Merkur (planeta) - Historie editací

Sysop: ++

2022-09-05T12:00:05Z

← Starší verze		Verze z 5. 9. 2022, 12:00
Řádka 1:		Řádka 1:
	{\| border="2" cellpadding="4" cellspacing="0" style="margin: 1em 1em 1em 0; border: 1px #aaa solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;" align="right" width="280px"		{\| border="2" cellpadding="4" cellspacing="0" style="margin: 1em 1em 1em 0; border: 1px #aaa solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;" align="right" width="280px"
	<caption><font size="+1">'''Merkur'''</font></caption>		<caption><font size="+1">'''Merkur'''</font></caption>
-	! bgcolor="#000000" colspan="2" \| [[~~Image~~:MESSENGER first photo of unseen side of mercury.jpg\|240px\|Planeta Merkur]]	+	! bgcolor="#000000" colspan="2" \| [[File:MESSENGER first photo of unseen side of mercury.jpg\|240px\|Planeta Merkur]]
	\|-		\|-
	! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" \| Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)		! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" \| Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)
	\|-		\|-
-	! align="left" \| [[Velká poloosa]]	+	! align="left" \| [[Velká poloosa dráhy]]
	\| 57 909 176 [[kilometr\|km]]<br />0,387 098 93 [[astronomická jednotka\|AU]]		\| 57 909 176 [[kilometr\|km]]<br />0,387 098 93 [[astronomická jednotka\|AU]]
	\|-		\|-
Řádka 128:		Řádka 128:
	\| [[vodík]]		\| [[vodík]]
	\| 3,2 %		\| 3,2 %
-	\|}	+	\|}[[File:Mercury symbol-480.png\|left\|40px\|Astronomický symbol Merkuru]]
-	[[~~Image~~:Mercury symbol.png\|left\|~~30px~~\|Astronomický symbol Merkuru]]	+	'''Merkur''' je [[Slunce\|Slunci]] nejbližší a současně i nejmenší planetou [[Sluneční soustava\|sluneční soustavy]], která dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský [[Měsíc]] a menší než Jupiterův měsíc [[Ganymed (měsíc)\|Ganymed]] a Saturnův [[Titan (měsíc)\|Titan]] [http://www.solarviews.com/eng/mercury.htm].
-	'''Merkur''' je [[Slunce\|Slunci]] nejbližší a současně i nejmenší planetou [[Sluneční soustava\|sluneční soustavy]], která dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský [[Měsíc]] a menší než Jupiterův měsíc [[Ganymed]] a Saturnův [[Titan (měsíc)\|Titan]] [http://www.solarviews.com/eng/mercury.htm].	+
	Jeho [[oběžná dráha]] je ze všech planet nejblíže ke [[Slunce\|Slunci]] [http://planety.astro.cz/merkur/].		Jeho [[oběžná dráha]] je ze všech planet nejblíže ke [[Slunce\|Slunci]] [http://planety.astro.cz/merkur/].

Řádka 220:		Řádka 220:

	=== Rotace ===		=== Rotace ===
-
	Teprve roku [[1965]] se podařilo spolehlivě určit [[rotace\|rotační]] dobu planety na 59 dnů, a to pomocí nových výkonných [[radioteleskop]]ů.<ref name="solarviews"/> Zjistilo se, že planeta rotuje velice pomalu a jedna otočka kolem své osy zabírá 58,646 pozemského dne.<ref name="ceman"/> Vlivem pomalé rotace trvá jeden sluneční den na Merkuru 176 pozemských dnů.<ref name="ceman"/> Vědci předpokládají, že dříve se mohl Merkur točit kolem své osy mnohem rychleji a že den mohl trvat pouhých osm hodin.<ref name="solarviews"/> Vlivem gravitačního působení Slunce ale došlo k prodloužení dne až na dnešní hodnoty.<ref name="solarviews"/>		Teprve roku [[1965]] se podařilo spolehlivě určit [[rotace\|rotační]] dobu planety na 59 dnů, a to pomocí nových výkonných [[radioteleskop]]ů.<ref name="solarviews"/> Zjistilo se, že planeta rotuje velice pomalu a jedna otočka kolem své osy zabírá 58,646 pozemského dne.<ref name="ceman"/> Vlivem pomalé rotace trvá jeden sluneční den na Merkuru 176 pozemských dnů.<ref name="ceman"/> Vědci předpokládají, že dříve se mohl Merkur točit kolem své osy mnohem rychleji a že den mohl trvat pouhých osm hodin.<ref name="solarviews"/> Vlivem gravitačního působení Slunce ale došlo k prodloužení dne až na dnešní hodnoty.<ref name="solarviews"/>

Řádka 226:		Řádka 225:

	== Pozorování ==		== Pozorování ==
-		+	Existují doklady, že planeta je známá přinejmenším již z dob starověkých Sumerů v období 3 tisíce let př.n.l.<ref name="Astronomia"/> Jejich pozorování jsou nejspíše zaznamenány [[klínové písmo\|klínovým písmem]] na hliněných tabulkách z tehdejší doby. Později byl Merkur pozorován ve starověkém Řecku, kde se pro ni vžil název Στίλβων (Stilbon) a Ἑρμάων (Hermaon).<ref>{{cite book \|author= H.G. Liddell and R. Scott \|coauthors=''rev.'' H.S. Jones and R. McKenzie \|title=Greek–English Lexicon, with a Revised Supplement \|edition=9th edition \|year=1996 \|publisher=Clarendon Press \|location=Oxford \|isbn=0-19-864226-1 \|pages=690 and 1646 }}</ref> Později byla Řeky nazvána Apollón po stejnojmenném [[Apollón\|bohu]] pokud byla viděna ráno a Hermes v době večera. Okolo 4. století před naším letopočtem ale antičtí astronomové poznali, že tyto dvě tělesa jsou ve skutečnosti těleso jedno. Římané později pojmenovali planetu po poslovi bohů Merkurovi, jelikož při pozorování se Merkur pohybuje po obloze rychleji než všechny ostatní planety.<ref name="Dunne">{{cite book\|title=The Voyage of Mariner 10 — Mission to Venus and Mercury\|author=Dunne, J. A. and Burgess, E.\|chapterurl=http://history.nasa.gov/SP-424/ch1.htm\|publisher=NASA History Office\|year=1978\|chapter=Chapter One\|url=http://history.nasa.gov/SP-424/}}</ref><ref>{{cite book
-	Existují doklady, že planeta je známá přinejmenším již z dob starověkých ~~[[Sumer\|~~Sumerů]] v období 3 tisíce let př.n.l.<ref name="Astronomia"/> Jejich pozorování jsou nejspíše zaznamenány [[klínové písmo\|klínovým písmem]] na hliněných tabulkách z tehdejší doby. Později byl Merkur pozorován ve starověkém Řecku, kde se pro ni vžil název Στίλβων (Stilbon) a Ἑρμάων (Hermaon).<ref>{{cite book \|author= H.G. Liddell and R. Scott \|coauthors=''rev.'' H.S. Jones and R. McKenzie \|title=Greek–English Lexicon, with a Revised Supplement \|edition=9th edition \|year=1996 \|publisher=Clarendon Press \|location=Oxford \|isbn=0-19-864226-1 \|pages=690 and 1646 }}</ref> Později byla Řeky nazvána Apollón po stejnojmenném [[Apollón\|bohu]] pokud byla viděna ráno a Hermes v době večera. Okolo 4. století před naším letopočtem ale antičtí astronomové poznali, že tyto dvě tělesa jsou ve skutečnosti těleso jedno. Římané později pojmenovali planetu po poslovi bohů Merkurovi, jelikož při pozorování se Merkur pohybuje po obloze rychleji než všechny ostatní planety.<ref name="Dunne">{{cite book\|title=The Voyage of Mariner 10 — Mission to Venus and Mercury\|author=Dunne, J. A. and Burgess, E.\|chapterurl=http://history.nasa.gov/SP-424/ch1.htm\|publisher=NASA History Office\|year=1978\|chapter=Chapter One\|url=http://history.nasa.gov/SP-424/}}</ref><ref>{{cite book	+
	\| first=Eugène Michel \| last=Antoniadi		\| first=Eugène Michel \| last=Antoniadi
	\| coauthors=Translated from French by Moore, Patrick		\| coauthors=Translated from French by Moore, Patrick

Sysop: 1 revizi

2013-08-19T16:25:24Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 19. 8. 2013, 16:25

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-10T10:11:35Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{| border="2" cellpadding="4" cellspacing="0" style="margin: 1em 1em 1em 0; border: 1px #aaa solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;" align="right" width="280px"
<caption>'''Merkur'''</caption>
! bgcolor="#000000" colspan="2" | [[Image:MESSENGER first photo of unseen side of mercury.jpg|240px|Planeta Merkur]]
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Elementy dráhy ([[Ekvinokcium]] J2000,0)
|-
! align="left" | [[Velká poloosa]]
| 57 909 176 [[kilometr|km]] 0,387 098 93 [[astronomická jednotka|AU]]
|-
! align="left" | Obvod oběžné dráhy
| 0,360 [[tera|T]][[metr|m]] (2,406 AU)
|-
! align="left" | [[Výstřednost]]
| 0,205 630 69
|-
! align="left" | [[Perihélium|Perihel]]
| 46 001 272 km 0,307 499 51 AU
|-
! align="left" | [[Afélium|Afel]]
| 69 817 079 km 0,466 698 35 AU
|-
! align="left" | [[perioda (fyzika)|Perioda]] ([[Doba oběhu|oběžná doba]])
| [[1 E6 s|87,969 35]] [[den|d]] (0,240 847 0 [[juliánský rok|a]])
|-
! align="left" | [[Synodická perioda]]
| 115,8776 d
|-
! align="left" |Orbitální rychlost - maximální - průměrná - minimální
| 58,98 km/[[sekunda|s]] 47,36 km/s 38,86 km/s
|-
! align="left" |[[Sklon dráhy]] - k [[ekliptika|ekliptice]] - ke [[Slunce|slunečnímu]] rovníku
| 7,004 89° 3,38°
|-
! align="left" |[[Délka vzestupného uzlu]]
| 48,331 67°
|-
! align="left" | [[Argument šířky pericentra|Argument šířky perihelu]]
| 29,124 78°
|-
! align="left" | Počet [[přirozený satelit|přirozených satelitů]]
| 0
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2"| Fyzikální charakteristiky
|-
! align="left" | [[Rovník]]ový [[Průměr (geometrie)|průměr]]
| 4879,4 km (0,383 [[Země|Zemí]])
|-
! align="left" | [[Povrch]]
| [7 5×107 [[kilometr čtvereční|km2]] (0,147 Zemí)
|-
! align="left" | [[Objem]]
| 6,1 × 1010 [[metr krychlový|km3]] (0,056 Zemí)
|-
! align="left" | [[Hmotnost]]
| 3,302×1023 [[kilogram|kg]] (0,055 Zemí)
|-
! align="left" |Průměrná [[hustota]]
| 5,427 [[gram|g]]/cm³
|-
! align="left" | [[Gravitace]] na rovníku
| 3,701 [[zrychlení|m/s²]] (0,377 [[G]])
|-
! align="left" | [[Úniková rychlost]]
| 4,435 km/s
|-
! align="left" | [[Synodický den]]
| 175,9386 d
|-
! align="left" | Perioda rotace
| 58,6462 d (58 d 15,5088 [[hodina|h]])
|-
! align="left"| Rychlost rotace
| 10,892 km/h (na rovníku)
|-
! align="left" |[[Sklon rotační osy]]
| ~0,01° 
|-
! align="left" | [[Rektascenze]] severního pólu
| 281,01° (18 h 44 min 2 s) [http://www.hnsky.org/iau-iag.htm 1]
|-
! align="left" | [[Deklinace]]
| 61,45°
|-
! align="left" |[[Albedo]]
| 0,10-0,12
|-
! align="left"|Průměrná povrchová teplota ve dne
| 623 [[kelvin|K]]
|-
! align="left"|Průměrná povrchová teplota v noci
| 103 [[kelvin|K]]
|-
! align="left" |Povrchová [[teplota]] - min - střed - max
| 90 [[kelvin|K]] 440 K 700 K
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Charakteristiky [[atmosféra|atmosféry]]
|-
! align="left" | [[Atmosférický tlak]]
| témeř nulový
|-
| [[draslík]]
| 31,7 %
|-
| [[sodík]]
| 24,9 %
|-
| atomární [[kyslík]]
| 9,5 %
|-
| [[argon]]
| 7,0 %
|-
| [[helium]]
| 5,9 %
|-
| molekulární [[kyslík]]
| 5,6 %
|-
| [[dusík]]
| 5,2 %
|-
| [[oxid uhličitý]]
| 3,6 %
|-
| [[voda]]
| 3,4 %
|-
| [[vodík]]
| 3,2 %
|}
[[Image:Mercury symbol.png|left|30px|Astronomický symbol Merkuru]]
'''Merkur''' je [[Slunce|Slunci]] nejbližší a současně i nejmenší planetou [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]], která dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský [[Měsíc]] a menší než Jupiterův měsíc [[Ganymed]] a Saturnův [[Titan (měsíc)|Titan]] [http://www.solarviews.com/eng/mercury.htm].
Jeho [[oběžná dráha]] je ze všech planet nejblíže ke [[Slunce|Slunci]] [http://planety.astro.cz/merkur/].

