Sysop: 1 revizi

2013-07-20T10:13:15Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 20. 7. 2013, 10:13

Sysop: Nahrazení textu „{{Wikisource.*}}“ textem „“

2011-03-13T22:46:47Z

Nahrazení textu „{{Wikisource.*}}“ textem „“

Nová stránka

'''Normalizace''' bylo oficiální pojmenování pro čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení [[cenzura|cenzury]], zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další represivní opatření po násilném potlačení [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] v roce [[1968]] armádami [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]].

Termín normalizace pochází z [[Moskevský protokol|Moskevského protokolu]], podepsaného [[27. srpen|27. srpna]] [[1968]]. ''[[Poučení z krizového vývoje]]'' shrnuje obsah protokolu i normalizace takto: „Českoslovenští představitelé v tomto dokumentu vyjádřili své odhodlání dosáhnout normalizace poměrů v naší zemi na základě [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]], obnovit [[vedoucí úloha strany|vedoucí úlohu strany]] a autoritu státní moci [[dělnická třída|dělnické třídy]], vyřadit kontrarevoluční organizace z politického života a upevnit mezinárodní svazky [[Československá socialistická republika|ČSSR]] se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a dalšími socialistickými spojenci. (…) Na celkových pozitivních výsledcích moskevských jednání se z československé strany aktivně podíleli [[Ludvík Svoboda|L. Svoboda]], [[Gustáv Husák|G. Husák]], [[Vasil Biľak|V. Biľak]] a další politici zaujímající jasné třídní [[internacionalismus|internacionalistické]] pozice.“

Po celou dobu normalizace byla na československém území umístěna sovětská okupační vojska. Režim byl nadále zcela nedemokratický, útlak byl však v 70. a 80. letech uplatňován mírnějšími nebo skrytějšími metodami než v 50. letech.

== Průběh normalizace ==

Od [[23. srpen|23. srpna]] [[1968]] do dubna [[1969]] byl postupně oslabován vliv prvního tajemníka [[ÚV KSČ]] [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]] a jeho vedení a začínaly první čistky. Na plénu ÚV KSČ dne [[17. duben|17. dubna]] [[1969]] byl do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ zvolen [[Gustáv Husák]].

Byly zrušeny mnohé organizace (některé již podruhé), například ([[Junák]], [[Sokol (spolek)|Sokol]], [[K-231]], [[KAN]], kulturní spolky a jiné. Byly zrušeny nejen tzv. [[polednové reformy]] z ledna [[1968]] ale i reformy provedené před rokem 1968 (Nová hospodářská soustava, poměrně mírná cenzura, liberální výuka na školách, relativní umělecká svoboda ve filmu, divadle atd). V [[Sbor národní bezpečnosti|Bezpečnosti]], armádě, [[ROH|odborové organizaci]] a v nezrušených zájmových organizacích a složkách [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] byly provedeny důkladné čistky. [[Kádrování]] z hlediska postoje v roce 1968 vytrvalo po celou dobu normalizace.

16. října 1968 byla podepsána smlouva „o dočasném pobytu sovětských vojsk“ uzákoňující přítomnost sovětské armády na území Československa. Smlouva byla poté schválena [[Národní shromáždění|Národním shromážděním]]. Pro hlasovalo 228 poslanců, 10 se zdrželo a proti byli pouze čtyři: [[František Kriegel]], [[František Vodsloň]], [[Gertruda Sekaninová-Čakrtová]] a [[Božena Fuková]]. Armáda SSSR z Československa odešla až po skončení komunistického režimu, poslední sovětští vojáci odjeli roku 1991; koncem 80. let bylo v ČSSR umístěno 73 500 sovětských vojáků ve více než 80 posádkách.<ref>[http://www.novinky.cz/clanek/152073-pred-40-lety-byla-podepsana-smlouva-o-docasnem-pobytu-vojsk.html Před 40 lety byla podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk] (Novinky.cz)</ref>

Po rozsáhlých demonstracích ve dnech 18.–21. srpna 1969 předsednictvo Federálního shromáždění 22. srpna 1969 přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. pendrekový zákon), které umožnilo tvrdě postihovat účastníky demonstrací a kohokoli, kdo „narušoval socialistický společenský řád“. Zákon podepsali Svoboda, Dubček a Černík.

Na základě dopisu Ústředního výboru KSČ z ledna 1970 byla zahájena čistka uvnitř strany, v jejímž rámci byli prověrkovými komisemi vyloučeni členové, kteří se účastnili obrodného procesu nebo nebyli loajální vůči normalizaci. Vyloučen byl i [[Alexander Dubček]]. Do jara [[1971]] bylo vyloučeno nebo vyškrtnuto na 30 000 komunistů, vesměs postižených i zákazem výkonu svých povolání.

Již probíhající proces normalizace byl potvrzen zasedáním Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]] z 11. a [[12. prosinec|12. prosince]] [[1970]]. Nové Husákovo vedení strany na něm přijalo tzv. ''[[Poučení z krizového vývoje]]''. Tento text popisuje příčiny, průběh a ukončení [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] z hlediska stalinistického vidění světa. V poučení se konstatuje, že liberální komunisté pronikli do všech oblastí veřejného, hospodářského a politického života už dávno před rokem 1968 (např. včetně Ústavu dějin KSČ, Vysoké stranické školy, Ústavu politických věd). Obavy vedení KSČ z jakékoliv liberalizace negativně ovlivňovaly život společnosti až do roku [[1989]].

Byla zavedena tuhá [[cenzura]]. Z komunistické strany bylo vyloučeno 327 000 lidí. O práci přišlo asi 350 000 lidí, z vedoucích míst museli odejít lidé s liberálními názory, mnoha mladým lidem nebylo z kádrových důvodů umožněno studium. Tisíce lidí opustily dobrovolně nebo z donucení republiku. Zrušila se liberální Nová hospodářská soustava plánování. Úroveň občanských a hospodářských svobod se vrátila zhruba na úroveň druhé poloviny 50-tých let. Korupce dosáhla do té doby nepředstavitelné úrovně. Normalizace silně působila i v polovině osmdesátých let, kdy se sovětský vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] pokoušel o reformu komunistického systému. Vliv normalizace a skutečnost, že u moci seděli lidé dosazení za normalizace, kteří se po zkušenosti ze 60-tých let obávali jakékoliv liberalizace, znemožňoval provést zásadnější změny a způsobil, že československé vedení nebylo ochotné dostatečně pružně reformovat komunistický režim.

Mnozí lidé žili v době normalizace dvojí život a měli dvojí názory – jedny oficiálně, druhé v soukromí. Většina lidí považovala jakoukoliv otevřenou kritiku za zbytečnou provokaci. V osmdesátých letech se opět více aktivoval [[disent]]. Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné [[Státní bezpečnost]]i, teroristické akce a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy (např. [[Přemysl Coufal]]) byly výrazně mírnější než v padesátých letech a koncem osmdesátých let místy ochabovaly, nicméně naprosto systematické uplaňování metody cukru a biče, kdy režimu stačilo aby obyvatelstvo předstíralo loajálnost, vedlo k celkovému úpadku české společnosti.

Duchovním, kteří nebyli dostatečně loajální vůči režimu, byl za normalizace opět odebírán [[státní souhlas]] k výkonu činnosti. Katolické církvi bylo znemožněno jmenování neloajálních biskupů. Později [[Vatikán]] v rámci své [[Vatikánská východní politika|východní politiky]] ústupků, kterou prosazoval kardinál [[Agostino Casaroli]], v Československu podobně jako v Maďarsku a Polsku jmenoval několik biskupů, se kterými komunistický režim souhlasil a kteří neměli důvěru vlastních církví. Mezi takové bývá počítán administrátor olomoucké diecéze [[Josef Vrana]]. Za poměrně neškodného zřejmě komunistický režim zpočátku považoval i moravského tradicionalistu [[František Tomášek|Františka Tomáška]].

== Odboj proti normalizaci ==

Na protest proti začínající normalizaci se upálili v Praze studenti [[Jan Palach]] (leden 1969) a [[Jan Zajíc]] (únor 1969) a v [[Jihlava|Jihlavě]] [[Evžen Plocek]] (duben 1969).

Poté, co na [[mistrovství světa v ledním hokeji 1969|mistrovství světa v hokeji]] v březnu 1969 porazilo [[československá hokejová reprezentace|Československo]] dvakrát po sobě [[sovětská hokejová reprezentace|Sovětský svaz]] ([[21. března|21.]] a [[28. března]]), došlo v centru Prahy k intenzivním oslavám, při kterých došlo k rozbití výlohy sovětské letecké společnosti [[Aeroflot]] na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]]. Existují důvody pro hypotézu, že rozbití výlohy bylo policejní provokací k získání záminky pro tvrdý policejní zásah a další represe.<ref>Václav Tikovský: [http://www.reflex.cz/Clanek35498.html ''Hokej na jaře 1969''], Reflex 13/2009, 2. 4. 2009</ref>

[[21. srpen|21. srpna]] [[1969]] k ročnímu výročí vstupu vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] se konaly po [[Praha|Praze]] rozsáhlé demonstrace, které byly policejně potlačeny.

V roce [[1977]] skupina významných osobností vytvořila sdružení [[Charta 77]]. Její základní manifest, ''[[Prohlášení Charty 77]]'', podepsaly v následujících měsících a letech stovky významných i obyčejných lidí. Velká většina z nich byla perzekuována, mnozí byli propuštěni ze zaměstnání, někteří byli v rámci policejní akce [[Akce Asanace|Asanace]] vydíráním i mučením nuceni k emigraci. Na Prohlášení Charty 77 reagovalo vedení KSČ prohlášním [[anticharta|Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru (Anticharta)]], které podepsaly tisíce významných i obyčejných lidí.

Významný podíl na aktivaci [[disent]]u měly informace šířené hlavně československými emigranty působícími v zahraničních rozhlasových stanicích [[Svobodná Evropa]], [[Hlas Ameriky]], britské [[BBC]], [[Radio Vatikán|Vatikánském rozhlase]] a dalších. Stát sice jejich vysílání rušil [[rušička]]mi, ale jeho finanční a technické možnosti byly omezené, takže na některých vysílacích frekvencích a v některých oblastech se bublavý zvuk rušiček stal jen doplňujícím koloritem, který poslech neznemožňoval. Podobně jako v prosinci 1959 byl proveden pokus o otravu pracovníků Svobodné Evropy atropinem, také 21. února 1981 u zpravodajského oddělení československé redakce Svobodné Evropy vybuchla na podnět rumunské tajné služby nálož. Podobnou akci chystal v roce 1976 i kapitán StB [[Pavel Minařík]], jemuž se po roce 1968 povedlo předstírat emigraci a stát se hlasatelem Svobodné Evropy. Rozsudek nad Minaříkem z roku 1993 dosud (leden 2006) nenabyl právní moci.

V rámci [[samizdat]]u byly vyráběny (t.j. většinou opisovány na psacím stroji) nebo dováženy a distribuovány knihy i jiné tiskoviny, které kvůli cenzuře nemohly být šířeny oficiálně. Mnohé výtisky samizdatů kolovaly postupně přes mnoho čtenářů, protože výroba i rozmnožování byly rizikovou činností.

== Související články ==
* [[emigrace]]
* [[upravení vztahu s ČSSR]]

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.totalita.cz/texty/prot_mosk_1968.php tajný Moskevský protokol] (27. 8. 1968)
* [http://www.totalita.cz/texty/komunike_mosk_1968_08_27.php Moskevské komuniké] (27. 8. 1968)
* [http://www.totalita.cz/texty/pouceni.php Poučení z krizového vývoje]
* [http://www.totalita.cz/norm/norm.php Období tzv. Normalizace] (totalita.cz)
* [http://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_08.php KSČ a Normalizace]
* Peter Gabaľ: [http://www.radio.cz/cz/clanek/75309 Kapitán Minařík zůstává nepotrestán] (Český rozhlas, 30.1.2006)

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Komunistický režim v Československu]]

Normalizace - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu „{{Wikisource.*}}“ textem „“