Sysop: 1 revizi

2013-08-25T06:56:18Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 25. 8. 2013, 06:56

Sysop: + Vylepšení

2011-05-23T16:35:19Z

+ Vylepšení

Nová stránka

{{Infobox sídla světa
| jméno =Rhodos
| orig.jméno = Ρόδος
| foto = File:Rodos4953.jpg
| popisek.foto =Přístav s Palácem velmistrů
| vlajka =
| znak =
| souřadnice =36°26′0″ s. š., 28°13′0″ v. d.
| nad.výš =0 m n m. - 25
| stát =Řecko
| pojem.vyšší.celek =provincie
| název.vyšší.celek = [[Jižní Egeis]]
| admin.děl =
| mapa = Soubor:Rhodes map.png
| rozloha =19,5
| obyvatelé =53 709
| rok =[[2001]]
| hustota =2757
| etnické.složení =
| nábož.složení =
| starosta = Hatzis Hatziefthimiou
| web =www.rhodes.gr
| telefon =2241
| PSČ =851 00
}}
[[Soubor:Rhodes Old Town Fortifications 7.JPG|thumb|Opevnění starého města]]
'''Rhodos''' (řecky: '''Ρόδος ''', italsky: '''Rodi''') je hlavní město stejnojmenného řeckého [[Rhodos|ostrova]]. Ve městě, které se nachází v severovýchodní části ostrova, žije asi 55 tisíc obyvatel.

Historické jádro města, jemuž vévodí Palác velmistrů, který zbudovali [[Maltézský řád|Johanité]], patří k nejlépe zachovaným středověkým městům v [[Evropa|Evropě]], a je proto od roku [[1988]] zapsáno na seznam [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]].

Město Rhodos patří k oblíbeným [[Turistika|turistickým]] cílům, není tedy divu, že se jeho historická část a přilehlé oblasti tomuto trendu přizpůsobily, neboť zdejší obyvatelé žijí v podstatě pouze z turistického ruchu.

==Historie==
Ostrov Rhodos leží na přirozené křižovatce mezi [[Evropa|Evropou]], [[Blízký východ|Blízkým východem]] a [[Afrika|Afrikou]], což dalo městu i ostrovu v průběhu historie značnou [[Kultura|kulturní]], [[Architektura|architektonickou]] a [[Jazyk (lingvistika)|jazykovou]] různorodost. Ostrov je osídlen již od 4. tisíciletí př. n. l. (mladší doba kamenná).

===Klasické období ===
Město Rhodos bylo založeno v roce 408 př. n. l., kdy se k jeho založení spojily tři [[Městský stát|městské státy]] Lindos, Kamiros a Ialyssos, aby posílily své postavení vůči [[Athény|Athénám]].<ref>Bötig, Klaus. ''Rhodos''. 3. vyd. Praha: Jan Vašut, 2008. 128 s. ISBN 978-80-7236-637-8</ref> a po tři století pak díky námořnímu [[obchod]]u, zkušeným stavitelům [[Loď|lodí]] a prozíravým městským vládcům zažívalo až do římské nadvlády svůj ''Zlatý věk''. V letech 304 př. n. l.–292 př. n. l. vztyčil ve zdejším přístavu lindský [[sochař]] Chares proslulý [[Rhódský kolos]], jeden ze [[Sedm divů světa|Sedmi divů starověkého světa]]. Práce na 32 m vysoké soše boha Slunce [[Hélios|Hélia]] mu trvaly celých 12 let a spotřeboval přitom 9 t [[Stříbro|stříbra]].<ref>Dubin, Marc. ''Řecké ostrovy''. 1. vyd. Praha: Ikar (Euromedia Group), 2001. 400 s. ISBN 80-7202-859-6</ref> Kolos se tyčil u vjezdu do zdejšího přístavu ''Mandraki''. <br />
Starověký Rhodos měl velmi dobře vybudovaný [[Stoková síť|kanalizační systém]] a [[vodovod]]ní síť.

Silné [[zemětřesení]], jež postihlo Rhodos v roce 226 př. n. l., značně poškodilo město a bylo důvodem zřícení Rhódského kolosu. Po následujících osm století ležela socha v rozvalinách, až ji v roce 653 [[Arabové]], kteří ostrov ovládli, prodali obchodníkovi z [[Şanlıurfa|Edessy]], který prý k jejímu odvezení potřeboval 900 [[velbloud]]ů.

===Římské období ===
Roku 164 př. n. l. se Rhodos stal částí římské [[Asie (provincie)|provincie Asie]]. Město si i dále dokázalo uchovat svoji krásu a stát se jedním z center tehdejší vzdělanosti a umění. Na jeho území lze dodnes najít stopy římské přítomnosti, jež nám umožňují učinit si představu o úrovni tehdejší [[civilizace]]. Podle [[Skutky apoštolů| ''Skutků apoštolů'']] (pátá kniha [[Nový zákon|Nového zákona]]) se zde na konci své třetí misijní cesty zastavil apoštol [[Pavel z Tarsu|Pavel]].

===Byzantské období ===
Ve středověku byl Rhodos významným [[Byzantská říše|byzantským]] obchodním střediskem a křižovatkou lodních tras vedoucích mezi [[Konstantinopol]]em a [[Alexandrie|Alexandrií]]. V počátcích byzantské vlády ostrov obsadili Isaurové z hornaté západní části [[Kilíkie]] a město vypálili. V 7. století ostrov obsadili [[Arabové]]. Byli to právě oni, kdo z vod přístavu vyzvedli zbytky zříceného bronzového kolosu a odvezli je do [[Sýrie]], kde byly roztaveny a bronz použit na výrobu mincí. Po pádu byzantské říše v roce 1204 ostrov ovládl místní šlechtic Leo Gavalas, avšak nedlouho po jeho smrti přešla vláda nad ním opět do byzantských rukou, když jej ovládl [[Nikájské císařství|nikajský císař]].

===Rytířské období ===
[[Soubor:Rhodos the Palace of Grandmasters from the garden 03.JPG|thumb|left|Palác velmistrů při pohledu ze zahrady]]
Rytířský řád Johanitů se na ostrově usídlil poté, co po perzekuci [[Řád templářů|templářů]] opustil v roce 1307 [[Itálie|Itálii]]. Johanité zde zřídili své hlavní sídlo. V roce 1309 potvrdil [[papež]] Klement V. Rhodos jako državu řádu. Johanité na ostrově zůstali po další dvě století.

V roce 1444 provedla [[Mamlúci|mamlúcká]] flotila [[Egypt|egyptského]] sultána blokádu ostrova, avšak Johanitům se díky [[Loďstvo|loďstvu]] [[Burgundské hrabství|burgundského]] velitele Geoffroye de Thoisy podařilo jejich útok odvrátit.

Po pádu Konstantinopolu v roce 1453 se [[Osmanská říše]] začala rychle rozpínat a v roce 1480 nařídil [[sultán]] Mehmed invazi na ostrov. Vedl ji [[paša]] Mesic. Obráncům Rhodu se podařilo odrazit útok z moře i z pevniny a zahnat útočníky na útěk. Tato porážka zabránila invazi osmanských sil na [[Apeninský poloostrov]], čímž zřejmě odvrátila vpád muslimských vojsk do západní Evropy a její ovládnutí.

Po porážce osmanských vojsk v roce 1840 nařídil [[Velmistr (rytířské řády)|velmistr]] řádu Fabrizio Del Carreto zesílit opevnění rhodských měst, na což po několik desetiletí osobně dohlížel. V roce 1521, kdy velmistr Del Carreto zemřel, tak byl Rhodos nejsilněji opevněnou křesťanskou baštou na světě. Johanité odtud podnikali námořní výpady proti muslimským obchodníkům. To v roce 1522 přimělo nového sultána [[Sulejman I.|Sulejmana I. řečeného Nádherný]] k nové blokádě ostrova.

Početně značně slabší obránci Rhodu (7 000 rytířů proti 200 000 osmanským vojákům a 400 lodím) hrdinně bránili město a způsobili nepřátelským obléhatelům citelné ztráty. V prosinci roku 1522 došlo k dohodě mezi vedením rytířů a Sulejmanem a Johanitům bylo povoleno opustit město s veškerým majetkem, který dokázali pobrat. Za to se jim dostalo příslibu, že obyvatelé města nebudou nijak trestáni a budou i nadále smět volně vyznávat svoji [[Křesťanství|křesťanskou]] víru. [[1. leden|1. ledna]] 1523 opustili Johanité Rhodos a ostrov ovládli Osmani.

===Osmanské období ===
V roce 1522 dobyli osmanští [[Turci]] po dlouhém obléhání město Rhodos. Vystavěli zde nové budovy: mešity, veřejné lázně a sídla pro novou elitu. [[Řekové]] byli přinuceni opustit opevněné město a usadit se v nových čtvrtích za [[Hradba|hradbami]].
Za osmanské éry město pozbylo svůj mezinárodní charakter, zachovalo si však svoji hlavní ekonomickou funkci tržiště pro zemědělské výrobky z vnitrozemí ostrova a okolních menších [[ostrov]]ů.
Po upevnění své nadvlády nad ostrovem přeměnili Turci většinu kostelů na [[Mešita|mešity]] a z velkých domů učinili soukromá sídla nebo veřejné budovy. Jednalo se o dlouhodobý proces, jehož cílem bylo přizpůsobit je osmanskému způsobu života. Zdobená průčelí domů z rytířského období, klenuté brány a zdi z přitesaných kamenů byly obohaceny prvky osmanské architektury přizpůsobené zdejšímu podnebí a kultuře. Při tomto procesu zůstala většina architektonických rysů stávajících budov zachována. Nejtypičtějšími přírůstky byly lázně (obvykle v zadní části domů) a uzavřené dřevěné balkony vystupující z průčelí do úzkých uliček.<ref>[http://www.rhodes.gr/history/en/ottoman.php]</ref>

Úpadek Osmanské říše v 19. století se projevil i ve městě. Zdejší stavby začaly chátrat, čemuž značně napomáhala i silná zemětřesení, jež bývají v této oblasti obvyklá.

===Italské období ===
Roku [[1912]] zabraly Rhodos stejně jako celé [[Dodekanés|Dodekanéské ostrovy]] jednotky [[Itálie|italské armády]]. V roce [[1923]] se pak celý ostrov stal součástí italské [[kolonie]] nazvané ''Isole Italiane dell'Egeo'' čili Italské egejské ostrovy. [[Italové]] strhli domy, jež byly v době [[Osmané|osmanské]] nadvlády postaveny v blízkosti městských hradeb. Z [[Židé|židovského]] a tureckého hřbitova zřídili ''zelenou zónu'' obklopující středověké město. Zbourali všechny osmanské budovy, zachovali však veškeré památky z rytířského období. Zrekonstruovali také johanitský Palác velmistrů a započali s modernizací města.<ref>[http://www.rhodes.gr/history/en/italian.php]</ref>

==Obyvatelstvo==
Na rozdíl od celonárodních ukazatelů počet obyvatel města i ostrova stále vzrůstá. Oficiálně sice ve městě žije 54 000 obyvatel (2001), avšak skutečný počet se odhaduje na 75 – 80 000. Tato situace je zřejmě způsobena tím, že většina zdejších stálých obyvatel se pro potřeby sčítání lidu zaregistrovala v místě svého rodiště. Tak je oficiální počet obyvatel podle sčítání nižší než množství lidí, kteří ve městě skutečně žijí.

==Pamětihodnosti==
[[Soubor:Rhodes Synagogue.JPG|thumb|left|Vnitřek synagogy Kahal Šalom]]

Ve městě je celá řada pamětihodností. Některé z nich se datují až do starověku, převážná většina jich však má středověký původ. Patří k nim zejména:
* Palác velmistrů řádu Johanitů zbudovaný ve 14. století
* Středověké jádro města
* Rhodská [[Akropolis|akropole]] pocházející z helénského období (3. – 2. století př. n. l.)
* Starý přístav ''Mandraki'', u jehož vjezdu kdysi stával proslulý Rhodský kolos.

== Reference ==
<references/>
==Externí odkazy==
* [http://www.rhodes.gr Oficiální stránky města] [[Soubor:Flag of the United Kingdom.png|24px]] [[Soubor:Flag of Greece.png|24px]]
* [http://www.nad.gr Oficiální stránky prefektury] [[Soubor:Flag of Greece.png|24px]]
* [http://www.notioaigaio.gr/per/ Oficiální stránky regionu] [[Soubor:Flag of the United Kingdom.png|24px]] [[Soubor:Flag of Greece.png|24px]]

{{Commonscat|Rhodes (city)}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Města v Řecku]]
[[Kategorie:Přístavy Středozemního moře]]
[[Kategorie:Starověká řecká sídla]]
[[Kategorie:Světové dědictví (Řecko)]]
[[Kategorie:Rhodos]]

Rhodos (město) - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Vylepšení