Poznání - Historie editací

Sysop: + Vylepšení

2014-10-24T14:08:20Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 24. 10. 2014, 14:08
Řádka 8:		Řádka 8:
	== Rozumové poznání ==		== Rozumové poznání ==
	[[Soubor: Triangle area.gif\|thumb\|upright=1.2\|<center> Plocha trojúhelníka <br /> (P=(b x h)/2) </center>]]		[[Soubor: Triangle area.gif\|thumb\|upright=1.2\|<center> Plocha trojúhelníka <br /> (P=(b x h)/2) </center>]]
-	Řeckému filosofovi ~~[[Pythagoras\|~~Pýthagorovi]] se přisuzuje objev jiného druhu poznání, které je naproti tomu bezpečné a jisté. Kdo jednou poznal, to jest pochopil a nahlédl sousední obrázek, bezpečně ví, že plocha [[trojúhelník]]a je základna krát výška lomeno dvěma, a to vždy a přesně. Podobně člověk může po chvíli přemýšlení „poznat“, že pravidelný pětiúhelník má právě pět [[úhlopříčka\|úhlopříček]], a to aniž by se díval na obrázek a dozvěděl se tedy něco nového.	+	Řeckému filosofovi Pýthagorovi se přisuzuje objev jiného druhu poznání, které je naproti tomu bezpečné a jisté. Kdo jednou poznal, to jest pochopil a nahlédl sousední obrázek, bezpečně ví, že plocha [[trojúhelník]]a je základna krát výška lomeno dvěma, a to vždy a přesně. Podobně člověk může po chvíli přemýšlení „poznat“, že pravidelný pětiúhelník má právě pět [[úhlopříčka\|úhlopříček]], a to aniž by se díval na obrázek a dozvěděl se tedy něco nového.
	Správně provedené geometrické a matematické [[důkaz]]y tedy poskytují „poznání“ spolehlivé a bezpečné, které bylo pro řadu filosofů ideálem: nedalo by se podobně poznávat i v jiných oblastech? Pythagorejští filosofové si na to odpověděli obráceně: jen geometrické objekty se dají přesně dokonale poznat, a tedy jsou to jediné, co v pravém slova smyslu „je“; všechno ostatní je nejisté, proměnlivé, a tedy spíše nejsoucí. Náš současný názor na tuto otázku vyslovil asi poprvé Immanuel Kant: geometrické „poznání“ se odvozuje ze známých vlastností geometrických objektů a kdo pochopil pojem trojúhelníka, může si z něho odvodit všechno o trojúhelníku. Takové poznání nazývá Kant analytické nebo [[a priori]] a je jisté právě proto, že vlastně nic nového neříká; geometrické a matematické důkazy jsou vlastně [[tautologie]].		Správně provedené geometrické a matematické [[důkaz]]y tedy poskytují „poznání“ spolehlivé a bezpečné, které bylo pro řadu filosofů ideálem: nedalo by se podobně poznávat i v jiných oblastech? Pythagorejští filosofové si na to odpověděli obráceně: jen geometrické objekty se dají přesně dokonale poznat, a tedy jsou to jediné, co v pravém slova smyslu „je“; všechno ostatní je nejisté, proměnlivé, a tedy spíše nejsoucí. Náš současný názor na tuto otázku vyslovil asi poprvé Immanuel Kant: geometrické „poznání“ se odvozuje ze známých vlastností geometrických objektů a kdo pochopil pojem trojúhelníka, může si z něho odvodit všechno o trojúhelníku. Takové poznání nazývá Kant analytické nebo [[a priori]] a je jisté právě proto, že vlastně nic nového neříká; geometrické a matematické důkazy jsou vlastně [[tautologie]].
	S tím by matematik, který dokazování nějaké věty věnoval rok života, jistě nesouhlasil, ale o to zde nejde. Hlavní omezení rozumového poznání tkví v tom, že je možné jen u přesně definovaných pojmů a těch je bohužel velice málo. Nakonec jsou to jen ty, které definicí vznikají, jako právě čísla, geometrické objekty anebo některé pojmy administrativní (například "držitel občanského průkazu").		S tím by matematik, který dokazování nějaké věty věnoval rok života, jistě nesouhlasil, ale o to zde nejde. Hlavní omezení rozumového poznání tkví v tom, že je možné jen u přesně definovaných pojmů a těch je bohužel velice málo. Nakonec jsou to jen ty, které definicí vznikají, jako právě čísla, geometrické objekty anebo některé pojmy administrativní (například "držitel občanského průkazu").
Řádka 17:		Řádka 17:
	Ve snaze o spolehlivější poznání si novověká věda počínaje [[René Descartes\|Descartem]] vytvořila metodu rozkládání složitých jevů na jednodušší a začala místo nahodilého pozorování skutečnosti konstruovat umělá „pokusná“ uspořádání. [[Pokus]] či experiment se snaží vyloučit ty stránky pozorovaného jevu, které nás právě nezajímají, a uspořádat věci tak, aby se výsledek dal pokud možno změřit a vyjádřit číslem a ovšem kdykoli zopakovat. V současné vědecké praxi se používají standardní materiály, měřicí metody i přístroje a pokud na výsledku hodně záleží, užívá se i metoda [[kontrolní skupina\|kontrolní skupiny]]. Tak při testování léku se sleduje průběh nemoci u pacientů, kteří ho dostávají, a porovnává s těmi, kteří ho nedostali.		Ve snaze o spolehlivější poznání si novověká věda počínaje [[René Descartes\|Descartem]] vytvořila metodu rozkládání složitých jevů na jednodušší a začala místo nahodilého pozorování skutečnosti konstruovat umělá „pokusná“ uspořádání. [[Pokus]] či experiment se snaží vyloučit ty stránky pozorovaného jevu, které nás právě nezajímají, a uspořádat věci tak, aby se výsledek dal pokud možno změřit a vyjádřit číslem a ovšem kdykoli zopakovat. V současné vědecké praxi se používají standardní materiály, měřicí metody i přístroje a pokud na výsledku hodně záleží, užívá se i metoda [[kontrolní skupina\|kontrolní skupiny]]. Tak při testování léku se sleduje průběh nemoci u pacientů, kteří ho dostávají, a porovnává s těmi, kteří ho nedostali.
	Přesto nelze říci, že by se věda mohla zakládat pouze na experimentu. Než vědec experiment navrhne, musí už vědět, na co má výsledek odpovědět – musí mít předběžnou [[hypotéza\|hypotézu]]. Musí také vědět, co si s naměřeným výsledkem počne, čili jak ho bude interpretovat. A musí ovšem předpokládat, že zkoumaná skutečnost „nehraje v kostky“ ([[Albert Einstein\|Einstein]]), že není nahodile proměnlivá, nýbrž že v ní lze nalézt nějakou pravidelnost. Takže i ve vědě probíhá „[[hermeneutický kruh]]“ myšlenek, hypotéz, konstrukcí a měření, které se navzájem ovlivňují a podmiňují.		Přesto nelze říci, že by se věda mohla zakládat pouze na experimentu. Než vědec experiment navrhne, musí už vědět, na co má výsledek odpovědět – musí mít předběžnou [[hypotéza\|hypotézu]]. Musí také vědět, co si s naměřeným výsledkem počne, čili jak ho bude interpretovat. A musí ovšem předpokládat, že zkoumaná skutečnost „nehraje v kostky“ ([[Albert Einstein\|Einstein]]), že není nahodile proměnlivá, nýbrž že v ní lze nalézt nějakou pravidelnost. Takže i ve vědě probíhá „[[hermeneutický kruh]]“ myšlenek, hypotéz, konstrukcí a měření, které se navzájem ovlivňují a podmiňují.
-	~~==Odkazy==~~	+
-	~~===Reference===~~	+	== Související články ==
-	===Související články===	+
	*[[Empirický]]		*[[Empirický]]
	*[[Gnozeologie\|Epistemologie]]		*[[Gnozeologie\|Epistemologie]]
Řádka 27:		Řádka 26:
	*[[Vědecká metoda]]		*[[Vědecká metoda]]
	*[[Zkušenost]]		*[[Zkušenost]]
-	~~== Externí odkazy ==~~	+
-	*[http://plato.stanford.edu/entries/rationalism-empiricism/ ''Stanford Encyclopedia'', heslo Rationalism vs. Empiricism]	+	==Literatura==
-	*[http://plato.stanford.edu/entries/knowledge-acquaindescrip/ ''Stanford Encyclopedia'', heslo Knowledge by acquaintance vs. by description]	+
-	===Literatura===	+
	*G. Berkeley, ''Esej o nové teorii vidění; Pojednání o principech lidského poznání''. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 175 s. ISBN 80-7298-112-9		*G. Berkeley, ''Esej o nové teorii vidění; Pojednání o principech lidského poznání''. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 175 s. ISBN 80-7298-112-9
	*R. Feynman, ''Radost z poznání''. Praha: Aurora, 2003 - 332 s. : obr. ISBN 80-7299-068-3		*R. Feynman, ''Radost z poznání''. Praha: Aurora, 2003 - 332 s. : obr. ISBN 80-7299-068-3
	*K. R. Popper, ''Život je řešení problémů: o poznání, dějinách a politice''. Praha: Mladá fronta, 1998 - 287 s. ; 20 cm ISBN 80-204-0686-7		*K. R. Popper, ''Život je řešení problémů: o poznání, dějinách a politice''. Praha: Mladá fronta, 1998 - 287 s. ; 20 cm ISBN 80-204-0686-7
-	* ''~~Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie~~. ''	+
		+	== Reference ==
		+	<references/>
		+	== Externí odkazy ==
		+	*[http://plato.stanford.edu/entries/rationalism-empiricism/ ''Stanford Encyclopedia'', heslo Rationalism vs. Empiricism]
		+	*[http://plato.stanford.edu/entries/knowledge-acquaindescrip/ ''Stanford Encyclopedia'', heslo Knowledge by acquaintance vs. by description]
		+
		+
		+	{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Filosofické pojmy]]		[[Kategorie:Filosofické pojmy]]
	[[Kategorie:Gnozeologie]]		[[Kategorie:Gnozeologie]]

Sysop: 1 revizi

2013-09-20T12:05:43Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 20. 9. 2013, 12:05

Sysop: Nahrazení textu

2011-02-07T02:03:09Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Poznání''' znamená jak proces nabývání znalostí (poznávání), tak i jeho výsledek (poznatek, vědění). Na rozdíl od nejasného ''tušení'', neověřeného a tudíž nespolehlivého ''mínění'', případně pouze přijímaného ''věření'', výsledkem poznání je určité, spolehlivé a případně i ověřené vědění.
Poznání je tudíž pro každého člověka důležité, soustavným poznáváním různých oblastí skutečnosti se zabývají [[věda|vědy]], kdežto povahu, případně podmínky a možnosti poznání zkoumá [[filosofie]], zejména její odvětví [[Gnozeologie|epistemologie]].
Člověk je pro poznávání vybaven – podobně jako jiní živočichové – [[smysl]]y a [[paměť|pamětí]], patrně se od nich ale liší rozvažovací schopností ([[rozum]]em) i schopností [[řeč]]i, která mu dovoluje poznané sdělovat, kritizovat, uchovávat a hlavně účinně používat.
