Lenora - Historie editací

Sysop: ++

2022-03-29T14:49:12Z

← Starší verze		Verze z 29. 3. 2022, 14:49
Řádka 31:		Řádka 31:
	\| NUTS3 = CZ031		\| NUTS3 = CZ031
	\| nad.výš = 765		\| nad.výš = 765
-	}}Obec '''Lenora''' se nachází v okrese [[Okres Prachatice\|Prachatice]], kraj [[Jihočeský kraj\|Jihočeský]].	+	}}[[Soubor:Kovarnalenora.jpg\|thumb\|240px\|Kovárna Lenora]]
		+	[[Soubor:Lenora čp16 (01).jpg\|thumb\|240px\|Dům čp. 16 – ratejna (2016)]]
		+	Obec '''Lenora''' se nachází v okrese [[Okres Prachatice\|Prachatice]], kraj [[Jihočeský kraj\|Jihočeský]].
	* Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 851 obyvatel.		* Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 851 obyvatel.
-	* Ke dni 1. 1. 2016 zde žilo 748 obyvatel.	+	* Ke dni 1. 1. 2016 zde žilo '''748''' obyvatel.

	== Historie ==		== Historie ==
Řádka 41:		Řádka 43:
	=== Sklárna ===		=== Sklárna ===
	Obec vyrostla kolem sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834. Jméno dostala podle Eleonory (1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku. Jan Meyr byl synem Josefa Meyra, zakladatele sklárny ve Vimperku. Jeho manželkou byla Kateřina Abelová, příslušnice dalšího slavného šumavského sklářského rodu. Sklárna vyráběla zejména velmi kvalitní křišťálové sklo. V roce 1841 Jan Meyr zemřel a jeho podnik zdědili synovcové Vilém Králík a Josef Taschek. V roce 1862 se po smrti společníka stal jediným majitelem sklárny Vilém Kralik.		Obec vyrostla kolem sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834. Jméno dostala podle Eleonory (1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku. Jan Meyr byl synem Josefa Meyra, zakladatele sklárny ve Vimperku. Jeho manželkou byla Kateřina Abelová, příslušnice dalšího slavného šumavského sklářského rodu. Sklárna vyráběla zejména velmi kvalitní křišťálové sklo. V roce 1841 Jan Meyr zemřel a jeho podnik zdědili synovcové Vilém Králík a Josef Taschek. V roce 1862 se po smrti společníka stal jediným majitelem sklárny Vilém Kralik.
		+
	Typickým výrobkem bylo sklo lenorské zeleně. V Lenoře působil sklář Pavel Meyr, bratr zakladatele lenorské huti, který dostal za znovuobjevení postupu výroby rubínového skla od tehdejšího panovníka zlatou medaili. U lenorské sklárny fungovala také malířská dílna, ve které od roku 1869 pracoval slavný malíř Jan Zachariáš Quast. Zajímavostí je, že Quast přišel na Šumavu z Prahy, kde pracoval v letech 1863–66 v chrámu svatého Víta. Zhotovil tam v šesti oknech první novodobé vitráže. Ve své práci chtěl pokračovat, ale neshodl se s vedením Jednoty pro dostavění chrámu na odměně. Pražané dali přednost malířům skla z [[Innsbruck]]u a zhrzený Quast se odstěhoval do Lenory.		Typickým výrobkem bylo sklo lenorské zeleně. V Lenoře působil sklář Pavel Meyr, bratr zakladatele lenorské huti, který dostal za znovuobjevení postupu výroby rubínového skla od tehdejšího panovníka zlatou medaili. U lenorské sklárny fungovala také malířská dílna, ve které od roku 1869 pracoval slavný malíř Jan Zachariáš Quast. Zajímavostí je, že Quast přišel na Šumavu z Prahy, kde pracoval v letech 1863–66 v chrámu svatého Víta. Zhotovil tam v šesti oknech první novodobé vitráže. Ve své práci chtěl pokračovat, ale neshodl se s vedením Jednoty pro dostavění chrámu na odměně. Pražané dali přednost malířům skla z [[Innsbruck]]u a zhrzený Quast se odstěhoval do Lenory.
	Sklo z Lenory sbíralo četné medaile na evropských výstavách. Na světové výstavě v Paříži v roce 1867 získalo sklo firmy Viléma Kralika nejvyšší ocenění, úspěch slavilo i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Lenorská sklárna přečkala přelom století i první světovou válku. Až devadesát procent své produkce sklárna v meziválečném období vyvážela, zejména do Spojených států, ale také do [[Indie]], [[Anglie]], [[Belgie]].		Sklo z Lenory sbíralo četné medaile na evropských výstavách. Na světové výstavě v Paříži v roce 1867 získalo sklo firmy Viléma Kralika nejvyšší ocenění, úspěch slavilo i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Lenorská sklárna přečkala přelom století i první světovou válku. Až devadesát procent své produkce sklárna v meziválečném období vyvážela, zejména do Spojených států, ale také do [[Indie]], [[Anglie]], [[Belgie]].
	Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla, uvedla na trh i nový druh uměleckého skla, zvaného [[lenoár]]. V roce 1968 byla lenorská sklárna modernizována. Produkovala výrobky z olovnatého křišťálu i čiré, bohatě broušené sklo.V roce 1996 vyhasla poslední sklářská pec v Lenoře.		Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla, uvedla na trh i nový druh uměleckého skla, zvaného [[lenoár]]. V roce 1968 byla lenorská sklárna modernizována. Produkovala výrobky z olovnatého křišťálu i čiré, bohatě broušené sklo.V roce 1996 vyhasla poslední sklářská pec v Lenoře.
		+
		+	[[Soubor:Lenora, rechle (04).jpg\|thumb\|240px\|Rechle u Lenory (2016)]]
	=== Rechle ===		=== Rechle ===
-	~~[[Soubor:Rechel.jpg\|thumb\|Rechle u Lenory.]]~~
	Pod silnicí směrem na [[Volary]] stojí přes Vltavu krytá dřevěná lávka z roku 1870, zvaná rechle. Sloužila k zadržování, počítání a postupnému vypouštění dřevěných polen, které se plavily po řece do papíren ve Větřní.		Pod silnicí směrem na [[Volary]] stojí přes Vltavu krytá dřevěná lávka z roku 1870, zvaná rechle. Sloužila k zadržování, počítání a postupnému vypouštění dřevěných polen, které se plavily po řece do papíren ve Větřní.
	Za nízkého stavu vody se skrz otvory v podlaze rechle spustily kolmo dolů tyče. Ty pak splavované dříví zadržovaly až do doby, než z okolních jezírek dorazila vyšší vlna, která pak zadržené dřevo odnesla až do papíren ve Větřním nebo Loučovicích. Termín „rechle“ pochází z němčiny (''der Rechen'', tj. hrábě).		Za nízkého stavu vody se skrz otvory v podlaze rechle spustily kolmo dolů tyče. Ty pak splavované dříví zadržovaly až do doby, než z okolních jezírek dorazila vyšší vlna, která pak zadržené dřevo odnesla až do papíren ve Větřním nebo Loučovicích. Termín „rechle“ pochází z němčiny (''der Rechen'', tj. hrábě).
Řádka 70:		Řádka 74:

	{{Commonscat\|Lenora}}{{Obec Lenora}}{{Okres Prachatice}}{{Článek z Wikipedie}}		{{Commonscat\|Lenora}}{{Obec Lenora}}{{Okres Prachatice}}{{Článek z Wikipedie}}
		+	[[Kategorie:Lenora\| ]]
	[[Kategorie:Vesnice okresu Prachatice]]		[[Kategorie:Vesnice okresu Prachatice]]

Sysop: + Vylepšení

2016-11-09T01:02:40Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 9. 11. 2016, 01:02
Řádka 31:		Řádka 31:
	\| NUTS3 = CZ031		\| NUTS3 = CZ031
	\| nad.výš = 765		\| nad.výš = 765
-	}}	+	}}Obec '''Lenora''' se nachází v okrese [[Okres Prachatice\|Prachatice]], kraj [[Jihočeský kraj\|Jihočeský]].
-	Obec '''Lenora''' se nachází v okrese [[Okres Prachatice\|Prachatice]], kraj [[Jihočeský kraj\|Jihočeský]].	+	* Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 851 obyvatel.
-	Ke dni 28.~~ ~~8. 2006 zde žilo 851 obyvatel.	+	* Ke dni 1. 1. 2016 zde žilo 748 obyvatel.
		+
	== Historie ==		== Historie ==
	Obec vyrostla kolem slavné sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834, jež ve druhé polovině 19. století patřila mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska.		Obec vyrostla kolem slavné sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834, jež ve druhé polovině 19. století patřila mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska.
Řádka 40:		Řádka 41:
	=== Sklárna ===		=== Sklárna ===
	Obec vyrostla kolem sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834. Jméno dostala podle Eleonory (1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku. Jan Meyr byl synem Josefa Meyra, zakladatele sklárny ve Vimperku. Jeho manželkou byla Kateřina Abelová, příslušnice dalšího slavného šumavského sklářského rodu. Sklárna vyráběla zejména velmi kvalitní křišťálové sklo. V roce 1841 Jan Meyr zemřel a jeho podnik zdědili synovcové Vilém Králík a Josef Taschek. V roce 1862 se po smrti společníka stal jediným majitelem sklárny Vilém Kralik.		Obec vyrostla kolem sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834. Jméno dostala podle Eleonory (1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku. Jan Meyr byl synem Josefa Meyra, zakladatele sklárny ve Vimperku. Jeho manželkou byla Kateřina Abelová, příslušnice dalšího slavného šumavského sklářského rodu. Sklárna vyráběla zejména velmi kvalitní křišťálové sklo. V roce 1841 Jan Meyr zemřel a jeho podnik zdědili synovcové Vilém Králík a Josef Taschek. V roce 1862 se po smrti společníka stal jediným majitelem sklárny Vilém Kralik.
-	Typickým výrobkem bylo sklo lenorské zeleně. V Lenoře působil sklář Pavel Meyr, bratr zakladatele lenorské huti, který dostal za znovuobjevení postupu výroby rubínového skla od tehdejšího panovníka zlatou medaili. U lenorské sklárny fungovala také malířská dílna, ve které od roku 1869 pracoval slavný malíř [[Jan Zachariáš Quast]]. Zajímavostí je, že Quast přišel na Šumavu z Prahy, kde pracoval v letech 1863–66 v chrámu svatého Víta. Zhotovil tam v šesti oknech první novodobé vitráže. Ve své práci chtěl pokračovat, ale neshodl se s vedením Jednoty pro dostavění chrámu na odměně. Pražané dali přednost malířům skla z [[Innsbruck]]u a zhrzený Quast se odstěhoval do Lenory.	+	Typickým výrobkem bylo sklo lenorské zeleně. V Lenoře působil sklář Pavel Meyr, bratr zakladatele lenorské huti, který dostal za znovuobjevení postupu výroby rubínového skla od tehdejšího panovníka zlatou medaili. U lenorské sklárny fungovala také malířská dílna, ve které od roku 1869 pracoval slavný malíř Jan Zachariáš Quast. Zajímavostí je, že Quast přišel na Šumavu z Prahy, kde pracoval v letech 1863–66 v chrámu svatého Víta. Zhotovil tam v šesti oknech první novodobé vitráže. Ve své práci chtěl pokračovat, ale neshodl se s vedením Jednoty pro dostavění chrámu na odměně. Pražané dali přednost malířům skla z [[Innsbruck]]u a zhrzený Quast se odstěhoval do Lenory.
	Sklo z Lenory sbíralo četné medaile na evropských výstavách. Na světové výstavě v Paříži v roce 1867 získalo sklo firmy Viléma Kralika nejvyšší ocenění, úspěch slavilo i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Lenorská sklárna přečkala přelom století i první světovou válku. Až devadesát procent své produkce sklárna v meziválečném období vyvážela, zejména do Spojených států, ale také do [[Indie]], [[Anglie]], [[Belgie]].		Sklo z Lenory sbíralo četné medaile na evropských výstavách. Na světové výstavě v Paříži v roce 1867 získalo sklo firmy Viléma Kralika nejvyšší ocenění, úspěch slavilo i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Lenorská sklárna přečkala přelom století i první světovou válku. Až devadesát procent své produkce sklárna v meziválečném období vyvážela, zejména do Spojených států, ale také do [[Indie]], [[Anglie]], [[Belgie]].
	Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla, uvedla na trh i nový druh uměleckého skla, zvaného [[lenoár]]. V roce 1968 byla lenorská sklárna modernizována. Produkovala výrobky z olovnatého křišťálu i čiré, bohatě broušené sklo.V roce 1996 vyhasla poslední sklářská pec v Lenoře.		Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla, uvedla na trh i nový druh uměleckého skla, zvaného [[lenoár]]. V roce 1968 byla lenorská sklárna modernizována. Produkovala výrobky z olovnatého křišťálu i čiré, bohatě broušené sklo.V roce 1996 vyhasla poslední sklářská pec v Lenoře.
Řádka 66:		Řádka 67:
	Zátoň je dnes částí obce Lenora. První zmínka o obci u Lenory je z roku 1359, majetkem pánů z Husi, roku 1404 postavil Zikmund Huller kostelík P. Marie s poustevnou. Byly s ním ztotožňovány základy budovy, které byly objeveny v roce 1858 nad pilou pod Kapellenhäuser. Od roku zde byl 1581 poplužní dvorec, v roce 1750 lovecký zámeček. Za zátoňským dvorem našli roku 1726 dělníci při zpracovávání polomu několik mincí z doby třicetileté války. Jsou zde typická šumavská stavení. Zdejší myslivna hostívala při podzimních honech knížepána. Malíř [[Alfréd Kubin]] zde vytvořil cyklus grafik, východisko na Boubín. Mezi Zátoní a Pravětínem vede 13 kilometrů dlouhá naučná stezka, zaměřená na šetrné hospodaření v lesích. Třicet tabulí podává informace o přirozené obnově lesa, prořezávkách, lesních škůdcích i ochraně proti nim. Stezka končí dva kilometry od železniční zastávky Zátoň.		Zátoň je dnes částí obce Lenora. První zmínka o obci u Lenory je z roku 1359, majetkem pánů z Husi, roku 1404 postavil Zikmund Huller kostelík P. Marie s poustevnou. Byly s ním ztotožňovány základy budovy, které byly objeveny v roce 1858 nad pilou pod Kapellenhäuser. Od roku zde byl 1581 poplužní dvorec, v roce 1750 lovecký zámeček. Za zátoňským dvorem našli roku 1726 dělníci při zpracovávání polomu několik mincí z doby třicetileté války. Jsou zde typická šumavská stavení. Zdejší myslivna hostívala při podzimních honech knížepána. Malíř [[Alfréd Kubin]] zde vytvořil cyklus grafik, východisko na Boubín. Mezi Zátoní a Pravětínem vede 13 kilometrů dlouhá naučná stezka, zaměřená na šetrné hospodaření v lesích. Třicet tabulí podává informace o přirozené obnově lesa, prořezávkách, lesních škůdcích i ochraně proti nim. Stezka končí dva kilometry od železniční zastávky Zátoň.

-	~~<!-- HlavičkaObecNav --><br />~~	+	== Externí odkazy ==
-	~~[[Houžná]] \|~~	+
-	~~[[Kaplice (Lenora)\|Kaplice]] \|~~	+
-	~~'''Lenora''' \|~~	+
-	~~[[Vlčí Jámy]] \|~~	+
-	~~[[Zátoň (Lenora)\|Zátoň]]~~	+
-	~~<!-- PatičkaObecNav --><br />~~	+

-	{{~~commonscat~~\|Lenora}}{{Okres Prachatice}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Commonscat\|Lenora}}{{Obec Lenora}}{{Okres Prachatice}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Vesnice okresu Prachatice]]		[[Kategorie:Vesnice okresu Prachatice]]

Sysop: 1 revizi

2014-01-27T17:40:47Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 27. 1. 2014, 17:40

Sysop: Nahrazení textu

2011-02-19T04:07:24Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox české obce a města
| název = Lenora
| status = obec
| kraj = [[Jihočeský kraj|Jihočeský]]
| okres = Prachatice
| ob.roz.půs = [[Prachatice]]
| pov.ob = [[Volary]]
| země = [[Čechy]]
| výměra = 17,79
| obyvatelé = 851
| obyv.datum = 28. 8. 2006
| zem.šíř = 48° 55’ 32’’
| zem.dél = 13° 48’ 24’’
| PSČ = 384 42 až 384 44
| početzsj = 6
| početč = 5
| početk = 3
| adresa = Lenora 36<br />38442 Lenora
| web = www.lenora.cz
| úř.web =
| email = obeclenora@centrum.cz
| starosta = Jaroslava Krnáková
| místostarosta = Antonín Chrapan
| foto =
| popisek.foto =
| znak = Soubor:Velký_znak_lenora.jpg
| vlajka = Soubor:Znak_obce_lenora.jpg
| loc-map = {{LocMap |Česko |label=Lenora |lat_deg=48 |lat_min=55 |lat_sec=32 |lon_deg=13 |lon_min=48 |lon_sec=24 |float=center }}
| NUTS5 = CZ0315 550353
| NUTS4 = CZ0315
| NUTS3 = CZ031
| nad.výš = 765
}}
Obec '''Lenora''' se nachází v okrese [[Okres Prachatice|Prachatice]], kraj [[Jihočeský kraj|Jihočeský]].
Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 851 obyvatel.
== Historie ==
Obec vyrostla kolem slavné sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834, jež ve druhé polovině 19. století patřila mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska.
Dodnes jsou zachovány původní dělnické domky, postavené u sklárny, jako cenný soubor lidové architektury. Šest let po založení zde již stálo 20 domů a žilo 102 obyvatel. Obec rostla i nadále – před první světovou válkou již poskytovalo zdejších 47 domů přístřeší 779 obyvatelům, z nichž se osm hlásilo k českému jazyku. Na návrší nad sklárnou je památník skladatele písně Na krásné Šumavě (Tief drinn im Böhmerwald) [[Ondřej Hartauer|Ondřeje Hartauera]] (1839–1915). Byl odhalen v roce 1937. Na jeho realizaci byla vypsána veřejná sbírka. Památník navrhl [[Ernst Blumentritt]] z Českých Budějovic, práce provedl [[Vimperk|vimperský]] kameník Kurt Leiprt.
Cennou technickou památkou je zděná obecní pec na chleba z první poloviny 19. století, která se používala ještě po druhé světové válce a dodnes se v ní v létě jednou měsíčně v sobotu peče voňavý chléb. V centru obce stojí zámeček – původně sídlo majitelů skláren Kraliků – v současné době přestavěný na hotel. Za pozornost stojí také chata KČST, postavená v roce 1924 podle projektu architekta Davida Hrobaře z Prahy. Po druhé světové válce vystřídali turisty vojáci Pohraniční stráže, po nich družstevníci z vimperské Jednoty. V roce 1986 byla chata rekonstruována.
=== Sklárna ===
Obec vyrostla kolem sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834. Jméno dostala podle Eleonory (1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku. Jan Meyr byl synem Josefa Meyra, zakladatele sklárny ve Vimperku. Jeho manželkou byla Kateřina Abelová, příslušnice dalšího slavného šumavského sklářského rodu. Sklárna vyráběla zejména velmi kvalitní křišťálové sklo. V roce 1841 Jan Meyr zemřel a jeho podnik zdědili synovcové Vilém Králík a Josef Taschek. V roce 1862 se po smrti společníka stal jediným majitelem sklárny Vilém Kralik.
Typickým výrobkem bylo sklo lenorské zeleně. V Lenoře působil sklář Pavel Meyr, bratr zakladatele lenorské huti, který dostal za znovuobjevení postupu výroby rubínového skla od tehdejšího panovníka zlatou medaili. U lenorské sklárny fungovala také malířská dílna, ve které od roku 1869 pracoval slavný malíř [[Jan Zachariáš Quast]]. Zajímavostí je, že Quast přišel na Šumavu z Prahy, kde pracoval v letech 1863–66 v chrámu svatého Víta. Zhotovil tam v šesti oknech první novodobé vitráže. Ve své práci chtěl pokračovat, ale neshodl se s vedením Jednoty pro dostavění chrámu na odměně. Pražané dali přednost malířům skla z [[Innsbruck]]u a zhrzený Quast se odstěhoval do Lenory.
Sklo z Lenory sbíralo četné medaile na evropských výstavách. Na světové výstavě v Paříži v roce 1867 získalo sklo firmy Viléma Kralika nejvyšší ocenění, úspěch slavilo i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Lenorská sklárna přečkala přelom století i první světovou válku. Až devadesát procent své produkce sklárna v meziválečném období vyvážela, zejména do Spojených států, ale také do [[Indie]], [[Anglie]], [[Belgie]].
Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla, uvedla na trh i nový druh uměleckého skla, zvaného [[lenoár]]. V roce 1968 byla lenorská sklárna modernizována. Produkovala výrobky z olovnatého křišťálu i čiré, bohatě broušené sklo.V roce 1996 vyhasla poslední sklářská pec v Lenoře.
=== Rechle ===
[[Soubor:Rechel.jpg|thumb|Rechle u Lenory.]]
Pod silnicí směrem na [[Volary]] stojí přes Vltavu krytá dřevěná lávka z roku 1870, zvaná rechle. Sloužila k zadržování, počítání a postupnému vypouštění dřevěných polen, které se plavily po řece do papíren ve Větřní.
Za nízkého stavu vody se skrz otvory v podlaze rechle spustily kolmo dolů tyče. Ty pak splavované dříví zadržovaly až do doby, než z okolních jezírek dorazila vyšší vlna, která pak zadržené dřevo odnesla až do papíren ve Větřním nebo Loučovicích. Termín „rechle“ pochází z němčiny (''der Rechen'', tj. hrábě).
Stavba je dlouhá 25 m, kryta šindelovou střechou, položena na třech žulových pilířích. Celková oprava mostu byla provedena v roce 1985 z iniciativy obce Lenora. Most je chráněnou kulturní památkou. Most znají zejména vodáci splouvající úsek Teplé Vltavy z Lenory na Soumarský most.
== Pamětihodnosti ==
* Sklářské muzeum v domě čp. 36
* Zámeček Lenora
* Obecní pec na chleba
* Rechle
* Pomník Andrease Hartauera
* Původní šumavská lidová architektura (sklářské domky, kovárna)
== Části obce ==
* '''Lenora'''
* [[Houžná]]
* [[Kaplice (Lenora)|Kaplice]]
* [[Vlčí Jámy]]
* [[Zátoň (Lenora)|Zátoň]]
=== Houžná ===
Houžná (dnes část obce Lenora) vznikla při osídlování této oblasti ve dvacátých letech 18. století. Byla založena roku 1735. Původní název pochází zřejmě z pozůstatků po těžbě zlata – kopečků, sejpů nazývaných hübln. V roce 1790 zde již stálo 19 domů. Do roku 1910 obec vyrostla na 46 stavení a 266 obyvatel, z toho 259 německojazyčných. České jméno obec dostala podle potoka Houžná, jehož jméno je doloženo již v 16. století. V Houžné se dochoval zajímavý dům č. 34, zvaný Trewanihaus. Název mu dal jeho italský obyvatel Trewani, který zde vyráběl dřívka pro zápalky. Později zde sídlila malírna skla pro lenorskou sklárnu.
=== Zátoň ===
Zátoň je dnes částí obce Lenora. První zmínka o obci u Lenory je z roku 1359, majetkem pánů z Husi, roku 1404 postavil Zikmund Huller kostelík P. Marie s poustevnou. Byly s ním ztotožňovány základy budovy, které byly objeveny v roce 1858 nad pilou pod Kapellenhäuser. Od roku zde byl 1581 poplužní dvorec, v roce 1750 lovecký zámeček. Za zátoňským dvorem našli roku 1726 dělníci při zpracovávání polomu několik mincí z doby třicetileté války. Jsou zde typická šumavská stavení. Zdejší myslivna hostívala při podzimních honech knížepána. Malíř [[Alfréd Kubin]] zde vytvořil cyklus grafik, východisko na Boubín. Mezi Zátoní a Pravětínem vede 13 kilometrů dlouhá naučná stezka, zaměřená na šetrné hospodaření v lesích. Třicet tabulí podává informace o přirozené obnově lesa, prořezávkách, lesních škůdcích i ochraně proti nim. Stezka končí dva kilometry od železniční zastávky Zátoň.

<br />
[[Houžná]] |
[[Kaplice (Lenora)|Kaplice]] |
'''Lenora''' |
[[Vlčí Jámy]] |
[[Zátoň (Lenora)|Zátoň]]
<br />

{{commonscat|Lenora}}{{Okres Prachatice}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Vesnice okresu Prachatice]]