GB1977: /* YouTube */ Pro mou trojici monitorů

2012-11-26T03:52:01Z

YouTube: Pro mou trojici monitorů

Nová stránka

{{Infobox Nosná raketa|
|název=Saturn V
|obrázek=Ap4-s67-50531.jpg
|popisek obrázku=První Saturn V, AS-501, se připravuje na misi Apollo 4
|Země původu=[[USA]]
|Rodina raket=[[Saturn (raketa)|Saturn]]
|Výrobce=Boeing(S-IC){{-}}[[North American Aviation]] (S-II){{-}}[[Douglas Aircraft]] (S-IVB)
|Výška=110,6 metrů
|Průměr=10,1 metru
|Hmotnost=3 038 500 kg
|Na nízkou orbitu Země=118 000 kg
|Na přechodovou ke geostacionární=
|Únikovou rychlost=
|Status=vyřazena
|Kosmodrom=[[Kennedyho vesmírné středisko|KSC]], [[Startovací komplex 39|LC-39]]
|Celkem startů=13
|Úspěchy=11
|Selhání=
|Částečná selhání=2 ([[Apollo 6]] a [[Apollo 13]])
|První start=[[9. listopad]]u [[1967]]
|Poslední start=[[14. května]] [[1973]]
|Pomocné motory=
|Počet pomocných motorů=
|Tah pomocných motorů=
|Specifický impuls pomocných motorů=
|Doba zážehu pomocných motorů=
|Palivo pomocných motorů=
|Pomocné motory 2=
|Počet pomocných motorů 2=
|Tah pomocných motorů 2=
|Specifický impuls pomocných motorů 2=
|Doba zážehu pomocných motorů 2=
|Palivo pomocných motorů 2=
|První stupeň=S-IC
|Motor=5x [[F-1]]
|Tah=31,02 [[Newton|MN]]
|Specifický impuls=2580 N.s/kg (~263 sekund)
|Doba zážehu=150 sekund
|Palivo=LOX/[[RP-1]]
|Druhý stupeň=S-II
|Motor druhého stupně=5x [[J-2]]
|Tah druhého stupně=5 MN (5x1000 kN)
|Specifický impuls druhého stupně=4130 N.s/kg (421 sekund)
|Doba zážehu druhého stupně=360 sekund
|Palivo druhého stupně=LOX/LH2
|Třetí stupeň=S-IVB
|Motor třetího stupně=[[J-2]]
|Tah třetího stupně=1 031 kN
|Specifický impuls třetího stupně=4130 N.s/kg (421 sekund)
|Doba zážehu třetího stupně=500 sekund{{-}}(dva zážehy 165 + 335)
|Palivo třetího stupně=LOX/LH2
|Čtvrtý stupeň=
|Motor čtvrtého stupně=
|Tah čtvrtého stupně=
|Specifický impuls čtvrtého stupně=
|Doba zážehu čtvrtého stupně=
|Palivo čtvrtého stupně=
|Pátý stupeň=
|Motor pátého stupně=
|Tah pátého stupně=
|Specifický impuls pátého stupně=
|Doba zážehu pátého stupně=
|Palivo pátého stupně=
|Šestý stupeň=
|Motor šestého stupně=
|Tah šestého stupně=
|Specifický impuls šestého stupně=
|Doba zážehu šestého stupně=
|Palivo šestého stupně=
}}
'''Saturn V''' (Saturn 5) je [[Spojené státy americké|americká]] [[Vícestupňová raketa|vícestupňová]] [[nosná raketa]], používaná v [[Program Apollo|programu Apollo]] a [[Skylab]]. Byla to největší raketa typu [[Saturn (raketa)|Saturn]], i když [[NASA]] měla připravené návrhy i větších a silnějších raket, například rakety [[Nova (nosná raketa)|Nova]]. Saturn V byl navržen a vyvinut v [[Marshall Space Flight Center]] pod vedením [[Wernher von Braun|Wernhera von Brauna]], který v průběhu druhé světové války pracoval na německém programu raketových střel [[V2 (raketa)|V2]]. Hlavními dodavateli byly firmy Boeing, [[North American Aviation]], [[Douglas Aircraft]] a IBM.
Od [[1967]] do [[1973]] NASA vypustila třináct raket Saturn V bez toho, aby ztratila jedinou. ''[[Apollo 6]]'' a ''[[Apollo 13]]'' měly sice poruchy motorů, palubní počítače to ale dokázaly eliminovat tím, že ostatní motory nechaly běžet déle. Hlavní úlohou těchto raket bylo vynést kosmickou loď [[Apollo (kosmická loď)|Apollo]], která potom dopravila [[kosmonaut]]y NASA na [[Měsíc]]. Tyto rakety též vynesly kosmickou stanici [[Skylab]] a byly plánovány i jako hlavní nosné rakety pro později zrušený program kosmických sond na [[Mars (planeta)|Mars]] ([[program Voyager (Mars)|Voyager]]). Tento projekt byl v roce [[1976]] nahrazen [[Program Viking|programem Viking]].
== Pozadí ==
[[Soubor:Arthur Rudolph.jpg|thumb|left|Arthur Rudolph vedoucí projektu Saturn V]]
Na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století mel [[Sovětský svaz]] v [[Kosmické závody|kosmických závodech]] výrazný náskok před [[Spojené státy americké|Spojenými státy]]. V roce [[1957]] Sověti vypustili [[Sputnik 1]], první umělou družici a [[12. duben|12. dubna]] [[1961]] se [[Jurij Gagarin]] stal prvním člověkem, který uskutečnil oblet Země.
[[25. květen|25. května]] [[1961]] prezident USA [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedy]] oznámil, že Amerika se pokusí do konce dekády přistát na [[Měsíc]]i.<ref name="astronautix_19612">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = Chronology - Quarter 2 1961
| url = http://www.astronautix.com/chrono/19612.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-21
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> V té době jedinou zkušeností Spojených států s pilotovanými kosmickými loďmi byl 15minutový [[Suborbitální kosmický let|suborbitální let]] lodě [[Mercury-Redstone 3|Freedom 7]] s kosmonautem [[Alan Shepard|Alanem Shepardem]]. Žádná raketa na světě by v té době nebyla schopná vynést najednou celou [[kosmická loď|kosmickou loď]] na Měsíc. Raketa [[Saturn I]] byla sice ve vývoji, ale ještě neletěla. I tak by kvůli své malé velikosti bylo nutno více startů na vynesení všech součástí kosmické lodi pro cestu k Měsíci.<ref name="astronautix_saturn_i">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = Saturn I
| url = http://www.astronautix.com/lvs/saturni.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-21
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Na začátku plánovacího procesu [[NASA]] uvažovala o třech hlavních způsobech letu na Měsíc: [[Spojení na zemské orbitě]], [[přímý let]] a [[spojení na lunární orbitě]]. Jako první NASA zavrhla spojení na orbitě Měsíce (s odůvodněním, že tato [[Kosmické spojení|spojení]] by mělo proběhnout nejprve na zemské orbitě). Nakonec se rozhodlo, že spojení na zemské orbitě je nejrychlejší a nejsnazší způsob jako dosáhnout cíle, který vytyčil prezident Kennedy.<ref name="bilstein_162">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = MISSION PROFILE AND DESIGN
| strany = 162
}}</ref>
Od [[1960]] do [[1962]] [[Marshall Space Flight Center]] (MSFC) vyvíjelo rakety, které se daly použít pro různé mise. Začínalo s modelem C-1, z něhož se později vyvinul model [[Saturn I]]. Ve své první verzi jako Saturn I měl dva stupně a byl určen na testy maket lodí [[Apollo (kosmická loď)|Apollo]] na oběžné dráze Země. První stupeň byl poháněn osmi motory [[H-1]] (tah 8 x 835 kN), které spalovaly kapalný kyslík a letecký [[petrolej]] [[RP-1]].<ref name="sloop_239">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Sloop
| kapitola = Saturn Development Plan
|strany = 239-243
| url = http://history.nasa.gov/SP-4404/ch12-5.htm
}}</ref>Druhý stupeň S-IV měl šest motorů [[RL-10]] (tah 6 x 67 kN), které spalovaly kapalný kyslík a vodík. Nosnost byla 9100 kg. [[Saturn IB]] vznikl výměnou druhého stupně za stupeň S-IVB, který měl jen jeden kyslíkovo-vodíkový motor [[J-2]] (tah 1000 kN).<ref name="astronautix_saturn_i"/>
První stupeň měl tah zesílený na 8 x 912 kN.<ref name="wade_saturn_1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = Saturn I
| url = http://www.astronautix.com/stages/saturni.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-2
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Nosnost tím vzrostla na 14 000 kg. Vývoj rakety C-2 se nedostal daleko. MSFC jej zrušila ve prospěch vývoje modelu C-3, kde použila dva motory [[F-1]] na prvním stupni, čtyři motory J-2 na druhém stupni a na stupni S-IV šest motorů [[RL-10]]. NASA plánovala použít tuto raketu jako součást konceptu spojení na zemské oběžné dráze, kdy by potřebovala nejméně čtyři až pět startů pro jedinou misi.
MSFC ale plánovalo postavit ještě větší raketu C-4. Ta by použila stupeň S-IVB s jedním motorem J-2.<ref name="bilstein_59">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = MISSION PROFILE AND DESIGN
| strany = 59-60
}}</ref> Na jejím prvním stupni by byly čtyři motory F-1. Druhý stupeň měl být zvětšená verze druhého stupně rakety C-3.<ref name="sloop_230">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Sloop
| strany = 230-235
| url = http://history.nasa.gov/SP-4404/ch12-5.htm
}}</ref> Tato raketa by potřebovala jen dva starty pro jednu misi.
[[10. leden|10. ledna]] [[1962]] NASA oznámila plán postavit raketu C-5.<ref name="astronautix_1962">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = Chronology - Quarter 1 1962
| url = http://www.astronautix.com/chrono/19621.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-2
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Ta měla mít pět motorů F-1 na prvním stupni, pět motorů J-2 na druhém stupni a třetí stupeň S-IVB. Ve třístupňové verzi měla nosnost 45 000 kg k Měsíci.<ref name="bilstein_59"/> První čtyři starty měly otestovat všechny stupně rakety s tím, že poslední testovací let měl být okolo Měsíce. První pilotovaný let se neměl uskutečnit dříve než v roce [[1969]] (nakonec se však první let s lidskou posádkou uskutečnil v prosinci [[1968]]).
V polovině roku [[1962]] se NASA rozhodla, že otestuje všechny tři stupně už na prvním testovacím letu. To by zkrátilo čas na testy a vývoj, ale jen v případě, že všechny tři stupně by pracovaly perfektně. Též zredukovala počet potřebných raket z 25 na 15.<ref name="bilstein_59"/> V roce [[1963]] byla raketa C-5 přejmenována na Saturn V.<ref name="astronautix_1962">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = Chronology - Quarter 3 1962
| url = http://www.astronautix.com/chrono/19623.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-2
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> <ref name="bilstein_59"/> V tom samém roce firma [[Rocketdyne]] dodala do [[Marshall Space Flight Center]] první motory F-1, určené pro statické testy.<ref name="bilstein_124">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = FROM STATIC TEST THROUGH FLIGHT TEST
| strany = 124
}}</ref> Ve druhé polovině roku 1966 vrcholila série statických zkoušek a [[6. září]] byl motor F-1 kvalifikován pro mise s lidskou posádkou.<ref name="bilstein_124"/> Po několika letech intenzivního vývoje a testů, raketa po prvé vzlétla [[9. listopad]]u [[1967]] s nepilotovanou kosmickou lodí ''[[Apollo 4]]''.<ref name="nssdc_Apollo_4">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Apollo 4 NSSDC ID: 1967-113A
| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/spacecraftDisplay.do?id=1967-113A
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-21
| vydavatel = NASA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
== Technologie ==
Saturn V byl více než 110 m vysoký s průměrem 10 m. Naplněn palivem vážil necelé tři tisíce tun, byl schopen vynést 118 000 kg [[užitečný náklad|užitečného nákladu]] na [[Nízká oběžná dráha Země|nízkou oběžnou dráhu Země]].<ref name="wade_saturn_v">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = Saturn V
| url = http://www.astronautix.com/lvs/saturnv.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-2
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Pro porovnání, výškou by se vyrovnal největšímu mrakodrapu v České republice [[City Tower]] na [[Pankrác]]i.. Svými parametry tedy vysoce převyšoval všechny do té doby postavené nosné rakety.
Saturn V byl navržen v [[Marshall Space Flight Center]] v [[Huntsville (Alabama)|Huntsville]]. Používal nové výkonné [[raketový motor|motory]] [[F-1]] a [[J-2]]. Vývojáři od počátku vycházeli z technologii a zkušenosti získaných při vývoji rakety [[Saturn I]]. Třetí stupeň, S-IVB, rakety Saturn V byl postaven na základě druhého stupně [[Saturn I#Stupeň S-IV|S-IV]] rakety [[Saturn I]] a byl identický s druhým stupněm Saturnu IB. Přístrojová sekce, která kontrolovala všechny měřené veličiny a řídila Saturn V během aktivní fáze letu, byla dalším vývojovým stupněm jednotek použitých už na Saturnu I a byla identická s jednotkou Saturnu IB.<ref name="iu_fact_sheet">
{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Instrument Unit Fact Sheet
| url = http://history.msfc.nasa.gov/saturn_apollo/documents/Instrument_Unit.pdf
| datum vydání = 1968
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-21
| vydavatel = IBM
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
=== Stupně ===
[[Soubor:Saturn v schematic.jpg|thumb|Schéma rakety Saturn V]]
Saturn V se skládal z tří stupňů a přístrojové části, které byly vyvinuty a dodány společnostmi Boeing [[North American Aviation]] a [[Douglas Aircraft]]. V současnosti je vlastníkem všech tří dodavatelů firma [[Boeing|The Boeing Company]]. Dodavatelem motorů byla společnost [[Rocketdyne]]. Dalšími subdodavateli byly například společnosti IBM, [[Honeywell]], [[Texas Instruments]], Chrysler.<ref name="Appendix E">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = Appendix E Saturn V Subcontractors
}}</ref>
Všechny tři stupně používaly i malé [[Raketový motor na tuhé pohonné látky|motor na tuhé palivo]] společnosti [[Thiokol]], které po oddělení stupeň zpomalily a zabránily tak zpětnému kontaktu popřípadě srážce. Další série pomocných motorů, tentokrát na [[Raketový motor na kapalné pohonné látky|kapalné pohonné látky]], byla umístěna na třetím stupni. Jejich úkol byl dodat stupni počáteční [[Impuls síly|impuls]], při druhém zážehu. Druhý zážeh probíhal ve [[Stav beztíže|stavu beztíže]] a toto „postrčení“ bylo potřeba pro natlačení kapalného paliva k sacímu hrdlu turbočerpadel.<ref name="bilstein_181">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = PROPULSION: PROPELLANT UTILIZATION SUBSYSTEM
| strany = 181-182
}}</ref> (viz [[Raketový motor na kapalné pohonné látky#Nevýhody]])
V případě, že by přerušení letu vyžadovalo zničení rakety, příslušný pracovník [[Eastern Test Range]] by vyslal povel k aktivaci sebedestrukční sekvence. Nejprve měly být odstaveny motory, poté by byl aktivován [[únikový systém]], který by zajistil oddělení velitelského modulu a oddálil ho od rakety. Poté by byly odpáleny tvarové nálože, které byly navrženy na přesné protržení nádrží a bezpečný rozptyl pononných látek do okolí.<ref name="bilstein_225">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = STAGE SEPARATION AND ORDNANCE
| strany = 225-226
}}</ref>
==== S-IC první stupeň ====
[[Soubor:Apollo_8_first_stage_in_the_Vehicle_Assembly_Building.jpg|thumb|left|První stupeň ''[[Apollo 8]]'' Saturn V je vztyčován [[Vehicle Assembly Building|VAB]] [[1. leden|1. ledna]] [[1968]]]]

První stupeň S-IC byl zcela jiné konstrukce než první stupeň [[Saturn I|Saturnu I]] a [[Saturn IB|Saturnu IB]]. Tyto předchozí stupně byly sestaveny z trupů starších raket [[Redstone]] a [[PGM-19 Jupiter|Jupiter]] a vycházely z koncepce [[Wernher von Braun|von Braunova]] projektu Super-Jupiter (viz [[Saturn I#Historie]]). Nový stupeň však měl být mnohem větší a byl projektován zcela od začátku. V raných stádiích konceptu Saturnu V, tehdy ještě pod názvem C-5, byly definovány základní parametry. Průměr měl být 10 [[metr]]ů, výška 40 metrů a měl být vybaven čtyřmi motory [[F-1]] na [[RP-1]] a kapalný [[kyslík]]. Na počátku roku [[1961]] byl počet motorů zvýšen na pět. Kontrakt na vývoj a výrobu byl udělen společnosti Boeing a práce probíhaly v [[Michoud Assembly Facility]] v [[New Orleans]]. (v současné době jsou zde vyráběny [[Space Shuttle External Tank|externí nádrže]] pro [[Space Shuttle]])
Konstrukce stupně se stávala z oddělených nádrží na palivo a okysličovadlo, podpůrné konstrukce, a předního adaptéru pro druhý stupeň. Rozměry těchto hlavních komponent byly obrovské a jejich výroba představovala velký problém. Většina konstrukčních prvků byla vyrobena ze slitin [[hliník]]u a spojování částí bylo realizováno pomocí [[Svařování|svarů]]. Kvůli velikosti jednotlivých segmentů musely být svary velmi dlouhé a zároveň dokonalé. Byly proto vyvinuty nové postupy svařování a každý svár musel být kontrolován na průsaky a skryté vady. Svařování bylo komplikováno také rozdílnými tloušťkami spojovaných plátů a obtížnou [[Svařitelnost|svařitelností]] nových [[Slitina|slitin]]. Na práce dohlíželi zástupci [[Marshall Space Flight Center]], kteří na průběh prací v Michoud Assembly Facility dohlíželi a podílely se na vývoji.
==== S-II druhý stupeň ====
[[S-II]] byl postaven firmou [[North American Aviation]] v [[Seal Beach (Kalifornie)|Seal Beach]].<ref name="bilstein_211"/> Jako palivo používal tekutý vodík a jako okysličovadlo tekutý kyslík. Jeho pět motorů [[J-2]] bylo uspořádáno podobně jako na stupni S-IC. Druhý stupeň poháněl Saturn V během průletu horními vrstvami atmosféry a disponoval tahem 5 MN.<ref name="wade_saturn_ii">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| titul = Saturn II
| url = http://www.astronautix.com/stages/saturnii.htm
| datum přístupu = 2009-11-16
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| jazyk = anglicky
}}</ref> Po natankování tvořilo 97 % hmotnosti stupně palivo a okysličovadlo. Namísto toho, aby byly nádrže fyzicky oddělené podobně jako u prvního stupně, použili u S-II konstruktéři příčku na vrchu nádrže s kyslíkem a na spodku nádrže s vodíkem. Příčka byla složená ze dvou [[hliník]]ových desek oddělených plastem z [[fenol]]ové živice. Ta měla izolovat 70 °C teplotní rozdíl mezi nádržemi. Použití této příčky ušetřilo 3,6 tun.<ref name="bilstein_211">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = S-II CONFIGURATION
| strany = 211 - 213
}}</ref>
==== S-IVB třetí stupeň ====
S-IVB byl postaven ve firmě [[Douglas Aircraft Company]] v [[Huntington Beach (Kalifornie)|Huntington Beach]]. Používal jeden motor J-2 a stejné palivo jako druhý stupeň. Tento stupeň byl v průběhu mise použit dvakrát: poprvé po oddělení druhého stupně pro vstup na oběžnou dráhu a později pro navedení na translunární dráhu.<ref name="bilstein_161">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = MISSION PROFILE AND DESIGN
| strany = 161 - 163
}}</ref> Tento stupeň též měl fenolovou příčku na oddělení nádrží. S-IVB byl jediný ze stupňů Saturnu V, který byl dostatečně malý na to, aby se dal převážet letadlem, v tomto případě letadlem [[Super Guppy]]. Kromě mezistupňového adaptéru byl tento stupeň skoro identický se druhým stupněm rakety [[Saturn IB]].<ref name="bilstein_161"/>
==== Přístrojová čast ====
Přístrojová část Saturnu byla vyvinuta firmou IBM a byla umístěna na vrchu třetího stupně. Postavena byla v [[Space Systems Center]] v Huntsville. Počítač kontroloval a řídil operace od několika sekund před startem až po odhození třetího stupně. To zahrnovalo řízení navigačních a [[telemetrie|telemetrických]] systémů rakety. Měřením zrychlení a dosažené výšky byl schopen vypočítat pozici a rychlost rakety a upravit odchylky.<ref name="bilstein_244">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bilstein
| kapitola = EVOLUTION OF THE IU
| strany = 244 - 245
}}</ref>
=== Porovnání ===
[[Soubor:S-IC engines and Von Braun.jpg|right|thumb|Raketové motory [[F-1]] na prvním stupni S-IC spolu se svým tvůrcem [[Wernher von Braun|Wernherem von Braunem]].]]
Sovětská raketa porovnatelná se Saturnem V byla raketa [[N-1]]. Saturn V byl vyšší a těžší,<ref name="wade_saturn_v"/> ale první stupeň N-1 měl větší průměr.<ref name="wade_n-1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| odkaz na autora =
| titul = N-1
| url = http://www.astronautix.com/lvs/n1.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-21
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> V průběhu jejích čtyř testů, předtím než byl vývoj zrušen, N-1 nikdy nevydržela do úspěšného oddělení prvního stupně - nejúspěšnější pokus selhal přibližně 10 sekund před oddělením. Rozhodnutí použít na prvním stupni rakety Saturn V pět velmi výkonných motorů se ukázalo být lepší konfigurací než třicet menších motorů na prvním stupni rakety N1 (sověti v té době neměli podobně silný raketový motor). Během letů ''[[Apollo 6]]'' a ''[[Apollo 13]]'' byl Saturn V dokonce schopen nahradit výpadek jednoho motoru delším provozem zbývajících motorů. N-1 sice měla počítač naprogramovaný na vykrytí případných výpadků motorů, ale nikdy ho úspěšně nepoužila - v jednom případě dokonce počítač vypnul všechny motory prvního stupně namísto jednoho chybného.
Třístupňová raketa Saturn V měla maximální tah 34,02 [[Newton|MN]] (Se-504 a následující) a mohla vynést 118 000 kg na [[Nízká oběžná dráha Země|nízkou oběžnou dráhu]]. Jen několik z novějších raket může ohrozit některé rekordy vytvořené Saturnem V:
* sovětská [[Eněrgija]] by byla silnější než Saturn V, s tahem 46 MN v konfiguraci '''Vulkán''' by dokázala vynést až 175 tun na nízkou oběžnou. Nikdy však s takovou kapacitou nevzlétla. Startovala jen dvakrát (oba dva starty byly úspěšné).<ref name="wade_n-1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| titul = Energia
| url = http://www.astronautix.com/lvs/energia.htm
| datum přístupu = 2009-11-16
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| jazyk = anglicky
}}</ref>
* [[Space Shuttle]] dokáže vyvinout tah 34,8 MN i když užitečná hmotnost, kterou může vynést je jen 28 800 kg.
* Vyvíjená raketa [[Ares V]] by měla překonat Saturn V ve všech ohledech.<ref name="wade_ares">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| titul = Ares
| url = http://www.astronautix.com/lvs/ares.htm
| datum přístupu = 2009-11-16
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| jazyk = anglicky
}}</ref>
* Evropská [[Ariane 5]] v nové verzi Ariane 5 ECA vynese do 12 000 kg na [[geostacionární dráha|geostacionární dráhu]].<ref name="wade_ariane_5">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| titul = Ariane 5
| url = http://www.astronautix.com/lvs/ariane5.htm
| datum přístupu = 2009-11-16
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| jazyk = anglicky
}}</ref>
* Americká [[Delta IV]] má kapacitu 13 100 kg na geosynchronní oběžnou dráhu a až 25 800 kg na nízkou oběžnou dráhu.<ref name="wade_delta_4">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wade
| jméno = Mark
| titul = Delta IV
| url = http://www.astronautix.com/lvs/deltaiv.htm
| datum přístupu = 2009-11-16
| vydavatel = Encyclopedia Astronautica
| jazyk = anglicky
}}</ref>
== Sestavení ==
[[Soubor:Ap8-KSC-68PC-147.jpg|left|thumb|Saturn V pro ''[[Apollo 8]]'' v průběhu přesunu na startovací rampu]]
Po svém dokončení byly jednotlivé stupně přesunuty do Kennedyho vesmírného střediska. První dva stupně byly tak velké, že je bylo možné přesunout jen nákladními čluny po vodě. S-IC, který vyrobili v New Orleansu, byl přesunut po řece [[Mississippi (řeka)|Mississippi]] do [[Mexický záliv|Mexického zálivu]]. Po obeplutí [[Florida|Floridy]] byl po řece [[Banana (řeka)|Banana]] dopraven do hangáru [[Vertical Assembly Building]] (dnes Vehicle Assembly Building). Stupeň S-II zkonstruovaný v [[Kalifornie|Kalifornii]] se přesouval přes [[Panamský průplav]]. Třetí stupeň a přístrojová část byly dopraveny letecky letadly [[Pregnant Guppy]] a [[Aero Spacelines Super Guppy|Super Guppy]].
Po dovezení do montážní haly Vertical Assembly Building byl každý stupeň dříve než ho vztyčili, zkontrolován ještě v horizontální poloze. NASA též vytvořila obrovské konstrukce válcovitého tvaru, které měly při vztyčovaní nahradit chybějící stupně. Tyto makety měly stejnou hmotnost a elektrické propojení jako skutečné stupně.
NASA se rozhodla pro převoz rakety na odpalovací rampu použít [[Pojízdná odpalovací plošina|pojízdnou odpalovací plošinu]] převáženou pásovým vozidlem [[Crawler-Transporter]] postaveným v [[Marion Power Shovel]] ve státě [[Ohio]]). To znamená, že raketa byla sestavena a připravena vedle odpalovací věže v hangáru a poté se celá konstrukce přesunula na odpalovací rampu pomocí pojízdné odpalovací plošiny, která se stále používá v [[Space Shuttle|programu amerických raketoplánů]]. Pohybuje se po čtyřech dvojproudových cestách až na 5 km vzdálenou startovací rampu.
== Startovací sekvence misí na Měsíc ==
Saturn V vynesl [[kosmonaut]]y programu Apollo na Měsíc. Všechny rakety Saturn V odstartovaly ze Startovacího komplexu 39 v [[Kennedyho vesmírné středisko|Kennedyho vesmírném středisku]]. Po opuštění startovací věže přebralo kontrolu a řízení [[Johnsonovo vesmírné středisko]] v [[Houston]]u.
=== Sekvence S-IC ===
První stupeň hořel 2,5 minuty, vynesl raketu do výšky 61 kilometrů a udělil jí rychlost 8600 km/h. Přitom spálil 2 000 000 kg paliva.
[[Soubor:Apollo 11 launch.jpg|thumb|Viditelná [[nárazová vlna]] vytvořená raketou Saturn V mise ''[[Apollo 11]]'' 1 minutu 20 sekund po startu (výška 12,5 km, rychlost 1600 km/h).]]
8,9 sekundy před startem se začala sekvence zapálení prvního stupně. Nejprve byl zapálen střední motor, následovaný protilehlými páry motorů s 300milisekundovým zpožděním. Ve chvíli, kdy palubní počítače zaznamenaly plný tah, byla raketa ve dvou krocích uvolněna. Nejprve se odpojila zadržovací ramena startovací věže a potom, když raketa začala směrem nahoru zrychlovat, byly do půl sekundy odstraněny ostatní kovové části, kterými byla raketa přichycena k věži. Když se raketa začala pohybovat směrem vzhůru, neexistoval, v případě selhání motorů, bezpečný způsob, jak ji dostat zpět na zem.
Trvalo přibližně šest sekund, než raketa opustila věž. Když opouštěla věž, [[Dynamika letu|pootočila]] se, aby si zabezpečila dostatečnou volnost v případě protivětru nebo selhání motorů. Ve výšce 130 metrů se raketa začala otáčet a naklánět do správného [[azimut]]u. Od startu až do 38. sekundy po zapálení druhého stupně, Saturn V letěl předprogramovaným sklonem podle převládajících větrů v měsíci startu. Čtyři boční motory se odklonily od centrálního, aby v případě, že se některý z nich vypnul dříve, ostatní směřovaly k [[těžiště|těžišti]] rakety. Saturn V zrychloval. Ve výšce dvanácti kilometrů měl rychlost 500 m/s.(Viz http://www.youtube.com/watch?v=F0Yd-GxJ_QM&feature=related ) Počátek letu byl určen k získání výšky s tím, že dopřednou rychlost získá později.
Asi 80 sekund po startu raketa dosáhla bodu [[maximální dynamický tlak|maximálního dynamického tlaku]] („Max Q“). Dynamický [[tlak]] na raketu je přímo úměrný atmosférickému tlaku v okolí rakety a druhé mocnině rychlosti. I když se rychlost dále zvyšovala, dynamický tlak se vzrůstající výškou klesal.
135,5 sekund po startu byl vypnut centrální motor, aby se snížilo přetížení. Raketa se totiž po spálení paliva stala lehčí a motor [[F-1]] se nedal přiškrtit, takže to byl nejjednodušší způsob. Posádka zažila největší přetížení, 4 g (39 m/s<sup>2</sup>), těsně před oddělením prvního stupně. Ostatní motory pokračovaly v činnosti až dokud nevyčerpaly okysličovadlo nebo palivo, což bylo signalizováno senzory v nasávání. 600 milisekund po zastavení motorů byl první stupeň pomocí zpětných raket na tuhé palivo oddělen.
Stalo se to ve výšce okolo 62 km. První stupeň pokračoval setrvačností v letu až do výšky 110 km a potom dopadl do [[Atlantský oceán|Atlantického oceánu]] asi 560 km od startovací rampy.
=== Sekvence S-II ===
[[Soubor:Ap6-68-HC-191.jpg|thumb|Oddělení mezistupně při misi ''[[Apollo 6]]'' (NASA)]]
Po oddělení stupně S-IC se na 6 minut zapálil druhý stupeň S-II, který dostal loď do výšky 185 km a udělil jí rychlost 24 600 km/h, blízké [[Kruhová rychlost|orbitální rychlosti]].
Zapálení druhého stupně probíhalo ve dvou krocích. V prvním kroku se na čtyři sekundy zapálilo osm raketových motorů na pevné palivo, aby udělilo raketě pozitivní zrychlení. Poté se zapálilo pět motorů J-2. V druhém kroku, asi třicet sekund po oddělení prvního stupně, byl od druhého stupně oddělen mezistupeň. Toto byl důkladně kontrolovaný manévr, protože bylo nepřípustné, aby se mezistupeň dotknul kteréhokoliv z motorů a vzdálenost od nich byla jen jeden metr. V stejném čase jako mezistupeň byl oddělen i [[únikový systém]].
38 sekund po zapálení druhého stupně automatická kontrola letu Saturnu V přepnula z předprogramovaného řízení sklonu rakety na interaktivní, které zabezpečovala přístrojová jednotka rakety na základě údajů o zrychlení a výšce. Pokud přístrojová jednotka neudržela raketu v stanovených hranicích, posádka mohla přebrat řízení pomocí ručního řízení v kabině.
Asi 90 sekund před oddělením druhého stupně byl vypnut centrální motor, aby se snížila výšková [[pogo oscilace]]. Přístroj, který potlačoval tuto oscilaci, byl poprvé nainstalován v misi Apollo 14, ale centrální motor byl i tak vypnut dříve. V tu chvíli se hladina tekutého kyslíku snížila, což změnilo poměr obou dvou složek paliva, aby se zajistilo, že po oddělení druhého stupně v nádrži zůstane co nejméně paliva.
Na dně každé nádrže S-II bylo pět senzorů. Když dva z nich zůstaly nezakryté, přístrojová jednotka iniciovala oddělení druhého stupně. O jednu sekundu později byl stupeň oddělen a za dalších deset sekund se zapálil třetí stupeň. S-II dopadl asi 4200 km od startovací rampy.
=== Sekvence S-IVB ===
[[Soubor:As7-3-1545.jpg|thumb|Stupeň S-IVB z mise ''[[Apollo 7]]'' letí na zemské orbitě. I když ''Apollo 7'' použilo jako nosnou raketu Saturn IB, stupeň S-IVB se používal na obou dvou nosných raketách. Při letech Saturnu V čtyři panely spojující loď a lunární modul byly odhozeny, aby byl umožněn přístup do lunárního modulu]]
Třetí stupeň byl zapálen na následující 2,5 minuty, stalo se to přibližně 12 minut po startu. Ke kosmické lodi zůstal připojen dva a půl oběhu na [[Parkovací dráha|parkovací oběžné dráze]] okolo Země, zatímco kosmonauti kontrolovali loď a raketu, aby se ujistili, že všechny systémy pracují normálně.
Na rozdíl od předcházejícího oddělení, toto oddělení nebylo dvojfázové. Mezistupeň mezi druhým a třetím stupněm zůstal totiž připojen k druhému stupni (i když byl vyroben jako součást třetího).
10 minut a 30 sekund po startu byl Saturn V ve výšce 164 km a 1700 km vzdálen od místa startu. Po zhruba 5 minutovém zážehu byl motor třetího stupně vypnut. Loď byla ve výšce okolo 180 km. To je velmi [[nízká oběžná dráha]], která není dlouhodobě stabilní. Je to způsobeno brzděním o zemskou atmosférou. Jen pro dvě mise Saturnu V — ''[[Apollo 9]]'' a [[Skylab]], byla oběžná dráha vyšší. Následující dva a půl oběhu bylo využito pro řízení lodních systémů a přípravu lodě na TLI manévr ([[Trans Lunar Injection]]), kterým se loď dostala na dráhu k Měsíci.
TLI přišel přibližně dvě a půl hodiny po startu. Byl znovu zažehnut třetí stupeň, aby vynesl loď k Měsíci. S-IVB hořel téměř šest minut. Rychlost celé lodě při jeho oddělení překročila 10 km/s a dosáhla tedy únikovou rychlost. Několik hodin po manévru TLI byl [[Velitelský a servisní modul]] (CSM) oddělen od třetího stupně, otočen o 180 stupňů a připojen k [[Lunární modul|lunárnímu modulu]], který byl v průběhu startu uložen pod ním. CSM a LM se potom oddělily od třetího stupně.
Pokud by třetí stupeň zůstal na stejné dráze jako kosmická loď, mohl by to ohrozit další průběh mise, takže byl vypuštěn zbytek paliva z nádrží a tím se změnila jeho trajektorie. Po rozhodnutí řídícího střediska, třetí stupně misí ''Apollo 13'' a pozdějších dopadly na Měsíc. [[Seismometr|Seizmometry]], které zanechaly na povrchu předcházející mise dopad zaznamenaly a informace pomohly zmapovat nitro Měsíce. Třetí stupně z přecházejících výprav (kromě ''Apolla 9'' a ''Apolla 12'') byly navedeny na průlet okolo Měsíce a poslány na heliocentrickou dráhu. Třetí stupeň ''Apolla 9'' S-IVB byl na sluneční orbitu poslán přímo.
Stupeň S-IVB z mise ''Apolla 12'' měl jiný osud. [[3. září]] [[2002]] [[Bill Yeung]] objevil podezřelou [[planetka|planetku]], kterou dočasně označil [[J002U3]]. Vypadalo to, že obíhá okolo Země a brzy bylo speciální analýzou zjištěno, že její povrch je pokryt bílým [[oxid titaničitý|oxidem titaničitým]], stejným, jaký se použil na natření Saturnu V. Řídící středisko mise plánovalo poslat ho po průletu okolo Měsíce na sluneční orbitu, zážeh po oddělení od kosmické lodě Apollo trval příliš dlouho a S-IVB poslal na kvazi stabilní dráhu okolo Země a Měsíce. V roce [[1971]] se předpokládalo, že po sérii gravitačních turbulencí vstoupí na oběžnou dráhu okolo Slunce a vrátí se na zemskou orbitu o 31 let později. Zemskou orbitu opustil v červnu [[2003]].
== Pozdější použití ==
[[Soubor:Skylab launch on Saturn V.jpg|thumb|left|Poslední start Saturnu V vynesl kosmickou stanici [[Skylab]] na nízkou oběžnou dráhu Země.]]
Jediný start rakety Saturn V, který nepatřil do [[program Apollo|programu Apollo]], byl start kosmické stanice [[Skylab]]. V roce [[1968]] byl vytvořen [[Apollo Applications Program]] pro nalezení využití zařízení vyvinutého a použitého během programu Apollo. Většina plánů se soustředila na myšlenku [[kosmická stanice|kosmické stanice]]. Původně se plánovala tzv. 'mokrá dílna' (anglicky 'wet workshop'), kde raketový stupeň bude vynesen do vesmíru a potom na orbitě vybaven zařízením.
Tato myšlenka byla nahrazena konceptem 'suché dílný' (anglicky 'dry workshop'), kde stupeň S-IVB byl na zemi přebudován na kosmickou stanici a vynesen Saturnem V. V tomto případě vznikla stanice Skylab a použit byl S-IVB z rakety [[Saturn IB]] se zálohou vyrobenou z třetího stupně Saturnu V. Tato záloha je teď vystavena v [[National Air and Space Museum]]. Od [[25. květen|25. května]] [[1973]] do [[9. únor]]a [[1974]] se na stanici Skylab vystřídaly tři posádky. Samotný Skylab byl na oběžné dráze do května [[1979]].
Doufalo se, že [[Skylab]] vydrží na orbitě dost dlouho na to, aby ho v průběhu svých prvních letů navštívily raketoplány z [[Space Shuttle|programu Space Shuttle]]. Ty mohly zvýšit jeho oběžnou dráhu a potom by byl použit jako základ budoucích vesmírných stanic. Ale [[kosmický raketoplán|raketoplány]] nelétaly až do roku [[1981]].
S raketoplány se počítalo jako s nosiči nákladu, které by létaly současně s raketou Saturn V. Raketoplány by zabezpečovaly logistiku vesmírné stanice, zatímco Saturn V by vynášel jednotlivé komponenty. Nedostatek financí pro obnovení výroby raket Saturn V způsobil změnu plánu a [[Spojené státy americké|Spojené státy]] zůstaly bez těžké nosné rakety. Někteří představitelé americké vesmírné komunity komentují tuto situaci slovy, že pokračující výroba by dovolila vybudovat [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírnou stanici]] jen s několika starty.
[[Wernher von Braun]] a jiní plánovali vytvořit raketu s osmi motory [[F-1]] na prvním stupni, která by dovolovala vyslat lidskou posádku na Měsíc přímým letem. Jiné plány pro Saturn V chtěly použít raketu [[Centaur (raketový stupeň)|Centaur]] jako poslední stupeň nebo přidat jiné lehčí nosiče. To by umožnilo poslat velké kosmické sondy bez posádky k vnějším planetám nebo lodě s lidskou posádkou na [[Mars (planeta)|Mars]]. Druhá série raket Saturn Vs (pokud by se byla realizována) by pravděpodobně v prvním stupni použila motory F-1A, které měly větší tah než motory [[F-1]]. Jiná výrazná změna by spočívala v odstranění křídel, která v porovnání se svou hmotností přinesla jen malý užitek a prodloužení prvního stupně S-IC na podporu výkonnějších motorů F-1A a zvýšení výkonu motorů J-2 pro horní dva stupně. Saturn V měl být též nosičem atomového raketového stupně [[RIFT]] a později pro [[NERVA]]. Americké návrhy z konce 50. let na raketu větší než Saturn V ji nazývaly [[Nova (nosná raketa)|Nova]]. Jméno Nova neslo více než třicet různých návrhů velkých raket.
V roce 2005 NASA zveřejnila plány postavit těžkou nosnou raketu [[Ares V]], používající dvě pětisegmentové verze nosných [[Raketový motor na tuhé pohonné látky|raket na pevné palivo]] pro [[Space Shuttle|americký raketoplán]] spolu s pěti hlavními motory pro Space Shuttle ([[Space Shuttle Main Engine|SSME]]) nebo třemi raketovými motory [[RS-68]], které se v současnosti používají v raketách [[Delta IV]]. Tento projekt by využil současně technologie, protože motory SSME jsou efektivnější než motory F-1 nebo J-2 a dovolil by NASA do roku 2020 vrátit se na Měsíc. Jediný motor odvozený z motorů nosné rakety Saturn, [[J-2]], by byl použit v nové raketě jako J-2X (dříve J-2S) pro [[Orion (raketa)|Orion]] namísto jednoho SSME a na nejvyšším stupni (známém jako „Earth Escape Stage“) nosné rakety SDLV.
== Cena ==
Od roku [[1964]] do roku [[1973]] bylo na vývoj a výrobu Saturnu V použito 6,5 miliard dolarů s maximem v roce [[1966]] a to 1,2 miliard dolarů. [http://history.nasa.gov/SP-4029/Apollo_18-16_Apollo_Program_Budget_Appropriations.htm] Jedním z hlavních důvodů pro zrušení programu Apollo byla cena. V roce [[1966]] získala NASA největší rozpočet a to 4,5 miliard což bylo v té době asi 0,5 % z [[Hrubý domáci produkt|HDP]] Spojených států amerických. Ve stejném roce resort obrany dostal 63,5 miliard dolarů. [http://www.house.gov/hasc/about/DODDbudgetauth.html]
== Rakety Saturn V a jejich starty ==
[[Soubor:Saturn V launches.jpg|center|600px|thumb|Jak ukazuje fotomontáž všech startů, Saturn V startoval přes den nebo v noci, za dobrého i horšího počasí, přesně v naplánované čase]]
{| class="wikitable"
|-
! style="background:#efefef;" | Sériové číslo
! style="background:#efefef;" | Mise
! style="background:#efefef;" | Datum startu
! style="background:#efefef;" | Poznámka
|-
| <center>SA-501</center>
| ''[[Apollo 4]]''
| [[9. listopad]]u [[1967]]
| První testovací let
|-
| <center>SA-502</center>
| ''[[Apollo 6]]''
| [[4. duben|4. dubna]] [[1968]]
| Druhý testovací let
|-
| <center>SA-503</center>
| ''[[Apollo 8]]''
| [[21. prosinec|21. prosince]] [[1968]]
| První let s lidskou posádkou a na oběžné dráze Měsíce
|-
| <center>SA-504</center>
| ''[[Apollo 9]]''
| [[3. březen|3. března]] [[1969]]
| Test lunárního modulu na zemské oběžné dráze
|-
| <center>SA-505</center>
| ''[[Apollo 10]]''
| [[18. květen|18. května]] [[1969]]
| Test lunárního modulu na oběžné dráze Měsíce
|-
| <center>SA-506</center>
| ''[[Apollo 11]]''
| [[16. červenec|16. července]] [[1969]]
| První přistání na Měsíci
|-
| <center>SA-507</center>
| ''[[Apollo 12]]''
| [[14. listopad]]u [[1969]]
| Přistání v blízkosti sondy [[Surveyor 3]]
|-
| <center>SA-508</center>
| ''[[Apollo 13]]''
| [[11. duben|11. dubna]] [[1970]]
| Mise pro poruchu během letu zrušena, posádka zachráněna.
|-
| <center>SA-509</center>
| ''[[Apollo 14]]''
| [[31. leden|31. ledna]] [[1971]]
| Přistání blízko Fra Mauro
|-
| <center>SA-510</center>
| ''[[Apollo 15]]''
| [[26. červenec|26. července]] [[1971]]
| První lunární vozidlo
|-
| <center>SA-511</center>
| ''[[Apollo 16]]''
| [[16. duben|16. dubna]] [[1972]]
| Přistání na Descartes
|-
| <center>SA-512</center>
| ''[[Apollo 17]]''
| [[6. prosinec|6. prosince]] [[1972]]
| První a jediný noční start; Poslední mise programu Apollo
|-
| <center>SA-513</center>
| [[Skylab|Skylab 1]]
| [[14. květen|14. května]] [[1973]]
| Dvojstupňová verze pro Skylab
|-
| <center>SA-514</center>
| colspan="4" | Nepoužita
|-
| <center>SA-515</center>
| colspan="4" | Nepoužita
|}
V současnosti je možné vidět rakety Saturn V na třech místech (všechny jsou horizontální poloze):
* V [[Lyndon B. Johnson Space Center|Johnson Space Center]] je vystaven první stupeň z SA-514, druhý stupeň z SA-515 a třetí stupeň z SA-513.
* V [[Kennedyho vesmírné středisko|Kennedyho vesmírném středisku]] je vystaven S-IC-T (testovací stupeň) a druhý a třetí stupeň z SA-514.
* V [[U.S. Space & Rocket Center]] v [[Huntsville]] jsou vystaveny S-IC-D, S-II-F/D a S-IVB-D (všechno testovací stupně).
Z těchto třech raket jen ta v Johnson Space Center se skládá ze stupňů, které měly vzlétnout. The US Space & Rocket Center má též vztyčený model Saturnu V ve skutečné velikosti. První stupeň z SA-515 se nachází v [[Michoud Assembly Facility]] v [[New Orleans (Louisiana)|New Orleans]] a třetí stupeň byl předělán na záložní pro program Skylab a v současnosti je vystaven v [[National Air and Space Museum]].
Populární, ale nepravdivá [[legenda]] z roku [[1996]] tvrdí, že NASA ztratila nebo zničila plány rakety Saturn V. Ve skutečnosti plány stále existují na [[mikrofilm]]ech v [[Marshall Space Flight Center]].[http://www.space.com/news/spacehistory/saturn_five_000313.html]
== Reference ==
* Bilstein, Roger E. ([[1980]]). ''Stages to Saturn: A Technological History of the Apollo/Saturn Launch Vehicles.'' NASA SP-4206. ISBN 0-16-048909-1.
** Dostupné online: [http://history.nasa.gov/SP-4206/sp4206.htm HTML] nebo [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19970009949_1997011911.pdf PDF]
* ''Ilustrovaná chronologie Saturnu: Prvních jedenáct let Saturnů, duben [[1957]] - [[duben]] [[1968]].'' [http://history.nasa.gov/MHR-5/contents.htm HTML] nebo [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19740004382_1974004382.pdf PDF]
* ''Moonport: Dějiny zařízení a operací programu Apollo.'' [http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/SP-4204/cover.html HTML] anebo [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19790003956_1979003956.pdf PDF]
* ''Apollo v číslech: Statistická příručka.'' [http://history.nasa.gov/SP-4029/Apollo_00_Welcome.htm HTML] nebo http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20010008244_2001006037.pdf PDF] (vydané Government Reprints Press, 2001, ISBN 1-931641-00-5)
* [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19900066482_1990066482.pdf Vyhodnocení startu Saturnu V: AS-501 mise Apollo 4 (PDF)]
* [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19900066486_1990066486.pdf Vyhodnocení startu Saturnu V: AS-508 mise Apollo 13 (PDF)]
* [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19750063889_1975063889.pdf Saturn V letecký manuál - SA-503 (PDF)]
* [http://history.msfc.nasa.gov/saturn_apollo/saturnv_press_kit.html Saturn V Press Kit]

== YouTube ==
{| border="4" width="444" align="left"
| {{#widget:YouTube|id=MXh3YRtTiGg}}
|- align="center"
| '''Saturn5 ! Part Three (anglicky)'''
|}
{| border="4" width="444" align="right"
| {{#widget:YouTube|id=i8OiXKwdWMk}}
|- align="center"
| '''Saturn5 ! Part Four (anglicky)'''
|}
<br style="clear: both;" />

== Literatura ==
* LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.
* BILSTEIN, Roger E.. Stages to Saturn: A Technological History of the Apollo/Saturn Launch Vehicles. Washington, DC : NASA, 1980. [http://history.nasa.gov/SP-4206/sp4206.htm Dostupné online]. ISBN 0-16-048909-1.
* BENSON, Charles D.; FAHERTY, William B.. Moonport: A History of Apollo Launch Facilities and Operations. NASA. [http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/SP-4204/cover.html Dostupné online (anglicky)]
* BROOKS, Courtney G.; GRIMWOOD, James M.; SWENSON JR., Loyd S.. Chariots for Apollo. Washington, DC : Government Printing Office, 1979. [http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/SP-4205/cover.html Dostupné online (anglicky)].
* AKENS, David S.. SATURN ILLUSTRATED CHRONOLOGY. Huntsville, Alabama : Historical Office (U.S. George C. Marshall Space Flight Center), 1971. [http://history.nasa.gov/MHR-5/contents.htm Dostupné online. (anglicky)]

== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
==== Stránky NASA ====
* [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19710065502_1971065502.pdf Nosné rakety Saturn (PDF)]
* [http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19700076250_1970076250.pdf Startovací komplex 39 - popis zařízení (PDF)]
==== Jiné stránky ====
* [http://www.apollosaturn.com Apollo Saturn referenční stránka]
* [http://www.apolloarchive.com Archiv Programu Apollo]
* [http://www.geocities.com/launchreport/satstg5.html Historie kosmických raket]
==== Simulátory ====
* [http://www.SaturnVExplorer.com 3D Saturn V - simulátor startů]
* [http://sourceforge.net/projects/nassp/ Saturn V/Saturn IB simulace pro orbitální let]

{{Šablona:Nosné rakety USA}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:NASA]]
[[Kategorie:Nosné rakety USA]]
[[Kategorie:Program Apollo]]
[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]

Saturn V - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Douglas Aircraft Company“ textem „Douglas Aircraft“

Sysop: 1 revizi

GB1977: /* YouTube */ Pro mou trojici monitorů

← Starší verze		Verze z 12. 12. 2014, 13:56
Řádka 238:		Řádka 238:
	}}</ref>		}}</ref>
	==== S-IVB třetí stupeň ====		==== S-IVB třetí stupeň ====
-	S-IVB byl postaven ve firmě [[Douglas Aircraft ~~Company]]~~ v [[Huntington Beach (Kalifornie)\|Huntington Beach]]. Používal jeden motor J-2 a stejné palivo jako druhý stupeň. Tento stupeň byl v průběhu mise použit dvakrát: poprvé po oddělení druhého stupně pro vstup na oběžnou dráhu a později pro navedení na translunární dráhu.<ref name="bilstein_161">{{Citace elektronické monografie	+	S-IVB byl postaven ve firmě Douglas Aircraft v [[Huntington Beach (Kalifornie)\|Huntington Beach]]. Používal jeden motor J-2 a stejné palivo jako druhý stupeň. Tento stupeň byl v průběhu mise použit dvakrát: poprvé po oddělení druhého stupně pro vstup na oběžnou dráhu a později pro navedení na translunární dráhu.<ref name="bilstein_161">{{Citace elektronické monografie
	\| příjmení = Bilstein		\| příjmení = Bilstein
	\| kapitola = MISSION PROFILE AND DESIGN		\| kapitola = MISSION PROFILE AND DESIGN