== Smyslové poznání ==
Fungování smyslových orgánů dovedeme poměrně dobře popsat a pochopit, od signálu například jednotlivého očního čípku je však k poznání velmi daleko. Člověku, který vidí vajíčko, se na oční [[sítnice|sítnici]] promítá světlá skvrna charakteristického tvaru, který ovšem jednotlivé tyčinky a čípky nepřenášejí, nýbrž musí se nějak rekonstruovat v mozku. Signály obou očí mohou nepřímo poskytnout i prostorové údaje, ale nic víc. Ačkoli má člověk na sítnicích jen skvrny, přece vidí vajíčko, a to i tehdy, když je část vajíčka ve stínu nebo zakryta jiným předmětem. Zde do procesu vnímání zřejmě vstupuje [[zkušenost]] s vajíčkem, kterou člověk získával už od dětství:
{{citát|Člověk musí poznávat podle ''eidos'', pojmového druhu, který pochází z mnoha vjemů a je rozumovým myšlením sbírán v jednotu.|Platón<ref>Platón, ''Faidros'' 249b.</ref> }}
Zkušenost „pojmového druhu“ může ovšem také zavádět: „vajíčko“ může být skleněné, takže se k jídlu nehodí. Tuto přirozenou nejistotu smyslového poznání snižuje fakt, že [[vjem]]y různých smyslů se často doplňují a jakmile by člověk skleněné „vajíčko“ vzal do ruky, rozlišil by patrně jiný povrch a tepelnou vodivost než má skutečné vejce. V běžném životě hraje významnou roli také okolí a souvislosti předmětu: vajíčka se vyskytují u slepic, v lednici nebo v lahůdkářství, nikoli v knihovně nebo na louce. Jenže to všechno může být také jinak. Jakkoli jsou tedy smysly zdaleka nejdůležitějším zdrojem pro naše poznání, je to také zdroj vždy nejistý.
== Rozumové poznání ==
[[Soubor: Triangle area.gif|thumb|upright=1.2|<center> Plocha trojúhelníka <br /> (P=(b x h)/2) </center>]]
Řeckému filosofovi [[Pythagoras|Pýthagorovi]] se přisuzuje objev jiného druhu poznání, které je naproti tomu bezpečné a jisté. Kdo jednou poznal, to jest pochopil a nahlédl sousední obrázek, bezpečně ví, že plocha [[trojúhelník]]a je základna krát výška lomeno dvěma, a to vždy a přesně. Podobně člověk může po chvíli přemýšlení „poznat“, že pravidelný pětiúhelník má právě pět [[úhlopříčka|úhlopříček]], a to aniž by se díval na obrázek a dozvěděl se tedy něco nového.
Správně provedené geometrické a matematické [[důkaz]]y tedy poskytují „poznání“ spolehlivé a bezpečné, které bylo pro řadu filosofů ideálem: nedalo by se podobně poznávat i v jiných oblastech? Pythagorejští filosofové si na to odpověděli obráceně: jen geometrické objekty se dají přesně dokonale poznat, a tedy jsou to jediné, co v pravém slova smyslu „je“; všechno ostatní je nejisté, proměnlivé, a tedy spíše nejsoucí. Náš současný názor na tuto otázku vyslovil asi poprvé Immanuel Kant: geometrické „poznání“ se odvozuje ze známých vlastností geometrických objektů a kdo pochopil pojem trojúhelníka, může si z něho odvodit všechno o trojúhelníku. Takové poznání nazývá Kant analytické nebo [[a priori]] a je jisté právě proto, že vlastně nic nového neříká; geometrické a matematické důkazy jsou vlastně [[tautologie]].
S tím by matematik, který dokazování nějaké věty věnoval rok života, jistě nesouhlasil, ale o to zde nejde. Hlavní omezení rozumového poznání tkví v tom, že je možné jen u přesně definovaných pojmů a těch je bohužel velice málo. Nakonec jsou to jen ty, které definicí vznikají, jako právě čísla, geometrické objekty anebo některé pojmy administrativní (například "držitel občanského průkazu").
== Empirismus a racionalismus ==
Bez smyslových podnětů tedy člověk nic nového poznávat nemůže. Z [[Démokritos|Démokritových]] zlomků se zdá, že snad poznání vysvětloval pouze činností smyslů a působením věcí na smysly. [[Tomáš Akvinský]] soudil, že „ze smyslů vychází lidské poznání“,<ref>Tomáš Akv., ''Summa contra gent''. III,26.</ref> z čehož vzniklo tvrzení, že „není v mysli, co předtím nebylo ve smyslech“, obvykle přisuzované [[John Locke|J. Lockovi]]. Na tom jistě něco je, protože i naše představy, fantazie a sny využívají smyslový materiál a i jednorožec nebo sfinga jsou kombinace toho, co jsme viděli.
Jenže – jak správně postřehl Kant – smyslový vjem už předpokládá, že člověk „vidí“ v prostoru, rozeznává blízké a vzdálené a samozřejmě také „vnímá“ čas. Aby ze smyslového počitku vzešlo poznání, je k tomu patrně také třeba i jakási spolupráce „rozumového myšlení“, jak o něm hovoří Platón. I úplné smyslové vjemy jsou pouze materiál poznání, který pak člověk v mysli a v paměti řadí, zbavuje zbytečných podrobností – například [[abstrakce|abstrakcí]] a zobecněním – a dává do souvislostí, aby ho mohl použít.
== Poznání ve vědě ==
Ve snaze o spolehlivější poznání si novověká věda počínaje [[René Descartes|Descartem]] vytvořila metodu rozkládání složitých jevů na jednodušší a začala místo nahodilého pozorování skutečnosti konstruovat umělá „pokusná“ uspořádání. [[Pokus]] či experiment se snaží vyloučit ty stránky pozorovaného jevu, které nás právě nezajímají, a uspořádat věci tak, aby se výsledek dal pokud možno změřit a vyjádřit číslem a ovšem kdykoli zopakovat. V současné vědecké praxi se používají standardní materiály, měřicí metody i přístroje a pokud na výsledku hodně záleží, užívá se i metoda [[kontrolní skupina|kontrolní skupiny]]. Tak při testování léku se sleduje průběh nemoci u pacientů, kteří ho dostávají, a porovnává s těmi, kteří ho nedostali.
Přesto nelze říci, že by se věda mohla zakládat pouze na experimentu. Než vědec experiment navrhne, musí už vědět, na co má výsledek odpovědět – musí mít předběžnou [[hypotéza|hypotézu]]. Musí také vědět, co si s naměřeným výsledkem počne, čili jak ho bude interpretovat. A musí ovšem předpokládat, že zkoumaná skutečnost „nehraje v kostky“ ([[Albert Einstein|Einstein]]), že není nahodile proměnlivá, nýbrž že v ní lze nalézt nějakou pravidelnost. Takže i ve vědě probíhá „[[hermeneutický kruh]]“ myšlenek, hypotéz, konstrukcí a měření, které se navzájem ovlivňují a podmiňují.
==Odkazy==
===Reference===
===Související články===
*[[Empirický]]
*[[Gnozeologie|Epistemologie]]
*[[Kognitivní]]
*[[Kognitivní teorie]]
*[[Moudrost]]
*[[Vědecká metoda]]
*[[Zkušenost]]
== Externí odkazy ==
*[http://plato.stanford.edu/entries/rationalism-empiricism/ ''Stanford Encyclopedia'', heslo Rationalism vs. Empiricism]
*[http://plato.stanford.edu/entries/knowledge-acquaindescrip/ ''Stanford Encyclopedia'', heslo Knowledge by acquaintance vs. by description]
===Literatura===
*G. Berkeley, ''Esej o nové teorii vidění; Pojednání o principech lidského poznání''. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 175 s. ISBN 80-7298-112-9
*R. Feynman, ''Radost z poznání''. Praha: Aurora, 2003 - 332 s. : obr. ISBN 80-7299-068-3
*K. R. Popper, ''Život je řešení problémů: o poznání, dějinách a politice''. Praha: Mladá fronta, 1998 - 287 s. ; 20 cm ISBN 80-204-0686-7
* ''Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie. ''
[[Kategorie:Filosofické pojmy]]
[[Kategorie:Gnozeologie]]