Sysop: Nahrazení textu „Historický magazín“ textem „Historický magazín“

2020-05-12T18:41:58Z

Nahrazení textu „Historický magazín“ textem „Historický magazín“

← Starší verze		Verze z 12. 5. 2020, 18:41
Řádka 51:		Řádka 51:
	* [http://www.infoukes.com/upa/ Kronika Ukrajinské povstalecké armády]		* [http://www.infoukes.com/upa/ Kronika Ukrajinské povstalecké armády]
	* [http://publica.cz/content/view/566/1/ Výročí masového vraždění Poláků na Volyni ukrajinskými nacionalisty]		* [http://publica.cz/content/view/566/1/ Výročí masového vraždění Poláků na Volyni ukrajinskými nacionalisty]
-	* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/207452801280017-historicky-magazin/ Banderovci] - video z cyklu České televize [[Historický magazín]]	+	* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/207452801280017-historicky-magazin/ Banderovci] - video z cyklu České televize Historický magazín
	== Filmotéka ==		== Filmotéka ==
	* Akce B, drama 1951, Československo, režie: Josef Mach		* Akce B, drama 1951, Československo, režie: Josef Mach

Sysop: Nahrazení textu

2011-11-07T21:28:31Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Lesser Coat of Arms of Ukraine.png|thumb|Ukrajinský trojzubec]]
'''Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN)''' ([[ukrajinština|ukrajinsky]] Організація Українських Націоналістів) bylo [[nacionalismus|nacionalistické]] [[politické hnutí]] vzniklé ve 20. letech [[20. století]], které hlásalo ideu samostatné [[Ukrajina|Ukrajiny]], nezávislé na [[Polsko|Polsku]] a [[Sovětský svaz|SSSR]].
== Historie ==
Kořeny ukrajinského nacionalismu sahají do minulosti až ke knížeti [[Vladimír I.|Vladimíru Velikému]], který dovršil integraci [[Kyjevská Rus|kyjevského státu]] na přelomu 10. a 11. století. Od té doby se [[Ukrajina]] postupně dostávala do područí Mongolů, Tatarů, Turků, Poláků, Litevců a Rusů. V 18. století si Ukrajinu rozdělily [[Rusko]], [[Rakousko-Uhersko]] a [[Polsko]], které neuznávaly [[Ukrajinci|Ukrajince]] jako samostatný národ. Zejména carské Rusko zahájilo útlak obyvatel Ukrajiny a území bylo oficiálně nazýváno [[Malorusko]]. Přes tvrdý národnostní útisk si však Ukrajinci zachovali svůj vlastní jazyk, kulturu a částečně i náboženství (západ Ukrajiny přijal učení [[řeckokatolická církev|řeckokatolické církve]]). V letech [[První světová válka|1. světové války]] zasáhly carské represe Ukrajince mimořádně tvrdě, přesto v tomto období byl založen '''„Svaz pro osvobození Ukrajiny.“''' Ten organizoval odboj proti [[Rusko|Rusku]], přičemž docházelo i k vytváření ukrajinských dobrovolnických vojenských jednotek. Ukrajiny se tvrdě dotkly i události po první světové válce, kdy na jejím území probíhaly tvrdé boje občanské války mezi „rudými“ a „bílými“. V roce [[1919]] zaútočili na Ukrajinu postupně [[Poláci]] a [[Rumuni]]. Po ukončení bojů, kdy byla země rozdělena mezi [[Rusko]], [[Polsko]], [[Československo]] ([[Podkarpatská Rus]]) a [[Rumunsko]] ([[Bukovina (země)|Bukovina]]), začala z Ukrajiny i Ruska veliká emigrace, která směřovala i do tehdejšího Československa. Roku [[1927]] se ve [[Vídeň|Vídni]] uskutečnila konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti, jejímž závěrem a usnesením bylo vytvoření organizace, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny. Do čela '''Organizace ukrajinských nacionalistů''' (OUN), byl postaven bývalý plukovník carské armády [[Evžen Konovalec]].
== Situace mezi světovými válkami ==
[[Soubor:OUN-r_Flag_1941.png|thumb|100px|Vlajka užívaná ukrajinskými nacionalisty]]
Osud Ukrajinců nebyl příznivý v žádném státě, mezi něž byla [[Ukrajina]] rozdělena. Nejtvrdší podmínky vládly v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] a [[Polsko|Polsku]], nepoměrně lépe na tom byli Ukrajinci v [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], i když ani zde se nenaplnily jejich snahy o národní autonomii. Když se dostal v [[Německo|Německu]] roku [[1933]] k moci Adolf Hitler, začalo s ním vedení OUN navazovat osobní kontakt, jehož výsledkem byla německá materiální a finanční pomoc. V té době začalo docházet zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím OUN, mezi než patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora. Proti tomu se postavila tamní oficiální místa, která ještě více Ukrajince omezovala a znevýhodňovala a proti ozbrojeným skupinám podnikala vojenské a bezpečnostní akce. Tito Ukrajinci před hrozbou trestů prchali do [[Československo|Československa]], kde nacházeli pomoc a podporu svých krajanů, kteří se zde usídlili po 1. světové válce. Představitelé polské vlády se proto obraceli na československou vládu s požadavkem, aby bezpečnostní a justiční orgány obou států úzce spolupracovaly v boji proti těmto záškodníkům. I když československé bezpečnostní složky měly o těchto lidech informace, nedocházelo k jejich zatýkání, protože de facto neporušovali čs. zákony. V květnu roku [[1938]] došlo k vraždě předáka OUN Evžena Konovalce a do čela této organizace se dostal [[Andrej Melnyk]], který před odchodem do emigrace jmenoval svým zplnomocněncem na území Polska [[Stepan Bandera|Stepana Banderu]]. V září roku 1938 se na Podkarpatské Rusi vytvořila tzv. '''„Ukrajinská národní obrana“,''' která usilovala o získání zbraní československé armády a která byla později přejmenována na '''„Karpatskou Sič“.''' Její představitelé stupňovali požadavky na pražskou vládu a připravovali puč, který však byl odražen. Po březnových událostech roku [[1939]], kdy zaniklo okleštěné [[Československo]], usilovali '''Sičovci''' o nezávislost '''Karpatské Ukrajiny''' a žádali Hitlera o ochranu [[Nacistické Německo|Třetí říše]]. Hitler, který byl spojencem [[Maďarsko|Maďarska]], však nechal Ukrajince napospas maďarské agresi. Jednotky Sičovců utrpěly velké ztráty a musely se stáhnout do [[Rumunsko|Rumunska]] nebo do [[Polsko|Polska]]. Někteří z jejich předáků, mezi něž patřil i ''Burlak'', byli zajati a převezeni do Německa.
[[Soubor:Organization of Ukrainian Nationalists-M.png|120px|left|thumb|Symbol OUN-M]]
== Vývoj událostí za druhé světové války ==
[[Soubor:Oun-počajiv.jpg|thumb|„Bůh a Ukrajina nade vše.“ Plakáty OUN v západoukrajinském [[Počajiv]]u, 2007]]
Ještě před vypuknutím [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se konala v [[Berlín]]ě tajná schůzka vůdců ukrajinské emigrace s vedoucími představiteli [[Německo|Německa]]. Jejím výsledkem bylo mimo jiné zřizování speciálních táborů pro vojenský výcvik členů OUN, který byl srovnatelný s výcvikem [[Waffen-SS]]. Koncem srpna roku [[1939]] byla většina z nich utajeně přepravena do severních oblastí [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenska]], odkud začali provádět záškodnickou a teroristickou činnost na polském území. Po ukončení války s Polskem byly tyto jednotky staženy. V zahraničním vedení OUN se mezitím začaly prohlubovat ideologické spory mezi jednotlivými frakcemi – „liberálně umírněnými veterány“ a „radikálními extrémisty“. Představitelé těchto radikálů, mezi něž patřil [[Stepan Bandera]], [[Roman Šuchevyč]], [[Jaroslav Stecko]] a další, požadovali nekompromisní boj a partyzánskou válku za samostatnost Ukrajiny. V srpnu [[1939]] se konal v [[Řím]]ě sněm OUN, v němž získali převahu stoupenci Andreje Melnyka, který byl opětovně zvolen jejich předsedou. V únoru roku [[1940]] uspořádali radikálové vlastní sněm, který neuznal závěry římského sněmu a rozhodl o vytvoření revolučního výboru OUN, do jehož čela byl zvolen [[Stepan Bandera]]. Toto znamenalo rozkol, kdy vedle sebe sučasně stály Melnykovská a Banderovská OUN. Zatímco melnikovci počítali s podporou Německa, banderovci prosazovali myšlenku vytvoření ukrajinské nezávislosti vlastními silami. Obě skupiny však zastávaly názor, že případný vojenský střet Německa se [[Sovětský svaz|SSSR]] může v konečném důsledku vést k vytvoření nezávislé Ukrajiny.
Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k ozbrojeným střetnutím mezi [[Rudá armáda|Rudou armádou]] a jednotkami OUN. Po obsazení [[Lvov]]a vyhlásili představitelé OUN samostatnou [[Ukrajina|Ukrajinu]], od čehož se později Melnyk distancoval. V městě došlo k „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatel - Rusů, Poláků, Židů, a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí, přičemž v teroru a genocidě se pokračovalo i na jiných místech<ref>Reichrt O.: Michalovské ozvěny, 1997</ref>. Násilí bylo uplatňováno i vůči [[Volyňští Češi|volyňským Čechům]], kteří byli na Ukrajině jednou z národnostních menšin. Vyhlášení samostatnosti se však nelíbilo [[Adolf Hitler|Adolfu Hitlerovi]], který dal příkaz k zajetí ukrajinské vlády, přičemž někteří její členové byli zastřeleni, jiní (vč. Stepana Bandery) byli internováni do koncentračního tábora [[Sachsenhausen]]. Vojenské uskupení OUN, tzv. ukrajinský legion byl rozpuštěn a někteří jeho členové se stali vykonavateli německé okupační moci v SSSR, resp. na Ukrajině. Hitler nejprve odmítal vytvoření ukrajinských vojenských jednotek, ale po prohrané [[bitva u Stalingradu|bitvě u Stalingradu]] svůj postoj přehodnotil a dal souhlas k vytvoření jednotek [[Waffen-SS]] z ukrajinských dobrovolníků. V této době však bylo představitelům OUN jasné, že Německo jim s vytvořením samostatného ukrajinského státu nepomůže, a tak se začali spoléhat sami na sebe. Již na přelomu let [[1942]] a [[1943]] byly reorganizovány jednotky, které se přeměnily v '''[[Ukrajinská povstalecká armáda|Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA)]]'''.
Když bylo v roce 1943 téměř jasné, že [[Německo]] válku prohraje, změnili představitelé OUN svoji strategii a vyhlásili boj za osvobození Ukrajiny proti všem nepřátelům, mezi něž začalo patřit i Německo. V letech 1943 - 1945 rozpoutaly jednotky [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA]] partyzánskou válku jak proti jednotkám [[Rudá armáda|Rudé armády]], tak proti [[Němci|Němcům]]. Nejznámější akcí jednotek [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA]] byl přepad kolony štábu velitele frontu Rudé armády generála armády [[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|Vatutina]], při kterém byl tento významný velitel vážně zraněn a zakrátko zemřel. Hlavním článkem [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA]] byly '''„kurině“,''' tj. prapory, které byly rozděleny na 4-6 '''„sotní“,''' tj. rot. Velitelský kádr UPA byl složen ze zkušených velitelů, z nichž řada byla absolventy vojenských škol v Polsku i v SSSR. Uniformy vojáků byly různé - od stejnokrojů [[Schutzstaffel|SS]] až po stejnokroje [[Rudá armáda|Rudé armády]], ale všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA]] '''„trojzubcem“.''' Koncem roku [[1944]] byl [[Stepan Bandera]] propuštěn z německého zajetí a stal se velitelem jednotek [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA]].
== Situace po druhé světové válce ==
I po přejití fronty a po osvobození [[Sovětský svaz|SSSR]] od německých okupantů ovládaly jednotky UPA hornaté a zalesněné oblasti Ukrajiny. Sovětská [[NKVD]] se snažila likvidovat osoby, které těmto oddílům pomáhaly, a to včetně představitelů řeckokatolické církve, u níž mělo OUN velkou podporu. UPA nadále řídil [[Stepan Bandera]], který měl svůj štáb v americké okupační zóně v [[Německo|Německu]] a podle něhož byly jednotky UPA nazývány jako '''„Banderovci“.''' Využíval toho, že se mezi zeměmi východního a západního bloku rozpoutala [[studená válka]] a že západní země podporovaly nezávislost [[Ukrajina|Ukrajiny]]. Pod sílícím tlakem sovětských ozbrojených sil v letech [[1945]] až [[1946]] se většina jednotek UPA přemístila do jihovýchodních oblastí [[Polsko|Polska]], obývaných ukrajinskou menšinou, kde měli banderovci vybudovány silné pozice. Tam rozpoutali partyzánskou válku, při níž nejvíce trpělo civilní obyvatelstvo. V srpnu 1945 vyhlásila polská vláda amnestii pro ty, kteří se vzdají a přihlásí se orgánům státní moci, čehož využilo pouze 42 tisíc osob. Počátkem roku [[1947]] započala reorganizovaná polská armáda operaci [[Operace Visla|„Visla“]], což byla vyčišťovací akce proti banderovcům, kteří dále bojovali a páchali teroristické činy i na civilním obyvatelstvu, vypalovali obce, vraždili a loupili. Podle oficiálních polských zdrojů padlo v letech 1944 až 1947 za oběť řádění banderovců více než 17 000 [[Poláci|Poláků]]. Pod tímto tlakem se začaly některé jednotky UPA přesunovat na [[Slovensko]], avšak další stále zůstávaly na polském území, přičemž představitelé OUN věřili tomu, že dojde ke třetí světové válce, při níž bude [[Ukrajina]] osvobozena od sovětské, resp. ruské nadvlády. Na Slovensku začali banderovci navazovat styky s protikomunisticky naladěným obyvatelstvem a začali hlásat svoji propagandu. Mimo jiné se snažili vyvolávat i obavy z české nadvlády nad Slovenskem, čímž si získávali svoje příznivce. Docházelo i k masakrům slovenských občanů, převážně Židů, komunistických funkcionářů a představitelů státní správy. To vše se dělo za souhlasu a podpory tamních představitelů řeckokatolické církve, která se též stala spojovacím článkem mezi oddíly UPA a jejím vedením na Západě. Střety československých bezpečnostních sil s banderovci probíhaly již prakticky od léta roku [[1945]], ovšem postupem doby neustále sílily. Situace došla tak daleko, že byly postupně paralyzovány jednotky [[SNB]] a [[Finanční stráž]]e na východním Slovensku. Československá vláda byla nucena postupně přijímat opatření a na [[Slovensko]] byly vyslány vojenské jednotky, které jednotky UPA zatlačily zpět do Polska.
== Banderovci v Československu ==
Počátkem dubna [[1946]] se situace na východoslovenské hranici dramatizovala, když na [[Slovensko]] pronikly velké jednotky UPA. Banderovci začali opět provádět rozsáhlou agitační činnost, přičemž apelovali na občany, aby se postavili komunistickému nebezpečí a vyzývali k odboji bývalé [[Jozef Tiso|Tisovy]] a [[Andrej Hlinka|Hlinkovy]] oddíly. Tento jejich vpád ukázal nepřipravenost československých silových jednotek. Banderovci dokonce obsadili 33 obcí, které se dostaly do jejich moci. Proto koncem dubna bylo na severovýchodní hranici [[Slovensko|Slovenska]] soustředěno velké množství vojenských jednotek, které tam začaly budovat komplexní obranný systém. Toto posílení mělo za následek zlepšení bezpečností situace a tak se na Slovensku zdržovaly jen menší banderovské jednotky. Od podzimních měsíců [[1946]] docházelo k snižování počtu nasazených jednotek o polovinu původního stavu. V roce [[1947]] došlo k zhoršení mezinárodní situace a představitelé OUN ještě stále předpokládali, že vypukne vojenský konflikt, přičemž UPA bude mít jako svůj úkol útok na polskou armádu. Počátkem dubna 1947 zesílily banderovské oddíly tlak na slovenskou hranici a v červnu došlo ke vpádu tří velkých banderovských jednotek Burlaka, Hromenka a Brodyče do [[Československo|Československa]]. V té době však vyvrcholila v Polsku [[operace Visla]] a snahou velitelů UPA byl přesun jejich jednotek do okupačních zón [[Spojené státy americké|USA]] v Německu a Rakousku přes československé území. Banderovci předpokládali, že na Slovensku jim nebude kladen žádný odpor, že se jim podaří úhybnými manévry vyhnout přímým bojovým střetům s československými bezpečnostními silami, přičemž počítali i s podporou slovenského obyvatelstva a některých slovenských protikomunisticky orientovaných vojenských důstojníků. Přestože byla přijata úsporná opatření, dotýkající se armády, a zemi postihlo katastrofální sucho, Československá vláda zformovala z příslušníků pohraničních útvarů [[SNB]] samostatný '''Pohraniční pluk SNB „Slovensko,"''' který zasáhl do bojů proti banderovcům. Příslušníci UPA postupovali na západ a mnohdy dokázali za den překonat i 40 km v horském a zalesněném terénu. Při četných střetech s československými bezpečnostními složkami používali osvědčeného a v praxi vyzkoušeného způsobu pronikání vpřed, který spočíval v soustředěné palbě jedním směrem a proražení obrany bez ohledu na ztráty. Akce čs. bezpečnostních složek neutuchaly a velké banderovské bandy se jim dařilo postupně rozbíjet, i když mnohde i za cenu lidských obětí. Dne [[3. září]] [[1947]] se podařilo československým bezpečnostním složkám zajmout Burlaka, jeho milenku Ofélii a funkcionáře OUN Zenka. V dalším průběhu roku již banderovci táhli v malých skupinách, které se mohly účinněji vyhýbat čs. vojákům a příslušníkům SNB a Finanční stráže. Přitom začali pronikat i na [[Morava|Moravu]] a do jihovýchodních [[Čechy|Čech]], odkud chtěli pokračovat do [[Rakousko|Rakouska]] a západního [[Německo|Německa]]. Jejich přechody byly zaznamenány ještě do poloviny roku [[1948]], ale už se jednalo o ojedinělé akce. Několika menším skupinám a jednotlivcům se podařilo dostat v letech 1947 - 1948 do okupační zóny [[Spojené státy americké|USA]]. Někteří banderovští prominenti získali za pomoci řeckokatolických kněží falešné křestní či oddací listy, kterými získali novou totožnost. Mnoho banderovců splynulo s přesídlenci, kteří se v poválečných letech usazovali v českém pohraničí. V tomto období se již OUN dostala do bezvýznamné úlohy a de facto zanikla.
V boji s Banderovci zahynulo 49 československých vojáků a příslušníků bezpečnostních složek.<ref>http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=3532&mm=1&vd=1&PHPSSIDWx=02155e7ba940258fee259695003aa862</ref>
[[Soubor:SBandera.jpg|thumb|Stepan Bandera]]
== Osud prominentů OUN ==
Burlakovi, kterého zadržely československé bezpečnostní orgány, se podařilo uprchnout z vězení v [[Košice|Košicích]], byl ale dopaden a předán polským orgánům, v [[Polsko|Polsku]] byl odsouzen k trestu smrti a roku [[1949]] popraven. Hlavní velitel UPA generál Roman Šuchevyč zvaný [[Taras Čuprynka]] byl v březnu [[1950]] obklíčen oddílem [[NKVD]] a v přestřelce zahynul. Hromenko – vlastním jménem Michal Duda se probil do americké okupační zóny v [[Rakousko|Rakousku]]. [[Stepan Bandera]] byl 15. října [[1959]] zavražděn v [[Mnichov]]ě agentem [[KGB]].
== Kontroverze – hodnocení ==
V období reálného socialismu bylo působení OUN a banderovských jednotek odsuzováno a jednostranně interpretováno. Po roce [[1989]] se místy začaly objevovat opačné sklony, kdy ukrajinští nacionalisté byli glorifikováni a byla jim dávána nálepka „bojovníků proti komunismu“. Jejich činnost je na jedné straně třeba vidět v historických souvislostech a mít na zřeteli jejich snahy o získání samostatnosti a v rámci toho boj proti komunismu, na straně druhé je třeba vidět jejich vlastní činnost, masakry civilních obyvatel, násilí, [[rasismus]], [[antisemitismus]] a [[terorismus]]. Rozdílný je i výklad zásahu československých bezpečnostních sil, který byl před rokem [[1989]] bez výhrady schvalován, ovšem po listopadu [[1989|89]] byl některými publicisty odsuzován jako „akce komunistického ministerstva vnitra“. Vystoupení československých bezpečnostních sil přitom bylo ochranou československé státní svrchovanosti před cizími narušiteli a vetřelci, kteří se zbraní v ruce vtrhli nezákonně či za pomoci násilí do tehdejší [[Československá republika|Československé republiky]] a páchali zde násilné činy.
== Související články ==
*[[Operace Visla]]
*[[Akce B]]
*[[bitva u Partizánské Ľupči]]
== Literatura ==
* Milan Syruček, BANDEROVCI - hrdinové, nebo bandité, 2008, Epocha [new]
* Ján Mlynárik, Osud Banderovců a tragédie řeckokatolické církve, 2005, Libri
* Michal Šmigeľ, BANDEROVCI NA SLOVENSKU (1945-1947), Banská Bystrica, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2007
* František Kaucký, Ve znamení trojzubce, 1965, Naše vojsko [komunisticko-bolševická propagace]
* [http://lib.oun-upa.org.ua/neskorena/ Іван Йовик: Нескорена армія.] МП «Леся», Київ 1995 – vzpomínky z přechodu sotně Československem na západ – sotně Hromenko
* [http://www.geocities.com/uno_montreal/lemko_prolog.htm Іван Дмитрик: У лісах Лемківщини.] část vzpomínek věnována přechodu části sotně Československem na západ – sotně Brodič
* [http://lib.oun-upa.org.ua/burlaka/ Володимир В'ятрович: СОТЕННИЙ «БУРЛАКА»] třetí část věnována přechodu sotně Československem na západ – sotně Burlaka
* [http://lib.oun-upa.org.ua/rejdy/ Володимир В'ятрович: РЕЙДИ УПА ТЕРЕНАМИ ЧЕХОСЛОВАЧЧИНИ] propagační cesty UPA územím Československa
* [http://forum.ottawa-litopys.org/documents/mem0501_u.htm# Михайло Дуда (Громенко): У великому рейді] obsahem čtvrté části jsou vzpomínky velitele sotně Hromenka na přechod územím Československa)
* [http://lib.oun-upa.org.ua/borec/ Юрій Борець: УПА У ВИРІ БОРОТЬБИ] vzpomínky Jurije Borce "Čumaka", který byl při přechodu územím Československa velitelem roje - sotně Hromenko
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
[[Soubor:Former UPA and SS-Galizien members in Berezhany 2006.jpg|thumb|Setkání příslušníků UPA a 14. divize SS v roce 2006]]
* [http://lexovo.blog.cz/0901/nova-kniha-banderivci] Banderovce - úvod do nové knihy od Milana Syručka [new]
* [http://www.reflex.cz/Clanek12538.html Banderovci] článek v [[Reflex (časopis)|Reflexu]]
* [http://www.svedomi.cz/aktuality/a2003/npol_0303_ukrajina2.htm Jindra Rosenbaumová-Viezelová: Stalin není o nic lepší než Hitler]
* [http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/2002/12/bander.html Jan Kux: Horké léto a mlhavý podzim]
* [http://www.cs-magazin.com/2004-11/view.php?article=articles/cs0411132.htm Petruška Šustrová: Vražda Stěpana Bandery]
* [http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=213 Petruška Šustrová omlouvá válečné zločince - polemika]
* [http://www.ksl.wz.cz/BanderovciI.htm Banderovská apokalypsa I.], [http://www.ksl.wz.cz/BanderovciII.htm II.], [http://www.ksl.wz.cz/Banderovci3.htm III.]
* [http://oun-upa.org.ua/ Oficiální stránky OUN-UPA (ukrajinsky a rusky)]
* [http://www.infoukes.com/upa/ Kronika Ukrajinské povstalecké armády]
* [http://publica.cz/content/view/566/1/ Výročí masového vraždění Poláků na Volyni ukrajinskými nacionalisty]
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/207452801280017-historicky-magazin/ Banderovci] - video z cyklu České televize [[Historický magazín]]
== Filmotéka ==
* Akce B, drama 1951, Československo, režie: Josef Mach
* Stíny horkého léta, drama 1977, Československo, režie: František Vláčil
* Atentát, historická drama 1995, Ukrajina, režiser: Oleś Jančuk
* The Undefeated, historická drama 2000, Ukrajina, režiser: Oleś Jančuk
* Železná setína, historická drama 2005, Ukrajina-Australie, režiser: Oleś Jančuk
* Banderivci, historický, 2008, Ukrajina, režíser: Ľubomyr Horbač

{{commonscat|Ukrainian Insurgent Army (UPA)}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Dějiny Ukrajiny]]
[[Kategorie:Dějiny Polska]]
[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Dějiny Československa]]

Organizace ukrajinských nacionalistů - Historie editací

Sysop: + Aktualizace

Sysop: Nahrazení textu „Historický magazín“ textem „Historický magazín“

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu