Quai Anatole-France - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „1880“ textem „1880“

2013-10-23T20:05:43Z

Nahrazení textu „1880“ textem „1880“

← Starší verze		Verze z 23. 10. 2013, 20:05
Řádka 38:		Řádka 38:
	* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance		* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
	* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay		* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
-	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech 1864-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].	+	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech 1864-1880 sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: Nahrazení textu „1864“ textem „1864“

2013-10-23T19:54:34Z

Nahrazení textu „1864“ textem „1864“

← Starší verze		Verze z 23. 10. 2013, 19:54
Řádka 38:		Řádka 38:
	* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance		* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
	* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay		* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
-	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].	+	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech 1864-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: Nahrazení textu „1852“ textem „1852“

2013-10-23T19:40:04Z

Nahrazení textu „1852“ textem „1852“

← Starší verze		Verze z 23. 10. 2013, 19:40
Řádka 38:		Řádka 38:
	* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance		* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
	* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay		* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
-	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].	+	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: Nahrazení textu „1850“ textem „1850“

2013-10-23T19:39:31Z

Nahrazení textu „1850“ textem „1850“

← Starší verze		Verze z 23. 10. 2013, 19:39
Řádka 38:		Řádka 38:
	* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance		* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
	* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay		* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
-	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce [[1850]] získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].	+	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: Nahrazení textu „1840“ textem „1840“

2013-10-23T19:31:34Z

Nahrazení textu „1840“ textem „1840“

← Starší verze		Verze z 23. 10. 2013, 19:31
Řádka 38:		Řádka 38:
	* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance		* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
	* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay		* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
-	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce [[1840]] [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce [[1850]] získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].	+	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce [[1850]] získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].

	== Reference ==		== Reference ==

GVC Sobek: Nahrazení textu „1764“ textem „1764“

2013-10-23T08:47:24Z

Nahrazení textu „1764“ textem „1764“

← Starší verze		Verze z 23. 10. 2013, 08:47
Řádka 38:		Řádka 38:
	* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance		* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
	* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay		* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
-	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce [[1840]] [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota ([[1764]]-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce [[1850]] získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].	+	* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce [[1840]] [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus\|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna\|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba\|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko\|Tunisku]]. V roce [[1850]] získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol\|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko\|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování\|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění\|galerii]].

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: 1 revizi

2013-09-03T09:07:41Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 3. 9. 2013, 09:07

Sysop: Nahrazení textu

2013-01-05T00:43:01Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox ulice
| Název = Quai Anatole-France
| Obrázek = Gare d'Orsay 01-03-06.jpg
| Popis = [[Musée d'Orsay]] na nábřeží
| Starší názvy = Quai de la Grenouillière<br />Quai d'Orsay<br />Quai Bonaparte
| Městská část =
| Obvod = [[7. obvod (Paříž)|7. obvod]]
| Čtvrť = [[Quartier Saint-Thomas-d'Aquin|Saint-Thomas-d'Aquin]], [[Quartier des Invalides|Invalides]]
| Poloha =
| Začíná = Rue du Bac ({{coor dms|48|51|34.5|N|s|2|19|45|E|v|region:FR_scale:2000}})
| Končí = Boulevard Saint-Germain ({{coor dms|48|51|45|N|s|2|19|10|E|v|region:FR_scale:2000}})
| Délka = 585 m
| Šířka = 19,9 m
| Počet adres =
| Vznik =
| PSČ = 75007
| Denominace = 13. září [[1947]]
| Mapa =
| Popis mapy =
| Commons =
}}
'''Quai Anatole-France''' (''nábřeží Anatola France'') je [[nábřeží]] v [[Paříž]]i. Nachází se v [[7. obvod (Paříž)|7. obvodu]].

== Poloha ==
Nábřeží vede po [[rive gauche|levém břehu]] řeky [[Seina|Seiny]] mezi mosty [[pont Royal|Royal]] a [[pont de la Concorde|Concorde]]. Začíná na úrovni ulice ''Rue du Bac'', kde proti proudu navazuje ''[[Quai Voltaire]]'' a končí u ''[[Boulevard Saint-Germain|Boulevardu Saint-Germain]]'', odkud dále pokračuje ''[[Quai d'Orsay]]''.

== Historie ==
Nábřeží bylo v roce 1704 pojmenováno ''Quai de la Grenouillière'' a v roce 1707 přejmenováno na ''Quai d'Orsay''. V letech 1802-[[1915]] se nazývalo ''Quai Bonaparte''.

V roce [[1947]] byla původně východní část ''Quai d'Orsay'' odpojena a pojmenována po francouzském spisovateli [[Anatole France|Anatolu Francovi]], který bydlel v domě č. 15 na ''[[Quai Malaquais]]'' a jeho otec provozoval knihkupectví v domě č. 9 na ''[[Quai Voltaire]]''.

== Významné stavby ==
* Domy č. 1-3-5: komplex budov, které tvoří sídlo finanční instituce [[Caisse des dépôts et consignations]], postavený na místě paláců z počátku 18. století. Tyto budovy byly strženy při stavbě železniční tratě a na konci 19. století nahrazeny současnou zástavbou ve stylu Ludvíka XV.
* Dům č. 7-9: [[Musée d'Orsay]]
* Dům bez č.: [[Hôtel de Salm|Palais de la Légion d'honneur]]
* Dům č. 9bis-11: městský palác z konce 19. století
* Dům č. 15: další sídlo Caisse des dépôts et consignations
* Dům č. 19: zahrada, která je součástí [[Hôtel Beauharnais]], sídlo německého velvyslance
* Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
* Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce [[1840]] [[architekt]] [[Louis Visconti]] v [[Neoklasicismus|novoklasicistním]] stylu pro Jeana Pierrea Collota ([[1764]]-[[1852]]), armádního dodavatele a ředitele [[Pařížská mincovna|Pařížské mincovny]]. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z [[Džerba|Džerby]], ředitel státního obchodu v [[Tunisko|Tunisku]]. V roce [[1850]] získal francouzské občanství a v roce [[1852]] opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do [[Konstantinopol|Konstantinopole]] prodal svůj majetek. V paláci pak v letech [[1864]]-[[1880]] sídlilo [[Španělsko|španělské]] velvyslanectví. V roce [[1923]] dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce [[1932]] dům koupila společnost ''Société Générale Commerciale de l'Est'', která zde sídlila až do roku [[2004]], kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě [[restaurování|restaurovali]] a zřídili zde [[galerie umění|galerii]].

== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [http://www.v2asp.paris.fr/commun/v2asp/v2/nomenclature_voies/Voieactu/0345.nom.htm Nábřeží na stránkách města Paříže (francouzsky)]

{{Pařížská nábřeží}}
{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Nábřeží v Paříži|Anatole-France]]
[[Kategorie:7. obvod (Paříž)]]