Sysop: 1 revizi

2014-02-19T10:33:33Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 19. 2. 2014, 10:33

Sysop: 1 revizi

2010-02-23T13:33:31Z

1 revizi

Nová stránka

{{Infobox Zbraně
|Jméno= United States Rifle, Caliber .30, M1
|Obrázek=[[Soubor:Garand.jpg|300px]]
|Popis=Puška M1 Garand
|Původ= [[Spojené státy americké]]
|Typ= [[samonabíjecí a samočinná puška|samonabíjecí puška]]

|is_ranged=
|Sečná=
|is_explosive=
|Střelná=ano
|Vozidlo=

|Služba=[[1936]]-[[1957]] ([[Armáda Spojených států|US Army]])
|Používána= [[Argentina]] a jiné
|Války= [[Druhá světová válka|druhá světová válka]], [[korejská válka]], [[válka ve Vietnamu]]

|Konstruktér= John C. Garand
|Datum návrhu= 1927
|Výrobce=
|Datum výroby= [[1936]]-[[1945]]
|Počet= cca 5.400.000
|Varianty=

|Hmotnost= 4,2 - 4,6 kg
|Délka= 1100 mm
|Délka části= 610 mm
|Obsluha=

|Náboj= [[.30-06 Springfield]]<br />[[7,62 x 51 mm NATO]]
|Ráže= 7,62 mm
|Princip střelby=[[samonabíjecí zbraň|poloautomatická]] puška na principu odběru prachových plynů
|Kadence= 16-24 ran/minuta
|Rychlost střely= 865 m/s
|Účinný Dostřel= 500-800 m
|Maximální dostřel=
|Zásobník=[[zásobník nábojů|nábojová schránka]] doplňovaná nábojovým rámečkem na 8 nábojů
|Hledí=

|Závěr poušky=
|Ráz=
|Doprava=
|Úhel náklonu=
|traverse=

|Ostří=
|Záštita=
|Head type=
|Rukojeť=

|Průměr=
|Náplň=
|Hmotnost náplně=
|Detonace=
|Síla exploze=
}}
'''M1 Garand''' byla první [[samonabíjecí a samočinná puška|samonabíjecí puškou]] světa zavedenou v masovém měřítku do výzbroje ozbrojených sil. V roce [[1936]] ve výzbroji [[Spojené státy americké|americké]] armády oficiálně nahradila [[opakovací puška|opakovací pušku]] [[Springfield M 1903]], kterou postupně vytlačila z výzbroje americké pěchoty.
Puška byla během [[druhá světová válka|druhé světové války]] používána jako standardní pěchotní puška [[Armáda Spojených států|americké armády]] a od roku [[1941]] i [[USMC|Sboru námořní pěchoty Spojených států]], kam ale vzhledem k pomalu se rozjíždějící výrobě začala ve větších počtech přicházet až od poloviny roku [[1943]]. Ve výzbroji obou těchto složek vydržely i během [[Korejská válka|korejské války]]. V roce [[1957]] byla tato puška nahrazena ve výzbroji puškou [[M14 (puška)|M14]]. To však neznamenalo konec její kariéry, neboť byla ve značných počtech poskytována v rámci americké vojenské pomoci mnohým státům světa. Od roku 1944 se pušky Garand repasovaly a licenčně vyráběly v [[Itálie|Itálii]]. V rukou vojáků [[Vietnamská republika|Vietnamské republiky]] se zbraň zúčastnila ještě prvních fází války proti [[Vietkong]]u.
== Vznik ==
Puška '''M1 Garand''' byla vyvinuta konstruktérem [[Springfield Armory|Springfieldské státní zbrojovky]] [[John C. Garand|Johnem C. Garandem]] během dvacátých a třicátých let. Do výzbroje byla jako '''United States Rifle, Caliber .30, M1''' oficiálně přijata již v roce [[1932]], ale do řadové služby v americké armádě byla zavedena až v roce [[1936]].
Původní prototypy existovaly v ráži [[.276 Pedersen]], ale z důvodů usnadnění logistiky ozbrojených sil v době vzrůstajícího nebezpečí ozbrojeného konfliktu koncem třicátých let (výroba náboje .30-06 byla zaběhnutá, vojáci i výrobci znali perfektně jeho vlastnosti a ve vojenských skladech existovaly značné zásoby munice této ráže, ve výzbroji se navíc nacházely jiné zbraně komorované pro tento náboj) bylo rozhodnuto sériové kusy vyrábět v tehdy standardní ráži ručních zbraní americké armády [[.30-06 Springfield]]. To si vyžádalo i snížení kapacity nábojové schránky z původních deseti na osm nábojů, jinak by nábojová schránka vyčnívala z dolní části pažby.
== Popis ==
'''M1 Garand''' je [[samonabíjecí zbraň|samonabíjecí]] [[puška]] fungující na principu odběru plynů z hlavně, které jsou odváděny plynovým válcem umístěným pod hlavní, a tlačí na píst, zakončený nástavcem, který posouvá nosičem závorníku. Ten pak prostřednictvím tvarované drážky otáčí samotným závorníkem, čímž zajišťuje odemykání a uzamykání závěru. Závorník zasunuje náboje do nábojové komory, závěr jako celek pak při posunu vzad napíná bicí mechanismus a stlačuje předsuvnou pružinu. Původní varianta zařízení k odběru spalných plynů, používající k zachycování plynů speciální nástavec (clonu) na ústí hlavně se nazývá "Gas Trap Model" ("lapač plynů"), ale zařízení se velmi obtížně čistilo a navíc docházelo k rychlému vypalování vývrtu při ústí hlavně (jak vědí zkušení střelci, na stavu ústí hlavně naprosto zásadně závisí přesnost střelby). Brzy po zahájení výroby přešla v únoru [[1940]] produkce na variantu "Gas Port Model" (s odvodem plynů), armádou přijatou už v říjnu [[1939]], u níž byl odběr plynů zajišťován plynovým kanálkem o průměru 2 mm spojující hlaveň a plynový válec ve vzdálenosti 38 mm před ústím hlavně. Současně byla u této varianty prodloužena hlaveň o dva [[Palec (jednotka)|palce]] na celkových 24 palců. Mimo prvních 50.000 kusů náleží naprostá většina produkce M1 Garand k variantě „Gas Port“, na kterou byla během války přepracována během oprav i řada původních pušek.
Náboje jsou podávány z nábojové schránky, doplňované nábojovými rámečky na osm nábojů.
=== Nabíjení ===
[[Soubor:Garand clip.jpg|thumb|Nábojový rámeček pušky M1]]
Nabíjet je možné jen nábojové rámečky a armádní předpisy preferovaly nenabíjet nový rámeček před vystřelením všech nábojů ve schránce, ačkoli i to bylo možné. Není vyloučené ani dobití jednotlivých nábojů do rámečku ve schránce, ačkoliv jde o mimořádně složitou operaci - jedna ruka musí stáhnout závěr dozadu a druhá vtlačit náboje do rámečku. Rámečky se však distribuovaly k jednotkám již naplněné náboji (vojáci je fasovali uložené v jednoduchém plátěném bandalíru, který si mohli přehodit přes rameno nebo upnout kolem pasu) a považovaly se za spotřební materiál - byly tedy na jedno použití a do skladů se nevracely. Horší je, že bez přítomnosti rámečku se puška stává jednorannou zbraní, rámeček je z funkčního hlediska nezbytnou součástí zásobovacího zařízení a nábojová schránka bez něj není k ničemu. Přes uvedené výhrady však samonabíjecí funkce spolu s rámečkovým nabíjením zajišťovala na svou dobu nevídanou rychlost palby (cca. 2 - 2,5x větší než u opakovaček Mauser).
Po vystřelení posledního náboje dojde automaticky k vymrštění rámečku ze schránky. Tento zvuk mohl být za některých okolností demaskující, ale někteří vojáci se této nevýhody naučili využívat - zahazovali prázdné nábojové rámečky aby zmátli nepřítele, který si myslel že nabíjí. Celá řada veteránů 2. světové války a bojů v Koreji však tvrdí, že se zmíněným zvukem neměli žádné skutečné obtíže. Není se čemu divit, v rachotu bitvy není často slyšet ani vlastní slovo, natož tenké cinknutí plechového rámečku.
== Výkony ==
Puška byla odolná a kvalitní, vydržela i v náročných podmínkách. Její samonabíjecí funkce podstatně zvyšovala kadenci střelby oproti tehdy běžným opakovačkám a tím i palebnou sílu pěšího družstva, zejména v podmínkách druhé světové války, kdy americká armáda byla jediná, která měla samonabíjecí pušku zavedenu v širokém měřítku. To bylo značnou výhodou, zvláště při absenci lehkého kulometu srovnatelného výkony s německými nebo britskými typy ve výzbroji americké armády, kterou tato skutečnost kompenzovala. Použitý náboj byl i na vojenské poměry mimořádně výkonný a přesný, příslušníci americké armády a námořní pěchoty bojující na tichomořských ostrovech například brzy zjistili, že kmeny palem neposkytují jejich japonským protivníkům žádanou ochranu. Celoplášťová střela o hmotnosti 180 grs (11,65 gramu) měla dostatečnou průbojnost, aby prostřelila průměrně vzrostlý palmový kmen a usmrtila člověka za ním schovaného.
== Příslušenství ==
[[Soubor:M1C.jpg|thumb|right|upright=2|Odstřelovací verze pušky M1 Garand]]
M1 Garand mohla používat několik typů [[bajonet]]ů, jak M1905 určený původně pro pušku M1903, tak nově vyvinutý M1942, oba o délce [[čepel]]e 40 centimetrů. Na pušku bylo možno nasadit [[granátomet]]ný nástavec M7 pro střelbu puškových granátů, zaměřovanou nasaditelnými mířidly M15, avšak granát z něj byl vymetán vystřelením cvičného ("slepého") náboje, a vzhledem k složitému systému nabíjení (před střelbou bylo nutno vyjmout rámeček a vložit nový s tímto speciálním nábojem) nebyl granátomet M7 příliš populární a pro střelbu puškových granátů byla nadále většinou používána puška M1903. Existovaly celkem tři varianty plynového nástavce pušek Garand - na nejstarší, které neměly v čele nástavce kuželový ventil, nebylo možno granátomet nasadit. Druhá varianta měla plynový přepouštěcí ventil kuželového tvaru, který se otevřel nasazením granátometu na ústí hlavně a po jeho sejmutí se opět uzavřel (zatlačením kuželu) tlakem plynů při následujícím výstřelu. U třetí, nejmodernější varianty byl kužel ventilu odpružený a po sejmutí granátometu se uzavřel okamžitě, tlakem pruřiny umístěné v nástavci.
U [[Odstřelovač|sniperských]] variant M1C a M1D bylo možno nasadit teleskopický zaměřovač M84.
== Pozdější vývoj ==
V červnu [[1944]] byla do výzbroje zavedena odstřelovačská varianta M1C.
Italská firma Beretta vyráběla v poválečném období tuto pušku jako Modello 1952 pro náboj [[7,62 x 51 mm NATO|7,62x51mm]], později z něj vyvinula vlastní pušku Modello 59, s oddělitelným schránkovým zásobníkem. Prakticky stejnou cestou vznikla ve Spojených státech [[M14 (puška)|útočná puška M 14]] pro náboj [[7,62 x 51 mm NATO|7,62x51]], která z konstrukčního hlediska představuje jen o málo více než přerážovaný Garand s nasazovacím zásobníkem na 20 nábojů, doplněný úsťovým nástavcem (kompenzátorem zdvihu) a plně automatickou funkcí.
== Současnost ==
V současné době je M1 Garand buď sběratelskou - zejména zachované kusy v provedení Gas Trap Model - řídčeji pak loveckou nebo sportovní zbraní. Do dnešní doby je užíván ceremoniální četou [[USMC]].

== Externí odkazy ==
*[http://www.pattonhq.com/garand.html Garand Page (anglicky)]
*[http://www.rt66.com/~korteng/SmallArms/m1rifle.html Fotografie pušky, popis, manuály (anglicky)]

{{Commons}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Samonabíjecí pušky]]
[[Kategorie:Americké palné zbraně]]

M1 Garand - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: 1 revizi