Religionistika - Historie editací

Sysop: ++

2024-05-18T12:08:22Z

Sysop: 1 revizi

2013-08-27T07:54:45Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 27. 8. 2013, 07:54

Sysop: Nahrazení textu

2012-04-15T14:28:54Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Religious syms.png|thumb|Symboly představují (zleva doprava): <br /> 1. řada: [[křesťanství]], [[judaismus]], [[hinduismus]] <br /> 2. řada: [[islám]], [[buddhismus]], [[šintoismus]] <br /> 3. řada: [[sikhismus]], [[bahá'í]], [[džinismus]] ]]
'''Religionistika''' (z [[latina|latinského]] slova ''religio'') je [[věda]], která se zabývá studiem [[náboženství]]. Jejím předmětem není rozhodování o pravdivosti jednotlivých náboženství, nýbrž popis a klasifikace jednotlivých náboženských skutečností i celých náboženských systémů. Zkoumá však i samu sebe, své meze a metodologické možnosti.
Jedním z problémů religionistiky jako vědy zůstává [[Náboženství#Definice náboženství|definice náboženství]] a s ní spojený problém definice samotné religionistiky. Věda sama používá různých metod v závislosti na škole, která se jí věnuje; odtud pramení i jisté rozdíly mezi těmito přístupy v religionistice. K základním religionistickým postupům při zkoumání náboženství patří [[historická religionistika|historická]] a [[srovnávací religionistika|srovnávací (komparativní) religionistika]]. Religionistika také hojně využívá hledisek jiných věd, ze kterých jsou dnes již relativně samostatné disciplíny jako [[filozofie náboženství|filozofie]] či [[sociologie náboženství]] (pak se jedná o tzv. ''[[Religionistika#Kontextuální religionistika|kontextuální religionistiku]]'').
Formování religionistiky jako vědy souviselo s dobou [[osvícenství]], a to zvláště v [[Anglie|Anglii]], [[Nizozemsko|Nizozemsku]], [[Německo|Německu]] a [[Skandinávie|Skandinávii]]. Vznik religionistiky jako samostatného oboru studia spadá do druhé poloviny 19. století a za jejího zakladatele se považuje [[Friedrich Max Müller]]. Nejdříve se začala vyčleňovat na [[Teologická fakulta|teologických fakultách]], avšak brzy dokázala prosadit svou nezávislost na [[teologie|teologii]] a dnes se vyučuje zejména na [[filozofická fakulta|filozofických fakultách]].
== Dějiny religionistiky ==
Objektivizující pohled na náboženství je možný až na určitém stupni sociálního a kulturního vývoje. Jestliže je společnost schopna reflektovat cizí a zejména své náboženství, je pak také schopna rozlišovat mezi náboženským a profánním světem.<ref name="Horyna dejiny 10.">{{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | příjmení2 = Pavlincová | jméno2 = Helena | rok = 2001 | titul = Dějiny religionistiky: antologie | vydavatel = Olomouc | místo = Olomouc | strany = 10 | poznámka = dále jen Horyna a Pavlincová (2001)}}</ref> V evropských dějinách se to výrazněji poprvé podařilo v [[Řecko|řecké]] a [[Řím|římské antice]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Komorovský | jméno = Ján | rok = 1994 | titul = Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné disciplíny | vydavatel = Univerzita Komenského | místo = Bratislava | strany = 31-32 | poznámka = dále jen Komorovský (1994)}}</ref> Z historie jsou sice známé i dřívější možné mezináboženské kontakty, ale jsou spíše vedlejším produktem obchodu, politických cest či vojenských tažení.<ref name="Horyna dejiny 10."/> Starověké Řecko a Řím se považuje za kolébku náboženských výzkumů zejména proto, že zde vznikaly první teorie o vzniku a původu náboženství, objevily se první filozofické úvahy o podstatě náboženství apod.<ref name="Horyna dejiny 11">Horyna a Pavlincová (2001), str. 11.</ref>
=== Starověké Řecko a Řím ===
Zvláštním rysem reflexe náboženství v [[Řecko|antickém Řecku]] byla kritika náboženství.<ref name="Horyna dejiny 11"/> První velké kritiky náboženství směřovaly ke kritice náboženského [[Antropomorfismus|antropomorfismu]], jejich představitelem je [[Xenofanés|Xenofanés z Kolofóntu]] se svým známým přirovnáním o zvířatech, lidech a bozích.<ref>Komorovský (1994), str. 31.</ref>
[[filosofie|Filozof]] [[Prodikos z Keu]] vytvořil první známou [[racionalismus|racionalistickou]] teorii vzniku náboženství. Podle ní v dávné minulosti lidé uctívali věci, které nejvíce napomáhaly životu ([[slunce]], [[oheň]], [[řeka]] či [[les]]), z čehož se postupně vyvinulo náboženství. Řecká kritika pokračovala v díle např. [[Sisyfos|Sisyfa]] a [[Kritiás|Kritia]]. Vrcholným představitelem [[antika|antického]] zkoumání vlastního náboženství byl [[Hérodotos|Hérodotos z Halikarnásu]], známý také jako „otec dějin náboženství“.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 13.</ref> Hérodotos mnoho cestoval a jeho poznatky z cest jsou vůbec prvním pokusem o zaznamenání [[dějiny náboženství|dějin náboženství]].<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 14.</ref>
[[Soubor:Ramon Llull.jpg|thumb|left|upright=0.8|[[Raimundus Lullus]] (1232-1315), jeden z prvních Evropanů, který se pokusil o navázání mezináboženského kontaktu]]
V [[Helénismus|helénistickém]] období byli [[Řekové]] přímo konfrontováni s odlišnými náboženskými systémy, a to především následkem vojenských tažení [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]]. Z této doby se zachovaly spisy [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] i [[Caesar]]a, které popisují různá náboženství odlišná od náboženství řeckého.
=== Středověk ===
[[křesťanství|Křesťanský]] středověk se mimokřesťanskými náboženskými systémy příliš nezabýval a soustředil se na vlastní křesťanskou tradici. Informace o jiných náboženstvích se dochovaly zejména v zápiscích z cest křesťanských [[Misionář|misionářů]]. Jedním z prvních Evropanů, kteří se pokusili navázat významnější mezináboženský kontakt byl [[Raimundus Lullus]], jenž se snažil mladé misionáře vyučovat orientálním jazykům a mezináboženské diplomacii. Církev však jeho snaze o navázání dialogu nepřála. Lullus ovlivnil ať už přímo nebo nepřímo mnoho následovníků, např. [[Mikuláš Kusánský|Mikuláše Kusánského]], [[Giordano Bruno|Giordana Bruna]] a další.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 15.</ref>
=== Osvícenství a romantismus ===
V [[osvícenství]] se zájem o náboženství opět soustředil na kritiku náboženství, především [[křesťanství]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Heller | jméno = Jan | příjmení2 = Mrázek | jméno2 =Milan | rok = 2004 | titul = Nástin religionistiky | vydavatel = Kalich | místo = Praha | strany = 51 | poznámka = Mrázek a Heller (2004)}}</ref> V 17. století se objevil [[deismus]], tehdy populární zejména v Anglii. Deismus se stal výchozím bodem pro kritiky náboženství, jako [[Voltaire]] či [[Jean-Jacques Rousseau|J. J. Rousseau]]. Tehdy také vznikaly první pokusy o [[Sekularizace v náboženství|sekularizaci]] a racionalistickou kritiku dějin náboženství.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 18n.</ref> Když v polovině 18. století [[Charles de Brosses]] vytvořil koncept [[náboženský fetišismus|fetišismu]], začalo se více diskutovat o možnostech [[Evolucionismus|evoluce]] či degenerace náboženství.
Důležitou roli sehrála německá osvícenská kritika náboženství, zejména [[Cristian Wolff]], [[Johann Salomo Semler]], [[Gotthold Ephraim Lessing]] a [[Hermann Samuel Reimarus]].<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 23.</ref> Významný přínos<ref>Viz např. Horyna a Pavlincová (2001), str. 25n.</ref> v dějinách náboženské kritiky měl [[David Hume]] se svými pracemi {{Cizojazyčně|en|''The Natural History of Religion''}} (''Přirozené dějiny náboženství'') z roku 1757 a {{Cizojazyčně|en|''Dialogues Concerning Natural Religion''}} (''Rozmluvy o náboženství přirozeném''), vydané v roce 1776. Byl to právě David Hume spolu s [[Immanuel Kant|Immanuelem Kantem]] a [[Gottfried Wilhelm Leibniz|G. W. Leibnizem]], kdo položili základy teorie tzv. ''přirozeného náboženství'', které mělo existovat na počátku dějin a které se až díky postupnému úpadku přetvořilo do nynějších náboženských systémů.<ref>Mrázek a Heller (2004), str. 52.</ref>
S [[romantismus|romantismem]] přišel do Evropy zájem o východní náboženské tradice, započal výzkum [[mytologie|mytologií]] mimoevropských národů a mysterijních [[kult]]ů. Klíčový význam měl [[Johann Gottfried Herder]], díky němuž vznikl tzv. göttingenský kroužek, který se zasadil o to, že se křesťanská teologie začala zajímat i o nekřesťanské náboženské systémy.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 30.</ref>
Na počátku 19. století vznikly dvě hlavní orientace náboženského bádání. Směr kolem [[Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher|F. D. E. Schleiermachera]] a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegela]] se snažil o pochopení náboženství na metafyzicko-teologickém základu.<ref name="Waardenburg 25">{{Citace monografie | příjmení = Waardenburg | jméno = Jacques | rok = 1997 | titul = Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | strany = 25 | poznámka = dále jen Waardenburg (1997)}}</ref> Proti nim stáli [[Ludwig Feuerbach]] a [[Karl Marx]], kteří se snažili o uchopení náboženství jako [[antropologie|antropologické]] či [[ekonomika|ekonomické]] skutečnosti.<ref name="Waardenburg 25"/>
=== Religionistika jako vědní obor ===
Religionistika mohla vzniknout až když se dostatečně rozvinuly jiné obory, které jí poskytly potřebný materiál.<ref>Komorovský (1994), str. 45.</ref> Za zakladatele religionistiky jako akademické disciplíny jsou považováni [[Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye]], [[Cornelis Petrus Tiele]] a především [[Friedrich Max Müller]].
[[Soubor:Max_Muller.jpg|thumb|right|upright=0.8|[[Friedrich Max Müller|Max Müller]] (1823-1900), který stál u zrodu religionistiky jako samostatného vědního oboru]]
Roku 1867 publikoval Max Müller první díl své čtyřdílné práce {{Cizojazyčně|en|''Chips from a German Workshop''}} (''Střípky z německé dílny''). Müller v něm volá po založení samostatného oboru, který by se zabýval studiem náboženství (v plurálu). Poprvé se zde také objevuje termín {{Cizojazyčně|en|''science of religion''}}, tedy „věda o náboženství“ – religionistika.
Müller vyjádřil své názory ve čtyřech přednáškách, které přednesl v [[Londýn]]ě roku 1870. O tři roky později byly vydány knižně pod názvem {{Cizojazyčně|en|''Introduction to the Science of Religion''}} (''Úvod do religionistiky''). Tento rok anebo rok vydání ''Střípků z německé dílny'' se často uvádí jako datum vzniku religionistiky. Nejen díky velkému ohlasu, jaký jeho přednášky vzbudily, pak Müller dál usiloval o založení nového vědního oboru. Když roku 1878 vypsal přednášky o počátcích náboženství, musel je opakovat dvakrát, protože kapacita posluchárny nestačila. Završením cesty k nové akademické disciplíně byly tzv. [[Giffordovy přednášky]] ve [[Skotsko|Skotsku]]. [[Adam Gifford|Lord Gifford]] ve své [[závěť|závěti]] určil částku 80 000 liber na podporu přednášek o dějinách náboženství s podmínkou, že budou konány přísně vědeckým, nestranným způsobem. To umožnilo finančně zajistit i příjezd badatelů do Skotska a přednášky se opět setkaly s velkým ohlasem. Roku 1896 tak vystoupil i Cornelis Petrus Tiele, který přispěl k formování religionistiky svým dílem o komparativních dějinách starověkých náboženství i tím, že napomohl k rozvinutí koncepce dějin náboženství.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 9-40.</ref>
=== Institucionalizace ===
První katedry dějin náboženství vznikly roku 1873 v [[Ženeva|Ženevě]] a [[Boston]]u. V roce 1877 se v [[Nizozemsko|Nizozemsku]] otevíraly katedry na všech teologických fakultách, celkem čtyři. Na univerzitě v [[Leiden]]u se do čela postavil C. P. Tiele a na univerzitě v [[Amsterdam]]u byl od roku 1878 vedoucím P. D. Chantepie de la Saussaye. V roce 1879 byla ve [[Francie|Francii]] zřízena první profesura, kterou obdržel [[Albert Réville|A. Réville]]. Dále byly otevírány katedry religionistiky v [[Belgie|Belgii]] (1884), [[Švédsko|Švédsku]] ([[1901]]), [[Anglie|Velké Británii]] ([[1904]]), [[Německo|Německu]] ([[1910]]), [[Dánsko|Dánsku]] ([[1914]]), [[Norsko|Norsku]] ([[1915]]) a [[Itálie|Itálii]] ([[1924]]). V současné době je religionistika zastoupena ve většině zemí Evropy i mimo ni – silnou pozici si vybudovala např. na [[Hebrejská univerzita|Hebrejské univerzitě]] v [[Jeruzalém]]ě a na univerzitě v [[Tokio|Tokiu]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | rok = 1994 | titul = Úvod do religionistiky | vydavatel = OIKÚMENÉ | místo = Praha | strany = 124 | poznámka = dále jen Horyna (1994)}}</ref>
Již od počátku [[20. století]] probíhala kongresová setkání religionistů, avšak oficiální výbor byl ustaven až roku [[1950]] v Amsterdamu. Dostal název {{Cizojazyčně|en|''International Association for the Study of the History of Religion''}} (''Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství'') (IASHR), do jeho čela se postavil holandský religionista [[Gerardus van der Leeuw]]. Ještě téhož roku však zemřel a funkce se ujal [[Raffaele Pettazzoni]].<ref>Horyna (1994), s. 126.</ref> Roku [[1970]] se asociace přejmenovala na {{Cizojazyčně|en|''International Association for the History of Religion''}} (''[[The International Association for the History of Religions|Mezinárodní asociace pro dějiny náboženství]]'') se zkratkou IAHR. Existuje i ''Evropská asociace pro studium náboženství,'' {{Cizojazyčně|en|''European Association for the Study of Religions''}} (EASR).
== Současnost ==
V posledních desetiletích se religionistické bádání rozrůstá do téměř nepřehledné šíře.<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Horyna| jméno = Břetislav| titul = Kulturní věda - další dilema religionistiky | časopis = Religio | ročník = 15 | rok = 2007 | číslo = 1 | strany = 4 }}</ref> Většina religionistů se specializuje na určité velmi úzké téma, málo je prací syntetického charakteru. Významným moderním syntetikem byl [[Mircea Eliade]], jehož rozsáhlá práce je dodnes hojně diskutována, dále vynikl například [[Francie|francouzský]] badatel [[Georges Dumézil]].<ref>Mrázek a Heller (2004), str. 89-90.</ref>
V současné době religionistiku reprezentují badatelé jako např. [[Jacques D. J. Waardenburg]], [[William E. Paden]] a [[Jonathan Z. Smith]].
Religionistika dnes již do jisté míry rezignovala na vytvoření obecně platné definice náboženství. To problematizovalo definici, že religionistika je věda o náboženství. Přesnější je definovat ji jako vědu o člověku a produktech jeho myšlení, mezi něž patří i to, co nazýváme náboženstvím.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 73-76.</ref>
== Metodologie ==
V religionistice se užívá množství různorodých metod zkoumání. Sem patří filozofické přístupy, [[sociologie|sociologické]] a historické metody, [[Indukce (logika)|indukce]], pozorování a mnoho dalších. Dílčí podobory navíc využívají své speciální metody, např. [[psychologie náboženství]] fakta z osobních dotazníků, [[sociometrie]], atd.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Demjančuková | jméno = Dagmar | rok = 2003 | titul = Teorie a dějiny náboženství | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Dobrá Voda | strany = 9 | poznámka = dále jen Demjančuková (2003)}}</ref>
Východiska pro systematizaci religionistiky je možné rozdělit do tří skupin:<ref>Horyna (1994), str. 55.</ref>
# '''historická religionistika''',
# '''srovnávací religionistika''',
# '''kontextuální religionistika'''.
Zvláštní místo patří [[fenomenologie náboženství|fenomenologii]] a [[hermeneutika náboženství|hermeneutice náboženství]]. Své místo si vydobyla i [[kognitivní religionistika]].
=== Historická religionistika ===
{{viz též|Dějiny náboženství}}
Historická religionistika zachycuje projevy náboženství v čase a prostoru. Shromažďuje informace o jednotlivých formách náboženství minulosti, a snaží se z dějinného hlediska uchopit utvářející se formy náboženství.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Dříza | jméno = Jan | příjmení2 = Ľubica | jméno2 = Predanocyová |rok = 2002 | titul = Religionistika (vybrané kapitoly) | vydavatel = Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Filozofická fakulta | místo = Nitra | strany = 12-13}}</ref> Vznik historické religionistiky se datuje do 19. století a byl poznamenán tehdejší atmosférou. Všeobecný zájem o dějiny se promítl i do zájmu o dějiny mimokřesťanských náboženství. Významným momentem byla změna anglického názvu {{Cizojazyčně|en|''History of Religion''}} na {{Cizojazyčně|en|''History of Religions''}}. Zájem badatelů se brzy obrátil ke studiu pramenných textů jednotlivých náboženství ve snaze podpořit tehdy populární hypotézy o vzniku náboženství.<ref>Waardenburg (1997), str. 40.</ref> Snaha o historické uchopení náboženství se odráží v díle mnoha religionistů, např. [[Rudolf Otto|Rudolfa Otta]], [[Mircea Eliade]]ho a [[Jacques D. J. Waardenburg]]a.
=== Srovnávací religionistika ===
{{viz též|Srovnávací religionistika}}
[[Soubor:CPTiele.png|thumb|left|upright=0.8|[[Cornelis Petrus Tiele]] (1830-1902), jeden ze zakladatelů oboru religionistika]]
Srovnávací neboli komparativní religionistika různé náboženské jevy porovnává. Proces srovnávání však nekončí nalezením rozdílů a podobností; jakmile jsou detailně prozkoumány jednotlivé náboženské skutečnosti, umožňují sestavení obecných vzorců, které lze zpětně aplikovat na jiné, podobné náboženské jevy, jež by bez těchto vzorců mohly být nesrozumitelné.<ref>Paden (2002), str. 89.</ref> Srovnávací studium náboženství tak můžeme vystopovat až k samotnému zakladateli religionistiky Maxu Müllerovi a v oboru snad neexistují badatelé, kteří by se srovnávací perspektivě vyhnuli.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Antalík | jméno = Dalibor | rok = 2005 | titul = Jak srovnávat nesrovnatelné: Strategie mezináboženské komparace | vydavatel = OIKOYMENH | místo = Praha | strany = 44-46}}</ref> Proto je také obtížné určit hlavní představitele srovnávací religionistiky. Patřili by mezi ně jistě již zmiňovaný Friedrich Max Müller, dále [[Cornelis Petrus Tiele]], [[Georges Dumézil]], [[Raffaele Pettazzoni]], [[Mircea Eliade]] či [[James Frazer]].
=== Kontextuální religionistika ===
Kontextuální religionistika zkoumá náboženství v určitém [[kontext]]u. Obraz, který člověk získá při zkoumání náboženství, totiž vždy závisí na tom, z jaké perspektivy na něj pohlíží.<ref>Paden (2002), str. 125-127.</ref>
=== Přehled základních kontextuálních disciplin ===
==== Filozofie náboženství ====
{{viz též|Filozofie náboženství}}
Filozofie náboženství se zabývá vztahem náboženství a filozofického myšlení.<ref>Komorovský (1994), str. 98.</ref> Určitý typ filozofie náboženství vznikl už v antice,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schaeffler | jméno = Richard | rok = 2003 | titul = Filozofie náboženství | vydavatel = Academia | místo = Praha | strany = 23}}</ref> avšak tehdejší filozofické snahy o uchopení náboženství se soustředily výhradně na [[Západní kultura|západní]] náboženské tradice.<ref>Paden (2002), str. 82.</ref> Totéž platilo i pro středověk a až do doby osvícenství, tedy do doby vzniku „moderní“ filozofie náboženství.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | příjmení2 = Pavlincová | jméno2 = Helena | rok = 1999 | titul = Filosofie náboženství: Pokus o typologii | vydavatel = Masarykova univerzita| místo = Brno| strany = 11}}</ref> Toto omezení na výhradně západní zkoumání náboženství bylo způsobeno zejména tím, že západní filozofii chyběla základna pro srovnávací studium.<ref>Paden (2002), str. 96.</ref> Filozofie náboženství pomáhá k řešení religionistických otázek jak analýzou pojmů a zdrojů náboženského poznání, tak i sobě vlastní metodologií. Pro ranou religionistiku znamenala filozofie náboženství mocný impulz.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Komorovský | jméno = Ján a kol |rok = 1997 | titul = Religionistika a náboženská výchova | vydavatel = F. R. and G. spol. s r.o. | místo = Bratislava | strany = 110-111 | poznámka = dále jen Komorovský (1997)}}</ref> Novodobí představitelé filozofie náboženství jsou například [[Rudolf Otto]], [[Friedrich Heiler]] či [[Břetislav Horyna]].
==== Sociologie náboženství ====
{{viz též|Sociologie náboženství}}
[[Soubor:Max Weber 1894.jpg|thumb|upright=0.9|Max Weber (1864-1920), jeden ze zakladatelů [[sociologie náboženství]]]]
Sociologie náboženství zkoumá sociální determinovanost (předurčenost) náboženství, důvod jeho vzniku a působení, jeho prvky a strukturu. Dále se zabývá místem, funkcí a rolí náboženství v sociálních systémech včetně zpětného vlivu sociálních systémů na náboženství.<ref>Demjančuková (2003), str. 8.</ref> Za vlastní zakladatele sociologie náboženství se považují [[Émile Durkheim]] a Max Weber. Její dějiny lze rozdělit do tří období:<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bronk | jméno = Andrzej | rok = 2003 | titul = Podstawy nauk o religii | vydavatel = Towarzystwo naukowe | místo = Lublin | strany = 213 | poznámka = dále jen Bronk (2003)}}</ref>
# předklasické období ([[August Comte]], [[Karl Marx|Karel Marx]], [[Herbert Spencer]]),
# klasické období ([[Émile Durkheim]], Max Weber, [[Bronislaw Malinowski]]),
# současné období ([[Joachim Wach]], [[Niklas Luhmann]], [[J. Milton Yinger]]).
==== Psychologie náboženství ====
{{viz též|Psychologie náboženství}}
[[Psychologie]] náboženství vznikla na začátku [[20. století]], kdy [[Spojené státy americké|američtí]] badatelé [[Edwin Diller Starbuck]] a [[James H. Leuba|James Henry Leuba]] prováděli dotazníkový průzkum o [[konverze (náboženství)|konverzích]].<ref>Waardenburg (1997), str. 82.</ref> V roce [[1902]] vydal [[William James]] knihu ''[[Druhy náboženské zkušenosti]]'' ({{Cizojazyčně|en|''The varieties of religious experience''}}). George Wobbermin ji přeložil do němčiny a stal se zakladatelem psychologie náboženství v německy mluvících zemích.<ref>Waardenburg (1997), str. 83.</ref> Značný přínos měla [[psychoanalýza]] a [[hlubinná psychologie]] a jejich představitelé Sigmund Freud a [[Carl Gustav Jung]]. Freud vnímal náboženství jako iluzi, kterou si člověk vytváří sám, aby se cítil v bezpečí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Skalický | jméno = Karel| rok = 2003| titul = Po stopách neznámého Boha | vydavatel = Trinitas | místo = Svitavy | strany = 66}}</ref> Naproti tomu měl Jung k náboženství afirmativní (pozitivní) poměr,<ref>Horyna (1994), str. 83.</ref> a spatřoval v něm studnici [[archetyp]]ů, ze které může lékař čerpat užitečné paralely.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Zbíral
| jméno = David
| url=http://www.david-zbiral.cz/Psychinterpr.htm#_ftn46
| titul = Slabost a síla jungovského výkladu náboženství
| vydavatel = David Zbíral
| datum přístupu=2007-11-26}}</ref> Z psychologie náboženství metodologicky vycházeli badatelé jako [[Rudolf Otto]], [[Gerardus van der Leeuw]] či [[Friedrich Heiler]].<ref>Waardenburg (1997), str. 81.</ref>
==== Antropologie náboženství ====
{{viz též|Antropologie náboženství}}
Antropologie náboženství vznikla přibližně ve stejné době, kdy vznikly religionistika i [[antropologie]] jako samostatné obory. Její rozvoj podpořil zejména evolucionismus navazující na [[Charles Darwin|Charlese Darwina]]. Antropologie náboženství staví především na etnologických a antropologických výzkumech ve snaze objasnit takové jevy jako [[šamanismus]], [[animismus]], [[Magie (esoterismus)|magie]], [[kult předků]] apod.<ref>Komorovský (1997), str. 287.</ref> Zakladatelem antropologie náboženství byl [[Edward Burnett Tylor]]. V německé oblasti patřili k nejvýznamnějším představitelům [[Leo Frobenius]] a [[Wilhelm Schmidt]]. Antropologie náboženství se vyvinula do dvou hlavních směrů. Prvním je [[Strukturální funkcionalismus|strukturálně funkcionalistický]], reprezentovaný mimo jiné [[Bronislaw Malinowski|Bronislawem Malinowskim]] a [[Edward Evan Evans-Pritchard|Edwardem Evans-Pritchardem]], představitelem sociální antropologie. Druhý směr staví na strukturální antropologii a je spojován s [[Claude Lévi-Strauss]]em.<ref>Waardenburg (1997), str. 79-80.</ref> Do antropologie náboženství výrazně zasáhl i [[James Frazer]] svým dílem ''[[Zlatá ratolest]]'' ({{Cizojazyčně|en|''The Golden Bough''}}). Novější generaci antropologů náboženství představují např. [[Mary Douglas]] či [[Clifford Geertz]], představitel symbolického směru.
==== Geografie náboženství ====
{{viz též|Geografie náboženství}}
Geografie náboženství zkoumá spojitosti mezi zeměpisným prostředím a náboženstvím, vliv zemského povrchu, podnebí, půdy apod. na jednotlivé náboženské procesy a jevy.<ref>Komorovský (1997), str. 118.</ref> Počátek geografie náboženství spadá do 16. století. Tehdy se začala rozvíjet zejména církevní geografie (mapování expanze křesťanství) a biblická geografie (pokusy o lokalizaci biblických míst). Vývoj geografie náboženství se dále rozvíjel v podobném duchu až do 60. let 20. století. Tehdy nastal průlom, kdy se americký badatel D. E. Sopher a německý etnograf M. Büttner začali dovolávat většího a širšího využití geografie náboženství. Büttner vypracoval tzv. bochumský model, který se zabývá právě vzájemným působením náboženství a geografického prostředí. V současné době se geografie náboženství pěstuje hlavně v [[Polsko|Polsku]], [[Německo|Německu]] a [[Spojené státy americké|USA]]. K nejvýznamnějším představitelům v Německu patří Manfred Büttner, v Polsku Antoni Jackowski a ve Spojených státech D. E. Sopher.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Matlovič | jméno = René |rok = 2001 | titul = Geografia religií | vydavatel = Prešovská univerzita | místo = Prešov |strany = 12-21}}</ref>
=== Fenomenologie náboženství ===
{{viz též|Fenomenologie náboženství}}
Na rozdíl od historické religionistiky se fenomenologie náboženství zabývá vzájemným vztahem a uspořádáním náboženských jevů.<ref>Komorovský (1997), str 108-109.</ref> Jako první užil výraz fenomenologie náboženství [[Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye]] v roce 1887; v té době se však neujal ani název, ani metoda.<ref>Horyna (1994), str. 95-96.</ref> Uznání se oboru dostalo až když takřka o čtyřicet let později vydal [[Gerardus van der Leeuw]] své dílo ''Úvod do fenomenologie náboženství''. Van der Leeuw je tak považován za zakladatele oboru.<ref>Mrázek a Heller (2004), str. 58.</ref> Podnětem pro jeho vznik byl obrovský nárůst etnografických, archeologických a [[filologie|filologických]] výzkumů, a tedy i shromážděného materiálu, se kterým bylo třeba systematicky pracovat a uspořádat jej. Fenomenologie se k tomu jevila jako dobrý nástroj.<ref>Horyna (1994), str. 95-98.</ref>
[[Soubor:Edward Burnett Tylor.jpg|thumb|right|[[Edward Burnett Tylor]] (1832-1917), zakladatel [[antropologie náboženství]]]]
K nejvýznamnějším představitelům patří mimo van der Leeuwa i [[Friedrich Heiler]], [[Joachim Wach]] či [[Mircea Eliade]].<ref>Horyna (1994), str. 95n.</ref>
=== Hermeneutická religionistika ===
{{viz též|Hermeneutika náboženství}}
Hermeneutická religionistika neboli hermeneutika náboženství si klade za cíl vyložit smysl a význam náboženství, a to jak v dílčích aspektech, tak v globálním měřítku. Při jejím vzniku hráli důležitou roli filozofové [[Wilhelm Dilthey]] a Martin Heidegger, kteří se zasloužili o vznik klasické [[hermeneutika|hermeneutiky]]. Za klasické představitele hermeneutiky náboženství lze označit [[Joachim Wach|Joachima Wacha]] a [[Mircea Eliade]]ho.<ref>Waardenburg (1997), str. 108-112.</ref> Hlavním představitelem současné hermeneutiky náboženství je [[Jacques D. J. Waardenburg|Jacques Waardenburg]], zastánce tzv. ''aplikované hermeneutiky''.
== Religionistika v Česku a na Slovensku ==
=== Československá religionistika ===
Formování religionistiky v [[Československo|Československu]] spadá do doby po [[První světová válka|první světové válce]]. Ústřední postavou badatelského úsilí se stal [[Otakar Pertold]], který roku [[1920]] napsal ''Základy všeobecné vědy náboženské''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url=http://www.religionistika.cz/pertold.htm
| titul=Prof. Otakar Pertold
| vydavatel=Univerzita Pardubice - Katedra religionistiky a filosofie
| rok copyrightu=2003
| datum přístupu=2007-11-26}}</ref> Z dalších prací té doby byla významná ''Filosofie náboženství'' ([[1921]]) Josefa Tvrdého či stejnojmenná publikace Emiliána Soukupa ([[1935]]). Tvrdý zastával názor, že by se náboženství mělo studovat „zvnějšku“, naopak Soukup tvrdil, že náboženství je záležitostí těch, kteří ho prožívají. V této době se rozvíjel specializovaný výzkum konkrétních náboženství, na kterých se podíleli i českoslovenští výzkumníci, např. zakladatel československé [[egyptologie]] [[František Lexa]], [[asyrologie|asyrolog]] [[Václav Hazuka]] či [[Bedřich Hrozný]], který je znám rozluštěním [[Chetitština|chetitštiny]]. Největší zastoupení měla československá religionistika na poli [[indologie]], již reprezentovali [[Vincenc Lesný]], [[Leopold Procházka]] či sám Otakar Pertold.<ref name="HorynaPavlincova60n">Horyna a Pavlincová (2001), str. 60n.</ref>
S příchodem roku [[1948]] a nastávajícího [[komunismus|komunistického režimu]] nastalo pronásledování a útlak. [[Záviš Kalandra]], autor publikací o [[pohanství|pohanských]] [[kult]]ech a staroslovanském náboženství, byl popraven po [[Proces se skupinou Milady Horákové|zinscenovaném procesu]]. Religionistika byla nucena ustoupit do pozadí na bezmála 40 let. Oficiálně zanikla, avšak neoficiálně našla útočiště na teologických fakultách, které pokračovaly v religionistickém výzkumu, avšak v omezené míře. Specializované výzkumy náboženství však pokračovaly. Významná byla opět egyptologie, zastoupena v [[Zbyněk Žába|Zbyňku Žábovi]] a [[Miroslav Verner|Miroslavu Vernerovi]], či indologie, reprezentovaná osobností [[Dušan Zbavitel|Dušana Zbavitele]].<ref name="HorynaPavlincova60n"/>
Československá religionistika přežívala i v emigraci, ale vzhledem k dobovému pozadí není považována za československou. K emigrantům patřili např. indolog [[Karel Werner]], orientalista [[Jaroslav Krejčí]] či egyptolog [[Jaroslav Černý (egyptolog)|Jaroslav Černý]].<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 68-69.</ref>
=== Česká religionistika ===
[[Soubor:Department for the Study of Religions, Brno, Czech republic.JPG|thumb|right|upright=0.8|Budova J [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filozofické fakulty Masarykovy univerzity]] v [[Brno|Brně]], sídlo [[Česká společnost pro religionistiku|České společnosti pro religionistiku]]]]
Po roce [[1989]] u nás religionistika opět ožila. V roce [[1990]] byla založena ''Společnost pro studium náboženství'', později přejmenovaná na ''Českou společnost pro studium náboženství'' (ČSSN) (dnes nese název [[Česká společnost pro religionistiku]]). Do jejího čela se postavil [[Jan Heller]]. Ještě v roce [[1990]] byla uspořádána v [[Liblice|Liblicích]] 1. konference, která měla za úkol zhodnotit současný stav a možnosti religionistiky v Československu. Téhož roku byla ''Česká společnost pro studium náboženství'' přijata za člena ''International Association for the History of Religions'' (IAHR). Od roku [[1993]] ČSSN vydává dvakrát ročně časopis [[Religio: Revue pro religionistiku]]. Když roku [[1993]] Jan Heller odstoupil z vedoucí funkce ČSSN, nahradil ho [[Břetislav Horyna]]. Mezi 7.–11. zářím roku 2008 se v Brně konala vůbec první konference ''Evropské asociace pro studium náboženství'' v České republice.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul =
| url = http://www.phil.muni.cz/relig/easr2008/
| datum přístupu = 2008-8-17
| vydavatel = EASR
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Jako první byl obor religionistika otevřen roku [[1992]] na [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filosofické fakultě Masarykovy univerzity]] v [[Brno|Brně]], kde v současné době sídlí i Česká společnost pro religionistiku.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Ústav religionistiky FF MU
| url = http://www.phil.muni.cz/relig/
| datum přístupu = 2010-10-16
| vydavatel =
}}</ref> Dále jsou pracoviště v [[Praha|Praze]] na [[Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy]] a [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] nebo v [[Pardubice|Pardubicích]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Pardubice|Filozofické fakultě Pardubické Univerzity]]. Jako předmět se religionistika vyučuje například v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]], [[Hradec Králové|Hradci Králové]], [[Olomouc]]i, [[Ostrava|Ostravě]] či [[Ústí nad Labem]].
=== Slovenská religionistika ===
Religionistika na Slovensku byla jako první vyučována na Filozofické fakultě [[Univerzita Komenského v Bratislavě|Bratislavské univerzity]] v akademickém roce 1990/1991 jako předmět společného základu. O dva roky později byla otevřena jako samostatný obor. V roce 1993 byla ustanovena „Slovenská společnost pro studium náboženství při SAV“ ({{Cizojazyčně|sk|''Slovenská spoločnosť pre štúdium náboženstiev pri SAV''}}). V letech 1995/1996 vznikla na FF UK v Bratislavě samostatná katedra srovnávací religionistiky ({{Cizojazyčně|sk|''Katedra porovnávacej religionistiky''}}). V současnosti je slovenská religionistika zastoupena badateli jako [[Ján Komorovský]], [[Milan Kováč]] či [[Attila Kovács]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = História pracoviska
| url = http://www.fphil.uniba.sk/index.php?id=637
| datum přístupu = 2010-10-16
| vydavatel = Katedra porovnávacej religionistiky
| jazyk = slovensky
}}</ref>
== Vztah k teologii ==
[[Teologie]] se obecně chápe jako nauka (řeč) o [[Bůh|Bohu]].<ref>Horyna (1994), str. 114.</ref> Z toho plyne, že vlastním předmětem teologie je [[Bůh]]. Předmětem religionistiky je náboženství ve všech možných podobách a projevech. Pokud teologie vychází z existence Boha, pak religionistika usiluje o vědecké zkoumání náboženství a jejich vzájemné porovnávání bez ohledu na to, které náboženství je pravdivé a které ne. Rozhodovat o „pravdivosti“ či „nepravdivosti“ náboženství nepatří do kompetence religionistiky. Ta se snaží přistupovat k náboženství bez předsudků. Religionista je především odborník na náboženské věci a [[teolog]] především náboženský specialista.<ref>Horyna (1994), str. 116.</ref>
[[Soubor:Paul Anton de Lagarde.png|thumb|left|upright=0.8|[[Paul de Lagarde]] (1827-1891), jeden z hlavních představitelů německé tzv. náboženskohistorické školy]]
Vztah religionistiky a teologie se diskutuje od konce 19. století. [[Franz Overbeck]] a [[Paul de Lagarde]], představitelé tzv. náboženskohistorické školy ({{Cizojazyčně|de|''religionsgeschichtliche Schule''}}), tehdy vystoupili s tvrzením, že [[křesťanství|křesťanská]] teologie nemůže být vědou, protože nikdy nedostojí požadavku na bezpředsudkovost. Požadovali zrušení teologických fakult, na jejichž místo měly nastoupit religionistické katedry či dokonce fakulty a argumentovali závislostí teologických fakult na [[církev|církvi]] a z toho plynoucí předpojatostí. Jejich postoj byl ovlivněn dobovým [[Filosofie|filozofickým]] [[Pozitivismus|pozitivizmem]], [[Protestantství|protestantskou]] teologií a procesem [[Sekularizace v náboženství|sekularizace]].<ref name="Horyna 118">Horyna (1994), str. 118n.</ref>
Jiný významný představitel náboženskohistorické školy [[Ernst Troeltsch]] přišel s myšlenkou, že křesťanství sice je nejlepší náboženství, ale nepřekračuje své hranice.<ref>Mrázek a Heller (2004), str. 75.</ref> Snažil se založit teologii na širší a obecnější základně, totiž na obecné teorii náboženství v jejich dějinném vývoji,<ref name="Horyna 118"/> a slučoval tak prvky teologie i religionistiky. Není proto divu, že dvojakost zaměření Troeltschovy školy vzbudila kritiku z teologické i religionistické strany.<ref>Horyna (1994), str. 119.</ref> Názory historickonáboženské školy dopomohly k novým diskuzím mezi religionisty a teology, které byly prospěšné oběma stranám a trvaly až do konce 20. let [[20. století]].
Zlom nastal v okamžiku, kdy se objevil [[Karl Barth]]. Podle jeho koncepce jsou všechna náboženství lidským výtvorem, jen křesťanství je Božím Zjevením, tudíž nemůže být jako náboženství zkoumáno. Religionistika se nemá vyjadřovat k předmětu teologie, kterým je Zjevení, a na druhé straně snahy o konstituování teologie na religionistických základech vzbuzují jen „odpor a hněv“. Po odeznění barthovského vlivu se začaly objevovat nové teologické postoje, vesměs nakloněné mezináboženskému dialogu. Rozhodující pro změnu teologických postojů byl [[II. vatikánský koncil]].<ref>Horyna (1994), str. 120-121.</ref>
V soudobé religionistice platí, že religionistika a teologie nejsou partnery ani nepřáteli, ale dvěma samostatnými obory, které disponují navzájem nezaměnitelnými racionalitami.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 56.</ref>
== Název ==
=== Religio ===
Význam slova ''religio'' je široký a již v pozdní antice byl sporný.<ref>{{Citace monografie | příjmení = König | jméno = Franz | rok = 1994 | titul = Lexikon náboženství | vydavatel = Victoria publishing | místo = Praha | strany = 371}}</ref> Podle [[Břetislav Horyna|Břetislava Horyny]]<ref>Horyna (1994), str. 21.</ref> tento pojem „zahrnuje péči o kultické záležitosti, plnění náboženských příkazů, náboženskou svědomitost, starostlivost, strach, úzkost až pověrečnou úzkost, ale také víru a zbožnost jako postoj člověka k božskému.“
[[Etymologie]] slova ''religio'' také není jasná. [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve své knize {{Cizojazyčně|la|''De natura deorum''}} ''religio'' odvozoval od slova {{Cizojazyčně|la|''relegere''}} (sebrat, znovu sebrat, brát na něco ohled). [[Lactantius]] vyšel ze slova {{Cizojazyčně|la|''religare''}} (svazovat, znovu svazovat, spojit), čímž měl na mysli vztah člověka k bohu.<ref>Komorovský (1994), str 5-6.</ref>
=== Religionistika ===
Ve světě panují odlišné názory na tp, jak by se měl vůbec obor, který zkoumá náboženství, jmenovat. V německé terminologii je to {{Cizojazyčně|de|''Religionswissenschaft''}} a ve francouzské {{Cizojazyčně|fr|''Sciences de la religion''}}. V českém prostředí se nejdříve mluvilo o ''srovnávací vědě náboženské'', než se ujal název ''religionistika''.
Problém je u anglického názvu oboru. Běžně se užívají názvy {{Cizojazyčně|en|''science(s) of religion(s)''}}, {{Cizojazyčně|en|''comparative (study of) religion(s)''}}, {{Cizojazyčně|en|''history (study) of religion''}} či {{Cizojazyčně|en|''religious studies''}}.<ref>Bronk (2003), str. 30.</ref> Někteří autoři přitom zdůrazňují, že „náboženství“ (angl. religions) je myšleno v množném čísle, což v českém překladu nelze uplatnit.<ref name="Werner 8">{{Citace časopisu | příjmení = Werner | jméno = Karel | titul = K metodologii studia náboženství se zvláštním ohledem na roli filozofie náboženství a na postavení teologie | časopis = Religio | ročník = 1 | rok = 1993 | číslo = 1 | strany = 8 }}</ref> Max Müller použil názvu {{Cizojazyčně|en|''science of religion''}}. Je pravděpodobné, že tak chtěl zdůraznit vědeckost nového oboru; jeho název se však nikdy neujal.<ref name="Werner 8"/> Existují rozdíly amerického a britského chápání jednotlivých pojmů v názvu a různých postojů, jaké jsou k religionistice zaujímány.<ref name="Werner 8"/>
== Reference ==
<references />
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Bronk | jméno = Andrzej | rok = 2003 | titul = Podstawy nauk o religii | vydavatel = Towarzystwo naukowe | místo = Lublin | isbn = 83-7306-132-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Demjančuková | jméno = Dagmar | rok = 2003 | titul = Teorie a dějiny náboženství | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Dobrá Voda | isbn = 80-8647-343-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Heller | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Heller |příjmení2 = Mrázek | jméno2 =Milan | odkaz na autora2 = Milan Mrázek |rok = 2004 | titul = Nástin religionistiky | vydavatel = Kalich | místo = Praha | isbn = 83-7306-132-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | odkaz na autora = Břetislav Horyna | rok = 1994 | titul = Úvod do religionistiky | vydavatel = OIKÚMENÉ | místo = Praha | isbn = 80-85241-64-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | odkaz na autora = Břetislav Horyna | příjmení2 = Pavlincová | jméno2 = Helena | odkaz na autora2 = Helena Pavlincová |rok = 2001 | titul = Dějiny religionistiky: antologie | vydavatel = Olomouc | místo = Olomouc | isbn = 80-7182-123-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Komorovský | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Komorovský |rok = 1994 | titul = Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné disciplíny | vydavatel = Univerzita Komenského | místo = Bratislava | isbn = 80-223-1535-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Paden | jméno = William E | odkaz na autora = William E. Paden |rok = 2002 | titul = Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | isbn = 80-210-2977-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Skalický | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Skalický | rok = 1999 | titul = Po stopách neznámého Boha | vydavatel = Trinitas | místo = Svitavy | isbn = 80-86036-19-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Waardenburg | jméno = Jacques | odkaz na autora = Jacques D. J. Waardenburg | rok = 1997 | titul = Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | isbn = 80-902197-1-3}}
* BUBÍK, TOMÁŠ: ''České bádání o náboženství ve 20. století'', Červený Kostelec, 2010, ISBN 978–80–87378–09–0.
== Externí odkazy ==

=== Religionistické organizace ===
* (anglicky) [http://www.iahr.dk/ IAHR - International Association for the History of Religions]
* (anglicky) [http://www.easr.de/ EASR - European Association for the Study of Religions]
* (anglicky) [http://www.aarweb.org/ AAR - American Academy of Religion]
* (anglicky) [http://www.cssr.org/ CSSR - The Council of Societies for the Study of Religion]
* (anglicky) [http://www.naasr.com/ NAASR - North American Association for the Study of Religion ]
* (anglicky) [http://www.sssrweb.org/ SSSR - Society for the Scientific Study of Religion]
* [http://www.casr.cz/ Česká společnost pro religionistiku]
* Sekce sociologie náboženství Masarykovy české sociologické společnosti
* Česká společnost pro kognitivní studium kultury
=== Akademická pracoviště ===
* [http://www.phil.muni.cz/relig/index.htm Ústav religionistiky FF MU]
* [http://ufar.ff.cuni.cz/ Ústav filosofie a religionistiky FF UK]
* [http://religionistika.upce.cz/ Katedra religionistiky Univerzity Pardubice]
* [http://www.etf.cuni.cz/kat-rel/ Katedra religionistiky Evangelické teologické fakulty UK]
* [http://www.htf.cuni.cz/katedra/katedra-religionistiky/ Katedra religionistiky Husitské teologické fakulty UK]
=== Religionistická periodika ===
* [http://www.phil.muni.cz/relig/religio.php Religio: Revue pro religionistiku, odborný časopis vydávaný Českou společností pro religionistiku]
* [http://www.sacra.cz/ Sacra, studentský religionistický odborný časopis vydávaný studenty ÚR FF MU]
* [http://religionistika.upce.cz/Pantheon.htm Pantheon, religionistický odborný časopis vydávaný Univerzitou Pradubice]
* [http://www.dingir.cz/ Popularizační časopis Dingir]
=== On-line religionistické práce ===
* (anglicky) [http://www.as.ua.edu/rel/studyingreligion.html Studying Religion: An Introduction]
*[http://www.david-zbiral.cz/religionistika.htm David Zbíral: religionistika]
=== Jiné ===
* [http://www.religionistika.cz/ Webový rozcestník Religionistika.cz]
* [http://rpc.czweb.org/ Religionistické poradenské centrum]
* [http://www.cerme.cz Centrum pro religionistiku a multikulturní edukaci]
* [http://www.sekty.cz/www/index.php Antikultovní hnutí Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů]

{{nejlepší článek}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Religionistika| ]]
[[Kategorie:Humanitní a společenské vědy]]

← Starší verze		Verze z 18. 5. 2024, 12:08
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[Soubor:Religious syms.png\|thumb\|Symboly představují (zleva doprava): <br /> 1. řada: [[křesťanství]], [[judaismus]], [[hinduismus]] <br /> 2. řada: [[islám]], [[buddhismus]], [[šintoismus]] <br /> 3. řada: [[sikhismus]], [[bahá'í]], [[džinismus]] ]]	+	[[Soubor:Religious syms.png\|thumb\|230px\|Symboly představují (zleva doprava): <br />1. řada: [[křesťanství]], [[judaismus]], [[hinduismus]] <br />2. řada: [[islám]], [[buddhismus]], [[šintoismus]] <br />3. řada: [[sikhismus]], [[bahá'í]], [[džinismus]] ]]
	'''Religionistika''' (z [[latina\|latinského]] slova ''religio'') je [[věda]], která se zabývá studiem [[náboženství]]. Jejím předmětem není rozhodování o pravdivosti jednotlivých náboženství, nýbrž popis a klasifikace jednotlivých náboženských skutečností i celých náboženských systémů. Zkoumá však i samu sebe, své meze a metodologické možnosti.		'''Religionistika''' (z [[latina\|latinského]] slova ''religio'') je [[věda]], která se zabývá studiem [[náboženství]]. Jejím předmětem není rozhodování o pravdivosti jednotlivých náboženství, nýbrž popis a klasifikace jednotlivých náboženských skutečností i celých náboženských systémů. Zkoumá však i samu sebe, své meze a metodologické možnosti.
	Jedním z problémů religionistiky jako vědy zůstává [[Náboženství#Definice náboženství\|definice náboženství]] a s ní spojený problém definice samotné religionistiky. Věda sama používá různých metod v závislosti na škole, která se jí věnuje; odtud pramení i jisté rozdíly mezi těmito přístupy v religionistice. K základním religionistickým postupům při zkoumání náboženství patří [[historická religionistika\|historická]] a [[srovnávací religionistika\|srovnávací (komparativní) religionistika]]. Religionistika také hojně využívá hledisek jiných věd, ze kterých jsou dnes již relativně samostatné disciplíny jako [[filozofie náboženství\|filozofie]] či [[sociologie náboženství]] (pak se jedná o tzv. ''[[Religionistika#Kontextuální religionistika\|kontextuální religionistiku]]'').		Jedním z problémů religionistiky jako vědy zůstává [[Náboženství#Definice náboženství\|definice náboženství]] a s ní spojený problém definice samotné religionistiky. Věda sama používá různých metod v závislosti na škole, která se jí věnuje; odtud pramení i jisté rozdíly mezi těmito přístupy v religionistice. K základním religionistickým postupům při zkoumání náboženství patří [[historická religionistika\|historická]] a [[srovnávací religionistika\|srovnávací (komparativní) religionistika]]. Religionistika také hojně využívá hledisek jiných věd, ze kterých jsou dnes již relativně samostatné disciplíny jako [[filozofie náboženství\|filozofie]] či [[sociologie náboženství]] (pak se jedná o tzv. ''[[Religionistika#Kontextuální religionistika\|kontextuální religionistiku]]'').
Řádka 8:		Řádka 8:
	Zvláštním rysem reflexe náboženství v [[Řecko\|antickém Řecku]] byla kritika náboženství.<ref name="Horyna dejiny 11"/> První velké kritiky náboženství směřovaly ke kritice náboženského [[Antropomorfismus\|antropomorfismu]], jejich představitelem je [[Xenofanés\|Xenofanés z Kolofóntu]] se svým známým přirovnáním o zvířatech, lidech a bozích.<ref>Komorovský (1994), str. 31.</ref>		Zvláštním rysem reflexe náboženství v [[Řecko\|antickém Řecku]] byla kritika náboženství.<ref name="Horyna dejiny 11"/> První velké kritiky náboženství směřovaly ke kritice náboženského [[Antropomorfismus\|antropomorfismu]], jejich představitelem je [[Xenofanés\|Xenofanés z Kolofóntu]] se svým známým přirovnáním o zvířatech, lidech a bozích.<ref>Komorovský (1994), str. 31.</ref>
	[[filosofie\|Filozof]] [[Prodikos z Keu]] vytvořil první známou [[racionalismus\|racionalistickou]] teorii vzniku náboženství. Podle ní v dávné minulosti lidé uctívali věci, které nejvíce napomáhaly životu ([[slunce]], [[oheň]], [[řeka]] či [[les]]), z čehož se postupně vyvinulo náboženství. Řecká kritika pokračovala v díle např. [[Sisyfos\|Sisyfa]] a [[Kritiás\|Kritia]]. Vrcholným představitelem [[antika\|antického]] zkoumání vlastního náboženství byl [[Hérodotos\|Hérodotos z Halikarnásu]], známý také jako „otec dějin náboženství“.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 13.</ref> Hérodotos mnoho cestoval a jeho poznatky z cest jsou vůbec prvním pokusem o zaznamenání [[dějiny náboženství\|dějin náboženství]].<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 14.</ref>		[[filosofie\|Filozof]] [[Prodikos z Keu]] vytvořil první známou [[racionalismus\|racionalistickou]] teorii vzniku náboženství. Podle ní v dávné minulosti lidé uctívali věci, které nejvíce napomáhaly životu ([[slunce]], [[oheň]], [[řeka]] či [[les]]), z čehož se postupně vyvinulo náboženství. Řecká kritika pokračovala v díle např. [[Sisyfos\|Sisyfa]] a [[Kritiás\|Kritia]]. Vrcholným představitelem [[antika\|antického]] zkoumání vlastního náboženství byl [[Hérodotos\|Hérodotos z Halikarnásu]], známý také jako „otec dějin náboženství“.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 13.</ref> Hérodotos mnoho cestoval a jeho poznatky z cest jsou vůbec prvním pokusem o zaznamenání [[dějiny náboženství\|dějin náboženství]].<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 14.</ref>
-	[[Soubor:Ramon Llull.jpg\|thumb\|left\|~~upright=0.8\|[[~~Raimundus Lullus]] (1232-1315), jeden z prvních Evropanů, který se pokusil o navázání mezináboženského kontaktu]]	+	[[Soubor:Ramon Llull.jpg\|thumb\|200px\|left\|Raimundus Lullus (1232-1315), jeden z prvních Evropanů, který se pokusil o navázání mezináboženského kontaktu]]
-	V ~~[[Helénismus\|~~helénistickém]] období byli [[Řekové]] přímo konfrontováni s odlišnými náboženskými systémy, a to především následkem vojenských tažení ~~[[Alexandr Veliký\|~~Alexandra Velikého]]. Z této doby se zachovaly spisy ~~[[Marcus Tullius Cicero\|~~Cicerona]] i ~~[[Caesar]]a~~, které popisují různá náboženství odlišná od náboženství řeckého.	+	V helénistickém období byli [[Řekové]] přímo konfrontováni s odlišnými náboženskými systémy, a to především následkem vojenských tažení Alexandra Velikého. Z této doby se zachovaly spisy Marcuse Tulliuse Cicerona i Caesara, které popisují různá náboženství odlišná od náboženství řeckého.
	=== Středověk ===		=== Středověk ===
-	[[~~křesťanství~~\|Křesťanský]] středověk se mimokřesťanskými náboženskými systémy příliš nezabýval a soustředil se na vlastní křesťanskou tradici. Informace o jiných náboženstvích se dochovaly zejména v zápiscích z cest křesťanských [[Misionář\|misionářů]]. Jedním z prvních Evropanů, kteří se pokusili navázat významnější mezináboženský kontakt byl [[Raimundus Lullus]], jenž se snažil mladé misionáře vyučovat orientálním jazykům a mezináboženské diplomacii. Církev však jeho snaze o navázání dialogu nepřála. Lullus ovlivnil ať už přímo nebo nepřímo mnoho následovníků, např. [[Mikuláš Kusánský\|Mikuláše Kusánského]], [[Giordano Bruno\|Giordana Bruna]] a další.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 15.</ref>	+	[[Křesťanství\|Křesťanský]] středověk se mimokřesťanskými náboženskými systémy příliš nezabýval a soustředil se na vlastní křesťanskou tradici. Informace o jiných náboženstvích se dochovaly zejména v zápiscích z cest křesťanských [[Misionář\|misionářů]]. Jedním z prvních Evropanů, kteří se pokusili navázat významnější mezináboženský kontakt byl [[Raimundus Lullus]], jenž se snažil mladé misionáře vyučovat orientálním jazykům a mezináboženské diplomacii. Církev však jeho snaze o navázání dialogu nepřála. Lullus ovlivnil ať už přímo nebo nepřímo mnoho následovníků, např. [[Mikuláš Kusánský\|Mikuláše Kusánského]], [[Giordano Bruno\|Giordana Bruna]] a další.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 15.</ref>
	=== Osvícenství a romantismus ===		=== Osvícenství a romantismus ===
	V [[osvícenství]] se zájem o náboženství opět soustředil na kritiku náboženství, především [[křesťanství]].<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Heller \| jméno = Jan \| příjmení2 = Mrázek \| jméno2 =Milan \| rok = 2004 \| titul = Nástin religionistiky \| vydavatel = Kalich \| místo = Praha \| strany = 51 \| poznámka = Mrázek a Heller (2004)}}</ref> V 17. století se objevil [[deismus]], tehdy populární zejména v Anglii. Deismus se stal výchozím bodem pro kritiky náboženství, jako [[Voltaire]] či [[Jean-Jacques Rousseau\|J. J. Rousseau]]. Tehdy také vznikaly první pokusy o [[Sekularizace v náboženství\|sekularizaci]] a racionalistickou kritiku dějin náboženství.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 18n.</ref> Když v polovině 18. století [[Charles de Brosses]] vytvořil koncept [[náboženský fetišismus\|fetišismu]], začalo se více diskutovat o možnostech [[Evolucionismus\|evoluce]] či degenerace náboženství.		V [[osvícenství]] se zájem o náboženství opět soustředil na kritiku náboženství, především [[křesťanství]].<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Heller \| jméno = Jan \| příjmení2 = Mrázek \| jméno2 =Milan \| rok = 2004 \| titul = Nástin religionistiky \| vydavatel = Kalich \| místo = Praha \| strany = 51 \| poznámka = Mrázek a Heller (2004)}}</ref> V 17. století se objevil [[deismus]], tehdy populární zejména v Anglii. Deismus se stal výchozím bodem pro kritiky náboženství, jako [[Voltaire]] či [[Jean-Jacques Rousseau\|J. J. Rousseau]]. Tehdy také vznikaly první pokusy o [[Sekularizace v náboženství\|sekularizaci]] a racionalistickou kritiku dějin náboženství.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 18n.</ref> Když v polovině 18. století [[Charles de Brosses]] vytvořil koncept [[náboženský fetišismus\|fetišismu]], začalo se více diskutovat o možnostech [[Evolucionismus\|evoluce]] či degenerace náboženství.
Řádka 19:		Řádka 19:
	=== Religionistika jako vědní obor ===		=== Religionistika jako vědní obor ===
	Religionistika mohla vzniknout až když se dostatečně rozvinuly jiné obory, které jí poskytly potřebný materiál.<ref>Komorovský (1994), str. 45.</ref> Za zakladatele religionistiky jako akademické disciplíny jsou považováni [[Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye]], [[Cornelis Petrus Tiele]] a především [[Friedrich Max Müller]].		Religionistika mohla vzniknout až když se dostatečně rozvinuly jiné obory, které jí poskytly potřebný materiál.<ref>Komorovský (1994), str. 45.</ref> Za zakladatele religionistiky jako akademické disciplíny jsou považováni [[Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye]], [[Cornelis Petrus Tiele]] a především [[Friedrich Max Müller]].
-	[[Soubor:Max_Muller.jpg\|thumb\|~~right\|upright=0.8~~\|[[Friedrich Max Müller\|Max Müller]] (1823-1900), který stál u zrodu religionistiky jako samostatného vědního oboru]]	+	[[Soubor:Max_Muller.jpg\|thumb\|230px\|[[Friedrich Max Müller\|Max Müller]] (1823-1900), který stál u zrodu religionistiky jako samostatného vědního oboru]]
	Roku 1867 publikoval Max Müller první díl své čtyřdílné práce {{Cizojazyčně\|en\|''Chips from a German Workshop''}} (''Střípky z německé dílny''). Müller v něm volá po založení samostatného oboru, který by se zabýval studiem náboženství (v plurálu). Poprvé se zde také objevuje termín {{Cizojazyčně\|en\|''science of religion''}}, tedy „věda o náboženství“ – religionistika.		Roku 1867 publikoval Max Müller první díl své čtyřdílné práce {{Cizojazyčně\|en\|''Chips from a German Workshop''}} (''Střípky z německé dílny''). Müller v něm volá po založení samostatného oboru, který by se zabýval studiem náboženství (v plurálu). Poprvé se zde také objevuje termín {{Cizojazyčně\|en\|''science of religion''}}, tedy „věda o náboženství“ – religionistika.
	Müller vyjádřil své názory ve čtyřech přednáškách, které přednesl v [[Londýn]]ě roku 1870. O tři roky později byly vydány knižně pod názvem {{Cizojazyčně\|en\|''Introduction to the Science of Religion''}} (''Úvod do religionistiky''). Tento rok anebo rok vydání ''Střípků z německé dílny'' se často uvádí jako datum vzniku religionistiky. Nejen díky velkému ohlasu, jaký jeho přednášky vzbudily, pak Müller dál usiloval o založení nového vědního oboru. Když roku 1878 vypsal přednášky o počátcích náboženství, musel je opakovat dvakrát, protože kapacita posluchárny nestačila. Završením cesty k nové akademické disciplíně byly tzv. [[Giffordovy přednášky]] ve [[Skotsko\|Skotsku]]. [[Adam Gifford\|Lord Gifford]] ve své [[závěť\|závěti]] určil částku 80 000 liber na podporu přednášek o dějinách náboženství s podmínkou, že budou konány přísně vědeckým, nestranným způsobem. To umožnilo finančně zajistit i příjezd badatelů do Skotska a přednášky se opět setkaly s velkým ohlasem. Roku 1896 tak vystoupil i Cornelis Petrus Tiele, který přispěl k formování religionistiky svým dílem o komparativních dějinách starověkých náboženství i tím, že napomohl k rozvinutí koncepce dějin náboženství.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 9-40.</ref>		Müller vyjádřil své názory ve čtyřech přednáškách, které přednesl v [[Londýn]]ě roku 1870. O tři roky později byly vydány knižně pod názvem {{Cizojazyčně\|en\|''Introduction to the Science of Religion''}} (''Úvod do religionistiky''). Tento rok anebo rok vydání ''Střípků z německé dílny'' se často uvádí jako datum vzniku religionistiky. Nejen díky velkému ohlasu, jaký jeho přednášky vzbudily, pak Müller dál usiloval o založení nového vědního oboru. Když roku 1878 vypsal přednášky o počátcích náboženství, musel je opakovat dvakrát, protože kapacita posluchárny nestačila. Završením cesty k nové akademické disciplíně byly tzv. [[Giffordovy přednášky]] ve [[Skotsko\|Skotsku]]. [[Adam Gifford\|Lord Gifford]] ve své [[závěť\|závěti]] určil částku 80 000 liber na podporu přednášek o dějinách náboženství s podmínkou, že budou konány přísně vědeckým, nestranným způsobem. To umožnilo finančně zajistit i příjezd badatelů do Skotska a přednášky se opět setkaly s velkým ohlasem. Roku 1896 tak vystoupil i Cornelis Petrus Tiele, který přispěl k formování religionistiky svým dílem o komparativních dějinách starověkých náboženství i tím, že napomohl k rozvinutí koncepce dějin náboženství.<ref>Horyna a Pavlincová (2001), str. 9-40.</ref>
Řádka 41:		Řádka 41:
	=== Srovnávací religionistika ===		=== Srovnávací religionistika ===
	{{viz též\|Srovnávací religionistika}}		{{viz též\|Srovnávací religionistika}}
-	[[Soubor:~~CPTiele~~.~~png~~\|thumb\|left\|~~upright=0.8~~\|[[Cornelis Petrus Tiele]] (1830-1902), jeden ze zakladatelů oboru religionistika]]	+	[[Soubor:Print, newspaper-periodical (BM 1913,1025.18).jpg\|thumb\|left\|200px\|Cornelis Petrus Tiele (1830-1902), jeden ze zakladatelů oboru religionistika]]
	Srovnávací neboli komparativní religionistika různé náboženské jevy porovnává. Proces srovnávání však nekončí nalezením rozdílů a podobností; jakmile jsou detailně prozkoumány jednotlivé náboženské skutečnosti, umožňují sestavení obecných vzorců, které lze zpětně aplikovat na jiné, podobné náboženské jevy, jež by bez těchto vzorců mohly být nesrozumitelné.<ref>Paden (2002), str. 89.</ref> Srovnávací studium náboženství tak můžeme vystopovat až k samotnému zakladateli religionistiky Maxu Müllerovi a v oboru snad neexistují badatelé, kteří by se srovnávací perspektivě vyhnuli.<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Antalík \| jméno = Dalibor \| rok = 2005 \| titul = Jak srovnávat nesrovnatelné: Strategie mezináboženské komparace \| vydavatel = OIKOYMENH \| místo = Praha \| strany = 44-46}}</ref> Proto je také obtížné určit hlavní představitele srovnávací religionistiky. Patřili by mezi ně jistě již zmiňovaný Friedrich Max Müller, dále [[Cornelis Petrus Tiele]], [[Georges Dumézil]], [[Raffaele Pettazzoni]], [[Mircea Eliade]] či [[James Frazer]].		Srovnávací neboli komparativní religionistika různé náboženské jevy porovnává. Proces srovnávání však nekončí nalezením rozdílů a podobností; jakmile jsou detailně prozkoumány jednotlivé náboženské skutečnosti, umožňují sestavení obecných vzorců, které lze zpětně aplikovat na jiné, podobné náboženské jevy, jež by bez těchto vzorců mohly být nesrozumitelné.<ref>Paden (2002), str. 89.</ref> Srovnávací studium náboženství tak můžeme vystopovat až k samotnému zakladateli religionistiky Maxu Müllerovi a v oboru snad neexistují badatelé, kteří by se srovnávací perspektivě vyhnuli.<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Antalík \| jméno = Dalibor \| rok = 2005 \| titul = Jak srovnávat nesrovnatelné: Strategie mezináboženské komparace \| vydavatel = OIKOYMENH \| místo = Praha \| strany = 44-46}}</ref> Proto je také obtížné určit hlavní představitele srovnávací religionistiky. Patřili by mezi ně jistě již zmiňovaný Friedrich Max Müller, dále [[Cornelis Petrus Tiele]], [[Georges Dumézil]], [[Raffaele Pettazzoni]], [[Mircea Eliade]] či [[James Frazer]].
	=== Kontextuální religionistika ===		=== Kontextuální religionistika ===