Romové - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „České republice“ textem „České republice“

2023-04-06T10:19:39Z

Nahrazení textu „České republice“ textem „České republice“

← Starší verze		Verze z 6. 4. 2023, 10:19
Řádka 67:		Řádka 67:
	* [[němčina\|německy]] hovořící Romové v pohraničních oblastech – příjmení Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn atd.		* [[němčina\|německy]] hovořící Romové v pohraničních oblastech – příjmení Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn atd.

-	Rovněž některá [[rodné jméno\|jména]] jsou v romské populaci častější než u etnických [[Češi\|Čechů]] (např. [[Erika]], Koloman, Etela, [[Gizela]], Eržika, [[Sandra]], Gejza, [[Emerich\|Imrich]]), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě [[příjmení]]; většina Romů v [[~~Česko~~\|České republice]] však má obdobná [[rodné jméno\|jména]] jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze [[Slovensko\|Slovenska]], mají také častěji [[rodné jméno\|jména]], která jsou v [[~~Česko~~\|České republice]] výjimečná, avšak na [[Slovensko\|Slovensku]] a v [[Maďarsko\|Maďarsku]] celkem běžná (např. [[Zoltán]], [[Tibor]], [[Gita\|Margita]], Elemír, Dezider, [[Marika]], Attila nebo Aladár).	+	Rovněž některá [[rodné jméno\|jména]] jsou v romské populaci častější než u etnických [[Češi\|Čechů]] (např. [[Erika]], Koloman, Etela, [[Gizela]], Eržika, [[Sandra]], Gejza, [[Emerich\|Imrich]]), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě [[příjmení]]; většina Romů v [[Česká republika\|České republice]] však má obdobná [[rodné jméno\|jména]] jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze [[Slovensko\|Slovenska]], mají také častěji [[rodné jméno\|jména]], která jsou v [[Česká republika\|České republice]] výjimečná, avšak na [[Slovensko\|Slovensku]] a v [[Maďarsko\|Maďarsku]] celkem běžná (např. [[Zoltán]], [[Tibor]], [[Gita\|Margita]], Elemír, Dezider, [[Marika]], Attila nebo Aladár).

	[[Soubor:Gypsy girl with magical eyes. Reminds me Afghan girl-Flickr.jpg\|thumb\|240px\|[[Indie\|Indická]] cikánka, leden 2017]]		[[Soubor:Gypsy girl with magical eyes. Reminds me Afghan girl-Flickr.jpg\|thumb\|240px\|[[Indie\|Indická]] cikánka, leden 2017]]

Sysop: + Aktualizace

2022-05-04T10:22:29Z

+ Aktualizace

Ukázat změny

Sysop: Nahrazení textu „Byzanci“ textem „Byzanci“

2015-09-15T16:56:21Z

Nahrazení textu „Byzanci“ textem „Byzanci“

← Starší verze		Verze z 15. 9. 2015, 16:56
Řádka 42:		Řádka 42:
	=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===		=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===

-	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v ~~[[Byzantská říše\|~~Byzanci]]). Počátkem 15. století se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem 16. století na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>	+	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v Byzanci). Počátkem 15. století se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem 16. století na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>

	V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.		V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.

Sysop: Nahrazení textu „18.st.“ textem „18. století“

2015-09-15T16:52:55Z

Nahrazení textu „18.st.“ textem „18. století“

← Starší verze		Verze z 15. 9. 2015, 16:52
Řádka 48:		Řádka 48:
	=== Kočující Romové v novověké Evropě ===		=== Kočující Romové v novověké Evropě ===

-	V raném novověku byli kočující [[Cikáni]] většinovou společností vnímáni jako protipól pevného pořádku a nařízení proti nim se stále zostřovala (v 17. a 18.st. se např. na některých místech v [[Německo\|Německu]] nařizovalo každého Cikána zatknout a popravit, aniž by mu byl prokázán nějaký trestný čin <ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 143</ref>). V [[18. století~~\|18.st.]]~~ také často docházelo k násilnému odebírání cikánských dětí, jejich pokřtění a převýchově.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref> Pronásledováno a pokutováno bylo také usedlé obyvatelstvo, které občas poskytovalo kočovníkům přístřeší a nocleh. Cikáni byli stále více zaháněni do ilegality a upadali nadále do bludného kruhu chudoby, izolace a kriminalizace. Byli nuceni se po Evropě promyšleně pohybovat na hranicích teritoriálních území a při pronásledování v jednom státě prchat rychle na území jiného monarchy, kde byli zase chvíli v bezpečí. Pokud byli zadrženi, hrozila jim ve většině států Evropy poprava nebo káznice, kam byli odsuzováni na nucené práce (např. v roce 1794 bylo ve [[Španělsko\|Španělsku]] při jedné razii zadrženo zhruba 9 000 až 12 000 Cikánů, kteří byli nasazeni na nucené práce v námořním arzenálu <ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref>). Byly také činěny většinou neúspěšné pokusy o [[integrace\|integraci]] kočujícího obyvatelstva a jejich usazení na jednom místě. [[Wittgenstein]]ský [[hrabě]] takovou nabídku učinil [[Cikáni\|Cikánům]] v roce 1726, za podmínky, že „''od nynějška přijmou křesťanskou důstojnost a občanské chování, odloží cikánské způsoby, docela se zřeknou veškerého muzicírování, potulky, žebroty a krádeží, jakož i všeho obcování s jinými Cikány a podobnou verbeží''."<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref> Dobré podmínky pro život Cikáni nalezli také v malých [[hessensko\|hessenských]] hrabstvích, kde byli trpěni a dokonce se tu mohli usazovat. Podobně příznivá situace byla rovněž např. na některých místech ve [[Šlesvicko-Holštýnsko\|Šlesvicku-Holštýnsku]] a u [[Lübeck]]u. Kočovníci, kteří se integrovali a usadili se často živili podomním obchodem, obchodováním s koňmi, košíkářstvím, kovářstvím nebo provozováním hudby. V českých zemích se snahami o jejich [[asimilace (sociologie)\|asimilaci]] vyznačovaly vlády Marie Terezie a Josefa II..	+	V raném novověku byli kočující [[Cikáni]] většinovou společností vnímáni jako protipól pevného pořádku a nařízení proti nim se stále zostřovala (v 17. a 18.st. se např. na některých místech v [[Německo\|Německu]] nařizovalo každého Cikána zatknout a popravit, aniž by mu byl prokázán nějaký trestný čin <ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 143</ref>). V 18. století také často docházelo k násilnému odebírání cikánských dětí, jejich pokřtění a převýchově.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref> Pronásledováno a pokutováno bylo také usedlé obyvatelstvo, které občas poskytovalo kočovníkům přístřeší a nocleh. Cikáni byli stále více zaháněni do ilegality a upadali nadále do bludného kruhu chudoby, izolace a kriminalizace. Byli nuceni se po Evropě promyšleně pohybovat na hranicích teritoriálních území a při pronásledování v jednom státě prchat rychle na území jiného monarchy, kde byli zase chvíli v bezpečí. Pokud byli zadrženi, hrozila jim ve většině států Evropy poprava nebo káznice, kam byli odsuzováni na nucené práce (např. v roce 1794 bylo ve [[Španělsko\|Španělsku]] při jedné razii zadrženo zhruba 9 000 až 12 000 Cikánů, kteří byli nasazeni na nucené práce v námořním arzenálu <ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref>). Byly také činěny většinou neúspěšné pokusy o [[integrace\|integraci]] kočujícího obyvatelstva a jejich usazení na jednom místě. [[Wittgenstein]]ský [[hrabě]] takovou nabídku učinil [[Cikáni\|Cikánům]] v roce 1726, za podmínky, že „''od nynějška přijmou křesťanskou důstojnost a občanské chování, odloží cikánské způsoby, docela se zřeknou veškerého muzicírování, potulky, žebroty a krádeží, jakož i všeho obcování s jinými Cikány a podobnou verbeží''."<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref> Dobré podmínky pro život Cikáni nalezli také v malých [[hessensko\|hessenských]] hrabstvích, kde byli trpěni a dokonce se tu mohli usazovat. Podobně příznivá situace byla rovněž např. na některých místech ve [[Šlesvicko-Holštýnsko\|Šlesvicku-Holštýnsku]] a u [[Lübeck]]u. Kočovníci, kteří se integrovali a usadili se často živili podomním obchodem, obchodováním s koňmi, košíkářstvím, kovářstvím nebo provozováním hudby. V českých zemích se snahami o jejich [[asimilace (sociologie)\|asimilaci]] vyznačovaly vlády Marie Terezie a Josefa II..

	=== Romantismus a 19. století ===		=== Romantismus a 19. století ===

Sysop: Nahrazení textu „19. st.“ textem „19. století“

2015-09-15T16:51:44Z

Nahrazení textu „19. st.“ textem „19. století“

← Starší verze		Verze z 15. 9. 2015, 16:51
Řádka 52:		Řádka 52:
	=== Romantismus a 19. století ===		=== Romantismus a 19. století ===

-	Koncem 18. století se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je [[Romantismus\|romantickými]] básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v [[19. století~~\|19. st.]]~~ je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 159</ref> Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.	+	Koncem 18. století se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je [[Romantismus\|romantickými]] básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v 19. století je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 159</ref> Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.

	=== Dějiny Romů ve 20. století ===		=== Dějiny Romů ve 20. století ===

Sysop: Nahrazení textu „18. st.“ textem „18. století“

2015-09-15T16:51:04Z

Nahrazení textu „18. st.“ textem „18. století“

← Starší verze		Verze z 15. 9. 2015, 16:51
Řádka 52:		Řádka 52:
	=== Romantismus a 19. století ===		=== Romantismus a 19. století ===

-	Koncem [[18. století~~\|18. st.]]~~ se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je [[Romantismus\|romantickými]] básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v [[19. století\|19. st.]] je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 159</ref> Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.	+	Koncem 18. století se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je [[Romantismus\|romantickými]] básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v [[19. století\|19. st.]] je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 159</ref> Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.

	=== Dějiny Romů ve 20. století ===		=== Dějiny Romů ve 20. století ===

Sysop: Nahrazení textu „16. st.“ textem „16. století“

2015-09-15T16:49:00Z

Nahrazení textu „16. st.“ textem „16. století“

← Starší verze		Verze z 15. 9. 2015, 16:49
Řádka 42:		Řádka 42:
	=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===		=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===

-	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem 15. století se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století~~\|16. st.]]~~ na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>	+	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem 15. století se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem 16. století na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>

	V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.		V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.

Sysop: Nahrazení textu „15. st.“ textem „15. století“

2015-09-15T16:48:24Z

Nahrazení textu „15. st.“ textem „15. století“

← Starší verze		Verze z 15. 9. 2015, 16:48
Řádka 42:		Řádka 42:
	=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===		=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===

-	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem [[15. století~~\|15. st.]]~~ se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století\|16. st.]] na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>	+	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem 15. století se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století\|16. st.]] na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>

	V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.		V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.

GVC Sobek: Nahrazení textu „1493“ textem „1493“

2014-07-14T00:33:58Z

Nahrazení textu „1493“ textem „1493“

← Starší verze		Verze z 14. 7. 2014, 00:33
Řádka 42:		Řádka 42:
	=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===		=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===

-	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem [[15. století\|15. st.]] se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století\|16. st.]] na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku [[1493]] z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>	+	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem [[15. století\|15. st.]] se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století\|16. st.]] na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>

	V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.		V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.

GVC Sobek: Nahrazení textu „1420“ textem „1420“

2014-07-13T23:11:41Z

Nahrazení textu „1420“ textem „1420“

← Starší verze		Verze z 13. 7. 2014, 23:11
Řádka 42:		Řádka 42:
	=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===		=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===

-	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem [[15. století\|15. st.]] se objevují ve střední Evropě, kolem roku [[1420]] ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století\|16. st.]] na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku [[1493]] z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>	+	Romům, [[Sintiové\|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt\|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše\|Byzanci]]). Počátkem [[15. století\|15. st.]] se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve [[Francie\|Francii]] a [[Itálie\|Itálii]], 1425 ve [[Španělsko\|Španělsku]] a počátkem [[16. století\|16. st.]] na [[británie\|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie\|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo\|Německa]] pochází už z roku 1417 od [[dominikáni\|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce 1427.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše\|Turků]] a [[Tataři\|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku [[1493]] z [[Miláno\|Milána]], z [[Lindau]] a [[Freiburg]]u v letech 1497 a 1498, [[Španělsko]] roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku 1510, [[Portugalsko]] 1526, [[Anglie]] 1530, [[Dánsko]] 1536, [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy\|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk\|vlků]] a [[Cikáni\|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref> Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref>

	V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.		V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský\|Leopolda I.]] a Karla VI.

← Starší verze		Verze z 6. 4. 2023, 10:19
Řádka 67:		Řádka 67:
	* [[němčina\|německy]] hovořící Romové v pohraničních oblastech – příjmení Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn atd.		* [[němčina\|německy]] hovořící Romové v pohraničních oblastech – příjmení Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn atd.

-	Rovněž některá [[rodné jméno\|jména]] jsou v romské populaci častější než u etnických [[Češi\|Čechů]] (např. [[Erika]], Koloman, Etela, [[Gizela]], Eržika, [[Sandra]], Gejza, [[Emerich\|Imrich]]), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě [[příjmení]]; většina Romů v [[~~Česko~~\|České republice]] však má obdobná [[rodné jméno\|jména]] jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze [[Slovensko\|Slovenska]], mají také častěji [[rodné jméno\|jména]], která jsou v [[~~Česko~~\|České republice]] výjimečná, avšak na [[Slovensko\|Slovensku]] a v [[Maďarsko\|Maďarsku]] celkem běžná (např. [[Zoltán]], [[Tibor]], [[Gita\|Margita]], Elemír, Dezider, [[Marika]], Attila nebo Aladár).	+	Rovněž některá [[rodné jméno\|jména]] jsou v romské populaci častější než u etnických [[Češi\|Čechů]] (např. [[Erika]], Koloman, Etela, [[Gizela]], Eržika, [[Sandra]], Gejza, [[Emerich\|Imrich]]), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě [[příjmení]]; většina Romů v [[Česká republika\|České republice]] však má obdobná [[rodné jméno\|jména]] jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze [[Slovensko\|Slovenska]], mají také častěji [[rodné jméno\|jména]], která jsou v [[Česká republika\|České republice]] výjimečná, avšak na [[Slovensko\|Slovensku]] a v [[Maďarsko\|Maďarsku]] celkem běžná (např. [[Zoltán]], [[Tibor]], [[Gita\|Margita]], Elemír, Dezider, [[Marika]], Attila nebo Aladár).

	[[Soubor:Gypsy girl with magical eyes. Reminds me Afghan girl-Flickr.jpg\|thumb\|240px\|[[Indie\|Indická]] cikánka, leden 2017]]		[[Soubor:Gypsy girl with magical eyes. Reminds me Afghan girl-Flickr.jpg\|thumb\|240px\|[[Indie\|Indická]] cikánka, leden 2017]]