Sysop: + FLICKR, Ukrajinští politici a Velká Galerie

2024-08-21T13:41:47Z

+ FLICKR, Ukrajinští politici a Velká Galerie

← Starší verze		Verze z 21. 8. 2024, 13:41
Řádka 69:		Řádka 69:
	V polovině 70. let se začal rapidně zhoršovat Brežněvův zdravotní stav. Fakticky přestal být způsobilý pracovat, většina členů vedení však o jeho odchodu do [[starobní důchod\|důchodu]] nechtěla ani slyšet. Jeho umírněný styl práce jim vyhovoval, dostali volnost a [[důvěra\|důvěru]]. Brežněvova vnitrostranická [[doktrína]] byla založena na co nejmenších pohybech ve funkcích, stabilitě, která měla dát [[funkcionář]]ům [[klid]] na práci.		V polovině 70. let se začal rapidně zhoršovat Brežněvův zdravotní stav. Fakticky přestal být způsobilý pracovat, většina členů vedení však o jeho odchodu do [[starobní důchod\|důchodu]] nechtěla ani slyšet. Jeho umírněný styl práce jim vyhovoval, dostali volnost a [[důvěra\|důvěru]]. Brežněvova vnitrostranická [[doktrína]] byla založena na co nejmenších pohybech ve funkcích, stabilitě, která měla dát [[funkcionář]]ům [[klid]] na práci.
	Dne [[7. listopad]]u [[1982]] se Brežněv naposledy zúčastnil [[vojenská přehlídka\|vojenské přehlídky]] na tribuně [[Leninovo mauzoleum\|Leninova mauzolea]] na moskevském [[Rudé náměstí\|Rudém náměstí]]. Zemřel o 3 dny později, [[10. listopadu]] 1982. Mezi starci v [[politbyro\|politbyru]] začala hra o nástupnictví a záchranu upadajícího systému. O dva dny později se konalo plenární zasedání ÚV KSSS, na kterém byl na návrh [[Konstantin Ustinovič Černěnko\|K. U. Černěnka]] zvolen jednomyslně novým generální tajemníkem [[Jurij Vladimirovič Andropov]]. Sovětský svaz nakonec přečkal Leonida Iljiče o pouhých devět let.		Dne [[7. listopad]]u [[1982]] se Brežněv naposledy zúčastnil [[vojenská přehlídka\|vojenské přehlídky]] na tribuně [[Leninovo mauzoleum\|Leninova mauzolea]] na moskevském [[Rudé náměstí\|Rudém náměstí]]. Zemřel o 3 dny později, [[10. listopadu]] 1982. Mezi starci v [[politbyro\|politbyru]] začala hra o nástupnictví a záchranu upadajícího systému. O dva dny později se konalo plenární zasedání ÚV KSSS, na kterém byl na návrh [[Konstantin Ustinovič Černěnko\|K. U. Černěnka]] zvolen jednomyslně novým generální tajemníkem [[Jurij Vladimirovič Andropov]]. Sovětský svaz nakonec přečkal Leonida Iljiče o pouhých devět let.
-		+	{{clear}}
-	== ~~Literatura~~ ==	+	== Velká Galerie ==
-		+	* '''[[:Kategorie:Album Leonid Brezhnev\|Mnoho fotografií – Leonid Iljič Brežněv]]'''
	== Reference ==		== Reference ==
	<references/>		<references/>
Řádka 78:		Řádka 78:


-	{{Commonscat\|Leonid Brezhnev}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Flickr\|Leonid+Brezhnev}}{{Commonscat\|Leonid Brezhnev}}{{Článek z Wikipedie}}
	{{DEFAULTSORT:Brežněv, Leonid Iljič}}		{{DEFAULTSORT:Brežněv, Leonid Iljič}}
-	[[Kategorie:~~Dějiny Sovětského svazu~~]]	+	[[Kategorie:Ukrajinští politici]]
	[[Kategorie:Sovětští politici]]		[[Kategorie:Sovětští politici]]
	[[Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu]]		[[Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu]]
Řádka 86:		Řádka 86:
	[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]		[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
	[[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]]		[[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]]
		+	[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]]
	[[Kategorie:Osobnosti studené války]]		[[Kategorie:Osobnosti studené války]]
		+	[[Kategorie:Muži]]

Sysop: Nahrazení textu „Historický magazín“ textem „Historický magazín“

2020-05-12T18:41:56Z

Nahrazení textu „Historický magazín“ textem „Historický magazín“

← Starší verze		Verze z 12. 5. 2020, 18:41
Řádka 75:		Řádka 75:
	<references/>		<references/>
	== Externí odkazy ==		== Externí odkazy ==
-	* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/206452801280045-historicky-magazin/ Leonid Brežněv] - video z cyklu České televize [[Historický magazín]]	+	* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/206452801280045-historicky-magazin/ Leonid Brežněv] - video z cyklu České televize Historický magazín

Sysop: 1 revizi

2014-01-27T14:49:47Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 27. 1. 2014, 14:49

Sysop: Nahrazení textu

2011-05-17T23:38:20Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{neověřeno}}
{{Infobox Politik
| jméno= Leonid Iljič Brežněv<br />Леонид Ильич Брежнев
| obrázek= Brezhnev-color.jpg
| popis= Brežněv na 7. sjezdu komunistické strany NDR (1967)
| pořadí=2.
| úřad= [[Seznam představitelů Sovětského svazu|První tajemník Komunistické strany Sovětského svazu]]
| od = [[14. listopad]]u [[1964]]
| do = [[10. listopad]]u [[1982]]
| předchůdce= [[Nikita Sergejevič Chruščov]]
| nástupce= [[Jurij Vladimirovič Andropov]]
| pořadí2=4.
| úřad2= [[Seznam představitelů Sovětského svazu|Předseda prezídia Nejvyššího sovětu]]
| od2 = [[7. květen|8. května]] [[1960]]
| do2 = [[15. červenec|července]] [[1964]]
| předchůdce2= [[Kliment Jefremovič Vorošilov]]
| nástupce2= [[Anastáz Ivanovič Mikojan]]
| pořadí3=7.
| úřad3= [[Seznam představitelů Sovětského svazu|Předseda prezídia Nejvyššího sovětu]]
| od3 = [[8. duben|8. dubna]] [[1977]]
| do3 = [[10. listopad]]u [[1982]]
| předchůdce3= [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj]]
| nástupce3= [[Jurij Vladimirovič Andropov]]
| datum_narození =[[19. prosinec|19. prosince]] [[1906]]
| datum_úmrtí = [[10. listopad]]u [[1982]]
| místo_narození = [[Dniprodzeržynsk|Kam'janske]], [[Ruské impérium]]
| místo_úmrtí = [[Moskva]], [[Sovětský svaz|SSSR]]
| národnost =
| strana = [[Komunistická strana Sovětského svazu]]
| manžel/ka = Viktoria Brezhneva
| vztahy =
| podpis = Leonid Brezhnev Signature.png
}}
'''Leonid Iljič Brežněv''' ([[ruština|rusky]]: Леонид Ильич Брежнев, [[ukrajinština|ukrajinsky]]: Леонід Ілліч Брежнєв) ([[19. prosinec|19. prosince]] [[1906]], [[Dniprodzeržynsk|Kam'janske]], dnes [[Dniprodzeržynsk]], [[Ukrajina]] - [[10. listopad]]u [[1982]], [[Moskva]]) byl sovětský politik, nejvyšší představitel [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v období let [[1964]]-[[1982]], mj. i trojnásobný držitel státního vyznamenání [[Hrdina ČSSR]]<ref>[http://www.vyznamenani.net/CSR/Hrdina_CSSR.html http://www.vyznamenani.net] přístup 3.8.2008</ref> a čtyřnásobný [[Hrdina SSSR]]<ref>[http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1614 http://www.warheroes.ru] přístup 3.8.2008</ref>.

== Životopis ==
[[Soubor:Brezhnev 1942.jpg|thumb|left|Brežněv jako politický komisař ([[1942]])]]
Členem VKS (b) - Všesvazové komunistické strany (bolševiků) [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] se stal roku [[1931]]. Během druhé světové války byl činný v [[Rudá armáda|Rudé armádě]] a dosáhl hodnosti [[generálmajor]]a. Roku [[1952]] se stává členem [[Ústřední výbor KSSS|Ústředního výboru KSSS]]. Již předtím vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS [[Moldavská SSR|Moldávie]]. Na [[XIX. sjezd KSSS|XIX.sjezdu KSSS]] v roce [[1952]] se stal tajemníkem ÚV a kandidátem prezidia ÚV. Po Stalinově smrti byl z funkcí odvolán a přesunut do Hlavní politické správy Rudé armády a námořnictva. Kariéru mu zachránil mocenský vzestup [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščova]].
V období let [[1954]]-[[1956]] vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS [[Kazašská SSR|Kazachstánu]]. Roku [[1956]] se stal po [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu]] opět tajemníkem ÚV a kandidátem [[politbyro ÚV KSSS|předsednictva ÚV]]. O rok později, po porážce protistranické frakce Molotova a dalších, jeho plnoprávným členem. O čtyři roky později roku [[1960]] byl jmenován předsedou prezidia [[Nejvyšší sovět SSSR|Nejvyššího sovětu SSSR]]. V roce [[1964]] se účastní vnitrostranického puče proti reformnímu [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovi]].
Kritici jej obviňují, že v [[Sovětský svaz|SSSR]] byl nastolen tzv. „[[neostalinismus]]“ a došlo k dalšímu stupňování zbrojních závodů. Přičítají mu odpovědnost za [[Invaze do Československa|okupaci Československa]] v roce [[1968]] a Afghánistánu v roce 1979. V mezinárodní politice však uplatňoval politiku [[détente]] - zlepšování vztahů s USA.
Na konci jeho života v [[SSSR]] znovu propukl nezřízený [[kult osobnosti]] generálního tajemníka. Brežněv propadl vlastní glorifikaci a shromažďování všemožných vyznamenání a funkcí. Byl jmenován maršálem SSSR a znovu se nechal zvolit do funkce předsedy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ([[1977]]-[[1982]]).
=== Počátky politické kariéry ===
[[Soubor:Carter Brezhnev sign SALT II.jpg|left|thumb|[[Jimmy Carter]] a Leonid Brežněv při ratifikaci [[SALT|SALT-2]] (1979, [[Vídeň]])]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-K0617-0001-163, Berlin, VIII. SED-Parteitag, Breshnew, Honecker.jpg|thumb|left|Brežněv a [[Erich Honecker]] ve Východním Berlíně ([[1971]])]]
Leonid Iljič Brežněv stál téměř tři desítky let na vrcholu mocenské pyramidy [[Sovětský svaz|sovětské říše]] a téměř dvě desetiletí byl jejím nejvyšším představitelem. Jako řadový komsomolec a komunista se účastnil na přelomu dvacátých a třicátých let [[kolektivizace venkova]]. Patřil mezi stranické funkcionáře, jejichž kariéra započala v dobách Stalinova teroru - tzv. [[generace roku 1937]].
Většinu svého mládí prožil na Ukrajině v Dněpropetrovské oblasti. Prošel systémem večerního vzdělávání, které mu otevřelo cestu k rychlému vzestupu. Vlna velkého teroru 1937/1938 ho vynesla do stranických funkcí. Brežněv se stal oblastním tajemníkem, který zodpovídal za ideologický sektor a sektor obranného průmyslu. Ukrajinskou KS tehdy řídil [[Nikita Sergejevič Chruščov]], se kterým bude Brežněvova kariéra spojena v následujícím čtvrtstoletí.
Když vypukla [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]] (červen 1941) vstoupil do [[Rudá armáda|Rudé armády]] jako [[politruk|politický komisař]]. Účastnil se řady bojů (Malá země u Novorossijska, dobývání Krymského poloostrova...) a osvobozovacích operací, které završil v roce [[1945]] vstupem na území [[Československo|Československa]].
Po válce znovu odešel do stranického aparátu a řídil obnovu hospodářství a života ve válkou zničené záporožské a dněpropetrovské oblasti. V roce [[1950]] byl převeden do [[Moldávie]], kde dva roky působil v nejvyšší funkci prvního tajemníka republikové komunistické strany. Na [[XIX. sjezd KSSS|XIX. sjezdu KSSS]] byl zvolen tajemníkem ÚV a kandidátem prezídia ÚV a tak se zařadil mezi poslední favority [[Josif Vissarionovič Stalin|J. V. Stalina]] (Od Stalina si údajně vysloužil přezdívku ,,krásný Moldavan").
Vůdcova smrt (5. března 1953) však na čas přerušila jeho kariéru, ale osobní vazby na [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščova]] jej dovedly k návratu na pomyslný mocenský "Olymp". V letech [[1954]]-[[1956]] vedl grandiózní kampaň na [[zúrodnění celin]] v [[Kazachstán]]u. Na [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] byl opět zvolen tajemníkem ÚV [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]. Tentokráte zodpovídal za resort zbrojního průmyslu a kosmonautiky.
V roce [[1957]], když došlo ke krizi uvnitř stranického vedení, byl [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščov]] téměř odvolán ze své funce prvního tajemníka ÚV, když se proti jeho politice postavila většina členů předsednictva ÚV ([[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotov]] - Kaganovič - [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Malenkov]] - Vorošilov - Bulganin - Pervuchin - Saburov - Šepilov). Brežněv se postavil na stranu svého patrona a po boku dalších Chruščovových oblíbenců zaktivizoval plénum ÚV proti konzervativnímu stalinistickému křídlu. Po odsouzení protistranické skupiny (Molotova, Malenkova, Kaganoviče a Šepilova) se zařadil mezi skupinu nejmocnějších členů předsednictva KSSS druhé poloviny padesátých let ([[Chruščov]], Kiričenko, [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Mikojan]], Aristov, [[Brežněv]], [[Michail Andrejevič Suslov|Suslov]], Furceva a Kozlov).
Počátkem šedesátých let nahradil Brežněv starého K. J. Vorošilova na postu oficiální hlavy státu - stal se předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. V této funkci sice načas opustil všemocný stranický aparát, ale zaujal velmi prestižní post, který naplňoval jeho [[ambice]]. Chruščovovy kádrové přesuny však vnášely pocit nejistoty i mezi členy nejvyššího vedení. Brežněva však nečekaně vynesly do pozice muže číslo dvě, když korunní princ Frol Kozlov utrpěl mozkovou mrtvici po hádce s Chruščovem. Brežněvova [[kariéra]] však byla na hraně možností. Chruščov plánoval další přesuny a rozhodně nehodlal připustit Brežněvovo setrvání v centru politického života země. Nová elita KSSS ([[Chruščov]], [[Brežněv]], [[N. V. Podgornjy|Podgornyj]], [[Anastaz Ivanovič Mikojan|Mikojan]], [[Alexej Nikolajevič Kosygin|Kosygin]], [[Michail Andrejevič Suslov|Suslov]], Šeljepin ) však neumožňovala Chruščovovi prozatím Brežněva nahradit někým schopnějším.
=== Říjnový převrat v Kremlu ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H0603-0036-001, Moskau, Ulbricht und Breshnew.jpg|thumb|left|[[Walter Ulbricht|Ulbricht]] vítající Brežněva na půdě NDR, kolem roku [[1969]]]]
Brežněv proto využil příležitosti a přidal se na stranu nespokojených s Chruščovem. V centru spiknutí stála pětice členů předsednictva ÚV - L. I. Brežněv, [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj|N. V. Podgornyj]], A. N. Šeljepin, G. I. Voronov a D. S. Poljanskij, kteří si zajistili podporu vojensko-průmyslového komplexu ([[Dmitrij Fedorovič Ustinov|D. F. Ustinov]], [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|R. J. Malinovskij]], [[Andrej Andrejevič Gromyko|A. A. Gromyko]], A. A. Jepišev), [[KGB]] (V. J. Semičasnyj) a konzervativních dogmatiků ([[Michail Andrejevič Suslov|M. A. Suslov]], B. N. Ponomarjov, Iljičev). Chruščov nazval Brežněva "úlisným hadem".
V říjnu [[1964]] byl Chruščov zbaven všech svých funkcí a [[starobní důchod|penzionován]]. Moc získalo kolektivní vedení členů předsednictva KSSS (Brežněv, Kosygin, Podgornyj, Suslov, Šeljepin, Poljanskij a Voronov). Prvním tajemníkem KSSS se stal L. I. Brežněv, řízení kabinetu převzal [[Alexej Nikolajevič Kosygin|A. N. Kosygin]] a o něco později se stal oficiální hlavou státu [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj|N. V. Podgornyj]].
První tajemník strany se vydal na cestu pozvolného upevňování svého postavení, které trvalo až do jeho [[smrt]]i. O jeho schopnostech neměl nikdo valné mínění. Vědělo se, že nemá žádný jasný politický program, dostatečné vzdělání a v ideologických, ekonomických či zahraničně-politických otázkách se vůbec neorientuje. Jeho dosavadní spoluspiklenci se stali jeho rivaly. Většina členů vedení i společnosti považovala Brežněvovo vůdcovstí za dočasné řešení. První tajemník ale do svých rukou soustředil klíčový mocenský sektor - kontrolu kádrů a obsazování funkcí, který dokázal nečekaně využít pro své účely. Pozornost věnoval i [[KGB]], kam dosadil [[J. V. Andropov]]a se svými nohsledy S. K. Cvigunem a G. K. Cinevem, a vojensko-průmyslovému komplexu, jehož investičním požadavkům vycházel všemožně vstříc.
Hlavní strategií bylo vyhnout se otevřeným střetům, nevyzpytatelným a kontroverzním reformám a stranickým aparátníkům garantoval jejich setrvání ve funkcích (politika stability). Zcela rezignoval na kontrolu některých oblastí sovětské politiky. Ideologii převzal tajemník ÚV [[Michail Andrejevič Suslov]]. Řízení hospodářství bylo ponecháno v kompetenci rady ministrů v čele s [[Alexej Nikolajevič Kosygin|A. N. Kosyginem]]. Toho však střežil stranický aparát, který vytvořil k vládě paralelní struktury. Premiér byl postupně odsunut ze skutečného vedení vlády a stal se pouhým vykonavatelem rozhodnutí stranických aparátčíků. Hospodářství pomalu a jistě začalo ztrácet dech a [[stagnace|stagnovalo]]. Brežněv však prohlásil, že žádné změny nejsou třeba. Stačí, aby všichni pracovali lépe. Počátkem sedmdesátých let už bylo Brežněvovo postavení natolik pevné, že se mohl zbavit svých oponentů a kritiků. Odešli G. I. Voronov (dlouholetý premiér RSFSR), D. S. Poljanskij (místopředseda vlády zodpovídající za zemědělství), P. E. Šelest (první tajemník Ukrajiny), dřívější šéf [[KGB]] a Chruščovův favorit - A. N. Šeljepin, či předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj|N. V. Podgornyj]].
Brežněv se obklopil svými [[loajalita|loajálními]] spolupracovníky z [[Dněpropetrovsk]]a, [[Moldávie]] či [[Kazachstán]]u. Moc v zemi získala tzv. dněpropetrovská, moldavská mafie. Vůdcem sovětské komunistické strany zůstal Brežněv až do své smrti v listopadu 1982. Po jeho boku stáli věrní spolupracovníci: [[Michail Andrejevič Suslov|M. A. Suslov]], [[A. P. Kirilenko]], [[Nikolaj Andrejevič Tichonov|N. A. Tichonov]], [[Konstantin Ustinovič Černěnko|K. U. Černěnko]], [[J. V. Andropov]], [[Dmitrij Fedorovič Ustinov|D. F. Ustinov]] a [[Andrej Andrejevič Gromyko|A. A. Gromyko]].
=== Epocha détente a stagnace ===
[[Soubor:BerlinWall01b.jpg|thumb|right|Brežněv parodovaný na zmalované [[Berlínská zeď|Berlínské zdi]]]]
[[Soubor:Leonid Brezhnev and Richard Nixon talks in 1973.png|thumb|left|Brežněv zachycený v roce [[1973]] při diskuzi s [[Nixon]]em]]
[[Soubor:Ford - Brezhnev 1974.jpg|thumb|left|Brežněv v roce 1974 během setkání s prezidentem USA, [[Gerald Ford|Geraldem Fordem]]]]
Sedmdesátá léta 20. století byla obdobím relativní stability sovětského impéria. Západní svět se zaměřil na své ekonomické problémy a tak politika [[détente]] (uvolňování napětí - oteplování vztahů) dostala zelenou. Sovětská [[zahraniční politika]] byla směřována na udržení vlády ve středovýchodní Evropě a tiché rozšiřování impéria ve třetím světě. [[Brežněvova doktrína]] spočívala v kolektivní odpovědnosti států [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] za udržení komunistických režimů a dovolovala sovětům zasáhnout v případě ohrožení jednoty bloku. Zásah proti [[Pražské jaro 1968|pražskému jaru]] v srpnu [[1968]] byl jasnou proklamací sovětské ochoty bránit své pozice dosažené v květnu 1945. Velkým problémem Brežněvova vedení byla roztržka s [[Čína|Čínou]], kterou se o proti očekávání nepodařilo překonat a která vedla k lokálnímu dálněvýchodnímu vojenskému incidentu na řece [[Ussuri]].
Vztah se Západem se stal pro Brežněva osobní záležitostí. Snažil se o mírovou koexistenci s imperialistickým táborem. Mezi Východem a Západem se vytvořila atmosféra uvolňování napětí, která byla založena na vojenské paritě. Sám generální tajemník aktivně podporoval ekonomickou spolupráci a politiku [[odzbrojení]], byť sovětský vojenský arzenál neustále narůstal. Sovětský svaz využíval svých devizových zdrojů plynoucích z vývozu [[nerost]]ného bohatství a tím řešil své hospodářské problémy. Nakupoval [[obilí]] a také moderní technologie a tím mohl na čas zajistit svým [[občan]]ům relativní spotřební [[blahobyt]]. Největší pohromou pro sovětský systém se stalo rozhodnutí o [[Sovětská válka v Afghánistánu|vpádu do Afghánistánu]] na konci roku [[1979]]. To už bylo Brežněvovo vedoucí postavení uměle prodlužovanou fikcí.

V zemi bujela [[šedá ekonomika]], která stále více nahrazovala nevýkonný systém [[centrální plánování|centrálního plánovaní]]. Okrádání státu se stalo nezbytností pro zvyšování [[životní úroveň|životní úrovně]] obyvatel. Vedle toho se i [[korupce]] stala přirozenou součástí života. Stranická [[nomenklatura (politika)|nomenklatura]] se cítila být neohrožená a zmocňovala se společenského [[bohatství]] na úkor [[stát]]u i vlastních [[občan]]ů. Stabilita kádrů způsobila, že se [[průměrný věk]] vedoucích představitelů režimu zvyšoval. Většina funkcionářů se narodila mezi léty 1900-[[1920]] a vstoupila do politického života v éře [[stalinismus|stalinismu]]. Sovětskou společnost začala ovládat [[gerontokracie]].
Vrcholem Brežněvovy éry se staly [[LOH 1980|Letní olympijské hry 1980]] v [[Moskva|Moskvě]]. Ta však byla citelně poznamenána [[bojkot]]em západních sportovců kvůli [[Sovětská válka v Afghánistánu|sovětské invazi do Afghánistánu]]. To už byl zřejmý pozvolný úpadek režimu. Stárnoucí vedení země nebylo schopno řešit nahromaděné problémy. Započala [[epocha]] pyšných [[pohřeb|pohřbů]]. V roce [[1980]] zemřel dlouholetý premiér N. A. Kosygin. V lednu 1982 odešel i Brežněvův hlavní [[ideolog]] [[Michail Andrejevič Suslov]].
[[Soubor:Gedenktafel Friedrichstr 43 (Kreuz) Leonid Iljitsch Breshnew.JPG|thumb|right|Brežněv na pamětní plaketě v Německu]]
V polovině 70. let se začal rapidně zhoršovat Brežněvův zdravotní stav. Fakticky přestal být způsobilý pracovat, většina členů vedení však o jeho odchodu do [[starobní důchod|důchodu]] nechtěla ani slyšet. Jeho umírněný styl práce jim vyhovoval, dostali volnost a [[důvěra|důvěru]]. Brežněvova vnitrostranická [[doktrína]] byla založena na co nejmenších pohybech ve funkcích, stabilitě, která měla dát [[funkcionář]]ům [[klid]] na práci.
Dne [[7. listopad]]u [[1982]] se Brežněv naposledy zúčastnil [[vojenská přehlídka|vojenské přehlídky]] na tribuně [[Leninovo mauzoleum|Leninova mauzolea]] na moskevském [[Rudé náměstí|Rudém náměstí]]. Zemřel o 3 dny později, [[10. listopadu]] 1982. Mezi starci v [[politbyro|politbyru]] začala hra o nástupnictví a záchranu upadajícího systému. O dva dny později se konalo plenární zasedání ÚV KSSS, na kterém byl na návrh [[Konstantin Ustinovič Černěnko|K. U. Černěnka]] zvolen jednomyslně novým generální tajemníkem [[Jurij Vladimirovič Andropov]]. Sovětský svaz nakonec přečkal Leonida Iljiče o pouhých devět let.

== Literatura ==

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/206452801280045-historicky-magazin/ Leonid Brežněv] - video z cyklu České televize [[Historický magazín]]

{{Commonscat|Leonid Brezhnev}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Brežněv, Leonid Iljič}}
[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Sovětští politici]]
[[Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Maršálové SSSR]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
[[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]]
[[Kategorie:Osobnosti studené války]]

Leonid Iljič Brežněv - Historie editací

Sysop: + FLICKR, Ukrajinští politici a Velká Galerie

Sysop: Nahrazení textu „Historický magazín“ textem „Historický magazín“

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu