Sysop: Nahrazení textu

2010-11-10T22:29:16Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox Hudební umělec
| jméno = Pink Floyd
| obrázek = Pinkfloyd.png
| popis obrázku =
|velikost obrázku = 300px
| široký obrázek =
| pozadí = skupina nebo kapela
| jinak zvaný =
| přezdívka =
| původ = Anglie
| žánr = [[Art rock]] [[Progressive rock]] [[Psychedelický rock|Psychedelic rock]] [[Space rock]]
| aktivní roky = [[1964 v hudbě|1964]]–současnost
| vydavatel = [[Tower Records|Tower]](USA: 1967–69) [[Harvest Records|Harvest]] (USA: 1969–73; Evropa: 1969–84) [[Columbia Records|Columbia]] (USA: 1974–2000) [[Capitol Records|Capitol]] (USA: 2001–dosud)
| web = [http://www.pinkfloyd.co.uk/ www.pinkfloyd.co.uk]
|příbuzná témata = [[Sigma 6]]
|současní členové = [[Nick Mason]] [[David Gilmour]]
|dřívější členové = [[Bob Klose]] (1964–65) [[Syd Barrett]] (1964–68; † 2006) [[Roger Waters]] (1964–85) [[Richard Wright (hudebník)|Richard Wright]] (1964–81, 1987–† 2008) 
}}
'''Pink Floyd''' je [[Spojené království|anglická]] kapela, která se dostala do povědomí díky svému [[psychedelický rock|psychedelickému rocku]]. Postupem času se kapela žánrově posunula k [[progresivní rock|progresivnímu rocku]] a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Je to jedna z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin všech dob, prodala více než 200 milionů alb po celém světě,<ref>White, D.: [http://classicrock.about.com/od/bandsandartists/p/pink_floyd.htm Pink Floyd Biography]</ref> z toho přibližně 73,5 mil. jen v [[Spojené státy americké|USA]]<ref>RIAA: [http://web.archive.org/web/20060428084732/http://www.riaa.com/gp/bestsellers/topartists.asp Top Artists]</ref>.

Pod vedením [[Syd Barrett|Syda Barretta]] dosahovali Pink Floyd na konci šedesátých let skromného úspěchu jako kapela hrající psychedelický rock. Barrettova prchlivá povaha donutila ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem [[David Gilmour|Davidem Gilmourem]]. Po Barretově odchodu se stal leaderem skupiny i hlavním skladatelem zpěvák a baskytarista [[Roger Waters]]. Tato proměna skupiny vedla k vytvoření několika novátorských alb, ''[[The Dark Side of the Moon]]'' ([[1973]]), se kterým získali celosvětový úspěch, dále ''[[Wish You Were Here]]'' ([[1975]]), ''[[Animals (album)|Animals]]'' ([[1977]]) a ''[[The Wall]]'' ([[1979]]). Album ''The Dark Side of the Moon'' se stalo jedním z nejklíčovějších alb 20. století. V roce 1985 vyhlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové (vedeni Gilmourem) v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Dosáhli obrovského komerčního úspěchu a podařilo se jim i usmířit se s Watersem.

Roger Waters s kapelou poprvé hrál po dlouhých 24 letech 2. července 2005 v [[Londýn]]ě u příležitosti [[Live 8]], kdy hráli před nejpočetnějším publikem ve své historii. 8. ledna 2006 poskytl David Gilmour [[Itálie|italským]] novinám rozhovor, ve kterém se vyjádřil, že skupina už nebude vydávat alba či podnikat turné,(podle jeho slov by nové album Pink Floyd strhlo taková očekávání, že by to bylo svazující) ačkoliv někteří členové se chystají vydat sólové nebo společné projekty. Možnost vystoupení podobnému tomu, jako bylo [[Live 8]], David Gilmour ani [[Nick Mason]] nevyloučili.

== Historie kapely ==

=== Éra Syda Barreta: 1965–1968 ===

==== Vznik a začátky ====
Pink Floyd vznikli původně z kapely, která se utvořila v roce 1965 a postupně nesla několik názvů: ''[[Sigma 6]]'', ''The Megga Deaths'', ''The Screaming Abdabs'', ''The Architecture Abdabs'' a ''The Abdabs''. Po jejím rozpadu někteří členové-kytaristé Rado „Bob“ Klose a [[Roger Waters]], bubeník [[Nick Mason]] a hráč na dechové nástroje [[Richard Wright (hudebník)|Richard Wright]] založili skupinu ''Tea Set''. Po krátkém pokusu se zpěvákem Chrisem Dennisem<ref>Mason, p. 21</ref> se ke skupině přidal kytarista a zpěvák [[Syd Barrett]] a [[Roger Waters]] se přesunul k [[Basová kytara|baskytaře]].<ref>Schaffner, p. 25</ref>

Když ''Tea Set'' zjistili, že kapela stejného názvu už existuje, [[Syd Barrett|Barrett]] přišel s názvem „''The Pink Floyd Sound''“, podle dvou muzikantů, Pinka Andersona a Floyda Councila.<ref>Mason, p. 30</ref><ref>[http://www.uncut.co.uk Uncut, September 2006, p. 54]</ref> Avšak v knize „''The A-Z of Names in Rock''“ Mark Beech namítá, že tato dvě jména byla v Anglii neznámá, cituje přitom článek z ''London Evening Standard'', podle kterého bydlel [[Roger Waters]] v roce [[1967]] s Mickem Steadmanem, jehož dvě [[kočka domácí|kočky]] se jmenovaly ''Pink'' a ''Floyd''.

Nějaký čas ještě používali obě jména, „''Tea Set''“ i „''The Pink Floyd Sound''“, než definitivně zvítězil druhý název. Slovo „''Sound''“ bylo z názvu záhy vypuštěno, ale určitý člen („''The''“) byl příležitostně používán ještě několik let. [[David Gilmour]] nazýval skupinu ''The Pink Floyd'' až do roku [[1984]], ačkoliv pod tímto názvem nikdy nevydali žádnou nahrávku.<ref>Schaffner, p. 276</ref>

Ve svých počátcích dělala kapela coververze známých [[rhythm and blues]] melodií jako třeba „''Louie, Louie''“. Název se ustálil na „''Pink Floyd''“ a kapela se stala známou díky [[psychedelický rock|psychedelickému]] stylu s množstvím improvizací a sól.

Silně [[jazz]]ově orientovaný Klose opustil kapelu a stal se [[fotograf]]em.<ref name-"Mabbett">{{Cite book
| publisher = Omnibus,
| isbn = 071194301x
| pages = 150p.
| title = The complete guide to the music of Pink Floyd
| location = London
| date = 1995
}}</ref> Nedlouho poté se Pink Floyd pustili do prvního nahrávaní s ustálenou sestavou:
* [[Syd Barrett]]- [[kytara]] a [[Zpěv|první hlas]],
* [[Roger Waters]]- [[Basová kytara|baskytara]] a druhý hlas,
* [[Nick Mason]]- [[bicí]]
* [[Richard Wright (hudebník)|Richard Wright]]- [[klávesy]] a druhý hlas.

Barrett brzy začal s psaním vlastních písní ovlivněných [[Amerika|americkým]] a [[Spojené království|britským]] psychedelickým rockem s přidáním vlastního poněkud bizarního humoru. Pink Floyd se stali oblíbenou [[underground]]ovou kapelou a hráli na význačných místech jako „''UFO club''“, „''Marquee club''“ a „''The Roundhouse''“.

Koncem roku [[1966]] byla kapela pozvána, aby se podílela hudebně na [[film]]u „''Tonite Let’s All Make Love in London''“ Petera Whiteheada. V lednu [[1967]] pro film nahráli dvě skladby („''Interstellar Overdrive''“ a „''Nick’s Boogie''“). Ačkoliv skoro nic z tohoto materiálu nebylo použito, skladby se nakonec dočkaly vydání v roce [[2005]] pod názvem „''London 1966/67''“.

==== První kroky k úspěchu ====

Popularita skupiny rostla a proto čtyři členové společně se dvěma manažery, Peterem Jennerem a Andrew Kingem,<ref>Schaffner, p. 30</ref> vytvořili v říjnu [[1966]] „''Blackhill Enterprises''“. V červnu téhož roku vydali [[singl]]y jako „''Arnold Layne''“ a v březnu [[1967]]„''See Emily Play''“. „''Arnold Layne''“ se dostal na 20. a „''See Emily Play''“ dokonce na 6. místo britské hitparády,<ref name="Schaffner 320-321">Schaffner, p. 320–321</ref> což zaručilo skupině její první televizní vystoupení v ''Top of the Pops'' v červenci 1967.

Album ''[[The Piper at the Gates of Dawn]]'' vydáno v srpnu 1967 je považováno za jedno z nejlepších alb v žánru britského [[psychedelický rock|psychedelického rocku]] a bylo mezi odbornou veřejností přijato veskrze kladně.<ref name="AMG Reviews">{{cite web | url=http://www.allmusic.com/cg/amg.dll?p=amg&sql=11:5juk6j7h71t0~T2 | title=allmusic (((Pink Floyd > Discography > Main Albums))) | accessdate=2006-02-16}}</ref> V nynější době je kritiky považováno za velice zdařilý debut.<ref name="Rollingstone">''Rolling Stone'', [[26 October]] [[1968]]</ref> Skladby na albu, z nichž drtivou většinu napsal [[Syd Barrett]], obsahují poetické texty společně s rozmanitými hudebními motivy, od avantgardní volné formy v „''Interstellar Overdrive''“ k hravým rytmům jako v „''The Scarecrow''“, jež je inspirována venkovskou oblastí Fenlands severně od [[Cambridge]], odkud pochází Gilmour, Barrett a Waters.

Texty byly velice [[surrealismus|surrealistické]] a často odkazovaly k folkloru, jako třeba „''The Gnome''“. V této hudbě se prostřednictvím výrazného využití stereo efektů, echa a úprav pásku projevovaly nové technologie v elektronice. Album se ve [[Spojené království|Velké Británii]] stalo hitem, když vystoupalo na 6. místo hitparády, zatímco v [[Spojené státy americké|USA]] zůstalo prakticky nepovšimnuto (131. místo).<ref name="Pink Floyd & Co">[http://pinkfloyd-co.com/disco/disc_idx.html Pink Floyd & Co. discography], retrieved [[15 February]] [[2006]]</ref> Během této doby byla skupina na turné s [[Jimi Hendrix|Jimim Hendrixem]], což jí napomohlo ke zvýšení popularity.

==== Barrettův odchod ====

Nárůst popularity spojený s náročným životem na cestě a častým užíváním psychedelických [[Návyková látka|drog]] (hlavně [[LSD]]) si vybral krutou daň na Sydu Barrettovi, jehož duševní zdraví se několik měsíců pomalu ale jistě zhoršovalo a začal se chovat velmi podivínsky.<ref>''[http://observer.guardian.co.uk/magazine/story/0,11913,804928,00.html The Observer]'', [[6 October]] [[2002]]</ref> V lednu [[1968]] se ke skupině připojil [[David Gilmour]], aby nahradil v hraní a zpívání Barretta. Vlivem pravidelného užívání [[LSD]] se Barrettovo chování stalo prakticky nepředvídatelné a on sám velmi [[Psychická labilita|labilním]], často při koncertech zíral do jednoho místa, zatímco skupina hrála. Někdy při vystoupeních hrál jen na jednu strunu na kytaře anebo ji začal rozlaďovat.<ref>Schaffner, p. 105</ref> Koncerty tak byly pro skupinu pohromou dokud se zbývající členové nerozhodli, že ho přestanou na vystoupení brát. Původní myšlenka byla, že Barrett bude skládat hudbu a Gilmour, jeho dobrý kamarád ze školy, ji pak bude živě hrát, ale Barrett začal skládat tak komplikované písně, jako např. „''Have You Got It Yet?''“, kde se mění [[melodie]] a [[akord]]y s každým dalším taktem, že se zbytek skupiny rozhodl nepokračovat v tomto uspořádání.<ref name="Schaffner 107–108">Schaffner, p. 107–108</ref> Když se Barrettův odchod stal v dubnu 1968 oficiálním, producenti Jenner a King se rozhodli zůstat s ním a tak se společenství Blackhill rozpadlo.<ref name="Schaffner 107–108" /> Ke kapele se přidal jako manažer [[Steve O’Rourke]] a zůstal s ní až do své smrti v roce [[2003]].<ref>''[http://www.telegraph.co.uk/news/main.jhtml?xml=%2Fnews%2F2003%2F11%2F05%2Fdb0502.xml]'', [[11 April]] [[2003]]</ref>

Po nahrání dvou sólových alb (''The Madcap Laughs'' a ''Barrett'') v roce [[1970]] (Gilmour, Waters a Wright byli koproducenti a podíleli se i na několika skladbách), jež dosáhla pouze průměrného ohlasu, odešel Barrett do ústraní. Znovu se vrátil ke svému rodnému jménu Roger a žil tichým životem ve svém rodném [[Cambridge]] více než 35 let. Barrett umřel doma [[7. červenec|7. července]] [[2006]].

=== Hledání svého stylu: 1968-1970 ===

Toto období je pro kapelu obdobím hudebních experimentů. Gilmour, Waters a Wright přispěli materiálem, který má vlastní hlas a zvuk a je více různorodý, než tomu bývalo v dobách Barrettovy dominance, nebo v pozdějších letech, kdy je zvuk více uhlazený a jednotný. Zatímco v předchozích letech byl hlavním zpěvákem Barrett, nyní si Gilmour, Waters a Wright rozdělili úlohy a to jak při psaní textu, tak při zpěvu. Waters psal většinou [[jazz]]ové melodie s dominantní [[Basová kytara|basovou]] linkou a symbolickými texty, Gilmour se zaměřil na [[blues]]ové jammování s výraznou [[Kytara|kytarou]] a Wright preferoval psychedelické písně zaměřené na [[klávesy]]. Oproti Watersovi měli Gilmour a Wright rádi písně, kde byl jednoduchý text nebo byly přímo instrumentální.

Nejvíce hudebních experimentů kapely pochází právě z tohoto období, jako u „''[[A Saucerful of Secrets]]''", který obsahuje ve velké míře hluky, údery, zpětné vazby, oscilátory a páskové smyčky nebo „''Several_Species of Small Furry Animals Gathered Together in a Cave and Grooving with a Pict''“ (album ''[[Ummagumma]]''), což je série zrychlených nahrávek připomínajících zvuk hlodavců a štěbetání ptáků, která dosahuje svého vrcholu v těžko srozumitelné nahrávce monologu vyprávěném skotským dialektem. „''Careful With That Axe, Eugene''“(tato píseň měla několik verzí názvu) je velice watersovská píseň, basový a klávesový jam vrcholící rozbitím bubnů a Watersovým nelidským zařváním.

Zatímco Barrett napsal skoro celé první album, na druhém albu se od něj objevuje pouze jedna píseň, a to „''Jugband Blues''“, původně určena pro Pipera. ''[[A Saucerful of Secrets]]'' bylo vydáno v červnu 1968, dosáhlo na 9. místo v britské hitparádě a stalo se jediným albem Pink Floyd, které se neumístilo v [[Spojené státy americké|USA]].<ref name="Pink Floyd & Co" /> I když byl Barrett pryč, album stále obsahovalo psychedelickou hudbu v jeho stylu zkombinovanou s více experimentálním provedením, jež se naplno projevilo v [[Ummagumma|Ummagummě]]. Hlavní píseň alba se stejnojmenným názvem je 12minutové dílo, jež předznamenalo nástup dlouhých, epických skladeb. Album bylo kritiky přijato nevalně,<ref name="Rollingstone" /> i když v dnešní době jsou k tomuto dílu kritici shovívavější, především když jej berou v kontextu s pozdější tvorbou skupiny.<ref name="AMG Reviews" /> Budoucí alba Pink Floyd poté představí druh dlouhé, monumentální skladby s rozrůstající kompozicí a mnohem zaměřenějšími texty.

Pink Floyd byli poté najati režisérem Barbetem Schroederem, aby složili [[soundtrack]] k jeho filmu ''More'', který měl premiéru v květnu 1969. Soundtrack byl vydán jako samostatné album skupiny Pink Floyd ''[[More (soundtrack)|Music from the film:More]]'' v červenci 1969. Album se dostalo opět na 9. místo ve VB a na 153. příčku v USA.<ref name="Pink Floyd & Co" /> Odlišovalo se od tehdejší představy, jak by mělo LP od Pink Floyd vypadat; mnoho skladeb na ''More''(jak jej fanoušci obyčejně nazývají) jsou akustické [[folk]]ové písně. Dvě z těchto písní, „''Green Is the Colour''“ a „''Cymbaline''“ se staly na čas součástí živých vystoupení a byly také součástí turné ''The Man/The Journey'', jak můžeme slyšet z množství nahrávek z této doby. „''Cymbaline''“ byla také první písní Pink Floyd, ve které [[Roger Waters]] cynicky vyjadřuje svůj postoj vůči hudebnímu průmyslu. Zbytek alba je složen z avantgardních kousků, které byly také součástí turné ''The Man/The Journey'', a z několika rockovějších skladeb, jako např. až [[Hard rock|hard-rockově]] znějící „''The Nile Song''.“

Další nahrávkou bylo dvojalbum ''[[Ummagumma]]'', což byl mix živých nahrávek a studiových experimentů, kde každý člen nahrál půlku vinylu jako sólový projekt (Masonova první žena přispěla jako [[Flétna|flétnistka]]).<ref>Schaffner, p. 146</ref> Ačkoliv album vyšlo jako výsledek kombinace sólových příspěvků a živých nahrávek, původně bylo plánováno jako avantgardní směs zvuků z „nalezených“ nástrojů. Následující potíže při nahrávání a nedostatek v organizaci skupiny vedly k tomu, že tento projekt ztroskotal. Titulní název v cambridgeském slangu znamená „''soulož''“<ref>[http://www.bbc.co.uk/music/artist/mwdp/ BBC Music profile], retrieved [[25 November]] [[2006]]</ref> a odráží postoj kapely v době, kdy byli frustrovaní z neustále práce ve studiu. Studiová část desky je silně experimentální, nachází se zde Watersovo čistě folkové „''Gratchester Meadows''“, nemelodický piánový „''Sysyphus''“, různorodé progresivní rockové struktury („''The Narrow Way''“) a Masonovo velké sólo na [[bicí]] („''The Grand Vizier's Garden Party''“). Skladba „''Several Species Of Small Furry Animals Huddled Together In A Cave And Grooving With A Pict''“ je pětiminutový song složený pouze z hlasu Rogera Waterse přehrávaného v různých rychlostech, což ve výsledku zní jako zvuk hlodavců a ptáků. Velká část ze studiového disku byla hrána už na turné ''The Man/The Journey''. Live disc obsahuje vystoupení z nejslavnější psychedelické éry a proto toto album kritici ocenili pozitivněji než předešlá dvě alba.<ref name="AMG Reviews" /> Mezi fanoušky bylo toto album nejoblíbenějším počinem Pink Floyd do té doby (5. místo v britské hitparádě a 74. v USA).<ref name="Pink Floyd & Co" />

Album ''[[Atom Heart Mother]]'' z roku 1970 je prvním, na němž Pink Floyd nahrávali s [[orchestr]]em a vzniklo díky spolupráci s [[avantgarda|avantgardním]] skladatelem Ronem Geesinem. Přední strana alba obsahuje titulní, 23 minutovou rockovo-orchestrální skladbu. Zadní strana obsahuje jednu píseň od každého z tehdejších zpěváků ve skupině (Watersovu [[folk-rock]]ovou „''If''“, Gilmourovu [[blues]]ovou „''Fat Old Sun''“ a Wrightovu nostalgickou „''Summer 68''“). Další dlouhou skladbou je „''Alan’s Psychedelic Breakfast''“, což je koláž zvuků muže, jenž si dělá a posléze jí snídani a zároveň přemýšlí o životě- zde už hrají nástroje. Použití hluků, náhodných zvukových efektů a nahrávek hlasů se poté stalo důležitou součástí zvuku kapely.

I když bylo ''[[Atom Heart Mother]]'' ve své době považováno za velký krok zpět<ref>''Rolling Stone,'' [[2 December]] [[1970]]</ref> a dnes je bráno jako jedno z nejnepřístupnějších alb skupiny,<ref name="AMG Reviews" /> dosáhlo do té doby největších úspěchů v hitparádě - 1.místo v britské hitparádě a 55. v USA.<ref name="Pink Floyd & Co" /> Později jej Gilmour nazval „''hromadou bordelu''“ a Waters se nechal slyšet, že „''by mu nevadilo, kdyby ho někdo hodil do popelnice, aby jej už nikdo nikdy neposlouchal''“.<ref>Schaffner, p. 154</ref> Album bylo dalším přechodným, kde titulní skladba napovídala, kam se ubere pozdější vývoj kapely - jako tomu bylo např. u ''Echoes''. Popularita alba způsobila, že Pink Floyd podnikli své první velké turné po [[Spojené státy americké|Spojených státech]].

Předtím, než vyšlo další studiové album, skupina vydala v roce 1971 výběrovou desku ''[[Relics]]'', která obsahuje několik písní z počátků kapely a ze zadních stran nahrávek a navíc ještě jeden nový song (Watersova jazzová „''Biding My Time''“, součást turné ''The Man/The Journey'', nahraná během přípravy ''[[Ummagumma|Ummagummy]]''). Také přispěli k soundtracku filmu „''The Zabriskie Point''“, ačkoliv velká část těchto písní byla nakonec režisérem [[Michelangelo Antonioni|Michelangelem Antonionim]] zamítnuta.

=== Průlomová éra: 1971-1975 ===

Období, ve kterém se Pink Floyd vzdali jakékoliv souvislosti s psychedelickou scénou (a s Barrettem) a stali se význačnou skupinou, jež je těžké zařadit. Odlišné styly hlavních skladatelů ve skupině, Gilmoura, Waterse a Wrighta se spojily dohromady a vytvořily unikátní zvuk.

Tato éra obsahuje dvě z alb, která jsou mnohými považována za mistrovská díla kapely, a to ''[[The Dark Side of the Moon]]'' a ''[[Wish You Were Here]]''. Zvuk se stal jemným a celistvým, s filozofickými texty a charakteristickou [[Basová kytara|basou]] Waterse, jedinečným [[blues]]ovým zvukem kytary Gilmoura a lehkými [[Klávesy|klávesovými]] melodiemi Wrighta. Gilmour byl v této době dominantní zpěvák a typickými pro skupinu se také stal [[saxofon]] [[Dick Parry|Dicka Parryho]] a ženské vokály. Někdy nemelodický a drsný zvuk z minulých let předznamenal vývoj ke zvuku sametovému, čistému, jemnému a dlouhé, epické písně dosáhly svého vrcholu v „''Echoes''“.

Tato éra byla nejen začátek, ale i konec spolupráce kompletní skupiny při vzniku skladeb. Po roce [[1973]] začal být stále patrnější Watersův vliv a to nejen textařsky, ale i hudebně. Poslední skladby, pod nimiž je podepsán Wright a poslední první hlas na studiovém albu do roku [[1994]] ([[The Division Bell]]) pochází právě z tohoto období (skladby „''Shine On You Crazy Diamond''“ a „''Time''“). Zároveň také ostře klesal Gilmourův podíl na tvorbě nových skladeb až do roku [[1985]], kdy se skupina rozpadla, ačkoliv po celou dobu zpíval první hlas a zároveň psal texty. Poslední vazby k Barrettovi byly rozvázány symbolicky na albu ''[[Wish You Were Here]]'' jehož píseň „''Shine On You Crazy Diamond''“ je napsána jako pocta a zároveň žalozpěv nad osudem jejich přítele.

Zvuk skupiny byl mnohem zaměřenější na albu ''[[Meddle]]''(1971), které obsahuje 23 minutové epické dílo ''Echoes'', jež zabírá celou druhou stranu [[gramofonová deska|desky]]. „''Echoes''“ je jemná, progresívní rocková skladba s dlouhými kytarovými a klávesovými sóly a dlouhou mezihrou uprostřed, jež se skládá ze syntetizovaného zvuku velrybích písní hraných na kytaru společně s krákáním vran. ''Echoes'' popsal Waters jako „''zhudebněnou poému''“.<ref>Schaffner, p. 164</ref> ''[[Meddle]]'' je podle Nicka Masona „''prvním skutečným albem Pink Floyd. Ukázalo nám myšlenku tématu, k němuž se lze vracet''“.<ref>''BBC.Later with Jools Holland'', transcript retrieved [http://www.pink-floyd.org/artint/nmbbcj.htm here] [[16 April]] [[2006]]</ref> Album mělo zvuk a styl nastupující úspěšné éry Pink Floyd, ale neobsahovalo orchestr, tak význačný u alba ''[[Atom Heart Mother]]''.<ref>Schaffner, p. 163</ref> ''Meddle'' také obsahuje atmosférickou „''One of These Days''“, oblíbenou koncertní píseň, kde Mason odříkává jediný text skladby(„One of these days, I'm going to cut you into little pieces“). Dále je zde výrazná [[blues]]ová [[Elektrická kytara|el. kytara]] a melodie, která v jednom okamžiku přejde v strojové pulsování, odkazující na ústřední melodii z populárního [[Science fiction|sci-fi]] [[seriál]]u ''Doctor Who''. Jemný feeling ve skladbě „''Fearless''“ je poté patrný na následujících třech albech. „''Fearless''“ je inspirovaná [[country]] hudbou, stejně jako akustická kytara v „''A Pillow of Winds''“, což je jedna z mála zamilovaných akustických písní, jež kdy Pink Floyd složili. Watersova role jako hlavního textaře zde začala nabývat obrysů, kdy [[jazz]]ovou píseň „''San Tropez''“ přinesl prakticky hotovou. Deska ''Meddle'' byla nadšeně přijata jak kritiky, tak fanoušky.<ref>''Rolling Stone'', [[6 January]] [[1972]]</ref> Dosáhla 3. místo v britské hitparádě, ale v USA pouze na 70. pozici.<ref name="Pink Floyd & Co" /> Podle Nicka Masona to bylo proto, že vydavatelé ''Capitol Records'' nezajistili albu dostatečnou propagaci.<ref>Mason, p. 182</ref> Dnes je ''Meddle'' považována za jedno z jejich nejlepších alb.<ref name="AMG Reviews" />

''[[Obscured by Clouds]]'' vyšla v roce [[1972]] jako soundtrack k filmu ''La Vallee'', což byl další klubový film režiséra Barbeta Schroedera. Bylo to první album skupiny, jež se dostalo do americké Top 50 (46. místo) a v Británii dosáhlo 6. místa.<ref name="Pink Floyd & Co" /> Zatímco Mason později toto album nazval „''senzačním''“,<ref name="Schaffner 167">Schaffner, p. 167</ref> kritici už takové nadšení nesdíleli.<ref name="AMG Reviews" /> Text písně „''Free Four''“, první skladby, jež byla pořádně hrána v amerických rádiích, poprvé obsahuje Watersovo přemýšlení nad smrtí otce v [[druhá světová válka|2.světové válce]]. Je to motiv, který bude patrný v následujících albech skupiny Pink Floyd i sólové kariéře Rogera Waterse. Další dvě písně z alba, „''Wot’s…Uh The Deal''“ a „''Childhood’s End''“ také obsahují témata, jež budou použita v dalších albech. První z nich je o osamění a zoufalství- toto téma se plně rozvine v éře Rogera Waterse a druhá naznačuje, co přijde na dalším albu-téma života, smrti a plynutí času. „''Childhood’s End''“, název je podle stejnojmenné knihy [[Arthur C. Clarke|Arthura C. Clarka]], je také posledním textařským příspěvkem Davida Gilmoura na následujících 15 let.<ref name="Schaffner 167" /> Album je stylově jiné než předešlé ''[[Meddle]]'' a někdy zabíhá do [[blues-rock]]u („''The Gold It’s In the…''“), [[folk-rock]]u („''Burnin’ Bridges''“) a [[rock]]u s dominantní [[klavír]]ní složkou („''Stay''“).

Vydání masívně úspěšného alba ''[[The Dark Side of the Moon]]'' v roce [[1973]] byl předělovým momentem v historii kapely. Pink Floyd přestali po „''Point Me At The Sky''“(1968) vydávat singly a nikdy nebyli skupina jednotlivých hitů, ačkoliv „''Money''“ z ''The Dark Side of the Moon'' se objevil v Top 20 v USA.<ref name="Schaffner 320-321" /> Díky albu dosáhli poprvé na první místa v americké hitparádě<ref name="Pink Floyd & Co" /> a podle hodnot z prosince [[2006]] je to jedno z nejlépe prodávaných alb v USA s více než 15 miliony prodanými nosiči<ref name="RIAA">[http://www.riaa.com/gp/bestsellers/topalbums.asp], retrieved [[3 July]] [[2006]]</ref> a jedno z nejprodávanějších alb na světě (více než 40 milionů nosičů).<ref name="Pink Floyd & Co" /> Kritiky vychvalované album zůstalo v americkém žebříčku Billboard Top 200 nebývalých 741 týdnů (z toho 591 týdnů v řadě, od roku 1976 do 1988),<ref name="Schaffner 183">Schaffner, p. 183</ref> což je světový rekord. Rovněž zůstalo 301 týdnů v britské hitparádě, ačkoliv nikdy nedosáhlo výše než na druhé místo.<ref name="Pink Floyd & Co" />

Důležitou součástí alba je [[saxofon]], který napovídá, že se skupina nechala inspirovat [[jazz]]em (především Rick Wright) a ženské vokály pomáhají rozšířit hudební strukturu alba. Ku příkladu, přímé rockové skladby jako „''Money''“ nebo „''Time''“ jsou hrány na rozdílných částech elektrické kytary (připomínající ''[[Meddle]]''), také v „''Breathe(reprise)''“ a ženský vokál v „''The Great Gig in the Sky''“(zpívá [[Clare Torry]]), zatímco minimalistická „''On the Run''“ je hrána skoro celá na [[syntezátor]]. Náhodné zvukové efekty a útržky rozhovorů prostupují celým albem, mnoho z nich bylo nahráno ve studiu. Watersovy interview začínaly otázkou „''Jaká je vaše oblíbená barva?''“, aby se tázaný uvolnil. Poté se zeptal „''Kdy jste se naposledy choval násilně? A byl jste v právu?''“ Odpověď je poté zařazena na albu(„''Money''“). V jiném rozhovoru se zase ptal „''Bojíte se smrti?''“ Text a zvuk alba popisuje tlaky, jimž je člověk v dnešním světě vystaven. Tento koncept (vznikl při poradě skupiny u Masonova kuchyňského stolu)<ref>Schaffner, p. 171</ref> inspiroval skupinu a společně napsali několik motivů, z nichž některé Waters poté využil na dalších albech, jako např. „''Us and Them''“, píseň o násilí a zbytečnosti války, nebo motiv šílenství a [[neuróza|neurózy]] v „''Brain Damage''“. Složitá a precizní výstavba alba je zásluhou Alana Persona, který tímto stanovil nový standard v kvalitě zvuku. Tento aspekt se stal poté typickým rysem skupiny a zároveň pomohl v prodejnosti alba, neboť chtiví zvukofilové si po „''ojetí''“ desky běželi koupit novou kopii.<ref name="Schaffner 183" />

Ve snaze zúročit svou nabytou popularitu vydali Pink Floyd výběrové album ''[[A Nice Pair]]'', jež obsahovalo znovuvydané ''[[The Piper at the Gates of Dawn]]'' a ''[[A Saucerful of Secrets]]''. V tomto období režisér Adrien Maben vydal první koncertní film Pink Floyd a to „''Live at Pompeii''“, jenž obsahuje záběry skupiny hrající v antickém amfiteátru v [[Pompeje|Pompejích]], bez publika, pouze filmový štáb. Maben také nahrál rozhovory s členy skupiny a náhledy do zákulisí během nahrávání alba ''The Dark Side of the Moon'' v ''Abbey Road Studios'', ačkoliv časové pořadí jednotlivých scén bylo upraveno až po vydání alba. Tyto náhledy do zákulisí jsou součástí pozdějších vydání ''Live at Pompeii''.

''[[Wish You Were Here]]'', vydáno roku [[1975]], obsahuje motiv nepřítomnosti. Nepřítomnosti lidskosti v hudebním průmyslu a nejvýrazněji nepřítomnosti [[Syd Barrett|Syda Barretta]].

Album je dobře známé díky stejnojmenné skladbě, rovněž obsahuje dlouhou, instrumentální skladbu „''Shine On You Crazy Diamond''“ složenou z devíti částí, jako pocta Sydu Barretovi, jejíž text je o následcích jeho poruchy. Mnoho hudebních vlivů z minulosti se zde spojilo dohromady- atmosférické [[klávesy]], [[bluesová kytara]], dlouhá saxofonová sóla (hrána Dickem Parrym), [[jazz]]ové prvky a agresivní [[elektrická kytara]]. Píseň se skládá z rozdílných spojených částí, jež vrcholí žalozpěvem hraným na syntetický roh a končí hudební citací z jednoho z prvních singlů „''See Emily Play''“ jako poslední pocta Barrettovi, vůdci kapely v jejich počátcích. Zbývající dvě písně, „''Welcome to the Machine''“ a „''Have a Cigar''“ ostře napadají hudební průmysl; ta druhá je zpívaná britským folkovým zpěvákem [[Roy Harper|Royem Harperem]]. Bylo to prvním album Pink Floyd, jež dosáhlo na první místo jak v britské, tak v americké hitparádě<ref>Schaffner, p. 323</ref> a kritici jej chválili stejně jako předchozí ''[[The Dark Side of the Moon]]''.<ref name="AMG Reviews" />

Je známá historka o tom, jak do studia během nahrávaní „''Shine On You Crazy Diamond''“ vešel obtloustlý muž s vyholenou hlavou i obočím. Skupina ho chvíli nemohla poznat, až poté si uvědomila, že je to Syd Barrett. Na otázku, jaktože tak moc ztloustnul, odpověděl:„''Mám plnou lednici vepřových kotlet.''“<ref>Miles, Pink Floyd unofficial biography</ref>

Byl nadšeně uvítán, ale pak se během oslavy po Gilmourově svatbě (která byla v ten samý den) vypařil. Bylo to naposledy, co ho někdo ze skupiny spatřil. Gilmour později tuto historku potvrdil, ačkoliv si nemohl vybavit, na jaké písní pracovali, když se Barrett objevil. Barrettovy sklony k vyholovaní obočí jsou později zobrazeny ve filmu ''[[Pink Floyd:The Wall]]''.

=== Éra Rogera Waterse: 1976-1985 ===

Během tohoto období získával [[Roger Waters|Waters]] stále více a více kontroly nad produkcí skupiny. [[Richard Wright (hudebník)|Wrightův]] vliv ustupoval silně do pozadí a během nahrávání ''[[The Wall]]'' byl od skupiny vyhozen.<ref name="Wrights firing">Mason, p. 247</ref> Hodně z hudby této doby stojí až v pozadí za texty, v nichž Waters vyjadřuje své pocity ze smrti otce ve 2. světové válce a svůj narůstající nenávistný postoj k politickým osobám jako [[Margaret Thatcher]] nebo Mary Whitehouse. Ačkoliv stále s jemnými nuancemi, zvuk skupiny se stal syrovějším a více založeným na [[Elektrická kytara|kytaře]] a to na úkor [[saxofon]]u a [[Klávesy|kláves]], jež ustoupily do pozadí stejně jako typické zvukové efekty. Velký orchestr (větší než u ''[[Atom Heart Mother]]'') hraje důležitou roli na deskách ''[[The Wall]]'' a především ''[[The Final Cut]]''.

V lednu [[1977]] vyšla deska ''[[Animals (album)|Animals]]'' (2. místo ve VB, 3. místo v USA).<ref name="Pink Floyd & Co" /> Styl kapely se dostal pod palbu kritiků z nově se utvořivší [[punk]]ové scény, kteří albu vyčítali přílišnou nemastnost neslanost, okázalost a také to, že se vzdálilo od jednoduchosti klasického [[rokenrol|rock and rollu]].<ref>Schaffner, p. 209</ref>

''Animals'' je mnohem kytarovější album než jeho předchůdci, což je buď díky vlivu nastupující [[punk-rock]]ové scény anebo kvůli tomu, že album bylo nahráno v novém (a ne úplně dokončeném) ''Britannia Row'' studiu. Je také prvním albem, kde u žádné písně není uvedeno jméno Richarda Wrighta. ''Animals'' opět obsahují dlouhé písně, které se vážou k jeho ústřednímu tématu, jež je inspirováno „''[[Zvířecí farma|Zvířecí farmou]]''“ [[George Orwell]]a, který použil psy(„''Dogs''“), prasata(„''Pigs''“) a ovce(„''Sheep''“) jako [[metafora|metafory]] lidské společnosti.

Ačkoliv zde dominuje [[kytara]], také [[klávesy]] a [[syntetizér]] hrají velkou roli, což se ovšem nedá říct o [[saxofon]]u a ženských vokálech, tak typických pro minulá alba, jež zde úplně chybí. Výsledkem je [[Hard rock|hardrockový]] zvuk ohraničený dvěma krátkými akustickými písněmi. Mnoho kritiků se k albu vyjádřilo negativně, popisovali jej jako „''obtížné''“ a ,''ponuré''“,<ref>''Rolling Stone'', [[24 March]] [[1977]]</ref> ačkoliv mnoho jiných toto album chválilo právě kvůli těmto vlastnostem.<ref name="AMG Reviews" />

Na obal desky byla použita fotka obrovského nafukovacího prasete letícího mezi komíny londýnské elektrárny Battersea Power Station. Avšak silný vítr znemožnil kontrolu nad prasetem,<ref>[http://www.batterseapowerstation.org.uk/floyd.html batterseapowerstation.org.uk], retrieved [[11 February]] [[2006]]</ref> takže výsledný obal vznikl jako [[fotomontáž]]. Prase vytvořil holandský průmyslový designér a umělec Theo Botschuijver. Stalo se jedním ze symbolů Pink Floyd a nafukovací prasata byla od té doby součástí každého koncertu.

David Gilmour vydal v roce 1978 sólové album „''[[David Gilmour (album)|David Gilmour]]''.“

V roce [[1979]] vyšla epická rocková opera ''[[The Wall]]'' kompletně vytvořená Watersem, který se zabývá tématy osamocení a ztráty komunikace, vyjádřeny metaforicky jako zeď mezi umělcem a jeho publikem. Toto album navrátilo Pink Floyd jejich pošramocený lesk a zároveň dodalo další hitový singl- ''Another Brick in the Wall, part 2''.<ref name="Schaffner 320-321" /> ''The Wall'' také obsahuje budoucí koncertní vrcholy jako „''Comfortably Numb''“, který se stal základním kamenem klasických rockových rádií a jednou z nejznámějších písní kapely, a „''Run Like Hell''“.

Album koprodukoval [[Bob Ezrin]], Watersův přítel, který je podepsán pod textem k „''The Trial''“ a od něhož se později Waters distancoval, protože si Ezrin „''pustil pro tisk pusu na špacír ''“.<ref>Schaffner, p. 243</ref>

Waters začal využívat svého dominantího vlivu a vůdcovství ještě více než u ''[[Animals (album)|Animals]]'' a také si začal přivlastňovat většinu výdělků kapely, což vedlo ke konfliktům s ostatními členy. Zvuk skupiny se přesunul definitivně do [[Hard rock|hard rocku]], ačkoliv orchestrální těleso připomíná minulost kapely a objevuje se zde také několik klidnějších písní (jako „''Goodbye, Blue Sky''", „''Vera''“ a „''Nobody Home''“). Wrightův vliv byl kompletně zminimalizován až byl nakonec vyhozen během nahrávání skupiny a na koncertech vystupoval jako najatý klávesista. Je ironií, že právě Wright byl jediným členem skupiny, jenž vydělal na koncertech ''The Wall'', ostatní se potýkali s obrovskými výdaji nejpropracovanějšího koncertního ztvárnění v historii skupiny.<ref>Schaffner, p. 236</ref><ref name="Wrights firing" />

Ačkoliv The Wall nikdy nedosáhlo na první místo ve VB (jenom 3.), strávilo v roce [[1980]] 15 týdnů na vrcholu americké hitparády.<ref name="Pink Floyd & Co" /> Kritici dílo chválili<ref>''Rolling Stone'', [[February 7]] [[1980]]</ref> a bylo prodáno více než 30 milionů desek po celém světě, z toho 23 milionů jen v USA.<ref>[http://www.riaa.com/goldandplatinumdata.php?table=tblTop100 RIAA]</ref> Bylo 23x vyhlášeno RIAA platinovým. Obrovský komerční úspěch ''The Wall'' udělal z Pink Floyd druhou kapelu po [[Beatles]], která měla v jednom desetiletí 2 nejprodávanější desky roku ([[1973]] a [[1980]]).

Film s názvem ''[[Pink Floyd-The Wall]]'' šel do kin v roce [[1982]] a obsahoval téměř všechny skladby z alba. Scénář byl napsán Watersem a režírován Alanem Parkerem a v hlavní roli se objevil leader skupiny ''Booomtown Rats'', [[Bob Geldof]], který přezpíval některé písně. Ve filmu hrají důležitou roli [[animace]] Geralda Scarfa. Filmový kritik Leonard Maltin nazval film „''nejdelším a nejdepresivnějším rockovým klipem historie''“, ale stal se hitem – lidé v [[Spojené státy americké|USA]] nechali u pokladen kin více než 14 milionů [[dolar]]ů.<ref>[http://www.the-numbers.com/movies/1982/0PFTW.html The Numbers], retrieved [[13 February]] [[2006]]</ref> Píseň z filmu „''When the Tigers Broke Free''“ byla také v omezeném množství vydána jako singl. Tato píseň byla konečně oficiálně vydána na kompilačním albu ''[[Echoes:The Best of Pink Floyd]]'' a na reedici alba ''[[The Final Cut]]''. Ve filmu se objevuje píseň „''What Shall We Do Now?''“, která byla nezařazena na desku z důvodu omezeného prostoru na vinylu. Jediné písně z desky, jež nebyly použity ve filmu, jsou „''Hey You''“ a „''The Show Must Go On''“.

Studiové album ''[[The Final Cut]]'' z roku [[1983]] věnoval Waters svému otci, Ericu Fletcheru Watersovi. Nese se ještě v temnějším duchu než ''[[The Wall]]'', znovu se zabývá mnoha předchozími tématy alb a zároveň se vyjadřuje k současným problémům té doby, jako Watersova zlost na [[Spojené království|Velkou Británii]] kvůli účasti v ''[[Válka o Falklandy|Bitvě o Falklandy]]'' a vinu, kterou klade tehdejším politickým vůdcům („''The Fletcher Memorial Home''“). Cynicky a s obavami se Waters staví k hrozbě [[Atomová válka|atomové války]] („''Two Suns in the Sunset''“). [[Michael Kamen]] a Andy Brown zastoupili v hraní na klávesy Ricka Wrighta, jehož odchod z kapely nebyl před vydáním alba oznámen.

Ačkoliv technicky vzato se jedná o album Pink Floyd, na přední straně LP není napsáno nic, ale na zadní straně se dočteme: „''The Final Cut-[[rekviem]] za poválečný sen Rogera Waterse hraný Pink Floyd: [[Roger Waters]], [[David Gilmour]], [[Nick Mason]].''“ Roger Waters si tedy uzmul zásluhu za celé album, jež se formou a obsahem stalo základem pro jeho sólové desky. Waters později řekl, že nabízel skupině vydat toto album jako jeho sólové, ale zbytek kapely toto odmítnul. Avšak ve své knize „''Inside Out''“ bubeník Nick Mason tvrdí, že k takové diskuzi nikdy nedošlo. Gilmour opakovaně žádal Waterse o zdržení vydání tohoto alba, aby mohl dopsat dost svého materiálu, ale tato žádost byla zamítnuta. Ladění alba ''[[Final Cut]]'' je podobné ''[[The Wall]]'', ale více klidnější a jemnější, podobné více „''Nobody Home''“ než „''Another Brick in the Wall, part 2.''“ Také se mnohem více opakuje, určité leitmotivy vystupují v průběhu celého alba.

Na standardy Pink Floyd album ''[[The Final Cut]]'' dosáhlo pouze průměrného úspěchu (1.místo ve VB, 6. místo v USA),<ref name="Pink Floyd & Co" /> ale bylo kritiky dobře přijato<ref>''Rolling Stone'', [[14 April]] [[1983]]</ref> a mělo i rádiový hit („''Not Now John''“ (jediná hardrocková píseň na albu a zároveň jediná částečně zpívaná Gilmourem). Říká se, že hádky mezi Watersem a Gilmourem byly v té době tak časté, že se nikdy neúčastnili nahrávaní společně a Gilmour byl vypuštěn z popisu na albu jako [[koproducent]].<ref>Schaffner, p. 257</ref> Kapela nekonala kvůli albu žádné turné, ačkoliv některé písně se objevovaly na sólových koncertech Waterse.

Po ''The Final Cut'' vydalo Capitol Records v roce [[1983]] výběrové album ''[[The Works]]'', na kterém se poprvé objevila Watersova píseň „''Embryo''“ z roku [[1970]] (neoficiálně vyšla na kompilaci z roku 1970 ''Picnic - A Breath of Fresh Air'' pod hlavičkou Harvest Records).<ref>[http://www.progarchives.com/Progressive_rock_discography_CD.asp?cd_id=9560 Prog Archives.com discography], retrieved [[12 July]] [[2006]]</ref>

Členové kapely se poté rozešli a trávili čas nad svými sólovými projekty. Jako první dokončil vlastní album Gilmour, a to v březnu 1984 „''About Face''“. Wright se spojil s Davem Harrisem z Fashion a utvořili kapelu ''Zee'', jež vydala experimentální album ''Identity'' měsíc po Gilmourovi. V květnu toho samého roku vydal Waters ''[[The Pros and Cons of Hitch Hiking]]'', koncepční album kdysi plánované pro Pink Floyd. Rok po svých spoluhráčích vydal i [[Nick Mason]] společně s Rickem Fennem ze skupiny [[10cc]] album ''Profiles'', na němž hostuje David Gilmour a klávesista UFO Danny Peyronel.

=== Gilmourova éra: 1987-1995 ===

Waters v prosinci [[1985]] oznámil, že opouští skupinu Pink Floyd, kterou označil za „''kreativně vyčerpanou''“. V roce [[1986]] však Gilmour a Mason začali dělat na novém albu. Ve stejné době pracoval Waters na svém druhém sólovém albu, jež nazval ''[[Radio K.A.O.S.]]'' (vyšlo [[1987]]). Zároveň se táhnul hořký soudní proces, ve kterém Roger Waters požadoval, aby název „''Pink Floyd''“ již nemohl být požíván, proces byl nakonec vyřešen mimosoudně ve prospěch používání tohoto názvu pro Gilmoura a Masona.<ref>Schaffner, p. 297</ref>

Po zvážení a zamítnutí mnoha titulů byl nakonec pro nové album vybrán ''[[A Momentary Lapse of Reason]]'' (3.místo ve VB, 3.místo v USA).<ref name="Pink Floyd & Co" /> Bez Waterse, dominantní textař skupiny po více než deset let, musela skupina shánět pomoc jinde. Protože externího textaře Pink Floyd nikdy ve své historii nepotřebovali (kromě orchestrálních příspěvku od Geesina a Ezrina), sklidil tento krok hodně kritiky. Ezrin, který obnovil své přátelstvi s Gilmourem v roce [[1983]] (koprodukoval jeho sólovku ''[[About Face]]''), na albu působil jako koproducent a jeden z textařů.<ref>Schaffner, p. 289</ref> [[Richard Wright (hudebník)|Richard Wright]] se také vrátil, nejdříve jako najatý hráč a na následujícím turné už jako člen skupiny.

Gilmour později přiznal, že Mason a Wright na albu sotva něco hráli. Kvůli malému přispění Masona a Wrighta někteří kritici soudí, že se jedná spíše o sólový projekt Gilmoura, podobně jako se dá považovat ''[[The Final Cut]]'' za Watersův.<ref name="AMG Reviews" />

O rok později skupina vydala dvojalbum ''[[Delicate Sound of Thunder]]'', což je záznam z koncertů na [[Long Island]]. Později také skupina nahrála pár instrumentálních skladeb k filmu ''La Carrera Panamerica'', což je klasická automobilová honička, odehrávající se v [[Mexiko|Mexiku]] a v němž vystupují Gilmour a Mason jako jezdci. Během závodu se Gilmour a manažer [[Steve O’Rourke]] (který hrál navigátora) vybourali. O’Rourke si zlomil nohu, Gilmour vyváznul jen s pohmožděninami. Skladby pro tento film jsou zajímavé tím, že obsahují první materiál, k němuž přispěl Rick Wright a také jediný materiál, ke kterému přispěl Mason od doby ''[[The Dark Side of the Moon]]''.

V roce [[1992]] vyšel devítidiskový set ''Shine On'', jenž obsahoval remasterované verze ''[[A Saucerful of Secrets]]'', ''[[Meddle]]'', ''[[The Dark Side of the Moon]]'', ''[[Wish You Were Here]]'', ''[[Animals (album)|Animals]]'', ''[[The Wall]]'' a ''[[A Momentary Lapse of Reason]]''. Navíc je zde bonusový disk ''The Early Singles'', jenž obsahuje prvotní singly skupiny. V setu je obsažený nosič, díky kterému mohou tato alba stát rovně a jejich boční strany poskládány vedle sebe tvoří dohromady obrázek alba ''The Dark Side of the Moon''. Téměř nečitelný kruhový text na každém CD obsahuje slova „''The Big Bong Theory''“.

V ten samý rok rovněž vyšla další sólovka Rogera Waterse s názvem ''[[Amused to Death]]''.

Další nahrávkou skupiny bylo v roce [[1994]] ''[[The Division Bell]]'', jenž byl více prací celé skupiny než předešlé album ''[[A Momentary Lapse of Reason]]''. Wright se ustálil jako plnohodnotný člen skupiny a byl obsažen i jako spoluator. Album bylo přijato mnohem lépe než předchozí deska,<ref>[http://www.allmusic.com/cg/amg.dll?p=amg&sql=10:4z320r8ar48b AMG], retrieved [[February 15]] [[2006]]</ref> ačkoliv bylo stále kritizováno jako unavující a šablonovité.<ref>Rolling Stone, [[June 16]] [[1994]]</ref> Stalo se však druhým albem Pink Floyd, jež dosáhlo na první místo v britské i americké hitparádě.<ref name="Pink Floyd & Co" />

''[[The Division Bell]]'' je koncepčním albem, kde se v určitém smyslu Gilmour dotýká stejných témat jako Waters v ''[[The Wall]]''. Název alba poradil Douglas Adams, dobrý přítel Gilmoura. Mnoho z textů pomáhala napsat Polly Samson, v té době Gilmourova přítelkyně, kterou si krátce po vydání vzal. Kromě Samsonové se na albu podíleli další muzikanti, kteří vystupovali při turné k ''[[A Momentary Lapse of Reason]]'', stejně jako [[saxofon]]ista Dick Parry, nedílná součást vystoupení Pink Floyd v 70. letech. Anthony Moore, který se podílel na textu pro několik skladeb na předchozím albu, dodal text k písní Ricka Wrighta „''Wearing the Inside Out''“, což byla první píseň, ve které zpíval Wright první hlas od ''The Dark Side of the Moon''. Spolupráce Wrighta a Moora pokračovala, když napsali spolu téměř každou píseň na sólovém albu Wrighta ''[[Broken China]]''.

Skupina vydala živé album ''[[P.U.L.S.E]]'' v roce [[1995]], jež záhy dosáhlo na 1. místo v [[Spojené státy americké|USA]] a obsahovalo písně hrané během turné „''The Division Bell''“ na koncertech v [[Londýn]]ě, [[Řím]]ě, [[Hannover]]u a [[Modena|Modeně]]. Koncerty „''The Division Bell''“ obsahují kompletně zahrané ''The Dark Side of the Moon''.<ref name="Pink Floyd & Co" /> Díky tomuto turné hrála skupina ''The Dark Side of the Moon'' ve své celistvosti během dvou dekád. Rovněž vyšla [[VHS]] a laserdisková verze koncertu z londýnského Earl’s Court z 20.října 1994. ''[[P*U*L*S*E (film)|DVD verze]]'' byla vydána 10. července [[2006]]<ref>[http://www.amazon.co.uk/gp/product/B0007QS1VW/026-7718591-8829242?v=glance&n=283926 Amazon.co.uk], retrieved [[4 July]] [[2006]]</ref> a rychle dosáhla prvních míst v prodejnosti. [[Kompaktní disk|CD]] z roku 1994 mělo [[LED dioda|LED diodu]], IC časovač a baterii, díky které světýlko na obalu blikalo červeně každou sekundu jako srdeční tep.

V rámci turné „The Division Bell“ vystoupila skupina poprvé a naposledy také v [[Česká republika|České republice]] a to konkrétně [[7. září]] [[1994]] na [[Strahovský stadion|Strahovském stadionu]], kde jejich koncert navštívilo asi 115000 fanoušků<ref>[http://sweb.cz/my.pinkfloyd/pf%20v%20praze.html My Pink Floyd: Koncert Pink Floyd, 1994]</ref>, čímž se stal jedním z největších koncertů, jaké se kdy v České republice uskutečnily.

=== Sólové projekty a dále: 1995-současnost ===

[[16. leden|16. ledna]] [[1996]] byla skupina uvedena do [[Rock and Roll Hall of Fame|rockové Síně slávy]].<ref name="R&R Hall of Fame">[http://www.rockhall.com/hof/inductee.asp?id=168 Official Article]</ref> Waters se ceremoniálu nezúčastnil. Živé nahrávky ''The Wall'' vyšly v roce [[2000]], nahrané během vystoupení v [[Londýn]]ě v letech 1980-81 pod názvem ''Is There Anybody Out There? The Wall Live 1980-81'' a dosáhly na 19. místo v [[Spojené státy americké|USA]]. V roce [[2001]] vyšla remasterovaná dvoudisková verze nejznámějších skladeb skupiny pod názvem ''Echoes''. Gilmour, Mason, Wright a Waters spolupracovali na výběru, pořadí a úpravách písní. Menší rozpor vyvolalo pořadí písní, jež není chronologické a je tedy vytržené z kontextu původních alb. Z některých skladeb jako např. „''Echoes''“, „''Shine On You Crazy Diamond''“, „''Marooned''“ a „''High Hopes''“ byla určitá část vyjmuta. Album dosáhlo druhého místa ve VB i v USA.<ref name="Pink Floyd & Co"/>

Roku [[2003]] byla vydána SACD reedice ''The Dark Side of the Moon'' s novým obalem. Album bylo rovněž znovu vydáno jako 180 gramová vinylová deska, která má vzhled originálu, ale s novým přebalem. Znovuvydání ''Wish You Were Here'' se připravuje, není však známo datum vydání.<ref>[http://www.brain-damage.co.uk/old/news/0507202.html brain-damage.co.uk], [[20 July]] [[2005]], retrieved [[10 July]] [[2006]]</ref>

Kniha Nicka Masona ''Inside Out:A Personal History of the Pink Floyd'' vyšla v roce [[2004]] v [[Evropa|Evropě]] a v roce [[2005]] v [[Spojené státy americké|USA]]. Mason se objevil v několika evropských a amerických městech na podporu knihy, kde poskytnul rozhovory a setkal se s fanoušky. Někteří fanoušci tvrdí, že řekl, že by byl radši na turné se skupinou než při propagaci knihy.

Dlouholetý manažer Pink Floyd [[Steve O’Rourke]] umřel [[30. říjen|30. října]] [[2003]]. Říká se, že skupina ve složení [[David Gilmour]], [[Richard Wright (hudebník)|Richard Wright]] a [[Nick Mason]] se sešli na pohřbu v chichesterské katedrále a zahráli na jeho počest „''Fat Old Sun''“ a „''The Great Gig in the Sky'', ačkoliv existují jisté pochybnosti, zda nejde o fámu“<ref>[http://www.neptunepinkfloyd.co.uk/news/?y=03&id=111501 neptunepinkfloyd.co.uk], [[13 November]] [[2003]], retrived [[5 July]] [[2007]]</ref>

O dva roky později, [[2. červenec|2. července]] [[2005]], se trio znovu sešlo k příležitosti koncertu [[Live 8]]. Navíc se k nim připojil i Waters-po dlouhých 24 letech byla skupina kompletní. Zahráli 4 písně: „''Speak to Me/Breathe/Breathe reprise''“, „''Money''“, „''Wish You Were Here''“ a „''Comfortably Numb''“, kde se ve zpívání střídali Gilmour s Watersem. Po poslední písni řekl Gilmour: „''Děkujeme, dobrou noc''“ a začal odcházet z pódia, Waters jej však zavolal zpět a všichni čtyři se společně objali, což se stalo jedním z nejslavnějších obrázků z [[Live 8]].

Týden po Live 8 byl zaznamenán nový nárůst zájmu o Pink Floyd. Podle obchodního řetězce s hudbou HMV vzrostly prodeje ''Echoes:The Best of Pink Floyd'' v tomto týdnu o 1 343%, zatímco [[Amazon]] zaznamenal nárůst prodeje u ''The Wall'' o 3 600%, ''Wish You Were Here'' o 2 000%, ''Dark Side of the Moon'' o 1 400% a ''Animals'' o 1 000%. David Gilmour poté prohlásil, že zisk z těchto prodejů věnuje na charitu<ref>[http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/4651309.stm Donate Live 8 profit says Gilmour] BBC News, [[5 July]] [[2005]]. Accessed [[2007-04-07]].</ref> a zároveň vyzval ostatní vystupující umělce a jejich nahrávací společnosti, aby udělali to samé.
[[Soubor:David Gilmour in Munich July 2006.jpg|thumb|left|200px|2006-David Gilmour v Mnichově]]
16. listopadu 2005 byla skupina uvedena Petem Townshedem do hudební Síně slávy Velké Británie. Gilmour a Mason se byli přítomni osobně, Wright nemohl přijet kvůli operaci oka a Waters se spojil prostřednictvím videa z [[Řím]]a.

David Gilmour vydal 6. března 2006 svou třetí sólovku ''[[On an Island]]'' a začal s malými koncerty po [[Evropa|Evropě]], [[Kanada|Kanadě]] a [[Spojené státy americké|USA]] s Rickem Wrightem. Během turné zahráli v [[Oakland]]u ([[Kalifornie]]) poprvé ve své historii naživo singl „''Arnold Layne''“. 31. května 2006 se k poslednímu vystoupení Gilmoura v [[Royal Albert Hall]] přidal Nick Mason, kde spolu zahráli písně „''Wish You Were Here''“ a „''Comfortably Numb''“, což bylo první společné vystoupení skupiny od turné z roku [[1994]]. Koncert(společně s vystoupeními z 29. a 30. května) byl poté vydán na [[DVD]]. Waters byl také pozván, ale generální zkoušky na jeho turné po [[Evropa|Evropě]] a [[Amerika|Americe]] jej donutily odmítnout.

=== Budoucí směřování ===

Mnoho fanoušků doufalo, že společné vystoupení na [[Live 8]] povede k obnovení skupiny, jíž bylo dokonce nabídnuto rekordních 250 milionů dolarů za turné po [[Spojené státy americké|USA]],<ref>"La Repubblica"</ref> ale skupina jasně prohlásila, že nic takového neplánují. Několik týdnů po vystoupení se však zdálo, že se členové udobřili. Gilmour potvrdil, že jeho vztah k Watersovi je na „''přátelské bázi''“,<ref>[[Music Week]], [http://www.brain-damage.co.uk/old/news/0507132.html here]</ref> ale Waters vyřknul k tématu obnovení několik protichůdných prohlášení, jako „''Nezvládnul bych celé zkurvené turné''“<ref> Rolling Stone [http://www.rollingstone.com/artists/rogerwaters/articles/story/7504168/roger_waters]</ref> a „''Doufám, že si to ještě zopakujeme''“,<ref>''Word Magazine'', October 2005</ref> ačkoliv jeho poslední vyjádření jsou ve smyslu, ''že by si rád ještě zahrál v kompletním složení, ne však na turné, ale spíše na akci podobné Live 8''.<ref>''[[Guitar World]]'', April 2006</ref><ref>"Waters Willing To Perform Together Again"</ref>

[[Soubor:RogerWaters.jpg|thumb|200px|Roger Waters na svém sólovém turné]]
[[31. leden|31. ledna]] [[2006]] vydal [[David Gilmour]] za skupinu prohlášení, že ''sjednocení skupiny neplánují'', čímž popřeli všechny spekulace, jimiž se zabývala média.<ref>Official site of Pink Floyd [http://web.archive.org/web/20050317013907/http://www.pinkfloyd.com/home/20.html]</ref> Gilmour později řekl v rozhovoru pro list ''La Repubblica'', že ''končí s Pink Floyd a bude se jen soustředit na svou sólovou kariéru a rodinu''. Na Live 8 hrál prý proto, aby podpořil dobrou věc, usmířil se s Watersem a svou případnou neúčast by určitě litoval.<ref>"La Repubblica"</ref> Na druhou stranu řekl, ''že by Pink Floyd byli ochotni hrát na koncertě na podporu [[Izrael]]sko-[[Palestinská autonomie|palestinského]] příměří''.<ref>"Die Welt"</ref>

Po smrti [[Syd Barrett|Syda Barreta]] v červenci [[2006]] fanoušci doufali, že se skupina dá dohromady na jeho počest. Dne [[10. květen|10. května]] [[2007]] se v londýnském Barbican Arts Centre uskutečnil koncert k uctění Barrettovy památky. Samostatně na něm vystoupil Roger Waters a po něm vystoupil i zbytek kapely ve složení David Gilmour, Nick Mason a Richard Wright. Ke společnému vystoupení tak, i přes očekávání fanoušků, nedošlo.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=421003 Pink Floyd se dali dohromady. Pro Syda Barretta], aktuálně.cz</ref>

Rok 2007 je rok 40. výročí smlouvy Pink Floyd s EMI a zároveň 40 let od vydání prvních třech singlů „''Arnold Layne''“, „''See Emily Play''“ a „''Apples and Oranges''“ a zároveň jejich debutového alba ''[[The Piper at the Gates of Dawn]]''. Dlouholetý tvůrce obalů alb [[Storm Thorgerson]] prohlásil, že doufá, že „''skupina pro své čtyřicetileté výročí něco vymyslí''“.

Nakonec Pink Floyd k výročí vydali box set [[Oh, by the Way]] (narážka na otázku reportéra: „Oh, by the way: Which one is Pink?“) obsahující ucelené vydání veškeré tvorby Pink Floyd v remasterovaných edicích.

V současné době pracuje [[Roger Waters|Waters]] na sólovém albu a rovněž se povídá, připravuje broadwayské provedení muzikálu ''The Wall'', s přidanými skladbami napsanými přímo Watersem. Waters rovněž pořádá turné ''The Dark Side of the Moon Live Tour'' po [[Evropa|Evropě]] a [[Spojené státy americké|USA]], jež se skládá z kompletního ''[[The Dark Side of the Moon]]'' společně s několika známými písněmi z historie Pink Floyd a pár z Watersových sólových desek. Jedním ze zastávek jeho turné byla i [[Praha]], kde Watersovi 13.4.2007 aplaudovala vyprodaná [[Sazka Arena]].

=== Smrt Ricka Wrighta ===

Mluvčí Richarda Wrighta v pondělí 15. září 2008 ve 20:20 v Londýně uvedl, že slavný klávesista kapely Pink Floyd podlehl ve věku 65 let krátkému boji s rakovinou. [[Richard Wright (hudebník)|Richard Wright]] vystoupil naposled s Pink Floyd v roce 2005, kdy se skupina - včetně Waterse - sešla pro koncert Live 8 v Londýně. Avšak jeho úplně posledním vysoupením byla účast na Gilmourově koncertu [[Live in Gdańsk]] několik měsíců před smrtí. Tato skutečnost následně vedla k tomu, že DVD Live in Gdańsk bylo koncipováno jako projev úcty k Richardovi.

== Diskografie ==

=== Studiová alba ===
* ''[[The Piper at the Gates of Dawn]]'' ([[1967]])
* ''[[A Saucerful of Secrets]]'' ([[1968]])
* ''[[Ummagumma]]'' ([[1969]]) (2 LP, živě a studio)
* ''[[Atom Heart Mother]]'' ([[1970]])
* ''[[Meddle]]'' ([[1971]])
* ''[[Dark Side of the Moon]]'' ([[1973]])
* ''[[Wish You Were Here]]'' ([[1975]])
* ''[[Animals (album)|Animals]]'' ([[1977]])
* ''[[The Wall]]'' ([[1979]]) (2LP)
* ''[[The Final Cut]]'' ([[1983]])
* ''[[A Momentary Lapse of Reason]]'' ([[1987]])
* ''[[The Division Bell]]'' ([[1994]])
=== Kompilace ===
* ''[[Relics]]'' ([[1971]]) (kompilace)
* ''[[Masters of Rock]]'' ([[1973]] or [[1974]]) (kompilace)
* ''[[A Nice Pair]]'' ([[1973]]) (kompilace)
* ''[[A Collection of Great Dance Songs]]'' ([[1981]]) (kompilace)
* ''[[Works (Pink Floyd)|Works]]'' ([[1983]]) (kompilace)
* ''[[Shine On (Pink Floyd)|Shine On]]'' ([[1992]]) (kompilace), CD box set)
* ''[[London '66-'67]]'' ([[1995]], neschváleno skupinou)
* ''[[Echoes: The Best of Pink Floyd|Echoes]]'' ([[2001]]) (2CD best-of kompilace)
=== Živá alba ===
* ''[[Ummagumma]]'' ([[1969]]) (2 LP, živě a studio)
* ''[[Delicate Sound of Thunder]]'' ([[1988]]) (živě, také na [[VHS]])
* ''[[P*U*L*S*E]]'' ([[1995]]) (2CD, živě, také na [[VHS]] ([[1995]]) a [[DVD]] ([[2006]]))
* ''[[Is There Anybody Out There? The Wall Live 1980-81]]'' ([[2000]]) (živě)
=== Soundtracky ===
* ''[[Tonite Let's all make Love in London]]'' ([[1967]])
* ''[[More (soundtrack)|Music From the Film More]]'' ([[1969]])
* ''[[Zabriskie Point (album)|Zabriskie Point]]'' ([[1970]]) (soundtrack; různí umělci)
* ''[[Obscured by Clouds]]'' ([[1972]])

=== Reedice ===
* ''[[Dark Side of the Moon]]'' (edice ke 30. výročí) ([[2003]])
* ''[[The Final Cut - Reissue]]'' ([[2004]])

=== Singly v Top 20 ===
* 1967: „Arnold Layne“; / „Candy and a Currant Bun“ (20.místo VB)
* 1967: „See Emily Play“ / „The Scarecrow“ (6.místo VB, 134.místo USA.)
* 1973: „Money“ / „Any Colour You Like“ (13.místo USA)
* 1979: „Another Brick in the Wall (Part II)“ / „One of My Turns“ (1.místo VB, 1.místo USA)

=== DVD a video ===
* Live at Pompeii (1972)
* The Wall (1983)
* La Carrera Panamericana (1992)
* ''[[Live at Pompeii: Directors Cut]]'' ([[2003]]) ([[DVD]] s živým před-DSOTM vystoupením; dostupné také na [[videokazeta|videokazetách]], [[laserdisc]], a video CD)
* [[P*U*L*S*E (film)|P*U*L*S*E]] (2006)

== Členové skupiny ==
{|
!bgcolor="#E7EBEE" |1964-1965 !!bgcolor="#E7EBEE" |1965-1968!!bgcolor="#E7EBEE" |1968
|-
| valign=top |
*[[Syd Barrett]] – kytara, zpěv
*[[Bob Klose]] - kytara
*[[Roger Waters]] – basová kytara, zpěv
*[[Richard Wright (hudebník)|Rick Wright]] – klávesy, piáno, zpěv
*[[Nick Mason]] – bicí
| valign=top |
*[[Syd Barrett]] - kytara, zpěv
*[[Roger Waters]] - basová kytara, zpěv
*[[Richard Wright (hudebník)|Rick Wright]] - klávesy, piáno, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí
| valign=top |
*[[Syd Barrett]] - kytara, zpěv
*[[Roger Waters]] - basová kytara, zpěv
*[[Richard Wright (hudebník)|Rick Wright]] - klávesy, piáno, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí, zpěv
*[[David Gilmour]] - kytara, zpěv
|-
!bgcolor="#E7EBEE" |1968-1981!!bgcolor="#E7EBEE" |1981-1985!!bgcolor="#E7EBEE" |1985-1987
|-
| valign=top |
*[[Roger Waters]] - basová kytara, zpěv
*[[David Gilmour]] - kytara, basová kytara, zpěv
*[[Richard Wright (hudebník)|Rick Wright]] - klávesy, piáno, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí, zpěv
| valign=top |
*[[Roger Waters]] - kytara, basová kytara, zpěv
*[[David Gilmour]] - kytara, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí
| valign=top |
*[[David Gilmour]] - kytara, basová kytara, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí
|-
!bgcolor="#E7EBEE" |1987-2008!!bgcolor="#E7EBEE" |2008 - současnost
|-
| valign=top |
*[[David Gilmour]] - kytara, basová kytara, zpěv
*[[Richard Wright (hudebník)|Rick Wright]] - klávesy, piáno, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí
| valign=top |
*[[David Gilmour]] - kytara, basová kytara, zpěv
*[[Nick Mason]] - bicí
|}

== Citace ==
<div class="references-small">
* Beech, Mark. ''The A-Z of Names in Rock'', 1998. ISBN 1-86105-059-3
* Fitch, Vernon. ''The Pink Floyd Encyclopedia'' (3rd edition), 2005. ISBN 1-894959-24-8
* Jones, Cliff. ''Another Brick in the Wall: The Stories Behind Every Pink Floyd Song'', 1996. ISBN 0-553-06733-8
* [[Nick Mason|Mason, Nick]]. ''[[Inside Out: A Personal History of Pink Floyd]]'', 2004. ISBN 0-297-84387-7 (v roce 2005 vyšla paperbacková edice (ISBN 0-7538-1906-6), která obsahuje kapitolu o vystoupení na [[Live 8]])
* 'Miles' and Mabbett, Andy. ''Pink Floyd : the visual documentary'', 1994. ISBN 0-7119-4109-2
* Palacios, Julian. ''Lost in the Woods: Syd Barrett and the Pink Floyd'', 2001. ISBN 0-7522-2328-3
* [[Nicholas Schaffner|Schaffner, Nicholas]]. ''Saucerful of Secrets: The Pink Floyd Odyssey'', 1991. ISBN 0-517-57608-2
* Mabbett, Andy; MacDonald, Bruno; Trueman, Ivor and Walker, Dave (Eds). "[[The Amazing Pudding]]", 1982–1992. {{ISSN|0951-8304}} (a [[fanzine]])
</div>

== Externí odkazy ==
* [http://www.pinkfloyd.co.uk/ www.pinkfloyd.co.uk] – Oficiální britské stránky (anglicky)
* [http://www.pinkfloyd.com/ www.pinkfloyd.com] – Oficiální americké stránky (anglicky)
* [http://www.roger-waters.com/ www.roger-waters.com] – Oficiální stránky Rogera Waterse (anglicky)
* [http://www.davidgilmour.com/ www.davidgilmour.com] – Oficiální stránky Davida Gilmoura (anglicky)
* [http://www.pinkfloyd.cz/ www.pinkfloyd.cz] – Stránky českého fanklubu
* [http://www.progboard.com/Pink-Floyd/123 Článek o Pink Floyd na progboard.com]
* [http://www.lyricwiki.org/Pink_Floyd Texty písní na lyricwiki.org] (anglicky)
* [http://digilander.libero.it/wrightside/live8hug.jpg] - sjednocení Pink Floyd (foto)

{{Pink Floyd}}

[[Kategorie:Pink Floyd| ]]
[[Kategorie:Britské hudební skupiny]]
[[Kategorie:Rockové hudební skupiny]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 1960-1969]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 1970-1979]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 1980-1989]]
[[Kategorie:Hudební skupiny 1990-1999]]

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2021, 12:00
Řádka 11:		Řádka 11:
	\| žánr = [[Art rock]]<br />[[Progressive rock]]<br />[[Psychedelický rock\|Psychedelic rock]]<br />[[Space rock]]		\| žánr = [[Art rock]]<br />[[Progressive rock]]<br />[[Psychedelický rock\|Psychedelic rock]]<br />[[Space rock]]
	\| aktivní roky = [[1964 v hudbě\|1964]]–současnost		\| aktivní roky = [[1964 v hudbě\|1964]]–současnost
-	\| vydavatel = [[Tower Records\|Tower]]<small>(USA: 1967–69)</small> <br /> [[Harvest Records\|Harvest]] <small>(USA: 1969–73; Evropa: 1969–84)</small><br /> [[Columbia Records~~\|Columbia]]~~ <small>(USA: 1974–2000)</small><br />[[Capitol Records\|Capitol]] <small>(USA: 2001–dosud)</small>	+	\| vydavatel = [[Tower Records\|Tower]]<small>(USA: 1967–69)</small> <br /> [[Harvest Records\|Harvest]] <small>(USA: 1969–73; Evropa: 1969–84)</small><br /> Columbia Records <small>(USA: 1974–2000)</small><br />[[Capitol Records\|Capitol]] <small>(USA: 2001–dosud)</small>
	\| web = [http://www.pinkfloyd.co.uk/ www.pinkfloyd.co.uk]		\| web = [http://www.pinkfloyd.co.uk/ www.pinkfloyd.co.uk]
	\|příbuzná témata = [[Sigma 6]]		\|příbuzná témata = [[Sigma 6]]

Pink Floyd - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Columbia“ textem „Columbia Records“

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu