Mystika - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „500“ textem „500“

2015-06-10T23:04:57Z

Nahrazení textu „500“ textem „500“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 23:04
Řádka 39:		Řádka 39:
	* jako projev a zkušenost ''osobní lásky'' k Bohu ([[Augustinus\|Augustin]], [[Bernard z Clairvaux]]);		* jako projev a zkušenost ''osobní lásky'' k Bohu ([[Augustinus\|Augustin]], [[Bernard z Clairvaux]]);
	* jako výsledek úplného ''ztišení a vyloučení'' všech představ a obrazů ([[Mistr Eckhart]]).<ref name="RGG"/>		* jako výsledek úplného ''ztišení a vyloučení'' všech představ a obrazů ([[Mistr Eckhart]]).<ref name="RGG"/>
-	Úvahy o mystických tématech v křesťanství začínají alegorickým výkladem Bible a navazují tak na Filóna. Zatímco v Novém zákoně převažuje důraz na jednání a vztahy, [[novoplatónismus\|novoplatónské]] vlivy vedou ke spekulacím o Bohu, jehož však nelze poznat smyslovými prostředky a o němž podle [[negativní teologie]] nelze ani nic kladného vypovídat. Člověku zbývá jen „záporná cesta“ (''via negativa'') výpovědí o tom, čím Bůh ''není''. Jedním ze zakladatelů křesťanské mystiky v tomto smyslu je [[Pseudo-Dionýsios Areopagita]], který kolem roku [[500]] napsal knihy ''O Božích jménech'' a ''O mystické teologii''. Vycházel z [[Plótinos\|Plótina]] a [[Proklos\|Prokla]], jejichž myšlenky spojil s biblickými obsahy a tak ukázal, že Bůh není viditelný ani poznatelný, leda ze svého [[zjevení]]. Člověk, který se usebere a ztiší, aby ho vnější vjemy nerušily, může však dospět ke zkušenosti setkání, které není zprostředkováno žádnými představami ani obrazy. Toto pojetí mystiky pak postupně převládlo ve vrcholném a pozdním středověku.<ref name="RGG"/>	+	Úvahy o mystických tématech v křesťanství začínají alegorickým výkladem Bible a navazují tak na Filóna. Zatímco v Novém zákoně převažuje důraz na jednání a vztahy, [[novoplatónismus\|novoplatónské]] vlivy vedou ke spekulacím o Bohu, jehož však nelze poznat smyslovými prostředky a o němž podle [[negativní teologie]] nelze ani nic kladného vypovídat. Člověku zbývá jen „záporná cesta“ (''via negativa'') výpovědí o tom, čím Bůh ''není''. Jedním ze zakladatelů křesťanské mystiky v tomto smyslu je [[Pseudo-Dionýsios Areopagita]], který kolem roku 500 napsal knihy ''O Božích jménech'' a ''O mystické teologii''. Vycházel z [[Plótinos\|Plótina]] a [[Proklos\|Prokla]], jejichž myšlenky spojil s biblickými obsahy a tak ukázal, že Bůh není viditelný ani poznatelný, leda ze svého [[zjevení]]. Člověk, který se usebere a ztiší, aby ho vnější vjemy nerušily, může však dospět ke zkušenosti setkání, které není zprostředkováno žádnými představami ani obrazy. Toto pojetí mystiky pak postupně převládlo ve vrcholném a pozdním středověku.<ref name="RGG"/>
	Za „zlatý věk“ křesťanské mystiky se pokládá 12. a 13. století, kdy působili např. [[Bernard z Clairvaux]] (1090-1152), [[Hildegarda z Bingenu]] (1098 – 1179), [[František z Assisi]] (1181-1226), [[Mechtilda z Magdeburku]] (1210 – 1285), [[Mistr Eckhart]] (asi 1260 – 1328), [[Kateřina Sienská]] (1347 – 1380) a další. [[Meditace]] a mystika hrají pak velkou roli v soukromé zbožnosti tzv. [[devotio moderna]] 14. a 15. století. Další vrcholy křesťanské mystiky tvoří španělští řeholníci [[Terezie z Avily]] (1515 – 1582) a [[Jan od Kříže]] (1541 – 1591), ale také protestanti [[Jakob Böhme]] (1575 – 1624) nebo [[Jan Amos Komenský]] (1592 – 1670), jejichž náboženský odkaz vyústil do [[pietismus\|pietismu]].		Za „zlatý věk“ křesťanské mystiky se pokládá 12. a 13. století, kdy působili např. [[Bernard z Clairvaux]] (1090-1152), [[Hildegarda z Bingenu]] (1098 – 1179), [[František z Assisi]] (1181-1226), [[Mechtilda z Magdeburku]] (1210 – 1285), [[Mistr Eckhart]] (asi 1260 – 1328), [[Kateřina Sienská]] (1347 – 1380) a další. [[Meditace]] a mystika hrají pak velkou roli v soukromé zbožnosti tzv. [[devotio moderna]] 14. a 15. století. Další vrcholy křesťanské mystiky tvoří španělští řeholníci [[Terezie z Avily]] (1515 – 1582) a [[Jan od Kříže]] (1541 – 1591), ale také protestanti [[Jakob Böhme]] (1575 – 1624) nebo [[Jan Amos Komenský]] (1592 – 1670), jejichž náboženský odkaz vyústil do [[pietismus\|pietismu]].
	Mystické směry ve [[východní křesťanství\|východním křesťanství]] navazovaly zejména na tradici řeckého křesťanského platónismu. Jedním z hlavních byl [[hésychasmus]] (řec. ''hésychia'' – klid, ticho) se střediskem na hoře [[Athos]]; jeho představiteli byli [[Gregórios Palamas]] (1296 – 1395) či v novější době [[Paisij Veličkovskij]] (1722 – 1794).		Mystické směry ve [[východní křesťanství\|východním křesťanství]] navazovaly zejména na tradici řeckého křesťanského platónismu. Jedním z hlavních byl [[hésychasmus]] (řec. ''hésychia'' – klid, ticho) se střediskem na hoře [[Athos]]; jeho představiteli byli [[Gregórios Palamas]] (1296 – 1395) či v novější době [[Paisij Veličkovskij]] (1722 – 1794).

Sysop: 1 revizi

2013-07-25T08:08:14Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 25. 7. 2013, 08:08

Sysop: Nahrazení textu

2012-06-01T11:01:52Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor: Barna da Siena. Mystic Marriage of st Catherine. Boston MFA.jpg|thumb|upright=1.2| Mystický sňatek sv. Kateřiny Sienské (Barna da Siena, asi 1340)]]
'''Mystika''' (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
# v užším slova smyslu [[náboženství|náboženská]] praxe, která se odpoutává od [[vnímání|smyslového vnímání]] a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s [[Bůh|Bohem]] nebo božským;
# v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence;
# v moderní době nejrůznější způsoby vytržení nebo vybočení z účelové každodennosti, k prožitkům zklidnění, hloubky, celistvosti a podobně;
# často [[Pejorativum|pejorativně]] ('''mysticismus''') - zastírání nevědomosti nebo zatemňování skutečnosti předstíraným tajemstvím.
[[Soubor: Mantras caved into rock in Tibet.jpg|thumb|upright=1.6| Mantry vyryté v kameni (Tibet)]]
== Charakteristika ==
Jevy a zkušenosti, které označujeme jako mystické, jsou natolik rozmanité, že mystiku nelze definovat. Podle [[Gershom Sholem|G. Sholema]] „neexistuje nějaká mystika vůbec, ale jen různé mystiky – židovská, křesťanská, hinduistická, buddhistická nebo islámská“, každá z nich je utvářena svým vlastním kulturním okruhem a prostředím.<ref name="ER"> M. Eliade (ed.), ''Encyclopedia of religion'' I-XXVI. New York: Macmillan 1987. Heslo Mysticism, Vol. 10, p. 245-261. </ref>
Vztah mezi mystikou a náboženstvím, jakkoli úzký, není ovšem nijak jednoduchý. Na počátku velkých náboženských hnutí stojí osobní zkušenosti, které lze označit jako mystické. Působení velkých náboženských zakladatelů, [[Mojžíš]]e, [[Gautáma Buddha|Gautáma Buddhy]], [[Ježíš z Nazaretu|Ježíše z Nazaretu]] nebo [[Mohamed]]a, začíná obdobím příprav, kdy odcházejí do samoty a na poušť, kdy se postí a přijímají zjevení, které potom hlásají a šíří. Podobné zkušenosti zmiňuje ale také například Martin Luther, [[René Descartes]] nebo [[Blaise Pascal]]. Jakmile se z nich však vyvine určité náboženské hnutí, které se nutně upevňuje také v [[instituce|institucích]], jsou další osobní zkušenosti tohoto druhu v jistém napětí s učením a zákony těchto hnutí. Mohou být zdrojem obnovy a reformy, ale mohou být také odmítnuty a jejich hlasatelé pronásledováni.<ref name="RGG"/>
[[William James]] charakterizuje mystiku čtyřmi charakteristickými rysy:
# Obsah mystické zkušenosti ''nelze vyjádřit slovy''. Mystikové své zážitky sice popisují, shodují se však v tom, že žádný popis nevyčerpá jejich obsah.
# Mystická zkušenost sice nepřináší žádné teoretické vědění, přesto má povahu ''osvícení'' a náhledu, mystikové zpravidla hovoří o celku světa.
# Mystik vnímá svoji úlohu jako ''pasivní''; ať se jakkoli připravuje a cvičí, zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná.
# Mystické zkušenosti jsou ''přechodné'', přicházejí a odcházejí.
# L. Dupré k tomu dodává, že mystická zkušenost ''integruje'' různé oblasti života a překračuje různé hranice.<ref name="ER"/>
Podle převládajícího typu mystické „cesty“ rozlišuje Dupré
# mystiku vlastní osoby, Já (Védy);
# mystiku prázdnoty (nirvána);
# mystiku obrazů a obraznosti (rané a východní křesťanství);
# mystiku osobní lásky (středověké a novověké křesťanství, súfismus);
# [[eschatologie|eschatologickou]] mystiku posledních věci (židovství);
# mystiku přírody a Vesmíru.<ref name="ER"/>
== Původ ==
[[Soubor: Giovanni di Paolo Saint Catherine of Siena Exchanging Her Heart with Christ.jpg|thumb|upright=1.2| Sv. Kateřina si vyměňuje srdce s Kristem (G. di Paolo, 1460)]]
Řecké slovo ''mystikos'' (plurál ''ta mystika'') původně označuje všechno, co souvisí s tajným kultem a zasvěcením (''mystérion'' - tajný kult pouze pro zasvěcené, ''mystés'' – zasvěcenec a ''myeó'' - uvádět do tajemství, zasvěcovat), a odvozuje se od slovesa ''myó'', zavírat oči a ústa. Naznačuje tedy jak uzavřenost mystického společenství, tak pasivitu mlčícího účastníka a vyloučení všech vnějších rušivých vlivů. ''Myó'' ve významu zavřených očí se vyskytuje už u [[Homér]]a, mystéria v uvedeném významu poprvé a to kriticky u [[Hérakleitos|Hérakleita]] (zl. 14). ''Mystérion'' později znamená i tajemství vůbec.<ref name="LS"> Liddell – Scott, ''Greek-English lexicon''. Oxford 1968. </ref>
V archaických společnostech se účastníci slavností dostávali do „vytržení“ z běžné zkušenosti pomocí [[půst|postů]], tance, zpěvu, sexuality, případně i psychotropními látkami. Souběžně s objevem „vnitřního světa“ a s individualizací člověka v tzv. [[Osová doba|osové době]] začíná člověk cítit svoji osamělost, cizotu vůči vnějšímu světu a touží po způsobech, jak je překonat. V této situaci vzniká ve velkých civilizacích Indie, Číny a Řecka mystika v pravém slova smyslu, individuální mystický zážitek bez nápadných vnějších projevů, podporovaný tichem, naprostým soustředěním a nanejvýš monotónní recitací a opakováním modliteb (jako indické [[mantra|mantry]] nebo modlitba [[Růženec|Růžence]]). V řecké mystice se rozlišují tři kroky na mystické cestě: očištění (''katharsis''), osvícení (''ellampsis'' nebo ''epopteia'') a sjednocení (''henósis'').<ref name="RGG"> ''Religion in Geschichte und Gegenwart'' I.-V. Tübingen: J. C. B. Mohr 1960. Heslo „Mystik“, Bd. IV., S. 1237-1262 </ref>
Platón popisuje „oheň poznání a rozumu“, který „při nejvyšším úsilí, jakého je lidská síla schopna“ nakonec „vyšlehne“; je tedy sice nesdělitelný, nicméně má povahu poznání a jasu.<ref>''Sedmý list'', 344b. </ref> Na to navázala [[orfismus|orfická]] mystika „vysvobození“ a [[novoplatónismus|novoplatónská]] spekulativní mystika ([[Plótinos]], [[Proklos]]), která silně ovlivnila starší mystiku křesťanskou. Mystické zkušenosti tedy mohou sahat od setkání s absolutnem neosobním ([[taoismus]], [[buddhismus]], [[pantheismus]]) až po sjednocení svrchovaně osobní lásky ([[Bhagavadgíta]], [[Píseň písní]], křesťanská mystika, [[súfismus]]).<ref name="RGG"/>
== Náboženská mystika ==
V [[Upanišády|Upanišádách]] je mystické spojení základu duše (''átman'') s kosmickou silou ''bráhman'' prostředkem jak se vymanit z nekonečného koloběhu narození a splynout s Vesmírem. Tento typ mysticismu se ještě prohloubil v buddhismu, jak mahajánovém, tak čínském a tibetském. Techniku indické mystiky, cesty k mystické zkušenosti, představují různé složky [[jóga|jógy]]. Starodávný indický mudrc [[Pataňdžali]] v ''Jóga sútře'' říká, že jóga je "zastavení pohybového principu mysli". Čínská mystika navazuje na Taoismus a jeho princip pasivity (''wu-wei'') a zakládá společenskou etiku. V [[orfismus|orfismu]], patrně ovlivněném indickými směry, jde také o vysvobození z řetězu existencí, kdežto v novoplatónismu je zřetelný příklon ke spekultavivní mystice poznání a osvícení.<ref name="RGG"/>
[[Soubor: B Escorial 129dét.jpg|thumb|upright=1.0| Apokalypsa (B. Escorial, kolem 950)]]
Počátky židovské mystiky lze hledat už v biblické Písni písní, [[Izrael]] však nechápe svůj vztah k Bohu spekulativně, nýbrž historicky – jako Boží jednání v dějinách a jako smlouvu. Židovské texty proto častěji popisují vnější dějství, mystické obrazy a scény ([[Ezechiel]], [[apokalyptika]]), než vnitřní osobní zážitky. To se týká i velké části mistrů [[Talmud]]u a teprve alegorický výklad Písma platonika [[Filón Alexandrijský|Filóna Alexandrijského]] otevírá cestu spekulace, například v [[kosmogonie|kosmogonii]] [[Sefer Jecira]] (8. stol.). Z myšlenek o symbolické [[kombinatorika|kombinatorice]] abecedy jako základu kosmického řádu vychází kniha [[Zohar]] (13. stol.) a [[kabbala]]. Jedním z významných proudů novověké židovské mystiky jako životní a náboženské praxe je [[chasidismus]].
Také v [[Islám]]u byly mystické proudy v jistém napětí s ostře vymezenou naukou a zákonem. Nicméně sám [[Korán]] je výrazem Mohamedovy kontemplativní zbožnosti a [[askeze]] a počítá s tím, že některým lidem se Bůh dává poznat ve vnitřním míru duše (například ''Korán'' 17,27). V různých směrech islámské mystiky ([[súfismus]]) jsou patrné vlivy jak křesťanského novoplatónismu, tak i indické mystiky vysvobození. Súfismus se pak vyvíjí na jedné straně jako spekulativní mystika ([[Ibn Arabí]], [[al Ghazálí]]), na druhé straně jako mystika emotivní osobní lásky ([[Husain al-Haládž]], †922).<ref name="RGG"/>
== Křesťanská mystika ==
[[Nový zákon]] na řadě míst odkazuje k jednotlivým mystickým zkušenostem [[Ježíš z Nazareta|Ježíše z Nazareta]] (např. Mt 11,25; J 12,28), jeho žáků (Sk 2,3) a apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]] (Sk 9,3nn; ). Ty však jsou zdrojem, nikoli cílem křesťanského života. Tento postoj k mystice je pak pro celou křesťanskou tradici charakteristický.
V [[křesťanství]] lze rozlišit mystiku trojího typu:
* jako ''meditaci nad textem'' Písma, nad jeho obrazy a tématy ([[Órigenés]], [[Řehoř z Nyssy]], [[František z Assisi]]);
* jako projev a zkušenost ''osobní lásky'' k Bohu ([[Augustinus|Augustin]], [[Bernard z Clairvaux]]);
* jako výsledek úplného ''ztišení a vyloučení'' všech představ a obrazů ([[Mistr Eckhart]]).<ref name="RGG"/>
Úvahy o mystických tématech v křesťanství začínají alegorickým výkladem Bible a navazují tak na Filóna. Zatímco v Novém zákoně převažuje důraz na jednání a vztahy, [[novoplatónismus|novoplatónské]] vlivy vedou ke spekulacím o Bohu, jehož však nelze poznat smyslovými prostředky a o němž podle [[negativní teologie]] nelze ani nic kladného vypovídat. Člověku zbývá jen „záporná cesta“ (''via negativa'') výpovědí o tom, čím Bůh ''není''. Jedním ze zakladatelů křesťanské mystiky v tomto smyslu je [[Pseudo-Dionýsios Areopagita]], který kolem roku [[500]] napsal knihy ''O Božích jménech'' a ''O mystické teologii''. Vycházel z [[Plótinos|Plótina]] a [[Proklos|Prokla]], jejichž myšlenky spojil s biblickými obsahy a tak ukázal, že Bůh není viditelný ani poznatelný, leda ze svého [[zjevení]]. Člověk, který se usebere a ztiší, aby ho vnější vjemy nerušily, může však dospět ke zkušenosti setkání, které není zprostředkováno žádnými představami ani obrazy. Toto pojetí mystiky pak postupně převládlo ve vrcholném a pozdním středověku.<ref name="RGG"/>
Za „zlatý věk“ křesťanské mystiky se pokládá 12. a 13. století, kdy působili např. [[Bernard z Clairvaux]] (1090-1152), [[Hildegarda z Bingenu]] (1098 – 1179), [[František z Assisi]] (1181-1226), [[Mechtilda z Magdeburku]] (1210 – 1285), [[Mistr Eckhart]] (asi 1260 – 1328), [[Kateřina Sienská]] (1347 – 1380) a další. [[Meditace]] a mystika hrají pak velkou roli v soukromé zbožnosti tzv. [[devotio moderna]] 14. a 15. století. Další vrcholy křesťanské mystiky tvoří španělští řeholníci [[Terezie z Avily]] (1515 – 1582) a [[Jan od Kříže]] (1541 – 1591), ale také protestanti [[Jakob Böhme]] (1575 – 1624) nebo [[Jan Amos Komenský]] (1592 – 1670), jejichž náboženský odkaz vyústil do [[pietismus|pietismu]].
Mystické směry ve [[východní křesťanství|východním křesťanství]] navazovaly zejména na tradici řeckého křesťanského platónismu. Jedním z hlavních byl [[hésychasmus]] (řec. ''hésychia'' – klid, ticho) se střediskem na hoře [[Athos]]; jeho představiteli byli [[Gregórios Palamas]] (1296 – 1395) či v novější době [[Paisij Veličkovskij]] (1722 – 1794).
[[Soubor: Emanuel Swedenborg full portrait.jpg|thumb|upright=1.2| E. Swedenborg (1766)]]
== Novověká mystika ==
V jisté opozici vůči převládajícímu racionalismu 17. století stojí pietismus a mystické směry jako [[rosenkruciáni]] nebo [[Swedenborg]]ova církev, které ovlivnily [[německý idealismus]] i [[romantismus]]. Během 19. století převládl zájem o pozitivní vědění, víra v pokrok a [[pragmatismus]], jež mystiku zatlačily do pozadí. Už kolem roku 1900 se však vynořují různé iracionální mystické proudy, často inspirované východními náboženstvími, jako byla [[teosofie]] nebo antroposofie [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]]. Ty měly velký vliv hlavně v uměleckých kruzích v Německu, ale také na psychologii [[Carl Gustav Jung|C. G. Junga]] a jeho žáků.<ref name="RGG"/>
V širším smyslu hlubokého tajemství světa a Vesmíru použil slovo „mystický“ také filosof [[Ludwig Wittgenstein]], který v závěru svého ''Traktátu'' napsal:
:“Mystické není to, ''jak'' jsou věci ve světě, ale to, ''že'' svět jest.“
:“Cítit svět jako ohraničený celek – to je mystické.“
:“Jsou ovšem věci, jež se nedají vyjádřit slovy. Ty se ''ukazují'' samy, jsou mystické.“<ref>''Tractatus logico-philosophicus'', 6.44; 6.45 a 6.522. </ref>
== Současné proudy ==
Od starší náboženské mystiky se moderní proudy liší hlavně tím, že mystické zážitky pro ně nejsou jen kroky na cestě ke spáse, ale stávají se bohužel vlastním cílem. Ke konci 20. století vznikly opět nové mystické směry jako [[New Age]] nebo [[hlubinná ekologie]], které se nevztahují k osobnímu Bohu, nýbrž hledají absolutno ve spojení vlastního nitra s přírodou a s Vesmírem. V současné společnosti se ovšem jen těžko brání tomu, aby se „mystické zážitky“ nestaly nabídkou na trhu s odpovídající reklamou atd.
Z mystických praktik v širším slova smyslu je u nás známá především [[hathajóga]] jako systém tělesných cvičení a pozic, která je však ve skutečnosti jen okrajovou disciplínou jógy, sloužící ke zlepšení psychické a fyzické kondice. V současnosti jsou nejčastějšími přístupy [[Bhaktijóga]] – cesta citové oddanosti a [[Džňánajóga]] - cesta rozumových úvah, doplňkovými cestami jsou [[Karmajóga]] – cesta altruistické činnosti, nebo [[Rádžajóga]] – „královská“ cesta vůle.
Mezi propagátory východní, mahajánovým buddhismem inspirované mystiky a jógy u nás patřili [[Karel Weinfurter]], [[František Drtikol]], [[Květoslav Minařík]], [[Míla Tomášová]] nebo [[Eduard Tomáš]], známý např. z televizního seriálu ''Paměti mystika'' nebo svými přednáškami v pražské [[Palác Lucerna|Lucerně]].
== Odkazy ==
{{commonscat|Mysticism}}
=== Reference ===
<references/>
=== Související články ===
* [[Jóga]]
* [[Kabala]]
* [[Meditace]]
* [[Spiritualita]]
* [[Súfismus]]
* [[Evelyn Underhillová]]
=== Externí odkazy ===
* [http://www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf Mystika a schizofrenie – kniha o podobnostech a rozdílech mezi mystickými zkušenostmi a duševní poruchou]
* [http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=911 Mystika, mystický - katolický pohled]
* (anglicky) [http://plato.stanford.edu/entries/mysticism/ Heslo Mysticism ve Stanfordské encyklopedii]
* (anglicky) [http://www.religiousworlds.com/mystic/whoswho.html B. Janz: ''Who's Who in the History of Western Mysticism'']
* (anglicky) [http://www.ccel.org/ccel/underhill/mysticism.html Underhill: Mysticism. A Study in Spiritual Consciousness] (viz výše český překlad)
* (anglicky) [http://hirr.hartsem.edu/ency/Mysticism.htm „Mysticism“, Encyclopedia of Religion and Society]
* (anglicky) [http://www.newadvent.org/cathen/10663b.htm „Mysticism“, Catholic Encyclopedia]
* (anglicky) [http://www.clas.ufl.edu/users/gthursby/mys/alpha.htm Alphabetical List of Mystics]
* (anglicky) [http://www.christianmystics.com/ ChristianMystics – Eseje o křesťanské mystice]
* (anglicky) [http://www.bahaimystics.org Mystika Bahá'í]
* (anglicky) [http://www.romemu.org/ Kehilat Romemu: kabalistická mystika ]
* (anglicky) [http://moses.creighton.edu/harmless/bibliographies_for_theology/Mysticism_3.htm Bibliografie středověké mystiky]
* (německy) [http://www.textlog.de/4495.html Heslo ''Mystik'' v Eislerově ''Wörterbuch der philosophischen Begriffe'' (1904)]
* (německy) [http://helmutwalther.privat.t-online.de/mystik2_zt.htm Letopočty a citáty k mystice]
* (německy) [http://www.weltreligionen-und-mystik.de Texty k mystice ve světových náboženstvích]
* (italsky) [http://www.mistica.info/ Obsáhlé italské stránky o mystice]
==== Kritické ====
* (anglicky) [http://www.ccg.org/english/s/b7_i.html „Introduction to Mysticism“]
* (anglicky) [http://www.theness.com/articles.asp?id=70 „A Brief Analysis of Mysticism“ – a skeptical analysis by Hamed Vahidi]
* (anglicky) [http://www.atheistsunited.org/wordsofwisdom/Nelson/buddhism.html „Buddhism and Mysticism“ from Atheists United]
=== Literatura ===

* [[Pseudo-Dionýsios Areopagita|Dionýsios Areopagita]]: ''Listy; O mystické teologii'', Praha: OIKOYMENH 2005.
* Sudbrack, Joseph: ''Mystika''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1995
* Kolektiv: ''Slovník spirituality''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1999, heslo ''Křesťanská mystika''.
* [[William James|James, William]]: ''Druhy náboženské zkušenosti. '' Praha: Melantrich 1930.
* [[Luboš Kropáček|Kropáček, Luboš]]: ''Súfismus. Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad 2008. ISBN 978-80-7021-817-4
* [[Vladimír Sadek|Sadek, Vladimír]]: ''Židovská mystika''. Praha: Agite/Fra 2003. ISBN 978-80-86603-91-9.
* [[Jan Sokol|Sokol, Jan]]: ''Mistr Eckhart a středověká mystika''. Praha: Vyšehrad 2006.
* [[Evelyn Underhill|Underhill, Evelyn]]: ''Mystika: podstata a cesta duchovního vědomí. '' Praha: Dybbuk 2004. ISBN 80-86862-03-8
* Underhill, Evelyn: ''Podstata mystiky a jiné eseje'', Praha: Dybbuk 2008. ISBN 978-80-86862-62-0
* [kolektiv:] ''Encyklopedie mystiky I—VI.'' Praha: Argo, 2000—2003.
[[Kategorie:Mystika| ]]
{{Článek z Wikipedie}}