Sysop: 1 revizi

2013-09-20T08:14:25Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 20. 9. 2013, 08:14

Sysop: + Vylepšení

2011-07-21T20:54:03Z

+ Vylepšení

Nová stránka

{{Upravit}}
'''Pražský lingvistický kroužek''' (zkratka '''PLK'''), někdy nepřesně nazývaný významově širším termínem '''[[pražská škola]]''', je dosud existující spolek českých a zahraničních lingvistů, který byl neformálně založen [[6. října]] [[1926]] a úředně zaregistrován v roce [[1930]], obnoven v roce [[1990]] [[Oldřich Leška|Oldřichem Leškou]].<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Hoskovec | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Hoskovec | titul = Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý | časopis = Tvar | odkaz na časopis = Tvar (časopis) | rok = 2006 | číslo = 19 | strany = 12}}</ref> K zakládající skupině patřili Češi [[Vilém Mathesius]], [[Bohumil Trnka]], [[Bohuslav Havránek]], a [[Jan Mukařovský]]. Z cizinců k základním myšlenkám nejvíce přispěli [[Roman Jakobson]], [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a [[Sergej Karcevskij]]. Pokusem o ucelený výzkumný program jsou ''Teze'' předložené prvnímu sjezdu slovanských filologů v [[Praha|Praze]] roku [[1929]]. Pražská škola, jejímž je PLK jádrem, je jednou ze tří velkých [[strukturalismus|strukturalistických]] škol předválečné lingvistiky.
PLK byl založen 6. října 1926 v pracovně anglisty [[Vilém Mathesius|Viléma Mathesia]] v anglickém semináři ve Veleslavínově ul. č. 4. Zakládající schůzky se účastnilo pět členů (B. Havránek, R. Jakobson, V. Mathesius, íránista a turkolog [[Jan Rypka]] (který se dále na činnosti Kroužku výrazněji nepodílel), B. Trnka) a host, dr. [[Henrik Becker]] z lipské univerzity, který proslovil přednášku ''"Der europäische Sprachgeist"''. Několik let se Kroužek vzhledem k malému počtu účastníků (méně než deset) scházel mimo oficiální prostory i po bytech jednotlivých členů, což umožnilo stmelení vzájemných vztahů.<ref>[[Josef Vachek]]: ''Prolegomena k dějinám pražské školy jazykovědné''. Jinočany: H&H, 1999, s. 14</ref> V prvních letech existence PLK se o jeho popularitu ve světě zasloužil nejvíce Trubeckoj, který měl ve světě z členů PLK největší věhlas.<ref>Prolegomena, s. 44</ref> Další stoupenci pražské školy byli např. [[Josef Vachek]], v další generaci [[Karel Horálek]], [[Pavel Trost]], [[Vladimír Skalička]], [[František Daneš]]; z brněnské univerzity [[Adolf Kellner]]; [[Miloš Dokulil]], [[Arnošt Lamprecht]]; z olomoucké univerzity [[Miroslav Komárek]]; z emigrantů dále např. český rusista ruského původu [[Leontij Vasiljevič Kopeckij]] ad.<ref>Prolegomena, s. 61</ref>
Pražský lingvistický kroužek si dal za úkol kritické přehodnocení soudobé [[lingvistika|lingvistiky]]. Přitom vycházel především z myšlenek [[Strukturalismus|strukturalismu]] uvedeného do jazykovědy [[Ferdinand de Saussure|Saussurem]]. Přijala za svou bilaterální teorii jazykového [[znak (lingvistika)|znak]]u jako [[arbitrární]] (tj. nemotivovanou) jednotu označovaného (fr. "signifié") a označujícího (fr. "signifiant"), i když někteří členové PLK, především [[Roman Jakobson]], zdůrazňovali [[ikon]]ickou povahu jazykových jevů. PLK rozvíjel tvůrčím způsobem učení o saussurovských [[dichotomie|dichotomiích]] jako např. [[signifié]] a [[signifiant]], [[langue]] a [[parole]] či významem a hodnotou ([[valeur]]). Často se snažila o syntézu mezi nimi.
Kriticky se PLK postavil k historické [[Komparativní lingvistika|komparativní lingvistice]] tím, že zdůraznil své synchronní, nikoli diachronní zaměření. Komparativní lingvistice německého původu vyčítala atomizovaný přístup k jednotlivým hláskám a jejich změnám jako izolovaným událostem bez přihlédnutí k systému hlásek jako celku.
Nejpřínosnější práce PLK jsou ty, které se zabývaly [[Fonologie|fonologií]] a [[Tvarosloví|morfologií]]. Hlavní zásluhu o etablování fonologie jako samostatné vědecké disciplíny měl Trubeckoj. Fonologie zavádí do studia hlásek [[emický princip]] neboli ''funkční hledisko''. Dva akusticky rozdílné zvuky mohou být z funkčního hlediska považovány za jediný [[foném]]. Např. znělá a neznělá hláska ''ř'' je jedním fonémem, protože na rozdíl od jiných souhlásek nemá u ''ř'' opozice znělosti (znělá/neznělá hláska) distinktivní (neboli význam rozlišující) význam.
Nejznámější teorií PLK v obecné lingvistice je učení o [[příznakovost]]i. Vzniklo ve fonologii. Její morfologická verze byla vypracována [[Roman Jakobson|Romanem Jakobsonem]] v článku ''Zur Struktur des russischen Verbums'' ([[1932]]). Teorie příznakovosti je založena na myšlence [[privativní]]ho [[binární]]ho protikladu (opozice). Privativní protiklad existuje tam, kde se oba členy liší přítomností nebo nepřítomností téhož formálního rysu. Člen [[opozice]], který tento rys má, se nazývá příznakový člen a člen, který jej postrádá, je bezpříznakový. Podle Jakobsona jsou všechny morfologické kategorie důsledně binární či poskládány z binárních protikladů. Teorie příznakovosti má uplatnění i v [[Sémantika|sémantice]]. Pro bezpříznakový člen je zvlášť charakteristický neutrální význam. Bezpříznakový člen nevypovídá nic o přítomnosti či absenci významu příznakového členu. V [[Čeština|češtině]] např. může [[mužský rod]], který je bezpříznakovým členem rodové opozice, označovat i osoby ženského pohlaví.
[[Funkcionalismus]] Pražského lingvistického kroužku je motivován částečně snahou vydobýt jazykovědě autonomní, na fyzické a mentální realitě nezávislý, předmět (systém), částečně také teleologickým pojetím jazykových jevů jako prostředků [[Dorozumívání|komunikace]]. Pro přílišný důraz na funkci nechala Pražská škola nevyřešený ontický problém jazyka. Jazyk chápe jako sociálně-interpersonální objekt zvláštní povahy, který je systémem formálních jednotek ([[foném]], [[morfém]], [[lexém]], [[syntagmém]]) sloužících ke komunikaci mentálních obsahů. ˙
Tribunou PLK byla série monografií a sborníků s francouzským názvem ''Travaux du Cercle Linguistique de Prague'' (TCLP). Travaux byly obnoveny v 60. letech speciálním číslem věnovaným protikladu mezi pojmy [[centrum a periferie]]. PLK vydává také prestižní lingvistický časopis [[Slovo a slovesnost]].

Dosud nevyjasněn a Pražským lingvistickým kroužkem nepřiznán je dluh [[Anton Marty|Antonu Martymu]], profesoru pražské německé univerzity, který založil svou teorii jazyka na mentálních (řečových) aktech, které zakládají [[řečové jednání]].

==Reference==
<references/>
==Externí odkazy==
* [http://www.praguelinguistics.org/ Oficiální internetová stránka]
* [http://lidovky.zpravy.cz/spolek-ktery-otrasl-jazykovedou-d46-/ln_noviny.asp?c=A070120_000120_ln_noviny_sko&klic=217291&mes=070120_0 Článek ''Spolek, který otřásl jazykovědou''] v [[Lidové noviny|Lidových novinách]] ([[20. leden|20. ledna]] [[2007]])

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Pražský lingvistický kroužek| ]]

Pražský lingvistický kroužek - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Vylepšení