Morava - Historie editací

Sysop: + Výrazné vylepšení

2016-12-05T00:32:31Z

+ Výrazné vylepšení

GVC Sobek: Nahrazení textu „1311“ textem „1311“

2015-06-10T15:22:23Z

Nahrazení textu „1311“ textem „1311“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 15:22
Řádka 165:		Řádka 165:
	[[Soubor:Bouzov.jpg\|right\|thumb\|Hrad [[Bouzov (hrad)\|Bouzov]]]]		[[Soubor:Bouzov.jpg\|right\|thumb\|Hrad [[Bouzov (hrad)\|Bouzov]]]]
	[[Soubor:Stramberk.jpg\|thumb\|right\|[[Štramberk]], občas označovaný za „Moravský Betlém“]]		[[Soubor:Stramberk.jpg\|thumb\|right\|[[Štramberk]], občas označovaný za „Moravský Betlém“]]
-	Jan Lucemburský, nový král Čech a markrabě Moravy, byl nucen vydat české a moravské šlechtě tzv. [[Inaugurační diplom\|inaugurační diplomy]] neboli volební kapitulace (pro Moravu byl diplom vydán v červnu [[1311]], půl roku po tom českém), v nichž potvrdil ''všem knížatům království našeho českého a Moravě'' jejich požadavky (byť v okleštěné podobě) – mimo jiné že „...nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad, spojený s důchody...“; dále, že zemskou berni bude král vybírat jen ve zvláštních případech a že nebude šlechtu nutit k vojenským tažením za hranice země (tj. šlechtici měli pouze povinnost zemské hotovosti). Tyto listiny upevnily politickou samosprávu Moravy ve středověku. S Čechami spojovala Moravu osoba společného [[panovník]]a a jeho úřady ([[Česká královská rada\|rada]], [[Česká královská kancelář\|kancelář]]), [[Generální sněm České koruny\|generální sněmy]], společné obyvatelské právo šlechty ([[inkolát]] – šlechta moravská i česká v něm měly přednost před šlechtou z ostatních zemí Koruny), povinnost společné obrany, jednotná církevní organizace (olomoucký a litomyšlský biskup podléhali pražskému arcibiskupovi), některé soudní instituce (mincmistrovský, [[Komorní soud\|komorní]], [[Dvorský soud\|dvorský]] a později i [[Rada nad apelacemi\|apelační]] soud) a částečně i městské právo. Kromě toho měly obě země jednoho společného [[Zemské úřady\|zemského úředníka]]: nejvyšší maršálek, 3. nejdůležitější úředník v Čechách, byl zároveň i 2. úředníkem na Moravě.	+	Jan Lucemburský, nový král Čech a markrabě Moravy, byl nucen vydat české a moravské šlechtě tzv. [[Inaugurační diplom\|inaugurační diplomy]] neboli volební kapitulace (pro Moravu byl diplom vydán v červnu 1311, půl roku po tom českém), v nichž potvrdil ''všem knížatům království našeho českého a Moravě'' jejich požadavky (byť v okleštěné podobě) – mimo jiné že „...nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad, spojený s důchody...“; dále, že zemskou berni bude král vybírat jen ve zvláštních případech a že nebude šlechtu nutit k vojenským tažením za hranice země (tj. šlechtici měli pouze povinnost zemské hotovosti). Tyto listiny upevnily politickou samosprávu Moravy ve středověku. S Čechami spojovala Moravu osoba společného [[panovník]]a a jeho úřady ([[Česká královská rada\|rada]], [[Česká královská kancelář\|kancelář]]), [[Generální sněm České koruny\|generální sněmy]], společné obyvatelské právo šlechty ([[inkolát]] – šlechta moravská i česká v něm měly přednost před šlechtou z ostatních zemí Koruny), povinnost společné obrany, jednotná církevní organizace (olomoucký a litomyšlský biskup podléhali pražskému arcibiskupovi), některé soudní instituce (mincmistrovský, [[Komorní soud\|komorní]], [[Dvorský soud\|dvorský]] a později i [[Rada nad apelacemi\|apelační]] soud) a částečně i městské právo. Kromě toho měly obě země jednoho společného [[Zemské úřady\|zemského úředníka]]: nejvyšší maršálek, 3. nejdůležitější úředník v Čechách, byl zároveň i 2. úředníkem na Moravě.

	V roce 1348 český král a římský císař Karel IV. učinil konec nejasnému vztahu Moravy k Čechám a v rámci utvoření soustátí [[Země Koruny české\|zemí Koruny české]] učinil Moravu lénem českého krále, Morava nadále neměla být zcizována z moci českých králů. Markraběti patřila vláda nad částí Moravy (hlavně na jihu), druhou část země ovládal biskup olomoucký. (Opavský vévoda pak byl z Moravy vydělen a měl dokonce, narozdíl od markraběte, i právo [[Horní regál\|horního]] a [[Mincovní regál\|mincovního regálu]].) Karel též zreformoval moravské soudnictví a do [[Brno\|Brna]] a [[Olomouc]]e byly převedeny [[zemské desky]] (zemský sněm střídavě zasedal v obou městech). Na přelomu 14. a 15. století probíhaly [[Moravské markraběcí války\|markraběcí války]] mezi bratry [[Jošt Moravský\|Joštem]] a [[Prokop Lucemburský\|Prokopem]], které zemi dosti zpustošily. V 15. století Moravu nezasáhly příliš významně husitské války (moravská šlechta sice nejprve na [[Čáslavský sněm\|čáslavském sněmu]] souhlasila s husitským programem, ale později se ho většina pánů zřekla a přijala v listopadu 1421 Zikmunda Lucemburského za krále), země se však po jejich skončení rozdělila nábožensky stejně jako Čechy.		V roce 1348 český král a římský císař Karel IV. učinil konec nejasnému vztahu Moravy k Čechám a v rámci utvoření soustátí [[Země Koruny české\|zemí Koruny české]] učinil Moravu lénem českého krále, Morava nadále neměla být zcizována z moci českých králů. Markraběti patřila vláda nad částí Moravy (hlavně na jihu), druhou část země ovládal biskup olomoucký. (Opavský vévoda pak byl z Moravy vydělen a měl dokonce, narozdíl od markraběte, i právo [[Horní regál\|horního]] a [[Mincovní regál\|mincovního regálu]].) Karel též zreformoval moravské soudnictví a do [[Brno\|Brna]] a [[Olomouc]]e byly převedeny [[zemské desky]] (zemský sněm střídavě zasedal v obou městech). Na přelomu 14. a 15. století probíhaly [[Moravské markraběcí války\|markraběcí války]] mezi bratry [[Jošt Moravský\|Joštem]] a [[Prokop Lucemburský\|Prokopem]], které zemi dosti zpustošily. V 15. století Moravu nezasáhly příliš významně husitské války (moravská šlechta sice nejprve na [[Čáslavský sněm\|čáslavském sněmu]] souhlasila s husitským programem, ale později se ho většina pánů zřekla a přijala v listopadu 1421 Zikmunda Lucemburského za krále), země se však po jejich skončení rozdělila nábožensky stejně jako Čechy.

Frill80: Nahrazení textu „1020“ textem „1020“

2015-03-04T14:05:01Z

Nahrazení textu „1020“ textem „1020“

← Starší verze		Verze z 4. 3. 2015, 14:05
Řádka 43:		Řádka 43:
	'''Morava''' ([[Latina\|latinsky]] ''Moravia'', [[Němčina\|německy]] ''Mähren'', [[polština\|polsky]] ''Morawy'') je jednou ze tří [[Historické české země\|historických českých zemí]]. V minulosti spadala pod [[země Koruny české]]. Název je odvozen od řeky [[Morava (řeka)\|Moravy]] („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref> Hlavním městem Moravy byla původně [[Olomouc]] a v letech 1642–1782 a 1849–[[1928]] [[Brno]].		'''Morava''' ([[Latina\|latinsky]] ''Moravia'', [[Němčina\|německy]] ''Mähren'', [[polština\|polsky]] ''Morawy'') je jednou ze tří [[Historické české země\|historických českých zemí]]. V minulosti spadala pod [[země Koruny české]]. Název je odvozen od řeky [[Morava (řeka)\|Moravy]] („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref> Hlavním městem Moravy byla původně [[Olomouc]] a v letech 1642–1782 a 1849–[[1928]] [[Brno]].

-	Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. Po zániku Velkomoravské říše přestala být Morava ohniskem státu a samostatný stát s centrem na jejím území již nikdy poté neexistoval.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref> V roce 1019 či [[1020]] dobyl Moravu po obsazení [[Boleslav I. Chrabrý\|Boleslavem Chrabrým]] český kníže [[Oldřich]]<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 43.</ref> a opětovně<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 39 a 40.</ref> ji připojil k [[Přemyslovci\|přemyslovskému]] státu. Od té doby až podnes zůstávají politické osudy Čech a Moravy většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie.	+	Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. Po zániku Velkomoravské říše přestala být Morava ohniskem státu a samostatný stát s centrem na jejím území již nikdy poté neexistoval.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref> V roce 1019 či 1020 dobyl Moravu po obsazení [[Boleslav I. Chrabrý\|Boleslavem Chrabrým]] český kníže [[Oldřich]]<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 43.</ref> a opětovně<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 39 a 40.</ref> ji připojil k [[Přemyslovci\|přemyslovskému]] státu. Od té doby až podnes zůstávají politické osudy Čech a Moravy většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie.

	Morava byla rozdělena na [[moravské přemyslovské úděly\|údělná knížectví]] (''partes''),<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičně.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v [[Markrabství moravské]] během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní postavení Moravy jako součásti českého státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec Karel IV. listinou ze [[7. duben\|7. dubna]] 1348, která jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské.<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310-1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53.</ref>		Morava byla rozdělena na [[moravské přemyslovské úděly\|údělná knížectví]] (''partes''),<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičně.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v [[Markrabství moravské]] během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní postavení Moravy jako součásti českého státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec Karel IV. listinou ze [[7. duben\|7. dubna]] 1348, která jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské.<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310-1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53.</ref>

Frill80: Nahrazení textu „1019“ textem „1019“

2015-03-04T14:04:28Z

Nahrazení textu „1019“ textem „1019“

← Starší verze		Verze z 4. 3. 2015, 14:04
Řádka 43:		Řádka 43:
	'''Morava''' ([[Latina\|latinsky]] ''Moravia'', [[Němčina\|německy]] ''Mähren'', [[polština\|polsky]] ''Morawy'') je jednou ze tří [[Historické české země\|historických českých zemí]]. V minulosti spadala pod [[země Koruny české]]. Název je odvozen od řeky [[Morava (řeka)\|Moravy]] („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref> Hlavním městem Moravy byla původně [[Olomouc]] a v letech 1642–1782 a 1849–[[1928]] [[Brno]].		'''Morava''' ([[Latina\|latinsky]] ''Moravia'', [[Němčina\|německy]] ''Mähren'', [[polština\|polsky]] ''Morawy'') je jednou ze tří [[Historické české země\|historických českých zemí]]. V minulosti spadala pod [[země Koruny české]]. Název je odvozen od řeky [[Morava (řeka)\|Moravy]] („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref> Hlavním městem Moravy byla původně [[Olomouc]] a v letech 1642–1782 a 1849–[[1928]] [[Brno]].

-	Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. Po zániku Velkomoravské říše přestala být Morava ohniskem státu a samostatný stát s centrem na jejím území již nikdy poté neexistoval.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref> V roce [[1019]] či [[1020]] dobyl Moravu po obsazení [[Boleslav I. Chrabrý\|Boleslavem Chrabrým]] český kníže [[Oldřich]]<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 43.</ref> a opětovně<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 39 a 40.</ref> ji připojil k [[Přemyslovci\|přemyslovskému]] státu. Od té doby až podnes zůstávají politické osudy Čech a Moravy většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie.	+	Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. Po zániku Velkomoravské říše přestala být Morava ohniskem státu a samostatný stát s centrem na jejím území již nikdy poté neexistoval.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref> V roce 1019 či [[1020]] dobyl Moravu po obsazení [[Boleslav I. Chrabrý\|Boleslavem Chrabrým]] český kníže [[Oldřich]]<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 43.</ref> a opětovně<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 39 a 40.</ref> ji připojil k [[Přemyslovci\|přemyslovskému]] státu. Od té doby až podnes zůstávají politické osudy Čech a Moravy většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie.

	Morava byla rozdělena na [[moravské přemyslovské úděly\|údělná knížectví]] (''partes''),<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičně.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v [[Markrabství moravské]] během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní postavení Moravy jako součásti českého státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec Karel IV. listinou ze [[7. duben\|7. dubna]] 1348, která jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské.<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310-1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53.</ref>		Morava byla rozdělena na [[moravské přemyslovské úděly\|údělná knížectví]] (''partes''),<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičně.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v [[Markrabství moravské]] během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní postavení Moravy jako součásti českého státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec Karel IV. listinou ze [[7. duben\|7. dubna]] 1348, která jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské.<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310-1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53.</ref>

Sysop: 1 revizi

2013-07-25T13:42:11Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 25. 7. 2013, 13:42

Sysop: Nahrazení textu

2012-07-29T23:47:40Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{| border="2" align=right cellpadding=2 cellspacing=0 width=260 style="margin: 0 0 1em 1em; background: #f9f9f9; border: 1px #336666 solid; border-collapse: collapse; font-size: 90%;"
| colspan=2 align=center style="font-size: 125%; background-color:#efefef;"| '''Morava'''
|- class=
| align=center colspan=2 |
{| border="0" cellpadding="0" cellspacing="5" width="225" style="background:#f9f9f9;"
|-
| align=center | [[Soubor:Flag of Moravia.png|110px|border|Neoficiální vlajka Moravy]] vlajka
| align=center | [[Soubor:Moravia.png|90px|Znak Moravy]] znak
|}
{{!}}- valign=top style="background:#EFEFEF;"
{{!}} align=center colspan="2" {{!}} [[File:Morava po roce 1920 na mapě Česka.png|250px|Morava ''(zeleně)'' a Moravské enklávy ve Slezsku ''(červeně)'' na mapě České republiky]]
|- valign=top style="background:#fcfcff;"
| Rozloha k roku 1928 (bez Moravských enkláv ve Slezsku) || 22 348,87 [[Kilometr čtvereční|km²]]<ref>Statistický lexikon obcí v republice Československé II.: Země Moravskoslezská. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a St. úřad statistický, 1935</ref>
|- valign=top style="background:#fcfcff;"
| Počet obyvatel || asi 3 000 000
|- valign=top style="background:#fcfcff;"
| Úřední jazyk || [[čeština]]
|- class= valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Národnostní složení || [[Češi]], [[Moravané#Po roce 1989|Moravané]], [[Slováci]] aj.
|- class= valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Náboženství || křesťanství aj.
|- class= valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Nejvyšší bod || [[Praděd]] (1 492 m n. m.)
|- class= valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Nejnižší bod || Soutok [[Morava (řeka)|Moravy]] a [[Dyje]] (148 m n. m.)
|- valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Dřívější hlavní města || [[Brno]], dříve [[Olomouc]]
|- valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Nadřazený celek || [[Česko]]
|- valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Druh celku || [[Historické české země|Historická česká země]]
|- class= valign=top style="background:#f7f7ff;"
| Časové pásmo || [[Coordinated Universal Time|UTC]] +1 / UTC +2 ([[letní čas]])
|-
! colspan="2" align=center bgcolor="#efefef" | '''Mapy'''
|-
| colspan="2" align="center" | [[Soubor:Moravia, moravian enclaves in Silesia, and change of moravian borders in 1920.png|250px]] Morava do roku 1920 a následné změny jejích hranic
|-
| colspan="2" align="center" | [[Soubor:Morava a České Slezsko, a odchylné hranice moravské a české církevní provincie.png|250px]] Morava a [[České Slezsko]] a odchylné hranice [[Moravská církevní provincie|moravské]] a [[Česká církevní provincie|české]] [[církevní provincie]]
|}

'''Morava''' ([[Latina|latinsky]] ''Moravia'', [[Němčina|německy]] ''Mähren'', [[polština|polsky]] ''Morawy'') je jednou ze tří [[Historické české země|historických českých zemí]]. V minulosti spadala pod [[země Koruny české]]. Název je odvozen od řeky [[Morava (řeka)|Moravy]] („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref> Hlavním městem Moravy byla původně [[Olomouc]] a v letech 1642–1782 a 1849–[[1928]] [[Brno]].

Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. Po zániku Velkomoravské říše přestala být Morava ohniskem státu a samostatný stát s centrem na jejím území již nikdy poté neexistoval.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref> V roce [[1019]] či [[1020]] dobyl Moravu po obsazení [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslavem Chrabrým]] český kníže [[Oldřich]]<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 43.</ref> a opětovně<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 39 a 40.</ref> ji připojil k [[Přemyslovci|přemyslovskému]] státu. Od té doby až podnes zůstávají politické osudy Čech a Moravy většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie.

Morava byla rozdělena na [[moravské přemyslovské úděly|údělná knížectví]] (''partes''),<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičně.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v [[Markrabství moravské]] během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní postavení Moravy jako součásti českého státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec Karel IV. listinou ze [[7. duben|7. dubna]] 1348, která jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské.<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310-1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53.</ref>

Se zánikem [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] zaniklo i markrabství,<ref>ČAPKA, František, Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 120.</ref> ale Morava zůstala jako [[Země Moravská|Země moravská]] i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého [[Československo|Československa]]. Roku [[1928]] byla Morava spojena s [[České Slezsko|českou částí Slezska]] do [[Země moravskoslezská|Země moravskoslezské]], která existovala do roku [[1948]]. Od roku [[1949]] se území dělí na kraje, jejichž hranice se s původními zemskými hranicemi nekryjí. Dodnes je však Morava obyvateli České republiky vnímána jako kulturní celek. V první polovině 90. let 20. století bylo silné [[Moravské hnutí]] usilující o obnovu [[autonomie]] Moravy, od [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996|parlamentních voleb 1996]] však žádná významnější zemsky orientovaná politická síla v Česku nepůsobí.

== Území ==
Území Moravy v rozsahu z roku [[1928]] je v současnosti (od roku [[2000]]) rozděleno mezi [[Jihomoravský kraj|Jihomoravský]] (celý kraj až na ves [[Jobova Lhota]]), [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezský]] (okolí [[Rýmařov]]a, [[Nový Jičín|Nového Jičína]] a [[Frenštát pod Radhoštěm|Frenštátu]]; dále část [[Ostrava|Ostravy]] a [[Místek]]), [[Olomoucký kraj|Olomoucký]] (vyjma téměř celého [[okres Jeseník]]), [[Kraj Vysočina|Vysočinu]] (vyjma severní a západní části kraje), [[Zlínský kraj|Zlínský]] (celý kraj), [[Jihočeský kraj|Jihočeský]] (okolí [[Dačice|Dačic]] a [[Slavonice|Slavonic]]) a [[Pardubický kraj|Pardubický]] kraj (okolí [[Svitavy|Svitav]]). Původně moravská osada [[U Sabotů]], která od září [[1998]] má jako místní část oficiální název Šance, patří od [[25. červenec|25. července]] [[1997]] ke [[Slovensko|Slovensku]], k němuž patří i moravské pozemky, odříznuté od zbytku Moravy úpravou česko-slovenské státní hranice roku 1997.

S historickým územím Moravy hraničí na západě [[Čechy]] (344 km), na jihu [[Rakousko|rakouská]] spolková země [[Dolní Rakousy]], na jihovýchodě pak [[Slovensko|slovenský]] [[Trnavský kraj]], na východě slovenský [[Trenčínský kraj]], na severovýchodě slovenský [[Žilinský kraj]] a [[České Slezsko]], na severu také České Slezsko a na severozápadě pak území [[Polsko|Polska]] – konkrétně [[Kladsko (území)|Kladsko]], kdysi součást Čech,<ref>MUSIL, František: Kladsko, edice Stručná historie států, Libri (2007), Praha, ISBN 978-80-7277-340-4, str. 157.</ref> dnes část [[Dolnoslezské vojvodství|Dolnoslezského vojvodství]] (20 km).

Někdejší [[moravské enklávy ve Slezsku]] sousedí s polským [[Opolské vojvodství|Opolským vojvodstvím]], které leží téměř celé v [[Polské Slezsko|polské části Slezska]].

== Geografie ==
Mezi známější [[národopis]]né regiony patří [[Valašsko (Morava)|Valašsko]], [[Slovácko]], [[Haná]], [[Lašsko]] či [[Horácko]].

=== Přírodní podmínky ===
Povrch Moravy tvoří z větší částí [[pahorkatina|pahorkatiny]], [[vrchovina|vrchoviny]] a ne příliš vysoká [[pohoří]]. Na hranici s Čechami se rozkládá [[Českomoravská vrchovina]]. Součástí Českomoravské vrchoviny je i masiv [[Žďárské vrchy|Žďárských vrchů]]. Východně od Českomoravské vrchoviny se pak nachází [[Drahanská vrchovina]] s [[Moravský kras|Moravským krasem]]. Na severu Moravy a na jihu Slezska se pak rozkládá pohoří [[Jeseníky]] s nejvyšší moravskou horou [[Praděd]]em (1 492 [[metr|m]]), členěné na [[Hrubý Jeseník]] a [[Nízký Jeseník]]. Jihozápadně od Jeseníků se na hranici s Čechami a [[Kladské hrabství|Kladskem]] rozkládá [[Králický Sněžník]]. Jihovýchodně od Jeseníků se zvedají Oderské vrchy. Na jižní a střední Moravě se pak podél řek rozkládá několik nížinatých [[úval]]ů a „bran“, které oddělují výše uvedená pohoří od pohoří na východě Moravy, jimiž jsou [[Bílé Karpaty]], [[Javorníky]], [[Moravskoslezské Beskydy]], [[Vsetínské vrchy]], a západněji položené [[Chřiby]] a pahorkatina [[Ždánický les]]. Podél toku řeky Moravy, která celou zemí protéká od severu k jihu, leží [[Hornomoravský úval]] a [[Dolnomoravský úval]]. Na Hornomoravský úval navazuje na severu [[Moravská brána]], na jihu pak [[Vyškovská brána]], s níž na jihu sousedí [[Dyjskosvratecký úval]]. U Mikulova se zvedají [[Pavlovské vrchy]].

Na řece Moravě se nachází i nejnižší bod celé Moravy (148 [[metr|m]]) na soutoku s Dyjí v nejjižnějším výběžku na trojmezí se Slovenskem a Rakouskem (Dolními Rakousy). Většina území Moravy spadá do povodí [[Dunaj]]e a [[úmoří]] [[Černé moře|Černého moře]], část do povodí Odry a tím úmoří [[Baltské moře|Baltu]]. Nejdelší moravskou řekou je právě [[Morava (řeka)|Morava]] (354 km; na českém území 270 km). K dalším důležitým řekám patří [[Bečva]], [[Dyje]] (částečně v Rakousku, resp. Dolních Rakousích), [[Jevišovka]], [[Jihlava (přítok Dyje)|Jihlava]], [[Odra]] (částečně ve Slezsku), [[Oslava]], [[Ostravice (řeka)|Ostravice]] (částečně ve Slezsku), [[Svitava]] a [[Svratka (řeka)|Svratka]] (částečně v Čechách).

=== Významná města (dle počtu obyvatel) ===
[[Soubor:Brno.jpg|right|thumb|Dřívější hlavní město Moravy, [[Brno]]]]
Od roku 1641 bylo správním centrem Moravy [[Brno]]. Předtím se o správu země dělilo s [[Olomouc|Olomoucí]], která je dodnes centrem [[Moravská církevní provincie|římskokatolické duchovní správy]] Moravy.

* [[Brno]] (krajské)
* [[Olomouc]] (krajské)
* [[Zlín]] (krajské)
* [[Přerov]]
* [[Prostějov]]
* [[Třebíč]]
* [[Jihlava]] (krajské město, původně ležící jen na Moravě, v současnosti se rozkládající po obou stranách bývalé moravsko-české zemské hranice)
* [[Kroměříž]]
* [[Uherské Hradiště]]
* [[Nový Jičín]]
* [[Znojmo]]
* [[Ostrava]] (krajské město rozkládající se po obou stranách bývalé moravsko-slezské zemské hranice, na Moravě se nacházejí části [[Moravská Ostrava]] a jiné)
* [[Frýdek-Místek]] (město rozkládající se po obou stranách bývalé moravsko-slezské zemské hranice, na Moravě se nachází [[Místek]])

'''Seznam 15 největších moravských měst podle počtu obyvatel'''
{| cellspacing=0 cellpadding=0 width="100%"
|- valign=top
| width="30%" |
{| cellspacing=0 cellpadding=0 width="100%"
|- valign=top
| [[Brno]] || align=right | 405 381
|- valign=top
| [[Ostrava]] (zčásti) || align=right | 314 943
|- valign=top
| [[Olomouc]] || align=right | 102 132
|- valign=top
| [[Zlín]] || align=right | 77 254
|- valign=top
| [[Frýdek-Místek]] (zčásti) || align=right | 60 482
|- valign=top
| [[Jihlava]] (zčásti) || align=right | 51 079
|- valign=top
| [[Přerov]] || align=right | 47 679
|}
| width="5%" |
| width="30%" |
{| cellspacing=0 cellpadding=0 width="100%"
|- valign=top
| [[Prostějov]] || align=right | 46 278
|- valign=top
| [[Třebíč]] || align=right | 38 717
|- valign=top
| [[Znojmo]] || align=right | 34 759
|- valign=top
| [[Kroměříž]] || align=right | 29 395
|- valign=top
| [[Vsetín]] || align=right | 27 963
|- valign=top
| [[Šumperk]] || align=right | 27 868
|- valign=top
| [[Nový Jičín]] || align=right | 27 611
|- valign=top
| [[Valašské Meziříčí]] || align=right | 27 336
|}
|}

== Dějiny Moravy ==
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' Dějiny Moravy}}

=== Slovanské osídlení ===
Nejstarším historicky doloženým [[etnikum|etnikem]] byly keltské kmeny Volků-Tektoságů, vystřídané na přelomu letopočtu [[Germáni|germánskými]] Kvády (pravděpodobně sem zasahoval vliv [[Marobudova říše|Marobudovy říše]]). V 6. století osídlily Moravu [[Slované|slovanské]] kmeny: [[Holasici]] na [[Opavsko|Opavsku]] (jejichž existence je ale značně nejistá) a Moravané (poprvé zmiňováni až roku [[822]], zřejmě se ale jednalo o souhrnný název pro všechny obyvatele jednoho kmene, který si v 8. či 9. století podmanil ostatní slovanské kmeny žijící v tomto regionu), žijící zejména kolem středního a dolního toku řeky Moravy, pravděpodobně až k soutoku s řekou [[Dunaj]].

=== Velkomoravská epocha ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' Velkomoravská říše}}
V 7. století tvořila Morava součást Sámovy říše. V první čtvrtině 9. století se v dolnomoravských úvalech začal formovat raněstředověký útvar. Jeho knížata, v novověku nazvaná [[Mojmírovci]], připojila r. 833 k sídelnímu jádru i zemi na druhé straně Karpat – [[nitranské knížectví]] (jihozápadní [[Slovensko]]) a Morava se tak stala centrem prvního raně feudálního státu na území dnešního Česka – Velkomoravské říše.

Mezi Velkomoravskou říší a Byzancí byla v roce 863 uzavřena dohoda. [[Císař]] Michael III. vyšel vstříc žádosti knížete Rostislava a vyslal na Moravu [[misie|misii]] vedenou „[[Soluň|soluňskými]] bratry“ [[Svatý Cyril|Konstantinem]] a [[Svatý Metoděj|Metodějem]]. Jejich zásluhou se Velkomoravská říše stala kolébkou slovanské vzdělanosti a začala se tu šířit východní větev [[křesťanství]]. Druhý z věrozvěstů se o něco později stal prvním a jediným [[Moravsko-panonská diecéze|moravsko-panonským]] [[arcibiskup]]em.

Velká Morava byla politicky a vojensky silným středoevropským státem s mocnými [[panovník]]y v čele (nejslavnějším byl [[Svatopluk]]) a na svou dobu udivující hmotnou kulturou. Prameny se mimo jiné zmiňují o velikosti a výstavnosti Svatoplukova města (neznámého jménem, snad ''Veligrad'') a bohatství jeho země.<ref>perský kupec Abú Omar ibn Rusta to zaznamenal ve svém díle ''Kniha vzácných drahokamů'' (viz článek J. Galatíka [http://www.slovane.cz/view.php?nazevclanku=co-napsal-ibn-rusta-o-krali-svatoplukovi-a-jeho-meste&cisloclanku=2006110004 Co napsal ibn Rusta o králi Svatoplukovi a jeho městě] na stránkách Slované.cz)</ref> Přesto nakonec říše, oslabená vnitřními dynastickými rozpory, nevydržela trvalý tlak Franků a zejména nájezdy nového protivníka z východu: kočovných [[Maďaři|Maďarů]].

Po zániku říše v letech 906/907 existuje pro následující století jen minimum písemných zpráv. Je pravděpodobné, že teritorium nynější Moravy se dostalo pod vliv [[Uhry|Uher]] popř. [[Polsko|Polska]], přičemž zbytky původní světské a církevní správy byly patrně zachovány.

=== Středověk ===
==== Pod vládou Přemyslovců (10.−14. století) ====
Teprve až po několikanásobné porážce Uhrů v letech 955 a 965 si Moravu postupně pod své panství získal český kníže Boleslav I. Hranice Moravy byly v této době značně odlišné od jejich současného průběhu. Na jihu zasahovala přirozená hranice jižněji až do severní části dnešního Dolních Rakous, na východě vedla po západním úpatí [[Bílé Karpaty|Bílých Karpat]]. Severní hranice nebyla dlouho zřejmá, probíhala zhruba hlubokými hvozdy na dnešním jižním pomezí Opavska.

[[Soubor:Olomouc panorama.jpg|right|thumb|[[Olomouc]], historicky první metropole Moravy]]
[[Soubor:Znojmo-Nicholas Square.jpg|right|thumb|[[Znojmo]] ]]
[[Soubor:Velehrad.JPG|right|thumb|[[Velehrad]] ]]

Roku 1003 se zmocnila Moravy [[Polsko|polská]] vojska Boleslava Chrabrého. Do kdy Polsko Moravu podrželo není přesně známo – její opětovné ovládnutí (až po Bílé Karpaty) [[Dynastie Přemyslovců|Přemyslovcem]] [[Oldřich (kníže)|Oldřichem]] se klade do roku 1019 nebo do roku 1029. Ještě na přelomu 11. a 12. století však patřila část Moravy v okolí [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]], [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] a [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] k Uhrám. Oldřich dal zemi do správy svému synu [[Břetislav I.|Břetislavovi I.]].

Břetislav I. založil či obnovil řadu hradů, z nichž tři – Olomouc, Brno a Znojmo – se později rozrostly v důležitá města. Tyto hrady také na samém sklonku svého života ([[1055]]) ustanovil centry nových správních oblastí, '''údělů'''<ref>Termín je novodobého původu (vymyslel ho a uvedl ve známost až František Palacký); dobový [[latina|latinský]] název těchto celků byl ''partes'' („díly“)</ref>, ve kterých vládli mladší synové pražských knížat (později, zejména v [[Brněnský úděl|brněnském]] a [[Znojemský úděl|znojemském]] údělu, samostatné boční linie Přemyslovců). Břetislav také stál u počátků moravského [[mincovnictví]] – ještě za života svého otce začal na [[Olomoucký hrad|Olomouckém hradě]] razit [[denár]]y a založil zde nejstarší mincovnu na Moravě. I tato skutečnost podtrhla přednostní postavení Olomouce vůči ostatním údělům.

Nástupce Břetislavův na pražském stolci, nejstarší syn Spytihněv II., se rozhodl Moravu uspořádat jinak. Sesadil všechny tři své bratry/údělníky (olomoucký Vratislav – pozdější král Vratislav II. – musel dokonce uprchnout do Uher), dosazené Břetislavem; uvěznil 300 moravských předáků,<ref>Vedou se spory o to, zda šlo o starou, původní moravskou nobilitu, přeživší ještě z dob Velké Moravy (což zastával zejména [[Lubomír Emil Havlík|L. E. Havlík]]), či zda to byli [[beneficium|beneficiáři]] a hradští úředníci přišlí na Moravu z Čech spolu s Břetislavem.</ref> vyvlastnil jejich majetek („koně i jejich zbroj“) a na jejich místa dosadil své lidi z Čech. Po jeho smrti však nový kníže Vratislav II. systém údělů opět obnovil (tzv. druhé dělení Moravy), a ty pak existovaly až do sjednocení země v r. 1182.

Zvláštní postavení mělo v rámci Moravy [[olomoucké biskupství]], založené Vratislavem roku 1063. Olomoucký biskup býval (na rozdíl od pražského) doslova pravou rukou knížat a králů českých, mocným činitelem v zemi (jediná skutečná [[Léno|lenní]] soustava v našich zemích vznikla právě na statcích a panstvích biskupů z Olomouce).

Na konci 12. století moravské úděly sjednotil během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref>, sjednocení země dokončil markrabě Jindřich Břetislav a tak vzniklo '''[[moravské markrabství|Markrabství moravské]]'''. Po bitvě u Loděnice na Moravskokrumlovsku si Konrád II. Ota [[Starý Knín|knínskou]] dohodou s knížetem Bedřichem podržel markraběcí titul a zároveň uznal vrchní autoritu českého knížete.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 319 a 320.</ref> Poté, co se sám stal českým knížetem, přestal markraběcí titul užívat, v jedné z listin se dokonce představil jako „kníže Čechů, kdysi markrabě moravský“ (''Boemorum dux, quondam marchio Morauie''), čímž dal najevo, že hodnost českého knížete v sobě zahrnuje i panování na Moravě.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 323.</ref> Morava jako jednotná země nicméně nezanikla, její vztahy k Čechám však byly formálně neujasněné až do roku 1348, kdy český král [[Karel IV.|Karel]] z Moravy učinil [[léno]] českého krále.<ref>Sága moravských Přemyslovců, Brno 2006, str. 25; Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava, Praha 1999, str. 52-3.</ref>

Počínaje rokem 1269 se začalo z Moravy vydělovat [[Opavsko|Opavské vévodství]] vytvořené Přemyslem Otakarem II. pro jeho nemanželského syna, vévodu [[Mikuláš Opavský|Mikuláše]].

Markrabství mělo počátkem 14. století své zemské úředníky, z nichž nejstarším a nejpřednějším byl [[zemský hejtman]] (poprvé se uvádí v roce [[1298]]). Zemská obec, reprezentovaná sněmem, se začala na Moravě formovat až v průběhu 14. století. Morava se postupně od vývoje Čech odlišila i tím, že zde déle vydržel institut krajských soudů (tzv. [[cúda|cúd]]).

==== V rámci České koruny (14.−15. století) ====
[[Soubor:Bouzov.jpg|right|thumb|Hrad [[Bouzov (hrad)|Bouzov]]]]
[[Soubor:Stramberk.jpg|thumb|right|[[Štramberk]], občas označovaný za „Moravský Betlém“]]
Jan Lucemburský, nový král Čech a markrabě Moravy, byl nucen vydat české a moravské šlechtě tzv. [[Inaugurační diplom|inaugurační diplomy]] neboli volební kapitulace (pro Moravu byl diplom vydán v červnu [[1311]], půl roku po tom českém), v nichž potvrdil ''všem knížatům království našeho českého a Moravě'' jejich požadavky (byť v okleštěné podobě) – mimo jiné že „...nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad, spojený s důchody...“; dále, že zemskou berni bude král vybírat jen ve zvláštních případech a že nebude šlechtu nutit k vojenským tažením za hranice země (tj. šlechtici měli pouze povinnost zemské hotovosti). Tyto listiny upevnily politickou samosprávu Moravy ve středověku. S Čechami spojovala Moravu osoba společného [[panovník]]a a jeho úřady ([[Česká královská rada|rada]], [[Česká královská kancelář|kancelář]]), [[Generální sněm České koruny|generální sněmy]], společné obyvatelské právo šlechty ([[inkolát]] – šlechta moravská i česká v něm měly přednost před šlechtou z ostatních zemí Koruny), povinnost společné obrany, jednotná církevní organizace (olomoucký a litomyšlský biskup podléhali pražskému arcibiskupovi), některé soudní instituce (mincmistrovský, [[Komorní soud|komorní]], [[Dvorský soud|dvorský]] a později i [[Rada nad apelacemi|apelační]] soud) a částečně i městské právo. Kromě toho měly obě země jednoho společného [[Zemské úřady|zemského úředníka]]: nejvyšší maršálek, 3. nejdůležitější úředník v Čechách, byl zároveň i 2. úředníkem na Moravě.

V roce 1348 český král a římský císař Karel IV. učinil konec nejasnému vztahu Moravy k Čechám a v rámci utvoření soustátí [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] učinil Moravu lénem českého krále, Morava nadále neměla být zcizována z moci českých králů. Markraběti patřila vláda nad částí Moravy (hlavně na jihu), druhou část země ovládal biskup olomoucký. (Opavský vévoda pak byl z Moravy vydělen a měl dokonce, narozdíl od markraběte, i právo [[Horní regál|horního]] a [[Mincovní regál|mincovního regálu]].) Karel též zreformoval moravské soudnictví a do [[Brno|Brna]] a [[Olomouc]]e byly převedeny [[zemské desky]] (zemský sněm střídavě zasedal v obou městech). Na přelomu 14. a 15. století probíhaly [[Moravské markraběcí války|markraběcí války]] mezi bratry [[Jošt Moravský|Joštem]] a [[Prokop Lucemburský|Prokopem]], které zemi dosti zpustošily. V 15. století Moravu nezasáhly příliš významně husitské války (moravská šlechta sice nejprve na [[Čáslavský sněm|čáslavském sněmu]] souhlasila s husitským programem, ale později se ho většina pánů zřekla a přijala v listopadu 1421 Zikmunda Lucemburského za krále), země se však po jejich skončení rozdělila nábožensky stejně jako Čechy.
{{viz též|Husitské války na Moravě}}

Jiří z Poděbrad vydal [[13. leden|13. ledna]] 1464 ''„na poníženou prosbu baronů, šlechticů a obyvatel tohoto markrabství“'' slavnostní listinu, kterou proklamoval nerozlučitelné spojení Čech a Moravy jako dvou rovnoprávných zemí. Markrabství přestalo být chápáno jako české léno a nemělo být už nikdy nikomu postoupeno. V důsledku válek s [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]] a následného chaosu a rozdělené vlády v českých zemích (Morava v letech 1469/1471–1490 spadala, spolu se Slezskem a obojí Lužicí, pod vládu Uher) však listina nebyla fakticky naplněna.

=== Raný novověk ===
[[Soubor:N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD T.G.Masaryka.jpg|right|thumb|Památková rezervace v [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]]]]
V roce 1535 bylo vydáno [[Zřízení zemské markrabství moravského]] a vznikly tak kraje ''novojičínský'', ''olomoucký'', ''brněnský'' a ''hradišťský''.

V 16. století byl nejvyšším zemským orgánem moravský zemský sněm, který měl právo povolovat berně, měl samostatnou moc pokud šlo o zemská práva a zemské [[zákonodárná moc|zákonodárství]] a střežil moravské svobody. V čele země stál královský zemský hejtman s dalšími úředníky. V zahraničí byla Morava chápána téměř jako samostatná [[stavovská republika]].

Počátkem 17. století z iniciativy [[Karel starší ze Žerotína|Karla st. ze Žerotína]] se Moravané poprvé a naposledy odtrhli a dočasně se odklonili nikoliv od Koruny, ale od [[panovník|krále]] (markrabího) Rudolfa II., a vznikla [[konfederace]] Moravy Uher a Rakous, v jejímž čele stál uherský král [[Matyáš II.]] přijatý v roce 1608 za moravského markrabího. Matyáš tehdy přiznal moravským stavům právo zákonodárné, a to i bez souhlasu panovníka-markrabího, dále právo zemského sněmu vypovídat [[válka|válku]] a uzavírat [[mír]] a bránit zemské zřízení i zbraní, kdyby je [[panovník]] porušoval. Tato iniciativa byla výsledkem rozhořčení nad postupem českých stavů a jejich postojem v minulosti k Moravě. Morava vedená Karlem Starším ze Žerotína a Františkem z Ditrichštejna se nejprve odmítla připojit k [[České stavovské povstání|českému stavovskému povstání]]. Spojila se s ním až v roce 1619, kdy v zemi proběhl s pomocí českého stavovského vojska [[převrat]].

[[Bitva na Bílé hoře|Bitvy na Bílé hoře]] se v roce 1620 zúčastnilo na čtyři tisíce mužů moravského vojska (přesněji řečeno, šlo o žoldnéře z německých zemí najaté za peníze moravských stavů), které vedl [[Jindřich z Thurnu mladší]] a [[Jindřich Šlik]].

==== Pobělohorské období ====
[[Soubor:Morava druha polovina 17 stoleti.PNG|thumb|Panství na Moravě ve druhé polovině 17. století <ref>VÁLKA, J.: Dějiny Moravy, 2. díl. Morava reformace, renesance a baroka. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1996. s. 128 - 129</ref>]]
V době pobělohorské bylo v roce 1628 vydáno [[Obnovené zřízení zemské]] pro Moravu (rok předtím pro Čechy), jež zůstalo, s drobnými úpravami, v platnosti až do r. 1848 a zabezpečovalo Habsburkům dědičné právo na české země. Znamenalo tehdy konec stavovských svobod a na tehdejší dobu značné náboženské tolerance.

V rámci nastupujícího absolutismu Ferdinand II. také zřídil nový úřad – [[moravský královský tribunál]] – kterým nahradil dosavadní instituci zemského hejtmana (jakožto jednotlivce). Tribunál, ustanovený v prosinci r. 1636, sídlil zpočátku v Olomouci, ale r. 1642 byl (spolu se zemskými deskami a soudem) přemístěn do Brna, které se tak stalo hlavním městem Moravy. Územně-správní reforma Karla VI. z roku 1714 ustanovila (už stálé) kraje: ''Brněnský'', ''Jihlavský'', ''Znojemský'', ''Olomoucký'', ''Přerovský'' a ''Hradišťský''.

V souvislosti s pronikavými reformami Marie Terezie (zřízení tzv. ''Directoria in publicis et cameralibus'') přestalo roce 1749 moravské markrabství (jakož i ostatní země Koruny české) de facto existovat. Ztratilo i to málo pravomocí, které v pobělohorském období vídeňský dvůr zemi byl ochoten ponechat. V roce 1763 sice panovnice nespokojeným stavům částečně ustoupila (ustavením [[Královské moravské zemské gubernium|královského moravského zemského gubernia]] v čele se zemským hejtmanem, který se stal zároveň předsedou zemských sněmů a zemského výboru), ovšem zemským úředníkům byly (na rozdíl od úředníků, dosazovaných z centra do všech nižších a středních úřadů a do značné části úřadů zemských) jejich pravomoci stále oklešťovány. Radikální Josef II. pak zemské úřady proměnil v čistě zeměpanské úřady a zemští (stavovští) úředníci měli pouze čestné funkce.

Roku 1758, za sedmileté války, znovu vpadl na Moravu pruský král Fridrich II., ovšem kvůli potížím se zásobováním, úspěšné obraně Olomouce a prohrané [[bitva u Domašova|bitvě u Domašova]] byl nucen se bez úspěchu stáhnout.

Roku 1777 je [[olomouc]]ké [[biskupství]] povýšeno na [[arcibiskupství]], namísto proponovaného biskupství v Opavě pak byl zřízen generální [[vikariát]]. V letech 1782–[[1783|83]] Josef II. sloučil státní správu Moravy a [[České Slezsko|Rakouského Slezska]] v [[Země Moravskoslezská|Zemi moravskoslezskou]], spravovanou [[moravskoslezské gubernium|moravskoslezským guberniem]] se sídlem v Brně, přičemž stavovské instituce obou zemí zůstaly zachovány. I nadále byla Morava rozčleněna na 6 krajů. Josef II. zároveň roku 1783 začlenil území tzv. [[Moravské enklávy ve Slezsku|moravských enkláv ve Slezsku]] pod Opavský kraj, který byl jedním ze slezských krajů. I nadále však byla tato území spravována dle moravských zákonů.

Císař Leopold II. svým reskriptem v roce 1790 svolal a obnovil [[zemský sněm]] Moravského markrabství (čímž vlastně rušil předchozí reformy svého bratra). Sněmu předsedal [[sněmovní direktor]] a moravskoslezský [[gubernátor]]. Moravskému zemskému sněmu byla navrácena moc zákonodárná a vládní, zatímco moc výkonnou si podržely zeměpanské úřady panovníka.

=== Novověk ===
==== V letech 1850–1918 ====
[[Soubor:Schoberova mapa Moravy a Slezska (1888).jpg|right|thumb|Schoberova mapa Moravy a [[Rakouské Slezsko|Slezska]] z roku 1888]]
[[Soubor:Morava.1897.jpeg|right|thumb|Mapa administrativního členění Moravy a Slezska z roku 1897]]

K [[1. leden|1. lednu]] 1850 bylo zrušeno moravskoslezské gubernium a Morava se Slezskem byly opět plně samostatnými korunními zeměmi. Zároveň došlo ke vzniku dvou zemských místodržitelství: moravského a slezského. V rámci [[centralizace]] se Moravské markrabství podobně jako jiné země mocnářství stalo korunní zemí mocnáře a [[provincie|provincií]] [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]].

Území stávajících moravských enkláv ve Slezsku nadále tvořilo (až do roku [[1928]]) specifické správní území. Na jedné straně bylo spravováno slezskými orgány v rámci nově vzniklých slezských [[okres]]ů, avšak platily zde moravské zemské zákony, daně odtud byly odváděné na Moravu a rovněž se jednalo o jeden z moravských volebních okresů. V rámci správní reformy vznikly na Moravě dva kraje (''Brněnský'' s dvanácti [[okres]]y a [[statutární město|statutárním městem]] Brnem a ''Olomoucký'' s třinácti okresy a statutárním městem [[Olomouc]]í).

V rozsáhlých [[okres]]ech existovaly expozitury okresních [[hejtmanství]] (Břeclav – expozitura okresního hejtmanství v [[Hustopeč]]i; Moravské Budějovice – expozitura okresního hejtmanství ve Znojmě; Staré Město pod Sněžníkem – expozitura okresního hejtmanství v Šumperku; Moravská Ostrava – expozitura okresního hejtmanství v Místku; Strážnice – expozitura okresního hejtmanství v Uherském Hradišti).

V únoru 1861 byly přijata [[Únorová ústava]], která podávala soubor zemských zřízení. Působnost nového zemského sněmu Moravského markrabství a moravského zemského výboru byla taxativně vymezena v oblasti [[zákonodárství|zákonodárné]] a správní. V čele zemského výboru stál opět moravský zemský [[zemský hejtman|hejtman]]. Výbor měl výkonnou a samosprávnou funkci. Zemský [[místodržitel]] nebyl však odpovědný zemskému sněmu. V této době jsou kraje zrušeny a nahrazuje je 76 ''„smíšených“'' [[okres]]ů a 2 [[statutární město|statutární města]] ([[Brno]] a [[Olomouc]]).

V roce 1865 v rámci programu [[federalizace]] Rakouské monarchie byla ústava zrušena a Vídeň zahájila přímé jednání se zemskými sněmy včetně sněmu Moravského markrabství. Dva roky poté byla přijata nová [[Prosincová ústava]] liberálního ducha, ale bez federalistického pojetí. [[Zemský sněm]] Moravského markrabství v čele se zemským [[zemský hejtman|hejtmanem]] měl 151 poslanců. Moravský zemský výbor, jemuž předsedal rovněž zemský hejtman, se ve svých referátech staral o zemskou správu, zemský majetek a podniky, zemědělství živnosti a průmysl, zdravotnictví, bezpečnost, vojenské záležitosti v zemi, vzdělání, vědu, literaturu a umění, veřejné stavby a dopravu a zemské daně. O další tři roky později došlo opět k reformě okresů; jejich počet se snížil na 30 a doplnilo je 6 [[statutární město|statutárních měst]] (Brno, Olomouc, [[Jihlava]], [[Znojmo]], [[Uherské Hradiště]] a [[Kroměříž]]). Do roku 1908 vznikly další 4 okresy. Toto uspořádání s malými změnami trvalo až do roku [[1928]].

Území [[okres]]ů se dále členilo na [[soudní okres]]y (některé z nich byly rozděleny mezi 2 i více politických okresů). Správu smíšených a později politických [[okres]]ů řídilo okresní [[hejtmanství]] včele s [[okresní hejtman|hejtmanem]].

==== V letech 1918–1939 ====
[[Soubor:Ostrava, Bazilika Božského spasitele - zadní pohled na hlavní loď.JPG|right|thumb|[[Katedrála Božského Spasitele]] v Ostravě]]
Roku [[1918]] se Morava jako [[Země Moravská|Země moravská]] stala součástí [[Československo|Československa]], přičemž [[29. říjen|29.]] a [[30. říjen|30. října]] vyhlásili [[Němci|němečtí]] poslanci v pohraničí [[autonomie|autonomní]] celky požadující nezávislost na Československu a připojení k [[Německé Rakousko|Německému Rakousku]]. Na území Moravy zasahovaly tyto celky:
* [[Sudetsko]] ''(Sudetenland)'', severovýchod Čech včetně [[Orlické hory|Orlických hor]], severozápad Moravy a západ [[České Slezsko|Českého Slezska]], s centrem v [[Opava|Opavě]]
* [[Německá jižní Morava]] ''(Deutschsüdmähren)'', jih Moravy s centrem ve [[Znojmo|Znojmě]] – představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s [[Dolní Rakousy|Dolními Rakousy]]
Československo obnovilo územní integritu s těmito celky bleskovou vojenskou akcí, při níž byly během prosince 1918 prakticky bez odporu obsazeny a přestaly existovat.

Se vznikem Československa zanikla podle [[Prozatímní ústava|ústavy Československé republiky]] autonomie Moravy a byl zrušen [[zemský sněm]], Moravě však zůstala omezená [[samospráva]]. Tatáž ústava také předpokládala nové administrativní členění státu na menší [[župa|župy]], které by nahradily stávající členění na země. Župy pak zřídil zákon č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“ ze dne 29. února 1920. V případě Moravy jejich hranice nerespektovaly stávající hranici Moravy a [[České Slezsko|Slezska]], zatímco moravská hranice s Čechami i Slovenskem měla být nadále respektována. Župní zřízení však [[Československá strana lidová|lidová strana]] (silná hlavně na Moravě) a zejména [[Československá národní demokracie|národní demokracie]] odmítaly a také v jiných stranách byli jejich moravští poslanci (narozdíl od slezských a slovenských) proti tomuto uspořádání. Místní tisk poukazoval na to, že by Morava jako historický útvar se staletou tradicí zanikla.

[[Soubor:Neuskutečněné župní rozdělení Moravy a Českého Slezska z roku 1920.png|right|thumb|Neuskutečněný návrh na rozdělení Moravy a [[České Slezsko|Českého Slezska]] na župy z roku 1920]]

[[Soubor:Země Moravskoslezská na mapě dnešního Česka.png|thumb|right|[[Země Moravskoslezská]] ''(vyznačena zeleně, žlutě a červeně)'' na mapě dnešního [[Česká republika|Česka]]]]

Definitivní [[Československá ústava (1920)|ústava]] ([[1920]]) rozhodla proti zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému [[Národní shromáždění Republiky Československé|Národnímu shromáždění Republiky Československé]], složenému z poslanecké sněmovny a senátu, a potvrdila neexistenci zemských sněmů. V čele Moravy nadále stál [[zemský výbor]] a [[Zemská správa politická]] ''(zemský úřad)'' v jejíž čele stál [[prezident Zemské správy politické]].

[[31. července]] 1920 byla k ČSR připojena malá část Dolních Rakous ([[Valticko]] a území jižně od [[Lanžhot]]u – tzv. [[Dyjský trojúhelník]]) a začleněna do moravských politických okresů. Na zač. r. [[1925]] byla pak převedena osada [[Nedvězíčko]] do Čech.

Pro vzrůstající odpor byla realizace župního zákona v české části republiky stále odkládána, až byla nakonec roku [[1927]], po vlně protestů a petičních akcí, opuštěna myšlenka nahradit historické země župami. Zákonem č. 125/1927 Sb. „o organisaci politické správy“ se pak s účinností od [[1. prosinec|1. prosince]] [[1928]] stala Morava částí nově zřízené [[Země Moravskoslezská|země Moravskoslezské]], která byla jednou ze čtyř samosprávných [[Země Československé republiky|zemí]], na které se území Československa dělilo. Důvodem pro vznik země Moravskoslezské byla nejen relativně malá rozloha Českého Slezska, ale také snaha omezit politický vliv zdejších [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] a [[Těšínsko|těšínských]] [[Poláci|Poláků]] (v případě župního zřízení by totiž v obou slezských župách měli Němci naprostou většinu). Centrem nově zřízené Země Moravskoslezské se stalo Brno, v němž sídlil Zemský úřad pro zemi Moravskoslezskou a šedesátičlenné [[zemské zastupitelstvo]] v čele se [[zemský prezident|zemským prezidentem]], jenž stál zároveň včele dvanáctičlenného [[zemský výbor|zemského výboru]]. Nejvyšším článkem územní samosprávy byla zemská samospráva. Zároveň se vznikem země Moravskoslezské došlo na území bývalé země Moravské také k úpravě správního členění v podobě odebrání postavení statutárního města Jihlavě, [[Kroměříž]]i, Uherskému Hradišti a Znojmu. Území těchto měst byla spojena s politickými okresy, které je dosud obklopovaly. Zároveň došlo k zániku dosavadních [[Moravské enklávy ve Slezsku|Moravských enkláv ve Slezsku]] jakožto specifického správního území. Na území bývalé země Moravské tak nyní existovalo 36 politických okresů (v říjnu 1935 pak přibyl nový politický okres Zlín) a statutární města Brno a Olomouc.

[[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]] z roku 1938 byly z Moravskoslezské země vytrženy rozsáhlé převážně německojazyčné oblasti na [[sever]]u (většina území začleněna do německé župy [[Sudetenland]], menší část – [[Hlučínsko]] – se stala součástí [[Pruské Slezsko|pruské provincie Slezsko]]; část území na [[Těšínsko|Těšínsku]] připojilo [[Polsko]], po jehož obsazení bylo území rovněž připojeno k pruské provincii Slezsko), a jihu (tato oblast byla začleněna do [[Sudetoněmecká území|Sudetoněmeckých území]], a od 15. dubna 1939 do [[Zemské hejtmanství Dolní Podunají|Zemského hejtmanství Dolní Podunají]], které bylo 1. května 1939 přeměněno v [[Říšská župa Dolní Podunají|říšskou župu Dolní Podunají]]).

[[Soubor:Morava-Slezsko.okresy.1938.png|thumb|right|Správní dělení Země moravskoslezské 1938]]

==== Německá okupace ====
15. března [[1939]] byl zbytek českých zemí obsazen [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] a 16. března začleněn do [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]], jehož součástí byl až do osvobození. Už předtím, v dubnu t.r. (tedy ještě za formálně nezávislého Česko-Slovenska) započala na Moravě výstavba [[Nacistické Německo|německé]] [[exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav]], jež měla, mimo jiné, napomoci rychlejší germanizaci Moravy.

K [[1. listopad]]u [[1940]] protektorátní vláda [[s:Vládní nařízení o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně|svým nařízením č. 388/1940 „O některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“]] připojila k zemi Moravskoslezské některé okrajové oblasti východních a jihovýchodních Čech v oblasti [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchoviny]]. Důvodem pro tyto změny byl především tlak obyvatelstva německého ostrůvku na Jihlavsku <ref>{{Citace monografie| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Dějiny Moravy 4
| vydavatel = Muzejní a vlastivědná společnost v Brně
| místo = Brno
| rok = 2004
| isbn = 80-7275-044-5
| kapitola = Život v protektorátu
| strany = 185
| jazyk = čeština
}}
</ref>. Jednalo se o soudní okresy Polná, Štoky (k němuž byla připojena východní část soudního okresu Německý Brod), které byly začleněny do politického okresu Jihlava; soudní okres Přibyslav (k němuž byla připojena i severovýchodní část soudního okresu Německý Brod), který byl začleněn do politického okresu Nové Město na Moravě; protektorátní část politického okresu Jindřichův Hradec, který byl začleněn k nově zřízenému politickému okresu Telč (okresní úřad sem byl přeložen z [[Dačice|Dačic]], které sice ještě náležely k protektorátu, ale byly těsně u jeho hranic); a jihovýchodní část politického okresu Polička, která byla v rámci Moravy začleněna do soudního okresu Kunštát v politickém okrese Boskovice.

Koncem dubna [[1942]] byly práce na výše zmíněné exteritoriální dálnici přerušeny a již nikdy se nepokračovalo v její výstavbě. Během protektorátu prováděli nacisté na území Moravy organizovaný útisk a terorizování obyvatelstva. Brzy po obsazení zbytku českých zemí byly vypáleny například [[synagoga|synagogy]] v Brně, Jihlavě a Olomouci. Po uzavření [[Češi|českých]] vysokých škol koncem roku [[1939]] byla řada vysokoškolských budov a kolejí přeměněna na věznice (například [[Kounicovy koleje]] v Brně) nebo úřadovny [[Gestapo|Gestapa]] (například budova [[Právnická fakulta Masarykovy univerzity|Právnické fakulty Masarykovy univerzity]] v Brně).

==== V letech 1945–1948 ====
Po osvobození došlo k obnovení země Moravskoslezské a jejího původního členění na politické okresy ke stavu ze září 1938. Odchylkou od původního stavu bylo nové statutární město [[Moravská Ostrava]] (od roku [[1946]] Ostrava), vzniklé jako městský okres roku 1941, dále uznání protektorátní vládou provedeného začlenění téměř celého soudního okresu Frýdku a nepatrné části soudního okresu [[Okres Moravská Ostrava|Moravská Ostrava]] do politického okresu Místek a [[městys]]u [[Líšeň|Líšně]] ke statutárnímu městu [[Brno|Brnu]], a obnovení postavení statutárního města Opavě spojené s připojením 3 sousedních obcí k městu k [[1. leden|1. lednu]] 1946<ref>http://is.muni.cz/th/145986/ff_b/Vytisk-Opava1945-48.pdf</ref>. V reakci na požadavek obnovení slezské samosprávy došlo ke vzniku [[Slezská expozitura země Moravskoslezské|Slezské expozitury země Moravskoslezské]] se sídlem v [[Ostrava|Ostravě]], do níž byly vedle území původního [[České Slezsko|Českého Slezska]] začleněny také původně moravské politické [[okres]]y Nový Jičín, Moravská Ostrava a Místek.

Po parlamentních volbách, které proběhly 26. května [[1946]], získali komunisté vliv také v zemi Moravskoslezské. Výsledky voleb se promítly i do vedení a činnosti národních výborů, včetně Zemského národního výboru pro zemi Moravskoslezskou, jehož novým předsedou se stal 31. července 1946 člen [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a šéfredaktor jejího moravského deníku Rovnost [[František Píšek]], čímž se stal zemský národní výbor podstatně poslušnějším nástrojem převážně komunistické československé vlády.

==== Období po r. 1948 ====
Po [[Únor 1948|únoru 1948]] začal nový komunistický režim pracovat na správní reorganizaci Československa. Výsledkem bylo, kromě jiného, zrušení zemského zřízení a rozčlenění republiky na kraje. Podobu krajského zřízení schválila vláda republiky v listopadu 1948. Rozhodla o zřízení 13 krajů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a šesti krajů na Slovensku. [[Národní shromáždění Československé republiky]] změny odsouhlasilo a zavedlo úplnou centralizaci správního aparátu.

1. ledna 1949 bylo území Československa rozděleno mezi nově vzniklé kraje, které s výjimkou [[Slovensko|slovenské]] hranice nerespektovaly dřívější historické hranice zemí. Země Česká i Moravskoslezská tak zmizely z mapy Československa jako správní celky. Země Moravskoslezská byla rozdělena na kraj [[Brněnský kraj|Brněnský]], [[Gottwaldovský kraj|Gottwaldovský]], [[Jihlavský kraj|Jihlavský]], [[Olomoucký kraj (1949-1960)|Olomoucký]] a [[Ostravský kraj|Ostravský]]; několik obcí se stalo součástí kraje [[Českobudějovický kraj|Českobudějovického]] a [[Pardubický kraj (1949-1960)|Pardubického]]. Nejvíce zemské hranice nerespektoval kraj Jihlavský, zasahující hluboko do Čech.

9. dubna 1960 Národní shromáždění schválilo zákon o reorganizaci územní správy, jímž se rušilo členění platné od roku 1949. Vstoupil v platnost 1. července 1960 a výrazně se jím snižoval počet krajů, přičemž ani nové rozdělení nekopírovalo historické hranice. Na základě této reformy byla převážná část území někdejší země Moravskoslezské přerozdělena mezi kraje [[Jihomoravský kraj (1960-1999)|Jihomoravský]] (jehož součástí se stala i osada [[Jobova Lhota]], historicky patřící k Čechám) a [[Severomoravský kraj|Severomoravský]], zatímco území na severozápadě Moravy a okolí [[Svitavy|Svitav]] a [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]] bylo začleněno do [[Východočeský kraj|kraje Východočeského]] (roku [[2000]] bylo začleněno do [[Pardubický kraj|kraje Pardubického]]) a území na jihozápadě Moravy (Dačicko) ke [[Jihočeský kraj (1960-1999)|kraji Jihočeskému]]. S výjimkou katastrálních území [[Vesce u Počátek]], [[Prostý]] a [[Horní Vilímeč]], které nyní náležejí k českému městu [[Počátky]] v [[Kraj Vysočina|kraji Vysočina]]), bylo toto území po roce 2000 přičleněno ke [[Jihočeský kraj|kraji Budějovickému, dnes Jihočeskému]].

Za [[Pražské jaro 1968|pražského jara]] v roce 1968 byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené [[Společnost pro Moravu a Slezsko|Společnosti pro Moravu a Slezsko]] podán „Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky“, která se měla stát trojdílnou [[federace|federací]] tří rovnoprávných státoprávních subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Návrh však přijat nebyl a stát byl uspořádán federativně na [[národnost]]ním principu dvou hlavních národů Čechů a Slováků. Parlamentem [[Česká socialistická republika|České socialistické republiky]] se stala [[Česká národní rada]], již tvořili poslanci z Čech, Moravy i Slezska.

[[Federální shromáždění]] dne 9. května 1990 přijalo usnesení, které odsoudilo zrušení Země Moravskoslezské a vyslovilo v něm pevné přesvědčení, že „nové ústavní uspořádání republiky, které vzejde z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví“<ref>http://psp.cz/eknih/1986fs/slsn/usneseni/u0212.htm</ref>. Poslanci moravských politických stran zvolení v prvních svobodných volbách předložili návrh zákona na obnovení zemského zřízení. Předsednictvo ČNR, kde mělo převahu [[Občanské fórum]], jej však ve výborech zamítlo. Zejména počátkem 90. let pak proběhly ještě další snahy o obnovu Moravy jako autonomní země, ty však vyšly naprázdno. Československo se roku 1992 [[Zánik Československa|rozpadlo]] a roku 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice, čímž se některé moravské pozemky včetně osady [[U Sabotů]] staly součástí Slovenska.

1. ledna 2000 vstoupil v platnost zákon, který vytvořil na území České republiky 14 krajů (územních samosprávných korporací), jež opět nerespektují historické zemské hranice.

== Znak a vlajka ==
[[Soubor:Moravia coat of arms.jpg|right|thumb|Polepšený znak Moravy (1462)]]

{{podrobně|Vlajka Moravy}}
[[Znak (heraldika)|Znakem]] Moravského markrabství byla od druhé pol. 13. století červenostříbrně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunkou položená na modrý štít. Na základě erbovního listu  císaře [[Fridrich III. Habsburský|Fridricha III.]] z r. 1462, vydaného na znak vděčnosti za vojenskou pomoc [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Kunštátu a Poděbrad]] byl znak na žádost moravského zemského hejtmana [[Jindřich z Lipé|Jindřicha z Lipé]] polepšen změnou stříbrného šachování na zlaté. Toto polepšení však český král jakožto lenní pán neuznal a nepřijal jej ani zemský sněm. Až r. 1628 bylo potvrzeno Ferdinandem II. (v souvislosti s vydáním Obnoveného zřízení zemského a snahou o definitivní ustavení habsburského rodu jako dědičného pána země). Následně byly používány obě barevné varianty. Moravský zemský sněm z roku 1848 („selský sněm“) se usnesl na používání zlatočerveného šachování, což potvrdilo r. 1849 i 1888 Ministerstvo vnitra. Ve velkém a středním habsburském znaku však bylo stabilně používáno původní stříbrnočervené šachování a to až do [[1915]], kdy bylo ve středním znaku změněno na zlatočervené. Od roku 1918 se přešlo na výlučné používání původní stříbrnočervené moravské orlice v modrém poli, neboť vychází z tradičních slovanských barev – červené, bílé a modré. Z právního hlediska bylo pak stříbrnočervené šachování v moravském znaku výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb.

Stříbrnočervená moravská orlice je dnes součástí [[Státní znak České republiky|velkého státního znaku České republiky]], jakož i znaků krajů Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského, Moravskoslezského, Pardubického a Vysočiny (Jihočeský kraj, i když zahrnuje část historického mor. území, ve svém znaku orlici nemá). Jihomoravský kraj kromě stříbrnočervené orlice užívá ve čtvrceném znaku uděleném roku [[2004]] také zlatočervenou variantu moravské orlice, která je umístěna ve čtvrtém poli. Stříbrnočervená orlice je též součástí městských znaků čtyř moravských měst: [[Jevíčko|Jevíčka]], [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]], [[Olomouc]]e a [[Znojmo|Znojma]].

Vlajka Moravy – schválena též sněmem z r. 1848 – byla obdélníkového tvaru s poměry délky a šířky 3:2 s dvěma stejně širokými vodorovnými pruhy. Horní pruh byl žlutý a dolní červený. Barvy vlajky byly odvozeny ze zlatočervené varianty šachování moravské orlice. Používala se do konce [[1. světová válka|1. sv. války]] a to především moravskými Němci. Československá republika používání zemských vlajek zrušila.

Vlajka Moravy je barvami, uspořádáním i poměrem stran totožná s nynější [[Vlajka hlavního města Prahy|vlajkou hlavního města Prahy]].

== Reference ==
<references/>

== Související články ==

* [[Čechy]]
* [[České Slezsko]]
* Velkomoravská říše
* [[Moravské markrabství]]
* [[Země Moravskoslezská]]
* [[Slezská expozitura země Moravskoslezské]]
* [[Moravsko-slezská hranice]]
* [[Moravská církevní provincie]]
* [[Moravané#Po roce 1989|Moravané]]
* [[Moravské hnutí]]
* [[Moravština]]
* [[Seznam vládců Moravy]]

== Externí odkazy ==
* [http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=2000&lang=cs&z_width=2000&z_newwin=1&map_root=2vm&map_region=mo# Mapa Moravy a Českého Slezska ze druhého vojenského mapování]
* [http://dalsimoravak.bloguje.cz/289840_item.php Detailní přehled průběhu moravsko-české hranice v roce 1948 na současných topografických mapách měřítka 1:50 000]

{{Commonscat|Moravia}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Morava]]
[[Kategorie:České země]]
[[Kategorie:Země Československa]]