Sysop: Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

2023-06-22T17:11:58Z

Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

← Starší verze		Verze z 22. 6. 2023, 17:11
Řádka 33:		Řádka 33:
	=== Třetí říše a druhá světová válka ===		=== Třetí říše a druhá světová válka ===
	[[Soubor:Kc otto1930.gif\|thumb\|right\|Fotografie z roku 1930, kdy bylo Otovi 18 let.]]		[[Soubor:Kc otto1930.gif\|thumb\|right\|Fotografie z roku 1930, kdy bylo Otovi 18 let.]]
-	Z důvodu zapřisáhlého nepřátelství a odporu rodiny Habsburků vůči nacionálnímu socialismu a současně proto, že se [[Třetí říše]] obávala [[restaurace (politika)\|restaurace]] habsburské vlády v Rakousku skrze austrofašistický režim Kurta Schuschnigga, rozběhly se Hitlerovy přípravy na [[anšlus]] jeho rakouské vlasti k Říši pod krycím názvem ''[[Operace Otto]]''.	+	Z důvodu zapřisáhlého nepřátelství a odporu rodiny Habsburků vůči nacionálnímu socialismu a současně proto, že se [[Nacistické Německo\|Třetí říše]] obávala [[restaurace (politika)\|restaurace]] habsburské vlády v Rakousku skrze austrofašistický režim Kurta Schuschnigga, rozběhly se Hitlerovy přípravy na [[anšlus]] jeho rakouské vlasti k Říši pod krycím názvem ''[[Operace Otto]]''.

	Krátce předtím, než Hitler nechal oddíly [[Wehrmacht]]u vpochodovat do Rakouska, požádal Schuschnigga, aby mu předal úřad republikového kancléře a zorganizoval a uskutečnil [[armáda\|vojenský]] odpor. Nabídka k převzetí kancléřství byla z jeho strany nepřímým uznáním republiky a naznačovala silnou vůli k odporu vůči Hitlerovi.		Krátce předtím, než Hitler nechal oddíly [[Wehrmacht]]u vpochodovat do Rakouska, požádal Schuschnigga, aby mu předal úřad republikového kancléře a zorganizoval a uskutečnil [[armáda\|vojenský]] odpor. Nabídka k převzetí kancléřství byla z jeho strany nepřímým uznáním republiky a naznačovala silnou vůli k odporu vůči Hitlerovi.

Student85: Nahrazení textu

2011-10-08T18:09:02Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox Biografie|
jméno=Otto von Habsburg|
příjmení=|
popisek:korunní princ rakouský, český a uherský|
datum_narození=[[20. listopad]]u | rok_narození=1912|
místo_narození= [[Rychnov na Rakousu]]|
obrázek=Otto Habsburg 001.jpg|
titul=Arcivévoda a korunní princ rakouský, korunní princ český a maďarský (uherský)|
král=[[Karel I. Rakouský|Karel I.]]|
příbuzenský vztah=Prvorozený syn|
rod=[[Hasburkové]]|
otec=[[Karel I. Rakouský|Karel I.]]|
matka=[[Zita Bourbonsko Parmská]]|
manželka=[[Princezna Regina Sasko-Meiningenská Hildburghausen]]|
děti=[[Andrea Habsburská|Andrea]], [[Monika Habsburská|Monika]], [[Michaela Habsburská|Michaela]], [[Gabriela Habsburská|Gabriela]], [[Walburga Habsburg Douglas|Walburga]], [[Karel Habsbursko-Lotrinský|Karel]], [[Jiří Habsbursko-Lotrinský|Jiří]]|
předchůdce=|
nástupce=|
}}
Dr. '''Otto von Habsburg''' [oto fon habsburg] (* [[20. listopad]]u [[1912]] vila Wartholz u [[Reichenau an der Rax|Rychnova na Rakousu]], [[Dolní Rakousko]], jako ''Jeho c. a k. Výsost František Josef Ota Robert Maria Anton Karel Max Jindřich Sixtus Xaver Felix Renatus Ludvík Kajetán Pius Ignác, císařský princ, arcivévoda rakouský, korunní princ český a maďarský etc.''). Jeho oficiální jméno v Rakousku od r. 1919 (potvrzeno 1957) je ''Otto Habsburg-Lothringen''<ref>[[Univerzita Karla Františka ve Štýrském Hradci]]: ''[http://www.kfunigraz.ac.at/sozwww/agsoe/soz/oes/oes_h.htm Rakouští sociologové a socioložky v exilu v letech 1933 až 1945]'', naposledy revidovaný 25. ledna 2007</ref>. Je rakousko-maďarsko-německo-chorvatským publicistou, někdejší [[europoslanec]] za [[bavorsko]]u [[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]], novinář a spisovatel.

Je nejstarším synem císaře [[Karel I.|Karla I.]] a do zániku monarchie byl korunním princem v zemích [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherské monarchie]]. Roku 1961 se vzdal veškerých nároků na císařský trůn pro svou osobu. Je občanem [[Rakousko|Rakouska]], [[Maďarsko|Maďarska]], [[Německo|Německa]] a [[Chorvatsko|Chorvatska]]. V pohoří [[Rax]] byla na jeho počest pojmenována neznámější horská chata [[Erzherzog Otto Schutzhaus]].

== Vzdělání a povolání ==
[[Soubor:Reichenau an der Rax Villa Wartholz 1900.jpg|thumb|left|Rodný dům Villa Wartholz snímek kolem roku 1900]]
[[Soubor:Wappen Kaisertum Österreich 1815 (Klein).png|thumb|Znak rakouského císařství]]
Jako prvorozený syn posledního rakouského císaře [[Karel I. (Rakousko-Uhersko)|Karla I.]] a jeho manželky císařovny [[Zita Bourbonsko-Parmská|Zity]] a od roku 1916 [[korunní princ]] byl již od dětství připravován na svou budoucí roli panovníka. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 žil do března 1919 se svými rodiči – před vycestováním císařské rodiny vzhledem k nucenému opuštění jeho otce ze země – na zámku v [[Dolní Rakousko|dolnorakouském]] [[Eckartsau]]. Od roku 1919 do roku 1921 žil Ota Habsburský se svými rodiči v [[exil]]u ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], později na ostrově [[Madeira]] a ve [[Španělsko|Španělsku]].
Na jeho vzdělání přísně dohlížela jeho matka, která se ze všech sil snažila ho co nejlépe připravit pro roli budoucího katolického panovníka. Byl vyučován v národních jazycích [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherské monarchie]] (hovoří tedy vedle rodné němčiny 9 dalšími jazyky, včetně češtiny a maďarštiny) a musel současně absolvovat učební plán rakouského a uherského gymnázia. Svou zkoušku z dospělosti ([[maturita]]) absolvoval v roce [[1930]] v obci [[Lequeitio]] ([[Baskicko]]) s vyznamenáním. [[Plnoletost|Zletilosti]] a tím pádem i ukončení [[opatrovnictví]] své matky Zity, dosáhl 20. listopadu 1930. Tímto se stal Ota hlavou ''domu [[Habsburkové|Habsburků]]'' a hlavou [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. V roce 1935 zakončil studium [[Politologie|politických]] a [[Sociální vědy|Sociálních věd]] na universitě v [[Lovaň|Lovani]] ([[Belgie]]) a to opět s vyznamenáním. Vstup do Rakouska mu byl zakázán skrze tzv. [[Habsburský zákon]] z roku 1919 tak dlouho, dokud se nevzdá svých panovnických nároků a nepřihlásí se jako věrný občan republiky, což se stalo až v roce 1961.

Především od [[1930]] probíhaly v Rakousku vážné snahy z řad konzervativců (byl mezi nimi m.j. [[Engelbert Dollfuß]] a [[Kurt Schuschnigg]]), dosadit Otu Habsburského jako rakouského [[císař]]e, ve formě [[konstituční monarchie]]. Přitom doufali v překonání překážek mezi [[Levice|levicí]] a pravicí, ale i k znovunabytí důvěry v [[c.a k.]] monarchii silné „rakouské uvědomění“ a tím pádem nabídnout protiváhu k sílícímu [[Nacionální socialismus|národního socialismu]] v [[Německo|Německu]].
Adolf Hitler, [[Maďaři]] i [[Čechoslováci]] měli z novunastolení [[monarchie]] v Rakousku strach (ze strany českých představitelů dokonce zaznívala prohlášení jako „raději Hitler než Habsburk!“). Hitler, jenž se v Německé říši ujal moci, na situaci uvnitř Rakouska reagoval přípravou plánu na vstup vojsk do [[Československo|Československa]] a [[Maďarsko|Maďarska]], aby tak zabránil možnosti restaurace monarchie i v těchto zemích. Hitler nazval svůj plán ''[[Zvláštní případ Otto]]''. Vláda rakouského stavovského státu se za vlády Dollfuße a později Schuschnigga spokojila nejprve s neoficiálními kontakty, převedením „Habsburského zákona“ z kategorie ústavních do „obyčejných“ zákonů, navrácením vyvlastněného majetku a dočasným vyplácením státní [[apanáž]]e. Rakouskem byly roku 1934 znovuzavedeny některé c. k. symboly jako [[Orel (heraldika)|říšský orel]] ve státním znaku (nicméně již bez koruny a žezla) a u spolkové armády kladen důraz na c. k. tradice, zhruba až k částečnému zavedení starých armádních uniforem. Ota Habsburský byl však spolkovým kancléřem Schuschniggem opakovaně požádán, aby do Rakouska nepřijížděl, a nezavdával tím jiným státům důvod k útoku.
Když se Hitler snažil zahrnout Otu Habsburského do svých aktivit a zneužít ho pro své účely (pod zástěrkou domnělé podpory monarchistické idey), ten tuto nabídku striktně odmítl. Habsburk byl jako zástupce starobylého panovnického rodu a jako konzervativní křesťan a Evropan Hitlerovým odpůrcem a odmítal pochopitelně i [[anšlus|připojení Rakouska]] k [[Německá říše|Německé říši]]. Během [[Druhá světová válka|II. světové války]] se Ota Habsburský úspěšně zasadil alespoň o šetrné nakládání s Rakouskem u [[prezident]]a [[Spojené státy americké|USA]] Roosevelta, který si jej velmi vážil. Dokonce i [[Španělsko|španělský]] [[diktátor]] [[Francisco Franco|Franco]] chtěl Otu, neboť jako Habsburk byl nejlepším možným nástupcem pro španělský trůn, ten ovšem tuto nabídku odmítl se slovy, že "''králové si navzájem svůj trůn nekradou''"). Teprve v pozdějších letech se zasadil o sjednocení Evropy, ale již od roku [[1936]] byl členem [[Paneuropa-Union]] (PEU).

=== Třetí říše a druhá světová válka ===
[[Soubor:Kc otto1930.gif|thumb|right|Fotografie z roku 1930, kdy bylo Otovi 18 let.]]
Z důvodu zapřisáhlého nepřátelství a odporu rodiny Habsburků vůči nacionálnímu socialismu a současně proto, že se [[Třetí říše]] obávala [[restaurace (politika)|restaurace]] habsburské vlády v Rakousku skrze austrofašistický režim Kurta Schuschnigga, rozběhly se Hitlerovy přípravy na [[anšlus]] jeho rakouské vlasti k Říši pod krycím názvem ''[[Operace Otto]]''.

Krátce předtím, než Hitler nechal oddíly [[Wehrmacht]]u vpochodovat do Rakouska, požádal Schuschnigga, aby mu předal úřad republikového kancléře a zorganizoval a uskutečnil [[armáda|vojenský]] odpor. Nabídka k převzetí kancléřství byla z jeho strany nepřímým uznáním republiky a naznačovala silnou vůli k odporu vůči Hitlerovi.

Ve svém dopise z [[17. únor]]a [[1938]] adresovaném Schuschniggovi požadoval vedle další aktivní obhajoby a striktního odmítnutí Nacionálsocialismu „Ze všeho nejdříve musí být aktivně podpořeno uklidnění směrem [[Levice|doleva]]. Dělníci v posledních dnech oznámili, že jsou vlastenci. Tato skupina nesmí být nakažena Nacionálním socialismem, bude pak nejjistěji vystupovat pro Rakousko, a vláda jim naopak musí dát možnost aktivně spolupůsobit při vytváření [[vlast]]i – za niž jsou připraveni se zasadit.“ Schuschnigg však odmítl.

Jakmile nacionálně socialistická éra začala, byl na něj vydán [[zatykač]] pro obvinění z [[velezrada|velezrady]] a jeho osobní majetek a jím spravovaný majetek rodiny Habsburků byl vyvlastněn na Hitlerův osobní příkaz. Špičky legitimistického hnutí byly okamžitě zatčeny a z velké části popraveny. Mezi lety [[1938]] a [[1942]] mohlo být pozatýkáno na 4000 - 4500 rakouských monarchistů. Asi 800 až 1000 z nich bylo popraveno nebo odvlečeno do [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]]. Otovi Habsburskému, jeho matce a sourozencům byl na Hitlerův osobní příkaz '''odňato německé říšské občanství'''. Vyvlastněný majetek připadl [[Velkoněmecká říše|Velkoněmecké říši]] a byl po jejím zániku na konci války převzat novou 2. Rakouskou republikou.

Po útěku z [[Belgie]] – po vpochodování [[Wehrmacht]]u, přes [[Paříž]] do [[Španělsko|Španělska]] (Ottovo jméno se nacházelo na tzv. „Wiesbadenském seznamu“ (Wiesbadener Liste) osob, které měly být v případě [[kapitulace]] [[Francie]] neprodleně zatčeny a odeslány do Říše), napomáhal při útěku cca 15 000 lidí do Španělska a organizoval vydávání [[vízum|víz]] do zámoří.
V [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velké Británii]] se vedle intenzivních osobních kontaktů s prezidentem [[Franklin D. Roosevelt|Rooseveltem]] resp. [[Winston Churchill|Winstonem Churchillem]] snažil různými způsoby (ziniciování „Rakouského dne (Austrian Day)“, pokus o zabránění náletům na Rakousko, zahrnutí Rakouska do známkové série „Occupied Nations“, pokus o vytvoření exilové vlády a "Rakouského [[prapor (jednotka)|praporu]] (Austrian Batallion)" - obojí ztroskotalo na nedostatku vůle socialistů ke spolupráci - účast na 2. [[Morgenthauův plán|Konferenci v Quebecu]], atd.) dosáhnout (nikoli samozřejmé) státní samostatnosti Rakouska po válce, změnit rozvržení okupačních zón [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]] v obsazeném poválečném Rakousku ve prospěch západních mocností resp. vydělit [[Maďarsko]] z [[aliance]] s hitlerovským Německem. Co se týká Maďarska, byly plány západních spojenců na maďarskou kapitulaci v jejich prospěch, letecký výsadek spojeneckých vojsk v Maďarsku příp. přistání v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] k podpoře a zamýšlenému dosazení Oty Habsburského do čela maďarské vlády, zmařeny překvapivým německým obsazením Maďarska. I Churchill podporoval tyto plány, neboť se tak mohlo zamezit postupu blížících se [[Sovětský svaz|Sovětů]] do [[Střední Evropa|Střední Evropy]].

Další reálná možnost restaurace monarchie pro něj vznikla během 2. světové války, když získal Churchilla pro svůj koncept [[Podunajská federace|Podunajské federace]]. Pro tuto situaci byl uveden v plánech britské diplomacie: na někdejším území Rakouska a Maďarska měl podle těchto představ vzniknout nový stát „Rakousko-Uhersko“ po vzoru belgické ústavy, která také spojovala dvě velké skupiny obyvatel, zatímco země [[Bavorsko]], [[Bádensko]], [[Württembersko]] a [[Hohenzollernsko|Hohenzollern-Sigmaringen]] měly být znovu vytvořeny jako monarchie a sjednoceny v novém státě ”Jihoněmecký spolek (Süddeutscher Bund)”. Také Churchill navrhl izolovat [[Prusko]] a vytvořit rozšířený Podunajský spolek.

Churchill chtěl jako protiváhu k Německé říši zřídit modernizovanou základnu starého Rakousko-Uherska, přičemž ohledně druhého mínil: „Kdyby neexistovalo, muselo by být vynalezeno“ (tento bonmot je původně připisován [[František Palacký|Františku Palackému]]). Tyto Churchillovy plány však ztroskotaly na odmítnutí Stalina na [[Teheránská konference|Konferenci v Teheránu]]. [[Franklin D. Roosevelt]] považoval reálnost šance na prosazení tohoto projektu, kvůli pokročilému postupu Rudé armády, jako malou a proto se tohoto projektu nezastal stejným způsobem jako Churchill. Američané a Britové nicméně nepovažovali za klíčové spojit tuto federaci s obnovením vlády dynastie Habsburků.

V jedné rozmluvě mezi čtyřma očima z [[3. září]] [[1943]], s [[New York|newyorským]] [[arcibiskup]]em [[Francis Spellman|Francisem Spellmanem]] odpověděl prezident Roosevelt na otázku, zda by Rakousko, Maďarsko a Chorvatsko měly připadnout pod ruský [[protektorát]], kladně. O Rakousku Roosevelt mínil, že se nemůže stát protivahou [[komunismus|komunisty]] ovládanému rakouskému režimu. Jedinou možností mohlo být, kdyby se Otovi podařilo získat rakouský trůn za pomoci Maďarska (které ještě stále bylo de facto monarchií) – ovšem musel by se takto sám dohodnout s Rusy.

U prezidenta [[Truman]]a se zdá, že v přípravné fázi [[Postupimská konference|Postupimské konference]] v roce 1945 uvažoval o vytvoření jihoněmeckého spolku s Maďary a Vídní jako [[hlavní město|hlavním městem]].

=== Doba po válce ===
Od roku [[1940]] až do [[1944]] žil v [[Spojené státy americké|USA]], mezi 1944 - 1951 hlavně ve Francii, později znovu ve [[Španělsko|Španělsku]] a od [[1954]] v [[Pöcking]]u v [[Bavorsko|Bavorsku]].
[[Soubor:Otto von Habsburg Belvedere 1998 c.JPG|thumb|Otto v roce 1998]]
Po svém návratu do [[Innsbruck]]u (ve francouzské okupační zóně) jej znovuobnovené Rakousko v roce [[1946]] vykázalo ze země a zakázalo mu další vstup – a to i přes jeho pozitivní vystupování pro Rakousko během války. To se odehrálo z jedné strany z ústavněprávních důvodů, neboť v roce [[1945]] znovu vešla v platnost rakouská ústava z roku [[1929]] a tím automaticky i tzv. Habsburský zákon z roku 1919, jenž stanovil vypovězení ze země ty členy Habsburského rodu, kteří se výslovně nezřeknou příslušnosti k rodině Habsburků a jejích nároků na území Rakouska a nepřihlásí se k věrnosti jako státní občané republiky. Z věcně-politických důvodů vzešlo pro Otu Habsburského hořké vyhoštění i přes odpor Francouzů alespoň k utišení Sovětů, kteří v roce [[1955]] prosadili zakotvení Habsburského zákona do Rakouské státní smlouvy a tedy i jeho platnost podle mezinárodního práva. S cílem zachovat účinnost Habsburského zákona vznesla ostatně Rakouská republika po roce [[1945]] řadu výhrad při ratifikacích různých lidskoprávních úmluv.
Po 2. světové válce začal v roce [[1946]] Ota Habsburský svou činnost coby přednášející na cestách a započal se svou literární činností.

== Politika ==
V roce [[1982]] se stal členem [[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]].
Od roku 1979 do roku 1999 byl, poté co vedle rakouského občanství přijal také německé občanství, členem [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]] za bavorskou [[Křesťansko-sociální unie Bavorska|CSU]] a dvakrát působil (jakožto nejstarší člen EP) jako tzv. [[čestný předseda]] při volbách předsedy EP. Byl také předsedou [[Evropská lidová strana|Evropské lidové strany]] v politickém výboru od 1981 do 1999, předsedou delegace Smíšeného parlamentárního výboru EU - Maďarsko, člen Politického výboru pro spravedlnost a občanská práva a zastupující člen Výboru pro rozvoj a Výboru pro kontrolu rozpočtu.
Vedle své rodné němčiny hovoří čtrnácti jazyky, mezi nimiž jsou [[maďarština]], [[chorvatština]], [[angličtina]], [[španělština]], [[francouzština]], [[latina]], ale také [[čeština]]. Díky svým jazykovým schopnostem mohl jakékoli zasedání EP absolvovat bez [[tlumočník]]a. S jedním italským [[profesor]]em a jedním členem frakce [[Evropská strana zelených|Zelených]] vedl v Parlamentu dokonce [[debata|debatu]] spatra v [[latina|latině]], kterou však pro nedostatek tlumočníků nebylo možno protokolovat. Své knihy píše v němčině, maďarštině a francouzštině.

Roku [[1979]] inicioval, i přes značný odpor, rezoluci, která se týkala jednoho prázdného křesla v Evropském parlamentu ve prospěch národů za [[Železná opona|železnou oponou]], jež vzbudila přinejmenším jistou mediální pozornost.

== Rodina ==
[[Soubor:Karel Ota Franz.jpg|thumb|Otto se svým otcem pozdějším [[císař]]em a králem [[Karel I.|Karlem I.]] a císařem Františkem Josefem I.]]
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F087872-0011, Bonn, Verleihung Coudenhove-Kalergi-Preis an Kohl.jpg|thumb|Otto von Habsburg vo [[Bonn]]u při udílení ceny hraběte [[Coudenhove-Kalergi]]ho [[Helmut Kohl|Helmutu Kohlovi]]]]
''Otto von Habsburg'' je současnou hlavou [[Habsbursko-Lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinské dynastie]], členem [[Mont Pèlerin Society]], a byl až do předání svému synovi [[Karel Habsbursko-Lotrinský|Karlovi]] v roce 2000 hlavním představitelem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]].
Jako občan nově ustavené republiky [[Německé Rakousko]] resp. Republiky Rakousko spadal po zrušení monarchie na konci [[První světová válka|První světové války]] pod novou republikovou vládu, jež vydala zákon upravující zrušení šlechty "([[Adelsaufhebungsgesetz]])" a [[Habsburgergesetz|Habsburgergesetz (tzv. ''Habsburský zákon'')]], kterým byl jeho dosavadní šlechtické jméno poobčanštěno a po ministerském rozhodnutí z roku 1957 v Rakousku smí používat pouze jméno '''Otto Habsburg-Lothringen'''.

Roku 1951 se v [[Nancy]] oženil s [[Regina Habsburská|Reginou princeznou Sasko-Meiningenskou]], s níž má sedm dětí a 22 vnoučat:
* [[Andrea Habsburská]] (* 1953), manželka dědičného hraběte Karla Evžena z Neippergu.
* [[Monika Habsburská]] (* 1954), manželka Dona Luíse Gonzagy de Casanova-Cárdenas y Barón vévody ze Santangelo, markýz z Elche.
* [[Michaela Habsburská]] (* 1954), Moničino dvojče. První manželství s Ericem Teran d'Antin, druhé s Hubertem hrabětem z Kagenecku.
* [[Gabriela Habsburská|Gabriela]] (* 1956), byla vdána za Christiana Meistera.
* [[Walburga Habsburská Douglas|Walburga]] (* 1958), manželka Archibalda hraběte Douglase.
* [[Karel Habsbursko-Lotrinský|Karel]] (* 1961), ženatý s Francescou baronkou z Thyssen-Bornemisza (dcera [[Hans Heinrich Thyssen-Bornemisza de Kászon|Hanse Heinricha Thyssen-Bornemisza]]).
* [[Jiří Habsburský|Jiří (Georg)]] (* 1964), ženatý s [[Eilika z Oldenburku|Eilikou z Oldenburku]].

== Dílo ==
* ''Coutumes et droits successoraux de la classe paysanne et l’indivision des propriétés rurales en Autriche (Zvyky a dědická práva rolnického stavu a nedělitelnost selských statků v Rakousku)'' (1935; Disertace)
* ''Entscheidung für Europa (Rozhodnutí pro Evropu)'' (1953)
* ''Probleme des Atomzeitalters (Problémy [[atomový věk|atomového věku]])'' (1955)
* ''Soziale Ordnung von morgen (Sociální řád zítřka)'' (1957)
* ''Bernhard von Baden (Bernard Bádenský)'' (1958)
* ''Im Frühling der Geschichte (Na úsvitu dějin)'' (1961)
* ''Der Ferne Osten ist nicht verloren (Dálný Východ není ztracený)'' (1963)
* ''Européens et Africains — L’entente nécessaire (Evropané a Afričané – nezbytné porozumění)'' (1963)
* ''Europa, Großmacht oder Schlachtfeld? (Evropa, velmoc nebo bojiště?)'' (1963)
* ''Afrika ist nicht verloren (Afrika není ztracena)'' (1964)
* ''Gottes Hand in der Geschichte (Boží ruka v dějinách)'' (1966)
* ''[[Karel V.|Karl V.]]'' (1967), ISBN 3-85002-286-2
* ''Politik für das Jahr 2000 (Politika pro rok 2000)'' (1968)
* ''Les Transports et l'Europe (Doprava a Evropa)'' (1969)
* ''Bis hierher und weiter (Doteď a odteď)'' (1974)
* ''Die Heilige Hedwig von Schlesien und unsere Zeit (Svatá [[Hedvika Slezská]] a naše doba)'' (1974), ISBN 3-7008-0126-2
* ''La Naissance d'un continent (Zrození kontinentu)'' (1975)
* ''Idee Europa, Angebot der Freiheit (Idea Evropy, nabídka svobody)'' (1976)
* ''Jalta és ami utána Következett'' (1979)
* ''Europa - Garant der Freiheit (Evropa – ručitelka svobody)'' (1980)
* ''Die Reichsidee - Geschichte und Zukunft einer übernationalen Ordnung (Idea říše – minulost a budoucnost mezinárodního uspořádání)'' (1986), ISBN 3-85002-228-5
* ''Macht jenseits des Marktes. Europa 1992. (Moc opak trhu. Evropa 1992)'' (1988), ISBN 3-85002-267-6
* ''Igy láttam …'' (1992)
* ''Európáért'' (1992)
* ''Nicht geschossen ist auch verfehlt (Nevystřelit je také chyba) '' (1992)
* ''Úvahy o Evropě'' (1993)
* ''Friedensmacht Europa - Sternstunden und Finsternis (Mírová velmoc Evropa – sláva a stín)'' (1995), ISBN 3-85002-368-0
* ''Die Paneuropäische Idee - Eine Vision wird Wirklichkeit (Panevropská idea – vize se stává skutečností)'' (1999), ISBN 3-85002-424-5
* ''Ein Kampf um Österreich 1938-1945 (Boj o Rakousko 1938 – 1945)'' (2001), ISBN 3-85002-460-1
* ''Unsere Welt ist klein geworden - Die Globalisierung der Politik (Náš svět se zmenšil – globalizace poliky)'' (2006)

== Vyznamenání ==
* [[Řád zlatého rouna]] (1916), velkokříž [[Řád Karla III.|Řádu Karla III. Španělského]] (1951), čestný Bailli a devotivní kříž s Profesním křížem ad honorem [[Maltézský řád|Suverénního řádu malézských rytířů]] (1959), velkokříž [[Řád sv. Řehoře Velkého|Řádu sv. Řehoře Velkého]] se stuhou a hvězdou (1980), [[Záslužný řád Spolkové republiky Německo|Velký Spolkový kříž za zásluhy]] Spolkové republiky Německo (1987), bavorský [[Řád Za zásluhy (Bavorsko)|Řád Za zásluhy]] (1978), velkokříž bavorského [[Řád sv. Huberta|Řádu sv. Huberta]], velkokříž lucemburského [[Nassavský domácí řád zlatého lva|Řádu zlatého lva]], španělský [[Řád Afriky]], Řád Hilal i Quaid i Azam ([[Pákistán]]) (1993), velkokříž chorvatského [[Řád koruny Zvonimírovi|Řádu koruny Zvonimírovi]] (1996), estonský [[Řád kříže země Panny Marie]] (1996), velkokříž [[Záslužný řád Maďarské republiky|Záslužného řádu Maďarské republiky]] (1999), komandér [[Čestná legie|Řádu čestné legie]], velkokříž sanmarinského [[Řád sv. Agáty|Řádu sv. Agáty]] (2002), velkokříž lotyšského [[Řád tří hvězd|Řádu tří hvězd]], čestný rytíř [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]]
* Čestný občan mnoha obcí v Rakousku, [[Česká republika|Česku]], [[Slovensko|Slovensku]], Maďarsku, [[Španělsko|Španělsku]], [[Francie|Francii]], [[Chorvatsko|Chorvatsku]]
* Profesor h.c. University v [[Bogota|Bogotě]], Čestný člen Instituto de Estudios da Marinha ([[Portugalsko]]), Honorary Fellowship University v [[Jeruzalém]]ě, Čestný senátor University v [[Maribor]]u, [[Master]] of Law and Economics h. c. vídeňské [[Imadec University]]
* Dr.h.c. Universit [[Milwaukee]], [[Nancy]], [[Tampa]], [[Cincinnati]], Jeruzalém, [[Ferrara]], [[Pécs]], [[Veszprem]], [[Budapešť]], [[Turku]], [[Osijek]], [[Skopje]]
* akademické pocty a členství v Academie des Sciences Morales et Politiques ([[Institut de France]] v Paříži), v Centre Europeen de Documentation et d'Information (CEDI - [[Madrid]]), při madridské Královské akademii splečenských věd a politologie (Real Academia de Ciencias Morales y Politicas Madrid), v Academia da Cultura Portuguesa (Lisabon), v Mexické akademii mezinárodního práva (Academis Mejicana de Derecho International [[Mexiko]]), v [[Maroko|Marocké]] královské akademii
* 1963: Cena za literaturu Francouzské Akademie
* 1970: Evropská Karlova cena [[Sudetoněmecký Landsmannschaft|Sudetoněmeckého Landsmannschaftu]]
* 1970: Cena za literaturu Francouzské Akademie
* 1976: [[Bavorský Řád za zásluhy]]
* 1977: Zlatá medaile Roberta Schumana
* 1977: Cena Konrada Adenauera
* 1982: Mezinárodní Benediktinská cena města [[Mönchengladbach]]u
* 1987: Cena Louise Weiss
* 1987: Velký [[Záslužný řád Spolkové republiky Německo|Spolkový záslužný kříž]]
* 1990: Evropská medaile Svobodného státu Bavorsko
* 1990: Čestný odznak Spolku vlasteneckých Kuhländlerů
* 1991: [[Slezský štít]] [[Slezský landsmannschaft|Slezského landsmannschaftu]]
* 1994: Zvláštní cena - Evropská cena nadace [[Coudenhove-Kalergi]] ke stoletému výročí Coudenhove-Kalergi (současně též [[Alois Mock]])
* 1997: Cena za mír sv. Mikuláše
* 1997: Čestné členství chrovatského Dračího řádu
* 1998: Cena Gary G. Schlarbauma
* 1999: Medaile [[Robert Schuman|Roberta Schumana]] křídla EVP Evropského parlamentu
* 2000: Čestná Zlatá jehlice Rakouského odbojového hnutí Ö5
* 2002: Záslužná medaila Spolku vlasteneckých Kuhländlerů
* 2002: Čestná cena „Euro Crystal Globe“ Evropského hospodářského institutu EWI International
* 2002: Medaile sv. Libora za jednotu a svobodu [[Arcibiskupství]] v [[Paderborn]]u
* 2002: Medaile Hans Kleindera [[Junge Union|Jungen Union]] Bavorsko
* 2002: Čestný člen křídla EVP v Evropském parlamentu
* 2003: Cena daňových poplatníků Taxpayers Association of Europe
* 2003: Německo francouzská cena Paneuropa za sjednocování Evropy
* 2004: Velká medaile svobody, [[Kosovo]]
* 2004: Čestný předseda Mezinárodní [[Paneuropa-Union|Panevropské unie]]
* 2004: Čestný předseda IMADEC University in Wien
* 2005: Evropská medaile Karla IV. Společnosti pro evropskou komunikaci

== Reference ==
<references/>
== Literatura ==
# HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
# PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha : Iris ; Knižní klub, 1995. 232 s. ISBN 80-7176-253-9.
# PERNES, Jiří. Poslední Habsburkové. Karel, Zita, Otto a snahy o záchranu císařského trůnu. Brno : Barrister & Principal ; Knižní klub, 1999. 286 s. ISBN 80-85947-30-7.

== Externí odkazy ==
* [http://www.kohoutikriz.org/data/w_ottoh.php Životopis Otty Habsburského a rozhovory s fotografickou přílohou (česky)]
* [http://freiherr.signaly.cz/0802/otto-von-habsburg-lothringen Ota Habsbursko-Lotrinský - nedoceněný následník trůnu (česky)]
* [http://otto.twschwarzer.de Arcivévoda Dr. Otto von Habsburg („Autorizované čestné stránky“)]
* [http://www.Paneuropa.org Mezinárodní panevropská unie]
* [http://sweb.cz/mariaterez/i027.html Rozhovor s Dr. Otou Habsburským - česky]
* [http://www.BR-online.de/franken/themen/thema/2004_04_22_noack.html Zpráva o dokumentárním filmu]
* [http://www.omeidl.com/newpage2.html Život za Evropu]
* [http://www.Paneuropa.org/press_release Projev k 90. narozeninám]
* [http://www.youtube.com/results?search_query=Otto+von+Habsburg&search_type= Několik veřejných projevů Oty Habsburského v otázkách politických, kulturních, národnostních apod. (www.youtube.com)]

{{Commonscat|Otto von Habsburg-Lothringen|Otto von Habsburg}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Habsburg, Otto}}
[[Kategorie:Němečtí politici]]
[[Kategorie:Rakouští politici]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna]]

Otto von Habsburg - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

Sysop: 1 revizi

Student85: Nahrazení textu