Německo - Historie editací

Sysop: ++

2024-04-09T16:06:46Z

Sysop: + PEKELNÁ, TOTALITNÍ a neuvěřitelně DRZÁ Pandemická smlouva...a Green Deal v Německu !!!

2024-04-09T16:00:52Z

+ PEKELNÁ, TOTALITNÍ a neuvěřitelně DRZÁ Pandemická smlouva...a Green Deal v Německu !!!

← Starší verze		Verze z 9. 4. 2024, 16:00
Řádka 58:		Řádka 58:
	=== Christianizace (6. století – 843) ===		=== Christianizace (6. století – 843) ===
	[[Soubor:Treaty of Verdun.png\|thumb\|250px\|Rozdělení franské říše podle verdunské smlouvy, 843.]]		[[Soubor:Treaty of Verdun.png\|thumb\|250px\|Rozdělení franské říše podle verdunské smlouvy, 843.]]
-	Na troskách západořímské říše vytvořili Frankové za vlády Chlodvíka I. v Galii vlastní království. Germánští Frankové v čele s merovejskými panovníky si záhy podrobili četné jiné germánské kmeny sídlící východně od [[Rýn]]a, jako byli [[Burgundi]] nebo [[Alamani]] ve [[Švábsko\|Švábsku]]. To se stalo jako vévodství součástí franské říše po porážce v bitvě u Tolbiaka v roce 496. Již král Chlotar I. v druhé polovině 6. století ovládal velkou část západního území nynějšího Německa a vedl výpravy proti [[Sasové\|Sasům]]. V roce 531 zničili Sasové a Frankové společnými silami říši ~~[[Durynkové\|~~Durynků]]. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout [[Pohanství\|pohanské]] bohy a přijmout [[křesťanství]]. Za jejich polonezávislé vládce ustavili Merovejci vévody franského nebo místního původu.	+	Na troskách západořímské říše vytvořili Frankové za vlády Chlodvíka I. v Galii vlastní království. Germánští Frankové v čele s merovejskými panovníky si záhy podrobili četné jiné germánské kmeny sídlící východně od [[Rýn]]a, jako byli Burgundi nebo Alamani ve [[Švábsko\|Švábsku]]. To se stalo jako vévodství součástí franské říše po porážce v bitvě u Tolbiaka v roce 496. Již král Chlotar I. v druhé polovině 6. století ovládal velkou část západního území nynějšího Německa a vedl výpravy proti [[Sasové\|Sasům]]. V roce 531 zničili Sasové a Frankové společnými silami říši Durynků. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout [[Pohanství\|pohanské]] bohy a přijmout [[křesťanství]]. Za jejich polonezávislé vládce ustavili Merovejci vévody franského nebo místního původu.

	Během období rozdělení franské říše za pozdních Merovejců náležela germánská území Austrasii. V roce 718 napadl franský [[majordomus]] Austrasie, Karel Martel, Sasy v odvetu za to, že se spojili s jeho konkurenty v Neustrii. Karlův syn, [[Karloman (majordomus)\|Karloman]], obnovil v roce 743 válku proti Sasům, kteří poskytli pomoc [[Bavorsko\|bavorskému]] vládci a nepříteli Franků, Odilovi. V roce 751 Pipin III. Krátký, majordomus merovejských králů, přijal královský titul a byl pomazán samotným papežem. Na oplátku se franští králové od tohoto okamžiku stavěli do role záštity papežů. Pipinův syn, Karel Veliký, absolvoval řadu náročných a dlouhotrvajících válečných tažení proti pohanským nepřátelům Franků: Sasům a [[Bavoři\|Bavorům]]. Oba kmenové svazy byly nakonec přemoženy a přinuceny k přijetí křesťanství. Jejich země se staly součástí franské říše, která tak dosáhla svého největšího územního rozmachu.		Během období rozdělení franské říše za pozdních Merovejců náležela germánská území Austrasii. V roce 718 napadl franský [[majordomus]] Austrasie, Karel Martel, Sasy v odvetu za to, že se spojili s jeho konkurenty v Neustrii. Karlův syn, [[Karloman (majordomus)\|Karloman]], obnovil v roce 743 válku proti Sasům, kteří poskytli pomoc [[Bavorsko\|bavorskému]] vládci a nepříteli Franků, Odilovi. V roce 751 Pipin III. Krátký, majordomus merovejských králů, přijal královský titul a byl pomazán samotným papežem. Na oplátku se franští králové od tohoto okamžiku stavěli do role záštity papežů. Pipinův syn, Karel Veliký, absolvoval řadu náročných a dlouhotrvajících válečných tažení proti pohanským nepřátelům Franků: Sasům a [[Bavoři\|Bavorům]]. Oba kmenové svazy byly nakonec přemoženy a přinuceny k přijetí křesťanství. Jejich země se staly součástí franské říše, která tak dosáhla svého největšího územního rozmachu.
Řádka 71:		Řádka 71:
	Otův vnuk, Ota III., hodlal v rámci svého programu ''Renovatio imperii Romanorum'' vytvořit křesťanskou univerzalistickou říši s hlavním městem Římem, která by zaujímala nejen Německo, ale všechny křesťanské státy a jíž by vládli císař a papež ve vzájemné shodě. Ota ale zemřel dříve, než byl schopen svůj ambiciózní záměr uskutečnit. Jeho nástupci upustili od prosazování Otových myšlenek a koncentrovali se na vnitřní upevnění říše.		Otův vnuk, Ota III., hodlal v rámci svého programu ''Renovatio imperii Romanorum'' vytvořit křesťanskou univerzalistickou říši s hlavním městem Římem, která by zaujímala nejen Německo, ale všechny křesťanské státy a jíž by vládli císař a papež ve vzájemné shodě. Ota ale zemřel dříve, než byl schopen svůj ambiciózní záměr uskutečnit. Jeho nástupci upustili od prosazování Otových myšlenek a koncentrovali se na vnitřní upevnění říše.

-	Po vymření Otonů (Liudolfingů) byl v roce 1024 zvolen králem Konrád II. z dynastie ~~[[Sálové\|~~Sálů]], jenž o několik let později získal pro říši [[Burgundsko\|Burgundy]]. Jeho nástupce Jindřich III. Černý si podrobil [[Čechy]] a [[Uhersko]] a prohlásil obě země za říšská léna.	+	Po vymření Otonů (Liudolfingů) byl v roce 1024 zvolen králem Konrád II. z dynastie Sálů, jenž o několik let později získal pro říši [[Burgundsko\|Burgundy]]. Jeho nástupce Jindřich III. Černý si podrobil [[Čechy]] a [[Uhersko]] a prohlásil obě země za říšská léna.

	[[Soubor:Balduineum Wahl Heinrich VII.jpg\|thumb\|250px\|left\|Knížata - volitelé (kurfiřti) Svaté říše římské (zcela vpravo český král).]]		[[Soubor:Balduineum Wahl Heinrich VII.jpg\|thumb\|250px\|left\|Knížata - volitelé (kurfiřti) Svaté říše římské (zcela vpravo český král).]]
Řádka 103:		Řádka 103:
	Císařův bratr, Ferdinand I., chtěl skoncovat s tolerancí [[Luteránství\|luteránů]], proti čemuž ale protestovala [[Protestantství\|evangelická]] knížata. Od tohoto okamžiku se proto pro ně užívalo názvu [[Protestantství\|protestanti]].		Císařův bratr, Ferdinand I., chtěl skoncovat s tolerancí [[Luteránství\|luteránů]], proti čemuž ale protestovala [[Protestantství\|evangelická]] knížata. Od tohoto okamžiku se proto pro ně užívalo názvu [[Protestantství\|protestanti]].

-	Pod tlakem reformace přistoupila [[katolická církev]] k zahájení [[protireformace]]. Hlavním jejím nositelem byl především ~~[[Ignác z Loyoly\|~~Ignácem z Loyoly]] založený [[Tovaryšstvo Ježíšovo\|jezuitský řád]]. Střední a severní Německo bylo v této době již zcela protestantské, zatímco jih a západ zůstával nadále převážně katolický. První ozbrojený konflikt mezi katolíky vedenými císařem a protestanty sdruženými v tzv. [[Šmalkaldská liga\|šmalkaldské lize]] vypukl v letech 1546 až 1547. Katolíci sice v této [[Šmalkaldská válka\|šmalkaldské válce]] zvítězili, avšak [[Augšpurský mír\|augšpurským mírem]] z roku 1555 byl císař nucen uznat protestantství. Tento neúspěch přiměl o rok později Karla V. abdikovat ve prospěch Ferdinanda I. Habsburské državy v Německu byly tímto odděleny od Španělska, jež připadlo Karlovu synovi, Filipovi II. Španělskému.	+	Pod tlakem reformace přistoupila [[katolická církev]] k zahájení [[protireformace]]. Hlavním jejím nositelem byl především Ignácem z Loyoly založený [[Tovaryšstvo Ježíšovo\|jezuitský řád]]. Střední a severní Německo bylo v této době již zcela protestantské, zatímco jih a západ zůstával nadále převážně katolický. První ozbrojený konflikt mezi katolíky vedenými císařem a protestanty sdruženými v tzv. [[Šmalkaldská liga\|šmalkaldské lize]] vypukl v letech 1546 až 1547. Katolíci sice v této [[Šmalkaldská válka\|šmalkaldské válce]] zvítězili, avšak [[Augšpurský mír\|augšpurským mírem]] z roku 1555 byl císař nucen uznat protestantství. Tento neúspěch přiměl o rok později Karla V. abdikovat ve prospěch Ferdinanda I. Habsburské državy v Německu byly tímto odděleny od Španělska, jež připadlo Karlovu synovi, Filipovi II. Španělskému.

	Roznětkou třicetileté války se stala druhá pražská defenestrace v roce 1618 a následné povstání protestantských českých stavů proti císaři. Českým králem byl zvolen Friedrich Falcký, načež vojsko císaře Ferdinanda II. Štýrského vtáhlo do Čech. Poté, co bylo vojsko českých stavů rozhodně poraženo v bitvě na Bílé hoře, v roce 1620, byl Friedrich vypuzen ze země a do roku 1623 ztratil i [[Falc]].		Roznětkou třicetileté války se stala druhá pražská defenestrace v roce 1618 a následné povstání protestantských českých stavů proti císaři. Českým králem byl zvolen Friedrich Falcký, načež vojsko císaře Ferdinanda II. Štýrského vtáhlo do Čech. Poté, co bylo vojsko českých stavů rozhodně poraženo v bitvě na Bílé hoře, v roce 1620, byl Friedrich vypuzen ze země a do roku 1623 ztratil i [[Falc]].
Řádka 647:		Řádka 647:
	* [[Státní znak Německa]]		* [[Státní znak Německa]]
	\|}		\|}
-		+	== Rumble a YouTube ==
		+	{\| border="4" align="left"
		+	\| {{#widget:Iframe \|url=https://rumble.com/embed/v4lmbzf/?pub=4 \|width=460 \|height=380 }}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''PEKELNÁ, TOTALITNÍ a DRZÁ Pandemická smlouva !'''
		+	\|}
		+	{\| border="4" width="442" align="right"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=exXUmzk5UH0}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''Jeden den v Německu...'''
		+	\|}
		+	<br style="clear: both;" />
	== Reference ==		== Reference ==
	<references/>		<references/>

Sysop: Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

2023-06-22T17:11:58Z

Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

← Starší verze		Verze z 22. 6. 2023, 17:11
Řádka 641:		Řádka 641:
	* Germánie		* Germánie
	\|		\|
-	* [[Třetí říše]]	+	* [[Nacistické Německo\|Třetí říše]]
	* [[Němčina]]		* [[Němčina]]
	* [[Německá hymna]]		* [[Německá hymna]]

Sysop: /* Ekonomika */ Wolfsburg

2022-07-15T10:40:30Z

Ekonomika: Wolfsburg

← Starší verze		Verze z 15. 7. 2022, 10:40
Řádka 463:		Řádka 463:
	== Ekonomika ==		== Ekonomika ==
	: ''Podívejte se také na:'' [[Ekonomika Německa]]		: ''Podívejte se také na:'' [[Ekonomika Německa]]
-	[[Soubor:VW Wolfsburg.JPG\|thumb\|Automobilka Volkswagen ve [[~~Wolfsburk~~]]u]]	+	[[Soubor:VW Wolfsburg.JPG\|thumb\|Automobilka Volkswagen ve [[Wolfsburg]]u]]
-	Německo je surovinově relativně chudá země, [[hospodářství]] je převážně soustředěno v sektoru [[průmysl]]u a [[služby\|služeb]]. Zemědělsky se využívá více než polovina plochy státu, [[zemědělství]] zaměstnává jen kolem 2-3% práceschopného obyvatelstva. orná půda představuje 34% plochy státu, 4% orné půdy jsou zavlažovány. Německo mělo v roce 2007 [[hrubý domácí produkt]] asi 2,4 bilion eur, má třetí největší [[národní hospodářství]] světa. V hrubém národním produktu na osobu je Německo na 19. místě na světě, v Evropské unii na 13. místě.	+	Německo je surovinově relativně chudá země, [[Ekonomika\|hospodářství]] je převážně soustředěno v sektoru [[průmysl]]u a [[služby\|služeb]]. Zemědělsky se využívá více než polovina plochy státu, [[zemědělství]] zaměstnává jen kolem 2-3% práceschopného obyvatelstva. orná půda představuje 34% plochy státu, 4% orné půdy jsou zavlažovány. Německo mělo v roce 2007 [[hrubý domácí produkt]] asi 2,4 bilion eur, má třetí největší [[národní hospodářství]] světa. V hrubém národním produktu na osobu je Německo na 19. místě na světě, v Evropské unii na 13. místě.

	[[Hrubý domácí produkt]] v roce 2006 byl 2 307,2 mld. €, na obyvatele činil v roce 2006 28 012 €.		[[Hrubý domácí produkt]] v roce 2006 byl 2 307,2 mld. €, na obyvatele činil v roce 2006 28 012 €.
Řádka 474:		Řádka 474:
	Německo je na světové špičce v [[automobil]]ovém, elektrotechnickém, ve [[strojírenství]] a v chemickém průmyslu.		Německo je na světové špičce v [[automobil]]ovém, elektrotechnickém, ve [[strojírenství]] a v chemickém průmyslu.

-	Z 500 největších firem světa je 37 německých, mezi nejvýznamnější patří [[Daimler AG]], Volkswagen, [[Allianz]], dále [[Siemens]] a [[Deutsche Bank]].	+	Z 500 největších firem světa je 37 německých, mezi nejvýznamnější patří Daimler AG, Volkswagen, Allianz, dále Siemens a Deutsche Bank.
-	Mezi další firmy známe v celém světě patří [[E.ON]], [[Deutsche Post]], Deutsche Telekom a Metro a [[BASF]].	+
		+	Mezi další firmy známe v celém světě patří E.ON, Deutsche Post, Deutsche Telekom a Metro a BASF.
		+
		+	Po druhé světové válce se tři tradiční průmyslové oblasti (Horní Slezsko, Sasko, Porúří) staly součástí tří států, a proto měly odlišné podmínky pro svůj rozvoj. Horní Slezsko připadlo Polsku téměř celé, a tím bylo pro Německo ztraceno.

-	~~Po druhé světové válce se tři tradiční průmyslové oblasti (Horní Slezsko, Sasko, Porúří) staly součástí tří států, a proto měly odlišné podmínky pro svůj rozvoj.~~
-	~~Horní Slezsko připadlo Polsku téměř celé, a tím bylo pro Německo ztraceno.~~
	Sasko se za dobu existence NDR stalo nejproblematičtější oblastí Evropy. Po válce bylo mnoho továren odvezeno do SSSR. Měl zde být vytvořen komplex závodů těžkého průmyslu, ač se tu těží pouze hnědé uhlí. Výroba se omezila a výsledkem je největší nezaměstnanost.		Sasko se za dobu existence NDR stalo nejproblematičtější oblastí Evropy. Po válce bylo mnoho továren odvezeno do SSSR. Měl zde být vytvořen komplex závodů těžkého průmyslu, ač se tu těží pouze hnědé uhlí. Výroba se omezila a výsledkem je největší nezaměstnanost.
-	V Porúří (Dortmund, Essen, Duisburg) jsou ohromná naleziště černého uhlí. Dodnes se zde těží kamenné uhlí.	+	V Porúří (Dortmund, Essen, Duisburg) jsou ohromná naleziště černého uhlí. Dodnes se zde těží kamenné uhlí. Pro Německo je výhodnější uhlí dovážet. Přesto však zůstává spolu s USA na prvním místě ve světě v těžbě hnědého uhlí i v jeho spotřebě.
-	Pro Německo je výhodnější uhlí dovážet. Přesto však zůstává spolu s USA na prvním místě ve světě v těžbě hnědého uhlí i v jeho spotřebě.	+

	== Doprava ==		== Doprava ==

Sysop: Nahrazení textu „Deutsche Telekom“ textem „Deutsche Telekom“

2021-06-17T20:43:13Z

Nahrazení textu „Deutsche Telekom“ textem „Deutsche Telekom“

← Starší verze		Verze z 17. 6. 2021, 20:43
Řádka 475:		Řádka 475:

	Z 500 největších firem světa je 37 německých, mezi nejvýznamnější patří [[Daimler AG]], Volkswagen, [[Allianz]], dále [[Siemens]] a [[Deutsche Bank]].		Z 500 největších firem světa je 37 německých, mezi nejvýznamnější patří [[Daimler AG]], Volkswagen, [[Allianz]], dále [[Siemens]] a [[Deutsche Bank]].
-	Mezi další firmy známe v celém světě patří [[E.ON]], [[Deutsche Post]], [[Deutsche Telekom]] a Metro a [[BASF]].	+	Mezi další firmy známe v celém světě patří [[E.ON]], [[Deutsche Post]], Deutsche Telekom a Metro a [[BASF]].

	Po druhé světové válce se tři tradiční průmyslové oblasti (Horní Slezsko, Sasko, Porúří) staly součástí tří států, a proto měly odlišné podmínky pro svůj rozvoj.		Po druhé světové válce se tři tradiční průmyslové oblasti (Horní Slezsko, Sasko, Porúří) staly součástí tří států, a proto měly odlišné podmínky pro svůj rozvoj.

Sysop: ++

2020-09-18T16:38:58Z

← Starší verze		Verze z 18. 9. 2020, 16:38
Řádka 48:		Řádka 48:
	\| předvolba = + 49		\| předvolba = + 49
	\| čas = +1		\| čas = +1
-	}}	+	}}'''Německo''' (oficiální název '''Spolková republika Německo''', zkratka '''SRN''', [[němčina\|německy]]: ''Bundesrepublik Deutschland'', zkratka '''BRD''') je [[Střední Evropa\|středoevropský]] stát. Na severu sousedí s [[Dánsko\|Dánskem]], omývá jej [[Severní moře]] a [[Baltské moře]], na východě sousedí s [[Polsko\|Polskem]] a [[Česká republika\|Českem]], na jihu s [[Rakousko\|Rakouskem]] a [[Švýcarsko\|Švýcarskem]] a na západě s [[Francie\|Francií]], [[Lucembursko\|Lucemburskem]], [[Belgie\|Belgií]] a [[Nizozemsko\|Nizozemskem]]. Rozloha Německa je 357 021 km<sup>2</sup>, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát [[Evropská unie\|Evropské unie]]. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.<ref>[http://www.migrationinformation.org/datahub/countrydata/country.cfm Germany: Inflow of foreign population by country of nationality, 1994 to 2003]</ref>
-	'''Německo''' (oficiální název '''Spolková republika Německo''', zkratka '''SRN''', [[němčina\|německy]]: ''Bundesrepublik Deutschland'', zkratka '''BRD''') je [[Střední Evropa\|středoevropský]] stát. Na severu sousedí s [[Dánsko\|Dánskem]], omývá jej [[Severní moře]] a [[Baltské moře]], na východě sousedí s [[Polsko\|Polskem]] a [[~~Česko~~\|Českem]], na jihu s [[Rakousko\|Rakouskem]] a [[Švýcarsko\|Švýcarskem]] a na západě s [[Francie\|Francií]], [[Lucembursko\|Lucemburskem]], [[Belgie\|Belgií]] a [[Nizozemsko\|Nizozemskem]]. Rozloha Německa je 357 021 km<sup>2</sup>, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát [[Evropská unie\|Evropské unie]]. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.<ref>[http://www.migrationinformation.org/datahub/countrydata/country.cfm Germany: Inflow of foreign population by country of nationality, 1994 to 2003]</ref>	+

	Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem [[reformace]]. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce [[1939]] rozpoutalo Německo [[Druhá světová válka\|2. světovou válku]], která trvala do roku [[1945]] a byla největší válkou historie. V roce [[1949]] Německo rozděleno na dva státy, [[Německá demokratická republika\|Německou demokratickou republiku]] a [[Západní Německo\|Německou spolkovou republiku]]. K jejich sjednocení došlo v roce [[1990]]. Západní Německo bylo v roce [[1952]] zakládajícím členem [[ESUO\|Evropského společenství uhlí a oceli]] a v roce [[1957]] zakládajícím státem [[EHS\|Evropského hospodářského společenství]]. V současnosti je Německo součástí [[Schengenský prostor\|Schengenského prostoru]]. Německou měnou je [[euro]], které v roce [[2002]] nahradilo [[Německá marka\|německou marku]].		Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem [[reformace]]. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce [[1939]] rozpoutalo Německo [[Druhá světová válka\|2. světovou válku]], která trvala do roku [[1945]] a byla největší válkou historie. V roce [[1949]] Německo rozděleno na dva státy, [[Německá demokratická republika\|Německou demokratickou republiku]] a [[Západní Německo\|Německou spolkovou republiku]]. K jejich sjednocení došlo v roce [[1990]]. Západní Německo bylo v roce [[1952]] zakládajícím členem [[ESUO\|Evropského společenství uhlí a oceli]] a v roce [[1957]] zakládajícím státem [[EHS\|Evropského hospodářského společenství]]. V současnosti je Německo součástí [[Schengenský prostor\|Schengenského prostoru]]. Německou měnou je [[euro]], které v roce [[2002]] nahradilo [[Německá marka\|německou marku]].
Řádka 59:		Řádka 58:
	=== Christianizace (6. století – 843) ===		=== Christianizace (6. století – 843) ===
	[[Soubor:Treaty of Verdun.png\|thumb\|250px\|Rozdělení franské říše podle verdunské smlouvy, 843.]]		[[Soubor:Treaty of Verdun.png\|thumb\|250px\|Rozdělení franské říše podle verdunské smlouvy, 843.]]
-	Na troskách západořímské říše vytvořili Frankové za vlády Chlodvíka I. v ~~[[Galie\|~~Galii]] vlastní království. ~~[[Germáni\|~~Germánští]] Frankové v čele s merovejskými panovníky si záhy podrobili četné jiné germánské kmeny sídlící východně od [[Rýn]]a, jako byli [[Burgundi]] nebo [[Alamani]] ve [[Švábsko\|Švábsku]]. To se stalo jako vévodství součástí franské říše po porážce v bitvě u Tolbiaka v roce 496. Již král Chlotar I. v druhé polovině 6. století ovládal velkou část západního území nynějšího Německa a vedl výpravy proti [[Sasové\|Sasům]]. V roce 531 zničili Sasové a Frankové společnými silami říši [[Durynkové\|Durynků]]. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout [[Pohanství\|pohanské]] bohy a přijmout [[křesťanství]]. Za jejich polonezávislé vládce ustavili Merovejci vévody franského nebo místního původu.	+	Na troskách západořímské říše vytvořili Frankové za vlády Chlodvíka I. v Galii vlastní království. Germánští Frankové v čele s merovejskými panovníky si záhy podrobili četné jiné germánské kmeny sídlící východně od [[Rýn]]a, jako byli [[Burgundi]] nebo [[Alamani]] ve [[Švábsko\|Švábsku]]. To se stalo jako vévodství součástí franské říše po porážce v bitvě u Tolbiaka v roce 496. Již král Chlotar I. v druhé polovině 6. století ovládal velkou část západního území nynějšího Německa a vedl výpravy proti [[Sasové\|Sasům]]. V roce 531 zničili Sasové a Frankové společnými silami říši [[Durynkové\|Durynků]]. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout [[Pohanství\|pohanské]] bohy a přijmout [[křesťanství]]. Za jejich polonezávislé vládce ustavili Merovejci vévody franského nebo místního původu.

	Během období rozdělení franské říše za pozdních Merovejců náležela germánská území Austrasii. V roce 718 napadl franský [[majordomus]] Austrasie, Karel Martel, Sasy v odvetu za to, že se spojili s jeho konkurenty v Neustrii. Karlův syn, [[Karloman (majordomus)\|Karloman]], obnovil v roce 743 válku proti Sasům, kteří poskytli pomoc [[Bavorsko\|bavorskému]] vládci a nepříteli Franků, Odilovi. V roce 751 Pipin III. Krátký, majordomus merovejských králů, přijal královský titul a byl pomazán samotným papežem. Na oplátku se franští králové od tohoto okamžiku stavěli do role záštity papežů. Pipinův syn, Karel Veliký, absolvoval řadu náročných a dlouhotrvajících válečných tažení proti pohanským nepřátelům Franků: Sasům a [[Bavoři\|Bavorům]]. Oba kmenové svazy byly nakonec přemoženy a přinuceny k přijetí křesťanství. Jejich země se staly součástí franské říše, která tak dosáhla svého největšího územního rozmachu.		Během období rozdělení franské říše za pozdních Merovejců náležela germánská území Austrasii. V roce 718 napadl franský [[majordomus]] Austrasie, Karel Martel, Sasy v odvetu za to, že se spojili s jeho konkurenty v Neustrii. Karlův syn, [[Karloman (majordomus)\|Karloman]], obnovil v roce 743 válku proti Sasům, kteří poskytli pomoc [[Bavorsko\|bavorskému]] vládci a nepříteli Franků, Odilovi. V roce 751 Pipin III. Krátký, majordomus merovejských králů, přijal královský titul a byl pomazán samotným papežem. Na oplátku se franští králové od tohoto okamžiku stavěli do role záštity papežů. Pipinův syn, Karel Veliký, absolvoval řadu náročných a dlouhotrvajících válečných tažení proti pohanským nepřátelům Franků: Sasům a [[Bavoři\|Bavorům]]. Oba kmenové svazy byly nakonec přemoženy a přinuceny k přijetí křesťanství. Jejich země se staly součástí franské říše, která tak dosáhla svého největšího územního rozmachu.
Řádka 155:		Řádka 154:
	Bismarckova domácí politika byla charakterizována jeho bojem proti nepřátelům pruského protestantského státu. V tzv. kulturním boji (''[[Kulturkampf]]'') se víceméně bezúspěšně snažil omezit vliv katolické církve a jejího politického křídla, strany [[Deutsche Zentrumspartei\|Centrum]]. Po atentátu socialistů na císaře Viléma v roce 1878 využil říšský kancléř souhlasu veřejnosti k postavení sociální demokracie a jejího tisku mimo zákon. Současně se ale snažil působit proti radikalizaci dělníků zavedením sociálního a nemocenského pojištění.		Bismarckova domácí politika byla charakterizována jeho bojem proti nepřátelům pruského protestantského státu. V tzv. kulturním boji (''[[Kulturkampf]]'') se víceméně bezúspěšně snažil omezit vliv katolické církve a jejího politického křídla, strany [[Deutsche Zentrumspartei\|Centrum]]. Po atentátu socialistů na císaře Viléma v roce 1878 využil říšský kancléř souhlasu veřejnosti k postavení sociální demokracie a jejího tisku mimo zákon. Současně se ale snažil působit proti radikalizaci dělníků zavedením sociálního a nemocenského pojištění.

-	[[Soubor:Bismarck ~~pickelhaube~~.jpg\|thumb\|200px\|Kancléř Otto von Bismarck]]	+	[[Soubor:Bismarck pickelhaube1.jpg\|thumb\|200px\|Kancléř Otto von Bismarck]]
	Zahraničněpoliticky bylo Bismarckovou prioritou zachování rovnováhy velmocí. Německo se po vítězství nad Francií stalo nejsilnějším státem na kontinentě, čímž ale vzbudilo obavy u svých sousedů. Aby zabránil spojení ostatních mocností proti Německu, vybudoval Bismarck svou obratnou diplomacií spojenecký systém, jehož cílem bylo udržet Francii, toužící po revanši za ztrátu Alsaska a Lotrinska, v izolaci. V roce 1873 byla sjednána dohoda mezi Německem, Ruskem a [[Rakousko-Uhersko\|Rakousko-Uherskem]]. Šest let nato vytvořil Bismarck [[dvojspolek]] s Rakousko-Uherskem pro případ útoku Ruska, které nebylo spokojeno s výsledky [[Berlínský kongres\|berlínského kongresu]]. Připojením [[Itálie]] k tomuto spojenectví vznikl v roce 1882 [[trojspolek]].		Zahraničněpoliticky bylo Bismarckovou prioritou zachování rovnováhy velmocí. Německo se po vítězství nad Francií stalo nejsilnějším státem na kontinentě, čímž ale vzbudilo obavy u svých sousedů. Aby zabránil spojení ostatních mocností proti Německu, vybudoval Bismarck svou obratnou diplomacií spojenecký systém, jehož cílem bylo udržet Francii, toužící po revanši za ztrátu Alsaska a Lotrinska, v izolaci. V roce 1873 byla sjednána dohoda mezi Německem, Ruskem a [[Rakousko-Uhersko\|Rakousko-Uherskem]]. Šest let nato vytvořil Bismarck [[dvojspolek]] s Rakousko-Uherskem pro případ útoku Ruska, které nebylo spokojeno s výsledky [[Berlínský kongres\|berlínského kongresu]]. Připojením [[Itálie]] k tomuto spojenectví vznikl v roce 1882 [[trojspolek]].

Sysop: ++

2020-05-13T11:39:53Z

Ukázat změny

Sysop: 1 revizi

2013-07-18T09:20:17Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 18. 7. 2013, 09:20

Sysop: Nahrazení textu

2013-01-04T23:17:24Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox stát|
genitiv = Německa
| úřední název česky = Spolková republika Německo
| úřední název = Bundesrepublik Deutschland
| vlajka = [[Soubor:Flag of Germany.png|120px]]
| článek o vlajce = Německá vlajka
| znak = [[Soubor:Coat of Arms of Germany.png|100px]]
| článek o znaku = Státní znak Německa
| mapa umístění = [[Soubor:Europe location GER.png|290px]]
| rozloha = 357 022,9
| rozlmisto = 61
| procent vody = 2,18
| obyvatel = 82 310 000
| obyvmisto = 14
| obyvrok = [[2006]]
| hustota = 231
| hustmisto = 35
| HDI = 0,940
| HDIvývoj = růst
| HDIvýše = vysoký
| HDIrok = 2007
| HDImísto = 23
| jazyk = [[němčina]]
| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]], [[Protestantství|protestantské]]
| nejvyšší hora = [[Zugspitze]]
| výška nejvyšší hory = 2962
| státní zřízení = [[federace]]
| hlavní město = [[Berlín]]
| funkce1 = Prezident
| vládce1 = [[Horst Köhler]]
| funkce2 = Kancléřka
| vládce2 = [[Angela Merkelová]]
| článek o hymně = Německá hymna – 3. strofa: ''Das Lied der Deutschen''
| hymna = <mp3player width='290' >File:Germany.mp3</mp3player>
| motto = Einigkeit und Recht und Freiheit (Jednota, spravednost a svoboda)
| datum vzniku = [[23. květen|23. května]] [[1949]]
| způsob vzniku = vyhlášení na základě [[Okupační zóny Německa|Trizónie]]
| měna = [[euro]]
| HDP/ob. = 31 390
| HDP/ob.misto = 23
| HDP/ob.rok = 2006
| kód měny = EUR
| ison =
| iso3 = GER
| iso2 = DE
| mpz = D
| doména = de
| předvolba = + 49
| čas = +1
}}
'''Německo''' (oficiální název '''Spolková republika Německo''', zkratka '''SRN''', [[němčina|německy]]: ''Bundesrepublik Deutschland'', zkratka '''BRD''') je [[Střední Evropa|středoevropský]] stát. Na severu sousedí s [[Dánsko|Dánskem]], omývá jej [[Severní moře]] a [[Baltské moře]], na východě sousedí s [[Polsko|Polskem]] a [[Česko|Českem]], na jihu s [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Švýcarsko|Švýcarskem]] a na západě s [[Francie|Francií]], [[Lucembursko|Lucemburskem]], [[Belgie|Belgií]] a [[Nizozemsko|Nizozemskem]]. Rozloha Německa je 357 021 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát [[Evropská unie|Evropské unie]]. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.<ref>[http://www.migrationinformation.org/datahub/countrydata/country.cfm Germany: Inflow of foreign population by country of nationality, 1994 to 2003]</ref>

Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem [[reformace]]. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce [[1939]] rozpoutalo Německo [[Druhá světová válka|2. světovou válku]], která trvala do roku [[1945]] a byla největší válkou historie. V roce [[1949]] Německo rozděleno na dva státy, [[Německá demokratická republika|Německou demokratickou republiku]] a [[Západní Německo|Německou spolkovou republiku]]. K jejich sjednocení došlo v roce [[1990]]. Západní Německo bylo v roce [[1952]] zakládajícím členem [[ESUO|Evropského společenství uhlí a oceli]] a v roce [[1957]] zakládajícím státem [[EHS|Evropského hospodářského společenství]]. V současnosti je Německo součástí [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]]. Německou měnou je [[euro]], které v roce [[2002]] nahradilo [[Německá marka|německou marku]].

Německo je [[Federace|federativní]] [[Demokracie|demokratickou]] [[Parlamentní republika|parlamentní republikou]] tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (''Bundesländer''). Hlavním a zároveň i největším městem je [[Berlín]]. Německo je členským státem [[Organizace spojených národů|OSN]], [[NATO]], [[G8]] a signatářem [[Kjótský protokol|Kjótského protokolu]]. Na základě nominální hodnoty [[HDP]] je německá ekonomika třetí největší na světě a v roce [[2007]] byla největším světovým exportérem. Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci<ref> [http://www.topnews.in/germany-worlds-second-biggest-aid-donor-after-us-229970 Germany world's second biggest aid donor after US] TopNews, India.</ref> a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě. Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci. Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky.<ref>[http://www.iht.com/articles/2008/04/04/europe/poll.php The leader of Europe? Answers an ocean apart] International Herald Tribune. [[4. dubna]] [[2008]].</ref> V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového vůdce<ref>[http://www.innovations-report.de/html/berichte/informationstechnologie/bericht-109339.html Confidently into the Future with Reliable Technology] www.innovations-report.de. [[7. května]] [[2008]].</ref>

== Dějiny ==
: ''Podrobnější informace naleznete v článku'': [[Dějiny Německa]]
=== Christianizace (6. století – 843) ===
[[Soubor:Treaty of Verdun.png|thumb|250px|Rozdělení franské říše podle verdunské smlouvy, 843.]]
Na troskách západořímské říše vytvořili Frankové za vlády Chlodvíka I. v [[Galie|Galii]] vlastní království. [[Germáni|Germánští]] Frankové v čele s merovejskými panovníky si záhy podrobili četné jiné germánské kmeny sídlící východně od [[Rýn]]a, jako byli [[Burgundi]] nebo [[Alamani]] ve [[Švábsko|Švábsku]]. To se stalo jako vévodství součástí franské říše po porážce v bitvě u Tolbiaka v roce 496. Již král Chlotar I. v druhé polovině 6. století ovládal velkou část západního území nynějšího Německa a vedl výpravy proti [[Sasové|Sasům]]. V roce 531 zničili Sasové a Frankové společnými silami říši [[Durynkové|Durynků]]. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout [[Pohanství|pohanské]] bohy a přijmout [[křesťanství]]. Za jejich polonezávislé vládce ustavili Merovejci vévody franského nebo místního původu.

Během období rozdělení franské říše za pozdních Merovejců náležela germánská území Austrasii. V roce 718 napadl franský [[majordomus]] Austrasie, Karel Martel, Sasy v odvetu za to, že se spojili s jeho konkurenty v Neustrii. Karlův syn, [[Karloman (majordomus)|Karloman]], obnovil v roce 743 válku proti Sasům, kteří poskytli pomoc [[Bavorsko|bavorskému]] vládci a nepříteli Franků, Odilovi. V roce 751 Pipin III. Krátký, majordomus merovejských králů, přijal královský titul a byl pomazán samotným papežem. Na oplátku se franští králové od tohoto okamžiku stavěli do role záštity papežů. Pipinův syn, Karel Veliký, absolvoval řadu náročných a dlouhotrvajících válečných tažení proti pohanským nepřátelům Franků: Sasům a [[Bavoři|Bavorům]]. Oba kmenové svazy byly nakonec přemoženy a přinuceny k přijetí křesťanství. Jejich země se staly součástí franské říše, která tak dosáhla svého největšího územního rozmachu.

Karel Veliký si kromě toho podrobil království Langobardů v severní Itálii a navíc vyvrátil říši Avarů v [[Panonie|Panonii]]. [[25. prosinec|25. prosince]] roku 800 byla Karlova autorita na Západě stvrzena jeho císařskou korunovací provedenou papežem v Římě. Karel se projevil rovněž jako reformátor. Na hranicích říše nechal na její obranu zřídit pohraniční [[marky]]. Ekonomickými a kulturními centry se staly císařské [[falc]]e (''Kaiserpfalzen''), z nichž nejznámější byly [[Cáchy]].

=== Středověk (843 – 1517) ===
V roce 843 byla franská říše rozdělena verdunskou smlouvou mezi Karlovy vnuky, což však nezabránilo dlouhodobým konfliktům mezi jednotlivými částmi říše. Východofranská říše, jíž obdržel jako svoji doménu Ludvík Němec, se na přelomu 9. a 10. století pozvolně proměnila v německou říši. Germánské kmeny byly definitivně sjednoceny na počátku 10. století za vlády Jindřicha I. Ptáčníka z [[Otoni|otonské dynastie]]. Někdy z této doby zřejmě také pochází první zmínka o „království Němců“ (''„Regnum Teutonicorum“''). Vedle původního franského dědictví se tak stále více drala do popředí vlastní německá identita těchto zemí.

Během vlády Jindřichova syna, Oty I. Velikého, došlo k posílení královské moci povýšením [[biskup]]ů do stavu říšských knížat (''Reichsfürsten''). V roce 951 se Ota oženil s ovdovělou italskou královnou [[Adelheid Burgundská|Adelheid]], čímž získal nárok na [[Langobardi|lombardskou]] korunu. Podařilo se mu také eliminovat vnější hrozby podrobením [[Slované|Slovanů]], sídlících v oblasti mezi řekami [[Labe]]m a [[Odra|Odrou]] (kteří se ale brzy opět osvobodili) a především vítězstvím nad [[nomád]]skými [[Maďaři|Maďary]] v [[Bitva na Lechu|bitvě na řece Lechu]] v roce 955. V roce 962 byl Ota I. korunován v Římě císařem a plně se tak ujal dědictví Karla Velikého. Tímto aktem byla fakticky založena Svatá říše římská.

Otův vnuk, Ota III., hodlal v rámci svého programu ''Renovatio imperii Romanorum'' vytvořit křesťanskou univerzalistickou říši s hlavním městem Římem, která by zaujímala nejen Německo, ale všechny křesťanské státy a jíž by vládli císař a papež ve vzájemné shodě. Ota ale zemřel dříve, než byl schopen svůj ambiciózní záměr uskutečnit. Jeho nástupci upustili od prosazování Otových myšlenek a koncentrovali se na vnitřní upevnění říše.

Po vymření Otonů (Liudolfingů) byl v roce 1024 zvolen králem Konrád II. z dynastie [[Sálové|Sálů]], jenž o několik let později získal pro říši [[Burgundsko|Burgundy]]. Jeho nástupce Jindřich III. Černý si podrobil [[Čechy]] a [[Uhersko]] a prohlásil obě země za [[Říšské léno|říšská léna]].

[[Soubor:Balduineum Wahl Heinrich VII.jpg|thumb|250px|left|Knížata - volitelé (kurfiřti) Svaté říše římské (zcela vpravo český král).]]
[[Clunyjské hnutí|Clunyjské reformní hnutí]] probíhající v 11. století přispělo k osamostatnění [[Církev|církve]], což ve svém důsledku přivodilo obrat papežů proti německým vládcům a nahlodalo tak jejich dosavadní vzájemný soulad. Ve [[Spor o investituru|sporu o investituru]], který se rozhořel mezi Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. kvůli jmenování církevních hodnostářů, byl císař přinucen vykonat potupnou pouť do Canossy, kde se podřídil papeži, jenž ho předtím nechal [[Exkomunikace|exkomunikovat]]. Teprve poslednímu příslušníku sálské dynastie, Jindřichu V., se podařilo dosáhnout urovnání konfliktu s církví sjednáním konkordátu wormského v roce 1122.

Po roce 1100 došlo po celém Německu k zakládání nových měst, hradů, biskupských paláců a [[klášter]]ů. Některá města získala titul [[Svobodné říšské město|svobodných říšských měst]], která nepodléhala knížatům či biskupům, nýbrž byla podřízena přímo císaři. Takováto města byla ovládána majetným patriciátem (často kupci bohatnoucími z dálkového obchodu). V téže době začal proces [[východní kolonizace]]. Zakládáním měst a vesnic na slovanských územích východně od Labe došlo k rozšíření německé kultury do oblastí jako jsou [[Čechy]], [[Morava]], [[Slezsko]], [[Pomořansko]], [[Prusko]] a [[Polsko]].

Po smrti Jindřicha V. vypukl v říši spor mezi soupeřícími dynastiemi [[Štaufové|Štaufů]] a [[Welfové|Welfů]], který měl přetrvat po celé 12. století. Za vlády Friedricha I. Barbarossy, z dynastie Štaufů, bylo dosaženo usmíření s Welfy, když bylo [[Sasko|saskému]] vévodovi Jindřichu Lvu uděleno v léno [[Bavorsko]], ovšem bez [[Rakousko|Rakouska]], které bylo Privilegiem minus povýšeno na samostatné vévodství. Barbarossa rovněž usiloval o obnovení německé kontroly Itálie a v roce 1177 sjednal v [[Benátky|Benátkách]] smír s papežem. Jindřich Lev si následně podmanil Slovany v [[Meklenbursko|Meklenbursku]] a Pomořansku. V roce 1180 byl ale císařem sesazen, načež bylo Bavorsko předáno [[Ota I. Bavorský|Otovi z Wittelsbachu]] (zakladateli dynastie [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]], vládnoucí v Bavorsku až do roku [[1918]]).

Barbarossův vnuk, Friedrich II. Sicilský, pokračoval v dobývání Itálie, což ovšem zostřilo konflikt s papeži. Friedrich položil na [[Sicílie|Sicílii]] základy centralizovanému a profesionálně spravovanému státu, avšak v Německu fakticky odevzdal vládu říšským knížatům. Poskytováním různých privilegií svěřil značná zemská práva světským a duchovním vládcům, čímž podpořil rozvíjející se proces [[defragmentace]] říše. Nekončící zápas s církvi, během něhož byl Friedrich třikrát exkomunikován, vyčerpal síly říše. Jeho smrtí moc dynastie Štaufů v Německu pohasla a říše se následně ponořila do chaosu [[Interregnum|interregna]].

V roce 1226 vydal Friedrich II. zlatou bulu, jíž zplnomocnil [[Řád německých rytířů|Německý řád]] k christianizaci pohanských [[Prusové|Prusů]] na [[Baltské moře|Baltu]]. Tím udělil významný impuls k expanzi německé kultury na východ. V dalších letech bylo podél východního pobřeží Baltského moře založeno mnoho německých měst.

[[Soubor:HRR 14Jh.jpg|thumb|right|200px|Svatá říše římská na přelomu 13. a 14. století.]]
Interregnum skončilo v roce 1273 zvolením [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa I. Habsburského]], který tak zahájil vzestup [[Habsburkové|habsburského rodu]] na pozici nejmocnější dynastie v říši. V roce 1308 byl králem zvolen Jindřich VII. Lucemburský z rodu [[Lucemburkové|Lucemburků]]. Jindřichův vnuk, císař Karel IV., se pokusil obnovit císařskou autoritu vůči nyní prakticky nezávislým říšským knížatům. Hlavním těžištěm své moci přitom učinil [[české království]]. Za jeho vlády byla v [[Praha|Praze]] v roce 1348 založena první [[Univerzita Karlova|univerzita]] ve střední Evropě. Zlatou bulou z roku 1356 bylo stanoveno, že každý budoucí německý vládce bude volen čtyřmi světskými a třemi církevními voliteli (Král český, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě [[Braniborsko|braniborský]] a arcibiskupové [[Mohuč]]e, [[Trevír]]a a [[Kolín nad Rýnem|Kolína]]).

Kolem roku 1350 zachvátila Německo stejně jako celou Evropu zhoubná [[epidemie]] [[Černá smrt|černé smrti]]. To společně s relativním přelidněním, neúrodou a přírodními katastrofami zapříčinilo smrt asi třetiny obyvatelstva.

Důsledkem těchto katastrof byly zásadní sociální, ekonomické, náboženské a politické změny. Vzrůstající peněžní hospodářství vedlo k prohlubující se sociální nerovnosti mezi jednotlivými společenskými vrstvami. Raný nástup [[Kapitalismus|kapitalismu]] zároveň přivodil pozvolný úpadek feudalismu.

V roce 1410 nastoupil na trůn Karlův syn, Zikmund. Později dosáhl rovněž císařské koruny, nicméně nebyl schopen konsolidovat nestabilní říši, k čemuž nepochybně přispěla také husitská revolta v Čechách. Po roce 1438 se Habsburkové, kteří kontrolovali území dnešního Rakouska a Slovinska a vznášeli své nároky také na české království a [[Uhersko]], zmocnili vlády v Německu, jíž si měli podržet (s výjimkou krátké přestávky v letech 1742 až 1745) až do roku 1806.

Mezi habsburskými vládci této doby vynikal především Maximilián I. Habsburský, jenž se pokusil říši reformovat. Založil říšskou soudní komoru (''Reichskammergericht''), ustavil společné říšské daně a zvýšil pravomoci říšského sněmu (''[[Reichstag]]''). Účinek reforem ale zmařilo přetrvávající teritoriální rozštěpení říše. Maxmiliánovým největším úspěchem byla jeho svatební politika. Sám tímto způsobem získal [[Burgundsko]]. Svého syna, Filipa I. Sličného, oženil s dědičkou [[Španělsko|španělské říše]] a dynastickými svazky s Jagellonci získal pro Habsburky české království a Uhersko, a proto bývá leckdy považován za skutečného tvůrce habsburské hegemonie v [[Evropa|Evropě]].

=== Počátky novověku (1517 – 1789) ===
[[Soubor:Luther46c.jpg|thumb|200px|right|Martin Luther, německý reformátor]]
Počátek [[reformace]] se datuje do [[31. říjen|31. října]] 1517, kdy Martin Luther zveřejnil na dveřích kostela ve [[Wittenberg]]u 95 tezí, v nichž se vyslovil proti [[Odpustky|odpustkům]] a jiným nešvarům v církvi.

V roce 1519 se stal císařem Karel V., za jehož panování se habsburská říše povznesla na největší světovou mocnost. Zahraničněpoliticky se zapletl do dlouhotrvajícího konfliktu s [[Osmanská říše|Osmany]] a s [[Francie|Francií]], podporovanou papežem. Tím bylo oslabeno Karlovo postavení v říši, který se tak nemohl účinně postavit šíření reformace. Luther, ukrývající se na hradě [[Wartburg]]u, zatím do [[Němčina|němčiny]] přeložil [[Bible|Bibli]], což spolu s [[Johannes Gutenberg|Gutenbergovým]] vynálezem [[knihtisk]]u v polovině 15. století položilo základy zrodu moderního Německa.

Císařův bratr, Ferdinand I., chtěl skoncovat s tolerancí [[Luteránství|luteránů]], proti čemuž ale protestovala [[Protestantství|evangelická]] knížata. Od tohoto okamžiku se proto pro ně užívalo názvu [[Protestantství|protestanti]].

Pod tlakem reformace přistoupila [[katolická církev]] k zahájení [[protireformace]]. Hlavním jejím nositelem byl především [[Ignác z Loyoly|Ignácem z Loyoly]] založený [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitský řád]]. Střední a severní Německo bylo v této době již zcela protestantské, zatímco jih a západ zůstával nadále převážně katolický. První ozbrojený konflikt mezi katolíky vedenými císařem a protestanty sdruženými v tzv. [[Šmalkaldská liga|šmalkaldské lize]] vypukl v letech 1546 až 1547. Katolíci sice v této [[Šmalkaldská válka|šmalkaldské válce]] zvítězili, avšak [[Augšpurský mír|augšpurským mírem]] z roku 1555 byl císař nucen uznat protestantství. Tento neúspěch přiměl o rok později Karla V. abdikovat ve prospěch Ferdinanda I. Habsburské državy v Německu byly tímto odděleny od Španělska, jež připadlo Karlovu synovi, [[Filip II. Španělský|Filipovi II.]]

Roznětkou třicetileté války se stala druhá pražská defenestrace v roce 1618 a následné povstání protestantských českých stavů proti císaři. Českým králem byl zvolen Friedrich Falcký, načež vojsko císaře Ferdinanda II. Štýrského vtáhlo do Čech. Poté, co bylo vojsko českých stavů rozhodně poraženo v bitvě na Bílé hoře, v roce 1620, byl Friedrich vypuzen ze země a do roku 1623 ztratil i [[Falc]].

Když [[Dánsko|dánský]] král, Kristián IV. Dánský, pronikl v roce 1625 do severního Německa, vstoupila válka do své další fáze. Ovšem již v dalším roce podlehl Kristián císařskému vojsku, jemuž velel český šlechtic Albrecht z Valdštejna. Katolíci poté obsadili Pomořansko, Meklenbursko a [[Jutsko]]. Zdálo se, že válka skončila přesvědčivým vítězstvím katolíků a císař proto v roce 1629 vydal tzv. [[restituční edikt]].

V roce 1630 se [[Švédsko|švédský]] král Gustav II. Adolf zapojil do válečného dění a podpořil tak upadající protestantskou věc. Dva roky nato švédský král padl v bitvě u Lützenu, švédská vojska však i poté zůstávala klíčovým mocenským faktorem v severním a středním Německu. Aby vytlačil Švédy z německé půdy, uzavřel císař v roce 1635 v Praze mír se saským knížetem. V témže roce však do války vstoupila na stranu Švédska Francie, nicméně ani jedna z válčících stran nedokázala rozhodnout boj ve svůj prospěch. Německo se tak stalo hlavním dějištěm konfliktu mezi Francií a Habsburky o vůdčí roli v Evropě. Válka vedla k rozsáhlému vydrancování Německa a celé střední Evropy, jejíž počet obyvatel poklesl oproti předválečnému stavu takřka na polovinu.

Třicetiletá válka skončila teprve v roce 1648 uzavřením Vestfálského míru.

[[Soubor:Reichskarte1705.jpg|right|thumb|Mapa v roce 1705]]
Sjednocením [[Braniborsko|Braniborska]] a [[Pruské vévodství|pruského vévodství]] za vlády velkého kurfiřta, Friedricha I. Viléma, započal v roce 1640 rozmach [[Braniborsko-Prusko|Braniborska-Pruska]], které se tak domohlo postavení nejvlivnějšího německého knížectví. V roce 1701 se kurfiřt [[Fridrich I.|Friedrich III.]] prohlásil jako Friedrich I. „[[Král v Prusku|králem v Prusku]]“. Jeho nástupce Fridrich Vilém I. významně posílil [[Prusko|pruskou]] armádu a založil vysoce centralizovaný stát.

Vymření rakouských Habsburků vedlo k válce o dědictví rakouské v letech 1740 až 1748, v níž Marie Terezie úspěšně obhájila svůj nárok na vládu. Avšak po porážce v sedmileté válce byla s konečnou platností přinucena vzdát se [[Slezsko|Slezska]] ve prospěch pruského krále Friedricha II. Velikého. [[Mír z Hubertsburgu|Mírem z Hubertsburgu]] z roku 1763 mezi Rakouskem, Pruskem a [[Rusko|Ruskem]] se [[Prusko]] zařadilo mezi nejmocnější evropské státy, čímž začalo období vzájemného soupeření mezi Pruskem a Rakouskem o vedoucí pozici v Německu.

V druhé polovině 17. století se i přes odpor šlechty prosadil v Prusku a Rakousku nový styl vlády – „osvícenský absolutismus“. Vládce od nynějška vystupoval jako první služebník státu. Za Friedricha II. a Josefa II. došlo v těchto státech ke vzestupu hospodářství a k přijetí nových moderních zákonů, jež zakazovaly mučení a zlepšovaly společenské postavení židů. Současně byl zahájen proces osvobození nevolníků. Podporován byl rovněž rozvoj školství.

=== Od revoluce ke sjednocení (1789 – 1871) ===
Po vypuknutí velké francouzské revoluce vypověděla koalice Pruska a Rakouska v roce 1792 Francii válku. Po počátečních úspěších utrpěla koalice v září téhož roku porážku v bitvě u Valmy. Podle basilejského míru musela říše přenechat Francii všechna německá území na levém břehu [[Rýn]]a. Do roku 1809 následovaly další čtyři napoleonské války s Francií.

V roce 1805 podlehlo Rakousko Napoleonovi v „bitvě tří císařů“ u Slavkova. Když se v dalším roce 16 německých knížat spojilo v [[Rýnský spolek|Rýnském spolku]], jenž byl pod ochranou Napoleona, vzdal se [[František I.|František II.]] koruny německého císaře. Svatá říše římská tudíž [[6. srpen|6. srpna]] 1806 formálně zanikla.

Poté, co francouzské revoluční vojsko zvítězilo nad pruskou armádou v bitvě u Jeny, byl v roce 1807 podepsán Tylžský mír, v němž Prusko ztratilo ve prospěch nově vytvořeného [[Varšavské velkovévodství|varšavského velkovévodství]] velkou část území získaného při dělení Polska. Současně se muselo vzdát všech svých teritorií na západ od řeky Labe. Rovněž bylo potlačeno povstání v Tyrolsku, vedené [[Andreas Hofer|Andreasem Hoferem]].

V poraženém Prusku byla v letech 1807 až 1812 realizována řada reforem, zahrnujících uvolnění městské samosprávy, zrušení [[nevolnictví]] a zrovnoprávnění židů. Současně pruští generálové Gerhard von Scharnhorst a August von Gneisenau provedli rozsáhlou reorganizaci armády. Po Napoleonově porážce v Rusku v roce 1812 Prusko povstalo a po bitvě národů u Lipska v říjnu 1813 Německo konečně setřáslo francouzskou nadvládu. Rýnský spolek byl ihned poté rozpuštěn. Osvobozovací válka proti Francouzům výrazně přispěla ke vzrůstu německého národního sebeuvědomění.

Na počátku roku 1814 vtáhla spojenecká vojska do [[Paříž]]e. Napoleon byl sice sesazen a přinucen odejít do vyhnanství na ostrov [[Elba]], nicméně již v dalším roce se opět zmocnil vlády. V bitvě u Waterloo [[18. červen|18. června]] 1815 mu však britská a pruská vojska vedená vévodou z Wellingtonu a Gebhardem Leberechtem von Blücher uštědřila definitivní porážku.

[[Soubor:Maerz1848 berlin.jpg|thumb|left|250px|Březnová revoluce v Berlíně.]]
Po Napoleonově pádu v roce 1814 se evropští státníci a politici sešli na vídeňském kongresu. Cílem byla reorganizace evropských záležitostí, v čemž měl hlavní slovo kníže Klemens Wenzel von Metternich. Mezi hlavní politické principy přijaté na vídeňském kongresu náležely restaurace, legitimace a vzájemná soudržnost evropských panovnických rodů za účelem potlačení jakýchkoliv revolučních a [[Nacionalismus|nacionalistických]] idejí. K dosažení tohoto účelu se Rakousko, Prusko a Rusko spojily v tzv. [[Svatá aliance|svaté alianci]]. Místo zaniklé Svaté říše římské byl založen Německý spolek (''Deutscher Bund''), který představoval volnou unii 39 států, disponujících spolkovým sněmem scházejícím se ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]].

V roce 1834 byla vytvořena celní unie ([[Zollverein]]), do níž se zapojilo Prusko a většina německých států, kromě Rakouska. Rychle se prosazující industrializace a dynamický růst železniční sítě přispěly v této době k pronikavému hospodářskému rozmachu Německa.

Rostoucí nespokojenost se sociálním a především politickým uspořádáním, nastoleným vídeňským kongresem, vedla v březnu 1848 k vypuknutí [[Březnová revoluce|revoluce]] takřka v celém Německu. V květnu téhož roku se ve Frankfurtu sešlo německé národní shromáždění, aby zde vypracovalo německou ústavu a určilo budoucí hranice německého národního státu. Nejprve bylo preferováno tzv. [[Velkoněmecko|velkoněmecké řešení]], jelikož ale poslanci z Rakouska trvali na zahrnutí celého území habsburské říše, byla nakonec zvolena tzv. [[maloněmecká varianta]] (bez Rakouska).

[[28. březen|28. března]] 1849 byla vyhotovena ústava, která předpokládala vznik spolkového státu s centrální vládou, v čele s císařem a říšským sněmem jako ústředním legislativním orgánem. Revoluce roku 1848 přesto skončila nezdarem, neboť pruský král [[Friedrich Vilém IV.]] odmítl přijmout císařskou korunu z rukou revolucionářů, načež bylo shromáždění ve Frankfurtu rozpuštěno a všechna povstání potlačena vojenskou silou.

[[Soubor:Reichsgruendung2.jpg|thumb|right|250px|Vyhlášení německého císařství v Zrcadlovém sále ve Versailles [[18. leden|18. ledna]] 1871.]]
Po zdolání revoluce zavedla [[Konzervatismus|konzervativní]] reakce tvrdá policejní opatření proti liberální opozici. V roce 1862 byl pruským ministerským předsedou jmenován konzervativní a reakcionářský Otto von Bismarck. O dva roky později vyvrcholily spory o [[Šlesvicko-Holštýnsko|Šlesvicko a Holštýnsko]] mezi Pruskem a Dánskem [[Dánsko-německá válka|dánsko-německou válkou]], v níž Prusko, na jehož stranu se připojilo taktéž Rakousko, Dánsko porazilo. To bylo poté nuceno odstoupit obě země vítězům. Společná správa Šlesvicka-Holštýnska ovšem vedla ke vzrůstu napětí mezi Rakouskem a Pruskem. Z Bismarckova podnětu proto v roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka. Prusové, jímž velel Helmuth von Moltke, dosáhli v této válce drtivého vítězství v [[Bitva u Sadové|bitvě u Sadové]]. Německý spolek následně zanikl a na jeho místo nastoupila [[Severoněmecká konfederace]] – vojenská aliance států severního a středního Německa – v níž zaujímalo vedoucí pozici Prusko. Tím bylo Rakousko definitivně vyloučeno z Německa. Státy jižního Německa si zachovaly svoji nezávislost pouze na nátlak Francie.

Neshody mezi Francií a Německem ohledně možného nástupnictví německého kandidáta na španělský královský trůn přerostly v roce 1870 v Prusko-francouzskou válku. Na stranu Pruska se přidaly všechny ostatní německé státy, načež Prusové vpadli do Francie. Po několika týdnech bojů francouzská armáda, vedená císařem Napoleonem III., kapitulovala v Sedanu. Po pádu obležené Paříže v lednu 1871 byla Francie nucena přijmout mír: Německu musela odstoupit území [[Alsasko|Alsaska]] a [[Lotrinsko|Lotrinska]], čímž bylo ale zaseto sémě dalších budoucích konfliktů mezi oběma zeměmi.

Ještě během obléhání Paříže se němečtí princové shromáždili v [[Zrcadlový sál|Zrcadlovém sále]] [[Versailles|Versailleského paláce]] a [[18. leden|18. ledna]] 1871 zde prohlásili pruského krále Viléma I. Pruského „německým císařem“. Tím byla založena [[Německá říše]], sestávající z 25 států. Otto von Bismarck byl ustanoven říšským kancléřem.

=== Německé císařství (1871 – 1918) ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Německé císařství]]
[[Soubor:Deutsches Reich1.png|thumb|left|250px|Německá říše]]
Říšská ústava z roku 1871 zdůrazňovala [[Monarchie|monarchistickou]] povahu státu. Budoucnost Německa měla být tedy rozhodujícím způsobem závislá na osobě císaře. Silné postavení bylo přiřčeno Prusku, na které v novém státě připadaly dvě třetiny rozlohy a obyvatelstva.

Bismarckova domácí politika byla charakterizována jeho bojem proti nepřátelům pruského protestantského státu. V tzv. kulturním boji (''[[Kulturkampf]]'') se víceméně bezúspěšně snažil omezit vliv katolické církve a jejího politického křídla, strany [[Deutsche Zentrumspartei|Centrum]]. Po atentátu socialistů na císaře Viléma v roce 1878 využil říšský kancléř souhlasu veřejnosti k postavení sociální demokracie a jejího tisku mimo zákon. Současně se ale snažil působit proti radikalizaci dělníků zavedením sociálního a nemocenského pojištění.

[[Soubor:Bismarck pickelhaube.jpg|thumb|right|150px|Kancléř Otto von Bismarck]]
Zahraničněpoliticky bylo Bismarckovou prioritou zachování rovnováhy velmocí. Německo se po vítězství nad Francií stalo nejsilnějším státem na kontinentě, čímž ale vzbudilo obavy u svých sousedů. Aby zabránil spojení ostatních mocností proti Německu, vybudoval Bismarck svou obratnou diplomacií spojenecký systém, jehož cílem bylo udržet Francii, toužící po revanši za ztrátu Alsaska a Lotrinska, v izolaci. V roce 1873 byla sjednána dohoda mezi Německem, Ruskem a [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]]. Šest let nato vytvořil Bismarck [[dvojspolek]] s Rakousko-Uherskem pro případ útoku Ruska, které nebylo spokojeno s výsledky [[Berlínský kongres|berlínského kongresu]]. Připojením [[Itálie]] k tomuto spojenectví vznikl v roce 1882 [[trojspolek]].

Bismarck se velmi dlouhou zdráhal přistoupit na požadavky korunního prince [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]], jenž chtěl z Německa učinit světovou velmoc nabytím vlastních kolonií. Říšský kancléř tak chtěl předejít zbytečnému vyhrocení napětí mezi evropskými velmocemi a zachovat bezpečnost Německa. Když se však v letech 1880 až 1885 jevila zahraniční situace příznivější, Bismarck v této záležitosti ustoupil.
[[Soubor:Wilhelm I Friedrich Ludwig.jpg|thumb|left|Císař Vilém I. Pruský]]
V roce 1888 zemřel císař Vilém I. Jeho smrtelně nemocný syn [[Friedrich III.]] vládl pouhých 99 dnů. Po něm nastoupil na trůn jeho 29letý ambiciózní syn, Vilém II. Pruský Politické a osobní rozpory mezi Bismarckem a novým císařem, který chtěl být „svým vlastním kancléřem“ zapříčinily v roce 1890 Bismarckův pád.

Po Bismarckově rezignaci Vilém II. prohlásil, že bude pokračovat v zahraniční politice bývalého kancléře. Jelikož smlouva s Ruskem nebyla obnovena, vzniklo mezi Ruskem a Francií spojenectví, které bylo otevřeně namířeno proti trojspolku. Jeho soudržnost navíc oslabovaly vzájemné rozepře mezi Rakouskem a Itálií. Německá koloniální expanze ve [[Východní Asie|východní Asii]] ([[Jiaozhou]], [[Marianské ostrovy|Mariany]], [[Karolínské ostrovy|Karolíny]], [[Samoa]]) přivedla zemi do diplomatického střetu s Velkou Británií, Ruskem, [[Japonsko|Japonskem]] a [[Spojené státy americké|USA]].

Na ochranu německých zámořských kolonií a obchodu zahájil v roce 1898 admirál [[Alfred von Tirpitz|Tirpitz]] program výstavby německého válečného loďstva (''Kriegsmarine''). To však představovalo přímou hrozbu britské námořní hegemonii, což ve svém důsledku zamezilo jakékoliv možnosti dohody mezi Německem a Velkou Británií. Ta v roce [[1904]] uzavřela „srdečnou dohodu“ (''[[Entente cordiale]]'') s Francií. Když se k nim tři roky poté připojilo také Rusko, ocitlo se Německo v naprosté mezinárodní izolaci.

==== První světová válka ====
Imperialistická mocenská politika a rozhodné sledování národních zájmů vedlo v roce [[1914]] k vypuknutí [[První světová válka|první světové války]]. Její příčinou byla německo-francouzská nenávist, obtížné soužití národů v mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku, ruská agresivní politika na [[Balkánský poloostrov|Balkáně]] a ukvapené stanovování ultimát a provádění mobilizací (v důsledku mylného přesvědčení, že eventuální válka bude krátká). Po boku Německa bojovalo Rakousko-Uhersko, [[Bulharsko]] a [[Osmanská říše]] proti Francii, Velké Británii, Rusku, Itálii a mnoha dalším menším států ([[Belgie]], [[Srbsko]] atd.). Boje zasáhly kromě evropského kontinentu také [[Blízký Východ]] a německé kolonie v zámoří.

Na západě bojovalo Německo ve vyčerpávající zákopové a opotřebovávací válce s mnoha krvavými bitvami ([[bitva u Verdunu]]). Po rychlém postupu Belgií byly německé armády v září 1914 zastaveny v [[Bitva na Marně|bitvě na Marně]] východně od Paříže. Na východě se i přes počáteční nástup Rusů podařilo německým vojskům, jímž veleli [[Paul von Hindenburg]] a [[Erich Ludendorff]], obklíčit a zničit velké části ruských armád proniknuvších do [[Východní Prusko|Východního Pruska]]. Němci a Rakušané poté dosáhli řady menších úspěchů, jež přivodily zhroucení Ruska v roce [[1917]]. Britská námořní blokáda v Severním moři měla ničivý efekt na německé válečné hospodářství a zásobování civilního obyvatelstva. Vstup USA do války v dubnu 1917, následující po německém vyhlášení neomezené ponorkové války, značí rozhodující bod obratu ve vývoji války v neprospěch Německa.

Na konci října [[1918]] němečtí námořníci v [[Kiel]]u odmítli vyplout na svoji poslední bojovou misi ve válce, jež byla tehdy již očividně prohraná. Vzpoura se během několika málo dnů rozšířila po celém Německu. Císař Vilém II. byl [[9. listopad]]u přinucen abdikovat, načež se odebral do exilu v Nizozemí. V tentýž den byl v Reichstagu vyhlášen vznik německé republiky. [[11. listopad]]u [[1918]] bylo v [[Compiégne]] podepsáno příměří, čímž první světová válka skončila.

=== Výmarská republika (1919 – 1933) ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Výmarská republika]]
[[Soubor:Deutsches Reich2.png|250px|thumb|left|Německé státy za časů výmarské republiky, modře je vyznačen Svobodný stát Prusko.]]
[[Listopadová revoluce]] roku [[1918]] učinila z Německa [[Parlamentarismus|parlamentní demokracii]]. V lednu [[1919]] bylo zvoleno národní shromáždění, které se však nesešlo v tehdy neklidném [[Berlín]]ě, nýbrž ve městě [[Výmar]]u. V srpnu téhož roku zde byla schválena tzv. [[výmarská ústava]].

Ve francouzských [[Versailles]] mezitím probíhala mírová konference, jejímž výsledkem byla [[Versailleská smlouva]] podepsaná [[28. červen|28. června]] [[1919]]. Německo se v ní muselo vzdát [[Alsasko|Alsaska]] a [[Lotrinsko|Lotrinska]], území kolem měst [[Eupen]] a [[Malmédy]], Severního Šlesvicka, [[Hlučínsko|Hlučínska]] a města [[Klajpeda|Memel]]. Obnovené Polsko obdrželo [[Poznaňsko]], [[Západní Prusko]] a část [[Horní Slezsko|Horního Slezska]]. Všechny německé kolonie byly předány vítězným spojencům. [[Porýní]] bylo demilitarizováno a průmyslově významné [[Sársko]] bylo na příštích 15 let svěřeno do správy [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Německo a jeho spojenci přijali plnou odpovědnost za rozpoutání války a byli nuceni zavázat se k placení válečných reparací.

Tyto ponižující mírové podmínky roznítily vlnu nevole po celé zemi, čímž byl nový demokratický režim vážně oslaben. Všeobecné nespokojenosti s Versailleskou smlouvou využil v roce [[1920]] extrémně pravicový politik [[Wolfgang Kapp]], jenž v čele jednotek Freikorps vstoupil do Berlína a prohlásil se říšským kancléřem. [[Kappův puč]] byl však již po několika dnech zdolán.

Ekonomicky se Německo už od konce války potýkalo s vysokou [[Inflace|inflací]], což mu znemožňovalo uhradit válečné reparace. Německá vláda vyzvala občany v Porúří k uplatnění [[pasivní rezistence]]. Tím však uštědřila ránu do vazu německému hospodářství. V následujících měsících proto v zemi propukla [[hyperinflace]] neskutečných rozměrů. V tomto ovzduší ekonomické a politické nestability se v listopadu 1923 válečný hrdina [[Erich Ludendorff]] a vůdce nové extremně pravicové strany nacionálních socialistů ([[Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei|NSDAP]]), Adolf Hitler, neúspěšně pokusili provést v Mnichově převrat ([[Pivnicový puč]]).

[[Krach na newyorkské burze]] v roce [[1929]] však znamenal počátek [[Velká hospodářská krize|velké hospodářské krize]], jejíž drtivý dopad pocítilo rovněž Německo. Hospodářská situace země rychle upadala. V zimě [[1932]]-[[1933]] činil počet nezaměstnaných více než 6 000 000. Vzrůstající vnitřní napětí připravilo živnou půdu pro rozmach různých extremistických hnutí, především komunistů ([[Kommunistische Partei Deutschlands|KPD]]) a nacionálních socialistů (NSDAP).

V parlamentních volbách v červenci 1932 získala NSDAP 37,4 % hlasů, což z ní učinilo největší politickou sílu v zemi. Společně s KPD disponovali nyní [[Nacismus|nacisté]] v [[Reichstag]]u nadpoloviční většinou poslaneckých mandátů. NSDAP vděčila za svůj úspěch hlavně mladým lidem, kteří nebyli schopni nalézt pracovní uplatnění. Podporu nacistům projevovala rovněž nižší střední třída, jíž připravila hyperinflace ve 20. letech o úspory, venkovské obyvatelstvo a velká část z masy nezaměstnaných. V lednu 1933 vyvinuli pravicoví politici v čele s bývalým kancléřem [[Franz von Papen|Franzem von Papenem]] nátlak na Hindenburga, který následně [[30. leden|30. ledna]] [[1933]] jmenoval Adolfa Hitlera německým kancléřem.

=== Třetí říše (1933-1945) ===
[[Adolf Hitler|Hitlerov]]ým nástupem k moci započala etapa nacionálněsocialistického uchopení moci.

Zásadním krokem na cestě Německa k přeměně v [[totalita|totalitní]] stát bylo zglajchšaltování („usměrnění“) celého politického a správního aparátu a všech oblastí hospodářského, sociálního a kulturního života. Všechny ostatní politické strany se buď sloučily s [[NSDAP]] nebo byly zakázány.

Už před uchopením moci projevovali nacisté nenávist k různým etnikum, obzvláště vůči židům. Diskriminace a perzekuce židů byly zahájeny v dubnu 1933 vypuzením [[Židé|židovských]] [[úředník]]ů ze státní správy. V září 1935 schválil říšský sněm tzv. norimberské rasové zákony namířené proti židům. 9. listopadu 1938 zinscenovali nacisté „křišťálovou noc“ – pogrom, během něhož shořelo v Německu značné množství synagog.
[[Soubor:Auschwitz-birkenau-main track.jpg|thumb|Brána do koncentračního tábora Osvětim]]
Ekonomická opatření jako například výstavba dálniční sítě, která byla připravena již předchozími vládami, odstranila [[nezaměstnanost]]. Válečné přípravy zabezpečily hospodářské oživení.

V roce 1935 bylo [[Sársko]] opět integrováno do německé říše. V témže roce byla znovu zavedena branná povinnost. Hitler následně obnovil německou vojenskou sílu, čímž byla sice flagrantně porušena Versailleská smlouva, nicméně [[Francie]] a [[Spojené království|Velká Británie]] se omezily na [[protest]]y. Když o několik měsíců později Wehrmacht remilitarizoval [[Porýní]] (1936), západní mocnosti proti tomu nijak nezakročily. V srpnu 1936 se konaly v Berlíně [[olympijské hry]], které se ukázaly být dalším velkolepým [[propaganda|propagandistickým]] úspěchem nacistického režimu.

Po ustavení „osy Berlín-Řím“ s [[Mussolini]]m a po podepsání paktu proti Kominterně s Japonskem se Hitler cítil být dost silný na to, aby přešel v zahraniční politice do ofenzívy. 12. března 1938 vpochodoval Wehrmacht do Rakouska.

Po Rakousku obrátil Hitler svůj zrak na Československo, kde se 3,3 milionová menšina [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] dožadovala autonomie. V září 1938 se Adolf Hitler, Benito Mussolini, [[Neville Chamberlain]] a [[Edouard Daladier]] dohodli na [[Mnichovská dohoda|konferenci v Mnichově]] na odstoupení československého [[Sudety|pohraničí]] Německu. Šest měsíců po [[Mnichov]]ě, 15. března 1939, využil rozporů mezi Čechy a Slováky jako záminky k obsazení zbytku [[Československo|Československa]] a k jeho přeměně v [[Protektorát Čechy a Morava]]. V témže měsíci obsadila německá vojska také přístav [[Memel]] v [[Litva|Litvě]]. Západní politika appeasementu tak ztroskotala.

==== Druhá světová válka ====

Vypukla 1. září 1939 německým přepadením Polska. O dva dny později vyhlásily Velká Británie a Francie Německu válku. Poláci se statečně bránili, ovšem proti německé bleskové válce se ukázali zcela bezmocní. Po pouhém měsíci válčení bylo [[Polsko]] na kolenou. Východní polovinu země zabral v souladu s paktem Molotov-Ribbentrop Sovětský svaz. Dalšími oběťmi německé agrese se v dubnu 1940 staly Dánsko a Norsko. V květnu zahájila německá armáda napadením Belgie, Nizozemska a Lucemburska válku na západě. 14. června 1940 Wehrmacht triumfálně vstoupil do [[Paříž]]e. Po dalším týdnu bojů Francie kapitulovala. V následné letecké bitvě o Británii musel však Hitler strpět svoji první porážku. V dubnu 1941 okupovala německá armáda spolu s [[Itálie|Itálií]], [[Maďarsko|Maďarskem]] a [[Bulharsko|Bulharskem]] také [[Jugoslávie|Jugoslávii]] a [[Řecko]]. Značných úspěchů dosáhl v severní Africe rovněž [[Afrikakorps]] pod velením [[Erwin Rommel|Erwina Rommela]].

22. června 1941 zaútočilo Německo na Sovětský svaz. Po několika měsících tohoto mohutného tažení padlo do německých rukou celé západní [[Rusko]], [[Ukrajina]], [[Bělorusko]] a [[Pobaltí]]. V zimě 1941/1942 ale německý postup zamrzl před [[Moskva|Moskvou]]. V prosinci 1941 vstoupily do války [[Spojené státy americké|USA]]. V průběhu nové německé ofenzívy na východě v létě 1942 pronikl Wehrmacht až na Kavkaz a k Volze. Zde však německá armáda utrpěla v zimě 1942/1943 zničující porážku v bitvě u [[Stalingrad]]u, což znamenalo obrat ve vývoji války.

Mezitím byla nacisty zahájena genocida židovského obyvatelstva. V lednu 1942 uspořádaly nacistické špičky konferenci ve [[Wannsee]], na níž bylo rozhodnuto o konečném řešení židovské otázky. Židé z celé okupované Evropy byli odvezeni do koncentračních a vyhlazovacích táborů v obsazeném Polsku. V [[Osvětim]]i, [[Treblinka|Treblince]], [[Majdanek|Majdanku]] a na mnoha jiných místech bylo do konce války vyvražděno kolem 6 000 000 evropských židů. Je prokázáno, že podobný úděl chystali nacisté také dalším etnickým a národnostním skupinám označeným za podřadné, především [[Slované|Slovanům]] a [[Romové|Romům]].

Zatím po porážce u El-Alamejnu síly osy v severní Africe v květnu 1943 kapitulovaly. Po [[Bitva u Kurska|bitvě u Kurska]] dobyla Rudá armáda do konce roku 1943 zpět velkou část obsazeného sovětského území. 6. června 1944 se anglo-americká vojska vylodila v [[Normandie|Normandii]] a již v srpnu Spojenci osvobodili Paříž. Sověti mezitím pronikli na Balkán a do Polska. V prosinci 1944 se sice Němci pokusili ještě jednou chopit iniciativy, avšak po porážce v bitvě v [[Ardeny|Ardenách]], byl osud Německa zpečetěn. V dubnu 1945 zahájila [[Rudá armáda]] závěrečný útok na Berlín. 30. dubna spáchal Adolf Hitler v bunkru pod říšským kancléřstvím sebevraždu a o dva dny později se posádka Berlína vzdala.

Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Většina Evropy ležela v ruinách a víc než 60 milionů lidí bylo zabito. Politická a ekonomická infrastruktura Německa byla totálně zničena a z někdejších německých území na východě bylo odsunuto kolem 12 milionů lidí. [[Válka]] navíc Německu přinesla historické [[dědictví]] viny a hanby.

=== Obsazení Německa vítěznými mocnosti (1945-1949) ===
[[Soubor:Map-Germany-1947c.png|thumb|left|Mapa Německa, rok 1947, čtyři okupační zóny, části Německa obsazené Polskem a Sovětským svazem a Sársko]]
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město [[Berlín]] bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně (a sektoru) vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od [[Odra|Odry]] a [[Lužická Nisa|Nisy]] předal [[Sovětský svaz]] pod správu [[Polsko|Polsku]], což [[Spojené státy americké|USA]], [[Spojené království]] a [[Francie]] uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států – [[Západní Německo|Spolkové republiky Německo]] a [[Německá demokratická republika|Německé demokratické republiky]]. Dne [[23. květen|23. května]] [[1949]] vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.

Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny [[7. říjen|7. října]] [[1949]] a do roku [[1960]] byl jejím prezidentem [[Wilhelm Pieck]].

=== Rozdělení a znovusjednocení Německa ===
[[Soubor:Deutschland Bundeslaender 1957.png|thumb|[[Západní Německo|Německá spolková republika]], [[Německá demokratická republika]] a Západní Berlín]]
Spolková republika Německo směřovala svou zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského systému. V roce [[1955]] získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]] (NATO) a Západoevropské unie. Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a vyplývaly z Pařížské smlouvy ([[23. říjen|23. října]] [[1954]]), byly zrušeny až [[3. říjen|3. října]] [[1990]]. V roce [[1961]] NDR postavila [[Berlínská zeď]], která se stala symbolem rozdělení Německa.

Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství probíhaly v průběhu 50. let na západě velice úspěšně.

Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr zahraničí a pozdější kancléř [[Willy Brandt]] (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly vztahy se zeměmi [[Východní blok|východního bloku]], s Československem [[11. květen|11. května]] [[1973]] [[Pražská smlouva|Pražskou smlouvou]].

Oba německé státy byly v roce [[1973]] přijaty do [[Organizace spojených národů|OSN]] a v roce [[1974]] spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]] a jeho politiky “glasnosti” v roce 1985 byl odstartován proces rozpadu východního bloku a německo sjednocení.

=== Současné Německo ===
Smlouvou z [[1. červenec|1. července]] [[1990]] o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne [[3. říjen|3. října]] [[1990]] přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny [[12. září]] [[1990]] v [[Moskva|Moskvě]] na konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.

Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a [[Evropská unie|EU]].

Zahraničněpolitickou prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace, spolupráce s mezinárodními organizacemi (včetně nasazení Bundeswehru při mírových misích) a snaha o stálé členství v [[Rada bezpečnosti OSN|Radě bezpečnosti OSN]].

Mimo vnitropolitických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem [[Evropská unie|Evropské unie]].

== Fyzická geografie ==
'''Hlavní článek: [[Geografie Německa]]'''

=== Úvod ===
[[Soubor:Deutschland topo.png|thumb|Fyzická mapa Německa]]
Hlavními [[geomorfologie|geomorfologickými]] celky Německa jsou od severu k jihu [[Severoněmecká nížina]], [[Středoněmecká vysočina]], alpské předhůří a velehorské pásmo německých [[Alpy|Alp]].

Německo sousedí s devíti státy : [[Dánsko]], [[Polsko]], [[Česko]], [[Rakousko]], [[Švýcarsko]], [[Francie]], [[Lucembursko]], [[Belgie]] a [[Nizozemsko]]. Německo je zemí v [[Evropa|Evropě]], která sousedí s nejvíce státy.

Na [[sever]]u sousedí Německo s Dánskem (délka hranic 67 kilometrů), na severovýchodě s Polskem (442 kilometrů), na východě s Českem (811 kilometrů), na jihovýchodě s Rakouskem (815 kilometrů; bez hranice v [[Bodamské jezero|Bodamském jezeře]]), na jihu se Švýcarskem (316 kilometrů; s hranicí [[exkláva|exklávy]] [[Büsingen]], ale bez hranice v Bodamském jezeře), na jihozápadě s Francií (448 kilometrů), na západě na Lucemburskem (135 kilometrů) a s Belgií (156 kilometrů) a na severozápadě s Nizozemím (567 kilometrů).
Délka hranic činí celkem 3757 kilometrů (bez hranic v Bodamském jezeře).
Během dějin se často měnil i střed německého státu.

Německo se nachází na [[Eurasie|eurasijské]] [[kontinentální deska|kontinentální desce]], přesto se vyskytují slabá [[zemětřesení]], především v [[Porúří]].

=== Geomorfologie ===
[[Soubor:ZugspitzeJubilaeumsgratHoellental.JPG|thumb|Nejvyšší hora Německa Zugspitze v Alpách]]
Alpy vznikly třetihorním zvrásněním kontinentálních desek jsou jedinými německými velehorami. Na hranicích s Rakouskem leží nejvyšší hora Německa - [[Zugspitze]] o nadmořské výšce 2962 metrů.
Středoněmecká vysočina nabývá směrem severu k jihu na výšce a rozloze. Nejvyšší se nachází ve [[Schwarzwald]]u - 1493 metrů vysoký [[Feldberg]], následován 1456 metrů vysokým [[Großer Arber]] v [[Bavorský les|Bavorském lese]]. Vrcholy o výšce vyšší než 1000 metrech mají dále [[Krušné hory]] , Smrčiny , Švábská Alba a pohoří [[Harz]], který je izolovanou částí Středoněmecké vysočiny s nejvyšší horou [[Brocken]] o nadmořské výšce 1142 metrů. V severní části Německa se nachází jednotlivé kopce vyšší než 100 metrů, z nichž nejvyšší je Hagelberg v geomorfololické části Flaming v Braniborsku.
Nejnižší bod Německa je proláklina 3,54 metrů pod úrovní mořské hladiny u Neuendorf-Sachsebbande v [[Šlesvicko-Holštýnsko|Šlesvicku-Holštýnsku]]. Rovněž v ve Šlesvicku-Holštýnsku se nachází se nachází nejhlubší zatopení bod Německa: 39,10 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně [[Hemmelsdorfer See]] severoseverovýchodně od [[Lübeck]]u . Nejnižší umělý vytvořený bod Německa je 293 metrů pod úrovní mořské na dně hnědouhelného [[důl|dolu]] [[Hambach]] východně od [[Jülichu]] v severním Porýní-Vestfálsku.

=== Vodstvo ===
[[Soubor:ElbeKM505.jpg|thumb|Labe na německém území]]
Území Německa odvodňují z největší části řeky [[Rýn]], [[Dunaj]], [[Labe]], [[Odra]], [[Vezera|Wesera]] a [[Emže]]. Německé území je odvodňováno do [[Severní moře|Severního moře]], [[Baltské moře|Baltského moře]] a [[Černé moře|Černého moře]]. Přes německé území vede [[hlavní evropské rozvodí]].

Nejvýznamnější německou řekou je [[Rýn]], který má v Německu délku 865 kilometrů. Rýn dominuje jihozápadu a západu Německa. Nejdůležitějšími přítoky jsou [[Neckar]], [[Mohan]], [[Mosela]] a [[Ruhr]]. [[Ekonomika|Ekonomický]] význam Rýna je značný, jedná je o jednu hospodářsky nejvýznamnějších řek Německa a [[Evropa|Evropy]].

Na jihu má na německém území [[Dunaj]] délku 647 kilometrů, odvodňuje skoro celé předhůří [[Alpy|Alp]]. Dunaj teče směrem do Rakouska a a jihovýchodní Evropy. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou [[Iller]], [[Lech]], [[Isar]] a [[Inn]].
Na východě Německa má na německém území [[Labe]] délku 725 kilometrů. Její nejdůležitějšími přítoky [[Sála]] a [[Havola]].
Východní hranici Německa s Polska z větší části tvoří [[Odra]], jejím nejdůležitějším přítokem je [[Lužická Nisa]].

Celé povodí [[Vezera|Wesery]] leží v Německu. Vzniká soutokem [[Werra|Werry]] a [[Fulda|Fuldy]] a odvodňuje severní část Německa.
[[Emže]] (Ems) teče v v severozápadní části Německa.

Přirozená jezera na německém území jsou převážně ledovcového původu. Největší německá jezera se nachází proto v předhůří Alp a [[Meklenburská jezerní plošina|Meklenburské jezerní plošině]]. Největším jezerem ležícím celé na německém území je [[Müritz]], ležící v Meklenburské jezerní plošině. Největší jezero na německém území je [[Bodamské jezero]], o které se ale Německo dělí s Rakouskem a Švýcarskem .

Na východě Německa se nachází mnoho velkých jezer, které se nachází zatopených bývalých [[hnědé uhlí|hnědouhelných]] [[důl|dolech]].

=== Ostrovy ===
[[Soubor:Insel Rügen - Kreideküste.jpg|thumb|left|[[Křída (hornina)]] útesy na pobřeží ostrova Rujana]]
V [[Severní moře|Severním moři]] se nachází souostroví [[Severofríské ostrovy]] a [[Východofríské ostrovy]]. Ostrovy [[Helgoland]] a [[Neuwerk]] jsou rovněž obydlené. Severofríské ostrovy představují zbytky zatopené pevniny, které zůstala pod snížení a následném zaplavení pevniny. Východofríské ostrovy jsou bariérové ostrovy, které vznikly příbojem a pohybem pobřežních písčin.

Největší německé ostrovy v Baltském moři jsou (od západu do východu) [[Fehmarn]], [[Poel]], [[Hiddensee]], [[Rujana]] a [[Usedom]]; největším poloostrovem je [[Fischland-Darß-Zings]].

Největší německé vnitrozemské ostrovy se nachází v Bodamském jezeře, jsou to ostrovy [[Reichenau]], [[Mainau]] a [[Lindau]], dále ostrov [[Herrenchiemsee]] v [[Chiemsee]].

=== Klimatické podmínky ===
Celé území Německa patří k [[mírné klimatické pásmo|mírnému klimatickému pásmu]] [[Střední Evropa|Střední Evropy]] v převládajícím západním prouděním vzduchu v přechodném pásmu mezi oceánským a kontinentálním klimatem. Podnebí v Německu je ovlivňováno [[Golfský proud|Golfským proudem]], celoročně převažují příznivé teploty.
Střední roční úhrn [[srážky|srážek]] je v letech 1961–1990 700 milimetrů. Střední měsíční množství srážek je mezi 40 milimetry v únoru a 77 milimetrů v červnu.
Nejnižší naměřená teplota byla Německu -45,9 °C; byla naměřena 24. prosinec 2001 v [[Funtensee]]. Nejvyšší teplota byla registrována 8. srpna 2003 v [[Nennig]]u v [[Sársko|Sársku]] a činila +40,3 °C.

=== Geologie ===
Z prvohor pochází na území Německa krystalické horniny jako [[rula]] a [[žula]], které se nachází Středoněmecké vysočině, např. v pohoří [[Harz]]. Sedimenty z [[Rheinisches Schiefergebirge]] (Porýnské břidličné vrchoviny) taktéž pochází z prvohor, z [[devon (geologie)|devonu]] a spodního karbonu. Vyzvednutí hornin a vytvoření pohoří proběhlo v pozdním pliocénu.
Na severu v Porýnské břidličné vrchovině se nachází karbonská souvrství ve kterých se nachází veliká ložiska [[černé uhlí|černého uhlí]] v [[Porúří]].

V mesozoiku, v druhohorách se vytvořily horniny, které převládají v jižní a východní části Německa. V Falci, v [[Durynsko|Durynsku]], části [[Bavorsko|Bavorska]] a [[Sasko|Saska]] pochází podloží hornin z triasu, časného mesozoika. Pohoří [[Jura]] (především [[Švábská Alba|Švábská]] a [[Franská Alba]]) pochází z doby jury. Z trias v Německu, z kterého pochází většina [[pískovec|pískovců]], v pohoří Jury ale převažuje [[vápenec]].

V třetihorách následovala [[eroze]], zarovnání terénu a vytvoření nížin.

Aktivní [[vulkanismus]] není v Německu pozorován, vulkanické horniny ale dosvědčují dřívější vulkanickou činnost.
Nachází se především v pohoří [[Eifel]]. V pohoří Eifel jsou prameny s výskytem [[kysličník uhličitý|kysličníku uhličitého]], [[gejzír]]y atd.

Německo se nachází na [[Eurasie|eurasijské]] [[kontinentální deska|kontinentální desce]], přesto se vyskytují slabá [[zemětřesení]], především v [[Porúří]].

=== Půdy ===
Na území Německa převládají drnopodzolové půdy a lesní [[hnědozem|hnědozemě]]. [[podzol|Drnopodzolové]] půdy se nejčastěji vyskytují na písčitých a [[štěrkopísek|štěrkopísčitých]] [[ledovec|ledovcových]] [[usazenina|usazeninách]] v Severoněmecké nížině. Lesní hnědozemě se vyskytují nejčastěji v Středoněmecké vysočině.

== Příroda ==
=== Flóra ===
[[Soubor:Lüneburger Heide 080.jpg|thumb|[[Vřesoviště]] [[Lüneburger Heide]] v Braniborsku]]
Německo leží v mírném klimatickém pásmu. Značnou část jeho území původně pokrývaly [[listnatý les|listnaté]] a [[jehličnatý les|jehličnaté]] lesy, které byly z velké části vykáceny a jen výjimečně je v nich uchována původní skladba dřevin. Flóra na území Německa se mění podle nadmořské výšky, geologického podloží a [[klima|klimatických]] podmínek na daném místě. Od západu k východu ovlivňuje vegetaci zejména přechod od [[oceán]]ského ke [[kontinent]]álnímu [[podnebí]].

V listnatých lesích se nejčastěji vyskytuje [[buk lesní]] tvořící [[bučina|bučiny]], případně se podél řek a jezer stále nachází řídké nivní lesy, v nichž dominuje [[buk]] a [[dub]]. V Alpách a německých středohorách se vyskytují lesy i na [[pozemek|pozemcích]] s poměrně velkým sklonem. [[Pionýrská dřevina|Pionýrskými dřevinami]] jsou na německém území [[bříza]] a [[borovice]]. Jehličnaté lesy se dnes nahrazují dříve velmi rozšířenými listnatými. Bez lidského vlivu by se tzv. [[potenciální vegetace]] na německém území, jako ve většině zemí v mírném klimatickém pásmu, skládala především z lesa. Výjimku tvoří [[vřesoviště]] a [[bažina|bažiny]], dále alpínská a subalpínská společenství z [[Bavorské Alpy|Bavorských Alpách]], ve [[Schwarzwald]]u, v [[Krušné hory|Krušných horách]]. Alpínská a subalpínská stanoviště mají obvykle chudé půdy, nižší teploty vzduchu a leží ve vyšších polohách. V Německu se ve větší míře než dříve vyskytují i různé zavlečené rostliny, jako např. [[trnovník akát|akát]]. V dnešní době je [[les|zalesněno]] 29,5 % území, čímž má Německo jednu z největších ploch lesa v Evropě.

Největší podíl obdělané plochy slouží k pěstovaní [[obilí]] ([[ječmen]]e, [[oves|ovsa]], [[žito|žita]] a [[pšenice]]). Dále se pěstují [[brambory]] a [[kukuřice setá|kukuřice]], což jsou plodiny dovezené z Ameriky. Z průmyslových plodin se nejčastěji pěstuje [[řepka olejná]]. Z ovocných stromů se nejčastěji vyskytují [[jabloň|jabloně]]. V údolí řek, např. [[Mosela|Mosely]], [[Ahr]]u a [[Rýn]]a jsou provozovány [[vinice]].

=== Fauna ===
Původní druhy [[savci|savců]] v Německu žijí nejčastěji v lesích. V lese žijí různé druhy [[lasicovití|lasic]], [[daněk evropský]], [[jelen evropský]], [[srnec obecný]], [[prase divoké]] a [[liška obecná (šelma)|liška obecná]]. [[Bobr]] a [[vydra]] se vyskytují méně často, v poslední době ale stoupají jejich stavy. Mnozí velcí savci byly v Německu vyhubeni: [[pratur]] v roce 1846, [[medvěd hnědý]] roku 1835, [[los]] byl hojný ještě ve středověku, [[kůň|divoký kůň]] byl vyhuben v 19. století, [[zubr]] na přelomu 17. a 18. století a [[vlk]] roku 1904.
V současné době se do Německa vrací vlci a losi z [[Polsko|Polska]] a [[Česká republika|Česka]], kde stoupají jejich stavy. Medvěd a vlk není mezi částí obyvatelstva oblíben, proto je jeho návrat problematický.

Populace [[orel mořský|orla mořského]], ptáka, jenž je ve znaku Německa, čítá asi 500 párů, především v [[Braniborsko|Braniborsku]] a [[Meklenbursko-Přední Pomořansko|Meklenbursku-Předním Pomořansku]]. Z dravých ptáků se v Německu nejvíc vyskytuje [[káně lesní]] a [[poštolka obecná]], [[sokol stěhovavý]] je mnohem vzácnější. 50 % populace [[luňák červený|luňáka červeného]] hnízdí právě v Německu, ale díky intenzifikaci zemědělství klesají jeho stavy. V Německu žije mnoho druhů ptáků, kteří profitují z přítomnosti člověka, jako např. [[holub hřivnáč]], [[kos černý]] (původně čistě lesní pták), [[vrabec]] a [[sýkora]]. Tyto druhy ptáků jsou v zimě přikrmováni, v obchodech je bohatá nabídka krmení pro ptáky. Různé druhy [[Corvus|havranů]] a [[Rackovití|racků]] se zase přiživují na skládkách. Zvláštností je celosvětově zcela nejsevernější hnízdiště [[plameňák]]ů<ref>http://www.eghn.org/zwillbrockervenn</ref> v [[Zwillbrocker Venn]] v Severním Porýní-Vestfálsku.

Dříve v řekách často se vyskytující [[losos]]i byli v průběhu [[industrializace]] v 19. století vyhubeni, ale v 80 letech 20. století se znovu v německých řekách objevili. Poslední [[jeseter]] byl v Německu uloven roku 1969. V rybnících se chovají např. [[kapr|kapři]], a to již od dob Římanů.

Na pobřeží Severního a Baltského moře žijící [[tuleň obecný]] byl v minulosti téměř vyhuben. Poslední době se jeho stavy zvýšily na několik tisíc exemplářů.

=== Ochrana přírody ===
Cílem ochrany přírody je zachování přírody a krajiny. Na území Německa se nachází 14 [[národní park|národních parků]], 19 [[biosférická rezervace|biosférických rezervací]], 95 [[přírodní park|přírodních parků]] a tisíce [[přírodní rezervace|přírodních rezervací]], [[památný strom|památných stromů]] atd.

== Politická geografie ==
=== Využití území ===
Celkem se [[zemědělství|zemědělsky]] využívá 53,5[[procento|%]] německého území, [[les]]y pokrývají 29,5 % území. 12,3 % jsou zastavěné plochy a dopravní infrastruktura. Vodní plochy zaujímají 1,8 %, zbývající 2,4 % se jsou ostatní plochy, většinou [[skála|skály]] a povrchové doly.

=== Aglomerace ===
V Německu je asi 80 velkoměst (obce které nad 100 000 obyvatel); 14 měst má víc než 500 000 obyvatel.

Pět největších německých měst s počtem obyvatel v srpnu 2008:

* 1. [[Berlin|Berlín]], 3,42 miliónů obyvatel
* 2. [[Hamburk]], 1,77 miliónů obyvatel
* 3. [[München|Mnichov]], 1,31 miliónů obyvatel
* 4. [[Kolín nad Rýnem]], 995 397 obyvatel
* 5. [[Frankfurt am Main|Frankfurt nad Mohanem]], 669 021 obyvatel

Největšími německými aglomeracemi jsou:

* 1.Aglomerace [[Porúří]], 5,8 miliónů obyvatel
* 2.Aglomerace [[Berlín]]a, 4,2 miliónů obyvatel
* 3.Aglomerace [[Stuttgart]]u, 2,6 miliónů obyvatel
* 4.Aglomerace [[Hamburk]]u, 2,6 miliónů obyvatel
* 5.Aglomerace [[München|Mnichova]], 1,9 miliónů obyvatel

== Obyvatelstvo ==
Německo má jednu z nejnižších [[porodnost]]í na světě, 1,37 dítětě na ženu. V roce 2007 poprvé po deseti letech porodnost stoupla a narodilo se 684 862 dětí. K 31. prosinci 2007 žilo na území Německa 82 217 800 obyvatel na ploše 357 104 čtverečních kilometrů. Německo patří mezi země s vysokou hustotou zalidnění. Asi 75 milionů lidí tj. 91% má německé [[státní občanství]]. Sedm miliónů obyvatel Německa jsou přistěhovalci.

Mezi nimi je 4,3 miliónů [[občan]]ů ze zemí bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] (51 procent) a Polska (34%), kteří mají německý původ a přistěhovali se do Německa. Hovorově se jim říká ruští Němci. Dále to jsou v Německu dlouhodobě žijící cizinci a jejich rodinní příslušníci, včetně jejich dětí narozených v Německu, kteří si požádali o německé občanství.

Z obyvatel jiné státní příslušnosti žije v Německu z celkového počtu 7 255 949 obyvatel. K 31. prosinci 2007 jich mělo 1 713 551 [[Turecko|tureckou]] [[státní příslušnost]]. Z zemí Evropské unie žije v Německu 2,1 miliónů obyvatel, z toho je 528 318 [[Itálie|italské]] státní příslušnosti, 384 808 [[Polsko|polské]] a 294 891 [[Řecko|řecké]]. Z evropských zemí, které nejsou členy [[Evropská unie|Evropské unie]], žije v Německu 3,2 milionù lidí. Z toho 1 milion lidí pochází ze zemí bývalé [[Jugoslávie]].

Přistěhovalecký původ má 17 % obyvatel Německa. Z původních etnických menšin žije v Německu 15 až 50 tisíc [[Dánové|Dánů]] (zdroje se různí), 50 až 60 tisíc [[Frísové|Frísů]], 60 tisíc [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů]] a asi 70 tisíc [[Rom]]ů.

== Politika ==
: ''Podívejte se také na:'' [[Politický systém Německa]]
Německo je [[Federace|federativní]] parlamentní zastupitelská demokratická republika. Je rozděleno na 16 [[Německé spolkové země|spolkových zemí]]. Největší spolkovou zemí je [[Bavorsko]]. Prezidentem je [[Horst Köhler]].

=== Seznam německých zemí ===

{| class="wikitable sortable" style="width: 500px;"
|- class="hintergrundfarbe5"
! Spolková země
| class="unsortable" style="text-align: center;" | '''Hlavní''' '''město'''
! Plocha (km²)
! Počet obyvatel (× 1000)
! Hustota - obyvatel (ob/km²)
|-
| [[Bádensko-Württembersko]] || [[Stuttgart]]
| style="text-align: right;"| 35 752
| style="text-align: right;"| 10 749
| style="text-align: right;"| 301
|-
| [[Bavorsko]] || [[München]]
| style="text-align: right;"| 70 552
| style="text-align: right;"| 12 520
| style="text-align: right;"| 177
|-
| [[Berlín]]  || —
| style="text-align: right;"| 892
| style="text-align: right;"| 3416
| style="text-align: right;"| 3834
|-
| [[Braniborsko]] || [[Potsdam]]
| style="text-align: right;"| 29 479
| style="text-align: right;"| 2535
| style="text-align: right;"| 86
|-
| [[Brémy]] || [[Brémy]]
| style="text-align: right;"| 404
| style="text-align: right;"| 663
| style="text-align: right;"| 1640
|-
| [[Dolní Sasko]] || [[Hannover]]
| style="text-align: right;"| 47 624
| style="text-align: right;"| 7971
| style="text-align: right;"| 167
|-
| [[Durynsko]] || [[Erfurt]]
| style="text-align: right;"| 16 172
| style="text-align: right;"| 2289
| style="text-align: right;"| 142
|-
| [[Hamburk]]  || —
| style="text-align: right;"| 755
| style="text-align: right;"| 1770
| style="text-align: right;"| 2344
|-
| [[Hesensko]] || [[Wiesbaden]]
| style="text-align: right;"| 21 115
| style="text-align: right;"| 6072
| style="text-align: right;"| 288
|-
| [[Meklenbursko-Přední Pomořansko]] || [[Schwerin]]
| style="text-align: right;"| 23 180
| style="text-align: right;"| 1679
| style="text-align: right;"| 72
|-
| [[Porýní-Falc]] || [[Mainz]]
| style="text-align: right;"| 19 853
| style="text-align: right;"| 4045
| style="text-align: right;"| 204
|-
| [[Sársko]] || [[Saarbrücken]]
| style="text-align: right;"| 2569
| style="text-align: right;"| 1036
| style="text-align: right;"| 404
|-
| [[Sasko]] || [[Dresden]]
| style="text-align: right;"| 18 416
| style="text-align: right;"| 4220
| style="text-align: right;"| 229
|-
| [[Sasko-Anhaltsko]] || [[Magdeburg]]
| style="text-align: right;"| 20 446
| style="text-align: right;"| 2412
| style="text-align: right;"| 118
|-
| [[Severní Porýní-Vestfálsko]] || [[Düsseldorf]]
| style="text-align: right;"| 34 085
| style="text-align: right;"| 17 996
| style="text-align: right;"| 528
|-
| [[Šlesvicko-Holštýnsko]] || [[Kiel]]
| style="text-align: right;"| 15 799
| style="text-align: right;"| 2837
| style="text-align: right;"| 180
|- class="sortbottom" style="background: #eeeeee;"
! style="text-align: left;"| celkem (16)
!
! style="text-align: right;"| '''357 093'''
! style="text-align: right;"| '''82 217'''
! style="text-align: right;"| '''230'''
|}

== Ekonomika ==
: ''Podívejte se také na:'' [[Ekonomika Německa]]
[[Soubor:VW Wolfsburg.JPG|thumb|Automobilka Volkswagen ve [[Wolfsburk]]u]]
Německo je surovinově relativně chudá země, [[hospodářství]] je převážně soustředěno v sektoru [[průmysl]]u a [[služby|služeb]]. Zemědělsky se využívá více než polovina plochy státu, [[zemědělství]] zaměstnává jen kolem 2-3% práceschopného obyvatelstva. orná půda představuje 34% plochy státu, 4% orné půdy jsou zavlažovány. Německo mělo v roce 2007 [[hrubý domácí produkt]] asi 2,4 bilion eur, má třetí největší [[národní hospodářství]] světa. V hrubém národním produktu na osobu je Německo na 19. místě na světě, v Evropské unii na 13. místě.

[[Hrubý domácí produkt]] v roce 2006 byl 2 307,2 mld. €, na obyvatele činil v roce 2006 28 012 €.

V sektoru služeb pracovalo v roce 2006 63,8 % obyvatel, v průmyslu 33,4 % a v zemědělství 2,8 %. Služby produkovaly v roce 2006 68,5 % národního důchodu, průmysl 30,2 % a zemědělství 1,3 %.

Německo je největším [[export]]érem na světě. V životní úrovni je Německo dle [[index lidské rozvoje|Indexu lidského rozvoje]] (HDI) na 22. místě na světě.

Německo je na světové špičce v [[automobil]]ovém, elektrotechnickém, ve [[strojírenství]] a v chemickém průmyslu.

Z 500 největších firem světa je 37 německých, mezi nejvýznamnější patří [[Daimler AG]], Volkswagen, [[Allianz]], dále [[Siemens]] a [[Deutsche Bank]].
Mezi další firmy známe v celém světě patří [[E.ON]], [[Deutsche Post]], [[Deutsche Telekom]] a Metro a [[BASF]].

Po druhé světové válce se tři tradiční průmyslové oblasti (Horní Slezsko, Sasko, Porúří) staly součástí tří států, a proto měly odlišné podmínky pro svůj rozvoj.
Horní Slezsko připadlo Polsku téměř celé, a tím bylo pro Německo ztraceno.
Sasko se za dobu existence NDR stalo nejproblematičtější oblastí Evropy. Po válce bylo mnoho továren odvezeno do SSSR. Měl zde být vytvořen komplex závodů těžkého průmyslu, ač se tu těží pouze hnědé uhlí. Výroba se omezila a výsledkem je největší nezaměstnanost.
V Porúří (Dortmund, Essen, Duisburg) jsou ohromná naleziště černého uhlí. Dodnes se zde těží kamenné uhlí.
Pro Německo je výhodnější uhlí dovážet. Přesto však zůstává spolu s USA na prvním místě ve světě v těžbě hnědého uhlí i v jeho spotřebě.

== Doprava ==
[[Soubor:ICE3 in Cologne.jpg|thumb|Rychlovlak ICE na nádraží v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]]]]
První dlážděné [[silnice]] na území dnešního Německa založili již Římané. První státní silnice byly na německém území postaveny v 18. století. Rozvoj automobilismu dal výstavbě silnic nové impulsy. První dálnice světa, [[AVUS]] v [[Berlín]]ě byla postavena již v roce 1921. [[Silniční doprava]] vystřídala ve druhé polovině 20. století železniční dopravu v množství přepraveného [[náklad]]u.
Německo mělo k 1. lednu 2007 12 531 kilometrů [[dálnice|dálnic]], a 40 711 kilometrů spolkových silnic, 86 597 zemských silnic a 91 520 kilometrů okresních silnic.
V roce 2006 zemřelo na německých silnicích 5094 lidí, počet mrtvých má klesající tendenci. V Německu jsou velice časté [[pěší zóna|pěší zóny]], zóny s maximální rychlostí 30 km/h atd.

Německo disponuje [[železnice|železniční]] sítí o délce asi 35 000 kilometrů. Denně je vypraveno přibližně 50 tisíc osobních a nákladních [[vlak]]ů.
V rámci [[reforma|reformy]] železnice byla k 1. lednu 1994 sloučena [[Deutsche Bundesbahn]] (západní část Německa) a [[Deutsche Reichsbahn]] (východní část Německa) do akciové společnosti [[Deutsche Bahn AG]] , která organizuje velkou část železniční dopravy v Německu. Vedle Deutsche Bahn AG jezdí V je Německu asi 350 dalších menších regionálních železničních dopravců. Stát v Německu financuje údržbu železniční sítě a dotuje regionální dopravu.
V regionální dopravě i dálkové dopravě jezdí vlaky většinou podle intervalového [[jízdní řád|jízdního řádu]]. Na dálkových trasách jezdí rychlovlaky [[ICE]] na tratích o celkové délce asi 2000 km. Podíl železnice na nákladní i osobní přepravě do roku 2005 klesal, od té doby má opět stoupají tendenci.

[[Letiště Frankfurt nad Mohanem|Letiště v Frankfurtu nad Mohanem]] je nejdůležitějším letištěm společnosti [[Lufthansa]] a třetí největší letiště v [[Evropa|Evropě]] do počtu odbavených osob, v objemu přepraveného [[zboží]] je největším letištěm Evropy. Franktfurtské [[letiště]] ročně odbaví 52 miliónů osob. [[Letiště Mnichov|Mnichovské letiště]] Franze Josefa Strausse přepraví ročně 32 miliónů osob jeho význam se zvětšuje. Nové berlínské letiště bude po uvedení do provozu v roce 2011 třetím největším německým letištěm. Německo má 430 letišť a má největší hustotu přistávacích a startovacích drah pro na světě.

Německo je jedním z největších [[export]]érů světa, proto je závislé na své [[námořnictvo|námořní flotile]]. Disponuje velkým počtem moderních přístavů, ale vysoký podíl zahraničního obchodu se realizuje přes přístavy v sousedních zemích, především v [[Nizozemí]]. Německo plánuje rozsáhlé modernizace svých přístavů. Má se stavět čtvrtý kontejnerový terminál v [[Bremenhaven]]u, prohlubovat koryta řek [[Labe]] a [[Vezera|Vezery]]. V prohloubeném přístavu JadeWeserPort v [[Wilhelmshaven]]u budou moci přistávat největší [[kontejner]]ové lodě světa. Největšími přístavy Německa jsou jsou [[Hamburk]], [[Wilhelmshaven]] a [[Brémy]] s [[Bremerhaven]]. Nejdůležitějším přístavem Baltského moře je [[Lübeck]].

Nejdůležitějšími trasy námořní plavby jsou na dolním Labi a dolní Vezeře, dále průplav mezi Severním a Baltským mořem. Německé pobřeží Baltského moře, v [[Meklenburský záliv|Meklenburské zátoce]] je nejnebezpečnější částí baltského pobřeží.

V Německu je dobře rozvinutá [[říční plavba]], země má hustou síť vnitrozemských [[průplav]]ů. Nejdůležitější splavné řeky jsou [[Rýn]], [[Mohan]], [[Vezera]] a [[Labe]]. Významné jsou vnitrozemské říční kanály, nejvýznamnějšími jsou: Středoněmecký průplav, kanál Dortmund-Ems, kanál Rýn-Herne, Elbe-Seitenkanal. Kanál Dunaj-Mohan překračuje hlavní evropské rozvodí a umožňuje plavbu ze [[Severní moře|Severního]] a [[Baltské moře|Baltského moře]] do [[Černé moře|Černého moře]]. Říční přístavy v [[Duisburg]]u na soutoku Rýna a řeky Ruhr s ročním obratem 70 miliónu tun [[zboží]] ročně patří k největším říčním přístavům světa.

== Kultura ==
=== Úvod ===
[[Soubor:Einstein1921 by F Schmutzer 2.jpg|thumb|Albert Einstein]]
Německá kultura je definována především společným jazykem, německý stát vznikl teprve v průběhu 19. století. V průběhu dějin mnoho představitelů německé kultury odešlo z Německa, jako např. Karel Marx, [[Bedřich Engels]], [[Heindrich Heine]], [[Kurt Tucholsky]], [[Thomas Mann|Thomas]] a [[Heinrich Mann]], [[Albert Einstein]], [[Hannah Arendtová]] a mnoho dalších.
Před rokem 1871 byla na základě nedostatečné společné identifikace, neexistence společného německého státu - byla [[německá kultura]], ale i věda důležitý prvek německého národního uvědomění. Z této doby pochází pojem „Země básníků a myslitelů“, které dodnes slouží k německému vlastenectví. Na počátku 20. století bylo Německo předním vědecký a kulturním národem, německý [[film]] patřil počátkem 20. století ke světové špičce.
Nástup nacismu a následná emigrace německých vědců a spisovatelů znamenal úpadek německé vědy a kultury.
K šíření němčiny a německé kultury ve světě slouží [[Goethe-Institut]] se 128 pracovišti v celém světě.
Podle ankety pro [[BBC]] má Německo ve vědě a kultuře celosvětově nejvyšší respekt mezi 22 hodnocenými zeměmi.

=== Filozofie ===
K nejdůležitějším německým filozofům patří Mikuláš Kusánský, Gottfried Wilhelm Leibniz, Immanuel Kant, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Karel Marx, Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche a Martin Heidegger. Důležité filozofické směry vzešly od německým filozofů: [[německý idealismus]], jakož i zakladatelé [[marxismus|marxismu]] Karel Marx a Bedřicha Engels. Ve 20. století vzešla v Německa především [[Kritická teorie]] Frankfurtské školy od [[Theodor W. Adorno|Theodora W. Adorna]] a [[Max Horkheimer|Maxe Horkheimera]]. V jejím následovníkem je [[Jürgen Habermas]], který patří k nejvýznamnějším žijícím filozofům.

=== Literatura ===
[[Soubor:Goethe (Stieler 1828).jpg|thumb|left|Johann Wolfgang von Goethe]]
[[Německá literatura]] sahá zpět až hluboko do středověku, např. [[Walther von der Vogelweide]] je jedním z nejvýznamnějších středověkých [[básník]]ů. Mezi nejvýznamnější německé autory patří básník Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich Schiller, dále jakož i [[bratři Grimmové]]; v 20. století nositeli Nobelovy ceny za literaturu [[Theodor Mommsen]] v roce 1902, [[Paul Heyse]] v roce 1910 , [[Gerhart Hauptmann]] v roce 1912, [[Thomas Mann]] roku 1929 , Hermann Hesse v roce 1946 , [[Heinrich Böll]] roku 1972 a [[Günter Grass]] v roce 1999.

=== Hudba ===
Dějiny evropské hudby ovlivnilo mnoho německých hudebních skladatelů, často byli jejími čelními tvůrci. Německo mělo mnoho čelných hudebních skladatelů, počínaje [[baroko|barokem]], [[klasicismus|klasikou]], [[romantismus|romantikou]] až po [[modernismus|modernu]].

Německo má silnou tradici sborového zpěvu, jehož rozvoj byl přerušen 2. světovou válkou.

V současnosti je Německo čtvrtým největším hudebním trhem na světě. V popové a rockové hudbě přesahují hranice Německa umělci jako [[Udo Lindenberg]], [[Herbert Grönemeyer]], [[Nena]], [[Dieter Bohlen]], [[Sandra Cretu|Sandra]] a [[Xavier Naidoo]]. 
Z hudebních skupin jsou nejznámější [[Die Toten Hosen]], [[Die Ärzte]], [[Alphaville]], [[Scooter]] a [[Tokio Hotel]]. Z oblasti [[jazz]]ové hudby je nejznámější [[Albert Mangelsdorff]], [[Peter Brötzmann]], [[Theo Jörgensmann]] a [[Eberhard Weber]]. U [[elektronická hudba|elektronické hudby]] odvedli pionýrskou práci skupiny [[Kraftwerk]] a [[Klaus Schulze]].
Další skupiny, které se prosadily na mezinárodním poli jsou [[Blind Guardian]], [[Modern Talking]], [[Scorpions]] a [[Rammstein]]. Skupina Rammstein se prosadila s německými texty v zahraničních hitparádách.

=== Výtvarné umění ===
[[Soubor:Durer self portarit 28.jpg|thumb|upright 0.8|Albrecht Dürer, autoportrét]]
Mezi významné německé renesanční umělce patří [[Albrecht Altdorfer]], [[Lucas Cranach starší]], [[Matyáš Grünewald]], [[Hans Holbein mladší]] a nejvýznamnějším německých renesančním umělcem je Albrecht Dürer.

Nejvýraznějšími z Německa pocházejícími baroknimi [[malíř]]i jsou mistr [[Cosmas Damian Asam]] jakož i v Německu narozený [[Antverp]]y, se přestěhovaný Peter Paul Rubens. Další umělec od světové pověsti je romantik [[Caspar David Friedrich]], surrealista [[Max Ernst]], expresionista [[Otto Dix]], konceptualista [[Joseph Beuys]] či neoexpressionista [[Georg Baselitz]].

=== Architektura ===
[[Soubor:Restoring the grass in Munich Olympic Stadium.jpg|thumb|left|Olympijský stadión v Mnichově]]
Německo má bohaté a mnohotvárné dějiny [[architektura|architektury]], která je úzce spojená s dějinami architektury v sousedních zemích. Architektonické památky pochází již z dob [[římská antika|římské antiky]], jejíž památky se na území Německa dochovaly. Na území Německa se nachází památky z doby před [[románský sloh|románským slohem]], např. vstupní objekt do města [[Lorsch]], tzn. Torhalle. Torhalle ve městě Lorsch ukazuje vývoj směrem k románskému slohu, který přišel po roce 1030 ve Svaté římské říše. [[Gotika]] vznikla ve Francii, první stavby v gotickém slohu na území Německa pochází kolem roku 1230, např. Chrám Panny Marie v [[Trevír]]u . Po roce 1520 přišla [[renesance]] z území dnešní [[Itálie]] do [[svatá říše římská|Svaté říše římské]], ukázka je radnice ve městě [[Augsburg]]. [[Baroko]] se prosadilo na území dnešního Německa posadil v Svaté římské říši Německého od roku 1650 . Příkladem jsou díla j od [[Balthasar Neumann|Balthasara Neumanna]], např. [[kostel ve Wies]] a zámek [[Ludwigsburg]]u. Kolem roku 1770 nastupuje období [[klasicismus|klasicismu]]. Nejdůležitějšími stavbami o Staré muzeum v Berlíně, zámek Charlottenhof a [[Braniborská brána]] v [[Berlín]]ě. Z doby historismu pochází v období 1840 až 1900 pochází zámek [[Neuschwanstein]] a Berlínský dóm.

Na počátku 20. století byli němečtí architekti přední představitelé klasická moderny. [[Walter Gropius]], Ludwig Mies van der Rohe a škola architektury [[Bauhaus]] udala směr, který architektura do dnešní doby celosvětově využívá. monumentální architektura v době nacismu výrazně ovlivnila tvář německých měst. V době obnovy po druhé světové válce měl převahu [[pragmatismus]], teprve později našla německá architektura nové formy projevu. V roce 1972 byl dokončen olympijský stadion v [[Mnichov]]ě, projekt, ve kterém německá architektura znovu našla svůj styl.

V posledních desetiletích se architektura globalizuje. Němečtí architekti jsou celosvětově aktivní, nicméně nedosáhli dřívějšího významu.

=== Kulturní a stavební památky ===
Na seznamu [[UNESCO]] je 30 německých příspěvků ke [[Světovému kulturnímu dědictví|Světové kulturnímu dědictví]], nachází se v 15 ze 16 německých spolkových zemí. První na seznamu byla [[katedrála v Cáchách]] v roce 1978, posledním přírůstkem z roku 2008 jsou Moderní berlínské stavby.

Nejvyšší návštěvnost mají památky z období německé romantiky, zámky [[Neuschwanstein]] a město [[Heidelberg]], [[památník Walhalla]] v Bavorsku, městská centra v [[Rüdesheim am Rhein]] a v [[Rothenburg ob der Tauber]]. Na oblibě získávají i městská centra v doby [[industrializace]]. Německo nemá mnoho zachovalých center velkých měst, následkem bombardování v období 2. světové války. V městech malé a střední velikosti se se naproti tomu zachovalá centra měst vyskytují často.

=== Muzea ===
V Německu se nachází přes 6000 [[muzeum|muzeí]], ke kterých patří soukromé i veřejné sbírky, zámky a zahrady. K největším a nejvýznamnějším patří [[Německé muzeum]] v [[Mnichov]]ě, celosvětově největší přírodovědeckotechnické muzeum, Germanische Nationalmuseum v [[Norimberk]]u se sbírkami z kultury a umění od rané [[historie]] do dnešní doby. Také v Berlíně se nachází celosvětově důležitá muzea.

=== Populární kultura ===
Přibližně od 1970 má Německo kvetoucí populární kulturu, především hudbu a sebevědomou uměleckou scénu. [[Frankfurtský knižní veletrh]] je jedním z největších knižních [[veletrh]]ů světa. Každoročně se pořádá i [[film]]ový festival světového významu [[Berlinale]].

=== Kuchyně ===
: ''Podívejte se také na:'' [[Německá kuchyně]]
[[Soubor:Eisbein-2.jpg|thumb|left|Uzené vepřové koleno se zelím]]
Německá kuchyně jsou je velmi mnohotvárná a liší se [[region]] od regionu. Známé jsou především vydatné a těžké pokrmy jako je vepřové koleno a uzené [[vepřové maso]] s [[kyselé zelí|kyselým zelím]] , kadeřavá [[kapusta]] s čajovkou, jakož i různé [[polévka|eintopfy]]. Eintopf je jídlo z jednoho hrnce, v hrnci se vaří, dusí a peče úplně všechno od masa, přes luštěniny až po zeleninu. Tato vydatná jídla mají mají v Německu tradici díky relativně severní poloze, kdy v zimě byl nutný vydatný příjem [[kalorie|kalorií]]. Regionální kuchyně je velice různorodá a ovlivňovaná kuchyněmi ze sousedních zemí. V dnešní době se v Německu jako i jiných evropských zemích přechází od těžkých k lehčím pokrmům.

Především v severním Německu se připravují různorodé pokrmy z [[brambory|brambor]], na jihu je tradiční [[knedlík]] a [[nudle]].
V Německu se k snídani jí [[chleba]] a pečivo s různými pomazánkami, s širokým výběrem uzenin a sýrů, oblíbené je zde vařené [[vejce]] , i vejce na hniličku, pije se [[čaj]] či [[káva]], přičemž přednost dávají Němci kávě. V poledne se konzumuje teplé jídlo, k večeři se často podává studená večeře formou studené mísy tzv. Kalteplatte.

V Německu jsou velice oblíbené různé druhy sladkého [[pečivo|pečiva]] a koláčů s ovocnou nebo tvarohovou náplní, různé druhy oplatek. Vetšinou se servíruji k odpolední svačině tzv. Kaffekuchen.

== Společnost ==
=== Věda ===
[[Soubor:Alexandre humboldt.jpg|thumb|Alexander von Humboldt (1769–1859)]]
V Německu jsou [[univerzita|univerzity]], technické univerzity a vysoká odborné školy institucemi vědeckého výzkumu. Univerzity v Německu jsou zařízení oprávněná vydávat titul [[doktor]]a i [[docent]]a.

Z Německa pochází mnozí vědci ze všech oborů německých věd. [[Albert Einstein]] a [[Max Planck]] a jejich teorie položily základy moderní [[teoretická fyzika|teoretické fyziky]], na které navázali [[Werner Heisenberg]] a [[Max Born]]. [[Wilhelm Conrad Röntgen]], první nositel [[Nobelova cena|Nobelovy ceny]] za fyziku, objevitel po něm pojmenovaného [[rentgenové záření|rentgenového záření]], které se dnes využívá v lékařské diagnostice. [[Heinrich Rudolf Hertz|Heinrich Hertz]] napsal významné práce k teorii [[elektromagnetické záření|elektromagnetického záření]], které je podstatní pro dnešní telekomunikační zařízení. Objevy [[Nikolaus Otto|Nikolause Otta]], [[Rudolf Diesel|Rudolfa Diesela]], [[Gottlieb Daimler|Gottlieba Daimlera]] a [[Carl Benz|Carla Benze]] revolucionizovaly oblast [[doprava|dopravy]], jsou po svých vynálezcích pojmenované bunsenův kahan a [[zeppelin]]y jsou známé v celém světě. V [[Chemie|chemickém]] výzkumu jsou známými osobnostmi [[Otto Hahn]] a [[Justus von Liebig]]. Úspěšné vynálezy [[Johannes Gutenberg|Johannese Gutenberga]], [[Werner von Siemens|Wernera von Siemense]], [[Wernher von Braun|Wernhera von Brauna]], [[Konrad Zuse|Konrada Zuseho]] a [[Philipp Reis|Philippa Reise]] jsou základy našeho světa a součástí technického vzdělání. V Německu se také narodilo mnoho významných [[matematika|matematiků]] [[Adam Riese]], [[Friedrich Bessel]], [[Richard Dedekind]], Carl Friedrich Gauss, David Hilbert, [[Emmy Noether]], [[Bernhard Riemann]], [[Karl Weierstrass]] und [[Johannes Müller]] (Regiomontanus). Další důležití němečtí vědci a vynálezci jsou [[Christiane Nüsslein-Volhard]], Gottfried Wilhelm Leibniz, Alexander von Humboldt, [[Max Müller]], [[Theodor Mommsen]], [[Robert Koch]] a Max Weber.

=== Sport ===
Sport má v Německu vysokou společenskou prestiž. V roce 2006 bylo přibližně 27,5 miliónu německých obbyvatel členy 91 000 sportovních klubů a oddílů. V počtu medailí získaných na [[olympijské hry|olympijských hrách]] je Německo třetí nejúspěšnější zemí na světě, na [[Zimní olympijské hry 2006|Zimních olympijských hrách 2006]] v [[Turín]]ě vyhrálo pořadí národů.

Země byla pořadatelem největších sportovních svátků včetně dvou letních ([[Letní olympijské hry 1936|1936]] v [[Berlín]]ě a [[Letní olympijské hry 1972|1972]] v [[Mnichov]]ě) a jedněch zimních olympijských her ([[Zimní olympijské hry 1936|1936]] v [[Garmisch-Partenkirchen]]u), dvou [[mistrovství světa ve fotbale]] ([[Mistrovství světa ve fotbale 1974|1974]] a [[Mistrovství světa ve fotbale 2006|2006]]) a dalších významných soutěží.

Nejvýznamnějším německým sportovcem 20. století byl podle ankety časopisu [[Focus]] automobilový závodník [[Michael Schumacher]], který překonal mnoho rekordů [[formule 1]] včetně zisku sedmi titulů mistra světa.<ref>[http://www.focus.de/finanzen/news/die-jahrhundert-sportler_did_12060.html Die Jahrhundert-Sportler (německy)]</ref> Na předních místech ankety se dále umístila kanoistka [[Birgit Fischerová]], nejúspěšnější německá olympionička, tenistké [[Steffi Grafová]] a [[Boris Becker]], legendární boxer [[Max Schmeling]] a hned několik fotbalistů v čele s [[Franz Beckenbauer|Franzem Beckenbauerem]].

Nejoblíbenějším druhem sportu je v Německu je [[kopaná]]. Německý fotbalový svaz má šest miliónů členů, v soutěžích hraje 170 tisíc týmů. Německá mužská reprezentace je celosvětově jeden z nejúspěšnějších týmů, vybojovala třikrát titul mistrů světa a třikrát mistrovství Evropy. Německo je jedinou zemí na světě, která získala titul mistra světa v kopané v mužské a ženské kategorii. Hráči tří německých klubů se radovali z vítězství v [[Liga mistrů UEFA|Lize mistrů]] či jejím předchůdci Poháru mistrů, z toho [[Bayern Mnichov]] celkem čtyřikrát. Ve světovém měřítku vyniká také německá [[házená]] (3krát mistři světa) a [[pozemní hokej]] (čtyři zlaté na olympijských hrách). Narůstá i popularita [[basketbal]]u a [[lední hokej|ledního hokeje]].

Německo hostí řadu motoristických závodů nejvyšší úrovně včetně tradiční [[Grand Prix Německa]] a většiny dosud uskutečněných [[Grand Prix Evropy]] [[formule 1]].

Z Německa pocházelo množství vynikajících sportovců v individuálních sportech, jako byli [[lehká atletika|atleti]], [[plavání|plavci]], [[cyklistika|cyklisté]], [[kanoistika|kanoisté]] a podobně. Řada z nich reprezentovala bývalou [[Německá demokratická republika|NDR]], kde ale po pádu komunistického režimu vyšla najevo existence systému státem řízeného [[doping]]u.

Německo je největší světovou velmocí v zimních sportech, především v [[biatlon]]u, [[jízda na bobech|jízdě na bobech]], [[jízda na saních|jízdě na saních]] nebo [[rychlobruslení]]. Nejúspěšnější německou účastnicí zimních olympijských her v historii je dosud rychlobruslařka [[Claudia Pechsteinová]] s pěti zlatými medailemi.

=== Svátky ===
[[Státní svátek|Státním svátek]] Německa je 3. říjen, Den německé jednoty. Je to jediný svátek, který je určen spolkovou vládou. Ostatní svátky určují jednotlivé spolkové země, nicménì jsou svátky, které se slaví ve všech spolkových zemích: [[Velký pátek]], [[Velikonoční pondělí]], [[Nanebevstoupení páně]], [[letnice|Svatodušní pondělí]] (letnice) a oba Vánoční svátky; bez křesťanského pozadí [[Nový rok]] a [[Svátek práce]] .
Spolu s nedělí jsou v Německu svátky [[den pracovního klidu|dny pracovní klidu]].

=== Média ===
[[Rozhlas]]ové a [[televizní vysílání]] ovlivnili ve svých počátcích němečtí vynálezci. Příjem televizního a rozhlasového vysílání probíhá jak pozemními vysílači, tak přes družicové vysílání. Rozšířená je i [[kabelová televize]]. Od roku 2003 digitalizace televizního a rozhlasového vysílání, je plánována kompletní [[digitalizace]]. Někteří poskytovatelé nabízí televizní a rozhlasové vysílání i přes Internet, v rámci protokolu [[IPTV]] jako součást širokopásmového připojení.
Německo má duální rozhlasové vysílání, veřejnoprávní rozhlas, a mnoho soukromých rozhlasových stanic, které jsou financovány [[reklama]]mi.
V Německu existuje veřejnoprávní televize, mezi jiným stanice [[ARD]] a [[ZDF]], jakož i soukromé televizní společnosti patří ProsiebenSat.1 media AG, RTL Group, MTV Networks Deutschland, NBC Universal Deutschland, Tele München Gruppe jakož i regionální poskytovatelé televizního vysílání.. Vedle volně přijímaného televizního vysílání existuje v Německu také digitální placená televize. Nejznámějším poskytovatel placeného televizního vysílání je Premiere.

Prostředí německé [[žurnalistika|žurnalistiky]] je velice mnohotvárné, mezi nejčtenější [[deník]]y patří [[Bild]], [[Westdeutsche Allgemeine Zeitung]] a [[Süddeutsche Zeitung]]. Nejznámějšími [[týdeník]]y jsou [[Der Spiegel]] a [[Focus]].

Koncem roku 2007 disponovalo 72 % německého obyvatelstva připojením na [[internet]]; asi 24 % mělo [[širokopásmové připojení]].

== Vybrané památky (fotogalerie) ==
=== Církevní památky ===
<gallery>
File:Aachen_Cathedral_from_north.jpg|[[Katedrála v Cáchách]], [[Cáchy]] ([[Severní Porýní-Vestfálsko]])
File:Dresden Frauenkirche Saint Mary october 2005.jpg|[[Kostel panny Marie v Drážďanech|Kostel panny Marie]] ''(Frauenkirche)'', [[Drážďany]] ([[Sasko]])
File:Ulm Cathedral.jpg|[[Katedrála v Ulmu]]#, ''(Ulmer Münster)'', [[Ulm]] ([[Bádensko-Württembersko]])
File:Berlin_Eiermann_Memorial_Church.jpg|[[Pamětní kostel císaře Viléma]] ''(Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche)'', [[Berlín]]
</gallery>
#Nejvyšší kostelní věž na světě. Výška 161,53 metrů.

=== Ostatní stavby ===
<gallery>
File:Brandenburger Tor abends.jpg|[[Braniborská brána]], (Brandenburger Tor) ([[Berlín]])
File:Bremen-rathaus.jpg|[[Radnice]], ([[Brémy]]) [[Svobodné hanzovní město Brémy]]
File:New town hall Hannover2.jpg|Nová radnice, ([[Hannover]]) [[Dolní Sasko]]
File:Reichstag_mit_Wiese.jpg|Říšský Sněm (Reichstag), ([[Berlín]])
</gallery>

=== Technika a kultura ===
<gallery>
File:Berlin_Fernsehturm_2.jpg|Televizní věž*, [[Berlín]]
File:Allianz_Arena_Pahu.jpg|[[Allianz Arena]], [[Mnichov]] ([[Bavorsko]])
File:Deutsches_Museum.jpg|Deutsches Museum (Německé muzeum), [[Mnichov]] ([[Bavorsko]])
Soubor:Bodemuseum - Front.jpeg|Ostrov muzeí – Bode Museum, [[Berlín]]
</gallery>
*Nejvyšší stavba v Německu. Výška 368 metrů.

=== Krajina ===
<gallery>
File:Lange Anna.jpg|Lange Anna („Dlouhá Anna“) na [[Helgoland]]u, ([[Šlesvicko-Holštýnsko]])
File:BrockenTopFromWest.jpg|[[Brocken]] v zimě (1141,1 m n.m.), ([[Sasko-Anhaltsko]])
File:Koenigstuhl von viktoriasicht.jpg|Kreidefelsen (Křídová Skála) na [[Rujana|Rujáně]], ([[Meklenbursko-Přední Pomořansko]])
File:Zugspitzmassiv_von_Westen_aus.jpg|[[Zugspitze]] (2962 m n.m.), ([[Bavorsko]])
</gallery>

== Související články ==
{|
|-
|
* [[Politické strany v Německu]]
* [[Střední Evropa]]
* [[Berlín]]
* [[Německé spolkové země]]
* Germánie
|
* [[Třetí říše]]
* [[Němčina]]
* [[Německá hymna]]
* [[Německá vlajka]]
* [[Státní znak Německa]]
|}

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
; Externí odkazy – oficiální instituce státu
* [http://sp.bundespraesident.de/ Spolkový prezident (Bundespräsident) Horst Köhler] (německy, anglicky, francouzsky a španělsky)
* [http://www.bundestag.de/ Spolkový parlament (Deutscher Bundestag)] (německy, anglicky a francouzsky)
* [http://www.bundesregierung.de/ Spolková vláda (Die Bundesregierung)] (německy, anglicky a francouzsky)
* [http://www.bundesrat.de/Site/Inhalt/DE/ Spolková rada (Bundesrat)] (německy, anglicky a francouzsky)
* [http://www.destatis.de/ Spolkový statistický úřad (Statistiches Bundesamt Deutschland)] (německy a anglicky)

; Externí odkazy – oficiální informace
* [http://www.deutschland.de/home.php www.deutschland.de – oficiální německý portál] (německy, anglicky, francouzsky, španělsky a rusky)
* [http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/811.0.html Fakta o Německu (Tatsachen űber Deutschland)], zdroj: Spolkové ministerstvo zahraničí (česky, německy, anglicky, francouzsky, španělsky a rusky)

; Externí odkazy – další informace
* [http://www.germany.cz Germany.cz – web Čechů a Slováků v Německu]
* [http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ido=11498&idj=1&amb=1&ikony=&trid=1&prsl=&pocc1= Informace MZV ČR o Německu] (česky)
* [https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/GM.html CIA – The World Factbook – Germany] (anglicky)
* [http://www.answers.com/Germany Answers – Germany] (anglicky)
* [http://www.exportdosrn.cz/ Export do SRN – aktuální ekonomické informace o Německu] (česky)

; Externí odkazy – internetová média
* [http://www.onlinenewspapers.com/germany.htm Přehled tisku] – tisk online
* [http://www.multimap.com/map/home.cgi?client=public&db=DE&overviewmap=DE&lang= Online mapa Německa] – interaktivní mapa až do měřítka 1:5000

{{Flickr|Germany}}{{Commonscat|Germany}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Německo| ]]
[[Kategorie:Státy Evropy|Německo]]
[[Kategorie:Státy EU|Německo]]
[[Kategorie:Státy NATO|Německo]]
[[Kategorie:Hudební články Multimediaexpo.cz]]

← Starší verze		Verze z 9. 4. 2024, 16:06
Řádka 50:		Řádka 50:
	}}'''Německo''' (oficiální název '''Spolková republika Německo''', zkratka '''SRN''', [[němčina\|německy]]: ''Bundesrepublik Deutschland'', zkratka '''BRD''') je [[Střední Evropa\|středoevropský]] stát. Na severu sousedí s [[Dánsko\|Dánskem]], omývá jej [[Severní moře]] a [[Baltské moře]], na východě sousedí s [[Polsko\|Polskem]] a [[Česká republika\|Českem]], na jihu s [[Rakousko\|Rakouskem]] a [[Švýcarsko\|Švýcarskem]] a na západě s [[Francie\|Francií]], [[Lucembursko\|Lucemburskem]], [[Belgie\|Belgií]] a [[Nizozemsko\|Nizozemskem]]. Rozloha Německa je 357 021 km<sup>2</sup>, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát [[Evropská unie\|Evropské unie]]. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.<ref>[http://www.migrationinformation.org/datahub/countrydata/country.cfm Germany: Inflow of foreign population by country of nationality, 1994 to 2003]</ref>		}}'''Německo''' (oficiální název '''Spolková republika Německo''', zkratka '''SRN''', [[němčina\|německy]]: ''Bundesrepublik Deutschland'', zkratka '''BRD''') je [[Střední Evropa\|středoevropský]] stát. Na severu sousedí s [[Dánsko\|Dánskem]], omývá jej [[Severní moře]] a [[Baltské moře]], na východě sousedí s [[Polsko\|Polskem]] a [[Česká republika\|Českem]], na jihu s [[Rakousko\|Rakouskem]] a [[Švýcarsko\|Švýcarskem]] a na západě s [[Francie\|Francií]], [[Lucembursko\|Lucemburskem]], [[Belgie\|Belgií]] a [[Nizozemsko\|Nizozemskem]]. Rozloha Německa je 357 021 km<sup>2</sup>, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát [[Evropská unie\|Evropské unie]]. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.<ref>[http://www.migrationinformation.org/datahub/countrydata/country.cfm Germany: Inflow of foreign population by country of nationality, 1994 to 2003]</ref>

-	Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem [[reformace]]. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce [[1939]] rozpoutalo Německo [[Druhá světová válka\|2. světovou válku]], která trvala do roku [[1945]] a byla největší válkou historie. V roce [[1949]] Německo rozděleno na dva státy, [[Německá demokratická republika\|Německou demokratickou republiku]] a [[Západní Německo\|Německou spolkovou republiku]]. K jejich sjednocení došlo v roce [[1990]]. Západní Německo bylo v roce [[1952]] zakládajícím členem [[ESUO\|Evropského společenství uhlí a oceli]] a v roce [[1957]] zakládajícím státem [[~~EHS~~\|Evropského hospodářského společenství]]. V současnosti je Německo součástí [[Schengenský prostor\|Schengenského prostoru]]. Německou měnou je [[euro]], které v roce [[2002]] nahradilo [[Německá marka\|německou marku]].	+	Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem [[reformace]]. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce [[1939]] rozpoutalo Německo [[Druhá světová válka\|2. světovou válku]], která trvala do roku [[1945]] a byla největší válkou historie. V roce [[1949]] Německo rozděleno na dva státy, [[Německá demokratická republika\|Německou demokratickou republiku]] a [[Západní Německo\|Německou spolkovou republiku]]. K jejich sjednocení došlo v roce [[1990]]. Západní Německo bylo v roce [[1952]] zakládajícím členem [[ESUO\|Evropského společenství uhlí a oceli]] a v roce [[1957]] zakládajícím státem [[Evropské hospodářské společenství\|Evropského hospodářského společenství]]. V současnosti je Německo součástí [[Schengenský prostor\|Schengenského prostoru]]. Německou měnou je [[euro]], které v roce [[2002]] nahradilo [[Německá marka\|německou marku]].

	Německo je [[Federace\|federativní]] [[Demokracie\|demokratickou]] [[Parlamentní republika\|parlamentní republikou]] tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (''Bundesländer''). Hlavním a zároveň i největším městem je [[Berlín]]. Německo je členským státem [[Organizace spojených národů\|OSN]], [[NATO]], [[G8]] a signatářem [[Kjótský protokol\|Kjótského protokolu]]. Na základě nominální hodnoty [[HDP]] je německá ekonomika třetí největší na světě a v roce [[2007]] byla největším světovým exportérem. Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci<ref> [http://www.topnews.in/germany-worlds-second-biggest-aid-donor-after-us-229970 Germany world's second biggest aid donor after US] TopNews, India.</ref> a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě. Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci. Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky.<ref>[http://www.iht.com/articles/2008/04/04/europe/poll.php The leader of Europe? Answers an ocean apart] International Herald Tribune. [[4. dubna]] [[2008]].</ref> V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového vůdce<ref>[http://www.innovations-report.de/html/berichte/informationstechnologie/bericht-109339.html Confidently into the Future with Reliable Technology] www.innovations-report.de. [[7. května]] [[2008]].</ref>		Německo je [[Federace\|federativní]] [[Demokracie\|demokratickou]] [[Parlamentní republika\|parlamentní republikou]] tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (''Bundesländer''). Hlavním a zároveň i největším městem je [[Berlín]]. Německo je členským státem [[Organizace spojených národů\|OSN]], [[NATO]], [[G8]] a signatářem [[Kjótský protokol\|Kjótského protokolu]]. Na základě nominální hodnoty [[HDP]] je německá ekonomika třetí největší na světě a v roce [[2007]] byla největším světovým exportérem. Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci<ref> [http://www.topnews.in/germany-worlds-second-biggest-aid-donor-after-us-229970 Germany world's second biggest aid donor after US] TopNews, India.</ref> a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě. Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci. Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky.<ref>[http://www.iht.com/articles/2008/04/04/europe/poll.php The leader of Europe? Answers an ocean apart] International Herald Tribune. [[4. dubna]] [[2008]].</ref> V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového vůdce<ref>[http://www.innovations-report.de/html/berichte/informationstechnologie/bericht-109339.html Confidently into the Future with Reliable Technology] www.innovations-report.de. [[7. května]] [[2008]].</ref>
Řádka 65:		Řádka 65:

	=== Středověk (843 – 1517) ===		=== Středověk (843 – 1517) ===
-	V roce 843 byla franská říše rozdělena verdunskou smlouvou mezi Karlovy vnuky, což však nezabránilo dlouhodobým konfliktům mezi jednotlivými částmi říše. Východofranská říše, jíž obdržel jako svoji doménu Ludvík Němec, se na přelomu 9. a 10. století pozvolně proměnila v německou říši. Germánské kmeny byly definitivně sjednoceny na počátku 10. století za vlády Jindřicha I. Ptáčníka z ~~[[Otoni\|~~otonské dynastie]]. Někdy z této doby zřejmě také pochází první zmínka o „království Němců“ (''„Regnum Teutonicorum“''). Vedle původního franského dědictví se tak stále více drala do popředí vlastní německá identita těchto zemí.	+	V roce 843 byla franská říše rozdělena verdunskou smlouvou mezi Karlovy vnuky, což však nezabránilo dlouhodobým konfliktům mezi jednotlivými částmi říše. Východofranská říše, jíž obdržel jako svoji doménu Ludvík Němec, se na přelomu 9. a 10. století pozvolně proměnila v německou říši. Germánské kmeny byly definitivně sjednoceny na počátku 10. století za vlády Jindřicha I. Ptáčníka z otonské dynastie. Někdy z této doby zřejmě také pochází první zmínka o „království Němců“ (''„Regnum Teutonicorum“''). Vedle původního franského dědictví se tak stále více drala do popředí vlastní německá identita těchto zemí.

	Během vlády Jindřichova syna, Oty I. Velikého, došlo k posílení královské moci povýšením [[biskup]]ů do stavu říšských knížat (''Reichsfürsten''). V roce 951 se Ota oženil s ovdovělou italskou královnou [[Adelheid Burgundská\|Adelheid]], čímž získal nárok na [[Langobardi\|lombardskou]] korunu. Podařilo se mu také eliminovat vnější hrozby podrobením [[Slované\|Slovanů]], sídlících v oblasti mezi řekami [[Labe]]m a [[Odra\|Odrou]] (kteří se ale brzy opět osvobodili) a především vítězstvím nad [[nomád]]skými [[Maďaři\|Maďary]] v bitvě na řece Lechu v roce 955. V roce 962 byl Ota I. korunován v Římě císařem a plně se tak ujal dědictví Karla Velikého. Tímto aktem byla fakticky založena Svatá říše římská.		Během vlády Jindřichova syna, Oty I. Velikého, došlo k posílení královské moci povýšením [[biskup]]ů do stavu říšských knížat (''Reichsfürsten''). V roce 951 se Ota oženil s ovdovělou italskou královnou [[Adelheid Burgundská\|Adelheid]], čímž získal nárok na [[Langobardi\|lombardskou]] korunu. Podařilo se mu také eliminovat vnější hrozby podrobením [[Slované\|Slovanů]], sídlících v oblasti mezi řekami [[Labe]]m a [[Odra\|Odrou]] (kteří se ale brzy opět osvobodili) a především vítězstvím nad [[nomád]]skými [[Maďaři\|Maďary]] v bitvě na řece Lechu v roce 955. V roce 962 byl Ota I. korunován v Římě císařem a plně se tak ujal dědictví Karla Velikého. Tímto aktem byla fakticky založena Svatá říše římská.
Řádka 203:		Řádka 203:

	==== Druhá světová válka ====		==== Druhá světová válka ====
-
	Vypukla 1. září 1939 německým přepadením Polska. O dva dny později vyhlásily Velká Británie a Francie Německu válku. Poláci se statečně bránili, ovšem proti německé bleskové válce se ukázali zcela bezmocní. Po pouhém měsíci válčení bylo [[Polsko]] na kolenou. Východní polovinu země zabral v souladu s paktem Molotov-Ribbentrop Sovětský svaz. Dalšími oběťmi německé agrese se v dubnu 1940 staly Dánsko a Norsko. V květnu zahájila německá armáda napadením Belgie, Nizozemska a Lucemburska válku na západě. 14. června 1940 Wehrmacht triumfálně vstoupil do [[Paříž]]e. Po dalším týdnu bojů Francie kapitulovala. V následné letecké bitvě o Británii musel však Hitler strpět svoji první porážku. V dubnu 1941 okupovala německá armáda spolu s [[Itálie\|Itálií]], [[Maďarsko\|Maďarskem]] a [[Bulharsko\|Bulharskem]] také [[Jugoslávie\|Jugoslávii]] a [[Řecko]]. Značných úspěchů dosáhl v severní Africe rovněž [[Afrikakorps]] pod velením [[Erwin Rommel\|Erwina Rommela]].		Vypukla 1. září 1939 německým přepadením Polska. O dva dny později vyhlásily Velká Británie a Francie Německu válku. Poláci se statečně bránili, ovšem proti německé bleskové válce se ukázali zcela bezmocní. Po pouhém měsíci válčení bylo [[Polsko]] na kolenou. Východní polovinu země zabral v souladu s paktem Molotov-Ribbentrop Sovětský svaz. Dalšími oběťmi německé agrese se v dubnu 1940 staly Dánsko a Norsko. V květnu zahájila německá armáda napadením Belgie, Nizozemska a Lucemburska válku na západě. 14. června 1940 Wehrmacht triumfálně vstoupil do [[Paříž]]e. Po dalším týdnu bojů Francie kapitulovala. V následné letecké bitvě o Británii musel však Hitler strpět svoji první porážku. V dubnu 1941 okupovala německá armáda spolu s [[Itálie\|Itálií]], [[Maďarsko\|Maďarskem]] a [[Bulharsko\|Bulharskem]] také [[Jugoslávie\|Jugoslávii]] a [[Řecko]]. Značných úspěchů dosáhl v severní Africe rovněž [[Afrikakorps]] pod velením [[Erwin Rommel\|Erwina Rommela]].

-	22. června 1941 zaútočilo Německo na Sovětský svaz. Po několika měsících tohoto mohutného tažení padlo do německých rukou celé západní [[Rusko]], [[Ukrajina]], [[Bělorusko]] a [[Pobaltí]]. V zimě 1941/1942 ale německý postup zamrzl před [[Moskva\|Moskvou]]. V prosinci 1941 vstoupily do války [[Spojené státy americké\|USA]]. V průběhu nové německé ofenzívy na východě v létě 1942 pronikl Wehrmacht až na Kavkaz a k Volze. Zde však německá armáda utrpěla v zimě 1942/1943 zničující porážku v ~~bitvě u~~ [[~~Stalingrad~~]]u, což znamenalo obrat ve vývoji války.	+	22. června 1941 zaútočilo Německo na Sovětský svaz. Po několika měsících tohoto mohutného tažení padlo do německých rukou celé západní [[Rusko]], [[Ukrajina]], [[Bělorusko]] a [[Pobaltí]]. V zimě 1941/1942 ale německý postup zamrzl před [[Moskva\|Moskvou]]. V prosinci 1941 vstoupily do války [[Spojené státy americké\|USA]]. V průběhu nové německé ofenzívy na východě v létě 1942 pronikl Wehrmacht až na Kavkaz a k Volze. Zde však německá armáda utrpěla v zimě 1942/1943 zničující porážku v [[Bitva u Stalingradu\|bitvě u Stalingradu]], což znamenalo obrat ve vývoji války.

	Mezitím byla nacisty zahájena genocida židovského obyvatelstva. V lednu 1942 uspořádaly nacistické špičky konferenci ve [[Wannsee]], na níž bylo rozhodnuto o konečném řešení židovské otázky. Židé z celé okupované Evropy byli odvezeni do koncentračních a vyhlazovacích táborů v obsazeném Polsku. V [[Osvětim]]i, [[Treblinka\|Treblince]], [[Majdanek\|Majdanku]] a na mnoha jiných místech bylo do konce války vyvražděno kolem 6 000 000 evropských židů. Je prokázáno, že podobný úděl chystali nacisté také dalším etnickým a národnostním skupinám označeným za podřadné, především [[Slované\|Slovanům]] a [[Romové\|Romům]].		Mezitím byla nacisty zahájena genocida židovského obyvatelstva. V lednu 1942 uspořádaly nacistické špičky konferenci ve [[Wannsee]], na níž bylo rozhodnuto o konečném řešení židovské otázky. Židé z celé okupované Evropy byli odvezeni do koncentračních a vyhlazovacích táborů v obsazeném Polsku. V [[Osvětim]]i, [[Treblinka\|Treblince]], [[Majdanek\|Majdanku]] a na mnoha jiných místech bylo do konce války vyvražděno kolem 6 000 000 evropských židů. Je prokázáno, že podobný úděl chystali nacisté také dalším etnickým a národnostním skupinám označeným za podřadné, především [[Slované\|Slovanům]] a [[Romové\|Romům]].

-	Zatím po porážce u El-Alamejnu síly osy v severní Africe v květnu 1943 kapitulovaly. Po [[Bitva ~~u Kurska~~\|bitvě u Kurska]] dobyla Rudá armáda do konce roku 1943 zpět velkou část obsazeného sovětského území. 6. června 1944 se anglo-americká vojska vylodila v [[Normandie\|Normandii]] a již v srpnu Spojenci osvobodili Paříž. Sověti mezitím pronikli na Balkán a do Polska. V prosinci 1944 se sice Němci pokusili ještě jednou chopit iniciativy, avšak po porážce v bitvě v [[Ardeny\|Ardenách]], byl osud Německa zpečetěn. V dubnu 1945 zahájila [[Rudá armáda]] závěrečný útok na Berlín. 30. dubna spáchal Adolf Hitler v bunkru pod říšským kancléřstvím sebevraždu a o dva dny později se posádka Berlína vzdala.	+	Zatím po porážce u El-Alamejnu síly osy v severní Africe v květnu 1943 kapitulovaly. Po [[Bitva v Kurském oblouku\|bitvě u Kurska]] dobyla Rudá armáda do konce roku 1943 zpět velkou část obsazeného sovětského území. 6. června 1944 se anglo-americká vojska vylodila v [[Normandie\|Normandii]] a již v srpnu Spojenci osvobodili Paříž. Sověti mezitím pronikli na Balkán a do Polska. V prosinci 1944 se sice Němci pokusili ještě jednou chopit iniciativy, avšak po porážce v bitvě v [[Ardeny\|Ardenách]], byl osud Německa zpečetěn. V dubnu 1945 zahájila [[Rudá armáda]] závěrečný útok na Berlín. 30. dubna spáchal Adolf Hitler v bunkru pod říšským kancléřstvím sebevraždu a o dva dny později se posádka Berlína vzdala.

	Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Většina Evropy ležela v ruinách a víc než 60 milionů lidí bylo zabito. Politická a ekonomická infrastruktura Německa byla totálně zničena a z někdejších německých území na východě bylo odsunuto kolem 12 milionů lidí. [[Válka]] navíc Německu přinesla historické [[dědictví]] viny a hanby.		Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Většina Evropy ležela v ruinách a víc než 60 milionů lidí bylo zabito. Politická a ekonomická infrastruktura Německa byla totálně zničena a z někdejších německých území na východě bylo odsunuto kolem 12 milionů lidí. [[Válka]] navíc Německu přinesla historické [[dědictví]] viny a hanby.
Řádka 691:		Řádka 690:
	[[Kategorie:Státy NATO\|Německo]]		[[Kategorie:Státy NATO\|Německo]]
	[[Kategorie:Hudební články Multimediaexpo.cz]]		[[Kategorie:Hudební články Multimediaexpo.cz]]
		+	[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]