Sysop: 1 revizi

2013-09-03T12:18:47Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 3. 9. 2013, 12:18

Sysop: 1 revizi

2011-07-01T12:56:49Z

1 revizi

Nová stránka

[[Soubor:Autumn of Nations 1989.PNG|thumb|Vlevo nahoře: [[Jednání u kulatého stolu (Polsko)|jednání u kulatého stolu v Polsku]]. Vpravo nahoře: pád [[Berlínská zeď|Berlínské zdi]]. Vlevo uprostřed: [[Rumunská revoluce roku 1989|revoluce v Rumunsku]]. Vpravo uprostřed: [[Sametová revoluce]] v Praze. Dole: [[Baltský řetěz]] v [[Estonsko|Estonsku]], [[Litva|Litvě]] a [[Lotyšsko|Lotyšsku]].]]
'''Pád komunismu v Evropě''' (nebo také '''Revoluce z roku 1989''' či '''Revoluce ve východní Evropě''') byla série revolucí, která ukončila vládu [[Komunismus|komunistických]] režimů v zemích evropského [[Východní blok|Východního bloku]]. Důležitý vliv na vývoj v ostatních evropských zemích měly události v tehdejším [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kde vláda v druhé polovině 80. let vyhlásila tzv. politiku [[glasnosť]]i a začala provádět ekonomické a politické reformy, známé pod názvem [[perestrojka]]. Vláda Sovětského svazu dala také jasně v průběhu roku [[1988]] najevo, že se již nadále nebude vměšovat do vnitropolitických záležitostí ostatních zemí Východního bloku.

Jako první se pak začal hroutit komunismus v [[Polsko|Polsku]], kde zdejší občané již v červnu [[1989]] mohli svobodně rozhodnout o složení části svého parlamentu. Následovalo [[Maďarská lidová republika|Maďarsko]], zde 8. října ukončila činnost [[Maďarská socialistická dělnická strana]] a v listopadu téhož roku se začaly rozpadat komunistické režimy i v [[Německá demokratická republika|NDR]], [[Bulharská lidová republika|Bulharsku]] a [[Československá socialistická republika|Československu]]. Jedinou zemí, kde se změna režimu neobešla bez výraznějšího násilí bylo [[Rumunská socialistická republika|Rumunsko]], tamější autoritářská vláda byla poražena až po několikadenní [[Občanská válka|občanské válce]] v prosinci 1989. Během let 1989 – 1990 proběhly demokratické reformy v [[Jugoslávie|jugoslávských republikách]] a květnu 1990 začaly probíhat i v [[Albánie|Albánii]]. Po neúspěšném pokusu o převrat, provedeném konzervativními komunisty v srpnu 1991, pokračoval demokratickou cestou i Sovětský svaz a to i za cenu svého rozpadu na konci roku téhož roku.

== Sovětský svaz ==
Sovětský svaz se počátkem 80. let nacházel ve špatné ekonomické situaci a navíc v oblasti zahraniční politiky musel čelit nekompromisnímu postupu administrativy amerického prezidenta [[Ronald Reagan|Ronalda Reagana]].<ref name="Vykoukal, Litera, Tejchman">{{Citace monografie
| příjmení = Vykoukal
| jméno = Jiří
| příjmení2 = Litera
| jméno2 = Bohuslav
| příjmení3 = Tejchman
| jméno3 = Miroslav
| rok = 2000
| titul = Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| počet stran = 860
| stránky = 485–486, 649
| poznámky = [dále jen Vykoukal, Litera, Tejchman]
| isbn = 80-85983-82-6
}}</ref> K opatrným reformám v zemi přistoupil v omezené míře již [[Jurij Vladimirovič Andropov|Jurij Andropov]], [[Generální tajemník KSSS|generální tajemník]] [[Ústřední výbor KSSS|ÚV KSSS]] v letech 1982–1984.<ref>Vykoukal, Litera, Tejchman, str. 523.</ref>

Rozhodující byl však až okamžik, kdy do čela státu nastoupil v březnu 1985 [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]]. Zpočátku se snažil o mírné reformy, které by neznamenaly výraznější zásah do stávajícího systému. Neměl však v komunistické straně příliš pevnou pozici a také narazil na nedokonalé fungování zkostnatělého a lhostejného byrokratického státního aparátu spolu s rozmáhající se korupcí. Aby získal podporu širší veřejnosti přistoupil zejména po [[XXVII. sjezd KSSS|27. sjezdu KSSS]] v únoru 1986 k hlubším reformám, zvaným perestrojka a k otevřenějšímu řešení společenských problémů – tzv. glasnosťi. Ještě v roce 1987 však musel Gorbačov čelit silné opozici [[Konzervatismus|konzervativního]] křídla komunistické strany, které se intenzivně reformám bránilo a dařilo se mu tak zatím spíše na poli zahraniční politiky. Zde se dohodl s USA na snížení stavu jaderných zbraní a v důsledku toho se začaly snižovat náklady státu na zbrojení. Trend útlumu sovětské vojenské angažovanosti ve světě vyvrcholil stahováním vojsk z [[Sovětská válka v Afghánistánu|Afghánistánu]], ke kterému došlo na základě smlouvy z dubna 1988.

V lednu 1987 byla v zemi [[de facto]] zrušena [[cenzura]], což znamenalo postupný vzestup vlivu tisku a inteligence na dění ve společnosti. To umožnilo Gorbačovovu vedení provádět již během roku 1988 radikálnější reformy, příkladem může být zákon z ledna téhož roku, který dával podnikům více pravomocí v oblasti mzdové a cenové politiky. Důležitá byla určitá demokratizace voleb státních a stranických orgánů a hlavně přesun části pravomocí komunistické strany na [[Sjezd lidových poslanců]].

Sovětské reformní vládě ale snižoval popularitu neúspěch při zvládání stále silnější ekonomické krize, navíc ji začal ohrožovat [[nacionalismus]] jednotlivých svazových republik. To se výrazně projevilo při již částečně svobodných volbách do Sjezdu lidových poslanců z března 1989, kde uspěli zastánci nezávislosti zejména z [[Baltské státy|Pobaltí]]. Gorbačov měl zpočátku Sjezd díky své politické obratnosti pod kontrolou, v březnu 1990 přispěl ke zrušení 6. článku [[Ústava Sovětského svazu|ústavy SSSR]], což znamenalo konec vedoucí role komunistické strany ve státě. Svou kompromisní politikou se však nezavděčil ani radikálům, kteří usilovali o rychlejší demokratizaci země, ani konzervativnímu křídlu komunistické strany, jehož cílem bylo zastavení reforem, a generální tajemník se tak začal dostávat do izolace.

Během roku 1990 vzrůstal vliv vůdce radikálních reformistů, [[Boris Jelcin|Borise Jelcina]], který v červnu tohoto roku na jejím posledním, [[XXVIII. sjezd KSSS|28. sjezdu]], komunistickou stranu opustil. Jelcinovým cílem se stal rozpad Sovětského svazu a posílení jeho postavení v Rusku, kde byl zvolen v červnu 1991 do funkce [[Seznam prezidentů Ruska|prezidenta]]. V průběhu roku 1991 byly odstředivé tendence národů SSSR stále zřetelnější a pokračoval jeho rozpad. Dohodu o větší [[Autonomie|autonomii]] jednotlivých republik, iniciovanou Gorbačovem, zmařil pokus o státní převrat provedený 18. srpna konzervativními komunisty a částí bezpečnostních složek. Ten byl však špatně připraven a jen zvýšil popularitu Borise Jelcina, který se na barikádách postavil do čela lidového odporu; na jeho stranu rychle přešla i armáda. Ruský prezident hned poté nařídil komunistické straně na ruském území zastavit činnost a tento příkaz potvrdil 24. srpna i sám Gorbačov. Rusko nastoupilo cestu radikálních ekonomických reforem a 21. prosince se vytvořením [[Společenství nezávislých států]] definitivně rozpadl Sovětský svaz.

== Reference ==
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Vykoukal | jméno = Jiří | příjmení2 = Litera | jméno2 = Bohuslav | příjmení3 = Tejchman | jméno3 = Miroslav | rok = 2000 | vydání = 1 | titul = Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944–1989 | vydavatel = Libri | místo = Praha | počet stran = 860| isbn = 80-85983-82-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kissinger | jméno = Henry | odkaz na autora = Henry Kissinger | titul = Umění diplomacie | vydavatel = Prostor | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 952 | isbn = 80-7260-025-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pryce-Jones | jméno = David | odkaz na autora = David Pryce-Jones | titul = Pád komunismu | vydavatel = Dialog | místo = Liberec | rok = 1996 | počet stran = 414 | isbn = }}

== Externí odkazy ==
* [http://chnm.gmu.edu/1989 The History of 1989: The Fall of Communism in Eastern Europe] (anglicky)

{{Commons|Category:Fall of Communism}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Studená válka]]
[[Kategorie:Komunismus]]
[[Kategorie:Revoluce]]
[[Kategorie:Události roku 1989]]
[[Kategorie:Události roku 1990]]
[[Kategorie:Události roku 1991]]

Pád komunismu v Evropě - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: 1 revizi