Sysop: 1 revizi

2013-09-20T10:52:29Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 20. 9. 2013, 10:52

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-17T23:35:17Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Pragmatismus''' (z [[řečtina|řec.]] ''pragma'', věc, čin) je filosofický směr, který staví do popředí lidské jednání, praxi. Z ní každé myšlení vychází a k ní zase směřuje. Myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné, a pravdivá tvrzení jsou ta, která se osvědčila.
V běžné řeči znamená '''pragmatismus''' zaměření na praktický užitek a úspěch, někdy až nevybíravé. „Jednal čistě pragmaticky“ může znamenat až bezohledně, bez skrupulí. Odtud také '''pragmatický''', zaměřený k praktickému užitku, prospěchu.
== Původ ==
Slovo pragmatismus poprvé použil [[William James]] v přednášce z roku 1898, kde ovšem za autora tohoto původního amerického myšlenkováho směru označil [[Charles Sanders Peirce|Charlese Sanders Peirce]]. Když však pragmatismus začal později znamenat jednoznačné zaměření pouze na prospěch a úspěch, Peirce se od něho výslovně distancoval a pro své myšlenky používal název pragmaticismus. V obou podobách, filosofické i populární, byl pragmatismus v anglosaském světě velmi vlivný, protože navazoval na některé starší myslitele ([[Jeremy Bentham]], [[John Stuart Mill]], [[Herbert Spencer]] a další) a dobře odpovídal své době. Už v průběhu 20. století začal pronikat i do Evropy a v poslední době opět oživuje.
== Obsah ==
Filosofický pragmatismus chápe člověka nikoli jako myslící, teoretickou bytost, nýbrž především jako bytost jednající. Představy, pojmy a soudy vycházejí z potřeb jednajících lidí a mají jim sloužit především jako pravidla jednání. Jejich pravdivost se neověřuje porovnáním se skutečností (což často není možné), nýbrž jejich důsledky: užitkem pro člověka a prospěšností pro společnost.
Peirce odmítá jak [[racionalismus|racionalistické]] představy o bezprostřední jistotě a evidenci poznávaného, tak také [[empirismus]], který soudí, že zdrojem všeho poznání jsou smyslové vjemy. Podle Peirce žádné „smyslové vjemy“ nejsou, protože cokoli vnímáme, je už vždy symbolicky zpracováno jazykem a může být také zdrojem omylu a chybné interpretace. Otázky mají význam jen tehdy, pokud se různé odpovědi na ně liší ve svých důsledcích. Zdrojem skutečného poznání jsou [[hypotéza|hypotézy]], které však musí být formulovány včetně návodu, jakým způsobem se dají ověřit. Pokusy a omyly při pečlivém zkoumání důsledků mohou vědeckou komunitu přibližovat k pravdivému poznání. Pravda je nám dostupná nikoli jako shoda se skutečností, nýbrž jen jako kvalifikovaný souhlas vědecké komunity.
William James posunul toto chápání pragmatismu směrem k [[utilitarismus|utilitarismu]], který vědění poměřuje praktickým užitkem, který toto vědění přináší. V této zploštěné podobě přišel pragmatismus do Evropy a byl zde zprvu odmítnut. V Americe na něj navázal [[John Dewey]], který jej uplatnil jak na [[politická filosofie|politickou filosofii]], tak zejména na filosofii výchovy, a to s velkým úspěchem. Na Jamesův pragmatismus navázal také [[behaviorismus]] a další směry, zejména ve filosofii vědy.
Významnými představiteli pragmatismu byli Charles Peirce (1839-1914), William James (1842-1910), John Dewey (1859-1952), [[Josiah Royce]] (1855-1916) a [[George Herbert Mead]] (1863-1931).
== Neopragmatismus ==
Nový impulz dostal pragmatismus v díle amerického filosofa a logika [[Willard Van Orman Quine|Willarda Van Orman Quine]], který jej rozšířil o holismus francouzského fyzika a historika vědy [[Pierre Duhem]]a. Podle Duhema mají jednotlivé výpovědi smysl jen v rámci určité teorie jako celku a i každý experiment je tudíž závislý na této teorii. I výsledky pokusu se musí interpretovat, a to právě v rámci dané teorie. Podle Quina je tak kritériem vědecké pravdivosti kvalifikovaný souhlas vědecké komunity. K novému pragmatismu patří kromě Quina [[Hilary Putnam]] (* 1926) a [[Richard Rorty]] (1931-2007).
== Odezvy v Evropě ==
Pragmatismus byl v mnoha ohledech paralelní k některým filosofickým snahám v Evropě. Některé myšlenky Ch. Peirce měly velmi blízko k myšlenkám [[Edmund Husserl|Edmunda Husserla]] a v jednom eseji navrhuje postup obdobný fenomenologii. William James si dopisoval s [[Henri Bergson]]em a pragmatismus silně ovlivnil také [[Max Scheler|Maxe Schelera]].
Praktické myšlení Američanů udělalo velký dojem na [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], který praktické ohledy často a rád zdůrazňoval, i když pragmatistou ve filosofickém slova smyslu nebyl. Masarykův pragmatismus pak u nás rozvíjeli [[Ferdinand Peroutka]], [[František Langer]] a zejména [[Karel Čapek]] jako jistou skepsi vůči metafyzickým postojům a otázkám, v důrazu na každodenní život a jeho potřeby a na užitek, který jednání přináší. Také ideje a projekty se mají legitimovat tím, co přinesou. ''"Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitější je, aby byla zlepšována ve skutcích a v životě."'' (Karel Čapek)
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Pragmatická pedagogika]]
=== Externí odkazy ===
* (anglicky)
* [http://plato.stanford.edu/entries/pragmatism/ Ch. Hookway, heslo Pragmatism ve Stanford encyclopedia of philosophy]
* [http://www.iep.utm.edu/p/pragmati.htm D. McDermid, heslo Pragmatism v Internet encyclopedia of philosophy]
* [http://www.pragmatism.org/archive/index.htm Pragmatism-Archive]
* [http://www.pragmatism.org/ Pragamatism Cybrary]
* [http://www.siu.edu/%7Edeweyctr/ Dewey-Center]
=== Literatura ===
* W. James, ''Pragmatismus: nové jméno pro staré způsoby myšlení''. Brno: CDK 2003 - 150 s. ISBN 80-7325-022-5
* K. Čapek, ''Pragmatismus čili filosofie praktického života''. Praha: Topič 1918

[[Kategorie:Filosofické směry]]

{{Článek z Wikipedie}}

Pragmatismus - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu