Sysop: + NEW

2025-04-28T12:04:35Z

+ NEW

Nová stránka

[[Soubor:RS-422-423 449 pinout.png|thumb|270px|Zapojení konektoru RS-449]]
Specifikace '''RS-449''', známá také jako '''EIA-449''' nebo '''TIA-449''', definuje funkční a mechanické vlastnosti rozhraní mezi [[Koncové zařízení přenosu dat|koncovým zařízením přenosu dat (KZD, anglicky ''DTE'')]], typicky počítačem, a [[Zařízení ukončující datový okruh|datovým komunikačním zařízením (UZD, anglicky ''DCE'')]], typicky [[modem]]em nebo [[Terminal server|terminálovým serverem]]. Úplný název normy je ''EIA-449 General Purpose 37-Position and 9-Position Interface for Data Terminal Equipment and Data Circuit-Terminating Equipment Employing Serial Binary Data Interchange'' (Univerzální rozhraní s 37 a 9 vodiči mezi UZD a KZD pro výměnu dat v sériovém tvaru).

Norma byl součást snahy nahradit [[RS-232|RS-232C]] rozhraním s mnohem vyšší rychlostí přenosu a s možností používat delší kabely při zachování konektorů [[D-Sub|DB-25]]. Původně šlo o dvě blízce příbuzné normy, [[RS-422]] a [[RS-423]]. Se zvyšováním počtu požadovaných funkcí začal růst počet potřebných vodičů až přesáhl možnosti konektoru DB-25, a norma RS-449 proto definovala nový konektor.

Úplně rozhraní RS-449 vyžadovalo při použití protokolu [[RS-422]] současné použití dvou konektorů, velkého [[D-Sub|DC-37]] a malého [[D-Sub|DE-9]]. Výsledná kabelová změť byla zavržena jako beznadějná ještě před dokončením specifikace. Nakonec byl tento směr opuštěn ve prospěch normy [[RS-530]], která používala jediný konektor DB-25.

== Pozadí ==
Koncem 70. let 20. století začala EIA vyvíjet dva nové standardy pro sériový přenos dat, které měly nahradit RS-232. Použití RS-232 přinášelo několik problémů, které omezovaly výkonnost a použitelnost rozhraní. Jedním z problémů bylo poměrně velké napětí používané pro signalizaci, +5 a -5V pro značku a mezeru. Pro napájení byl obvykle požadován zdroj o napětí +12 [[volt|V]], což komplikovalo implementaci obvody [[TTL (logika)|TTL]], které používají napěťové úrovně +5 V a 0 V, případně obvody [[CMOS]] používající i nižší napětí. Nesymetrické obvody umožňovaly použití pouze poměrně krátkých kabelů, které byly normou omezeny na 50 stop (15 metrů), i když v praxi se při nižších rychlostech používaly i delší kabely. <ref>Witten 1983, s. 150.</ref><ref>Potřeba napájet obvody rozhraní RS-232 napětím 12 V vedla ke složitosti napájecích zdrojů ve starších počítačích.<br />Například u osmibitových počítačů Atari byla rozšiřující zařízení umístěna na externím portu, takže napájecí zdroj musel do počítače přivádět jak 5, tak 12 V a 12 V bylo přivedeno i na konektor SIO.</ref>

Důvodem použití poměrně velkého napětí byly zemní potenciály. RS-232 definovalo jak ochranou tak signálovou zem, ale nedefinovalo, jak mají být realizovány. Často se stávalo, že ochranná zem zůstala nezapojena, a signálová zem byla spojena se zemí na obou koncích. V důsledku toho, pokud byl na obou koncích kabelu určitý rozdíl zemního potenciálu, napětí na signálním zemnícím vodiči mohlo být nenulové a k zajištění spolehlivého přenosu signálu bylo nutné velké signálové napětí. <ref>Witten 1983, s. 150.</ref>

Pro vyřešení tohoto problému nové normy [[RS-422]] a [[RS-423]] používaly dobře definované uzemnění, které vždy vycházelo z referenčního potenciálu odesilatele, a signál byl pouze 400 mV nad nebo pod touto hodnotou. RS-422 používalo symetrické vedení, kdy se pro každý signál používaly dva vodiče a rozhodovalo napětí mezi nimi. Na začátku vývoje normy bylo rozhodnuto oddělit mechanické aspekty normy od elektrických, přičemž první z nich se stal náplní specifikace RS-449. <ref>Witten 1983, s. 152.</ref>

Hlavní rozdíl mezi RS-422 a RS-423 spočíval v tom, že RS-422 měl pro každý signál zpětné vedení, zatímco RS-423 měl jedinou společnou signálovou zem. Proto mělo RS-422 dvojnásobný počet signálových vodičů. Spolu s dalšími změnami začal počet vedení narůstat, až do stádia, kdy dokonce pro RS-423 nestačil konektor DB25. To vedlo k použití většího konektoru DC-37, ale ani ten neměl pro RS-422 dostatečný počet špiček, což se „vyřešilo“ přidáním dalších zemních vodičů do zvláštního konektoru DE-9. To mělo za následek „strašlivý počet vodičů“ a závěr z roku 1983, že „úspěch... zůstává v nedohlednu.“ <ref>Witten 1983, s. 152.</ref>

Rozhraní se příliš nepoužívalo, i když se s ním bylo možné setkat v některých zařízeních pro síťovou komunikaci. EIA-449-1 byl zrušen v lednu 1986 a nahrazen novější verzí [[EIA-530|EIA/TIA-530-A]], finální verze EIA-449-1 byla stažena v září 2002.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.tiaonline.org/standards/catalog/search.cfm
| url archivu = https://web.archive.org/web/20080216172033/http://www.tiaonline.org/standards/catalog/search.cfm
| nedostupné = ano
| datum archivace = 2008-02-16
| titul = TIA Standards Documents
| datum přístupu = 2008-01-19
| ref = harv
}}</ref> Nejrozšířenější použití RS-422/423 bylo v prvních počítačích [[Macintosh|Apple Macintosh]], které používaly jednoduchý 9pinový konektor DIN a pro vzájemnou komunikaci používaly pouze tři vodiče.

== Literatura ==
* Electronic Industries Association, ''EIA Standard 449'' listopad 1977, přetištěno v Telebyte Technology „Data Communication Library“ Greenlawn NY, 1985, bez ISBN
* {{Citace periodika
| periodikum = Byte
| ročník = 8
| číslo = 2
| datum = únor 1983
| rok = 1983
| titul = Welcome to the Standards Jungle
| jméno = Ian
| příjmení = Witten
| url = https://archive.org/stream/byte-magazine-1983-02/1983_02_BYTE_08-02_Standards#page/n147
| strany = 146–178
| ref = harv
}}

== Související články ==
* [[Electronic Industries Alliance]]
* [[RS-485]]
* [[USB]]
* [[Apple Desktop Bus]]

== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [https://pinoutguide.com/SerialPorts/eia449_pinout.shtml RS-449 interface pinout and signals]
* [https://web.archive.org/web/20111106042758/http://www.tiaonline.org/standards/ Archive.org – EIA/TIA Standards]

{{Internetové protokoly2}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Sběrnice]]

RS-449 - Historie editací

Sysop: + NEW