Sysop: 1 revizi

2013-09-22T13:09:23Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 22. 9. 2013, 13:09

Sysop: + Vylepšení

2011-08-01T15:00:55Z

+ Vylepšení

Nová stránka

'''Podzemní církev''' (anglicky: Underground church) nebo v čechách také '''skrytá''', '''tajná''' či '''mlčící církev''' je obecné označení aktivit místní církve,<ref>Petr Fiala: [http://www.souvislosti.cz/archiv/fiala1-93.htm Felix Maria Davídek a jeho spolupracovníci] (Poznámky k historii skryté církve na Moravě) in Souvislosti 1/1993</ref> které z důvodu [[pronásledování křesťanů]] nemohou být vykonávány veřejně.
Do skrytosti se podle míry represí přesouvá část (např. teologické studium, výchova mládeže, [[samizdat]], náboženské spolky či neformální komunity, sama křesťanská praxe) nebo veškerá činnost církve (včetně svěcení a činnosti kléru). Tajná činnost je pak navenek prezentována jako nenáboženská soukromá aktivita.

Skrytá společenství jsou dodnes v místních církvích Číny, dříve v zemích východního komunistického bloku. Paralely lze hledat i na počátku 20. století v Mexiku, v 17-19. století v Japonsku a až po pronásledování křesťanů antickém Římě. V mnoha směrech se podobají dnešnímu hnutí [[Emerging Church]], které hledá nové formy činnosti často mimo oficiální církevní struktury.

== Skrytá katolická církev v Československu ==
{{Viz též|pronásledování katolické církve v Československu}}

=== Poválečná a 50. léta ===
Po nástupu totality v roce 1948 byly razantně provedeny agresivní akce proti církvi, na Slovensku dokonce v návaznosti na problematičnost [[Slovenský štát|Slovenského štátu]] již od konce války. Dochází k rozprášení řádů a internaci 10 000 řeholníků a řeholnic v rámci [[Akce K]] a deportace 200 ze 300 kněží řeckokatolické církve v rámci [[Akce P]]. Běhen 50. let byly zinscenovány [[monstrproces]]y spojené s dlouholetými tresty asi 1 000 kněží a řeholníků, asi 20 končí život předčasně [[justiční vražda|justiční vraždou]] nebo smrtí ve vazbě či vězení.
Jakož elita národa tak i církevní elita z řad řeholníků, biskupů, [[Orel_(spolek)|Orlů]] a [[ČSL|Lidovců]] či obecně intelektuálů byla vězněna nebo internována. Mnohým kněžím byl odebrán souhlas s výkonem služby, nebo byli alespoň přeloženi do mrtvých farností, zbytek byl zastrašen, izolován a dezinformován. Je zrušeno církevního školství, paralyzovány teologické fakulty a založena kolaborantská [[Katolická akce (Československo)|Katolické akce]] a [[Mírové hnutí katolického duchovenstva]]. Tolerovány byly jen formální projevy religiozity, jako např. svátosti.<ref name="liska20">Liška(1999): str. 20-27</ref><ref>Václav Vaško: [http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-2/Cirkev-v-ohrozeni-totalitami.html Církev v ohrožení totalitami] in Teologické texty 2003/2 (Studie)</ref><ref>Vojtěch Vlček: [http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-2/Cesti-mucednici-z-doby-komunismu.html Čeští mučedníci z doby komunismu] in Teologické texty 2003/2 (Studie)</ref>

Po tuto dobu se církev mohla ve skrytosti projevovat jen řídce. V Brně [[Stanislav Krátký]] organizuje tajné teologické studium. [[Františkáni]] a [[salesiáni]] se pokouší o pokračování existence, salesiáni provádí první tábory pro mládež. Laici vytváří duchovní společenství především okolo svých rodin nebo přátel. V žalářích věznění kněží organizují pro spoluvězně studium a udělují jim [[svátost]]i.<ref name="liska20" />

Snahou je také udržet existenci kléru, který může rozšířit pouze biskup. Proto papež udělil místním církvím soubor dispensí - tzv. [[mexické fakulty]], které zjednodušovaly náboženský život církve v ohrožení.<ref name="vasko">VAŠKO, V.: Neumlčená, Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce/II. Praha, Zvon 1990, s. 54.</ref> Tajně vysvěceným biskupům (tj. neveřejně a bez nutného státního souhlasu) se však skrývat svoji činnost dlouhodobě před [[StB]] nedaří. Noví kněží jsou svěceni zpravidla tajnými biskupy. Tajně vysvěcení biskupové byli:<ref>Jiří Koníček: [http://www.cirkev-stat.org/images/modus-vivendi.pdf Modus vivendi v historii vztahů Svatého stolce a Československa] - Církevně-politický vývoj v letech 1918 – 1993, S. 174, Společnost pro dialog církve a státu, Druhé upravené vydání, Olomouc 2005, ISBN 80-239-4223-9</ref><ref name="liska20" />

{| class="wikitable"
!biskup
!nacionále
!kněžské svěcení/ biskupská konsekrace
!světící biskup konsekrace
!poznámka
|----
|[[Kajetán Matoušek]]
|* 7. srpna 1910 Praha – † 21. října 1994 Praha
|22. prosinec 1934 tajně 17. září 1949
|[[Antonín Eltschkner]]
|souhlas papeže ex ante, svěcen pro pražskou diecézi, světícím biskupem do 5. června 1992
|----
|[[František Tomášek]]
|* 30. června 1899 Studénka – † 4. srpna 1992 Praha
|5. červenec 1922 tajně 14. říjen 1949
|[[Josef Matocha]]
|souhlas papeže ex ante, svěcen pro olomouckou diecézi, od 18. února 1965 apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze, od 24. května 1976 kardinálem "in pectore", od 20. prosince 1977 do 26. března 1991 arcibiskupem pražským <ref>http://www.apha.cz/kardinal-frantisek-tomasek/</ref>
|----
|[[Štefan Barnáš]]
|* 19. január 1900 Slovenská Ves – † 19. apríl 1964 Pezinok
|29. červen 1925 tajně 5. listopad 1949
|[[Ján Vojtaššák]]
|souhlas papeže ex ante, jako světící biskup pro spišské diecéze <ref>http://www.magnificat.sk/nd/pdf/barnas.pdf</ref><ref>http://www.catholic-hierarchy.org/bishop/bbarnas.html</ref>
|----
|[[Ladislav Hlad]]
|* 3. února 1908 Plzeň – † 16. 12. 1979 Moravec
|6. červenec 1930 tajně 26. březen 1950
|[[Štěpán Trochta]]
|souhlas papeže ex ante, jako světící biskup pro pražskou diecézi
|----
|[[Anton Richter]]
|* 13. června 1899 Štósi – † 20. červen 1975 Pezinok
|29. červenec 1922 tajně 29. duben 1950
|[[Michal Buzalka]]
|od roku 1969 kanoník Družnej kapituly v Bratislavě <ref>http://www.adsum.sk/run.php?subaction=showfull&id=1240234995&archive=&start_from=&ucat=3&ID=121&Akt=7</ref><ref>http://www.pernek.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=25</ref>
|----
|[[Karel Otčenášek]]
|* 13. dubna 1920 České Meziříčí – † 23. května 2011 Hradec Králové
|17. březen 1945 tajně 30. duben 1950
|[[Mořic Pícha]]
|souhlas papeže ex ante, svěcen pro královéhradeckou diecézi, od 27. ledna 1990 do 26. září 1998 sídelní biskup královehradecké diecéze
|----
|[[Pavol Hnilica]]
|jezuita, * 30. března 1921 Unatín – † 8. října 2006 Nové Hrady
|tajně 29. září 1950 tajně 2. leden 1951
|[[Robert Pobožný]]
|souhlas papeže ex post - titulárním biskupem až v roce 1964.
|----
|[[Ján Chryzostom Korec|Ján Korec]]
|jezuita, * 22. ledna 1924 Bošany
|tajně 1. října 1950 tajně 24. srpen 1951
|Pavol Hnilica
|souhlas papeže ex post, od 6. února 1990 do 9. června 2005 sídlením biskupem nitranským, od 28. června 1991 kardinálem.
|----
|[[Dominik Kaľata]]
|jezuita, * 19. května 1925 Nowa Biala
|tajně 12. srpen 1951 tajně 9. září 1955
|Ján Korec
|od roku 1976 pomocný biskup v arcidiecézi Freiburg im Breisgau.
|----
|[[Peter Dubovský (biskup)|Peter Dubovský]]
|jezuita, * 28. červen 1921 Rakovice – † 10. duben 2008 Ivanka pri Dunaji
|tajně 24. prosince 1950 tajně 17. květen 1961
|Dominik Kaľata
|souhlas papeže ex ante, od 12. ledna 1991 a do 30. července 1997 pomocným biskupem banskobystrickým.
|----
|[[Jan Blaha]]
|* 12. března 1938
|tajně 12. července 1967 tajně 28. říjen 1967
|Peter Dubovský
|v současnosti výpomocný duchovní ve farnosti Brno-Křenová.
|----
|[[Felix Davídek]]
|* 21. ledna 1921 Chrlice u Brna – † 18. srpna 1988 Brno
|24. července 1945 tajně 29. říjen 1967
|Jan Blaha
|konsekrace zřejmě bez souhlasu Petera Dubovského
|----
|}
Následující [[konsekrace]] viz společenství [[Koinótés]].

=== Pražské jaro a normalizace ===
Od konce 60 do začátku 70. let dochází k obměkčení režimu, propouštění vězňů na amnestie, rehabilitace, obsazování některých volných biskupských stolců, část duchovních získává státní souhlas.
Církev obnovuje část svých činností, ožívají formálně dosud nezrušené řády, učitelé se vrací na teologické fakulty. Většina však dosud tajných aktivit není zveřejněna a prozíravě se vyčkává.<ref name="liska27">Liška(1999): str. 27-42</ref>

Po okupaci přichází však normalizace a represe režimu začínají nanovo, tentokráte však především ve formě policejní šikany, odebírání státních souhlasů, propouštění ze zaměstnání, založením kolaborantského [[Sdružení katolických duchovních Pacem in terris]], infiltrací agentů a spolupracovníků [[StB]] do církve a až na výjimky bez ambicí fyzické likvidace osob. Polovina ze dvou tisíc farností nemá faráře, obsazena jsou 2 ze 17 diecézí.

Proto se opět část aktivit přesouvá do skrytosti, především duchovní život, teologické studium, studium bohosloví a řeholní řády vůbec. Podzemní církev se personálně prolínala nebo stýkala s veřejnou částí [[církevní hierarchie]] tam, kde byla důvěra, že nedochází ke [[kolaborace|kolaboraci]] s režimem. Veřejně byli prováděny také tolerované náboženské úkony, jako jsou svátosti, návštěvy bohoslužeb. Snahou bylo i napojit náboženský disent s kulturním a politickým (Charta 77).<ref name="liska27" />

Svěcení tajných kněží zajišťovali buď tajní biskupové (Korec, Dubovský, Davídek), nebo oficiální biskupové z Polska ([[Karol Wojtyla]]) a z východního Německa ([[Hans-Reinhard Koch]] a [[Hugo Aufderbeck]] z Erfurtu, [[Gerhard Schaffran]] z Míšně, [[Joachim Meissner]] z Berlína). Některé činnosti se v oficiálních i skrytých strukturách církve daří koordinovat díky třem tajným grémiím s dobrým napojením na Vatikán a arcibiskupa Tomáška, které tvořili řeholníci, klérus, laici.

Církev je po Druhém vatikánském koncilu přiblížena světu. Vatikán vede skrze [[Agostino Casaroli|Agostina Casaroliho]] vyjednávání o "modus vivendi". Přestože z komunikace se skrytou církví zaznívá jasný hlas: "raději žádné biskupy, než kolaboranty" jsou v roce 1972 vybráni kandidáti a posléze vysvěceni na biskupy. Sporná postava byl zejména předseda ''Pacem in terris'' [[Josef Vrana]] (olomoucká diecéze) další kandidáti byli [[Jozef Feranc]] (basko-bystrická diecéze), [[Júlijus Gábřiš]] (trnavská diecéze), [[Ján Pásztor]] (nitranská diecéze), kteří složili svůj slib do rukou předsedy vlády. Člen vatikánské delegace se také setkává s tajnými biskupy Dubovským, Korcea a Davídkem.<ref name="liska27" />

Vzhledem ke svému často neformálnímu základu byla podzemní církevní aktivita velmi [[ekumena|ekumenická]] (t.j. s dobrými vztahy mezi různými církvemi a denominacemi) a ochotně navazovala na modernizační tendence [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]].

K nejvýznamnějším částem skryté církve patřili: <ref>Fiala, Hanuš(1999): str. 182</ref><ref name="liska27" />
* aktivity řeholních společenství: [[salesiáni]], [[dominikáni]], [[premonstráti]], [[františkáni]], [[jezuité]], [[dominikánky]], [[františkánky]], [[boromejky]]. Jejich příslušníci se zpravidla snažili zabránit vymření svých ilegálních řádů otevřením tajných [[noviciát]]ů, studia teologie a bohosloví. Salesiáni se zvláště zasadili pořádáním táborů pro mládež tzv. „chaloupek“<ref>Jaroslav Vracovský: Chaloupky, Portál 2002</ref>.
* studijní centra pod vedením [[Josef Zvěřina|Josefa Zvěřiny]] organizující soukromé studium teologie a bohosloví po celé republice a [[Oto Mádr]]a vydávající katolický samizdat ([[Teologické texty]], Teologický sborník, Orientace, edice knih Duch a život, časopis pro rodiny Vzkříšení)
* laický okruh okolo [[Václav Hovorka|Václava Hovorky]] sahají do doby Protektorátu, po jehož emigraci v roce 1948 převzal [[Antonín Bělohlávek]]. Po roce 1968 dochází ke sloučení se skupinou okolo [[Václav Dvořák|Václava Dvořáka]]. Na konci 70. let navázují kontakty s Koinótés a Felix Davídek vysvětí 6 kněží. Skupiny byly odlišné od běžné církevní praxi spojením kněžství a civilního povolání a neobvyklým přijímáním pod obojí. Do této skupiny patřili také [[Tomáš Halík]] a [[Petr Piťha]], kteří jsou také autoři konceptu [[Desetiletí duchovní obnovy]].
* společenství [[Koinótés]] s biskupem [[Felix Davídek|Felixem Davídkem]] a vlastní hierarchií biskupů dávající důraz na konspiraci a autonomii
* odtržená společenství od Koinótés [[Fridolín Zahradník|Fridolína Zahradníka]]
* skupiny napojené na Koinótés skrze udělovaná svěcení kléru (např. Ecclesia siletii [[Jan Konzal|Jana Konzala]])
* laické [[Hnutí Fokoláre]]

=== Integrace v době svobody ===
Ačkoliv církev je teologicky chápána jako jeden celek, došlo po znovuzískání svobody k rozporům mezi nově ustanoveným episkopátem a části vázané apoštolskou posloupností na [[Koinótés]].<ref>Miroslav Vlk: [http://www.apha.cz/res/data/071/008135.doc "Podzemní cirkev"], Arcibiskupství pražské, Praha 2008</ref>

Klíčové osobnosti podzemí teologie a samizdatu [[Josef Zvěřina]] a [[Oto Mádr]] nejsou přijati jako učitelé na obnovené teologické fakulty v Praze.<ref>Vojtěch Novotný: [http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-2/Josef-Zverina-a-prazska-teologicka-fakulta.html Josef Zvěřina a pražská teologická fakulta] in Teologické texty 2003/2</ref> Mladší generace tajných kněží [[Tomáš Halík]] a [[Ivan Štampach]] jsou zakrátko odejiti.<ref>Jiří Zajíc a Martin Valášek: [http://www.souvislosti.cz/100/pruvodce.html Průvodce kauzou pražská Katolická teologická fakulta], Souvislosti 01/2000 </ref>

Řády, kterým se ilegálně nepodařilo působit, po ukončení totality obtížně obnovovaly svůj noviciát (např. [[Anastáz Opasek|Opaskovi]] [[benediktýni]])

=== Související články ===
* [[Pronásledování katolické církve v Československu]]
* [[Koinótés]]
* [[Mexické fakulty]]

=== Literatura ===
* Petr Fiala, Jiří Hanuš: Skrytá církev: Felix M. Davídek a společenství Koinótés. CDK Brno 1999; ISBN 80-85959-39-9
* Ondřej Liška: Církev v podzemí a společenství Koinótés, Sursum Brno 1999, ISBN 80-85799-48-0
* Václav Vaško: [http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-2/Cirkev-v-ohrozeni-totalitami.html Církev v ohrožení totalitami] in [[Teologické texty]], 2003/2

== Reference ==
<references/>
== Externí reference ==
* Karel Vepřek: [http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/prameny_proudy/_zprava/722168 Skrytá církev] in Prameny a proudy, Náboženství, ČRo 3, rozhlasový pořad o 10 dílech, Praha 2010.

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Římskokatolická církev]]
[[Kategorie:Katolictví]]
[[Kategorie:Pronásledování katolické církve v Československu]]
[[Kategorie:Československý protikomunistický odboj]]
[[Kategorie:Církev]]

Podzemní církev - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Vylepšení