Povrch planety silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a [[měsíční moře|lávových planin]]. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na [[povrch Merkuru]], je většina povrchu [[eroze|erodována]] drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových [[zlom]]ů dosahujících výšky několika [[metr|kilometrů]] a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován [[foton]]y i [[Sluneční vítr|slunečním větrem]] — proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů [[teplota|teplot]] mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot téměř 700 [[Stupeň Celsia|°C]]. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430 °C. Na polokouli odvrácené panuje mráz až −180 °C.

== Vznik ==
Merkur vznikl podobně jako ostatní [[planeta|planety]] solárního systému přibližně před 4,5 miliardami let [http://www.universetoday.com/guide-to-space/mercury/formation-of-mercury/] [[akrece|akrecí]] z [[Protoplanetární disk|pracho-plynného disku]], jenž obíhal kolem [[vznik hvězdy|rodící]] se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou [[gravitace|gravitací]] přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první [[planetesimála|planetesimály]], které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické [[protoplaneta|protoplanety]].

Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy [http://planety.astro.cz/merkur/4/], což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. [[magmatický oceán|magmatického oceánu]], jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným [[planetární diferenciace|diferenciací]] pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety. Po vzniku primární kůry se na povrchu stále nacházely rozsáhlé oblasti žhavé roztavené lávy, která nejspíše vyplnila některé starší oblasti. Po ztuhnutí lávy nastalo pro Merkur klidnější období, nedopadalo tolik těles na jeho povrch a mohly vzniknout mezikráterové planiny. Merkur i nadále postupně chladl a docházelo ke zmenšování jádra, což se na povrchu projevilo rozpraskáním kůry a vytvořením stovky kilometrů dlouhých [[zlom]]ů. Po rozpraskání kůry se na povrchu objevily další velké lávové oblasti, které opět překryly část povrchu a umožnily vznik hladkých planin. Od té doby se již na povrchu žádná větší lávová plocha neobjevila a vzhled povrchu se začal utvářet dopady [[mikrometeorit]]ů, které se projevilo vznikem drobného prachu rozšířeného po celém povrchu a nazývaného [[regolit]].

== Fyzická charakteristika ==
Merkur je nejmenší planeta sluneční soustavy, která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský [[Měsíc]]. Paradoxně je Merkur i menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]] a [[Titan (měsíc)|Titan]].

Tuto planetu zblízka zkoumaly dvě americké sondy: [[Mariner 10]], který v letech [[1974]]–[[1975]] zmapoval přibližně třetinu povrchu, a [[MESSENGER]], který zatím při dvou průletech v roku [[2008]] studoval kromě armosféry i složení povrchu. Sondy zjistily velmi slabé stopy plynného obalu, obsahujícího především atomy pocházející ze slunečního větru tedy převážně [[helium]]. Hustota Merkurovy atmosféry je však velmi nízká.

Tvar planety je podobně jako v případě [[Venuše (planeta)|Venuše]] téměř dokonale kruhový, to znamená, že má velmi malé zploštění v oblasti pólů [http://www.crh.noaa.gov/fsd/astro/mercury.php].

[[Soubor:Mercury Internal Structure.png|thumb|left|Vnitřní stavba planety: 1) kůra 2) plášť 3) jádro]]

=== Geologické složení ===
Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká [[hustota]] dosahující asi 5 400 [[Kilogram na metr krychlový|kg/m³]]<ref name="solarviews"/> a poměrně silné [[magnetické pole]] o velikosti asi 1 % zemského. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením [[železo|železa]] a [[nikl]]u uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo magnetické pole jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování takto silného magnetického pole.<ref name="tralalafiala">Čeman, strana 111.</ref> Podobně jako u dalších terestrických planet, bude jádro nejspíše aspoň z části roztavené. Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety<ref name="solarviews"/> je pro vědce zatím záhadou.<ref name="tralalafiala"/>

Existuje hypotéza, že vnitřní stavba planety je silně ovlivněna kolizí velké planetisimály v rané historii planety, čímž došlo k vypaření silikátového pláště planety. Srážka tak mohla zredukovat plášť a zanechat velké jádro.<ref name="tralalafiala"/> Poloměr planetárního pláště je v současnosti pouze přibližně jedna čtvrtina poloměru Merkuru. Za oblast hypotetické srážky se občas považuje rozsáhlá oblast [[Caloris Basin]].<ref name="tralalafiala"/>

Průměrná hustota kůry planety se pohybuje okolo 3 g/cm3 a je tvořena převážně ze silikátového materiálu.<ref name="stra112">Čeman, strana 112.</ref> Její mocnost se nejspíše pohybuje okolo 100 kilometrů.<ref name="solarviews"/> Odhaduje se, že planeta je ze 70 % tvořena kovy a pouze z 30 % silikátovým materiálem.<ref name=strom>{{Citace knihy
| příjmení = Strom
| jméno = Robert G.
| odkaz na autora =
| titul = Exploring Mercury: the iron planet
| vydání =
| vydavatel = Springer
| místo =
| rok = 2003
| strany =
| isbn = 1852337311
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref name="solarviews"/>

=== Povrch ===

Povrch Merkuru se velmi podobá povrchu pozemského [[Měsíc]]e, jak ukázaly první detailnější snímky pořízené americkou sondou [[Mariner 10]].<ref name="solarviews"/> Povrch je pokryt především obrovským množstvím [[kráter]]ů, vzniklých srážkou s [[meteorit]]y a [[planetka]]mi nejrůznějších velikostí (tzv. [[impaktní kráter]]y). Jediný rozdíl mezi Měsícem a Merkurem je v tom, že na Merkuru neexistují objekty podobné tzv. [[měsíční moře|měsíčním mořím]], čili velké výlevy [[bazalt]]ů v obřích pánvích, vzniklých po dopadech velkých těles. Mimo jiné se zde nacházejí rozsáhlé lávové výlevy a pravděpodobně i [[sinuous rilles]],<ref name="merkur">[http://kereszturi.csillagaszat.hu/mercury/index.html Department of Physical Geography, Eötvös Loránd University – DATABASE OF LUNAR-LIKE RILLES ON MERCURY (anglicky)]</ref> útvary připomínající říční koryta, která jsou spojena s impakty menších těles.
[[Soubor:Mercury h12 Michelangelo quadrangle.png|thumb|left|Ukázka povrchu]]
Nejvýraznějším povrchovým útvarem Merkuru je přes 1400 km se táhnoucí prohlubeň [[Caloris Basin]], která je často považována za největší kráter ve sluneční soustavě.<ref name="stra112"/>

Planeta byla navštívena zatím pouze sondami [[Mariner 10]] v 70. letech a v prvním desetiletí 21. století sondou [[MESSENGER]]. Mariner 10 prolétl kolem planety celkem třikrát, načež odeslal na Zemi přes 2700 snímků, které pokryly povrch pouze z 45 %. Povrch planety je k roku 2009 zmapován tedy pouze z menší části. Snímky ukázaly svět podobný Měsíci s velice starou kůrou pokrytou značným množstvím impaktních kráterů od velikosti několika stovek metrů až 1300 kilometrů. U Merkuru nebyl identifikován žádný geologický proces, který by mohl omlazovat kráter jako např. [[desková tektonika]] na Zemi či [[lávový výlev|lávové výlevy]] na povrchu Měsíce a tak se zde nachází mnoho kráterů v různém stupni [[eroze]]. Na povrchu se nachází i hory, které jeví značné známky rozrušení impakty jiných těles. Horstva jsou menšinovým činitelem, většinu povrchu nejspíše zabírají lávové planiny dvojího typu: ''mezikráterové planiny'' a ''hladké planiny''. Rozdíl mezi nimi je v četnosti kráterů, které se na nich nacházejí. Předpokládá se, že hladké planiny jsou mladšího stáří.

Oproti povrchu Měsíce či Marsu chyběly doklady sopečné aktivity na povrchu planety až do roku [[2008]], kdy sonda MESSENGER objevila sopky na povrchu. Předpokládá se, že během [[kontrakce]] obvodu Merkuru se mohla planeta zmenšit až o 0,1 %, což se projevilo masivním zvrásněním kůry a jejím popraskáním. Vznikly tak útesové zlomy vysoké několik kilometrů a dlouhé až stovky kilometrů.

=== Atmosféra ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Atmosféra Merkuru]]
[[Soubor:MESSENGER looking Toward the South Pole of Mercury.png|thumb|Pohled na oblast jižního pólu ukazuje, že planeta nemá téměř žádnou atmosféru]]
Merkur má velmi tenkou [[atmosféra|atmosféru]], složenou z atomů vyražených z jeho povrchu [[sluneční vítr|slunečním větrem]], což je zapříčiněno slabým gravitačním polem vytvářeným poměrně lehkou planetou.<ref name="stra114">Čeman, strana 114.</ref> Protože je povrch Merkura velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Takže oproti [[Země|Zemi]] nebo [[Venuše (planeta)|Venuši]], jejichž atmosféry jsou stabilní, Merkurova atmosféra je proměnlivá a musí být neustále doplňována. [[Tlak]] atmosféry na povrchu je menší než 10 [[Pascal|Pa]], tedy v pozemských měřítkách ultravysoké [[vakuum]], daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce.<ref name="atmosféra">[http://planety.astro.cz/merkur/3/ Astronomia – Atmosféra Merkuru]</ref>

Atmosféra je složená především z [[kyslík]]u a [[sodík]]u, [[vodík]]u a [[Helium|helia]]. Helium pochází pravděpodobně ze slunečního větru,<ref name="stra114"/> i když část plynu se může uvolňovat také z nitra planety, zatímco ostatní prvky jsou uvolňovány z povrchu a doneseného [[meteorit|meteoritického]] materiálu fotoionizací dopadajícím slunečním zářením. V atmosféře byly pozorovány i nízké obsahy molekul [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a [[voda|vody]], což naznačuje sopečnou aktivitu na planetě.<ref name="stra114"/> Merkurova atmosféra je tak řídká, že atomy plynů se v ní pohybují po balistických drahách a daleko častěji se srážejí s povrchem planety než samy mezi sebou.<ref name="atmosféra"/>

==== Počasí ====
Vlivem velice nízké hustoty atmosféry, která se dá v podstatě považovat za vakuum; atmosféra nemá žádné [[meteorologie|meteorologické]] jevy, jenž by bylo možno pozorovat.<ref name="zplosteni"/>

==== Teplota ====
Jelikož planeta nemá silnou vrstvu atmosféry, která by dokázala udržet stabilní teplotu, dochází na povrchu planety k velkým teplotním výkyvům, které jsou největší v celé sluneční soustavě.<ref name="zplosteni"/> Teplota klesá až k −180 °C na odvrácené straně od Slunce a narůstá až k 430 °C na straně osluněné.<ref name="povrch"/><ref name="zplosteni"/> Tyto překotné změny teploty během dne jsou způsobeny několika faktory. Jedním z nich je rotace planety, kdy je po 176 dní přivrácená jedna strana Merkuru ke Slunci.<ref name="zplosteni"/>
[[Soubor:Hun Kal crater on Mercury cropped.png|thumb|left|Existují důkazy, že na dnech kráterů v oblastech pólů by mohl existovat vodní led]]

=== Voda ===

Původní představy předpokládaly, že na povrchu Merkur by voda nemohla v žádném případě existovat.<ref name="ices">[http://www.nrao.edu/pr/2000/vla20/background/mercuryice/ The Discovery of Water Ice on Mercury (anglicky)]</ref> Nepřítomnost atmosféry a blízkost ke Slunci by musely působit proti výskytu vody.<ref name="solarviews"/> Výkonné [[radioteleskop]]y i měření sondy Mariner 10 ukazují, že navzdory obrovským povrchovým teplotám může být na Merkuru [[led]]. Důvodem je fakt, že Merkurova rotační osa je téměř kolmá k rovině oběhu, což znamená, že na dno velkých impaktních kráterů v oblastech pólů nikdy nezasvítí Slunce<ref name="povrch"/> a teplota se zde soustavně drží na −161 °C.<ref name="solarviews"/> Je pravděpodobné, že tato voda se na Merkur dostala při srážkách s jádry [[kometa|komet]].<ref name="zplosteni"/> Při nárazu se část vody z jádra komety mohla dostat pod povrch planety a tam je uložena v podobě vodního ledu, jenž je následně překryt jemným prachem fungujícím jako tepelná izolace.<ref name="povrch"/>

V roce [[1991]] planetologové Duane Mulhelm a Bryan Butler studovali nezmapované oblasti Merkuru za použití sedmdesáti metrové antény v Goldstone v Kalifornii. K velkému překvapení naměřili silný odraz vysílaného radarového signálu z oblasti severního pólu planety, které se značně podobaly odrazům zjištěných u [[Polární čepičky Marsu|polárních čepiček na Marsu]].<ref name="ices"/> V roce [[1994]] se uskutečnilo stejné pozorování Merkuru, které přineslo podobné výsledky i pro oblasti okolo jižního pólu planety.<ref name="ices"/>

=== Magnetické pole a radiace ===
[[Soubor:Mercury Magnetic Field NASA.jpg|upright=1.5|thumb|Náčrtek intenzity magnetického pole planety]]
Sonda [[Mariner 10]] v roce [[1974]] objevila magnetické pole Merkuru, které dosahuje velikosti asi 1 % zemského.<ref name="stra114"/> Objevení pole bylo pro vědecký svět překvapením, jelikož se věřilo, že takto malá planeta má jen malé pevné jádro, které již dávno vychladlo. Objev sondy znamenal přehodnocení tohoto předpokladu a předpoklad většího částečně roztaveného jádra, které by rozdílnou rychlostí rotace mohlo generovat magnetické pole planety umožněním existence [[planetární dynamo|dynama]].<ref name="solarviews"/> Magnetické pole je skloněné o 7 stupňů vůči rotační ose Merkuru a je natolik silné, že umožňuje vznik [[magnetosféra|magnetosféry]] okolo planety, která následně odklání [[sluneční vítr]].<ref name="tucek">[http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=636211 Aktualne.cz – Český vědec pomáhá zkoumat okolí planety Merkur]</ref>

Existují i další vysvětlení magnetického pole planety, které vyvracejí myšlenku většího jádra planety. Je možné, že magnetické pole planety může být vybuzováno [[remanentní magnetizace|remanentní magnetizací]] [[železo]] obsahujících hornin, které mohly být zmagnetizovány v době vzniku planety a silného magnetického pole.<ref name="solarviews"/>

Jak potvrdila měření další sondy MESSENGER během dvou průletu na počátku 21. století, je magnetické pole Merkuru menší než to pozemské, čehož se využívá pro počítačové modelace. Současná výpočetní kapacita počítačů neumožňuje numerické modelování pozemského magnetického jádra, a proto se modeluje snadnější pole Merkuru, čehož se pak používá pro snahu objasnit tajemství spojených s pozemským polem.<ref name="tucek"/>

[[Soubor:Solar sys8.jpg|thumb|left|Idealizovaná podoba oběžných drah planet ve sluneční soustavě. Merkur je ke Slunci nejbližší planeta]]

== Oběžná dráha ==

Merkur obíhá Slunce po eliptické dráze s poměrně velkou [[excentricita|excentricitou]] dosahující 0,2056. Tato výstřednost oběžné dráhy se projevuje v tom, že v době perihélia je přibližně o 24 miliónů km blíže ke Slunci než v době afélia. Průměrná vzdálenost od centrální hvězdy je 57,9 miliónů km, kterou planeta urazí jednou za 87,969 dne průměrnou rychlostí oběhu 47,87 km/s.<ref name="ceman"/>

Vůči Zemi se planeta přibližuje a oddaluje s maximálním rozdílem 8135 milióny km, což se projevuje na pozorovatelnosti planety na noční obloze, kdy kolísá její úhlová velikost mezi 5" až 15".<ref name="ceman"/> Jelikož je Merkur mnohem blíže ke Slunci než Země, je Slunce na obloze až dva a půlkrát větší než je tomu na Zemi. Jelikož ale planeta nemá žádnou silnější atmosféru, je [[obloha]] na Merkuru vždy černá.<ref name="solarviews"/><ref name="zplosteni"/>

=== Stáčení perihelia ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Stáčení perihelia Merkura]]
[[Soubor:Mercure orbite precession.png|thumb|Ilustrace stáčení perihelia]]
Měření parametrů oběžné dráhy Merkura bylo také jedním z nejvýznamnějších důkazů obecné [[teorie relativity]]. Merkur má velmi výstřednou dráhu a v gravitačním poli Slunce se [[Perihélium|perihelium]] jeho dráhy stáčí přibližně o jeden [[obloukový stupeň]] za 6 pozemských let. Toto stáčení nebylo možné plně vysvětlit působením ostatních planet na základě [[Newtonovy pohybové zákony|Newtonových zákonů]]. Po započtení všech vlivů zbývala nevysvětlená odchylka 43 obloukových vteřin za století. Původně se astronomové domnívali, že působí další, dosud neznámá planeta (které říkali Vulkan). Teprve [[Albert Einstein|Einsteinova]] obecná teorie relativity důvod tohoto jevu plně vysvětlila.

=== Rotace ===

Teprve roku [[1965]] se podařilo spolehlivě určit [[rotace|rotační]] dobu planety na 59 dnů, a to pomocí nových výkonných [[radioteleskop]]ů.<ref name="solarviews"/> Zjistilo se, že planeta rotuje velice pomalu a jedna otočka kolem své osy zabírá 58,646 pozemského dne.<ref name="ceman"/> Vlivem pomalé rotace trvá jeden sluneční den na Merkuru 176 pozemských dnů.<ref name="ceman"/> Vědci předpokládají, že dříve se mohl Merkur točit kolem své osy mnohem rychleji a že den mohl trvat pouhých osm hodin.<ref name="solarviews"/> Vlivem gravitačního působení Slunce ale došlo k prodloužení dne až na dnešní hodnoty.<ref name="solarviews"/>

Jelikož rotační osa planety je kolmá na rovinu oběžné dráhy, dochází k tomu, že na libovolném bodě na povrchu Merkuru nastává stejně dlouhý den.<ref name="ceman"/> Merkur má vůči Slunci tzv. rotační rezonanci s oběžnou dobu v poměru 3:2.<ref name="tralalafiala"/> Předpokládá se, že by se mohlo jednat o důsledek hypotetické srážky s velikou planetisimálou v rané historii planety. Vlivem srážky a vnitřnímu složení mohla nastat situace, že planeta již nebyla sféricky [[symetrie|symetrická]]. Následně působící [[slapové jevy|slapové síly]] Slunce nebyly schopny vytvořit z Merkuru těleso s vázanou rotací jako má například pozemský [[Měsíc]]. Nastává tak situace, kdy je v perihéliu ke Slunci vždy přivrácená nebo odvrácená hmotnější část planety.<ref name="tralalafiala"/>

== Pozorování ==

Existují doklady, že planeta je známá přinejmenším již z dob starověkých [[Sumer|Sumerů]] v období 3 tisíce let př.n.l.<ref name="Astronomia"/> Jejich pozorování jsou nejspíše zaznamenány [[klínové písmo|klínovým písmem]] na hliněných tabulkách z tehdejší doby. Později byl Merkur pozorován ve starověkém Řecku, kde se pro ni vžil název Στίλβων (Stilbon) a Ἑρμάων (Hermaon).<ref>{{cite book |author= H.G. Liddell and R. Scott |coauthors=''rev.'' H.S. Jones and R. McKenzie |title=Greek–English Lexicon, with a Revised Supplement |edition=9th edition |year=1996 |publisher=Clarendon Press |location=Oxford |isbn=0-19-864226-1 |pages=690 and 1646 }}</ref> Později byla Řeky nazvána Apollón po stejnojmenném [[Apollón|bohu]] pokud byla viděna ráno a Hermes v době večera. Okolo 4. století před naším letopočtem ale antičtí astronomové poznali, že tyto dvě tělesa jsou ve skutečnosti těleso jedno. Římané později pojmenovali planetu po poslovi bohů Merkurovi, jelikož při pozorování se Merkur pohybuje po obloze rychleji než všechny ostatní planety.<ref name="Dunne">{{cite book|title=The Voyage of Mariner 10 — Mission to Venus and Mercury|author=Dunne, J. A. and Burgess, E.|chapterurl=http://history.nasa.gov/SP-424/ch1.htm|publisher=NASA History Office|year=1978|chapter=Chapter One|url=http://history.nasa.gov/SP-424/}}</ref><ref>{{cite book
| first=Eugène Michel | last=Antoniadi
| coauthors=Translated from French by Moore, Patrick
| year=1974 | title=The Planet Mercury
| publisher=Keith Reid Ltd | location=Shaldon, Devon
| pages=9–11 }}</ref>

Vhodné podmínky pro pozorování Merkuru nastávají v době východu a nebo západu Slunce. Pro jeho pozorování je důležité, jestli Merkur zrovna Slunce dobíhá a nebo předbíhá. Pokud Slunce dobíhá je viditelný po několik minut, co Slunce zapadlo za [[horizont]]. Pokud slunce předbíhá, je možné pozorovat planetu pár minut před východem Slunce než zanikne v narůstajícím [[sluneční světlo|slunečním světle]].<ref name="stra109">Čeman, Róbert - strana 109.</ref> Planetu je možné pozorovat pouhým [[lidské oko|okem]] či [[triedr]]em.<ref name="Astronomia"/>
[[Soubor:Galilee.jpg|thumb|Galileo Galilei]]
Merkur se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28°, což znemožňuje jeho přímé pozorování ze Země s větším rozlišením a přesností. Jasnost Merkuru se mění v průběhu od 1,7 do −1,9 magnitudy a podobně jako u Měsíce, je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze.<ref name="stra110">Čeman, Róbert - strana 110.</ref>

První pozorování Merkuru za pomoci dalekohledu provedl v roce 1610 italský astronom Galileo Galilei. O 21 let později bylo učiněno první pozorování [[Přechod Merkuru|přechodu Merkuru]] přes sluneční disk Francouzem [[Pierre Gassendi|Pierrem Gassendimem]]. Další italský astronom [[Giovanni Zupus]] pozoroval v roce 1639 fáze Merkuru, což byl nezvratný důkaz obíhání Merkuru kolem Slunce a nikoliv kolem Země.<ref name="Astronomia"/> O dva roky později německý astronom [[Johann Franz Encke]] se pokusil určit první reálný odhad hmotnosti planety dle ovlivňování dráhy [[kometa Encke|komety Encke]].<ref name="Astronomia"/> Po změření hmotnosti planety a skutečnosti, že existují oběžné poruchy v dráze Merkuru, začalo vést některé astronomy k úvaze, že by se mezi Merkurem a Sluncem mohla nacházet ještě jedna planeta, kterou začali nazývat [[Vulkán (planeta)|Vulkán]]. Hypotetická planeta ale nakonec nebyla nikdy pozorována.

Ke konci 18. století se objevily úvahy, že Merkur má vlastní [[atmosféra Merkuru|atmosféru]] viditelnou dalekohledem. Byla poprvé pozorována [[John Flamsteed|Johnem Flamsteedem]] a [[Johann Hieronymus Schröter|Johannem Schröterem]] při přechodě Merkuru přes Slunce. Později se ale ukázalo, že se jednalo pouze o kontrast mezi sluncem a planetou.<ref>Tatarewicz, Joseph N.: Mercury. s. 324. In:Lankford, John: History of astronomy: an encyclopedia. Garland Publishing : New York - London. 1997.</ref>

Roku 1799 se objevuje první snaha odhadnout délku dne na Merkuru. Německý astronom Schröter předpokládal na základě pozorování, že jeden den na planetě trvá podobně jako na Zemi 24 hodin. [[Friedrich Wilhelm Bessel]] určil průměr planety roku 1832 na 4855 km (současná hodnota je 4879,4 km) O mnoho později roku 1881 Giovanni Schiaparelli určil rotaci planety na 88 dní, což se shodovalo s oběžnou dobou planety okolo Slunce. Předpokládal, že planeta má vázanou rotaci a že je ke Slunci stále přivrácena pouze jedna strana planety.
[[Soubor:Mercure carte schiaparelli.jpg|thumb|left|Mapa povrchu Merkuru od Schiaparelliho z roku 1889]]
V roce 1889 se objevila první mapa [[Povrch Merkuru|povrchu Merkuru]], kterou vyhotovil Giovanni Schiaparelli<ref name="Astronomia"/> a který předpokládal, že povrch planety musí být rotačně svázán se Sluncem [[slapový jev|slapovými jevy]] způsobovanými centrální hvězdou. V roce [[1962]] byla odvrácená strana Merkuru zkoumána za pomoci [[radioastronomie]]. Měření zjistila, že odvrácená strana planety je příliš horká, očekávaly se teploty mnohem nižší. O tři roky později v roce [[1965]] změřili Američané Pettengil a Dyce oběžnou dobu planety na 59±5 dní na základě radarového pozorování [[Dopplerovo posun|Dopplerova posunu]]. Následně v roce [[1971]] došlo k upřesnění měření Američanem Goldsteinem, který upřesnil oběžnou dobu na 58,65±0,25 dne pomocí stejné metody.

K roku [[2009]] byl povrch planety prozkoumán pouze z části (okolo 45 ). Jelikož se planeta nachází příliš blízko Slunci, není možné pro její pozorování použít [[Hubbleův kosmický dalekohled]]. Merkur se nikdy nevzdaluje daleko od Slunce a tak je možné planetu pozorovat pouze brzy po východu Slunce a chvíli před západem. V té době ale musí odražené světlo od planety procházet silnější vrstvou atmosféry, které až desetkrát snižují rozlišovací schopnost teleskopů.

== Výzkum ==
[[Soubor:Mariner 10 prepared for encapsulation.jpg|thumb|Sonda Mariner 10 před naložením do kapsle a vypuštěním]]
Merkur byl poslední zkoumanou terestrickou planetou ve sluneční soustavě, který byl do nedávna prozkoumán pouze jedinou sondou v podobě americké planetární sondy [[Mariner 10]] i přes to, že se jedná o jednu z blízkých planet.<ref name="ices"/> Sonda během třech obletů planety mezi roky [[1974]] a [[1975]] pořídila více jak 10 000 snímků povrchu. V současnosti (k roku [[2009]]) se výzkumem nejbližší planety Slunce zabývá další americká sonda [[MESSENGER]], který zatím uskutečnil 2 přelety okolo planety. V průběhu roku 2009 by se měl uskutečnit další průlet kolem planety a konečně v roce [[2013]] by měla být navedena na [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]] kolem Merkuru.

=== Minulost ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Mariner 10]]

Před letem Mariner 10 byly poznatky o Merkuru velice slabé, jelikož planetu jde ze Země jen obtížně pozorovat.<ref name="solarviews"/> Většina poznatků, které mělo lidstvo ve 20. století k dispozici, pocházela právě od této sondy.

Mariner 10 proletěla kolem Merkuru 29. března 1974 ve vzdálenosti 705 kilometrů od povrchu. Podruhé prolétla kolem planety 21. září [[1974]] a 16. března [[1975]] pak potřetí. Během těchto průletů pořídila a odeslala zpět k Zemi přes 2700 fotografií, které celkově pokryly 45 % povrchu. Jedním z obrovských překvapení mise bylo objevení a změření magnetického pole planety, což změnilo pohled na vnitřní stavbu planety.<ref name="solarviews"/>

=== Současnost ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[MESSENGER]]
[[Soubor:Messenger.jpg|thumb|left|Umělecká představa příletu sondy MESSENGER k Merkuru]]
[[3. srpen|3. srpna]] [[2004]] odstartovala k Merkuru další sonda americké kosmické agentury [[NASA]] – [[MESSENGER]]. Na oběžnou dráhu kolem planety bude navedena [[18. března|18. březen]] [[2011]],<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Groshong
| jméno = Kimm
| odkaz na autora =
| titul = Messenger probe nudged towards Venus flyby
| url = http://www.newscientist.com/article/dn8771-messenger-probe-nudged-towards-venus-flyby.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-6-10
| vydavatel = NewScientist
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> ale už [[14. leden|14. ledna]] [[2008]] a [[6. října|6. říjen]] [[2008]] byly provedeny první dva průlet kolem planety.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = MESSENGER's Planetary Flybys
| url = http://messenger.jhuapl.edu/the_mission/flybys.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-6-10
| vydavatel = JHU/APL
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Do navedení na oběžnou dráhu proběhne ještě jeden průlet, a to [[29. září]] [[2009]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Interaktivní přehled průletů
| url = http://messenger.jhuapl.edu/the_mission/MESSENGERTimeline/TimeLine_content.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-6-10
| vydavatel = JHU/APL
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Vzhledem ke svému zaměření (výzkum planety samotné i její [[magnetosféra|magnetosféry]]) bude Merkur obíhat po velmi eliptické [[oběžná dráha|oběžné dráze]], která se bude k povrchu planety přibližovat vždy u [[sever]]ní polokoule.

=== Budoucnost ===

Až na rok [[2013]] v současnosti plánuje [[Evropská kosmická agentura]] ESA start družice [[BepiColombo]].<ref>[http://www.esa.int/esaCP/Pr_3_2008_p_EN.html ESA – N° 3-2008: BepiColombo mission to be presented to the media (anglicky)]</ref> Projekt se potýkal s mnoha potížemi, ale po ministerské konferenci členských států ESA v prosinci [[2005]] v [[Berlín]]ě se zdá být financování zajištěno.<ref>[http://www.sciencemag.org/cgi/reprint/310/5755/1748.pdf?ck=nck Sciencemag.org – ESA Hits the Right Note, and Funding Flows (anglicky)]</ref> Ve skutečnosti jde o dvě samostatné sondy, které se budou doplňovat: MPO (''Mercury Planetary Orbiter'' – sonda pozorující planetu) a MMO (''Mercury Magnetospheric Orbiter'' – sonda studující magnetosféru) dodaná japonskou kosmickou agenturou [[JAXA]]<ref name="poleti">[http://www.esa.int/esaSC/120391_index_0_m.html ESA – BepiColombo overview (anglicky)]</ref>. K Merkuru by měly obě sondy dorazit kolem roku [[2019]] a zatímco MMO bude naveden na eliptickou dráhu, MPO bude pracovat na co nejvíce kruhové oběžné dráze.

== Merkur v kultuře ==
[[Soubor:The Seven Planets - Mercury.jpg|thumb|]]
=== Jméno planety ===
V antickém Řecku nesl Merkur dvojí označení i přes to, že antičtí [[Astronomie|astronomov]]é věděli, že se jedná o jedno a totéž těleso. Dvě jména byly důsledkem ranního a večerního zjevování se na noční obloze. Pro ranní hvězdu se vžil název [[Apollón|Apollo]] a pro večerní hvězdu pak jméno [[Hermes]].<ref name="Astronomia"/> V antických dobách se již u některých (např. Hérakleitos) objevoval názor, že Merkur, podobně jako Venuše, nejspíše obíhají kolem Slunce a nikoliv kolem Země.<ref name="Astronomia"/>

Jeho dnešní název pochází z [[římská mytologie|starořímské mytologie]], kde [[Merkur (mytologie)|Mercurius]] bylo jméno římského [[bůh|boha]] obchodu, cestování a zlodějů, který byl protějškem řeckého boha Herma. Bůh Hermes byl vyobrazován jako okřídlený boží posel, a je tedy pravděpodobné, že jméno planety bylo spojeno s okřídleným poslem vlivem jejího rychlého pohybu po obloze.<ref name="Astronomia"/> Zpravidla byl považován za syna boha nebe Caela a uctívání se mu dostávalo převážně od obchodníků. Jméno bylo pak počeštěno na dnešní Merkur. Základ slova pochází z latinského „merx“ ([[mzda]] či odměna) anebo „mercor“ (kupujeme, obchodujeme).

Na území dnešního [[Česká republika|Česka]] používali [[Slovani|slovanské]] kmeny označení ''Dobropán''.<ref name="Astronomia"/> V Číne byl pojmenován Ch'en-Hsing a spojena se severem.<ref>{{cite book
| first=David H. | last=Kelley
| coauthors=Milone, E. F.; Aveni, Anthony F. | year=2004
| title=Exploring Ancient Skies: An Encyclopedic Survey of Archaeoastronomy
| publisher=Birkhäuser | isbn=0387953108 }}</ref> V hindštině se vžilo označení [[Budha]].<ref>{{cite book
| first=R.M. | last=Pujari
| coauthors=Kolhe, Pradeep; Kumar, N. R. | year=2006
| title=Pride of India: A Glimpse Into India's Scientific Heritage
| publisher=Samskrita Bharati | isbn=8187276274 }}</ref> Severská mytologie spojovala Merkur se severským bohem [[Odin]]em, známým také jako Wodenem.<ref>{{cite book
| first=Michael E. | last=Bakich | year=2000
| title=The Cambridge Planetary Handbook
| publisher=Cambridge University Press
| isbn=0521632803 }}</ref>

=== Související články ===
* [[Přechod Merkuru]]
* [[Astrofyzika]]
* [[Planety]]
* [[Sluneční soustava]]

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=636211

{{commonscat|Mercury (planet)}}{{Sluneční soustava}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Planety sluneční soustavy]]
[[Kategorie:Merkur| ]]