Kosovo - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „{{legenda|“ textem „{{Barva|“

2025-10-06T10:04:03Z

Nahrazení textu „{{legenda|“ textem „{{Barva|“

← Starší verze		Verze z 6. 10. 2025, 10:04
Řádka 163:		Řádka 163:
	=== Vyhlášení nezávislosti ===		=== Vyhlášení nezávislosti ===
	{{viz též\|Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova}}		{{viz též\|Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova}}
-	[[Soubor:Kosovo relations.png\|thumb\|250px\|Státy podle stanoviska k uznání nezávislosti Kosova:{{~~legenda~~\|black\|Kosovo}}	+	[[Soubor:Kosovo relations.png\|thumb\|250px\|Státy podle stanoviska k uznání nezávislosti Kosova:{{Barva\|black\|Kosovo}}
-	{{~~legenda~~\|#0052ff\|Oficiálně uznaly nezávislost Kosova}}	+	{{Barva\|#0052ff\|Oficiálně uznaly nezávislost Kosova}}
-	{{~~legenda~~\|#5fadff\|Přislíbily uznat nezávislost Kosova v dohledném čase}}	+	{{Barva\|#5fadff\|Přislíbily uznat nezávislost Kosova v dohledném čase}}
-	{{~~legenda~~\|#cdcd9c\|Vyjádřily v této otázce neutralitu či nemají jasné nebo jednotné stanovisko}}	+	{{Barva\|#cdcd9c\|Vyjádřily v této otázce neutralitu či nemají jasné nebo jednotné stanovisko}}
-	{{~~legenda~~\|#a3a3a3\|Nijak se oficiálně nevyjádřily}}	+	{{Barva\|#a3a3a3\|Nijak se oficiálně nevyjádřily}}
-	{{~~legenda~~\|#E5A238\|Odmítají jednostranný krok a vyžadují další jednání}}	+	{{Barva\|#E5A238\|Odmítají jednostranný krok a vyžadují další jednání}}
-	{{~~legenda~~\|#FF4500\|Oficiálně odmítly uznat nezávislost Kosova}} ]]	+	{{Barva\|#FF4500\|Oficiálně odmítly uznat nezávislost Kosova}} ]]
	Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne [[17. únor]]a [[2008]] v 15:50 SEČ nezávislost na [[Srbsko\|Srbsku]] a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,<ref name=deklarace /> oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný.		Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne [[17. únor]]a [[2008]] v 15:50 SEČ nezávislost na [[Srbsko\|Srbsku]] a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,<ref name=deklarace /> oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný.
	[[Soubor:Kosovo Independence Celebration Car with Flags.jpg\|thumb\|left\|Albánci oslavující nezávislost Kosova]]		[[Soubor:Kosovo Independence Celebration Car with Flags.jpg\|thumb\|left\|Albánci oslavující nezávislost Kosova]]

Sysop: + Kosovo – němečtí vojáci i čeští vojáci dělají špinavou práci pro cizí zájmy...jako v Afghánistánu

2025-09-24T12:58:08Z

+ Kosovo – němečtí vojáci i čeští vojáci dělají špinavou práci pro cizí zájmy...jako v Afghánistánu

← Starší verze		Verze z 24. 9. 2025, 12:58
Řádka 154:		Řádka 154:
	=== Pod správou OSN ===		=== Pod správou OSN ===
	Místo [[Srbsko\|srbské]] vlády podle rezoluce č. 1244 [[Rada bezpečnosti OSN\|RB OSN]] spravuje Kosovo mise [[Organizace spojených národů\|OSN]] ([[Mise Spojených národů v Kosovu\|UNMIK]] - United Nations Mission in Kosovo), na klid v Kosovu (bezpečnost [[Srbové\|srbské]] menšiny) dohlíží jednotky [[Severoatlantická aliance\|NATO]] pod označením [[KFOR]] (Kosovo Force).		Místo [[Srbsko\|srbské]] vlády podle rezoluce č. 1244 [[Rada bezpečnosti OSN\|RB OSN]] spravuje Kosovo mise [[Organizace spojených národů\|OSN]] ([[Mise Spojených národů v Kosovu\|UNMIK]] - United Nations Mission in Kosovo), na klid v Kosovu (bezpečnost [[Srbové\|srbské]] menšiny) dohlíží jednotky [[Severoatlantická aliance\|NATO]] pod označením [[KFOR]] (Kosovo Force).
-	[[Soubor:~~Kosovo morto serbi~~.jpg\|thumb\|~~Nápis "Smrt Srbům na zničeném pravoslavném chrámu]]~~	+	[[Soubor:German KFOR armoured vehicle, 1999.jpg\|thumb\|250px\|Kosovo – němečtí vojáci v roce 1999]]
-	~~[[Soubor:Podujevo srusena crkva.jpg~~\|~~thumb\|Pravoslavný kostel v Podujevu vypálený Albánci během tzv. "Druhé křišťálové noci"~~ v ~~březnu 2004~~]]	+
	Ani po obsazení Kosova vojsky NATO a ustanovení Kosovské mise [[Organizace spojených národů\|OSN]] ([[Mise Spojených národů v Kosovu\|UNMIK]]) se situace v Kosovu nevyvíjela podle očekávání. Již v únoru roku [[2000]] dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TKM) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a zabavuje jim jmění, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a [[KFOR]] trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. UNMIK a KFOR však nebyly ochotny vyžadovat plnění vlastních nařízení, protože se obávaly střetu s přeměněnou [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]], která byla ještě donedávna na seznamu teroristických organizací. TKM (bývalá UÇK) začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu a posílila svůj vliv na obchodu s drogami, "bílým masem," zbraněmi a kradenými auty. Fyzicky likvidovala nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začaly se provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]], spojené s organizovaným zločinem, se dotkly i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy [[Albánci\|Albánců]]<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za "zrádce". Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů,<ref>http://www.kosovo.net/default2.html</ref> které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. "Druhou křišťálovou nocí" v březnu 2004.<ref>http://www.kosovo.net/news_pogrom.html</ref> Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k ostřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním [[Srbsko\|Srbsku]] a [[Makedonie\|Makedonii]], posílala tam své ostřílené velitele, [[Národní osvobozenecká armáda (Makedonie)\|Národní osvobozenecké armádě Makedonie]] dodávala zbraně.		Ani po obsazení Kosova vojsky NATO a ustanovení Kosovské mise [[Organizace spojených národů\|OSN]] ([[Mise Spojených národů v Kosovu\|UNMIK]]) se situace v Kosovu nevyvíjela podle očekávání. Již v únoru roku [[2000]] dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TKM) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a zabavuje jim jmění, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a [[KFOR]] trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. UNMIK a KFOR však nebyly ochotny vyžadovat plnění vlastních nařízení, protože se obávaly střetu s přeměněnou [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]], která byla ještě donedávna na seznamu teroristických organizací. TKM (bývalá UÇK) začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu a posílila svůj vliv na obchodu s drogami, "bílým masem," zbraněmi a kradenými auty. Fyzicky likvidovala nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začaly se provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]], spojené s organizovaným zločinem, se dotkly i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy [[Albánci\|Albánců]]<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za "zrádce". Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů,<ref>http://www.kosovo.net/default2.html</ref> které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. "Druhou křišťálovou nocí" v březnu 2004.<ref>http://www.kosovo.net/news_pogrom.html</ref> Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k ostřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním [[Srbsko\|Srbsku]] a [[Makedonie\|Makedonii]], posílala tam své ostřílené velitele, [[Národní osvobozenecká armáda (Makedonie)\|Národní osvobozenecké armádě Makedonie]] dodávala zbraně.

Řádka 279:		Řádka 278:
	* [http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/kosovo/1001749/ Informace pro investory]		* [http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/kosovo/1001749/ Informace pro investory]
	* [https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html Kosovo na CIA World Factbook (anglicky)]		* [https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html Kosovo na CIA World Factbook (anglicky)]
-	* [~~http~~://~~www.~~kosovo.net/ Kosovo - pohled očima Srbů, kteří zde žijí (anglicky)]	+	* [https://kosovo.net/ Kosovo – pohled očima Srbů, kteří zde žijí (anglicky)]
	* [http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=305 Kosovo deset let poté. Ochuzený uran si vybírá svoji daň]		* [http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=305 Kosovo deset let poté. Ochuzený uran si vybírá svoji daň]
	* [https://zakrasnejsivimperk.cz/?p=278992 JAROSLAV ŠTEFEC: Co je munice s ochuzeným uranem a jak se dívám na její dodávky ukrajinské armádě]		* [https://zakrasnejsivimperk.cz/?p=278992 JAROSLAV ŠTEFEC: Co je munice s ochuzeným uranem a jak se dívám na její dodávky ukrajinské armádě]

Sysop: + Ochuzený uran si vybírá svoji daň !! JAROSLAV ŠTEFEC: Co je munice s ochuzeným uranem...fanoušci Ukrajiny a Wikipedie mohou dýchat zhluboka, možná vdechnou radioaktivní mikročástice uranu...

2025-09-24T12:37:58Z

+ Ochuzený uran si vybírá svoji daň !! JAROSLAV ŠTEFEC: Co je munice s ochuzeným uranem...fanoušci Ukrajiny a Wikipedie mohou dýchat zhluboka, možná vdechnou radioaktivní mikročástice uranu...

← Starší verze		Verze z 24. 9. 2025, 12:37
Řádka 81:		Řádka 81:

	=== Středověk ===		=== Středověk ===
-	[[Soubor:~~Kosovopolje~~.~~gif~~\|thumb~~\|left~~\|250px\|[[Bitva na Kosově poli]] (1389)]]	+	[[Soubor:Battle of Kosovo, Adam Stefanović, 1870.jpg\|thumb\|250px\|[[Bitva na Kosově poli]] (1389)]]
	V 6. - 7. století přišli do této oblasti [[Slované]], pozdější [[Srbové]], kteří se stali dominujícím etnikem a vytlačili původní obyvatele a tato oblast se stala základnou jejich nájezdů na Byzantskou říši i budování jejich vlastního státu (viz [[Srbsko#Středověk]]).		V 6. - 7. století přišli do této oblasti [[Slované]], pozdější [[Srbové]], kteří se stali dominujícím etnikem a vytlačili původní obyvatele a tato oblast se stala základnou jejich nájezdů na Byzantskou říši i budování jejich vlastního státu (viz [[Srbsko#Středověk]]).

Řádka 89:		Řádka 89:

	=== Osmanská nadvláda ===		=== Osmanská nadvláda ===
-	[[Soubor:Prizren 05.jpg\|thumb\|250px\|Prizren v noci]]	+	[[Soubor:The mosque at night - Prizren Kosovo, July 2023.jpg\|thumb\|250px\|Prizren v noci (2023)]]
	Mezi roky 1459 a [[1912]] bylo dnešní Kosovo částí [[Osmanská říše\|Osmanské říše]]. Území Kosova bylo rozděleno na [[Prizren]]ský a [[Vučitrn]]ský [[sandžak]] a později vznikl Kosovský [[vilájet]], v první době se sídlem v [[Prizren]]u a později ve [[Skopje]].		Mezi roky 1459 a [[1912]] bylo dnešní Kosovo částí [[Osmanská říše\|Osmanské říše]]. Území Kosova bylo rozděleno na [[Prizren]]ský a [[Vučitrn]]ský [[sandžak]] a později vznikl Kosovský [[vilájet]], v první době se sídlem v [[Prizren]]u a později ve [[Skopje]].

Řádka 97:		Řádka 97:

	=== 1. polovina 20. století ===		=== 1. polovina 20. století ===
-	Území dnešního Kosova bylo až do [[Balkánské války\|1. balkánské války]] ([[1912]]-[[1913]]), jako jedna z posledních oblastí na Balkáně součástí Osmanské říše. Albánci v podstatě neměli důvod se bouřit, proti turecké nadvládě povstali až o století později, než ostatní národy. Srbové se Kosova zmocnili a Kosovo a část Metohije se stalo součástí [[Srbsko\|Srbska]]. Velká část Metohije však byla krátkou dobu do [[první světová válka\|první světové války]] součástí [[Černá Hora\|Černé Hory]]. V roce 1913 se Albánci pokusili vyhlásit národní stát, nicméně Kosovo neobhájili a tento stav potvrdily i vítězné mocnosti po konci první světové války.	+	Území dnešního Kosova bylo až do [[Balkánské války\|1. balkánské války]] ([[1912]]–[[1913]]), jako jedna z posledních oblastí na Balkáně součástí Osmanské říše. Albánci v podstatě neměli důvod se bouřit, proti turecké nadvládě povstali až o století později, než ostatní národy. Srbové se Kosova zmocnili a Kosovo a část Metohije se stalo součástí [[Srbsko\|Srbska]]. Velká část Metohije však byla krátkou dobu do [[první světová válka\|první světové války]] součástí [[Černá Hora\|Černé Hory]]. V roce 1913 se Albánci pokusili vyhlásit národní stát, nicméně Kosovo neobhájili a tento stav potvrdily i vítězné mocnosti po konci první světové války.

	Brzy poté, v roce [[1914]], vypukla [[první světová válka]], v průběhu které se dočasně poražené srbské vojsko a část obyvatelstva stahovalo přes Kosovo a Metohiji a Albánii do Řecka. V té době měly oficiálně Srbsko a Albánie dobré, až spojenecké vztahy, což ale v terénu nefungovalo.		Brzy poté, v roce [[1914]], vypukla [[první světová válka]], v průběhu které se dočasně poražené srbské vojsko a část obyvatelstva stahovalo přes Kosovo a Metohiji a Albánii do Řecka. V té době měly oficiálně Srbsko a Albánie dobré, až spojenecké vztahy, což ale v terénu nefungovalo.

	Po konci první světové války v roce [[1918]] se Kosovo a Metohije staly součástí nově vzniklého království - ze začátku unitárního království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Království [[Jugoslávie]], a to [[Zetská bánovina\|Zetské bánoviny]] ('Černohorská' bánovina) a [[Vardarská bánovina\|Vardarské bánoviny]] ('Makedonská'). Střety jugoslávských ozbrojených složek a albánských ozbrojenců trvaly až do roku [[1920]], avšak ani poté nebyl v Kosovu klid. Postavení Albánců se v Kosovu stalo značně nepříjemným, nebylo tedy divu, že se, podobně jako Maďaři a Bulhaři v Jugoslávii, pokusili počátkem druhé světové války o revizi hranic.		Po konci první světové války v roce [[1918]] se Kosovo a Metohije staly součástí nově vzniklého království - ze začátku unitárního království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Království [[Jugoslávie]], a to [[Zetská bánovina\|Zetské bánoviny]] ('Černohorská' bánovina) a [[Vardarská bánovina\|Vardarské bánoviny]] ('Makedonská'). Střety jugoslávských ozbrojených složek a albánských ozbrojenců trvaly až do roku [[1920]], avšak ani poté nebyl v Kosovu klid. Postavení Albánců se v Kosovu stalo značně nepříjemným, nebylo tedy divu, že se, podobně jako Maďaři a Bulhaři v Jugoslávii, pokusili počátkem druhé světové války o revizi hranic.
-	[[Soubor:Map of Albania during WWII-CS.png\|thumb\|220px\|Fašistická Velká Albánie, [[1941]]—[[1944]]]]	+	[[Soubor:Map of Albania during WWII-CS.png\|thumb\|220px\|Fašistická Velká Albánie, [[1941]]–[[1944]]]]
	V roce 1939 ovládla Albánii [[Itálie]] a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později kapitulovala Jugoslávie a Kosovo zabrala Itálie, která ho připojila k svému loutkovému státu - [[Velká Albánie\|Velké Albánii]] (spolu s částmi [[Černá Hora\|Černé Hory]], nynější [[Makedonie\|Makedonií]] a částí [[Řecko\|Řecka]]). V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 [[Srbové\|Srbů]], své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin. Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce [[1944]].		V roce 1939 ovládla Albánii [[Itálie]] a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později kapitulovala Jugoslávie a Kosovo zabrala Itálie, která ho připojila k svému loutkovému státu - [[Velká Albánie\|Velké Albánii]] (spolu s částmi [[Černá Hora\|Černé Hory]], nynější [[Makedonie\|Makedonií]] a částí [[Řecko\|Řecka]]). V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 [[Srbové\|Srbů]], své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin. Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce [[1944]].

Řádka 132:		Řádka 132:

	Roku [[1997]] vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými jednotkami. [[Bělehrad]] nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům, ale když 23. března [[1998]] označil velvyslanec [[Spojené státy americké\|USA]] pro [[Balkán]] Robert Gebard [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]] jako „''nepochybně teroristickou organizaci'',“ prezident [[Slobodan Milošević\|Slobodan Miloševič]] zahájil vojenské akce. Jeho hlavním cílem bylo získání kontroly nad územími ovládanými UÇK, jež Kosovo etnicky čistila od nealbánského obyvatelstva.<ref name="Košťál">Košťál, Martin: Globalisté útočí - Od "humanitárního" bombardování po samostatný narkostát Kosovo; Kontingent Pres, Praha 2008</ref> Srbové systematicky ničili archivy a dokumenty Albánců, aby byl znemožněn jejich návrat. Z Kosova začali prchat někteří obyvatelé. Například město [[Kukës]] (samotné má sotva 15 000 obyvatel) v Albánii přijalo 150 000 uprchlíků, za což bylo v roce 2000 nominováno na Nobelovu cenu míru. Albánci páchali etnické čistky na srbských rodinách, které žily uprostřed albánské většiny. Kosovská osvobozenecká armáda UÇK se postupně dostávala do popředí a z rozhodování o Kosovu vytlačovala umírněné představitele demokratických sil, v jejichž čele byla Demokratická liga Kosova pod vedením [[Ibrahim Rugova\|Ibrahima Rugovy]]. UÇK začala likvidovat i některé své oponenty uvnitř i vně své organizace, kteří nesouhlasili s jejím postupem.		Roku [[1997]] vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými jednotkami. [[Bělehrad]] nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům, ale když 23. března [[1998]] označil velvyslanec [[Spojené státy americké\|USA]] pro [[Balkán]] Robert Gebard [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]] jako „''nepochybně teroristickou organizaci'',“ prezident [[Slobodan Milošević\|Slobodan Miloševič]] zahájil vojenské akce. Jeho hlavním cílem bylo získání kontroly nad územími ovládanými UÇK, jež Kosovo etnicky čistila od nealbánského obyvatelstva.<ref name="Košťál">Košťál, Martin: Globalisté útočí - Od "humanitárního" bombardování po samostatný narkostát Kosovo; Kontingent Pres, Praha 2008</ref> Srbové systematicky ničili archivy a dokumenty Albánců, aby byl znemožněn jejich návrat. Z Kosova začali prchat někteří obyvatelé. Například město [[Kukës]] (samotné má sotva 15 000 obyvatel) v Albánii přijalo 150 000 uprchlíků, za což bylo v roce 2000 nominováno na Nobelovu cenu míru. Albánci páchali etnické čistky na srbských rodinách, které žily uprostřed albánské většiny. Kosovská osvobozenecká armáda UÇK se postupně dostávala do popředí a z rozhodování o Kosovu vytlačovala umírněné představitele demokratických sil, v jejichž čele byla Demokratická liga Kosova pod vedením [[Ibrahim Rugova\|Ibrahima Rugovy]]. UÇK začala likvidovat i některé své oponenty uvnitř i vně své organizace, kteří nesouhlasili s jejím postupem.
-		+	[[Soubor:USArmyKosovoMitrovica2000.jpg\|thumb\|left\|250px\|Americká armáda ve zničených ulicích [[Kosovska Mitrovica\|Mitrovice]]]]
	V mezinárodním měřítku se kosovským problémem začala zabývat tzv. Kontaktní skupina (složená ze [[Spojené státy americké\|Spojených států]], [[Spojené království\|Spojeného království]], z [[Francie]], [[Itálie]], [[Německo\|Německa]] a [[Rusko\|Ruska]]). Shledala, že Milošević o vnitrostátních problémech odmítá jednat a schválila částečné sankce; postoj Ruska ale zabránil přijímání dalších kroků. 24. června [[1998]] došlo k tajné schůzce zástupců [[Spojené státy americké\|USA]] a [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]] v [[Junik]]u, což se však neutajilo a podkopalo to důvěru Srbů v americkou zahraniční politiku. UÇK zahájila v červenci 1998 ofenzívu, jež však katastrofálně selhala a srbskou protiofenzívou se podařilo povstalecké jednotky značně oslabit.		V mezinárodním měřítku se kosovským problémem začala zabývat tzv. Kontaktní skupina (složená ze [[Spojené státy americké\|Spojených států]], [[Spojené království\|Spojeného království]], z [[Francie]], [[Itálie]], [[Německo\|Německa]] a [[Rusko\|Ruska]]). Shledala, že Milošević o vnitrostátních problémech odmítá jednat a schválila částečné sankce; postoj Ruska ale zabránil přijímání dalších kroků. 24. června [[1998]] došlo k tajné schůzce zástupců [[Spojené státy americké\|USA]] a [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]] v [[Junik]]u, což se však neutajilo a podkopalo to důvěru Srbů v americkou zahraniční politiku. UÇK zahájila v červenci 1998 ofenzívu, jež však katastrofálně selhala a srbskou protiofenzívou se podařilo povstalecké jednotky značně oslabit.

	V září zasedala [[Rada bezpečnosti OSN]] i vedení [[Severoatlantická aliance\|NATO]], které [[13. říjen\|13. října]] [[1998]] dalo Miloševičovi čtyřdenní ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. Požadavky byly následující: omezení počtu vojenských a policejních jednotek v Kosovu do 10 dnů, rozmístění 2000 pozorovatelů [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě\|OBSE]], povolení přeletů letadlům NATO nad Kosovem, uspořádání [[Volby\|voleb]] do 9 měsíců, vytvoření multietnické policie, spolupráce s [[Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny\|Mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny]] a jednání o autonomii. Milošević se rozhodl podmínky přijmout. Obě strany využily přechodného míru k přípravě – Milošević dosadil do bezpečnostních sil radikální velitele a UÇK přijímala nové bojovníky a dovážela zbraně z Albánie. I když docházelo k drobným potyčkám, všeobecně se očekávala až mohutná jarní ofenzíva. UÇK i srbské jednotky však nadále měly velmi vyostřené vztahy a menší šarvátky byly na denním pořádku.		V září zasedala [[Rada bezpečnosti OSN]] i vedení [[Severoatlantická aliance\|NATO]], které [[13. říjen\|13. října]] [[1998]] dalo Miloševičovi čtyřdenní ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. Požadavky byly následující: omezení počtu vojenských a policejních jednotek v Kosovu do 10 dnů, rozmístění 2000 pozorovatelů [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě\|OBSE]], povolení přeletů letadlům NATO nad Kosovem, uspořádání [[Volby\|voleb]] do 9 měsíců, vytvoření multietnické policie, spolupráce s [[Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny\|Mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny]] a jednání o autonomii. Milošević se rozhodl podmínky přijmout. Obě strany využily přechodného míru k přípravě – Milošević dosadil do bezpečnostních sil radikální velitele a UÇK přijímala nové bojovníky a dovážela zbraně z Albánie. I když docházelo k drobným potyčkám, všeobecně se očekávala až mohutná jarní ofenzíva. UÇK i srbské jednotky však nadále měly velmi vyostřené vztahy a menší šarvátky byly na denním pořádku.
-	~~[[Soubor:USArmyKosovoMitrovica2000.jpg\|thumb\|left\|250px\|Americká armáda ve zničených ulicích [[Kosovska Mitrovica\|Mitrovice]]]]~~

	Během prosince útoky UÇK eskalovaly, hlavně však od [[16. leden\|16. ledna]] [[1999]] po tzv. masakru v [[Račak]]u, kde bylo dle tvrzení Albánců pobito asi 40 albánských civilistů. Srbské orgány s touto interpretací nesouhlasily a tvrdily, že těla Albánců byla upravena tak, aby to vypadalo jako těla civilistů.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Bývalý brigádní generál německé armády a poradce OBSE ve Vídni Heinz Loquai, který měl později možnost nahlédnout do některých tajných dokumentů OBSE, zjistil, že na místě činu byly uskutečněny změny, takže někteří ze zabitých kosovských Albánců nebyli zabiti v masakru, ale v bojích se srbskými bezpečnostními silami.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002</ref> Počátkem roku tak jugoslávská armáda zahájila další ofenzívu. Během procesu s prezidentem Miloševičem v Haagu vyšly najevo skutečnosti, jež absolutně popřely albánskou verzi.<ref name="Košťál" /> Profesor Dobrinacin z Ústavu soudního lékařství v Prištině výpověděl prohlásil, že smrt všech 40 obětí nalezených v Račaku způsobila střelná zranění.<ref name="Košťál" /> Kromě střelných zranění patologové našli jen poškození od zvířat, jež těla ohlodávala po smrti.<ref name="Košťál" /> Kulky narazily do těl z různých směrů a na rukou mrtvých se prokázala přítomnost střelného prachu, což znamená, že sami stříleli a zemřeli tedy v boji.<ref name="Košťál" />		Během prosince útoky UÇK eskalovaly, hlavně však od [[16. leden\|16. ledna]] [[1999]] po tzv. masakru v [[Račak]]u, kde bylo dle tvrzení Albánců pobito asi 40 albánských civilistů. Srbské orgány s touto interpretací nesouhlasily a tvrdily, že těla Albánců byla upravena tak, aby to vypadalo jako těla civilistů.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Bývalý brigádní generál německé armády a poradce OBSE ve Vídni Heinz Loquai, který měl později možnost nahlédnout do některých tajných dokumentů OBSE, zjistil, že na místě činu byly uskutečněny změny, takže někteří ze zabitých kosovských Albánců nebyli zabiti v masakru, ale v bojích se srbskými bezpečnostními silami.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002</ref> Počátkem roku tak jugoslávská armáda zahájila další ofenzívu. Během procesu s prezidentem Miloševičem v Haagu vyšly najevo skutečnosti, jež absolutně popřely albánskou verzi.<ref name="Košťál" /> Profesor Dobrinacin z Ústavu soudního lékařství v Prištině výpověděl prohlásil, že smrt všech 40 obětí nalezených v Račaku způsobila střelná zranění.<ref name="Košťál" /> Kromě střelných zranění patologové našli jen poškození od zvířat, jež těla ohlodávala po smrti.<ref name="Košťál" /> Kulky narazily do těl z různých směrů a na rukou mrtvých se prokázala přítomnost střelného prachu, což znamená, že sami stříleli a zemřeli tedy v boji.<ref name="Košťál" />
Řádka 144:		Řádka 143:
	=== Zásah NATO ===		=== Zásah NATO ===
	Dne [[19. březen\|19. března]] srbské jednotky zahájily další ofenzívu. Srbské akce proti jednotkám UÇK byly rychlé a agresivní. Docházelo i k dalším akcím polovojenských srbských jednotek vůči Albáncům i jednotek UÇK proti Srbům, k dalšímu vypalování a zabíjení; nově navíc také k zabavování dokladů a násilnému odsunu Albánců za hranice Jugoslávie. Obnovená válka v Kosovu současně připravila o domov na 500 000 jeho obyvatel. Mezitím Spojené státy, páteř případných vojenských operací, schválily použití síly v Kosovu a [[23. březen\|23. března]] mohly začít letecké útoky NATO na Jugoslávii, což skutečně nastalo následující den. Akce byla nazvaná [[Operace Spojenecká síla]].		Dne [[19. březen\|19. března]] srbské jednotky zahájily další ofenzívu. Srbské akce proti jednotkám UÇK byly rychlé a agresivní. Docházelo i k dalším akcím polovojenských srbských jednotek vůči Albáncům i jednotek UÇK proti Srbům, k dalšímu vypalování a zabíjení; nově navíc také k zabavování dokladů a násilnému odsunu Albánců za hranice Jugoslávie. Obnovená válka v Kosovu současně připravila o domov na 500 000 jeho obyvatel. Mezitím Spojené státy, páteř případných vojenských operací, schválily použití síly v Kosovu a [[23. březen\|23. března]] mohly začít letecké útoky NATO na Jugoslávii, což skutečně nastalo následující den. Akce byla nazvaná [[Operace Spojenecká síla]].
		+	[[Soubor:U-238 DU ammunition.JPG\|thumb\|240px\|[[Ochuzený uran\|Ochuzený uran-238]], používaný na území Jugoslávie. Ochuzený uran má značnou radioaktivitu. Jeho účinek spočívá ve vysoké hustotě, a tudíž velké kinetické energii střely. Dlouhodobá radiační zátěž může být smrtící...<ref>[http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=305 Kosovo deset let poté. Ochuzený uran si vybírá svoji daň]</ref>]]
		+	Jestliže při předcházejících bojích uprchlo do okolních zemí zhruba 150 tisíc [[Albánci\|Albánců]], pak za 78 dní bombardování [[Severoatlantická aliance\|NATO]] činil počet uprchlíků hrozivých 800 tisíc Albánců<ref name="Košťál" /> a 100 tisíc Srbů.<ref name="Košťál" /> Někteří příslušníci srbské armády a policie se při operacích v Kosovu dopustili několika excesů, v roce 2009 srbský soud odsoudil 4 bývalé srbské policisty za vraždu 50 albánských civilistů ve městě [[Suva Reka]]<ref>http://novinky.cz/zahranicni/evropa/167226-v-srbsku-odsoudili-byvale-policisty-za-masakry-v-kosovu.html</ref> I když měla v té době [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]] 100 000 mužů a disponovala materiální a leteckou pomocí NATO, nedokázala srbskou armádu porazit.<ref>Patrik Girgle, Stručná historie států - KOSOVO, Nakladatelství Libri, 2006 </ref>

-	Jestliže při předcházejících bojích uprchlo do okolních zemí zhruba 150 tisíc [[Albánci\|Albánců]], pak za 78 dní bombardování [[Severoatlantická aliance\|NATO]] činil počet uprchlíků hrozivých 800 tisíc Albánců<ref name="Košťál" /> a 100 tisíc Srbů.<ref name="Košťál" /> Někteří příslušníci srbské armády a policie se při operacích v Kosovu dopustili několika excesů, v roce 2009 srbský soud odsoudil 4 bývalé srbské policisty za vraždu 50 albánských civilistů ve městě [[Suva Reka]]<ref>http://novinky.cz/zahranicni/evropa/167226-v-srbsku-odsoudili-byvale-policisty-za-masakry-v-kosovu.html</ref> I když měla v té době [[Kosovská osvobozenecká armáda\|UÇK]] 100 000 mužů a disponovala materiální a leteckou pomocí NATO, nedokázala srbskou armádu porazit.<ref>Patrik Girgle, Stručná historie států - KOSOVO, Nakladatelství Libri, 2006 </ref>
-	~~[[Soubor:President Bush with leaders of Kosovo.jpg\|thumb\|250px\|Hashim Thaci (premiér Kosova), Fatmir Sejdiu (prezident Kosova) a George W. Bush (prezident USA)]]~~
	Situace se však z mezinárodního hlediska dále nevyvíjela. Podle odhadů by si invaze do Kosova vyžádala na 100 000 mužů. Klíčové tedy bylo přesvědčit Rusko, odblokovat RB OSN a následně diplomaticky zatlačit na Miloševiće ze všech stran. Vyjednávání se zúčastnila dvojice [[Martti Ahtisaari]] a [[Viktor Černomyrdin]]. Mezitím byl [[27. květen\|27. května]] Milošević a tři další jugoslávští představitelé obviněni z válečných zločinů. Na začátku června Rusko ustoupilo. Posléze Černomyrdin a Ahtisaari odcestovali do Bělehradu přesvědčit Miloševiće, který [[3. červen\|3. června]] přistoupil na dohodu. [[9. červen\|9. června]] začalo stahování vojsk z Kosova a [[10. červen\|10. června]] NATO ukončilo bombardování Jugoslávie. Podle britského [[historik]]a [[John Keegan\|Johna Keegana]] je kosovská válka důkazem, že válku lze vyhrát i jen ze vzduchu.		Situace se však z mezinárodního hlediska dále nevyvíjela. Podle odhadů by si invaze do Kosova vyžádala na 100 000 mužů. Klíčové tedy bylo přesvědčit Rusko, odblokovat RB OSN a následně diplomaticky zatlačit na Miloševiće ze všech stran. Vyjednávání se zúčastnila dvojice [[Martti Ahtisaari]] a [[Viktor Černomyrdin]]. Mezitím byl [[27. květen\|27. května]] Milošević a tři další jugoslávští představitelé obviněni z válečných zločinů. Na začátku června Rusko ustoupilo. Posléze Černomyrdin a Ahtisaari odcestovali do Bělehradu přesvědčit Miloševiće, který [[3. červen\|3. června]] přistoupil na dohodu. [[9. červen\|9. června]] začalo stahování vojsk z Kosova a [[10. červen\|10. června]] NATO ukončilo bombardování Jugoslávie. Podle britského [[historik]]a [[John Keegan\|Johna Keegana]] je kosovská válka důkazem, že válku lze vyhrát i jen ze vzduchu.

Řádka 281:		Řádka 280:
	* [https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html Kosovo na CIA World Factbook (anglicky)]		* [https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html Kosovo na CIA World Factbook (anglicky)]
	* [http://www.kosovo.net/ Kosovo - pohled očima Srbů, kteří zde žijí (anglicky)]		* [http://www.kosovo.net/ Kosovo - pohled očima Srbů, kteří zde žijí (anglicky)]
		+	* [http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=305 Kosovo deset let poté. Ochuzený uran si vybírá svoji daň]
		+	* [https://zakrasnejsivimperk.cz/?p=278992 JAROSLAV ŠTEFEC: Co je munice s ochuzeným uranem a jak se dívám na její dodávky ukrajinské armádě]

Sysop: + Vylepšení

2017-05-29T15:19:43Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 29. 5. 2017, 15:19
Řádka 102:		Řádka 102:

	Po konci první světové války v roce [[1918]] se Kosovo a Metohije staly součástí nově vzniklého království - ze začátku unitárního království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Království [[Jugoslávie]], a to [[Zetská bánovina\|Zetské bánoviny]] ('Černohorská' bánovina) a [[Vardarská bánovina\|Vardarské bánoviny]] ('Makedonská'). Střety jugoslávských ozbrojených složek a albánských ozbrojenců trvaly až do roku [[1920]], avšak ani poté nebyl v Kosovu klid. Postavení Albánců se v Kosovu stalo značně nepříjemným, nebylo tedy divu, že se, podobně jako Maďaři a Bulhaři v Jugoslávii, pokusili počátkem druhé světové války o revizi hranic.		Po konci první světové války v roce [[1918]] se Kosovo a Metohije staly součástí nově vzniklého království - ze začátku unitárního království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Království [[Jugoslávie]], a to [[Zetská bánovina\|Zetské bánoviny]] ('Černohorská' bánovina) a [[Vardarská bánovina\|Vardarské bánoviny]] ('Makedonská'). Střety jugoslávských ozbrojených složek a albánských ozbrojenců trvaly až do roku [[1920]], avšak ani poté nebyl v Kosovu klid. Postavení Albánců se v Kosovu stalo značně nepříjemným, nebylo tedy divu, že se, podobně jako Maďaři a Bulhaři v Jugoslávii, pokusili počátkem druhé světové války o revizi hranic.
-	[[Soubor:~~Greater albania~~.~~JPG~~\|thumb\|~~150px\|left~~\|Fašistická Velká Albánie, [[1941]]—[[1944]]]]	+	[[Soubor:Map of Albania during WWII-CS.png\|thumb\|220px\|Fašistická Velká Albánie, [[1941]]—[[1944]]]]
	V roce 1939 ovládla Albánii [[Itálie]] a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později kapitulovala Jugoslávie a Kosovo zabrala Itálie, která ho připojila k svému loutkovému státu - [[Velká Albánie\|Velké Albánii]] (spolu s částmi [[Černá Hora\|Černé Hory]], nynější [[Makedonie\|Makedonií]] a částí [[Řecko\|Řecka]]). V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 [[Srbové\|Srbů]], své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin. Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce [[1944]].		V roce 1939 ovládla Albánii [[Itálie]] a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později kapitulovala Jugoslávie a Kosovo zabrala Itálie, která ho připojila k svému loutkovému státu - [[Velká Albánie\|Velké Albánii]] (spolu s částmi [[Černá Hora\|Černé Hory]], nynější [[Makedonie\|Makedonií]] a částí [[Řecko\|Řecka]]). V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 [[Srbové\|Srbů]], své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin. Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce [[1944]].

Sysop: 1 revizi

2014-02-12T21:25:48Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 12. 2. 2014, 21:25

Sysop: + Šablona FLICKR

2012-07-22T19:32:00Z

+ Šablona FLICKR

Nová stránka

{| cellspacing=5 cellpadding=0 align=right width=330
|
{{Infobox stát
| genitiv = Kosova
| úřední název česky = Kosovo
| úřední název = Kosova
| vlajka = [[Soubor:Flag of Kosovo.png|125px]]
| článek o vlajce = Kosovská vlajka
| znak = [[Soubor:Coat of arms of Kosovo.png|100px]]
| článek o znaku = Státní znak Kosova
| hymna =
| článek o hymně = Hymna Kosova – Europa
| motto =
| článek o mottu =
| motto překlad =
| mapa umístění = [[Soubor:Europe location KOS.png|290px]]
| mapa velikost =
| hlavní město = [[Priština]] (Prishtinë, Пpиштинa)
| rozloha = 10 912 km<sup>2</sup>
| rozlmisto =
| procent vody =
| nejvyšší hora = [[Djeravica]] (Đaravica, Gjeravice, Ћepaвицa)
| výška nejvyšší hory = 2656
| čas = GMT+1
| obyvatel = 2 100 000
| obyvmisto =
| obyvrok =
| hustota = 220
| hustmisto =
| jazyk = [[albánština]] a [[srbština]] (oficiálně rovnoprávné),<ref>http://www.assembly-kosova.org/common/docs/ligjet/2006_02-L37_sr.pdf</ref> regionálně [[bosenština]], [[turečtina]], [[romština]].
| národnosti = [[Albánci]] (88 %), [[Srbové]] (7 %), [[Goranci]], [[Makedonci]], [[Romové]]
| náboženství = [[Sunnitský islám]], [[Pravoslaví]]
| státní zřízení = republika
| datum vzniku = [[17. únor]]a [[2008]]
| způsob vzniku = jednostranné vyhlášení nezávislosti na Srbsku [[Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova|uznána pouze částí členů OSN]]
| funkce1 = Prezident
| vládce1 = [[Fatmir Sejdiu]]
| funkce2 = Premiér
| vládce2 = [[Hashim Thaçi]]
| měna = [[euro]]
| kód měny = EUR
| HDP/ob. =
| HDP/ob.misto =
| HDP/ob.rok =
| ison =
| iso3 =
| iso2 =
| mpz = není
| předvolba = +321
| doména =
}}
|}
'''Kosovo''' je území na [[Balkán|Balkánském poloostrově]], o jehož postavení se stále vedou spory na mezinárodní půdě. Podle své deklarace nezávislosti tvoří stát '''Republika Kosovo''' ([[Albánština|albánsky]]: {{cizojazyčně|sq|Republika e Kosovës}}, [[Srbština|srbsky]]: {{cizojazyčně|sr|Република Косово}}, ''Republika Kosovo''). Ostatní státy se v současné době k nezávislosti tohoto území vyjadřují; některé tak již učinily. Srbsko, jehož integrální součástí území dříve bylo, je i nadále považuje za své území a podle srbské ústavy tvoří '''[[Autonomní oblast Kosovo a Metohije]]''' ([[Srbština|srbsky]]: {{cizojazyčně|sr|Аутономна покрајина Косово и Метохија}}, ''Autonomna pokrajina Kosovo i Metohija'', [[Albánština|albánsky]]: {{cizojazyčně|sq|Krahina Autonome e Kosovës dhe Metohisë}}) a je nedílnou součástí Srbska.<ref name=ústava_Srbska>[http://www.parlament.sr.gov.yu/content/lat/akta/ustav/ustav_1.asp Ústava Srbska], (srbsky)</ref> Hlavním městem je [[Priština]].<br/>Od [[12. červen|12. června]] [[1999]] byla oblast na základě statusu chráněného [[Rezoluce OSN číslo 1244|rezolucí OSN č. 1244]] spravována [[Mise Spojených národů v Kosovu|OSN]] a Kosovu byla v rezoluci přiznána autonomie v rámci Srbska,<ref name=rezoluce> [http://www.unmikonline.org/press/reports/N9917289.pdf Plné znění rezoluce č. 1244] (anglicky) (pdf)</ref> fakticky ale Srbsko ztratilo nad Kosovem kontrolu. Zdejší Albánci zde záhy vytvořili místní [[parlament]], [[vláda|vládu]], jakož i další nezávislé instituce. Kosovský parlament vyhlásil dne [[17. únor]]a [[2008]] v 15:50 [[Středoevropský čas|SEČ]] nezávislost na [[Srbsko|Srbsku]] a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,<ref name=deklarace>[http://www.pr-inside.com/text-of-kosovo-s-declaration-of-independence-r442217.htm Deklarace nezávislosti Kosova], 17. 2. 2008 (anglicky)</ref> oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj jiných států není jednotný (viz [[Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova]]).

Země sousedí s [[Albánie|Albánií]], [[Makedonie|Makedonií]], [[Černá Hora|Černou Horou]] a [[Srbsko|Srbskem]].

== Vymezení ==
''Kosovo a Metohije'' (nebo jen ''Kosovo''), zahrnuje vlastně dvě oblasti: ''Kosovo'' a ''Metohiji''.

Samotné ''Kosovo'' se rozkládá na východě a leží v něm hlavní město [[Priština]] a [[Kosovo pole]], místo na kterém se v roce 1389 odehrála významná [[Osmanská říše#Kosovo pole|bitva]] mezi [[Osmanská říše|Osmanskou říši]] a [[Srbsko|Srbskem]] se spojenci. Zatímco ''Metohije'' je v západní části a přiléhá k hranici s [[Černá Hora|Černou Horou]] a [[Albánie|Albánií]].

Kosovo a Metohije jako území vzniklo teprve po druhé světové válce. Od 19. století do roku [[1945]] užívali Srbové pro oblast dnešního Kosova a Metohije název ''Staré Srbsko'' (Stara Srbija) (tento termín však kromě Kosova zahrnoval také ještě určité kraje v nynějším centrálním Srbsku, [[Černá Hora|Černé Hoře]] a nynější [[Makedonie|Makedonii]])

== Jméno ==
Jméno Kosova je citlivá otázka, a to jak pro [[Srbové|Srby]], tak pro [[Albánci|Albánce]] (kvůli významu slova ''metohije'', který svědčí o staletí trvající přítomnosti pravoslavné církve na tomto území), a stalo se tak ještě jedním bodem souboje.

Oficiální název '''Kosova''' podle ústavy [[Srbsko|Srbska]] je '''Kosovo a Metohije''' ([[Srbština|srbsky]] ''{{cizojazyčně|sr|Косово и Метохија}} ({{cizojazyčně|sr|Kosovo i Metohija}}))'', ale [[Mise Spojených národů v Kosovu|UNMIK]] a nynější vláda Kosova pro celou zemi používají název ''Kosovo''.

I v samotném [[Srbsko|Srbsku]] se hovorově zpravidla „Metohije“ vynechává, nebo se používá sloučenina ''Kosmet'', nebo zkratka ''KiM''. [[Rezoluce 1244|Rezoluce OSN číslo 1244]] také používá název ''Kosovo''.

Už od prvotního vyhlášení autonomní oblasti na tomto území (v roce [[1945]]), bylo slovo Metohije součásti jejího oficiálního názvu; ze začátku jako ''Autonomní Kosovsko-Metohijská oblast'' ([[Srbština|srbsky]] ''{{cizojazyčně|sr|Autonomna Kosovsko-Metohijska Oblast}}''), později (od roku [[1963]] jako ''Autonomní oblast Kosovo a Metohije'' ([[Srbština|srbsky]] ''{{cizojazyčně|sr|Autonomna Pokrajina Kosovo i Metohija}}''). V roce [[1968]], údajně jako pokus o zmírnění třenic mezi [[Albánci]] a [[Srbové|Srby]], byl název autonomní oblasti změněn na ''Socialistická autonomní oblast Kosovo'' ([[Srbština|srbsky]] ''{{cizojazyčně|sr|Socijalistička Autonomna Pokrajina Kosovo}}''), čímž Metohije byla vynechána z názvu. Název byl vrácen v roce [[1989]], teď už bez „socialistická“ - ''Autonomní oblast Kosovo a Metohije'' ([[Srbština|srbsky]] ''{{cizojazyčně|sr|Autonomna Pokrajina Kosovo i Metohija}}'').
Jméno '''„Kosovo“''' pochází od slovanského slova ''[[kos]]'' (pták).

Jméno '''„Metohije“''' ({{cizojazyčně|sr|Metohija}}) pochází od slova „metoh“ ({{cizojazyčně|sr|metoh}}), které je řeckého původu a znamená církevní statek (velké pozemky v regionu Metohije patřily do znárodnění komunisty církvi - [[Pećka Patrijaršija|Pećke Patrijaršii]] [[Srbská pravoslavná církev|Srbské pravoslavné církve]]).
[[Albánci]] Metohiji považují za součást širší oblasti ''Rrafshi i Dukagjinit'' - což znamená „''rovina vévody Dina''“ (dle jednoho šlechtice z období středověku), a která zahrnuje Metohiji a určité kraje v [[Albánie|Albánské republice]].

== Dějiny ==
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Kosova]]

Území Kosova bylo ve starověku na rozhraní tří [[Indoevropané|indoevropských]] skupin: [[Illyrové|Illyrů]], [[Thrákové|Thráků]] a [[Řekové|Řeků]]. Území se dostalo pod vliv [[Starověká Makedonie|Makedonského království]] a od 1. století n. l. bylo začleněno do Římské říše, jako součást provincií Macedonia a Moesia. Část obyvatelstva se romanizovala (pozdější [[Rumuni]]). Po rozpadu římské říše toto území náleží k [[Byzantská říše|východořímské]] provincii Dacia.

=== Středověk ===
[[Soubor:Kosovopolje.gif|thumb|left|250px|[[Bitva na Kosově poli]] (1389)]]
V 6. - 7. století přišli do této oblasti [[Slované]], pozdější [[Srbové]], kteří se stali dominujícím etnikem a vytlačili původní obyvatele a tato oblast se stala základnou jejich nájezdů na Byzantskou říši i budování jejich vlastního státu (viz [[Srbsko#Středověk]]).

28. června (15. června dle Juliánského kalendáře) 1389 se zde odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev Srbů proti [[Osmanská říše|osmanským Turkům]], [[bitva na Kosově poli]]. Tato krvavá bitva skončila nepříliš výrazným vítězstvím Turků. Osmanský sultán Murad I. byl zavražděn před bitvou ve svém táboře srbským vojákem. Srbský kníže Lazar Hrebeljanovič byl v odvetu popraven po bitvě. V Lazarově armádě bojovali jako spojenci i [[Albánci]] - tehdy ještě [[Křesťanství|křesťané]]. Mezi najatými vojáky byly i české oddíly. Bitva měla tragické následky pro Srby, protože zlikvidovala výkvět srbské šlechty, která mohla klást odpor postupujícím Osmanům. Pod nadvládu turecké říše se tak postupně dostala srbská knížectví i celé Bulharsko, definitivně však až v roce 1459.

V oblasti vznikalo od 11. století mnoho [[klášter]]ů. Kosovo a sousední Metohiji považují Srbové za svůj Jeruzalém. Z kosovského města Prizren ovládal král [[Dušan Veliký]] (vrstevník [[Čechy|českého]] krále Karla IV.) velkou část [[Balkán]]u a aspiroval na byzantského císaře.

=== Osmanská nadvláda ===
[[Soubor:Prizren 05.jpg|thumb|250px|Prizren v noci]]
Mezi roky 1459 a [[1912]] bylo dnešní Kosovo částí [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Území Kosova bylo rozděleno na [[Prizren]]ský a [[Vučitrn]]ský [[sandžak]] a později vznikl Kosovský [[vilájet]], v první době se sídlem v [[Prizren]]u a později ve [[Skopje]].

Během nadvlády [[Osmanská říše|Osmanské říše]] nad [[Balkán]]skými národy, trvající několik staletí, Albánci (podobně jako část Srbů a Chorvatů v Bosně - dnešní Bosňáci) převzali v převážném množství tehdejší státní víru - islám. Muslimové v oblasti měli výhodu, protože se vyhnuli perzekucím a odvodům daní. Pro Albánce bylo přijmout [[islám]] snadnější, protože v nich křesťanství nezapustilo silné kořeny; rovněž neměli tradici vlastního stabilního státu. Islamizovaní Albánci se však začali prosazovat i ve vysokých pozicích v politickém dění. Například egyptský paša Muhammad Alí, vládnoucí v letech 1805 - 1849, byl Albánec a jím založená dynastie vládla v [[Egypt]]ě až do roku 1952.

Srbové se často proti osmanské nadvládě bouřili, avšak jejich povstání bývala zpravidla krvavě potlačena. Po takových povstáních Srbové v několika vlnách začali po roce 1690 kolektivně prchat na sever, do [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]] do oblasti dnešní [[Vojvodina|Vojvodiny]] (1. a 2. velké stěhování Srbů), a na vylidněných územích se usazovali příslušníci ostatních národů Osmanské říše (např. Egypťané).

=== 1. polovina 20. století ===
Území dnešního Kosova bylo až do [[Balkánské války|1. balkánské války]] ([[1912]]-[[1913]]), jako jedna z posledních oblastí na Balkáně součástí Osmanské říše. Albánci v podstatě neměli důvod se bouřit, proti turecké nadvládě povstali až o století později, než ostatní národy. Srbové se Kosova zmocnili a Kosovo a část Metohije se stalo součástí [[Srbsko|Srbska]]. Velká část Metohije však byla krátkou dobu do [[první světová válka|první světové války]] součástí [[Černá Hora|Černé Hory]]. V roce 1913 se Albánci pokusili vyhlásit národní stát, nicméně Kosovo neobhájili a tento stav potvrdily i vítězné mocnosti po konci první světové války.

Brzy poté, v roce [[1914]], vypukla [[první světová válka]], v průběhu které se dočasně poražené srbské vojsko a část obyvatelstva stahovalo přes Kosovo a Metohiji a Albánii do Řecka. V té době měly oficiálně Srbsko a Albánie dobré, až spojenecké vztahy, což ale v terénu nefungovalo.

Po konci první světové války v roce [[1918]] se Kosovo a Metohije staly součástí nově vzniklého království - ze začátku unitárního království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Království [[Jugoslávie]], a to [[Zetská bánovina|Zetské bánoviny]] ('Černohorská' bánovina) a [[Vardarská bánovina|Vardarské bánoviny]] ('Makedonská'). Střety jugoslávských ozbrojených složek a albánských ozbrojenců trvaly až do roku [[1920]], avšak ani poté nebyl v Kosovu klid. Postavení Albánců se v Kosovu stalo značně nepříjemným, nebylo tedy divu, že se, podobně jako Maďaři a Bulhaři v Jugoslávii, pokusili počátkem druhé světové války o revizi hranic.
[[Soubor:Greater albania.JPG|thumb|150px|left|Fašistická Velká Albánie, [[1941]]—[[1944]]]]
V roce 1939 ovládla Albánii [[Itálie]] a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později kapitulovala Jugoslávie a Kosovo zabrala Itálie, která ho připojila k svému loutkovému státu - [[Velká Albánie|Velké Albánii]] (spolu s částmi [[Černá Hora|Černé Hory]], nynější [[Makedonie|Makedonií]] a částí [[Řecko|Řecka]]). V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 [[Srbové|Srbů]], své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin. Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce [[1944]].

=== 2. polovina 20. století ===
[[Autonomní oblast]] byla na území Kosova vyhlášena poprvé v roce [[1945]], jmenovala se ''Autonomní Kosovsko-Metohijská oblast'' ({{cizojazyčně|sr|Autonomna Kosovsko-Metohijska Oblast}}). Poté byla několikrát přejmenována: roku [[1963]] na ''Autonomní oblast Kosovo a Metohie'' ({{cizojazyčně|sr|Autonomna Pokrajina Kosovo i Metohija}}), roku [[1974]] na ''Socialistickou autonomní oblast Kosovo'' ({{cizojazyčně|sr|Socijalistička Autonomna Pokrajina Kosovo}}) a v roce [[1970]] zpět na ''Autonomní oblast Kosovo a Metochie'' ({{cizojazyčně|sr|Autonomna Pokrajina Kosovo i Metohija}}). Už od počátku byla autonomie značně omezená a ze strany Srbů docházelo k častým perzekucím. Na straně druhé však Titův komunistický režim bral půdu srbským sedlákům, které označil za [[kulak]]y, a tu pak přiděloval albánské chudině. Po válce přišlo do Kosova též mnoho ekonomických přistěhovalců z [[Albánie]], kteří též dostávali půdu zabavenou srbským sedlákům. Albánci byli komunisty považovaní za značně politicky nespolehlivé, takže na rozdíl od Černohorců nebyli v Jugoslávii považování za státotvorný národ (ač byli početnější). Úřady ve snaze omezit převahu Albánců připojily v roce 1958 ke Kosovu území téměř ryze srbská, zatímco tři okresy na jihu Srbska s albánskou většinou zůstaly mimo kosovskou autonomii (okresy: Preševo - 90% Albánců, Bojanovice - 65% Albánců a Medveděv - 40% Albánců). Tyto okresy pak v roce 1992 vyhlásily během bojkotovaných srbských voleb referendum za politicko-územní autonomii a právo na připojení ke Kosovu. Přes 97% albánských obyvatel těchto okresů souhlasilo s připojením ke Kosovu.

Albánci postupně získali vyšší životní úroveň než v mateřské zemi, bohatší byl i jejich hospodářský a kulturní život. Měli svoje školy, univerzitu, rozhlas, později i televizi. Titův komunistický režim však tvrdě potlačoval [[nacionalismus]], a to jak ze strany Albánců, tak ze strany Srbů. Na pronásledování nacionalistických Albánců se výraznou měrou podílel Titův blízký spolupracovník, ministr policie Aleksandar Rankovič, který je doposud Srby považován za národního hrdinu. V roce [[1966]] byl Rankovič sesazen a teprve tehdy byl kurz změněn na snahu přimět Albánce ke spolupráci "mírnými prostředky". V roce [[1974]] získalo Kosovo status prakticky rovnocenný k ostatním republikám a při obsazování postů přestaly být uplatňovány národnostní předpoklady.
[[Soubor:Bibloteka Kombëtare e Kosovës.jpg|thumb|250px|Národní knihovna v Prištině vybudována za dob Jugoslávie]]
Zvýšená míra autonomie však nepřinesla spokojenost ani jedné straně. [[Srbové]] v tom viděli oslabování jejich vlivu v rámci Jugoslávie a útlak od většinových Albánců, a [[Albánci]] se i nadále snažili o dosažení republikového postavení v rámci Jugoslávie. Z toho důvodu se konaly i mohutné demonstrace, především v roce 1968 a znovu po Titově smrti v roce 1981. Všechny projevy odporu ze strany většinových Albánců i menšinových Srbů však byly bezpečnostním aparátem [[Jugoslávie]] potlačeny. Navíc albánská populace zažila v Albánii i v Kosovu na evropské poměry nebývalý vzrůst (3-4 %). Počet Albánců se v letech 1948 - 1991 v Kosovu ztrojnásobil a mnozí Srbové a Černohorci se začali cítit izolovaně poté, co mnoho vesnic bylo tvořeno Albánci a slované zůstávali jen v počtu několika málo rodin. Výrazná byla i migrace Srbů do Srbska za prací, což ještě více nahrávalo Albáncům při rozšiřování ryze albánských území. Růst albánské populace spolu s krizí konce 70. let mělo za následek, že albánské rodiny s velkým počtem dětí se ocitly v chudobě, byl nedostatek bydlení. Proti Srbům začaly být podnikány ze strany Albánců první násilné činy, docházelo k vraždám [[Srbové|Srbů]], vypalování jejich domů. Bezpečnostní aparát byl k těmto projevům násilí bezmocný, o této činnosti bylo zakázáno mluvit ve sdělovacích prostředcích, aby to nenarušilo "bratrské soužití národů."

Tyto procesy vedly v roce 1986 k přijetí kontroverzního zákona, který Albáncům znemožňoval kupovat nemovitosti od Srbů a Černohorců. O rok později byl tento kurz zpracován v tzv. Jugoslávském programu opatření a aktivit k zastavení vysídlování slovanské populace z Kosova. Byly vyčleněny finance z tzv. "Fondu nerozvinutých" (původně určenému k hospodářské pomoci Kosovu, Makedonii, Černé hoře a Bosně) k tomu, aby byli Srbové zvýhodňováni při přidělování pracovních míst a bytů a také ve mzdách. Tato opatření vyvolala značnou nevoli mezi Albánci. V té době však násilné činy Albánců proti Srbům dosahovaly takových rozměrů, že se stále více Srbů začalo stěhovat mimo kosovské území. V oblasti začala panovat anarchie, jugoslávská policie se bála zasahovat proti demonstracím Albánců, zasahovala pouze při demonstracích Srbů.

O rok později se začal v Srbské komunistické straně projevovat [[Slobodan Milošević]], který převzal vedení. Ten v dubnu [[1987]] navštívil Kosovo. Při demonstraci Srbů se k němu prodral jeden z demonstrantů, který mu podal svědectví o bezpečností situaci Srbů v Kosovu. Miloševič na to reagoval slovy: "Tady vás nikdo bít nesmí." Poté byla zrušena Titova ústava z roku 1974, a Kosovo se dostalo pod přímou srbskou správu. Všechna ostatní národnostní práva Albánců však byla zachována. Miloševič též zastával teorii, že Kosovo je kolébka srbského národa. Touto politikou se mu podařilo odstranit smířlivé politické lídry ve vedení [[Vojvodina|Vojvodiny]], Kosova i Černé hory. Ve Slovinsku ani v Bosně se mu to nepodařilo. Na druhou stranu získal spoustu stoupenců v Makedonii.

=== Počátek 90. let ===
Dne 27. února 1989 byl v Kosovu vyhlášen výjimečný stav, ze strany srbské policie nastaly represe a bylo zabito 83 Albánců a stovky zraněny. 27. března 1989 Srbsko jednostranně omezilo ústavu autonomního Kosova z roku 1974 a fakticky zrušilo většinovou albánskou samosprávu (údajně proto, že orgány Kosovské autonomní republiky nebyly s to čelit albánské [[iredenta|iredentě]] a terorismu). [[Albánci]], kteří byli zaměstnáni ve státních institucích, nechtěli akceptovat novou ústavu a sabotovali ji, načež byli propouštěni z práce v úřadech (u policie, u soudů, ve správních orgánech, na školách apod.). Odpovědí byl sílící boj kosovských Albánců jednak proti jugoslávským úřadům, jednak prudké zhoršení jejich vztahů s ostatními etniky, zejména Srby. Roku [[1989]] byla založena Demokratická liga Kosova '''LDK''', do jejíhož čela se zakrátko dostal [[Ibrahim Rugova]]. Podíl Albánců rostl stále rychleji a mezi etniky začaly stále častěji propukávat násilné střety. [[Soubor:UCKmartyrsofks1999.JPG|thumb|250px|Památník členům UÇK ve městě Smirë]]
Dne [[2. červenec|2. července]] roku [[1990]] parlament Kosova v Prištině vyhlásil nezávislost na Jugoslávii, během několika dnů byl však vedením země rozpuštěn a nahrazen novou regionální vládou, ve které byl jediný [[Albánci|Albánec]]. 26. července 1990 byl definitivně zrušen autonomní status Kosova, načež 7. září 1990 Albánci Kosovo prohlásili za sedmou republiku Jugoslávské federace. Na konci září pak srbský parlament schválil novou ústavu, kde je oblast Kosovo a Metohija pouhým administrativním útvarem bez jakékoliv autonomie. Následovaly tvrdé represe, všichni Albánci museli podepsat závazek loajality vůči Srbsku, ti, kteří tak neučinili, byli propouštěni ze zaměstnání a další se k nim ze solidarity přidávali. Byly zrušeny albánské rozhlasové stanice, pořady v Albánštině v médiích i jediný albánský deník Rilindja.

Ještě v prosinci roku [[1990]] proběhly volby do [[parlament]]u, [[Albánci]] je ale bojkotovali. Nový parlament však nevydržel dlouho – v březnu roku [[1991]] byl odvolán, protože hlasoval proti srbskému stanovisku. Mezitím se v Kosovu zformovala [[Demokratická liga Kosova]] (LDK), která pod vedením [[Ibrahim Rugova|Ibrahima Rugovy]] vytvořila stínové albánské instituce a mírovým způsobem usilovala o nezávislost. V 90. letech vznikly neformální struktury Kosovských Albánců, jako školy (poté, co bylo zakázáno vyučovat v albánštině), včetně neoficiální univerzity, poté co byla prištinská albánská univerzita rozpuštěna.<ref>Bob Allen: [http://www.policyalternatives.org/documents/BC_Office_Pubs/kosovo.pdf ''Why Kosovo? The Anatomy of the Needless War.''], červenec 1999, anglicky, Canadian Centre for Policy Alternatives, ISBN 0-88627-963-1</ref> Poslanci rozpuštěného albánského parlamentu pracovali v ilegalitě, což vyústilo tím, že 22. září 1991 na tajném hlasování v Kačaniku u Prištiny vyhlásili Kosovo za nezávislý stát. Následovalo [[referendum]], kde 99,7% hlasujících potvrdilo, že od 9. října 1991 je Kosovo z vůle lidu nezávislé. Toto uznala pouze Albánie.

V květnu roku [[1992]] vyhlásila LDK parlamentní a prezidentské volby, kterých se zúčastnilo 88 % voličů albánské národnosti a v nichž LDK dle očekávání vyhrála. Prezidentem se stal [[Ibrahim Rugova]]. Situace se vyostřovala a v průběhu 90. let došlo k řadě jednání na mezinárodní úrovni. Vzhledem k vývoji v Kosovu se odstupující [[George H. W. Bush|Bushova]] vláda [[25. prosinec|25. prosince]] zavázala, že [[Spojené státy americké|Spojené státy]] jsou v případě nutnosti připraveny zasáhnout. Tento závazek pak v lednu [[1993]] potvrdil nastupující americký ministr zahraničí [[Warren Christopher]]. Napětí v Kosovu stále narůstalo, Srbové samozřejmě všechny tyto aktivity považovali za ilegální a hrozili odvetou. Na druhou stranu samo Srbsko podporovalo vzniky ilegálních parlamentních struktur v Chorvatsku a Bosně, což Srbové považovali za legitimní.

V této době proběhly i dva odlišné odhady struktury obyvatelstva. Albánci udávali, že přes 93% obyvatel v Kosovu jsou Albánci, započítávali však i 400 tisíc krajanů, kteří dlouhodobě žili v zahraničí. Srbové přijali stejnou taktiku. Tvrdili, že v Kosovu žije 77,4% Albánců, 13,2% Srbů, 3,7% Bosenců, 1,7% Černohorců, 0,6% Chorvatů a 3,4% ostatních. Tyto údaje převzala i agentura Reuters, později to prezentovala i česká média a velká část různých studií a článků zabývajících se Kosovem. Srbové však udávali do počtu Srbského obyvatelstva i Srby, kteří sice v Kosovu vlastnili nemovitosti, ale dlouhodobě se tam nezdržovali. Pravda je tedy někde uprostřed.

Během let [[1993]] až [[1995]] se obě strany uchýlily k vyčkávací taktice. Albáncům bylo jasné, že připravené srbské zbraně by Kosovo srovnaly se zemí a Srbové se snažili během válek v Bosně a Chorvatsku působit mírotvorně. Probíhala dokonce i jednání o rozdělení Kosova. Albánci požadovali prakticky celé Kosovo kromě několika málo okresů na severu, s tím že za ně vymění okresy [[Preševo]], [[Bojanovice]] a [[Medveděv]] v Srbsku, které považovali za součást Kosova (do roku 1958 skutečně ke Kosovu patřily už od doby Osmanské nadvlády, kdy spadaly pod [[Kosovský vilájet]]). V těchto okresech žije dohromady 100 tisíc Albánců. Srbové naproti tomu požadovali většinu [[průmysl]]ových oblastí v Kosovu s tím, že se mělo 500 tisíc Albánců vystěhovat. Kromě toho také vyžadovali ponechání několika [[enkláva|enkláv]] srbských [[klášter]]ů. Nakonec strany nenašly kompromis.

=== Eskalace násilí ===
Významným mezníkem v kosovské historii se stalo podepsání [[Daytonská dohoda|Daytonské dohody]] [[14. prosinec|14. prosince]] [[1995]], která potvrzovala rozpad [[Jugoslávie]], ale nepočítala s Albánci v Kosovu, protože Kosovo nemělo status svazové republiky. To oslabilo politiku LDK, ale zároveň vedlo k radikalizaci albánského odporu. V roce [[1996]] vznikla oficiálně albánská ozbrojená organizace [[Kosovská osvobozenecká armáda|Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK)]], která postupně zahájila ozbrojený odpor. Nejprve prováděla teroristické útoky proti policejním stanicím, úřadům a institucím, poté sváděla i drobné potyčky se srbskými policejními jednotkami. Její financování probíhalo zejména prostřednictvím organizovaného zločinu v evropských zemích, zejména obchodu s drogami a „bílým masem“.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref>

Roku [[1997]] vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými jednotkami. [[Bělehrad]] nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům, ale když 23. března [[1998]] označil velvyslanec [[Spojené státy americké|USA]] pro [[Balkán]] Robert Gebard [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]] jako „''nepochybně teroristickou organizaci'',“ prezident [[Slobodan Milošević|Slobodan Miloševič]] zahájil vojenské akce. Jeho hlavním cílem bylo získání kontroly nad územími ovládanými UÇK, jež Kosovo etnicky čistila od nealbánského obyvatelstva.<ref name="Košťál">Košťál, Martin: Globalisté útočí - Od "humanitárního" bombardování po samostatný narkostát Kosovo; Kontingent Pres, Praha 2008</ref> Srbové systematicky ničili archivy a dokumenty Albánců, aby byl znemožněn jejich návrat. Z Kosova začali prchat někteří obyvatelé. Například město [[Kukës]] (samotné má sotva 15 000 obyvatel) v Albánii přijalo 150 000 uprchlíků, za což bylo v roce 2000 nominováno na Nobelovu cenu míru. Albánci páchali etnické čistky na srbských rodinách, které žily uprostřed albánské většiny. Kosovská osvobozenecká armáda UÇK se postupně dostávala do popředí a z rozhodování o Kosovu vytlačovala umírněné představitele demokratických sil, v jejichž čele byla Demokratická liga Kosova pod vedením [[Ibrahim Rugova|Ibrahima Rugovy]]. UÇK začala likvidovat i některé své oponenty uvnitř i vně své organizace, kteří nesouhlasili s jejím postupem.

V mezinárodním měřítku se kosovským problémem začala zabývat tzv. Kontaktní skupina (složená ze [[Spojené státy americké|Spojených států]], [[Spojené království|Spojeného království]], z [[Francie]], [[Itálie]], [[Německo|Německa]] a [[Rusko|Ruska]]). Shledala, že Milošević o vnitrostátních problémech odmítá jednat a schválila částečné sankce; postoj Ruska ale zabránil přijímání dalších kroků. 24. června [[1998]] došlo k tajné schůzce zástupců [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]] v [[Junik]]u, což se však neutajilo a podkopalo to důvěru Srbů v americkou zahraniční politiku. UÇK zahájila v červenci 1998 ofenzívu, jež však katastrofálně selhala a srbskou protiofenzívou se podařilo povstalecké jednotky značně oslabit.

V září zasedala [[Rada bezpečnosti OSN]] i vedení [[Severoatlantická aliance|NATO]], které [[13. říjen|13. října]] [[1998]] dalo Miloševičovi čtyřdenní ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. Požadavky byly následující: omezení počtu vojenských a policejních jednotek v Kosovu do 10 dnů, rozmístění 2000 pozorovatelů [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]], povolení přeletů letadlům NATO nad Kosovem, uspořádání [[Volby|voleb]] do 9 měsíců, vytvoření multietnické policie, spolupráce s [[Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny|Mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny]] a jednání o autonomii. Milošević se rozhodl podmínky přijmout. Obě strany využily přechodného míru k přípravě – Milošević dosadil do bezpečnostních sil radikální velitele a UÇK přijímala nové bojovníky a dovážela zbraně z Albánie. I když docházelo k drobným potyčkám, všeobecně se očekávala až mohutná jarní ofenzíva. UÇK i srbské jednotky však nadále měly velmi vyostřené vztahy a menší šarvátky byly na denním pořádku.
[[Soubor:USArmyKosovoMitrovica2000.jpg|thumb|left|250px|Americká armáda ve zničených ulicích [[Kosovska Mitrovica|Mitrovice]]]]

Během prosince útoky UÇK eskalovaly, hlavně však od [[16. leden|16. ledna]] [[1999]] po tzv. masakru v [[Račak]]u, kde bylo dle tvrzení Albánců pobito asi 40 albánských civilistů. Srbské orgány s touto interpretací nesouhlasily a tvrdily, že těla Albánců byla upravena tak, aby to vypadalo jako těla civilistů.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Bývalý brigádní generál německé armády a poradce OBSE ve Vídni Heinz Loquai, který měl později možnost nahlédnout do některých tajných dokumentů OBSE, zjistil, že na místě činu byly uskutečněny změny, takže někteří ze zabitých kosovských Albánců nebyli zabiti v masakru, ale v bojích se srbskými bezpečnostními silami.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002</ref> Počátkem roku tak jugoslávská armáda zahájila další ofenzívu. Během procesu s prezidentem Miloševičem v Haagu vyšly najevo skutečnosti, jež absolutně popřely albánskou verzi.<ref name="Košťál" /> Profesor Dobrinacin z Ústavu soudního lékařství v Prištině výpověděl prohlásil, že smrt všech 40 obětí nalezených v Račaku způsobila střelná zranění.<ref name="Košťál" /> Kromě střelných zranění patologové našli jen poškození od zvířat, jež těla ohlodávala po smrti.<ref name="Košťál" /> Kulky narazily do těl z různých směrů a na rukou mrtvých se prokázala přítomnost střelného prachu, což znamená, že sami stříleli a zemřeli tedy v boji.<ref name="Košťál" />

V únoru a březnu byla pod záštitou mezinárodního společenství zahájena jednání mezi Srby a Albánci, která však skončila s ohledem na podmínky Rambouilletské smlouvy, podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, fiaskem. Albánská [[delegace]], pod vedením poměrně neznámého velitele UÇK [[Hashim Thaçi|Hashima Thaçiho]], nakonec souhlasila s odzbrojením UÇK, autonomií v rámci Jugoslávie a přítomností NATO. Hashim Thaçi se však k podpisu nezavázal a řekl, že se albánská delegace vrátí na jednání do [[Francie]] 15. března. [[Srbové]] přítomnost sil Severoatlantické aliance odmítali a dohodu z Rambouillet jako celek nepřijali.

=== Zásah NATO ===
Dne [[19. březen|19. března]] srbské jednotky zahájily další ofenzívu. Srbské akce proti jednotkám UÇK byly rychlé a agresivní. Docházelo i k dalším akcím polovojenských srbských jednotek vůči Albáncům i jednotek UÇK proti Srbům, k dalšímu vypalování a zabíjení; nově navíc také k zabavování dokladů a násilnému odsunu Albánců za hranice Jugoslávie. Obnovená válka v Kosovu současně připravila o domov na 500 000 jeho obyvatel. Mezitím Spojené státy, páteř případných vojenských operací, schválily použití síly v Kosovu a [[23. březen|23. března]] mohly začít letecké útoky NATO na Jugoslávii, což skutečně nastalo následující den. Akce byla nazvaná [[Operace Spojenecká síla]].

Jestliže při předcházejících bojích uprchlo do okolních zemí zhruba 150 tisíc [[Albánci|Albánců]], pak za 78 dní bombardování [[Severoatlantická aliance|NATO]] činil počet uprchlíků hrozivých 800 tisíc Albánců<ref name="Košťál" /> a 100 tisíc Srbů.<ref name="Košťál" /> Někteří příslušníci srbské armády a policie se při operacích v Kosovu dopustili několika excesů, v roce 2009 srbský soud odsoudil 4 bývalé srbské policisty za vraždu 50 albánských civilistů ve městě [[Suva Reka]]<ref>http://novinky.cz/zahranicni/evropa/167226-v-srbsku-odsoudili-byvale-policisty-za-masakry-v-kosovu.html</ref> I když měla v té době [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]] 100 000 mužů a disponovala materiální a leteckou pomocí NATO, nedokázala srbskou armádu porazit.<ref>Patrik Girgle, Stručná historie států - KOSOVO, Nakladatelství Libri, 2006 </ref>
[[Soubor:President Bush with leaders of Kosovo.jpg|thumb|250px|Hashim Thaci (premiér Kosova), Fatmir Sejdiu (prezident Kosova) a George W. Bush (prezident USA)]]
Situace se však z mezinárodního hlediska dále nevyvíjela. Podle odhadů by si invaze do Kosova vyžádala na 100 000 mužů. Klíčové tedy bylo přesvědčit Rusko, odblokovat RB OSN a následně diplomaticky zatlačit na Miloševiće ze všech stran. Vyjednávání se zúčastnila dvojice [[Martti Ahtisaari]] a [[Viktor Černomyrdin]]. Mezitím byl [[27. květen|27. května]] Milošević a tři další jugoslávští představitelé obviněni z válečných zločinů. Na začátku června Rusko ustoupilo. Posléze Černomyrdin a Ahtisaari odcestovali do Bělehradu přesvědčit Miloševiće, který [[3. červen|3. června]] přistoupil na dohodu. [[9. červen|9. června]] začalo stahování vojsk z Kosova a [[10. červen|10. června]] NATO ukončilo bombardování Jugoslávie. Podle britského [[historik]]a [[John Keegan|Johna Keegana]] je kosovská válka důkazem, že válku lze vyhrát i jen ze vzduchu.

Vzápětí byla schválena rezoluce RB OSN, která umožnila vstup vojsk [[Organizace spojených národů|OSN]] na území Kosova. Problém nastal záhy, když Rusko žádalo vytvoření vlastního sektoru na severu Kosova a chystalo se tam vyslat své jednotky. Nedošlo totiž k žádnému jednání o ruské roli v Kosovu. Transportní letadla ale nedostala povolení přeletu od [[Maďarsko|Maďarska]], [[Rumunsko|Rumunska]] ani [[Bulharsko|Bulharska]], tedy od členské země a 2 kandidátských zemí NATO. Výsledkem dodatečné dohody bylo rozmístění ruských jednotek v rámci amerického, francouzského a německého sektoru.

Přítomnost [[Severoatlantická aliance|NATO]] sice přiměla demobilizaci UÇK pouze jen naoko, ta byla přejmenována jako Kosovský ochranný sbor (TKM). Část výzbroje byla sice předána vojskům NATO, ale mezi [[Albánci]] bylo ještě stále dost zbraní na to, aby se mohly uskutečnit odvetné akce etnických Albánců vůči Srbům. V Kosovu došlo k etnické čistce nejen Srbů, ale i Černohorců, Chorvatů, Bosenců, Romů, Goranců a dalších nealbánců. Lidé z těchto skupin byli pod pohrůžkami vyháněni ze svých domů, někteří byli zavražděni, uneseni, jiní nečekali na teror a uprchli sami. Podle některých zdrojů byli dokonce někteří [[Srbové]] unášeni za účelem nelegálního obchodu s lidskými orgány.<ref>http://azpravy.atlas.cz/svet/157628-hrw-potvrdila-tvrzeni-del-ponteove-o-prodeji-organu-v-kosovu.aspx</ref>

=== Pod správou OSN ===
Místo [[Srbsko|srbské]] vlády podle rezoluce č. 1244 [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]] spravuje Kosovo mise [[Organizace spojených národů|OSN]] ([[Mise Spojených národů v Kosovu|UNMIK]] - United Nations Mission in Kosovo), na klid v Kosovu (bezpečnost [[Srbové|srbské]] menšiny) dohlíží jednotky [[Severoatlantická aliance|NATO]] pod označením [[KFOR]] (Kosovo Force).
[[Soubor:Kosovo morto serbi.jpg|thumb|Nápis "Smrt Srbům na zničeném pravoslavném chrámu]]
[[Soubor:Podujevo srusena crkva.jpg|thumb|Pravoslavný kostel v Podujevu vypálený Albánci během tzv. "Druhé křišťálové noci" v březnu 2004]]
Ani po obsazení Kosova vojsky NATO a ustanovení Kosovské mise [[Organizace spojených národů|OSN]] ([[Mise Spojených národů v Kosovu|UNMIK]]) se situace v Kosovu nevyvíjela podle očekávání. Již v únoru roku [[2000]] dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TKM) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a zabavuje jim jmění, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a [[KFOR]] trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. UNMIK a KFOR však nebyly ochotny vyžadovat plnění vlastních nařízení, protože se obávaly střetu s přeměněnou [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]], která byla ještě donedávna na seznamu teroristických organizací. TKM (bývalá UÇK) začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu a posílila svůj vliv na obchodu s drogami, "bílým masem," zbraněmi a kradenými auty. Fyzicky likvidovala nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začaly se provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]], spojené s organizovaným zločinem, se dotkly i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy [[Albánci|Albánců]]<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za "zrádce". Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů,<ref>http://www.kosovo.net/default2.html</ref> které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. "Druhou křišťálovou nocí" v březnu 2004.<ref>http://www.kosovo.net/news_pogrom.html</ref> Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k ostřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním [[Srbsko|Srbsku]] a [[Makedonie|Makedonii]], posílala tam své ostřílené velitele, [[Národní osvobozenecká armáda (Makedonie)|Národní osvobozenecké armádě Makedonie]] dodávala zbraně.

Svou roli ve vývoji situace hrálo předstírání mezinárodních sil, že bojovníci [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]] byli odzbrojeni. Jednotky [[KFOR]] sice podnikly razii proti vlastníkům nelegálně držených zbraní, ale její výsledky byly tristní a to i přesto, že existovaly podložené zprávy o tom, že do Kosova proudí ilegálně stále větší množství zbraní. Mezinárodní organizace rezignovaly na politiku, jenž by dočasně např. formou protektorátu zřídila v Kosovu demokratické instituce, které nakonec požadovali i samotní obyčejní [[Albánci]]. Místo toho přijala vůči bývalé UÇK politiku [[appeasement]]u.<ref name=dienstbier>Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002</ref> KFOR se dostala do podřadné role "hlídačů," kteří měli od sebe oddělovat Albánce od živořících nealbánských menšin. A ani to se jí vždy nedařilo.

Po pádu Miloševičovy vlády v Jugoslávii byl zpracován plán stabilizace, který byl schválen jak novou jugoslávskou vládou, tak i [[Evropská unie|Evropskou unií]], [[Washington, D.C.|Washingtonem]] i [[Moskva|Moskvou]]. Představiteli bývalé [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]], která se stala fakticky vůdčí silou v Kosovu, byl prakticky odmítnut. Někteří světoví politici se sice v průběhu mise v Kosovu stále snažili o to, aby bylo dodržováno usnesení Rady bezpečnosti č. 1244 a aby si mezinárodní organizace zjednaly pořádek, ovšem bezvýsledně. Mise UNMIK a KFOR v Kosovu nebyla schopna dosáhnout jediného reálného cíle - ani bezpečí lidí, ani svobodného pohybu, nemluvě o vytváření podmínek pro rozvoj demokratických institucí v multietnické společnosti. Jediným hmatatelným výsledkem poliky vůči Kosovu je přísun peněz z EU. Vládu v Kosovu tak fakticky převzali politici, kteří jsou úzce spjati s bývalou [[Kosovská osvobozenecká armáda|UÇK]] a mezinárodním organizovaným zločinem. Tyto struktury sice vytvořily navenek zdání demokracie založením politických stran, ovšem reálnou moc v zemi drží kosovská mafie.<ref>[http://zahranicni.ihned.cz/1-10071640-17260410-003000_d-1e iHNed.cz – Kosovo, domov největší mafie v Evropě]</ref><ref>[http://www.euportal.cz/Articles/2306-srbske-volby-kosovsky-mnichov-izrael-a-pravicovi-pilati.aspx Kosovský Mnichov, Izrael a pravicoví piláti]</ref>

=== Vyhlášení nezávislosti ===
{{viz též|Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova}}
[[Soubor:Kosovo relations.png|thumb|250px|Státy podle stanoviska k uznání nezávislosti Kosova:{{legenda|black|Kosovo}}
{{legenda|#0052ff|Oficiálně uznaly nezávislost Kosova}}
{{legenda|#5fadff|Přislíbily uznat nezávislost Kosova v dohledném čase}}
{{legenda|#cdcd9c|Vyjádřily v této otázce neutralitu či nemají jasné nebo jednotné stanovisko}}
{{legenda|#a3a3a3|Nijak se oficiálně nevyjádřily}}
{{legenda|#E5A238|Odmítají jednostranný krok a vyžadují další jednání}}
{{legenda|#FF4500|Oficiálně odmítly uznat nezávislost Kosova}} ]]
Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne [[17. únor]]a [[2008]] v 15:50 SEČ nezávislost na [[Srbsko|Srbsku]] a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,<ref name=deklarace /> oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný.
[[Soubor:Kosovo Independence Celebration Car with Flags.jpg|thumb|left|Albánci oslavující nezávislost Kosova]]
Nezávislost Kosova již uznalo 62 zemí a většina členů Evropské unie včetně [[Spojené království|Spojeného království]], [[Francie]] a [[Itálie]].<ref>[http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=606106 Aktuálně.cz – Odpověď Srbů Česku: Odvolali kvůli Kosovu velvyslance]</ref> Slovy ministryně zahraničí [[Condoleezza Riceová|Riceové]] uznaly oficiální samostatnost Kosova i [[Spojené státy americké|Spojené státy]]. S nimi také [[Turecko]].<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=297604 USA uznaly nezávislost Kosova], [[Česká tisková kancelář|ČTK]], 18. 2. 2008</ref> V říjnu 2008 nezávislost Kosova uznaly i [[Černá Hora]] a [[Makedonie]], dosavadní spojenci Srbska.<ref>[Nezávislé Kosovo uznali i spojenci Srbska Černá Hora a Makedonie], idnes.cz, 10. 10. 2008, ČTK</ref>

Proti uznání samostatného státu Kosovo vystupují zejména [[Srbsko]], [[Rusko]], dále například [[Řecko]], [[Španělsko]], [[Kypr]], [[Rumunsko]], [[Slovensko]]. Srbská pravoslavná církev vyzvala vládu, aby do Kosova vyslala armádu.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/na-mape-pribyl-stat-kosovo-jeho-parlament-schvalil-nezavislost-pwc-/zahranicni.asp?c=A080217_111054_zahranicni_klu Kosovo vyhlásilo nezávislost a už létají kameny], iDnes 17. 2. 2008</ref>

Ministr zahraničních věcí České republiky [[Karel Schwarzenberg]] v minulosti prohlásil, že jeho úřad uzná nezávislost Kosova, až tak učiní většina evropských zemí a v případě zodpovědného chování nejvyšších kosovských činitelů.<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=297596 Schwarzenberg: Kosovo uznáme, až tak učiní valná většina států EU], ČTK, 18. 2. 2008</ref> Proti uznání nezávislosti se vyjádřili například prezident [[Václav Klaus]],<ref>[http://www.novinky.cz/clanek/133389-klaus-nepodporuje-uznani-kosova.html Klaus nepodporuje uznání Kosova], novinky.cz, 17. 2. 2008</ref> [[Jiří Paroubek]], [[Miloš Zeman]], [[Miloslav Ransdorf]],<ref>[http://zpravy.idnes.cz/nezavislost-kosova-vzbudila-nadseni-i-odpor-f3e-/zahranicni.asp?c=A080217_180432_zahranicni_dp Nezávislost Kosova vzbudila nadšení i odpor], idnes.cz, 17. 2. 2008</ref> z řad českých občanů se proti uznání Kosova zformovalo několik petičních výborů.<ref>[http://www.blisty.cz/2008/5/22/art40684.html Vláda nemohla uznání Kosova lépe načasovat], [[Britské listy]], [[22. květen|22. května]] [[2008]]</ref> Vláda České republiky ale i přesto o uznání nezávislosti Kosova rozhodla, a to dne [[21. květen|21. května]] [[2008]] v [[Teplice|Teplicích]],<ref>[http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=35465 Tisková zpráva na serveru Úřadu vlády ČR, kterou Vláda ČR uznává nezávislost Kosova]</ref><ref>[http://www.blic.co.yu/politika.php?id=42515 Zpráva o uznání nezávislosti Kosova Českou republikou na blic.co.yu]</ref> byť tento bod nebyl na jejím programu. Prezident Klaus dva dny po uznání Kosova Českou republikou přijal srbského velvyslance<ref>[http://zpravy.idnes.cz/stydim-se-rekl-klaus-o-uznani-kosova-dvd-/domaci.asp?c=A080523_203033_domaci_dp iDNES.cz – Stydím se, řekl Klaus o uznání Kosova]</ref> a ujistil ho, že „na vztazích Čechů k Srbům se nic nemění.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-jak-jsem-se-stydel-dm2-/domaci.asp?c=A080524_112500_domaci_klu iDNES.cz – Václav Klaus: Jak jsem se styděl]</ref>

Podporu odtržení Kosova od Srbska přirovnávají její mnozí odpůrci k novému [[Mnichovská dohoda|Mnichovskému diktátu]].<ref>Štěpán Kotrba: [http://www.blisty.cz/art/39124.html Kosovo: Země Dohody i země Osy podepisují nový Mnichov]</ref><ref>[http://www.b92.net/eng/news/politics-article.php?yyyy=2008&mm=02&dd=03&nav_id=47440 Czech diplomat likens Kosovo crisis to Munich 1938]</ref><ref>Stanislav Kliment: [http://publica.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=426&Itemid=37 Mnichované]</ref><ref>Mary Mostert: [http://www.renewamerica.us/columns/mostert/080224 Bush's Kosovo policy, like Chamberlain's Munich policy, could lead to war]</ref>

Odmítání samostatnosti Kosova přirovnávaní její mnozí stoupenci k souhlasu s existencí [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] <ref>[http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id= Člověk v tísni]</ref><ref>[http://www.czech.cz/cz/zpravy/zahranicni/schwarzenberg-kosovo-chceme-uznat-do-2-dubna/ Česká televize]</ref> v letech 1939–1945.

8. října 2008 schválilo [[Valné shromáždění OSN|Valné shromáždění]] [[Organizace spojených národů|OSN]] žádost Srbska, aby legálnost vyhlášení nezávislosti Kosova přezkoumal [[mezinárodní soudní dvůr]] v [[Haag]]u.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=618804 Aktuálně.cz – OSN poslala kauzu Kosovo k haagskému soudu]</ref>

== Geografie ==
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Geografie Kosova]]
Oblast je zejména na severozápadě a jihu obklopena horami s nadmořskou výškou nad 2 000 m, zbytek tvoří rovná povodí řek a mírně kopcovitá krajina položená v průměru 400-700 m nad mořem. Nejvíce hor je na východě území (hřeben [[Šar Planina]], na východě pak hřeben [[Metohija]]). Největšími řekami zde jsou [[Drin]], a [[Sitnica]]. Nejvyšší hora Gjeravica/Deravica, ležící u hranice s [[Albánie|Albánií]] měří 2 565 m. Nejnižším bodem je Drini i Bardhe/Beli Drim 297 m na hranici s Albánií. Oblast obsahuje ložiska některých kovů a nerostných surovin jako je [[nikl]], [[olovo]], [[zinek]], [[hořčík]], [[hnědé uhlí|lignit]], [[kaolin]] nebo [[bauxit]].

== Obyvatelstvo ==
[[Soubor:Etnická skladba Kosova.PNG|thumb|250px|Etnické složení Kosova]]
V roce [[2007]] činil podíl [[Albánci|Albánců]] na 2 126 708 obyvatelích v Kosova podle [[Statistický úřad republiky Kosovo|Statistického úřadu Kosova]] 92 %, zatímco Srbů bylo 5,3 %, přičemž Srbové byli soustředěni zejména na severu země.<ref>[http://www.ks-gov.net/ESK/esk/english/english.htm Statistický úřad republiky Kosovo – Enti i Statistikës së Kosovës (anglicky)]</ref> [[The World Factbook]] uvádí pro rok 2007 trochu jiné zastoupení: 88 % Albánců a 7 % Srbů 88, další etnika ([[Bosňáci]], [[Gorani]], [[Romové]], [[Turci]], [[Aškelonci]] a [[Egypťané]]) pak zbývajících 5 % obyvatelstva.<ref>[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html CIA The World Factbook – Kosovo (anglicky)]</ref>

=== Historie demografie Kosova ===
Je značně obtížné stanovit starší vývoj počtu obyvatel Kosova a poměr „národností“ v něm, neboť národnost byla ve starších časech fakticky neexistující či nedůležitý pojem. [[Osmanská říše]] dělala svá sčítání primárně podle [[náboženství]], takže krom toho, že její sčítání nejsou považována za nejpřesnější, je nutno z nich potřebné údaje složitě dedukovat, přičemž výsledné odhady jsou snadno zpochybnitelné.

V 19. století se už objevuje na scéně pojem [[národ]] a je věnována větší pozornost [[etnikum|etnickému]] původu a jazyku obyvatel a to jak od tureckých úřadů (jejichž údaje jsou ovšem i nadále hodnoceny jako nepřesné a nerealistické), tak od různých evropských zeměpisců. Jednotlivé práce se ovšem mezi sebou dost liší, někdy udávají jako převažující etnikum [[Srbové|Srby]], jindy Albánce.

[[Soubor:Demographic-history-of-Kosovo-in-20th-century.png|thumb|left|250px|Změny podílu dvou nejpočetnějších etnik na celé kosovské populaci ve 20. století]]
První moderní [[sčítání lidu|census]] se v Kosovu odehrál v roce [[1921]]. Ten registroval 439.010 obyvatel, z toho 280.440 Albánců (tj. 63,9 % všech obyvatel). Podobné výsledky vykázalo i sčítání lidu z roku [[1931]], které registrovalo 552.064 obyvatel, z toho 347.213 Аlbánců (62,9 %).

Za [[druhá světová válka|druhé světové války]], kdy se Kosovo stalo součástí [[Velká Albánie|Velké Albánie]], bylo zhruba 100 tisíc [[Srbové|Srbů]] vyhnáno a 10 tisíc zavražděno, čímž došlo ke snížení srbské populace (část vyhnaných se po válce ovšem vrátila). Někteří srbští historikové tvrdí, že v průběhu druhé světové války se do Kosova přistěhovalo až 100 000 Albánců z [[Albánie]], tento údaj je ovšem patrně značně přehnaný.

V letech [[1948]]-[[1968]] podíl Albánců (asi 67 %) a Srbů (asi 23 %) podle z cenzů pocházejících oficiálních údajů jugoslávských úřadů nejprve pouze mírně kolísal, ale později klesající [[porodnost]] Srbů a jejich stěhování se za lepší prací do [[Srbsko|Srbska]] vedly od počátku 60. let k postupně stále výraznější změně poměru obyvatel ve prospěch Albánců. V roce [[1971]] již podíl Albánců vzrostl na 73,7 %, zatímco podíl Srbů poklesl na 18,4 %. Ještě drastičtěji klesal podíl [[Černohorci|Černohorců]].

Rostoucí [[etnické napětí]] v zemi gradovalo na konci 80. let a vedlo k dalšímu zrychlení etnických změn, když zesílil počet odcházejících Srbů, kteří teď kromě ekonomických podnětů měli i pádné politické důvody, proč se z Kosova odstěhovat. Na konci 90. let přerostlo mezietnické napětí do otevřeného násilí a bojů mezi jugoslávskými bezpečnostními silami a albánským hnutím odporu. Obě strany přitom začaly používat teroristické metody, byť jugoslávská strana byla zpočátku v tomto ohledu zdrženlivější.

V roce [[1999]] sílící proud uprchlíků vyvolaný boji a nyní již i cíleným terorem jugoslávské armády, která zahájila cílené [[etnické čištění]] některých částí Kosova, vyústil v tzv. [[Operace Spojenecká síla|operaci Spojenecká síla]] - útok leteckých sil [[Severoatlantická aliance|NATO]] na Jugoslávii. Během bojů mezi jugoslávskou armádou a [[Kosovská osvobozenecká armáda|Kosovskou osvobozeneckou armádou]] uprchlo ze země 150 tisíc Albánců, během intervence NATO dalších 863 tisíc Albánců. Tito se po ukončení bojů a obsazení země vojsky NATO do země vrátili. Počet nealbánských uprchlíků, jejichž masový exodus začal s ústupem jugoslávské armády a byl podpořen i některými excesy ze strany UÇK, je těžké odhadnout, k současnému datu se udává v rozmezí 65-250 tisíc. Řada z nich nevěří proklamovaným garancím mezinárodní správy Kosova o jejich bezpečnosti, protože vědí, že [[Srbové]] žijící v Kosovu stále živoří v ghetech a bez doprovodu vojsk [[KFOR]] se i nadále vystavují nebezpečí.<ref>[http://www.lidovky.cz/albanci-kamenovali-cesky-autobus-v-kosovu-fi4-/ln_zahranici.asp?c=A080522_091020_ln_zahranici_nev Lidovky.cz – Albánci kamenovali český autobus v Kosovu]</ref> Další Srbové, zejména majitelé domů a pozemků mají své domy buď vypálené, nebo zabrané [[Albánci]] a nemohou se domoci práva, aby jim nemovitosti byly vráceny.

== Politika ==
=== Administrativní dělení ===
Podle ''[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html CIA World Factbook]'' se Kosovo dělí na 30 obcí (albánsky ''komuna,'' pl. ''komunat,'' srbsky ''општина opština,'' pl. ''општине opštine).'' [http://www.srbija.sr.gov.yu/uploads/dokumenti/teritorijalna_podela.pdf Srbská vláda] dělí území Kosova rovněž na obce, i když v některých případech se hranice působnosti obcí liší (např. chybí obec Mališevo a okolní obce mají jiné hranice). Albánské názvy obcí se objevují v několika mluvnických variantách (alternující přípony ''ë/a,'' 0''/u'' a 0''/i''). Kromě toho byly mnohé albánské názvy změněny. Většinou šlo o nahrazení pouhého albánského přepisu srbského názvu novým názvem čistě albánským.

Pod správou OSN byly obce seskupeny do 7 okresů (albánsky ''rajoni,'' srbsky ''округ okrug).'' Alternativně se v různých pramenech objevují i jiné názvy těchto územněsprávních celků: distrikt (anglicky ''district,'' albánsky ''rreth,'' srbsky ''дистрикт distrikt),'' popř. dokonce albánsky ''komuna'' nebo ''regjion.''<br />

Podle článku 12 kosovské ústavy jsou základní územní jednotkou místní správy ''obce (opštine, komunat).''

Následující seznam obcí uvádí nejdříve nový albánský název, za ním případně v závorce starý albánský název, potom srbský název cyrilicí a latinkou.

[[Soubor:Kosovo municipalities.PNG|right|360px]]

{|
|
* [[Besjanë]] / Podujevo (19)
* [[Burim]] / Istok (06)
* [[Dardanë]] / Kosovska Kamenica (08)
* [[Deçan]] / Dečani (01)
* [[Drenas]] / Glogovac (04)
* [[Ferizaj]] / Uroševac (26)
* [[Fushë Kosovë]] / Kosovo polje (10)
* [[Gjakovë]] / Đakovica (03)
* [[Gjilan]] / Gnjilane (05)
* [[Kaçanik]] / Kačanik (07)
* [[Kastriot]] / Obilić (16)
* [[Klinë]] / Klina (09)
* [[Leposaviq]] / Leposavić (11)
* [[Lipjan]] / Lipljan (12)
* [[Malishevë]] / Mališevo (13)
|
* [[Kosovska Mitrovica|Mitrovicë]] / Kosovska Mitrovica (14)
* [[Novobërdë]] / Novo Brdo (15)
* [[Pejë]] / Peć (18)
* [[Priština|Prishtinë]] / Priština (20)
* [[Prizren]] / Prizren (21)
* [[Rahovec]] / Orahovac (17)
* [[Sharr]] / Dragaš (Gora) (02)
* [[Shtërpcë]] / Štrpce (23)
* [[Shtime]] / Štimlje (24)
* [[Skenderaj]] / Srbica (22)
* [[Theranda]] / Suva Reka (25)
* [[Viti]] / Vitina (27)
* [[Vushtrri]] / Vučitrn (28)
* [[Zubin Potok]] / Zubin Potok (29)
* [[Zveqan]] / Zvečan (30)
|}

== Ekonomika ==
{{Hlavní článek|Ekonomika Kosova}}
Před vleklými nepokoji, [[bombardování]]m a [[Válka v Jugoslávii|válkou]] byl rozvinut těžební a cementárenský [[průmysl]], hlavní složkou ekonomiky bylo přesto ale stále [[zemědělství]]. Dnes je i dříve velmi chudá země kvůli válce na tom ještě hůře. Oficiálním platidlem v zemi je [[Euro]], stejně jako v [[Černá Hora|Černé Hoře]], přestože Kosovo není členem [[Evropská měnová unie|eurozóny]]. Dříve se zde používala [[německá marka]] a ještě před ní oficiální [[jugoslávský dinár]].

=== Literatura ===
* DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-585-4. (česky)
* GIRGLE, Patrik. Kosovo. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-330-5. (česky)
* DVOŘÁK, Martin. Kosovo na vlastní kůži. [s.l.] : Studio No-Ban, 2000. ISBN 80-238-6538-2. (česky)
* ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. Brno : Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-85947-78-1. (česky)
* IGNATIEFF, Michael. Virtuální válka. Praha : Themis, 2001. ISBN 80-7312-001-1. (česky)

=== Související články ===
* [[Autonomní oblast Kosovo a Metohije]]
* [[Právo národů na sebeurčení]]
* [[Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova]]
* [[Uloupené Kosovo]]

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.assembly-kosova.org/?krye=home&lang=al Stránky Shromáždění republiky Kosovo (albánsky, srbsky, anglicky)]
* [http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/kosovo/1001749/ Informace pro investory]
* [https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/KV.html Kosovo na CIA World Factbook (anglicky)]
* [http://www.kosovo.net/ Kosovo - pohled očima Srbů, kteří zde žijí (anglicky)]

{{Flickr|Kosovo}}{{Commonscat|Kosovo}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Kosovo| ]]
[[Kategorie:Administrativní dělení Srbska]]
[[Kategorie:Sporná území]]
[[Kategorie:Státy Evropy]]
[[Kategorie:Vnitrozemské státy]]

← Starší verze		Verze z 6. 10. 2025, 10:04
Řádka 163:		Řádka 163:
	=== Vyhlášení nezávislosti ===		=== Vyhlášení nezávislosti ===
	{{viz též\|Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova}}		{{viz též\|Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova}}
-	[[Soubor:Kosovo relations.png\|thumb\|250px\|Státy podle stanoviska k uznání nezávislosti Kosova:{{~~legenda~~\|black\|Kosovo}}	+	[[Soubor:Kosovo relations.png\|thumb\|250px\|Státy podle stanoviska k uznání nezávislosti Kosova:{{Barva\|black\|Kosovo}}
-	{{~~legenda~~\|#0052ff\|Oficiálně uznaly nezávislost Kosova}}	+	{{Barva\|#0052ff\|Oficiálně uznaly nezávislost Kosova}}
-	{{~~legenda~~\|#5fadff\|Přislíbily uznat nezávislost Kosova v dohledném čase}}	+	{{Barva\|#5fadff\|Přislíbily uznat nezávislost Kosova v dohledném čase}}
-	{{~~legenda~~\|#cdcd9c\|Vyjádřily v této otázce neutralitu či nemají jasné nebo jednotné stanovisko}}	+	{{Barva\|#cdcd9c\|Vyjádřily v této otázce neutralitu či nemají jasné nebo jednotné stanovisko}}
-	{{~~legenda~~\|#a3a3a3\|Nijak se oficiálně nevyjádřily}}	+	{{Barva\|#a3a3a3\|Nijak se oficiálně nevyjádřily}}
-	{{~~legenda~~\|#E5A238\|Odmítají jednostranný krok a vyžadují další jednání}}	+	{{Barva\|#E5A238\|Odmítají jednostranný krok a vyžadují další jednání}}
-	{{~~legenda~~\|#FF4500\|Oficiálně odmítly uznat nezávislost Kosova}} ]]	+	{{Barva\|#FF4500\|Oficiálně odmítly uznat nezávislost Kosova}} ]]
	Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne [[17. únor]]a [[2008]] v 15:50 SEČ nezávislost na [[Srbsko\|Srbsku]] a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,<ref name=deklarace /> oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný.		Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne [[17. únor]]a [[2008]] v 15:50 SEČ nezávislost na [[Srbsko\|Srbsku]] a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,<ref name=deklarace /> oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný.
	[[Soubor:Kosovo Independence Celebration Car with Flags.jpg\|thumb\|left\|Albánci oslavující nezávislost Kosova]]		[[Soubor:Kosovo Independence Celebration Car with Flags.jpg\|thumb\|left\|Albánci oslavující nezávislost Kosova]]