Pandiverská vysočina - Historie editací

Sysop: + Vylepšení

2018-05-18T16:48:17Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 18. 5. 2018, 16:48
Řádka 4:		Řádka 4:

	==Morfologie a geologie==		==Morfologie a geologie==
-		+	[[File:Ebavere Hill.jpg\|thumb\|230px\|Pohled z Ebavere mägi]]
-	[[~~Image~~:Ebavere Hill.jpg\|thumb\|~~right~~\|Pohled z Ebavere mägi]]	+
	Pandiverská vysočina nemá charakter [[pohoří]], nýbrž ploché až lehce zvlněné vyvýšeniny, v níž je jen málo výrazných terénních forem. Její úpatí má nadmořskou výšku kolem 80 m, povlovné svahy pak stoupají do výšky kolem 100 m, kde přecházejí v centrální planinu o rozloze 1100 km², jejíž základní výška nepřekračuje 130 m nad mořem. Z ní se místy zdvíhají jednotlivé [[moréna\|morénové]] útvary až o několik desítek metrů nad okolní krajinu.		Pandiverská vysočina nemá charakter [[pohoří]], nýbrž ploché až lehce zvlněné vyvýšeniny, v níž je jen málo výrazných terénních forem. Její úpatí má nadmořskou výšku kolem 80 m, povlovné svahy pak stoupají do výšky kolem 100 m, kde přecházejí v centrální planinu o rozloze 1100 km², jejíž základní výška nepřekračuje 130 m nad mořem. Z ní se místy zdvíhají jednotlivé [[moréna\|morénové]] útvary až o několik desítek metrů nad okolní krajinu.

	Severní část vysočiny je morfologicky jednotvárnější. Útvary vystupující nad planinu jsou tu nižší a méně četné; jde především o několik [[esker]]ů, táhnoucích se od severozápadu k jihovýchodu a dosahujících délky až 30 km (nejznámějším z nich je [[Neerutsko-porkunský hřbet]]). Směrem k jihu se [[ledovec\|ledovcové]] členění krajiny zvyšuje, a tam se také nacházejí nejvyšší vrcholy celé vysočiny — [[Ebavere mägi]], [[Kellavere mägi]] a [[Emumägi]], která dosahuje absolutní výše 166 m a relativní vůči okolním prohlubním téměř 90 m. Na okrajích vysočiny se pak nachází množství ledovcových [[kam]]ů.		Severní část vysočiny je morfologicky jednotvárnější. Útvary vystupující nad planinu jsou tu nižší a méně četné; jde především o několik [[esker]]ů, táhnoucích se od severozápadu k jihovýchodu a dosahujících délky až 30 km (nejznámějším z nich je [[Neerutsko-porkunský hřbet]]). Směrem k jihu se [[ledovec\|ledovcové]] členění krajiny zvyšuje, a tam se také nacházejí nejvyšší vrcholy celé vysočiny — [[Ebavere mägi]], [[Kellavere mägi]] a [[Emumägi]], která dosahuje absolutní výše 166 m a relativní vůči okolním prohlubním téměř 90 m. Na okrajích vysočiny se pak nachází množství ledovcových [[kam]]ů.

-	Morfologický charakter Pandiverské vysočiny vyplývá z jejího vzniku a vývoje. Vysočina se v této oblasti vytvořila již před poslední dobou ledovou a byla pak ledovcem jen dotvořena. Jejím základem jsou částečně [[Eroze\|erodované]] ~~[[Prvohory\|~~prvohorní]] [[Vápenec\|vápence]], pokryté povětšinou jen tenkou morénovou vrstvou (2–5 m).	+	Morfologický charakter Pandiverské vysočiny vyplývá z jejího vzniku a vývoje. Vysočina se v této oblasti vytvořila již před poslední dobou ledovou a byla pak ledovcem jen dotvořena. Jejím základem jsou částečně [[Eroze\|erodované]] prvohorní [[Vápenec\|vápence]], pokryté povětšinou jen tenkou morénovou vrstvou (2–5 m).

	==Vodní režim a vodstva==		==Vodní režim a vodstva==
Řádka 21:		Řádka 20:

	==Rostlinstvo==		==Rostlinstvo==
-		+	[[File:Porkuni mänd.jpg\|thumb\|230px\|Prastará borovice v Porkuni]]
-	[[~~Image~~:Porkuni mänd.jpg\|thumb\|~~right~~\|Prastará borovice v Porkuni]]	+
	Půdy vzniklé na vápenatých morénách patří k velmi úrodným. Spolu se Středoestonskou rovinou má Pandiverská vysočina nejlepší zemědělskou půdu v Estonsku. Podobně jako u krajinných tvarů, i zde se ovšem projevuje rozdíl mezi severní a jižní částí vysočiny; směrem na jih přibývá v půdě písku a jílu. Tyto méně úrodné půdy na jihu proto často zůstaly zalesněny, zatímco severní část vysočiny byla od pradávna zemědělsky naplno využívána. Jílovité půdy jsou rovněž méně propustné pro srážkovou vodu, a proto směrem na jih přibývá i močálů a slatí (například [[Peetelská slať]] na úpatí Emumäe).		Půdy vzniklé na vápenatých morénách patří k velmi úrodným. Spolu se Středoestonskou rovinou má Pandiverská vysočina nejlepší zemědělskou půdu v Estonsku. Podobně jako u krajinných tvarů, i zde se ovšem projevuje rozdíl mezi severní a jižní částí vysočiny; směrem na jih přibývá v půdě písku a jílu. Tyto méně úrodné půdy na jihu proto často zůstaly zalesněny, zatímco severní část vysočiny byla od pradávna zemědělsky naplno využívána. Jílovité půdy jsou rovněž méně propustné pro srážkovou vodu, a proto směrem na jih přibývá i močálů a slatí (například [[Peetelská slať]] na úpatí Emumäe).

Řádka 29:		Řádka 27:
	==Dějiny==		==Dějiny==

-	Ve srovnání s pobřežními oblastmi Estonska byla Pandiverská vysočina nastálo osídlena poměrně pozdě. Až do doby bronzové byla pravděpodobně lidmi využívána jen jako loviště. Teprve ze [[starší doba železná\|starší doby železné]] (počátek 1. tisíciletí) zde máme doloženo stálé osídlení. Do této doby jsou datovány například mohylové hroby v lokalitách [[Rohu]], [[Triigi]], [[Laekvere]] a [[Äntu]]. Z ~~[[mladší doba železná\|~~mladší doby železné]] (9. až 12. století) pochází několik hradišť. Nejrozsáhlejší je hradiště na [[Punamägi]] poblíž Äntu, pravděpodobně totožné s hradem ''Agelinde'', zmiňovaným v [[Livonská kronika\|Livonské kronice]]. Rovněž podle Livonské kroniky byly již ve 13. století přinejmenším v některých oblastech vysočiny velké vesnice (zmiňovány jsou [[Tõrma]], [[Avispea]], [[Kareda]]) a rozlehlá pole. Těch pak v následujících staletích přibývalo, až během 19. století dosáhl poměr zemědělské a lesní půdy přibližně dnešního stavu.	+	Ve srovnání s pobřežními oblastmi Estonska byla Pandiverská vysočina nastálo osídlena poměrně pozdě. Až do doby bronzové byla pravděpodobně lidmi využívána jen jako loviště. Teprve ze [[starší doba železná\|starší doby železné]] (počátek 1. tisíciletí) zde máme doloženo stálé osídlení. Do této doby jsou datovány například mohylové hroby v lokalitách [[Rohu]], [[Triigi]], [[Laekvere]] a [[Äntu]]. Z mladší doby železné (9. až 12. století) pochází několik hradišť. Nejrozsáhlejší je hradiště na [[Punamägi]] poblíž Äntu, pravděpodobně totožné s hradem ''Agelinde'', zmiňovaným v [[Livonská kronika\|Livonské kronice]]. Rovněž podle Livonské kroniky byly již ve 13. století přinejmenším v některých oblastech vysočiny velké vesnice (zmiňovány jsou [[Tõrma]], [[Avispea]], [[Kareda]]) a rozlehlá pole. Těch pak v následujících staletích přibývalo, až během 19. století dosáhl poměr zemědělské a lesní půdy přibližně dnešního stavu.

	==Současné využívání a ochrana==		==Současné využívání a ochrana==
Řádka 48:		Řádka 46:
	}}</ref>		}}</ref>

		+	==Literatura==
		+	* VAREP, Endel; MAAVARA, Vambola. Eesti maastikud. Tallinn: Eesti Raamat, 1984. S. 102–105.
	==Reference==		==Reference==
	<references />		<references />
-
-	~~===Literatura===~~
	==Externí odkazy==		==Externí odkazy==
-	* ~~(estonsky)~~ [http://www.estonica.org/est/lugu.html?menyy_id=444&kateg=2&alam=69&leht=4 Pojednání o Pandiverské vysočině na serveru Estonica]	+	* [http://www.estonica.org/est/lugu.html?menyy_id=444&kateg=2&alam=69&leht=4 Pojednání o Pandiverské vysočině na serveru Estonica (estonsky)]
-	* (estonsky) [http://www.v-maarja.ee/?part=html&id=90 Informace o vodohospodářském ochranném pásmu]	+	* [http://www.v-maarja.ee/?part=html&id=90 Informace o vodohospodářském ochranném pásmu (estonsky)]
-	* (estonsky) [http://www.envir.ee/377383 Přehled ochrany přírody v kraji Lääne-Virumaa]	+	* [http://www.envir.ee/377383 Přehled ochrany přírody v kraji Lääne-Virumaa (estonsky)]
		+

-	{{Estonské krajiny}}	+	{{Estonské krajiny}}{{Článek z Wikipedie}}
-	{{Článek z Wikipedie}}	+
	[[Kategorie:Geomorfologické členění Estonska]]		[[Kategorie:Geomorfologické členění Estonska]]
	[[Kategorie:Lääne-Virumaa]]		[[Kategorie:Lääne-Virumaa]]
	[[Kategorie:Järvamaa]]		[[Kategorie:Järvamaa]]

Sysop: 1 revizi

2013-10-01T13:43:06Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 1. 10. 2013, 13:43

Sysop: Nahrazení textu

2010-12-05T15:31:16Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Pandiverská vysočina''' ([[Estonština|estonsky]] '''Pandivere kõrgustik''') je [[krajina|krajinná]] oblast nacházející se v jižní části [[Estonsko|estonského]] [[Estonské kraje|kraje]] [[Lääne-Virumaa]] a na západě vybíhající do severovýchodní části kraje [[Järvamaa]].

Vysočina sousedí na severozápadě s pahorkatinou [[Kõrvemaa]], na severu s [[Vironská plošina|Vironskou plošinou]], na východě s nížinou [[Alutaguse]] a na jihu s [[Türská pahorkatina|Türskou pahorkatinou]], [[Středoestonská rovina|Středoestonskou rovinou]] a pahorkatinou [[Vooremaa]].

==Morfologie a geologie==

[[Image:Ebavere Hill.jpg|thumb|right|Pohled z Ebavere mägi]]
Pandiverská vysočina nemá charakter [[pohoří]], nýbrž ploché až lehce zvlněné vyvýšeniny, v níž je jen málo výrazných terénních forem. Její úpatí má nadmořskou výšku kolem 80 m, povlovné svahy pak stoupají do výšky kolem 100 m, kde přecházejí v centrální planinu o rozloze 1100 km², jejíž základní výška nepřekračuje 130 m nad mořem. Z ní se místy zdvíhají jednotlivé [[moréna|morénové]] útvary až o několik desítek metrů nad okolní krajinu.

Severní část vysočiny je morfologicky jednotvárnější. Útvary vystupující nad planinu jsou tu nižší a méně četné; jde především o několik [[esker]]ů, táhnoucích se od severozápadu k jihovýchodu a dosahujících délky až 30 km (nejznámějším z nich je [[Neerutsko-porkunský hřbet]]). Směrem k jihu se [[ledovec|ledovcové]] členění krajiny zvyšuje, a tam se také nacházejí nejvyšší vrcholy celé vysočiny — [[Ebavere mägi]], [[Kellavere mägi]] a [[Emumägi]], která dosahuje absolutní výše 166 m a relativní vůči okolním prohlubním téměř 90 m. Na okrajích vysočiny se pak nachází množství ledovcových [[kam]]ů.

Morfologický charakter Pandiverské vysočiny vyplývá z jejího vzniku a vývoje. Vysočina se v této oblasti vytvořila již před poslední dobou ledovou a byla pak ledovcem jen dotvořena. Jejím základem jsou částečně [[Eroze|erodované]] [[Prvohory|prvohorní]] [[Vápenec|vápence]], pokryté povětšinou jen tenkou morénovou vrstvou (2–5 m).

==Vodní režim a vodstva==

Tenká povrchová vrstva a propustné podloží způsobují okamžité vsakování srážkové vody. Centrální oblast vysočiny má proto jen velmi málo vodních toků a močálů (jen 2 % plochy, zatímco celoestonský průměr je 22 %). Voda infiltrovaná do podloží však vystupuje na svazích vysočiny v podobě početných pramenů a činí Pandiverskou oblast nejvýznamnějším říčním [[prameniště]]m Estonska (pramení zde [[Jägala (řeka)|Jägala]], [[Pernava]], [[Põltsamaa (řeka)|Põltsamaa]], [[Pedja (řeka)|Pedja]], [[Onga]], [[Kunda (řeka)|Kunda]] a řada dalších). Rovněž zvýšený výskyt močálů pod úpatími vysočiny ([[Endelské bažiny]], [[Kõrvemaaské močály]] a jiné) je způsoben tímto bočním únikem vsáknuté srážkové vody.

Infiltrace srážkové vody do vápencového podloží vedla na některých místech ke vzniku [[kras]]ových útvarů (např. [[Savaldumský kras]]) a [[Dočasné jezero|dočasných jezer]] (např. [[Võhmetsko-lemkülská jezera]], [[Assamallský luh]] či [[Heinjärv]]). Celkově je však zkrasování je méně výrazné než v krasových oblastech Severoestonské plošiny.

Vlivem větší nadmořské výšky i zvláštního charakteru vodstev se Pandiverská vysočina od okolí odlišuje i celkově chladnějším [[klima]]tem. Sněhová pokrývka je zde silnější a trvá déle.

==Rostlinstvo==

[[Image:Porkuni mänd.jpg|thumb|right|Prastará borovice v Porkuni]]
Půdy vzniklé na vápenatých morénách patří k velmi úrodným. Spolu se Středoestonskou rovinou má Pandiverská vysočina nejlepší zemědělskou půdu v Estonsku. Podobně jako u krajinných tvarů, i zde se ovšem projevuje rozdíl mezi severní a jižní částí vysočiny; směrem na jih přibývá v půdě písku a jílu. Tyto méně úrodné půdy na jihu proto často zůstaly zalesněny, zatímco severní část vysočiny byla od pradávna zemědělsky naplno využívána. Jílovité půdy jsou rovněž méně propustné pro srážkovou vodu, a proto směrem na jih přibývá i močálů a slatí (například [[Peetelská slať]] na úpatí Emumäe).

Původní rostlinstvo Pandiverské vysočiny je suchomilné a vápnomilné. Typickým zástupcem dřevin je [[dub letní]], bylin [[prvosenka jarní]]. Většina původních doubrav však ustoupila polím a upomínají na ně jen místní jména odvozená z estonského ''tamm'' ("dub"), jako ''Tammiku'', ''Tamme'', ''Tammevälja'', ''Tamsalu'' aj.

==Dějiny==

Ve srovnání s pobřežními oblastmi Estonska byla Pandiverská vysočina nastálo osídlena poměrně pozdě. Až do doby bronzové byla pravděpodobně lidmi využívána jen jako loviště. Teprve ze [[starší doba železná|starší doby železné]] (počátek 1. tisíciletí) zde máme doloženo stálé osídlení. Do této doby jsou datovány například mohylové hroby v lokalitách [[Rohu]], [[Triigi]], [[Laekvere]] a [[Äntu]]. Z [[mladší doba železná|mladší doby železné]] (9. až 12. století) pochází několik hradišť. Nejrozsáhlejší je hradiště na [[Punamägi]] poblíž Äntu, pravděpodobně totožné s hradem ''Agelinde'', zmiňovaným v [[Livonská kronika|Livonské kronice]]. Rovněž podle Livonské kroniky byly již ve 13. století přinejmenším v některých oblastech vysočiny velké vesnice (zmiňovány jsou [[Tõrma]], [[Avispea]], [[Kareda]]) a rozlehlá pole. Těch pak v následujících staletích přibývalo, až během 19. století dosáhl poměr zemědělské a lesní půdy přibližně dnešního stavu.

==Současné využívání a ochrana==

Pandiverská vysočina dodnes patří k významným zemědělským oblastem, od 80. let [[20. století]] je však intenzivní zemědělské využívání omezováno kvůli jeho neblahému vlivu na kvalitu spodních vod a pramenišť. Roku [[1988]] bylo v centrální části vysočiny vyhlášeno vodohospodářské ochranné pásmo (''Pandivere veekaitseala'') o rozloze 3508,75 km², v němž je značně omezena živočišná výroba a používání umělých hnojiv a čistírenských kalů. Naopak ovšem přibývá zemědělských podniků orientovaných na ekologickou zemědělskou výrobu.

V posledních desetiletích roste význam vysočiny jako rekreační oblasti, zejména pro ekologickou turistiku. Krajinně a ekologicky nejcennější oblasti jsou začleněny do soustavy [[Ochrana přírody|chráněných území]] ([[Chráněná krajinná oblast|chráněné krajinné oblasti]] Emumäe, Neeruti, Porkuni, Äntu, [[přírodní rezervace]] Varangu, několik [[Oblast klidu|oblastí klidu]] a řada chráněných jednotlivých přírodních objektů).

Poblíž městečka [[Väike-Maarja]] se v nadmořské výšce 123 m nachází nejvýše položená [[meteorologická stanice]] v Estonsku, vykazující rovněž ze všech estonských meteorologických stanic nejnižší průměrné teploty.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Pargi
| jméno = Aivi
| titul = Lapsed käisid ilmajaamas homset ilma mõõtmas
| url = http://www.virumaateataja.ee/130604/esileht/lastelehekulg/15017982.php?&Y=2004&M=5
| datum vydání = 2004-06-12
| datum přístupu = 2008-03-02
| vydavatel = Virumaa teataja
| jazyk = estonština
}}</ref>

==Reference==
<references />

===Literatura===
==Externí odkazy==
* (estonsky) [http://www.estonica.org/est/lugu.html?menyy_id=444&kateg=2&alam=69&leht=4 Pojednání o Pandiverské vysočině na serveru Estonica]
* (estonsky) [http://www.v-maarja.ee/?part=html&id=90 Informace o vodohospodářském ochranném pásmu]
* (estonsky) [http://www.envir.ee/377383 Přehled ochrany přírody v kraji Lääne-Virumaa]

{{Estonské krajiny}}
{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Geomorfologické členění Estonska]]
[[Kategorie:Lääne-Virumaa]]
[[Kategorie:Järvamaa]]