Leni Riefenstahlová - Historie editací

Sysop: + FLICKR

2023-03-27T09:28:16Z

+ FLICKR

← Starší verze		Verze z 27. 3. 2023, 09:28
Řádka 11:		Řádka 11:
	rok_úmrtí=2003 \|		rok_úmrtí=2003 \|
	místo_úmrtí=[[Pöcking]], [[Německo]] \|		místo_úmrtí=[[Pöcking]], [[Německo]] \|
-	}}	+	}}[[Soubor:Riefenstahl leni postcard olympia crop and strip.jpg\|thumb\|240px\|Leni Riefenstahl]]
	'''Berta Helene Amalie Riefenstahlová''' (* [[22. srpen\|22. srpna]] [[1902]], [[Berlín]], † [[8. září]] [[2003]], [[Pöcking]]) byla [[Německo\|německá]] filmová [[režisér]]ka, tanečnice, herečka a fotografka.		'''Berta Helene Amalie Riefenstahlová''' (* [[22. srpen\|22. srpna]] [[1902]], [[Berlín]], † [[8. září]] [[2003]], [[Pöcking]]) byla [[Německo\|německá]] filmová [[režisér]]ka, tanečnice, herečka a fotografka.

Řádka 20:		Řádka 20:
	Byla první dítě úspěšného obchodníka Alfreda Riefenstahla a Berthy Sherlachové.		Byla první dítě úspěšného obchodníka Alfreda Riefenstahla a Berthy Sherlachové.
	Od roku [[1918]] do [[1925]] se věnovala tanci, který jí otec zakazoval. Na taneční hodiny začala chodit tajně jako šestnáctiletá. V té době se už věnovala gymnastice, byla plaveckou a atletickou šampiónkou. Po tom, co se stala nejlepší studentkou taneční školy a po veřejných vystoupeních, se kterými otec nesouhlasil, byla poslána do internátní školy. Na nové škole pokračovala tajně v tanci, začala psát povídky, sportovní články a filmové scénáře.		Od roku [[1918]] do [[1925]] se věnovala tanci, který jí otec zakazoval. Na taneční hodiny začala chodit tajně jako šestnáctiletá. V té době se už věnovala gymnastice, byla plaveckou a atletickou šampiónkou. Po tom, co se stala nejlepší studentkou taneční školy a po veřejných vystoupeních, se kterými otec nesouhlasil, byla poslána do internátní školy. Na nové škole pokračovala tajně v tanci, začala psát povídky, sportovní články a filmové scénáře.
		+
	Když ve dvaceti jedna letech ukončila studium, mohla se konečně věnovat profesionálnímu tanci. Podepsala smlouvu se slavným avantgardním divadelním režisérem [[Max Reinhardt\|Maxem Reinhardtem]] a absolvovala evropské turné jako sólistka. Svoje první sólové vystoupení měla [[23. říjen\|23. října]] [[1923]] v [[Mnichov]]ě.		Když ve dvaceti jedna letech ukončila studium, mohla se konečně věnovat profesionálnímu tanci. Podepsala smlouvu se slavným avantgardním divadelním režisérem [[Max Reinhardt\|Maxem Reinhardtem]] a absolvovala evropské turné jako sólistka. Svoje první sólové vystoupení měla [[23. říjen\|23. října]] [[1923]] v [[Mnichov]]ě.
	Jako tanečnice si choreografii sama připravovala, vybírala hudbu.Tancovala bez rekvizit, bosá, důraz kladla na subjektivní vyjádření pocitu z hudby. Často se choreograficky inspirovala egyptskými a starořeckými motivy. Její taneční kariéru ukončil úraz, když si v [[Praha\|Praze]] na hostování vážně poranila koleno.		Jako tanečnice si choreografii sama připravovala, vybírala hudbu.Tancovala bez rekvizit, bosá, důraz kladla na subjektivní vyjádření pocitu z hudby. Často se choreograficky inspirovala egyptskými a starořeckými motivy. Její taneční kariéru ukončil úraz, když si v [[Praha\|Praze]] na hostování vážně poranila koleno.

	=== 20. léta / herečka ===		=== 20. léta / herečka ===
-	~~[[Image:Leni Riefenstahl 1930, by Ernst Sandau.jpg\|thumb\|Leni Riefenstahl 1930]]~~
	V roce [[1924]] žila v [[Berlín]]ě se snoubencem [[Otto Froitzheim]]em, v té době známým tenistou. Zlomovým bodem v jejím živote bylo setkání s tvorbou filmového průkopníka [[Arnold Fanck\|Arnolda Fancka]]. Náhodou viděla jeho film ''Hora osudu'' („Der Berg des Schicksal“) z roku 1919, který ji svým zobrazením hor natolik nadchl, že se chtěla stát filmovou režisérkou a herečkou. V Berlíne se setkala s Fanckem a přesvedčila ho, že bude hrát v jeho filmech.		V roce [[1924]] žila v [[Berlín]]ě se snoubencem [[Otto Froitzheim]]em, v té době známým tenistou. Zlomovým bodem v jejím živote bylo setkání s tvorbou filmového průkopníka [[Arnold Fanck\|Arnolda Fancka]]. Náhodou viděla jeho film ''Hora osudu'' („Der Berg des Schicksal“) z roku 1919, který ji svým zobrazením hor natolik nadchl, že se chtěla stát filmovou režisérkou a herečkou. V Berlíne se setkala s Fanckem a přesvedčila ho, že bude hrát v jeho filmech.
	Leni se rozešla se snoubencem a začala po zotavení z úrazu natáčet v Dolomitech film ''Der heilige Berg'' (''Svatá hora''). Během natáčení se začínala zajímat o filmovou práci a kameru.		Leni se rozešla se snoubencem a začala po zotavení z úrazu natáčet v Dolomitech film ''Der heilige Berg'' (''Svatá hora''). Během natáčení se začínala zajímat o filmovou práci a kameru.
Řádka 33:		Řádka 33:
	Premiéra se konala v Berlíně 24. března 1932. Na Mezinárodním filmovém festivalu v [[Benátky\|Benátkách]] byl oceněný stříbrnou medailí a byl přijat s nadšením a měl mezinárodní úspěch.		Premiéra se konala v Berlíně 24. března 1932. Na Mezinárodním filmovém festivalu v [[Benátky\|Benátkách]] byl oceněný stříbrnou medailí a byl přijat s nadšením a měl mezinárodní úspěch.

-	=== Nacionalismus / režisérka - dokumentaristka ===	+	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-2004-0021, Polen, Truppenbesuch von Leni Riefenstahl.jpg\|thumb\|240px\|Leni Riefenstahl (1939)]]
-		+	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-S34639, Joseph Goebbels und Leni Riefenstahl.jpg\|thumb\|240px\|Joseph Goebbels a Leni Riefenstahlová]]
		+	=== Nacionalismus / režisérka – dokumentaristka ===
	V roce [[1933]] pozvali Riefenstahlovou do Berlína, kde se setkala s Hitlerem a ministrem propagandy [[Joseph Goebbels\|Goebbelsem]], kteří byli jejími obdivovateli. Požádali ji, aby zdokumentovala sjezdy [[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei\|NSDAP]] a aby dohlížela na filmovou tvorbu v Německu. Leni Riefenstahlová nejdřív odmítla s odůvodněním, že není zorientovaná v revolučních změnách a současné politice a dokumentární film ještě netočila. Nakonec režisérku přesvědčili tvrdíc, že politika a umění (a on chtěl umělecké dílo) se nemají míchat a navíc, že si může zaměstnat vlastní štáb.		V roce [[1933]] pozvali Riefenstahlovou do Berlína, kde se setkala s Hitlerem a ministrem propagandy [[Joseph Goebbels\|Goebbelsem]], kteří byli jejími obdivovateli. Požádali ji, aby zdokumentovala sjezdy [[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei\|NSDAP]] a aby dohlížela na filmovou tvorbu v Německu. Leni Riefenstahlová nejdřív odmítla s odůvodněním, že není zorientovaná v revolučních změnách a současné politice a dokumentární film ještě netočila. Nakonec režisérku přesvědčili tvrdíc, že politika a umění (a on chtěl umělecké dílo) se nemají míchat a navíc, že si může zaměstnat vlastní štáb.
	V srpnu 1933 začala Riefenstahlová natáčet první film z norimberské trilogie ''Vítězství víry'' (během války se ztratil). Režisérka s ním nebyla spokojená, byl podle ní esteticky nedokonalý v porovnání s pozdějšími filmy trilogie.		V srpnu 1933 začala Riefenstahlová natáčet první film z norimberské trilogie ''Vítězství víry'' (během války se ztratil). Režisérka s ním nebyla spokojená, byl podle ní esteticky nedokonalý v porovnání s pozdějšími filmy trilogie.
		+
	Druhý díl trilogie ''[[Triumf vůle]]'' z roku [[1934]], který dokumentoval 6. sjezd [[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei\|NSDAP]], ukázal, že Riefenstahlová je všestranná kreativní režisérka. Masové scény, projevy a noční shromáždění použila ve filmu esteticky a tím vytvořila nový druh filmového umění. Nikdo před ní tímto způsobem nenatočil dokumentární film. ''Triumf vůle'' měl premiéru v paláci UFA v Berlíne za osobní účasti Hitlera.		Druhý díl trilogie ''[[Triumf vůle]]'' z roku [[1934]], který dokumentoval 6. sjezd [[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei\|NSDAP]], ukázal, že Riefenstahlová je všestranná kreativní režisérka. Masové scény, projevy a noční shromáždění použila ve filmu esteticky a tím vytvořila nový druh filmového umění. Nikdo před ní tímto způsobem nenatočil dokumentární film. ''Triumf vůle'' měl premiéru v paláci UFA v Berlíne za osobní účasti Hitlera.
	Za tento film dostala režisérka v roku 1934 „Národní cenu“ a ministr propagandy Joseph Goebbels ji chválil: „Je to největší film o Führerovi, jaký byl kdy natočen.“ Na Mezinárodním filmovém festivalu v [[Benátky\|Benátkach]] v roce [[1935]] získal film cenu jako nejlepší zahraniční dokumentární film a na světové výstavě v [[Paříž]]i roku [[1937]] dostal zlatou medaili.		Za tento film dostala režisérka v roku 1934 „Národní cenu“ a ministr propagandy Joseph Goebbels ji chválil: „Je to největší film o Führerovi, jaký byl kdy natočen.“ Na Mezinárodním filmovém festivalu v [[Benátky\|Benátkach]] v roce [[1935]] získal film cenu jako nejlepší zahraniční dokumentární film a na světové výstavě v [[Paříž]]i roku [[1937]] dostal zlatou medaili.
Řádka 109:		Řádka 111:
	*''The People of Kau''. Harper, New York, [[1976]]		*''The People of Kau''. Harper, New York, [[1976]]

		+	== Velká Galerie ==
		+	* '''[[:Kategorie:Album Leni Riefenstahl\|Mnoho fotografií – Leni Riefenstahl]]'''
	== Knihy ==		== Knihy ==
-	* Leni Riefenstahlová, ''V mé paměti'', [[Prostor ~~(Nakladatelství)\|Prostor]]~~ [[2005]], ISBN 80-7260-078-8, Překlad Blanka Křiklánová a Milan Navrátil	+	* Leni Riefenstahlová, ''V mé paměti'', Prostor [[2005]], ISBN 80-7260-078-8, Překlad Blanka Křiklánová a Milan Navrátil
-		+
	== Reference ==		== Reference ==
	<references/>		<references/>
Řádka 118:		Řádka 121:


-	{{Commonscat\|Leni Riefenstahl}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Flickr\|Leni+Riefenstahl}}{{Commonscat\|Leni Riefenstahl}}{{Článek z Wikipedie}}
-	[[Kategorie:Německý režisér~~\|Riefenstahlová, Leni~~]]	+	{{DEFAULTSORT:Riefenstahl, Leni}}
-	[[Kategorie:Němečtí fotografové~~\|Riefenstahlová, Leni~~]]	+	[[Kategorie:Německý režisér]]
		+	[[Kategorie:Němečtí fotografové]]
		+	[[Kategorie:Století lidé]]
		+	[[Kategorie:Ženy]]

Sysop: 1 revizi

2014-01-29T10:17:10Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 29. 1. 2014, 10:17

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-09T10:35:52Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox Biografie |
jméno=Berta Helene Amalie |
příjmení=Riefenstahlová|
obrázek=WP Leni Riefenstahl.jpg|
bublina=Berta Helene Amalie Riefenstahlová |
popisek=Leni Riefenstahlová|
motto= |
datum_narození= [[22. srpen|22. srpna]] | rok_narození=1902|
místo_narození=[[Berlín]], [[Německo]] |
datum_úmrtí= [[8. září]] |
rok_úmrtí=2003 |
místo_úmrtí=[[Pöcking]], [[Německo]] |
}}
'''Berta Helene Amalie Riefenstahlová''' (* [[22. srpen|22. srpna]] [[1902]], [[Berlín]], † [[8. září]] [[2003]], [[Pöcking]]) byla [[Německo|německá]] filmová [[režisér]]ka, tanečnice, herečka a fotografka.

Byla známá pokrokovým a novátorským přístupem k natáčení filmů. Osoba a tvorba Riefenstahlové často vzbuzují kontroverzní reakce, protože se prostřednictvím svých filmů podílela na propagaci [[Nacismus|nacistického]] Německa.

== Život ==
=== Dětství a dospívání / tanečnice ===
Byla první dítě úspěšného obchodníka Alfreda Riefenstahla a Berthy Sherlachové.
Od roku [[1918]] do [[1925]] se věnovala tanci, který jí otec zakazoval. Na taneční hodiny začala chodit tajně jako šestnáctiletá. V té době se už věnovala gymnastice, byla plaveckou a atletickou šampiónkou. Po tom, co se stala nejlepší studentkou taneční školy a po veřejných vystoupeních, se kterými otec nesouhlasil, byla poslána do internátní školy. Na nové škole pokračovala tajně v tanci, začala psát povídky, sportovní články a filmové scénáře.
Když ve dvaceti jedna letech ukončila studium, mohla se konečně věnovat profesionálnímu tanci. Podepsala smlouvu se slavným avantgardním divadelním režisérem [[Max Reinhardt|Maxem Reinhardtem]] a absolvovala evropské turné jako sólistka. Svoje první sólové vystoupení měla [[23. říjen|23. října]] [[1923]] v [[Mnichov]]ě.
Jako tanečnice si choreografii sama připravovala, vybírala hudbu.Tancovala bez rekvizit, bosá, důraz kladla na subjektivní vyjádření pocitu z hudby. Často se choreograficky inspirovala egyptskými a starořeckými motivy. Její taneční kariéru ukončil úraz, když si v [[Praha|Praze]] na hostování vážně poranila koleno.

=== 20. léta / herečka ===
[[Image:Leni Riefenstahl 1930, by Ernst Sandau.jpg|thumb|Leni Riefenstahl 1930]]
V roce [[1924]] žila v [[Berlín]]ě se snoubencem [[Otto Froitzheim]]em, v té době známým tenistou. Zlomovým bodem v jejím živote bylo setkání s tvorbou filmového průkopníka [[Arnold Fanck|Arnolda Fancka]]. Náhodou viděla jeho film ''Hora osudu'' („Der Berg des Schicksal“) z roku 1919, který ji svým zobrazením hor natolik nadchl, že se chtěla stát filmovou režisérkou a herečkou. V Berlíne se setkala s Fanckem a přesvedčila ho, že bude hrát v jeho filmech.
Leni se rozešla se snoubencem a začala po zotavení z úrazu natáčet v Dolomitech film ''Der heilige Berg'' (''Svatá hora''). Během natáčení se začínala zajímat o filmovou práci a kameru.
Film ''Svatá hora'' měl premiéru 12. prosince [[1926]] v berlínském paláci [[UFA]] v kině ZOO.
V letech 1926 až 1933 natočila pět horských filmů. Fanckovy estetické horské filmy (natočené v riskantních a odlehlých exteriérech) ovlivnily Leni Riefenstahlovou v jejím dalším filmovém a fotografickém směřování (romantický, nevinný a přírodní obraz světa).

Její první režijní práce byl film ''Modré světlo'', který natočila v roce [[1932]] (Scénář: Béla Balázs, kameraman: Hans Schneeberger). Už při prvním filmu byla kromě režisérky také střihačkou, [[Producent (umění)|producentkou]] a hlavní představitelkou, protože potřebovala mít vše pod kontrolou.
Premiéra se konala v Berlíně 24. března 1932. Na Mezinárodním filmovém festivalu v [[Benátky|Benátkách]] byl oceněný stříbrnou medailí a byl přijat s nadšením a měl mezinárodní úspěch.

=== Nacionalismus / režisérka - dokumentaristka ===

V roce [[1933]] pozvali Riefenstahlovou do Berlína, kde se setkala s Hitlerem a ministrem propagandy [[Joseph Goebbels|Goebbelsem]], kteří byli jejími obdivovateli. Požádali ji, aby zdokumentovala sjezdy [[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei|NSDAP]] a aby dohlížela na filmovou tvorbu v Německu. Leni Riefenstahlová nejdřív odmítla s odůvodněním, že není zorientovaná v revolučních změnách a současné politice a dokumentární film ještě netočila. Nakonec režisérku přesvědčili tvrdíc, že politika a umění (a on chtěl umělecké dílo) se nemají míchat a navíc, že si může zaměstnat vlastní štáb.
V srpnu 1933 začala Riefenstahlová natáčet první film z norimberské trilogie ''Vítězství víry'' (během války se ztratil). Režisérka s ním nebyla spokojená, byl podle ní esteticky nedokonalý v porovnání s pozdějšími filmy trilogie.
Druhý díl trilogie ''[[Triumf vůle]]'' z roku [[1934]], který dokumentoval 6. sjezd [[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei|NSDAP]], ukázal, že Riefenstahlová je všestranná kreativní režisérka. Masové scény, projevy a noční shromáždění použila ve filmu esteticky a tím vytvořila nový druh filmového umění. Nikdo před ní tímto způsobem nenatočil dokumentární film. ''Triumf vůle'' měl premiéru v paláci UFA v Berlíne za osobní účasti Hitlera.
Za tento film dostala režisérka v roku 1934 „Národní cenu“ a ministr propagandy Joseph Goebbels ji chválil: „Je to největší film o Führerovi, jaký byl kdy natočen.“ Na Mezinárodním filmovém festivalu v [[Benátky|Benátkach]] v roce [[1935]] získal film cenu jako nejlepší zahraniční dokumentární film a na světové výstavě v [[Paříž]]i roku [[1937]] dostal zlatou medaili.
Po válce byl film odsouzen jako propagandistický, zaměřující se na nacionalistické emoce a oslavující Hitlera a jeho teorii árijské krásy.
Poslední ze sjezdových filmů natočila Riefenstahlová v roku [[1935]]. Film se jmenoval ''Den svobody - naše armáda'' a byl natočený bez komentáře. Použila v něm dvojité expozice, rozostření a evokativní hudbu.

=== Olympia ===

Roku [[1936]] pověřil Riefenstahlovou generální sekretář [[Mezinárodní olympijský výbor|Mezinárodního olympijského výboru]] [[Carl Diem|Dr. Carl Diem]], aby zdokumentovala [[Letní olympijské hry 1936|XI. olympijské hry v Berlíně]]. Riefenstahlová založila společnost, ve které byla ona a její bratr Heinz společníky. Peníze na tento film dostala jejich produkční firma i z ministerstva propagandy.
''[[Olympia (film)|Olympia]]'' se realizovala osmnáct měsíců. Při její výrobě bylo sestříháno čtyři sta tisíc metrů filmu. V dějinách kinematografie znamená výrazný předěl svým zpracováním.
Ve filmu byla použitá efektní světelná kombinace, trikové záběry a kamery na vozíku, pohybující se na kolejnicích. Speciálně pro ''Olympii'' vymyslela Riefenstahlová výtah, na kterém se pohybovala kamera po vysokém vlajkovém stožáru. Záběry nasnímané tímto dynamickým způsobem znázorňovaly zástupy SS, které se zdály nekonečné. Riefenstahlová použila v ''Olympii'' efektní kombinace umělého a denního světla.
Přímo na stadiónu dala vykopat šest šacht, ve kterých byly umístěny kamery snímající sportovce proti nebi, aby vynikly jejich hrdinská atletické těla. Unikátních záběrů dosáhla tím, že skokanům a maratóncům upevnila při tréninku na těla kamery. Poprvé se použila kamera pod vodou, aby byl zdokumentován skok do vody po částech.
Roku [[1956]] byla ''Olympia'' zařazená mezi deset nejlepších filmů světa.<ref>[http://www.bavaria-film-international.de/htmls/bfi/index.php?site=program_director&id=193 Leni Riefenstahlová na stránkách Bavaria Film International]</ref>
Norimberská trilogie a ''Olympie'' ukončily úspěšnou režisérskou kariéru Riefenstahlové. Po roce [[1938]] neměla žádnou smlouvu se sponzorem ani filmovým studiem.
21. března [[1944]] se Riefenstahlová vdala v [[Kitzbühel]]u za nadporučíka Petra Jacoba, ale za dva roky se rozešli.

=== Denacifikace ===

V dubnu [[1945]] spojenci Riefenstahlovou uvěznili a společně s jinými vysoce postavenými nacionalistickými socialisty byla poslána k výslechu do sběrného tábora. 3. června 1945 ji Američané oficiálně denacifikovali a byla propuštěna bez trestu. Během války žila v Kitzbühelu a po denacifikaci Američany se tam vrátila.
V roce 1940 začala ještě s natáčením filmu ''Tiefland'' (''Nížina''), který teď plánovala dokončit v Kitzbühelu v Tyrolsku, které však patřilo do [[Francouzská okupační zóna Německa|francouzské zóny]], a i když ji na to Američané upozorňovali, Riefenstahlová byla přesvědčená, že denacifikace Američany je dostačující a že ji budou uznávat i ostatní spojenci.
Jenže denacifikace ve francouzské zóně nebyla platná, byla přemístěná do francouzské zóny v Německu. Žila s manželem v domácím vězení ve [[Schwarzwald]]u a čtyři měsíce strávila v ústavu pro choromyslné ve [[Freiburg]]u. V červenci [[1949]] byla nakonec denacifikovaná i francouzským tribunálem.

Riefenstahlová později tvrdila, že během výslechů byla otřesená, když viděla fotografie z koncentračních táborů, podle dochované zprávy z amerických archívů se však v té době nejvíc obávala o svůj film ''Nížina''. V tomto filmu použila jako komparzisty Romy, kteří byli v koncentračních táborech. Dlouho se jí tuto skutečnost dařilo popírat, ale usvědčila ji žádost, ve které bylo uvedeno, že jmenovaní lidé budou za účelem přemístění na její „plac“ rychle převezeni.
Na denacifikačním soudu během procesu s Riefenstahlovou 16. prosince [[1949]] zaznělo: ''Ve formálním ohledu je jisté, že paní Leni Riefenstahlová nebyla členkou NSDAP ani jiné její odnože, tedy nevzniká žádné podezření z viny podle direktívy 38. Je třeba však přezkoumat, jestli paní Riefenstahlová jiným způsobem než spoluprací se stranou nebo jejími odnožemi nepodporovala nacistickou vládu násilí, nebo jestli z toho vyšla jen jako jeho uživatelka.''
Z majetku, který jí tehdy zabavili, dostala po letech jen část.

=== Afrika ===

Jako šedesátiletá odjela Riefenstahlová do [[Afrika|Afriky]], kde v odlehlé [[Nůbie|nubijské]] oblasti mapovala životní styl domorodců. Žila mezi nimi několik let, během kterých se naučila jejich jazyk. Zachytila je při zápasech se zvířaty, s dětmi, při tancích i při pohřebních rituálech.
V roce [[1975]] se fotografie Núbů z Kau objevily ve velkých mezinárodních časopisech. Od Art Directors Club Deutschland dostala zlatou medaili za nejlepší fotografický výkon roku 1975.
Nálepky nacistické fotografky se však nezbavila.
Její odpůrci z řad intelektuálů, mezi jinými i [[Susan Sontagová]], poukazovali na to, že se soustředila na bezchybná mladá lidská těla a starce nefotila. Zdůrazňovali, že i v Nubii upřednostňovala fašistický ideál krásy.
I přes kritiku jsou její fotografie z tohoto období unikátním uměleckým dílem zachycujícím jedinečné okamžiky.

=== V oceánu ===
V sedmdesáti letech se začala věnovat potápění. S expedicí se dostala k [[Rudé moře|Rudému moři]], [[Karibik]]u a k [[Indický oceán|Indického oceánu]]. První podmořské fotografie publikovala roku [[1975]], zároveň začala natáčet dokumentární film o korálových zahradách, který se stal uměleckým dílem a vědeckým dokumentem.
Mnohé fotografie z podmořského světa udělala Riefenstahlová po osmdesátce, kdy měla za sebou víc než tisíc ponorů.
Riefenstahlová o svých potápěčských začátcích řekla: ''„Moje touha potápět se s kyslíkovou bombou byla tak silná, že jsem použila trik. Zapsala jsem se jako Helene Jacobová a zfalšovala jsem svoje datum narození. Místo roku 1902 jsem uvedla 1922. Instruktor jakoby moje omlazení nebral v úvahu, podíval se na mě skepticky a jistě si myslel: Ta to nikdy nedokáže.“''

Celý život však roli Hitlerovy propagátorky popírala. Vymlouvala se na svou naivitu, v lepším případě politickou slepotu a oslnění. Ani poválečné procesy ji neodsoudily a přiznaly jí statut „osoby nacismem nedotčené“.
Nepokorná obhajoba vlastní minulosti jí však v důsledku neprospěla. Možná, že by ji v očích Němců rehabilitovla kajícná sebekritika. Místo toho se znovu jako umělkyně prosadila až v šedesátých letech, kdy začala fotografovat africké domorodce.
Zatímco ve světě byla její filmová díla dávno uznána (časopis [[Time]] ji v osmdesátých letech zařadil mezi stovku nejvýznamnějších filmových tvůrců), v Německu se o jejich uměleckých kvalitách začalo veřejně mluvit až v devadesátých letech.

Leni Riefenstahlová zemřela během spánku 8. září 2003 ve svém domě v Pöckingu v Německu ve věku 101 let. Je pohřbena v [[Mnichov]]ě.

== Filmografie ==

'''Herečka'''
*[[1926]] - ''Der heilige Berg'' (''Svatá hora''), režie [[Arnold Fanck]]
*[[1927]] - ''Der große Sprung'', režie Arnold Fanck
*[[1928]] - ''Das Schicksal derer von Habsburg'', režie Rudolf Raffé
*[[1929]] - ''Bílé peklo'' (''Der Weiße Hölle vom Piz Palü''), režie Arnold Fanck a G.W. Pabst
*[[1930]] - ''Bouře nad Mont Blankem'' (''Stürme über dem Mont Blanc''), režie Arnold Fanck
*[[1931]] - ''Der weiße Rausch - Neue Wunder des Schneeschuhs'', režie Arnold Fanck
*[[1932]] - ''[[Modré světlo]]'' (''Das Blaue Licht''), režie L. Riefenstahlová
*[[1933]] - ''SOS ledovec'' (''S.O.S. Eisberg''), režie Arnold Fanck
*[[1954]] - ''[[Tiefland]]'' (''Nížina''), režie L. Riefenstahlová
* [[1993]] - ''Die Macht der Bilder'' – Režie [[Ray Mueller]]
* [[2003]] - ''Leni Riefenstahl – Ein Traum von Afrika'' – Režie Ray Mueller

'''Režisérka'''
*[[1932]] - ''Modré světlo'' (''Das Blaue Licht'')
*[[1933]] - ''[[Vítězství víry]]'' (''Der Sieg des Glaubens'')
*[[1934]] - ''[[Triumf vůle]]'' (''Triumph des Willens'')
*[[1935]] - ''Tag der Freiheit - Unsere Wehrmacht'' (''Den svobody - naše armáda'')
*[[1938]] - ''[[Olympia (film)|Olympia]]'', film složený ze dvou částí : 1. část ''Přehlídka národů'' (''Fest der Völker''), 2. část ''Oslava krásy'' (''Fest des Schönheiten'')
*[[1954]] - ''Tiefland'' (''Nížina'')
*[[2002]] - ''Impressionen unter Wasser''

== Fotografická tvorba ==
*''The Last of the Nuba''. Harper, [[New York]], [[1974]]
*''The People of Kau''. Harper, New York, [[1976]]

== Knihy ==
* Leni Riefenstahlová, ''V mé paměti'', [[Prostor (Nakladatelství)|Prostor]] [[2005]], ISBN 80-7260-078-8, Překlad Blanka Křiklánová a Milan Navrátil

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.leni-riefenstahl.de/ www.leni-riefenstahl.de]

{{Commonscat|Leni Riefenstahl}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Německý režisér|Riefenstahlová, Leni]]
[[Kategorie:Němečtí fotografové|Riefenstahlová, Leni]]