Prusové - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „1226“ textem „1226“

2015-06-10T23:36:28Z

Nahrazení textu „1226“ textem „1226“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 23:36
Řádka 2:		Řádka 2:
	'''Prusové''' jsou někdejší etnikum [[Baltové\|baltského]] původu, sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním [[Baltské moře\|Pobaltí]] mezi ústími [[Visla\|Visly]] a [[Němen]]u, na území, které se ve středověku nazývalo [[Prusko\|Prusy]].		'''Prusové''' jsou někdejší etnikum [[Baltové\|baltského]] původu, sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním [[Baltské moře\|Pobaltí]] mezi ústími [[Visla\|Visly]] a [[Němen]]u, na území, které se ve středověku nazývalo [[Prusko\|Prusy]].
	Prusové spolu s [[Jotvingové\|Jotvingy]], sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k [[Západobaltské jazyky\|západní]], dnes zcela vymřelé, větvi [[Baltské jazyky\|baltských jazyků]].		Prusové spolu s [[Jotvingové\|Jotvingy]], sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k [[Západobaltské jazyky\|západní]], dnes zcela vymřelé, větvi [[Baltské jazyky\|baltských jazyků]].
-	Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. [[Bavorský geograf\|Geografu bavorském]] či cestopise [[Wulfstan z Hedeby\|Wulfstana z Hedeby]] z 9. století. Prusové zůstali i po nástupu [[křesťanství]] pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku [[997]] tak zabili i [[Arcidiecéze pražská\|pražského biskupa]] [[Svatý Vojtěch\|sv. Vojtěcha]], který se je vypravil pokřtít. Roku [[1226]] si pozval [[Mazovsko\|mazovský]] kníže [[Konrád I. Mazovský\|Konrád I.]] na pomoc proti Prusům [[řád německých rytířů]], kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech 1260-[[1272]] byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna [[Germanizace\|germanizováni]]. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky [[Pruština\|pruského jazyka]], jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad [[Martin Luther\|Lutherova]] [[Katechismus\|katechismu]], vydaný roku 1561 v [[Královec\|Královci]]. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.	+	Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. [[Bavorský geograf\|Geografu bavorském]] či cestopise [[Wulfstan z Hedeby\|Wulfstana z Hedeby]] z 9. století. Prusové zůstali i po nástupu [[křesťanství]] pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku [[997]] tak zabili i [[Arcidiecéze pražská\|pražského biskupa]] [[Svatý Vojtěch\|sv. Vojtěcha]], který se je vypravil pokřtít. Roku 1226 si pozval [[Mazovsko\|mazovský]] kníže [[Konrád I. Mazovský\|Konrád I.]] na pomoc proti Prusům [[řád německých rytířů]], kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech 1260-[[1272]] byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna [[Germanizace\|germanizováni]]. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky [[Pruština\|pruského jazyka]], jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad [[Martin Luther\|Lutherova]] [[Katechismus\|katechismu]], vydaný roku 1561 v [[Královec\|Královci]]. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.

Sysop: 1 revizi

2013-09-17T16:27:30Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 17. 9. 2013, 16:27

Sysop: Nahrazení textu

2012-03-22T00:55:33Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Baltic Tribes c 1200.png|right|thumb|Baltské kmeny cca 1200 n. l.]]
'''Prusové''' jsou někdejší etnikum [[Baltové|baltského]] původu, sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním [[Baltské moře|Pobaltí]] mezi ústími [[Visla|Visly]] a [[Němen]]u, na území, které se ve středověku nazývalo [[Prusko|Prusy]].
Prusové spolu s [[Jotvingové|Jotvingy]], sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k [[Západobaltské jazyky|západní]], dnes zcela vymřelé, větvi [[Baltské jazyky|baltských jazyků]].
Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. [[Bavorský geograf|Geografu bavorském]] či cestopise [[Wulfstan z Hedeby|Wulfstana z Hedeby]] z 9. století. Prusové zůstali i po nástupu [[křesťanství]] pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku [[997]] tak zabili i [[Arcidiecéze pražská|pražského biskupa]] [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], který se je vypravil pokřtít. Roku [[1226]] si pozval [[Mazovsko|mazovský]] kníže [[Konrád I. Mazovský|Konrád I.]] na pomoc proti Prusům [[řád německých rytířů]], kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech 1260-[[1272]] byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna [[Germanizace|germanizováni]]. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky [[Pruština|pruského jazyka]], jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad [[Martin Luther|Lutherova]] [[Katechismus|katechismu]], vydaný roku 1561 v [[Královec|Královci]]. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Národy a etnika]]
[[Kategorie:Prusko]]