Sysop: + FLICKR

2024-04-01T15:06:39Z

+ FLICKR

← Starší verze		Verze z 1. 4. 2024, 15:06
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[Soubor:~~Loutna~~.~~JPG~~\|thumb\|Loutna]]	+	[[Soubor:Lute (by Princess Ruto, 2013-02-11).jpg\|thumb\|240px\|Loutna (2013)]]
		+	[[Soubor:Michelangelo Caravaggio 020.jpg\|thumb\|240px\|Loutnista (1595, Caravaggio)]]
		+	[[Soubor:Frans Hals - Luitspelende nar.jpg\|thumb\|240px\|Frans Hals – Šašek s loutnou]]
	'''Loutna''' je termín obecně označující typ [[drnkací nástroj\|drnkacího nástroje]] pro nějž je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení [[renesanční loutna]], [[barokní loutna]] a [[arciloutna]]; rodina loutnových nástrojů však zahrnuje široké spektrum typů lišících se svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení [[čínská loutna]].		'''Loutna''' je termín obecně označující typ [[drnkací nástroj\|drnkacího nástroje]] pro nějž je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení [[renesanční loutna]], [[barokní loutna]] a [[arciloutna]]; rodina loutnových nástrojů však zahrnuje široké spektrum typů lišících se svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení [[čínská loutna]].
	== Historie ==		== Historie ==
-	Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v [[Mezopotámie\|Mezopotámii]]. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a dřevěným krkem. Do [[Evropa\|Evropy]] dorazila loutna z [[Arabský svět\|arabských zemí]], nejpravděpodobněji přes [[Španělsko]]. Arabská loutna - „[[al ud]]“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala [[pražec (hudba)\|pražce]]. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. [[theorba]], [[arciloutna]], [[mandora]], [[cistra]], angelika, [[collascione]] atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby.	+	Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v [[Mezopotámie\|Mezopotámii]]. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a dřevěným krkem. Do [[Evropa\|Evropy]] dorazila loutna z [[Arabský svět\|arabských zemí]], nejpravděpodobněji přes [[Španělsko]]. Arabská loutna - „[[al ud]]“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala [[pražec (hudba)\|pražce]]. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. [[theorba]], [[arciloutna]], [[mandora]], [[cistra]], angelika, [[collascione]] atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby.
-	~~[[Soubor:ReinassanceLute.jpg\|thumb\|Renesanční loutna]]~~	+
	== Hra ==		== Hra ==
	Na loutnu se hraje z not nebo z typycké loutnové [[tabulatura\|tabulatury]], která se vyvíjela podle regionů, nejstarší je tabulatura německá, dále rozlišujeme italskou, španělskou a francouzskou loutnovou tabulaturu, která posléze v souvislosti s oblibou francouzské loutnové hudby ovládla celý kontinent. Tabulatura je číselný nebo písmenný zápis hmatů na krku nástroje, má většinou šest linek a hmaty jsou opatřeny nad osnovou rytmickými znaménky. Výhoda tabulatury oproti notovému zápisu je ta, že hráč může snadno přeladit nástroj do jiné tóniny anebo hrát na různé drnkací nástroje z tabulatur pro ně určených, protože tabulatura je přímým zápisem hmatů, tím pádem si hráč neláme hlavu s převodem notových hodnot do poloh na pražcích.		Na loutnu se hraje z not nebo z typycké loutnové [[tabulatura\|tabulatury]], která se vyvíjela podle regionů, nejstarší je tabulatura německá, dále rozlišujeme italskou, španělskou a francouzskou loutnovou tabulaturu, která posléze v souvislosti s oblibou francouzské loutnové hudby ovládla celý kontinent. Tabulatura je číselný nebo písmenný zápis hmatů na krku nástroje, má většinou šest linek a hmaty jsou opatřeny nad osnovou rytmickými znaménky. Výhoda tabulatury oproti notovému zápisu je ta, že hráč může snadno přeladit nástroj do jiné tóniny anebo hrát na různé drnkací nástroje z tabulatur pro ně určených, protože tabulatura je přímým zápisem hmatů, tím pádem si hráč neláme hlavu s převodem notových hodnot do poloh na pražcích.
	== Současnost ==		== Současnost ==
	V současné době je hra na nástroj a jeho výroba po teoretické, praktické i konstrukční stránce velmi dobře zvládnuta, hra na loutnu se vyučuje v předních hudebních institutech a je pro ni skládána i novodobá hudba.		V současné době je hra na nástroj a jeho výroba po teoretické, praktické i konstrukční stránce velmi dobře zvládnuta, hra na loutnu se vyučuje v předních hudebních institutech a je pro ni skládána i novodobá hudba.
-	~~{{commonscat\|Lutes}}~~


		+	{{Flickr\|Lutes}}{{Commonscat\|Lutes}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Drnkací nástroje]]		[[Kategorie:Drnkací nástroje]]
	[[Kategorie:Historické hudební nástroje]]		[[Kategorie:Historické hudební nástroje]]
-	~~{{Článek z Wikipedie}}~~

Sysop: 1 revizi

2014-03-06T09:45:10Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 6. 3. 2014, 09:45

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-14T21:22:50Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Loutna.JPG|thumb|Loutna]]
'''Loutna''' je termín obecně označující typ [[drnkací nástroj|drnkacího nástroje]] pro nějž je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení [[renesanční loutna]], [[barokní loutna]] a [[arciloutna]]; rodina loutnových nástrojů však zahrnuje široké spektrum typů lišících se svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení [[čínská loutna]].
== Historie ==
Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a dřevěným krkem. Do [[Evropa|Evropy]] dorazila loutna z [[Arabský svět|arabských zemí]], nejpravděpodobněji přes [[Španělsko]]. Arabská loutna - „[[al ud]]“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala [[pražec (hudba)|pražce]]. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. [[theorba]], [[arciloutna]], [[mandora]], [[cistra]], angelika, [[collascione]] atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby.
[[Soubor:ReinassanceLute.jpg|thumb|Renesanční loutna]]
== Hra ==
Na loutnu se hraje z not nebo z typycké loutnové [[tabulatura|tabulatury]], která se vyvíjela podle regionů, nejstarší je tabulatura německá, dále rozlišujeme italskou, španělskou a francouzskou loutnovou tabulaturu, která posléze v souvislosti s oblibou francouzské loutnové hudby ovládla celý kontinent. Tabulatura je číselný nebo písmenný zápis hmatů na krku nástroje, má většinou šest linek a hmaty jsou opatřeny nad osnovou rytmickými znaménky. Výhoda tabulatury oproti notovému zápisu je ta, že hráč může snadno přeladit nástroj do jiné tóniny anebo hrát na různé drnkací nástroje z tabulatur pro ně určených, protože tabulatura je přímým zápisem hmatů, tím pádem si hráč neláme hlavu s převodem notových hodnot do poloh na pražcích.
== Současnost ==
V současné době je hra na nástroj a jeho výroba po teoretické, praktické i konstrukční stránce velmi dobře zvládnuta, hra na loutnu se vyučuje v předních hudebních institutech a je pro ni skládána i novodobá hudba.
{{commonscat|Lutes}}

[[Kategorie:Drnkací nástroje]]
[[Kategorie:Historické hudební nástroje]]
{{Článek z Wikipedie}}

Loutna - Historie editací

Sysop: + FLICKR

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu