když byla objevená jen dva roky před tím.

== Zvláštní komety ==
Z tisíců známých komet jsou některé neobvyklé. [[Enckeova kometa]] má dráhu ležící mezi oběžnými dráhami [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]] a [[Merkur (planeta)|Merkuru]]. Naopak [[Schwassmann-Wachmannova kometa|kometa Schwassmann-Wachmann]] má nestabilní oběžnou dráhu, která celá leží mezi [[Jupiter (planeta)|Jupiterem]] a [[Saturn (planeta)|Saturnem]]. [[Chiron (kometa)|Kometa Chiron]], která má také nestabilní dráhu, tentokrát však mezi [[Saturn (planeta)|Saturnem]] a [[Uran (planeta)|Uranem]], byla nejprve klasifikovaná jako asteroid (dostala dokonce katalogové číslo 2060), později však byla zaznamenána její slabé koma. Podobně byla původně za asteroid považována kometa [[Shoemaker-Levy 2]], dostala označení [[1990 UL3|1990 UL3]]. Některé [[blízkozemní planetka|blízkozemní planetky]] jsou považovány za vyhaslá jádra komet, ze kterých se už neuvolňují plyny.

Několikrát již byl pozorován rozpad jádra komety. Významným příkladem byla [[Kometa 3D/Biela|kometa Biela]], která se rozlomila při průchodu [[Perihélium|perihelem]] v roce 1846. Dvě nově vzniklé komety potom byly pozorovány v roce 1852. Později se už nikdy nepozorovaly. Místo toho byly v letech 1872 a 1885, kdy měla kometa být viditelná, pozorovány velkolepé meteroritické roje. Slabý meteoritický roj Andromedidy, který je možné pozorovat každý rok v listopadu, je způsobený tím, že Země přechází původní oběžnou dráhou komety Biela (viz [http://meteorshowersonline.com/showers/andromedids.html]).

Rozpad v perihelu byl pozorován i u několika dalších komet, včetně velké [[Westova kometa|komety West]] a [[Ikeya-Sekiho kometa|komety Ikeya-Seki]]. Některé komety, které se pohybují po oběžných drahách ve skupinách, jsou považovány za části jednoho objektu, který se rozpadl.

Další významné pozorovaní kometárního rozpadu byl dopad komety [[Shoemaker-Levy 9]], pozorovaný roku [[1993]]. V době objevu procházela dráha komety v blízkosti [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]], jehož gravitace kometu při blízkém průletu v roce [[1992]] zachytila. Tento průlet roztrhal kometu na stovky částí. Během šestí dní v červenci [[1994]] pak tyto kusy někdejší komety spadly na Jupiter. Poprvé tak astronomové mohli ve sluneční soustavě pozorovat srážku dvou objektů. Podobně se diskutuje, zda objekt zodpovědný roku [[1908]] za [[Tunguská katastrofa|Tunguskou katastrofu]] nebyl jedním z fragmentů Enckeovy komety.

V současné době se díky stále zlepšující se pozorovací technice objevují nové a nové rozpadlé komety. Je již i jasné, že se komety rozpadají prakticky kdekoliv na jejich poutích sluneční soustavou (viz [http://www.komety.cz/article.php3?sid=121&mode=thread&order=0]).

== Komety jako námět fikcí ==

Komety byly mnohokrát námětem pro autory literatury i filmu. V úplném rozporu se skutečností byly mnohdy vykreslovány jako tělesa nikoliv ledová, ale hořlavá.
* [[Jules Verne]] ''Hector Servadac'' (česky ''Na kometě'') (1877) je sice vysoce nepravděpodobná vize cestování sluneční soustavou na kometě, ale také výborné populární shrnutí astronomických znalostí 19. století.
* [[Herbert George Wells|H. G. Wells]] ''In the Days of the Comet'' ([[1905]]) popisuje, jak plyny z ohonu komety způsobí vznik utopie
* František Běhounek popisuje v knize ''Robinsoni vesmíru'' ([[1958]]) výpravu, která má za úkol zabránit srážce komety se Zemí.
* [[Tove Jansson]] ve své knize ''Kometa'' znázorňuje svět [[Mumínek|Mumínků]] ohrožovaný planoucí kometou.
* [[Arthur C. Clarke]] v románu ''2061: Odyssey Three'' (česky ''2061: Třetí vesmírná odysea'') popisuje výpravu na [[Kometa 1P/Halley|Halleyovu kometu]].
* V románu ''Heart of the Comet'' od [[Gregory Benford|Gregoryho Benforda]] a [[David Brin|Davida Brina]] ([[1987]]) kolonizuje mezinárodní tým [[Kometa 1P/Halley|Halleyovu kometu]] stavbou příbytků pod ledem.
* V románu ''Lucifer's Hammer'' (česky „Luciferovo kladivo“) od [[Larry Niven|Larryho Nivena]], je popsán apokalyptický příběh o přežití po dopadu komety na Zem.

== Související články ==
* [[Seznam periodických komet]]
* [[Seznam neperiodických komet]]
* [[Astrofyzika]]

== Externí odkazy ==
* [http://komety.janmarek.net/zakladni.html Základní informace o kometách]
* [http://www.komety.cz/ Stránka o kometách z Observatoře Kleť]
* [http://www.cometography.com/ Cometography.com (anglicky)]
* [http://www.ifa.hawaii.edu/faculty/jewitt/comet.html Přehled od Davida Jewitta (anglicky)]
* [http://cfa-www.harvard.edu/iau/lists/CometLists.html Harvard: Lists and Plots: Comets (anglicky)]
* [[Open Directory Project]]: [http://www.dmoz.org/Science/Astronomy/Solar_System/Asteroids,_Comets_and_Meteors/Comets/ Comets (anglicky)]

{{Commonscat|Comets|Komety}}{{Sluneční soustava}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Sluneční soustava]]
[[Kategorie:Komety| ]]