http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php?action=history&feed=atom&title=Oxid_olovnat%C3%BDOxid olovnatý - Historie editací2026-08-09T02:08:08ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.16.5http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php?title=Oxid_olovnat%C3%BD&diff=211609&oldid=prevSysop: 1 revizi2013-07-04T19:06:42Z<p>1 revizi</p>
<table style="background-color: white; color:black;">
<tr valign='top'>
<td colspan='1' style="background-color: white; color:black;">← Starší verze</td>
<td colspan='1' style="background-color: white; color:black;">Verze z 4. 7. 2013, 19:06</td>
</tr></table>Sysophttp://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php?title=Oxid_olovnat%C3%BD&diff=211608&oldid=prevSysop: + Vylepšení2011-07-26T07:37:19Z<p>+ Vylepšení</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div>[[Soubor:Oxid olovnatý.PNG|thumb|right|Oxid olovnatý]]<br />
'''Oxid olovnatý''' (PbO) je binární sloučenina [[olovo|olova]] a [[kyslík]]u. Vyskytuje se jako červená forma (tetragonální) a žlutá forma (orthorombická). Podle způsobu přípravy může být červený, oranžový nebo žlutý. Je amfoterní a snadno se rozpuští jak v [[kyselina|kyselinách]], tak v hydroxidech alkalických kovů.<ref name= "Greenwood">N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemie prvků I, Informatorium, Praha 1993, ISBN 80-85427-38-9</ref><br />
== Červená forma ==<br />
Je stabilní za obyčejné teploty a krystalizuje v [[krystalografická soustava|tetragonální]] soustavě (D<sup>7</sup><sub>4h</sub> - P4/nmm, Z = 2) s tetragonálně pyramidálními jednotkami {PbO<sub>4</sub>}, ve vrstevnaté struktuře, ve které jsou atomy olova střídavě nad a pod rovinou atomů kyslíku a vzdálenost mezi atomy olova a kyslíku Pb-O je vždy 233&nbsp;[[pikometr|pm]]. Atomy olova Pb tvoří deformované těsné kubické uspořádání.<br />
Červená forma se označuje jako klejt<ref group="poz.">Ze staroněmeckého kleit (nyní das Kleid - oděv).</ref>.<ref name= "Muck">A. Muck,Základy strukturní anorganické chemie, Academia, Praha 2006, ISBN 80-200-1326-1</ref> Její teplota tání je 897&nbsp;°C a hustota 9,355 g/cm<sup>3</sup>.<ref name= "Greenwood"/><br />
== Žlutá forma ==<br />
Krystalizuje v orthorombické soustavě a je deformovanou verzí červené formy. Označuje se jako masikot a je stabilní nad 488&nbsp;°C. Delším varem s vodou se přeměňuje v červenou formu.<ref name= "Greenwood"/>. Rozpustnost žlutého oxidu olovnatého (hustota 9,642 g/cm<sup>3</sup>)<ref name= "Greenwood"/> ve vodě je při 20&nbsp;°C 1,2 mg ve 100 g vody, rozpustnost červeného asi poloviční (větší stabilita).<ref name= "Remy">H. Remy, Anorganické chemie I, SNTL, Praha 1961</ref><br />
== Příprava a reakce ==<br />
Oxid olovnatý se ve velkém vyrábí oxidací roztaveného olova vháněním vzduchu na hladinu kovu - oxid olovnatý pokrývá kov.<ref name= "Muck"/> Opatrnějším zahřívání a také tepelným rozkladem [[uhličitan olovantý|uhličitanu]] Pb(CO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> nebo [[dusičnan olovantý|dusičnanu]] Pb(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> olovnatého se získá jako kyprý žlutý prášek, masikot.<ref name= "Remy"/><br />
:2 Pb(NO<sub>3</sub>)<sub>2</sub> → 2 PbO + 4 NO<sub>2</sub> + O<sub>2</sub><br />
:PbCO<sub>3</sub> → PbO + CO<sub>2</sub><br />
Na mokré cestě se oxid olovnatý získá varem hydroxidu olovantého Pb(OH)2 s [[hydroxid sodný|hydroxidem sodným]]. Podle koncentrace hydroxidu při tom vzniká žlutý nebo červený oxid olovnatý.<ref name= "Remy"/><br />
Opatrným zahříváním za přístupu vzduchu se dá oxydovat na [[suřík]] Pb<sub>3</sub>O<sub>4</sub>, přičemž k oxydaci je však vhodná pouze kyprá, práškovitá modifikace oxidu, masikot.<ref name= "Remy"/><br />
Zahřívání oxidu olovičitého Pb0<sub>2</sub> probíhá dle následujícího způsobu:<br />
:PbO<sub>2</sub> –(293&nbsp;°C)→ Pb<sub>12</sub>O<sub>19</sub> –(351&nbsp;°C)→ Pb<sub>12</sub>O<sub>17</sub> –(374&nbsp;°C)→ Pb<sub>3</sub>O<sub>4</sub> –(605&nbsp;°C)→ PbO.<ref name= "Greenwood"/><br />
Působením redukčních činidel, např. [[vodík]]em, [[uhlí]]m, [[oxid uhelnatý|oxidem uhelnatým]] CO a [[kyanid draselný|kyanidem draselným]] KCN, je možné oxid olovnatý za žáru snadno redukovat na kov.<ref name= "Remy"/><br />
V kyselinách se oxid olovnatý snadno rozpouští za vzniku solí. Ve velmi koncentrovaném hydroxidu sodném NaOH se rozpuští, ve zředěném jen málo.<ref name= "Remy"/> Rozpustnost oxidu olovantého ve vodě se však přísadou hydroxidu sodného přece jen podstatně zvyšuje, což je dáno vznikem klastrového kationtu (Pb<sub>6</sub>O(OH)<sub>6</sub>)<sup>4+</sup>.<ref name= "Muck"/> Stejný kation vznikne, přidá-li se malé množství hydroxidu do vodného roztoku kyseliny chloristé HClO<sub>4</sub>, ve kterém je rozpuštěný oxid olovnatý PbO. <br />
== Využití ==<br />
Hlavní využití má při výrobě skla (např. flintové sklo, křišťal), neboť vysoký obsah olova dodává sklu větší hustotu, menší tepelnou vodivost, vyšší index lomu (vyšší lesk), větší odolnost a houževnatost.<ref name= "Greenwood"/><br />
Oxid olovantý se také používá v keramických glazurách a skelných emailech.<br />
Další značná část oxidu olovantého se spotřbuje pro výrobu elektrických akumulátorů (buď jako klejt, nebo jako tzv. černé oxid, tj. směs olova a oxidu olovantého).<br />
Klejt se dále používá při výrobě pigmentů (v USA byla jeho výroba v roce 1975 121 000t a černého oxidu 333 000 t).<ref name= "Greenwood"/><br />
<br />
== Související články ==<br />
* [[Olovo]]<br />
* [[Oxidace]]<br />
== Poznámky ==<br />
<references group="poz." /><br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
<br />
{{Commonscat|Magnesium chloride}}{{Článek z Wikipedie}}<br />
[[Kategorie:Oxidy]]<br />
[[Kategorie:Olovnaté sloučeniny]]</div>Sysop