Německý idealismus - Historie editací

Sysop: ++

2025-05-19T11:14:37Z

← Starší verze		Verze z 19. 5. 2025, 11:14
Řádka 1:		Řádka 1:
-	~~{\| align="right"~~	+	[[Soubor:Immanuel Kant (portrait).jpg\|thumb\|222px\|Immanuel Kant]]
-	\|[[Soubor:Immanuel Kant (portrait).jpg\|thumb\|~~right\|175px~~\|Immanuel Kant]]	+	[[Soubor:Saxonia Museum fuer saechsische Vaterlandskunde V 10.jpg\|thumb\|222px\|Johann Gottlieb Fichte]]
-	\|-	+	[[Soubor:Jakob Schlesinger - Hegel 1831.jpg\|thumb\|222px\|Georg Wilhelm Friedrich Hegel]]
-	\|[[Soubor:~~Johann Gottlieb Fichte~~.jpg\|thumb\|~~right\|175px~~\|Johann Gottlieb Fichte]]	+	[[Soubor:Friedrich Wilhelm Joseph Schelling, 1848 daguerreotype.jpg\|thumb\|222px\|Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling]]
-	\|-	+
-	\|[[Soubor:~~Hegel portrait by~~ Schlesinger 1831.jpg\|thumb\|~~right\|175px~~\|Georg Wilhelm Friedrich Hegel]]	+
-	\|-	+
-	\|[[Soubor:Friedrich Wilhelm Joseph ~~von~~ Schelling.~~png~~\|thumb\|~~right\|175px~~\|Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling]]	+
-	\|}	+
	'''Německý idealismus''' (někdy také '''absolutní idealismus''') byl významný filosofický směr v rámci západní metafyziky, činný zhruba v letech 1781–1831, tj. od vydání Kantovy ''Kritiky čistého rozumu'' po smrt Hegelovu. Začíná kritickou filosofií [[Immanuel Kant\|Immanuela Kanta]] a vrcholí v díle [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel\|Hegelově]], [[Fichte\|Fichtově]] a [[Schelling]]ově. Přes všechnu rozmanitost jejich rozvrhů je spojuje snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám (Fichtovo „já“, Hegelův „Duch“) a jeho vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy. K užívání společného názvu „německý idealismus“ snad opravňuje existence rukopisného zlomku společného „programu“ (viz [[:de: Das älteste Systemprogramm des deutschen Idealismus]]) z roku 1797, patrně z ruky Hegelovy.		'''Německý idealismus''' (někdy také '''absolutní idealismus''') byl významný filosofický směr v rámci západní metafyziky, činný zhruba v letech 1781–1831, tj. od vydání Kantovy ''Kritiky čistého rozumu'' po smrt Hegelovu. Začíná kritickou filosofií [[Immanuel Kant\|Immanuela Kanta]] a vrcholí v díle [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel\|Hegelově]], [[Fichte\|Fichtově]] a [[Schelling]]ově. Přes všechnu rozmanitost jejich rozvrhů je spojuje snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám (Fichtovo „já“, Hegelův „Duch“) a jeho vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy. K užívání společného názvu „německý idealismus“ snad opravňuje existence rukopisného zlomku společného „programu“ (viz [[:de: Das älteste Systemprogramm des deutschen Idealismus]]) z roku 1797, patrně z ruky Hegelovy.

Řádka 44:		Řádka 39:

	== Externí odkazy ==		== Externí odkazy ==
-	* [~~http~~://plato.stanford.edu/entries/hegel/ Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo „Hegel“] (anglicky)	+	* [https://plato.stanford.edu/entries/hegel/ Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo „Hegel“ (anglicky)]


-	{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Commonscat\|Idealism in Germany}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Filosofické směry]]		[[Kategorie:Filosofické směry]]
	[[Kategorie:Metafyzika]]		[[Kategorie:Metafyzika]]

Sysop: 1 revizi

2013-07-17T22:38:23Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 17. 7. 2013, 22:38

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-19T16:31:56Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{| align="right"
|[[Soubor:Immanuel Kant (portrait).jpg|thumb|right|175px|Immanuel Kant]]
|-
|[[Soubor:Johann Gottlieb Fichte.jpg|thumb|right|175px|Johann Gottlieb Fichte]]
|-
|[[Soubor:Hegel portrait by Schlesinger 1831.jpg|thumb|right|175px|Georg Wilhelm Friedrich Hegel]]
|-
|[[Soubor:Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling.png|thumb|right|175px|Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling]]
|}
'''Německý idealismus''' (někdy také '''absolutní idealismus''') byl významný filosofický směr v rámci západní metafyziky, činný zhruba v letech 1781–1831, tj. od vydání Kantovy ''Kritiky čistého rozumu'' po smrt Hegelovu. Začíná kritickou filosofií [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]] a vrcholí v díle [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelově]], [[Fichte|Fichtově]] a [[Schelling]]ově. Přes všechnu rozmanitost jejich rozvrhů je spojuje snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám (Fichtovo „já“, Hegelův „Duch“) a jeho vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy. K užívání společného názvu „německý idealismus“ snad opravňuje existence rukopisného zlomku společného „programu“ (viz [[:de: Das älteste Systemprogramm des deutschen Idealismus]]) z roku 1797, patrně z ruky Hegelovy.

Kantova kritická filosofie objevila, že lidské poznání není tak samozřejmé, jak se dosavadní myšlení domnívalo, nýbrž je různě podmíněno a omezeno. Předmětem transcendentální filosofie tak nemá nadále být zkoumání jednotlivých jsoucen, věcí a zkušeností, nýbrž nutných podmínek poznávání. Poznání je buď čistě rozumové (analytické, apriorní), anebo smyslové či zkušenostní (syntetické, aposteriorní). Každé poznání už předpokládá [[kategorie]] [[čas]]u a smyslové poznání navíc ještě [[prostor]]u, které nepocházejí ze zkušenosti, nýbrž naopak ji teprve umožňují.

Kant tak navázal na radikální metodickou pochybnost [[René Descartes|Descartovu]], který si uvědomil, že o všech svých vnějších (smyslových) zkušenostech může pochybovat a jedinou jistotou je toto pochybování samo: „Myslím – tedy jsem.“ Z této sebejistoty subjektu vychází i německý idealismus, snaží se ji však rozvinout a využít v celé její šíři. Přítomnou zkušenost rozšiřuje Hegel ještě o její časový a dějinný rozměr: skutečnost není okamžitá ani v čase stálá, nýbrž se neustále mění a navíc nevratně vyvíjí. Skutečnost sama není jen soubor více méně samostatných „věcí“, jsoucen a podstat, nýbrž je to celek, provázaný nekonečně složitými vztahy – například subjektu k sobě, ke druhým lidem, ke světu přírody i mravnosti.

Idealistické myšlení hájí:
* proti [[empirismus|empirismu]] význam pojmů, hypotéz a smyslu, který přímou zkušenost přesahuje,
* proti [[iracionalismus|iracionalismu]] rozumnost, pochopitelnost skutečnosti,
* proti [[relativismus|relativismu]] závaznost světového řádu, pravdy a mravnosti,
* proti [[pozitivismus|pozitivismu]] celkový pohled na skutečnost, smysl světa i lidské existence,
* proti [[pragmatismus|pragmatismu]] vědomí, že pravda a poznání nejsou jen nástroji praktického zvládání života.

Jeho hlavní nebezpečí spočívá v tom, že
* podceňuje „vnější“ zkušenost,
* nevidí jazykovou a kulturní podmíněnost pojmů,
* předpokládá pevný, nadlidský, a přesto rozumový řád jako uzavřený systém,
* jehož jsou jednotliví lidé jen často nevědomými nositeli („lest rozumu“, Hegel).

Tak se i německý idealismus mohl stát půdou, z níž nakonec vyrostlo – i když s přímým popřením jeho vlastních základů, zejména ideje ducha a svobody – myšlení obou totalit 20. století.

== Literatura ==
* Sobotka – Znoj – Moural: ''Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela''. Praha 1994
* Störig, H. J.: ''Malé dějiny filosofie''. Praha 1995
* Tretera, I.: ''Přehled evropské filosofie''. Praha 1997
* Weischedel, W.: ''Zadní schodiště filosofie''. Olomouc 1993

* Halder – Müller: ''Philosophisches Wöterbuch''. Freiburg 1993
* Hügli – Lübcke: ''Philosophielexikon''. Reinebeck b. Hamburg 1991

== Související články ==
* [[Transcendentální filosofie]]
* [[Transcendentální idealismus]]
* [[Metafyzika]]

== Externí odkazy ==
* [http://plato.stanford.edu/entries/hegel/ Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo „Hegel“] (anglicky)

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Filosofické směry]]
[[Kategorie:Metafyzika]]