Sysop: Nahrazení textu „{| border="1" width="38%" align="right"“ textem „{| border="4" width="444" align="right"“

2012-11-25T13:08:41Z

Nahrazení textu „{| border="1" width="38%" align="right"“ textem „{| border="4" width="444" align="right"“

Nová stránka

{{Infobox válka
|Střetnutí= '''První libanonská válka'''
|konflikt=Arabsko-izraelský konflikt
|image=[[Soubor:Map of Lebanon.png|right|300px]]
|komentář= Mapa současného Libanonu.
| trvání= červen - září [[1982]]
| místo= jižní [[Libanon]]
| příčina= Pokus o vraždu izraelského velvyslance v Londýně.
| výsledek= Výsledky konfliktu:
* odchod [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]] ze země (1982)
* izraelská okupace jižního Libanonu (1982–1985)
* izraelská bezpečnostní zóna a [[Jiholibanonská armáda]] (1985–2000)
* Jiholibanonský konflikt (1982-2000)
* syrská okupace Libanonu (1976–2005)
* kontrola jižního Bejrútu a jižního Libanonu [[Hizballáh]]em (80.léta - současnost)
| strana1= [[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Izrael]] [[Jiholibanonská armáda]] [[Libanonské síly]]
| strana2= [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]] [[Soubor:Flag of Syria.png|24px]] [[Sýrie]] [[Amal]] [[Komunistická strana Libanonu|KSL]]
| velitel1= [[Menachem Begin]] (premiér) [[Ariel Šaron]] (ministr obrany) [[Rafael Ejtan]] (náčelník generálního štábu)
| velitel2=[[Jásir Arafat]]
| síla1='''Izrael:''' 76 000 vojáků 800 tanků 1 500 bojových vozidel 634 letounů
| síla2='''Sýrie:''' 22 000 vojáků 352 tanků 300 bojových vozidel 450 letounů 300 děl 225 protileteckých děl '''OOP:''' 15 000 vojáků 300 tanků 150 bojových vozidel 350+ děl 250+ protileteckých děl
| ztráty1=zabitých: 675 zraněných: neznámo
| ztráty2=zabitých: asi 9 798 (Syřanů a členů OOP) zraněných: neznámo
|}}
'''První libanonská válka''' ([[hebrejština|hebrejsky]]: מלחמת לבנון, ''Milchemet Levanon''; [[arabština|arabsky]]: الإجتياح, ''Al-Ijtija''), Izraelem též nazývaná '''Operace Mír pro Galileu''' (hebrejsky: מבצע שלום הגליל, ''Mivca Šlom ha-Galil'', [[akronym|zkráceně]] מבצע של"ג, ''Mivca Šeleg'') začala [[6. červen|6. června]] [[1982]], kdy [[Izraelské obranné síly]] (IOS) napadly jižní [[Libanon]]. [[Izrael]]ská vláda touto [[invaze|invazí]] odpověděla na pokus o [[vražda|vraždu]] izraelského [[vyslanec|velvyslance]] ve [[Spojené království|Velké Británii]] [[Šlomo Argov]]a [[Palestinská autonomie|palestinskou]] [[Organizace Abú Nidala|Organizací Abu Nidala]].

Po útoku na jednotky [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]], [[Sýrie]] a Libanonu Izrael zabral jižní Libanon. Zároveň jednotky IOS obklíčili západní [[Bejrút]] a ostřelovaly ho z těžkých zbraní.

== Izraelsko - libanonský konflikt ==
Po [[První arabsko-izraelská válka|První izraelsko - arabské válce]] v roce [[1948]] se Libanon stal domovem pro více jak 11 000 palestinských [[uprchlík]]ů z Izraele. V letech [[1970]] a znovu v roce [[1971]] se jejich organizace OOP pokoušela svrhnout [[Monarchie|monarchii]] v [[Jordánsko|Jordánsku]]<ref>{{Citace webu
| url =http://www.onwar.com/aced/data/bravo/blacksept1970.htm
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Black September in Jordan 1970-1971
| příjmení = OnWar.com}}</ref>, díky čemuž byli do Libanonu z Jordánska vyhnáni další Palestinci. V roce [[1975]] počet palestinských [[uprchlík]]ů v Libanonu dosáhl více jak 30 000 a na území jižního Libanonu vznikl neformální palestinský stát. OOP se stala silnou organizací a hrála důležitou roli v libanonské občanské válce. Opakující se násilnosti mezi Izraelem a OOP vyvrcholily v roce [[1978]] [[Operace Lítání|Operací Lítání]].

== Prolog k invazi ==
K prvním konfliktům, které válce předcházely, došlo na jaře roku [[1981]]. Koncem dubna byly v Libanonu nad [[Hora Senin|horou Senin]] izraelskými vzdušnými silami sestřeleny dva syrské zásobovací vrtulníky jako odveta za syrské bombardování křesťanskými [[Katáib|falangisty]] obsazené město [[Zahlé]].<ref name="israel">{{Citace webu | url = http://countrystudies.us/israel/33.htm | datum přístupu = 2008-04-20 | jazyk = anglicky | titul = Israel in Lebanon | jméno = Country Studies}}</ref> Sýrie odpověděla rozmístěním raket [[SAM-6]] a u [[Damašek|Damašku]] instalováním raket středního doletu typu země-země [[Scud]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Black
| jméno = Ian
| příjmení2 = Morris
| jméno2 = Benny
| rok = 2001
| titul = Mossad, izraelské tajné války
| vydavatel = Jota
| místo = Praha
| isbn = 80-7217-392-8
| strany = 289}} [Dále jen: ''Mossad, izraelské tajné války.'']</ref>.
[[28. květen|28. května]] 1981 zahájila izraelská letadla útok na pozice OOP v jižním Libanonu, snažíce se OOP vyprovokovat ke konfrontaci a vytvořit záminku pro větší útok<ref name="Black+Morris 390">''Mossad, izraelské tajné války.'' S. 390</ref>.

10. července [[1981]] došlo k další eskalaci násilí v jižním Libanonu. Podle [[Organizace spojených národů|OSN]] izraelské letectvo opět bombardovalo palestinské cíle v jižním Libanonu (zabito přes 100 lidí), na což již Palestinci odpověděli dělostřeleckým a raketovým ostřelováním měst [[Kirjat Šmona]] a [[Naharija]] v severním Izraeli (zabito 6 lidí).<ref name="Black+Morris 390"/> Na tyto útoky odpověděl Izrael dělostřeleckou palbou proti táborům OOP v jižním Libanonu<ref>{{Citace webu
| url =http://countrystudies.us/israel/33.htm
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Israel in Lebanon
| příjmení = Country Studies}}</ref>. Vojenské akce byly ale nakonec ze strany Izraele zastaveny, neboť se nedařilo palestinské pozice úplně zničit a navíc obyvatelé ostřelovaných izraelských měst se dali na panický útěk (město Kirjat Šmona opustilo více jak 70% jeho obyvatel).<ref name="Black+Morris 390"/>

[[24. červenec|24. července]] vyjednal velvyslanec [[Spojené státy americké|USA]] [[Philip Habib]] zastavení palby, ale incidenty pokračovaly dál. V příštích 11 měsících, podle tvrzení Izraele OOP porušilo zastavení palby ve 270 případech, přičemž bylo zabito 29 Izraelců a více než 300 jich bylo zraněno.

V srpnu 1981 byl [[Ministr obrany Izraele|izraelským ministrem obrany]] jmenován [[Ariel Šaron]], který zastával názor že ''„... libanonský problém musí být vyřešen jednou provždy...“'').<ref name="Black+Morris 390"/> Rozšířil již připravený plán na invazi do Libanonu ([[Operace borovice]]). Vznikly tak dva plány; „Malá borovice“ (což byl původní plán) a „Velká borovice“, který počítal s obsazením velké části Libanonu až k dálnici Bejrút - [[Damašek]] (a její přerušení).<ref name="Black+Morris 390"/> Plán Operace Velká borovice ale narazil v izraelské vládě na odpor a Šaron tedy dále předkládal ministrům jen plány Operace Malá borovice. Generálům IOS ale předložil k rozpracování plány Velké borovice.<ref name="Black+Morris 390"/>

[[21. duben|21. dubna]] [[1982]], po zabití izraelského důstojníka v Libanonu zaútočilo izraelské letectvo proti Palestinci kontrolovanému pobřežnímu městu [[Damur]] a zabilo 23 lidí. Podle [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] došlo v období mezi srpnem 1981 a květnem 1982 k 2096 případům narušení libanonského vzdušného prostoru a k 652 případům narušení libanonských výsostných vod.

=== Činnost izraelských zpravodajských služeb ===
====[[Šin Bet]]====
Ze své pozice vnitřní bezpečnostní služby nebyl do konfliktu ani jeho zpravodajské přípravy významněji zapojen. V únoru 1982, když byla na jordánsko-izraelské hranici zadržena při přechodu do Izraele skupina palestinských bojovníků oznámil Šin Bet, že podle jeho poznatků se jedná o skupinu vyslanou z [[Amman]]u. Tato informace byla ale [[Rafael Ejtan|Rafaelem Ejtanem]], náčelníkem generálního štábu IOS ignorována, neboť nevyhovovala připravovanému útoku proti libanonské části OOP.<ref>''Mossad, izraelské tajné války.'' S. 393</ref>

==== [[Mosad]] a [[Aman (zpravodajská služba)|Aman]] ====
V dubnu [[1975]] se na jednu z [[Evropa|evropských]] základen Mosadu obrátil zástupce jedné z [[Křesťanství|křesťanských]] milicí účastnících se probíhající občanské války v Libanonu se žádostí o poskytnutí dodávek zbraní a financí. Izraelská vláda jednala opatrně a zaslala pouze dodávku lehkých zbraní. Mosad se zároveň stal prostředníkem pro jednání mezi libanonskou křesťanskou Falangou a izraelskou vládou.<ref>''Mosad, izraelské tajné války.'' S. 385-386</ref>

Aman se zpočátku, společně s Mosadem podílel na jednání s [[Katáib|falangisty]], ale posléze se jeho činnost omezila na vyhotovování zpráv a hodnocení o situaci v Libanonu. V nich vyslovoval pochybnosti o spolupráci s křesťanskými milicemi a poukazoval na jejich nedostatky, zejména nejednotnost a nespolehlivost (falanga do roku [[1978]] udržovala úzké vztahy se Sýrií a od Izraele požadovala pouze zbraně, aniž za to byla ochotna cokoliv poskytnout).<ref name="Black+Morris 386-387">''Mosad, izraelské tajné války.'' S. 386-387</ref>

Poté, co nový izraelský premiér Menachem Begin v roce [[1977]] otevřeně mluvil o ''„izraelské povinnosti zabránit [[genocida|genocidě]] křesťanů“'', Aman ministerského předsedu varoval, že za eskalaci násilí nesou zodpovědnost křesťanští falangisté nikoliv Syřané.<ref name="Black+Morris 386-387"/>

Když byly Sýrií v [[údolí Beka´a]] připraveny pozice pro protiletadlové baterie (ale zbraně do nich nebyly umístěny), žádaly falangisté vojenskou intervenci Izraele. Aman celou akci vyhodnotil jen jako varovné gesto Sýrie vůči Izraeli a falangistickou žádost jako pokus zatáhnout IOS do libanonské občanské války. S šéfem Amanu souhlasil i ředitel Mosadu [[Jicchak Hofi|J. Hofi]].<ref>''Mossad, izraelské tajné války.'' S. 388-389</ref>

Po jmenování A. Šarona ministrem obrany Izraele byly názory Amanu i jejího ředitele [[Jehošua Saguj|J. Saguje]] prakticky ignorovány. V srpnu téhož roku, poté, co mohutně narostl objem dodávek zbraní falangistům úlohu (a logistické zabezpečení dodávek) převzalo od Mosadu izraelské ministerstvo obrany. Mosad pouze zabezpečoval předávání informací mezi oběma stranami. Po jmenování A. Šarona ministrem obrany Izraele navázali falangisté kontakty přímo s tímto ministrem a Mosad byl postaven stranou.<ref>''Mosad, izraelské tajné války.'' S. 391</ref>

V období samotného plánování invaze, začátkem roku 1982 Aman varoval, že v případě postupu IOS k Bejrútu může izraelská armáda v této oblasti uvíznout. Navíc se nelze spoléhat na falangisty, kteří na úkoly kladené jim v invazních plánech (dobytí [[Islám|muslimské]] části Bejrútu) nestačí. Tento názor zastával i Mosad a obě zpravodajské služby se proti plánu A. Šarona na velkou invazi do Libanonu otevřeně postavily.<ref>''Mosad, izraelské tajné války.'' S. 394</ref> Později, v květnu téhož roku Saguj varoval, že falangisté nehnou ani prstem aby izraelské invazi pomohli a Izrael se navíc dostane do velkého střetnutí se syrskou armádou vybavenou raketovými zbraňovými systémy.<ref>''Mosad, izraelské tajné války.'' S. 395</ref>

== Mezinárodní reakce ==
Generální tajemník OSN [[Kurt Waldheim]] řekl, že... ''„po několika týdnech klidu v oblasti se rozpoutalo další kolo násilností, které se dále stupňují...“'' a dále řekl, že ''...„v Libanonu jsou velké civilní oběti, stejně jako jsou civilní oběti v Izraeli. Je mi hluboce líto rozsáhlého lidského utrpení způsobeného tímto vývojem...“''.<ref>{{Citace webu
| url =http://domino.un.org/unispal.nsf/0/43220e2368a3ddf7052568000052412c?OpenDocument
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = The situation in the Middle East
| příjmení = RB OSN}}</ref>

Předseda rady bezpečnosti OSN, [[Ide Oumarou]] z [[Nigérie]] vyjádřil ''„... hlubokou lítost nad rozsahem ztrát na životech a majetku způsobených smutnými událostmi, ke kterým došlo v Libanonu...“''.<ref>{{Citace webu
| url =http://www.wsws.org/articles/2002/feb2002/sab-f22.shtml
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Sharon’s war crimes in Lebanon: the record
| příjmení = Shaoul
| jméno = Joan}}</ref>

== Palestinské síly v Libanonu ==
Palestinské ozbrojené síly v Libanonu byly tvořeny asi 15 000 příslušníky trvalého vojenského personálu (ale jen 6 000 z nich, včetně 4 500 řadových vojáků, bylo rozmístěno na jihu). Ozbrojeni byli 60 zastaralými [[tank]]y ( z nichž mnoho nebylo pojízdných) a 100 - 200 děly. Podle izraelských analytiků Šiffa a Ja'ariho se velikost dělostřelectva OOP z 80 děl v červenci 1981 více jak ztrojnásobila na 250 děl v červnu 1982. Ti samí autoři také poukazují na odhady izraelských zpravodajských služeb o rozmístění 6 000 bojovníků OOP v jižním Libanonu. Ti byli rozděleni do tří skupin; první skupina (asi 1 500 bojovníků) bylo umístěno na jih od řeky [[Lítání]] v Železném trojúhelníku (vesnice Kana, Dir Amas a Juja), Tyre a jeho obklopující uprchlické tábory; druhá skupina (asi 2 500 bojovníků Kastelské brigády) byla rozmístěna na třech místech mezi řekou Lítání a linií vedoucí ze [[Sidon]]u severovýchodně k Nabatii; a třetí skupina (asi 1 500 - 2 000 bojovníků Karamehské brigády) byla umístěna na východě, na svazích hory Hermona.

== Izraelské zdůvodnění a [[casus belli]] ==
* Od roku [[1968]] Palestinci útočili z jižního Libanonu proti severnímu Izraeli a ostřelovali izraelská města raketami typu Kaťuša. Izrael chtěl invazí ochránit svou severní hranici a zničit základny OOP, ze kterých řídili a prováděli operace jako bylo napadení izraelského dopravního letadla v [[Atény|Atenách]] 26. prosince 1968.

* Zabránit syrskému vměšování do libanonské občanské války.

* Pokus o [[vražda|vraždu]] Šlomo Argova, izraelského velvyslance ve Velké Británii provedený 3. června 1981 Revoluční radou [[Fatah]]u ( včele s Abu Nidalem, [[Jásir Arafat|Arafatovým]] oponentem). Izraelský premiér [[Menachem Begin]] byl izraelskou zpravodajskou službou upozorněn, že OOP nemá s touto akcí nic společného, ale odmítl na to brát zřetel. Náčelník generálního štábu IOS na tuto informaci reagoval slavným výrokem: ''„Abu Nidal, Abu Šmidal. Musíme udeřit na OOP!“''.<ref>''Mossad, izraelské tajné války.'' S. 396</ref>

== Začátek invaze ==
4. a 5. června 1982 bombardovala izraelská letadla [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]] palestinské uprchlické tábory a vybrané cíle OOP v Bejrútu a jižním Libanonu. Zahynulo 300 lidí, 500 jich bylo zraněno. OOP odpověděla dělostřeleckým ostřelováním civilních cílů v severním Izraeli. 6. června [[1982]] izraelské ozbrojené síly pod velením [[Ariel Šaron|Ariela Šarona]] napadly jižní Libanon v rámci Operace Mír pro Galileu.

== Průběh bojů ==
Plán izraelské [[invaze]] počítal se čtyřmi trasami směrem na sever:
* Západní trasa (vedená brig. gen. [[Jicchok Mordechaj|Jicchokem Mordechajem]]) směřovala podél pobřeží kolem měst Tyre a Sidon a směrem na Bejrút.
* První střední trasa (vedená brig. gen. [[Avigdor Kalahani|Avigdorem Kahalanim]]) směřovala přes [[Nabatija|Nabatiji]] podél pobřežní silnice k Sidonu a druhá střední trasa (vedená brig. gen. [[Menahem Einan|Menahemem Einanem]]) zpočátku postupovala společně s první střední trasou, později se stočila přes hory Šouf směrem k dálnici Bejrút - Damašek.
* Východní trasa (vedená generálmaj. [[Avigdor Ben Gal|Avigdorem Ben Galem]]) směřovala na osady [[Hašbaja]] a [[Rašaja al Fuchar]] a do východní části údolí Beka´a (proti syrským pozicím)
* Námořní trasa (vedená brig. gen. [[Amos Jaron|Amosem Jaronem]]) směřovala přes moře a počítala s vyloděním námořní jednotky v ústí řeky [[Auala|Auali]]

=== 6. červen (neděle) ===
Izraelská armáda překročila hranice. Vzhledem k utajování plánů o velikosti operace před členy vlády nebyly jasně definovány cíle a proto nemohly být do týlu nepřítele přepraveny výsadkové jednotky mající za cíl uzavřít protivníkovi ústupové cesty. Se silným palestinským odporem se izraelské jednotky setkaly v oblasti Tyre a Sidonu i v samotném Sidonu, díky čemuž se oproti plánu zdržely o 72 hodin.

=== 7. červen (pondělí) ===
* V bojích byly zlikvidovány některé syrské jednotky.
* Izraelské letectvo zlikvidovalo dva syrské [[radar]]y.
* [[Tank]]y gen. Einana se u města [[Džezzine]] střetly se syrskými jednotkami a město obsadily. Poté byly zdrženy v horských průsmycích syrskými tankovými a přepadovými oddíly při krvavých bojích.

=== 9. červen (středa) ===
* Jednotky generálů Mordechaje a Jarona se spojily v ústí řeky Auali.
* Ve východní části Libanonu došlo k frontálnímu střetu izraelských a syrských jednotek.
* Ve 14:00 započala operace, během níž bylo kombinací leteckých, raketových a dělostřeleckých úderů na pozice syrských radarových stanic a protileteckých baterií. Izraelská armáda nasadila pro tuto operaci rakety země-země, dalekonosná děla a 40 bojových letadel [[McDonnell F-4 Phantom II|Phantom]], [[Douglas A-4 Skyhawk|Skyhawk]] a [[IAI Kfir|Kfir]]. Syrská armáda proti útoku nasadila své stíhací letouny. Bylo zničeno 17 syrských baterií a sestřeleno 29 syrských letounů při nulových ztrátách izraelského letectva.
* Jednotky gen. Ben Gala zaútočily směrem na údolí Beka´a, ale díky intenzivní syrské obraně kolem města [[Sultan Jakob]] (a také díky technickým problémům a nedostatku elánu) svůj cíl, dálnici Bejrút-Damašek, nedosáhly.

=== 10. červen (čtvrtek) ===
* V pokračujících vzdušných soubojích bylo sestřeleno dalších 50 syrských letadel. Izrael neztratil ani jedno. Tento souboj byl největším leteckým střetnutím v době proudových letadel, neboť se ho zúčastnilo 150 strojů z obou stran.<ref>{{Citace webu
| url =http://www.realclearpolitics.com/articles/2006/08/israels_lost_moment.html
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Israel's Lost Moment
| příjmení = Real Clear Politics}}</ref>
* Díky leteckým úderům byl zničen syrský systém protiletecké obrany v Libanonu. Sýrie se ocitla ve stavu [[radarová slepota|radarové slepoty]] a izraelské letectvo získalo převahu v libanonském vzdušném prostoru.

=== 11. červen (pátek) ===
* Paraoddíly gen. Jarona se probíjely palestinskými a syrskými pozicemi východně od silnice spojující Sidon a Bejrút.
* Ve 12:00 vstoupilo platnost velmocemi vynucené zastavení palby.

=== 13. červen (neděle) ===
* Jednotky gen. Jarona se spojily s jednotkami falangistů poblíž [[Ba´abde]]. Dálnice Bejrút-Damašek byla přerušena.
* Izraelské jednotky dosáhly předměstí Bejrútu a zahájily jeho obléhání.

Hlavní článek: Obléhání Bejrútu}}
Izraelem veřejně prezentovaným cílem [[invaze]] bylo zatlačit bojovníky OOP 40 [[kilometr|km]] na [[sever]] od izraelské hranice. Tento úkol IOS brzy splnila, ale byla odhodlaná vytlačit OOP z jižního Libanonu natrvalo.<ref>{{Citace webu
| url =http://www.globalsecurity.org/military/library/report/1985/DTM.htm
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Lebanon 1982: The Imbalance Of Political Ends And Military Means
| příjmení = Davis
| jméno = M. Thomas}}</ref> [[Týros|Tyr]] a [[Sidon]] (dvě významná města v jižním Libanonu, ležící ve 40ti km pásmu) byla těžce poškozena a Bejrút byl po deset týdnů dějištěm bojů, při němž byli zabíjeni příslušníci OOP i civilisté.

Během pozemních útoků byly ničeny syrské protiletadlové baterie v Libanonu. Proti syrským obrněným jednotkám použilo izraelské letectvo bojové [[vrtulník]]y [[Bell AH-1 Cobra|AH-1 Cobra]]. Byly zničeny tucty syrských bojových vozidel, včetně několika moderních [[tank]]ů [[T-72]] [[Sovětský svaz|sovětské]] výroby. Na izraelské straně došlo k intenzivnímu využívání bezpilotních letadel pro sběr zpravodajských informací.<ref>''Mosad, izraelské tajné války.'' S. 401</ref>

V srpnu roku 1982 došlo k dohodě o odchodu jednotek OOP pod dohledem Mnohonárodnostních sil (tvořených americkými, [[Francie|francouzskými]] a [[Itálie|italskými]] vojáky) z Libanonu. Odsun 15 000 příslušníků OOP a Sýrie z Bejrútu započal 21. srpna. Do konce září opustilo Libanon asi 6 500 bojovníků Fatahu; na řeckých lodích se přeplavili z Bejrútu do Jordánska, Sýrie, [[Irák]]u, [[Súdán]]u, [[Severní Jemen|Severního]] a [[Jižní Jemen|Jižního Jemenu]] a [[Tunis]]u. V Tunisu se zároveň usídlilo vedení OOP.<ref>{{Citace webu
| url =http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/august/30/newsid_2536000/2536441.stm
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = 1982: PLO leader forced from Beirut
| příjmení = BBC}}</ref> Philip Habib, vyslanec prezidenta [[Ronald Reagan|Reagana]] v Libanonu se OOP zaručil, že se palestinským civilistům v uprchlických táborech v Libanonu nic nestane. Příslušníci amerického námořnictva opustili západní Bejrút dva týdny před vypršením svého mandátu v roce [[1983]] poté, co se jejich kasárna v Bejrútu stala cílem bombových útoků.

14. září, po vraždě [[Bašír Džamáíl|Bašíra Džamáíla]], nově ustaveného libanonského prezidenta izraelské síly obsadili, v rozporu s Habibovou dohodou, západní Bejrút. Poté izraelské velení povolilo 150 příslušníkům [[Falanga (libanonské křesťanské milice)|Falangy]] (libanonských křesťanských milicí bojujících na straně Izraele)<ref name="BBC - Flashback">{{Citace webu
| url =http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/1779713.stm
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Flashback: Sabra and Shatila massacres
| příjmení = BBC}}</ref> vstup do palestinských uprchlických táborů Sabra a Šatíla pod záminkou, že se v nich ukrývá "2000 teroristů z OOP".<ref name="BBC - Flashback"/><ref>{{Citace webu
| url =http://www.palestinefacts.org/pf_1967to1991_sabra_shatila.php
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Israel 1967-1991 Sabra and Shatila
| příjmení = Palestine Facts}}</ref> Výsledkem byl [[masakr]] 700 až 3 500 Palestinců Falangisty (ti přišli o 2 bojovníky). Izraelské tankové jednotky, které obklopovaly tábory pouze monitorovaly vchody a východy z těchto táborů.<ref name="BBC - Flashback"/> Při pozdějším izraelském vyšetřování bylo konstatováno, že za [[Masakr v Sabře a Šatíle]] nese nepřímou zodpovědnost Ariel Šaron, protože mu nezabránil. Toto obvinění vedlo k jeho pozdější rezignaci na post izraelského ministra obrany.<ref name="BBC - Flashback"/>

== Výsledek války ==
=== Oběti ===
Odhaduje se, že během války bylo zabito kolem 17 825 [[Arab]]ů. Existují dohady ohledně počtu zabitých civilistů. Bejrútské noviny Nahar odhadují, že během konfliktu bylo jen v oblasti Bejrútu zabito 5 515 vojáků a civilistů a 9 797 vojáků (z OOP, Sýrie a odjinud) a 2 513 civilistů bylo zabito mimo oblast Bejrútu.<ref>[http://users.erols.com/mwhite28/warstat3.htm#Lebanon Secondary Wars and Atrocities of the Twentieth Century - Lebanon (anglicky)]</ref> Izrael během celého konfliktu ztratil 675 vojáků.

=== Bezpečnostní pásmo ===
OOP stáhla většinu svých sil z Libanonu v září [[1982]]. Izrael a Libanon s americkou pomocí uzavřely v květnu [[1983]] smlouvu, kterou byly určeny podmínky stažení [[Izrael]]e z Libanonu (přičemž měla být vytvořena [[bezpečnostní zóna]], kterou by izraelští vojáci střežili společně s libanonskou armádou). Ratifikační listiny nebyly ale mezi oběma zeměmi nikdy vyměněny, neboť v březnu [[1984]] Libanon na nátlak Sýrie od dohody odstoupil. V lednu [[1985]] začal Izrael stahovat většinu svých jednotek (pouze malé zbytky izraelských sil zůstaly, společně s proizraelskými milicemi v bezpečnostní zóně, kterou považoval Izrael za nezbytný nárazník proti útokům na své území). Izraelský ústup do bezpečnostní zóny byl ukončen v červnu [[1985]].

=== Vnitropolitické důsledky ===
Při hlasování v [[Kneset]]u se proti válce v Libanonu postavila pouze strana [[Hadaš]] (požadovala vyslovení nedůvěry vládě). Poslanec za Hadaš [[Meir Vilner]] při zasedání Knesetu řekl, že ''„... tato vláda vede Izrael do propasti...“'' [[Jediot Achronot]] je za to obvinil ze zrady. Naproti tomu příslušníci jedné z frakcí [[Izraelská strana práce|Strany práce]] hlasovali pro vyslovení důvěry pravicové vládě. Tisk (s výjimkou [[HaArec]]u) válku podporoval.

První libanonská válka byla první válkou vedenou Izraelem za celou dobu jeho existence, o které neexistoval celonárodní souhlas. Válka navíc byla vnímána stále více jako nikoliv pokus o zajištění izraelské bezpečnosti, ale podpora Šaronových a [[Rafael Ejtan|Ejtanových]] politických ambicí.<ref name="israel" />

Nejznámějším případem spolupráce hromadných sdělovacích prostředků s vládou bylo dobytí [[Beaufort]]u. Izraelský premiér oznámil, že [[Beaufort]] byl dobyt ''beze ztrát'', třebaže bylo známo, že během bojů padlo šest příslušníků [[Sajeret Golani]] včetně velitele majora [[Goni Hernik]]a. Tisk psal o kuráži a odvaze vojáků při bitvě, ale o ztrátách se nezmínil.

Velké izraelské ztráty, údajné dezinformace členů vlády a veřejnosti vojenskými a politickými zastánci kampaně a nedostatek jasných cílů vedl ke zyšování neklidu mezi izraelskou veřejností. Ten vyvrcholil velkým protestním schromážděním v [[Tel Aviv]]u pořádaným organizací [[Mír hned]] po masakru v táborech Sabra a Šatíla. Pořadatelé tvrdili, že schromáždění se zúčastnilo 400 000 lidí. Díky tomu vznikl název ''Čtyřsettisícové schromáždění.'' Jiné odhady počtu lidí, kteří se schromáždění zúčastnili jsou mnohem nižší.<ref>[http://www.ameu.org/page.asp?iid=266&aid=576&pg=3 Inside the Anti-Occupation Camp (anglicky)]</ref>

== Ukončení války ==
Bezpečnostní zónu Izrael opustil v roce [[2000]], během úřadování [[Ehud Barak|Ehuda Baraka]] na postu [[Premiér Izraele|ministerského předsedy Izraele]]. [[Libanon]] a [[Hizballah]] požadují vyklizení i malého území známého jako [[Farmy Šibáa]], tvrdíce, že se jedná o libanonské území. Generální tajemník OSN oficiálně ukončil válku 16. června 2000.<ref>[http://www.un.org/News/Press/docs/2000/20000618.sc6878.doc.html RB OSN – Security Council rndorses Secretary-General's conclusion on Israeli withdrawal from Lebanon as of 16 June (anglicky)]</ref>

== Důsledky války ==
* Z pohledu izraelské armády měla invaze jen omezený úspěch; OOP byla vytlačena z jižního Libanonu a její infrastruktura byla zničena, zároveň se podařilo dostatečně odstrašit další arabské protiizraelské organizace. Syrská armáda byla díky bojovým ztrátám oslabena (největší ztráty zaznamenalo syrské letectvo).
* Vyloučení možnosti útočit proti Izraeli přes hranice vedlo OOP k hledání politických prostředků k řešení konfliktu s Izraelem.
* Pokračovala eroze statusu [[Posvátná kráva|posvátné krávy]] IOS v očích izraelské veřejnosti a deziluze s jejím velením; jednalo se o pokračování procesu započatého po [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]].
* Invaze do Libanonu byla významným [[katalyzátor]]em, který urychlil vznik Hizballahu podporovaného [[Írán]]em a Sýrií. Hizballah byl do roku [[1991]] jediná ozbrojená milice v Libanonu, která nebyla podporována a kontrolována Izraelem a do roku 2000 úplně nahradil OOP v jižním Libanonu.
* Libanon odhadl škody způsobené invazí na 7 622 774,000 libanonských liber (což bylo v přepočtu přibližně 2 miliardy dolarů).<ref>{{Citace webu
| url =http://domino.un.org/unispal.nsf/0/0a660a16a0ef988d852568b60053c49a?OpenDocument
| datum přístupu = 2008-04-06
| jazyk = anglicky
| titul = Question of the violation of human rights in the occupied Arab territories, including Palestine
| příjmení = RB OSN}}</ref>
* [[Usáma bin Ládin]] na zveřejněné videonahrávce z roku [[2004]] řekl, že k útoku na mrakodrapy v USA byl inspirován izraelskou invazí do Libanonu když při obléhání Bejrútu byly ničeny výškové budovy.<ref>[http://www.cbsnews.com/stories/2004/10/30/terror/main652425.shtml CBS – Osama Bin Laden Warns America (anglicky)]</ref>
* Stažení IOS zpět do jižního Libanonu v létě roku 1983 vedlo k jedné z nejkrvavějších fází libanonské války, kdy křesťanské milice byly ponechány samotné proti koalici jednotek Drúzú, OOP, syrské armády, libanonských komunistů a syrské Sociálně-národní strany.

== YouTube ==
{| border="4" width="444" align="left"
| {{#widget:YouTube|id=slUZdNddjPE}}
|- align="center"
| '''Israeli war on Lebanon and invasion 1982 (1. část)'''
|}
{| border="4" width="444" align="right"
| {{#widget:YouTube|id=Zu-W3pRWysE}}
|- align="center"
| '''Israeli war on Lebanon and invasion 1982 (2. část)'''
|}
 

=== Související články ===
* [[Druhá libanonská válka]]

=== Literatura ===
* BROŽ, Ivan. Arabsko-izraelské války. Praha : Epocha, 2005. 360 s. ISBN 80-86328-91-0.
* GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9.
* HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha : Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6.
* SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6.

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://special.novinky.cz/izrael/14.html Novinky.cz - Historie - Tažení do Libanonu 82]
* [http://www.vrtulnik.cz/cizina/izrael82-2000.htm Vrtulnik.cz - Libanonská válka 1982 Operace Mír pro Galileu]
* [http://www.amo.cz/cz/vyzkumne_centrum/publikace/index.php?ID=&IDp=34&tema=studie#_Toc26116658 Asociace pro mezinárodní otázky - Historie Hizballahu 1982 - 2002]
* [http://www.liberty05.com/civilwar/civi2.html Liberty 05 - Chronologický popis invaze + foto]
* [http://www.ariel-sharon-life-story.com/14-Ariel-Sharon-Biography-1982-The-Lebanon-War.shtml Životopis Ariela Šarona - Libanonská válka]
* [http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3284684,00.html#n YnetNews - Libanonská válka]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Izraelsko-libanonský konflikt]]
[[Kategorie:Arabsko-izraelský konflikt]]
[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]

První libanonská válka - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu „{| border="1" width="38%" align="right"“ textem „{| border="4" width="444" align="right"“