GVC Sobek: Nahrazení textu „1410“ textem „1410“

2014-07-13T23:06:21Z

Nahrazení textu „1410“ textem „1410“

← Starší verze		Verze z 13. 7. 2014, 23:06
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[Soubor:Angelsatmamre-trinity-rublev-1410.jpg\|thumb\|[[Andrej Rublev]], ''Mendlák'', [[1410]], [[Galerie Tretjakov]], [[Sankt Petěrburg]] – nejznámější symbolické vyjádření Nejsvětější Trojice]]	+	[[Soubor:Angelsatmamre-trinity-rublev-1410.jpg\|thumb\|[[Andrej Rublev]], ''Mendlák'', 1410, [[Galerie Tretjakov]], [[Sankt Petěrburg]] – nejznámější symbolické vyjádření Nejsvětější Trojice]]
	[[Soubor:Holy Trinity interpenetration.png\|thumb\|Vzájemné prostupování (interpenetrace) osob Božské trojice podle vizí blahoslavené [[Anna Kateřina Emmerichová\|Anny Kateřiny Emmerichové]], [[mystika\|mystičky]]]]		[[Soubor:Holy Trinity interpenetration.png\|thumb\|Vzájemné prostupování (interpenetrace) osob Božské trojice podle vizí blahoslavené [[Anna Kateřina Emmerichová\|Anny Kateřiny Emmerichové]], [[mystika\|mystičky]]]]
	'''Svatá Trojice''', '''Nejsvětější Trojice''', '''Boží Trojice''' či '''trojjediný Bůh''' je společné označení [[Bůh\|Boha]] v [[křesťanství\|křesťanském]] [[dogma]]tu o třech [[osoba\|osobách]], totiž [[Bůh Otec\|Otci]], [[Ježíš Kristus\|Synu]] a [[Duch Svatý\|Duchu svatém]], které sdílejí jediné božství.		'''Svatá Trojice''', '''Nejsvětější Trojice''', '''Boží Trojice''' či '''trojjediný Bůh''' je společné označení [[Bůh\|Boha]] v [[křesťanství\|křesťanském]] [[dogma]]tu o třech [[osoba\|osobách]], totiž [[Bůh Otec\|Otci]], [[Ježíš Kristus\|Synu]] a [[Duch Svatý\|Duchu svatém]], které sdílejí jediné božství.

Sysop: 1 revizi

2013-07-22T08:17:19Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 22. 7. 2013, 08:17

Sysop: Nahrazení textu

2012-05-26T18:33:34Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Angelsatmamre-trinity-rublev-1410.jpg|thumb|[[Andrej Rublev]], ''Mendlák'', [[1410]], [[Galerie Tretjakov]], [[Sankt Petěrburg]] – nejznámější symbolické vyjádření Nejsvětější Trojice]]
[[Soubor:Holy Trinity interpenetration.png|thumb|Vzájemné prostupování (interpenetrace) osob Božské trojice podle vizí blahoslavené [[Anna Kateřina Emmerichová|Anny Kateřiny Emmerichové]], [[mystika|mystičky]]]]
'''Svatá Trojice''', '''Nejsvětější Trojice''', '''Boží Trojice''' či '''trojjediný Bůh''' je společné označení [[Bůh|Boha]] v [[křesťanství|křesťanském]] [[dogma]]tu o třech [[osoba|osobách]], totiž [[Bůh Otec|Otci]], [[Ježíš Kristus|Synu]] a [[Duch Svatý|Duchu svatém]], které sdílejí jediné božství.
Výslovná zmínka o Bohu coby Trojici se ve Starém zákoně nikde nevyskytuje – zmínku o třech osobách Trojice však nacházíme v [[Evangelium podle Matouše|Matoušově evangeliu]] (28,19-20):
:'' „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ ''
Problém je, že tento citát pravděpodobně takto doslova Ježíš nevyslovil a posun výroku k trojičnosti je spíše odrazem pozdější reflexe.
[[Řečtina|Řecké]] slovo τρίας (''trias'', trojice) se objevuje až ve 2. století u [[apologeta|apologetů]], např. u [[Athenagoras z Athén|Athenagory z Athén]]:
:''([[Křesťan]]é) znají Boha a jeho [[Logos]], vědí, co znamená jednota [[Syn]]a s Otcem, co znamená [[společenství]] Syna s Otcem, co je Duch, co je jednota této ''triady'', Ducha, Syna a Otce, a co značí rozlišení v této jednotě.''
V [[západní církev|západní církvi]] se objevuje [[latina|latinské]] slovo ''trinitas'' (trojice) na počátku 3. století u [[Tertullianus|Tertulliana]]. Jedná se o [[neologismus]], který Tertullianus vyvinul, aby zároveň postihl trojici i jednotu (''tres'' + ''unitas''). Tertullianus také zavádí pro Otce, Syna a Ducha svatého označení ''persona'', [[osoba]]. Rozlišuje také původně [[právo|právnický]] pojem ''substantia'' pro označení úhrnu těchto osob a ''personae'' pro jednotlivé strany tohoto celku. Podle tohoto rozlišení je Bůh ve své ''substanci'' jeden, ale v ''monarchii'', panování jediného Boha, jsou činné tři ''personae'', totiž Otec, Syn a Duch Svatý. Podle jiné verze původu těchto pojmů užil Tertullian [[metafora|metafory]] [[kartágo|kartáginského]] [[divadlo|divadla]], v němž si [[herec|herci]] nasazovali na obličej masku (''persona''), která představovala jejich úlohu.
Řecká [[teologie]] 4. století, která měla rozhodující vliv na vypracování nauky o Trojici, užívá místo pojmu ''osoba'' řeckého slova ὑποστάσις (''hypostasis'', skutečnost, existence, přirozenost), jehož se i dnes v teologii užívá, neboť moderní pojem ''osoby'' je často nesprávně zaměňován se starověkým pojmem ''osoba''.
== Přijetí nauky v minulosti a současnosti ==
Podobně jako u jiných ústředních témat křesťanské nauky, např. [[christologie]] či [[spása|spásy]], nebyl v prvních staletích jednoznačně definován ani vzájemný vztah Otce, Syna a Ducha svatého. Již záhy se však objevuje jasné vymezení proti extrémům, které představoval [[adopcionismus]] či [[dokétismus]].
V průběhu 4. století došlo k poměrně rychlému vnitrocírkevnímu posunu ve vnímání této nauky v souvislostí s [[ariánství|ariánskou]] krizí a [[1. konstantinopolský koncil|1. konstantinopolským koncilem]] (381). Církev pak přijala za vlastní nauku [[obsah]] [[Nicejské vyznání|Nicejského vyznání]] a [[Nicejsko-konstantinopolské vyznání|Nicejsko-konstantinopolského vyznání]]; tato vyznání uznává naprostá většina současných křesťanských církví. Ariánství přežívalo ještě několik staletí u [[germáni|germánských]] kmenů, avšak v teologických debatách již nehrálo žádnou roli.
V současnosti je [[nauka]] o Trojici součástí vyznání [[světová rada církví|Světové rady církví]] a uznávají je všechny zúčastněné církve včetně [[katolická církev|katolické]]. Podobně přijímají tuto nauku také církve [[evangelikalismus|evangelikální]].
== Náboženské skupiny odmítající nauku o Trojici ==
Ty náboženské skupiny (nikoliv křesťanské, neboť křesťanské církve jsou definovány jako církve uznavající nauku o Trojjediném), které odmítají nauku o Trojici, většinou odmítají také nauku o božství [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], nebo jej pokládají za nižšího, než je [[Bůh]]. Mezi ně patří zvláště [[Svědkové Jehovovi]], [[Kristadelfiáni]] a [[unitáři]]. [[Kvakeři]] nemají žádnou definici Boha, ať již trojiční či protitrojiční. Některé církve pak sice uznávají trojiční dogma, avšak zároveň jej chápou jinak než většina církví – např. některé [[letniční církev|letniční církve]], [[Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů|mormoni]] a další nezávislé skupiny.
'''Argumenty proti nauce o Trojici'''
The New Encyclopaedia Britannica říká: „Ani slovo trojice, ani vyslovená nauka jako taková se v Novém zákoně nevyskytuje, ani Ježíš a jeho následovníci nezamýšleli odporovat starozákonní šemě: ‚Naslouchej, [Izraeli]: Pán náš Bůh je jeden Pán.‘
[[Bible]] také učí, že pouze Bůh nemá počátek ani konec. Podle mnoha biblických veršů je Bůh nejvyšší nad celou zemí i nad ostatními osobami.
== Biblické výroky vztahující se k Nejsvětější trojici ==
* „O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ ([[ČEP]], Mk 13,32)
* [[Ježíš]] Kristus sám řekl, že Otec je větší než on ("... neboť Otec je větší než já", Jan 14,28).
== Trojice v životě křesťana ==
Navzdory názorům, že nauka o Nejsvětější Trojici nemůže mít žádný vliv na způsob, jakým křesťan prožívá svou víru, přesto má podle křesťanství tato nauka zásadní vliv na [[spása|spásu]] [[člověk]]a. Podle [[Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]] mají křesťané „skrze Krista v jednom Duchu přístup k Otci“ ([[List Efezanům|Ef]] 2,18). Cílem křesťanského života je [[společenství]] s Otcem a [[věčný život]]. Ten Bůh daruje lidstvu tím, že se spojuje s lidstvím [[vtělení]]m Ježíše Krista, který vydává svůj život za [[hřích|hříšníky]], a tak je možná obnova přátelství člověka s Bohem. Prostředkem, kterým Bůh navazuje pouto mezi věřícím a Ježíšem, je Duch svatý, který sjednocuje církev a uschopňuje křesťana, aby žil podle Boží vůle. Křesťan již během svého života vstupuje do společenství tří osob, které sdílejí jediné božství. Nauka o Trojici proto není pouze akademickou záležitostí, ale kontroverze ohledně této nauky se dotýkaly jádra křesťanské víry a způsobu života.

Pokud se má podstata Trojice přiblížit, přistupuje se k formulaci, že Otec miluje Syna a Syn miluje Otce. Tato láska je natolik božská a silná, že utváří vlastní osobu - Ducha svatého. Lidská rodina se pak také chápe jako obraz Nejsvětější Trojice, kdy z lásky mezi mužem a ženou vzniká další osoba - dítě.

== Související články ==
* [[Trinitární teologie]]
* [[Filioque]]
* [[Christologie]]
* [[Sloupy Panny Marie a Nejsvětější Trojice]]
* [[kostel Nejsvětější Trojice]] (rozcestník)

== Externí odkazy ==
* [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=63 Nejsvětější Trojice]
* [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=287 John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici]
* [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=304 Sv. Augustin: O Trojici (De Trinitate)]
* [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=244 Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Křesťanské pojmy]]
[[Kategorie:Bůh]]

Nejsvětější Trojice - Historie editací

GVC Sobek: Nahrazení textu „1410“ textem „1410“

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu