Schizofrenie - Historie editací

Sysop: ++

2022-02-03T13:10:20Z

← Starší verze		Verze z 3. 2. 2022, 13:10
Řádka 1:		Řádka 1:
-	{{Wikifikovat}}	+	{{Wikifikovat}}{{Infobox Choroba
-	{{Infobox Choroba	+
	\| Název = Schizofrenie		\| Název = Schizofrenie
	\| Obrázek = Schizophrenia PET scan.jpg		\| Obrázek = Schizophrenia PET scan.jpg
Řádka 19:		Řádka 18:
	\| Příčina = Multifaktoriální, dosud neobjasněné, avšak je kladena obezřetnost na genetickou zátěž, vývoj [[Centrální nervová soustava\|CNS]] a psychosociální stránku jedincova života.		\| Příčina = Multifaktoriální, dosud neobjasněné, avšak je kladena obezřetnost na genetickou zátěž, vývoj [[Centrální nervová soustava\|CNS]] a psychosociální stránku jedincova života.
	\| Systém = Mozek		\| Systém = Mozek
-	}}	+	}}[[Soubor:Schizophrenia (Illustration).png\|thumb\|230px\|Porovnání zdravého a nemocného mozku při schizofrenii]]
	'''Schizofrenie''' (z řeckého ''skhizein'' σχίζειν - "rozštěp"; a ''phren'' φρήν - "mysl") je závažné [[Duševní porucha\|duševní onemocnění]] projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují [[halucinace]], [[bludy\|bludné]] představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení [[pohyb\|pohybové]] koordinace, viz [[katatonie]]. Prvotní příznaky se ze statistického hlediska rozvíjejí nejčastěji v pozdní adolescenci a rané dospělosti, přičemž výskyt v populaci je relativně vzácný - přibližně 0,4 %. Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi.		'''Schizofrenie''' (z řeckého ''skhizein'' σχίζειν - "rozštěp"; a ''phren'' φρήν - "mysl") je závažné [[Duševní porucha\|duševní onemocnění]] projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují [[halucinace]], [[bludy\|bludné]] představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení [[pohyb\|pohybové]] koordinace, viz [[katatonie]]. Prvotní příznaky se ze statistického hlediska rozvíjejí nejčastěji v pozdní adolescenci a rané dospělosti, přičemž výskyt v populaci je relativně vzácný - přibližně 0,4 %. Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi.
	Mezi první ustálené názvy pro toto onemocnění patří ''Dementiae praecox'' (předčasná demence), poprvé vyřčený v roce 1896 a zavedený v roce 1898 Dr. Emilem Kraepelinem, který se snažil roztřídit endogenní psychózy, tj. založené na vnitřních abnormalitách v neurochemii mozku, do kategorií maniodepresivních psychóz (dnes nazývaných, jako [[bipolární afektivní porucha]]) a tzv. předčasných demencí. Svoji hypotézu hájil především v domněle nezvratitelném a postupném úbytku kognitivních funkcí a počátku nemoci v období [[adolescence]]. Toto označení se ovšem ukázalo jako scestné, na což upozorňoval zejména Dr. Eugen Bleuer, který poukazoval na skutečnost, že neléčené projevy schizofrenie sice mohou vést k vážnému rozvratu [[osobnost]]i, nejedná se ale o [[Demence\|demenci]] v pravém slova smyslu; to znamená, že nedochází k poškození mozkové tkáně na základě atrofického-degenerativního onemocnění jako jsou [[Alzheimerova choroba\|Alzheimerova]] či [[Huntingtonova choroba]]. [[Inteligence]] je schizofrenií nedotčena, avšak i přesto mohou být poškozeny schopnosti soustředění, pozornosti a především vůle intelektové operace vykonávat.		Mezi první ustálené názvy pro toto onemocnění patří ''Dementiae praecox'' (předčasná demence), poprvé vyřčený v roce 1896 a zavedený v roce 1898 Dr. Emilem Kraepelinem, který se snažil roztřídit endogenní psychózy, tj. založené na vnitřních abnormalitách v neurochemii mozku, do kategorií maniodepresivních psychóz (dnes nazývaných, jako [[bipolární afektivní porucha]]) a tzv. předčasných demencí. Svoji hypotézu hájil především v domněle nezvratitelném a postupném úbytku kognitivních funkcí a počátku nemoci v období [[adolescence]]. Toto označení se ovšem ukázalo jako scestné, na což upozorňoval zejména Dr. Eugen Bleuer, který poukazoval na skutečnost, že neléčené projevy schizofrenie sice mohou vést k vážnému rozvratu [[osobnost]]i, nejedná se ale o [[Demence\|demenci]] v pravém slova smyslu; to znamená, že nedochází k poškození mozkové tkáně na základě atrofického-degenerativního onemocnění jako jsou [[Alzheimerova choroba\|Alzheimerova]] či [[Huntingtonova choroba]]. [[Inteligence]] je schizofrenií nedotčena, avšak i přesto mohou být poškozeny schopnosti soustředění, pozornosti a především vůle intelektové operace vykonávat.
Řádka 92:		Řádka 91:
	K léčbě schizofrenie se využívají převážně léčiva ze skupiny [[antipsychotika\|antipsychotik]] (neuroleptik). Jedná se o psychofarmaka, která pozitivním způsobem ovlivňují pochody myšlení (jeho integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují bludy nebo mění vztah k nim, klidní poruchy motoriky, tlumí depresivní či manické projevy a také působí anxiolyticky. K léčbě se využívají především tři typy těchto psychofarmak, a to bazální a incizivní antipsychotika, při jejichž požívání hrozí vedlejší účinky jako třes, neklid, ospalost či hypotenze. Z tohoto důvodu se v dnešní době přistupuje k antipsychotikům atypickým, u nichž je riziko vedlejších příznaků nižší. Vzhledem k dopadu schizofrenních projevů na psychický stav pacienta podstupuje i psychologickou intervenci, kdy se učí být odolnější vůči stresu, úzkosti atd. Využívá se i ECT, tj. [[elektrokonvulzivní terapie]], ke které se přistupuje především u farmakorezistentních forem, stuporózních projevů strnulosti a při závažných depresích.		K léčbě schizofrenie se využívají převážně léčiva ze skupiny [[antipsychotika\|antipsychotik]] (neuroleptik). Jedná se o psychofarmaka, která pozitivním způsobem ovlivňují pochody myšlení (jeho integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují bludy nebo mění vztah k nim, klidní poruchy motoriky, tlumí depresivní či manické projevy a také působí anxiolyticky. K léčbě se využívají především tři typy těchto psychofarmak, a to bazální a incizivní antipsychotika, při jejichž požívání hrozí vedlejší účinky jako třes, neklid, ospalost či hypotenze. Z tohoto důvodu se v dnešní době přistupuje k antipsychotikům atypickým, u nichž je riziko vedlejších příznaků nižší. Vzhledem k dopadu schizofrenních projevů na psychický stav pacienta podstupuje i psychologickou intervenci, kdy se učí být odolnější vůči stresu, úzkosti atd. Využívá se i ECT, tj. [[elektrokonvulzivní terapie]], ke které se přistupuje především u farmakorezistentních forem, stuporózních projevů strnulosti a při závažných depresích.
	[[Antipsychotika]] obecně mají relativně vysoký počet nežádoucích účinků. Mezi nejzávažnější patří parkinsonský, jindy také (extrapyramidový) syndrom, který se může vyvinout až u 75-80 % pacientů při dlouhodobém podávání antipsychotik se silným účinkem (fenothiaziny a butyrofenony) a vzniká na základě změn v přenosu dopaminu ve striatu. Je to většinou vratný proces, který ustoupí po snížení dávky nebo vysazení léčiva. Pokud se pokračuje v terapii navzdory viditelným změnám, může se, zejména u starších pacientů, vyvinout trvalý iatrogenní Parkinsonismus. Další nežádoucí účinky jsou neuroleptická hypotenze, tachykardie, pseudogravidita způsobená ovlivňováním endokrinního systému, sedace a psychomotorický útlum, ikterus, zvýšená pohotovost k epileptickým záchvatům, poruchy jaterních funkcí, sucho v ústech, zácpa, akineze, akatizie, rigidita, tremor, dermatitidy, fotosenzitivita (světloplachost) a ucpaný nos.		[[Antipsychotika]] obecně mají relativně vysoký počet nežádoucích účinků. Mezi nejzávažnější patří parkinsonský, jindy také (extrapyramidový) syndrom, který se může vyvinout až u 75-80 % pacientů při dlouhodobém podávání antipsychotik se silným účinkem (fenothiaziny a butyrofenony) a vzniká na základě změn v přenosu dopaminu ve striatu. Je to většinou vratný proces, který ustoupí po snížení dávky nebo vysazení léčiva. Pokud se pokračuje v terapii navzdory viditelným změnám, může se, zejména u starších pacientů, vyvinout trvalý iatrogenní Parkinsonismus. Další nežádoucí účinky jsou neuroleptická hypotenze, tachykardie, pseudogravidita způsobená ovlivňováním endokrinního systému, sedace a psychomotorický útlum, ikterus, zvýšená pohotovost k epileptickým záchvatům, poruchy jaterních funkcí, sucho v ústech, zácpa, akineze, akatizie, rigidita, tremor, dermatitidy, fotosenzitivita (světloplachost) a ucpaný nos.
-	~~== Odkazy ==~~	+
-	~~=== Reference ===~~	+	== Související články ==
-	~~<references />~~	+
-	=== Související články ===	+
	* [[Psychóza]]		* [[Psychóza]]
	* [[Duševní porucha]]		* [[Duševní porucha]]
Řádka 113:		Řádka 110:
	* (anglicky) [http://www.psycho-web.com/ www.psycho-web.com] Internetová stránka věnující se psychopatologii		* (anglicky) [http://www.psycho-web.com/ www.psycho-web.com] Internetová stránka věnující se psychopatologii
	* (anglicky) [http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/135775 Aruc Ševa – Israeli Research: Schizophrenia Prevention Better than Cure] (01/2010)		* (anglicky) [http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/135775 Aruc Ševa – Israeli Research: Schizophrenia Prevention Better than Cure] (01/2010)
		+

	{{Flickr\|Schizophrenia}}{{Commonscat\|Schizophrenia\|Schizofrenie}}{{Článek z Wikipedie}}		{{Flickr\|Schizophrenia}}{{Commonscat\|Schizophrenia\|Schizofrenie}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Duševní poruchy]]		[[Kategorie:Duševní poruchy]]

Sysop: 1 revizi

2013-08-22T06:32:31Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 22. 8. 2013, 06:32

Dag-Praha: šablony

2012-10-29T11:09:37Z

šablony

Nová stránka

{{Wikifikovat}}
{{Infobox Choroba
| Název = Schizofrenie
| Obrázek = Schizophrenia PET scan.jpg
| Šířka obrázku =
| Popis = [[Pozitronová emisní tomografie|PET]] snímek zobrazující anatomické a neurofyziologické změny na mozku schizofrenního jedince; předpokládá se že ústřední příznaky jsou zapříčiněny zmenšeným objemem čelního laloku (červeně), který během kognitivních procesů zvyšuje hladinu [[dopamin]]u ve [[Striatum|striatu]] (zeleně)
| MKN-10 = [http://apps.who.int/classifications/apps/icd/icd10online/ F20 - F29]
| DSM-IV = 295.xx
| MeshID = F03.700.750 F03.700.750
| MeshYear = 2008
| MeshName = Schizophrenia

| Prevalence = 0.4 %
| Věk =
| Věk2 =
| Stat = <ref name="UZIS">[[Ústav zdravotnických informací a statistiky|ÚZIS]] [www.uzis.cz/download_file.php?file=2954 Psychiatrická péče v letech 2001 až 2005]</ref>

| Průběh = Obvykle chronický, případně prudký, záchvatovitý
| Příčina = Multifaktoriální, dosud neobjasněné, avšak je kladena obezřetnost na genetickou zátěž, vývoj [[Centrální nervová soustava|CNS]] a psychosociální stránku jedincova života.
| Systém = Mozek
}}
'''Schizofrenie''' (z řeckého ''skhizein'' σχίζειν - "rozštěp"; a ''phren'' φρήν - "mysl") je závažné [[Duševní porucha|duševní onemocnění]] projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují [[halucinace]], [[bludy|bludné]] představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení [[pohyb|pohybové]] koordinace, viz [[katatonie]]. Prvotní příznaky se ze statistického hlediska rozvíjejí nejčastěji v pozdní adolescenci a rané dospělosti, přičemž výskyt v populaci je relativně vzácný - přibližně 0,4 %. Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi.
Mezi první ustálené názvy pro toto onemocnění patří ''Dementiae praecox'' (předčasná demence), poprvé vyřčený v roce 1896 a zavedený v roce 1898 Dr. Emilem Kraepelinem, který se snažil roztřídit endogenní psychózy, tj. založené na vnitřních abnormalitách v neurochemii mozku, do kategorií maniodepresivních psychóz (dnes nazývaných, jako [[bipolární afektivní porucha]]) a tzv. předčasných demencí. Svoji hypotézu hájil především v domněle nezvratitelném a postupném úbytku kognitivních funkcí a počátku nemoci v období [[adolescence]]. Toto označení se ovšem ukázalo jako scestné, na což upozorňoval zejména Dr. Eugen Bleuer, který poukazoval na skutečnost, že neléčené projevy schizofrenie sice mohou vést k vážnému rozvratu [[osobnost]]i, nejedná se ale o [[Demence|demenci]] v pravém slova smyslu; to znamená, že nedochází k poškození mozkové tkáně na základě atrofického-degenerativního onemocnění jako jsou [[Alzheimerova choroba|Alzheimerova]] či [[Huntingtonova choroba]]. [[Inteligence]] je schizofrenií nedotčena, avšak i přesto mohou být poškozeny schopnosti soustředění, pozornosti a především vůle intelektové operace vykonávat.
Nový pojem schizofrenie byl již zmiňovaným Dr. Eugenem Bleuerem zaveden v roce 1908, kde se pokoušel především o [[Abstrakce|abstraktní]] vystižení symptomatiky této choroby. Bohužel ale nepochopení [[etymologie]] tohoto slova vedlo ke vzniku všeobecného omylu, dle kterého je schizofrenie rozdvojením osobnosti, tedy přítomností více svébytných verzí jedné osobnosti v jedné mysli. To je ovšem velmi hrubá chyba, jelikož rozdvojení osobnosti, které je odborně chápáno jako [[mnohočetná porucha osobnosti]], náleží k [[Disociativní porucha|poruchám disociativním]], které jsou etiologicky převážně psychogenní, symptomaticky odlišné a rovněž bez výrazných psychotických příznaků.
== Diagnostická kritéria ==
''Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders'' (DSM-IV-TR) udává všeobecná kritéria, jež jsou nutná pro diagnózu schizofrenie.
'''Hlavní příznaky''' (musí být přítomny alespoň dva ze seznamu)
* Bludy (nevyvratitelné přesvědčení, ovlivňující jedincovo chování, s paranoidním či pro danou kulturu nezvyklým obsahem)
* Halucinace, iluze (smyslové vjemy, které se nezakládají na realitě)
* Dezorganizace myšlení (zmatená mluva; neobvyklé, deluzivní řešení problémů; či ''pseudofilozofování'' (tzv. rezonérství))
* Zvláštní nebo katatonní chování (strnulost; chybění řeči a nevole k jakékoli činnosti, případně vystupňované stavy napětí, úzkosti a pohybové činnosti)
* Negativní příznaky (vyhaslost emocí; ochuzení řeči i vůle; neschopnost prožívat radost aj.)
* Sociální stažení (samotářství; potulování se po okolí; nedůvěra až stihomam; '''je zdůrazněna sociální dysfunkce''')
'''Doba při níž se příznaky vyskytují'''
Obtíže musí bezpodmínečně setrvávat po dobu přinejmenším šesti měsíců.
Pokud se tyto příznaky projeví v období pouze jednoho měsíce, je stav klasifikován jako [[akutní psychotická polymorfní porucha]]. Pokud ovšem tyto příznaky setrvají déle než po dobu jednoho měsíce, ale méně než půl roku, bývá obvykle určena diagnóza [[Schizofreniformní porucha|schizofreniformní poruchy]].
Je rovněž velmi důležité rozlišit, zdali příčina psychotických příznaků není organického, psychofarmakologického, psychogenního či odlišného endogenního původu ([[demence]], [[progresivní paralýza]], zneužití návykových látek - [[toxická psychóza]], závažná [[Neuróza|neurotická porucha]] - [[obsedantně kompulzivní porucha]] atd.)

== Příznaky, průběh a prognóza ==
Příznaky schizofrenního onemocnění, shodné i pro ostatní psychotické poruchy, se dělí celkově na dvě odvětví.
Pozitivní, které u pacienta představují symptomy získané oproti normě smyslových vjemů a složek chování zdravé populace a patří mezi ně [[halucinace]], [[bludy]], tvorba neologismů, neúčelné chování a případné agitované projevy katatonního typu.
Dále známe symptomy negativní, které pacientovi jisté vlastnosti odejímají; sem řadíme především mutismus (ztráta řeči), pasivní a aktivní negativismus (neplnění žádostí či pokynů nebo učinění pravého opaku požadované činnosti), oploštěná, vyhaslá afektivita, často také abulie (ztráta vůle) a anhedonie (ztráta schopnosti prožívat radost a příjemné prožitky).
U pacienta, jenž trpí schizofrenním onemocněním, dochází k rozštěpu, rozpadu mysli a celkovému úpadku [[osobnost]]i. Pacient bývá obvykle při všech typech schizofrenie vztahovačný, nedůvěřivý, mluví si pro sebe, vytváří vlastní, složitý svět, o jehož zákonitosti často opírá bludné přesvědčení aj. Citové strádání a posměch či pohoršování neznalých lidí pouze prohlubuje pacientovy problémy a schizofrenik se tím oprošťuje od společnosti v mnohem vyšší míře, což souvisí i se skutečností, že poměrně mnoho schizofreniků se ocitá v populaci lidí bez domova. K těmto zmiňovaným příznakům se občas přidružují i psychomotorické poruchy, tzv. katatonie(psychiatrický příznak projevující se mechanickým, bezúčelným chováním a strnulou, křečovitou, velmi proměnlivou hybností).
Citová otupělost, jindy chorobná přecitlivělost a paratymie (neodpovídající emoce) je doprovázená tvorbou [[neologismus|neologismů]] a nesmyslných sousloví, tj. inkohorence, nesouvislost myšlení. Schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve společnosti. [[Emoce]] bývají silně inadekvátní. Lidé postižení schizofrenní poruchou mají rovněž vysoké sklony k sebevražednému jednání a až 10 % pacientů suicidum uskuteční. Auditivní (sluchové) a vizuální (zrakové) [[halucinace]] patří mezi nejznámnější příznaky choroby, které se, viz nahoře, řadí mezi příznaky pozitivní. Obecně není vymezeno přesné období pro první projevy nemoci, nicméně nejčastěji z hlediska prvotních příznaků schizofrenie dochází ke vzniku choroby mezi 16. a 25. rokem života. Premorbidní osobnost schizofreniků bývá spíše úzkostná, samotářská a impulzivní.
Schizofrenie může vážně poškodit strukturu lidské [[osobnost]]i, ale také může rázem odeznít, tzv. [[remise]] (dočasná) bez poruch [[kognitivní funkce|kognitivních funkcí]].
30 % pacientů se zbaví projevů své poruchy docela, často na základě pouze ojedinělého záchvatu. Na další třetinu, občas i přes následující plnohodnotný život, čeká mírné množství relapsů a další třetina ve vyšší či nižší míře prožívá příznaky prakticky po celý život a to i přes jakkoli vynaloženou snahu v psychiatrické péči.
=== Rozdělení dle průběhu schizofrenního onemocnění ===
'''1. typ - první projev nemoci → postupně se zhoršující příznaky → chronické stádium → rozpad osobnosti'''
'''2. typ - první projev nemoci → remise → relaps → remise → relaps → bez léčby obvykle následuje rozpad osobnosti'''
'''3. typ - první projev nemoci → úzdrava (možný výskyt poruch osobnosti či kognitivních deficitů)'''
== Typy schizofrenních onemocnění ==
=== Základní druhy schizofrenie ===
* '''Hebefrenní (dezorganizovaná) schizofrenie''' se obvykle projevuje v období dospívání a mezi ústřední příznaky řadíme nevhodné, necitlivé chováním vůči svému okolí, chorobnou náladovost a především progresivní dezorganizací myšlení. Velmi význačným projevem je také nelogická [[řeč]] a ruminace, poměrně typické jsou plané filosofické až pseudo-filozofické abstraktní úvahy. Okolí tyto symptomy často zprvu považuje za projevy pouhé adolescence u postiženého; hebefrenie skutečně karikuje toto období lidského vývoje, ovšem jeho znaky vyhrocuje do bizarních rozměrů. Rovněž časté jsou útržkovité a hypochondrické [[halucinace]] (cenestopatické) a [[blud]]y. Pokud se vyskytují halucinace, jsou prchavé, nestálé a svým obsahem absurdní (směšné, surrealistické). Vzhledem k brzkému nástupu nemoci a rychlému rozvoji negativních příznaků je zde většinou [[prognóza]] velmi špatná a dospívající, utvářející se osobnost je často silně poškozena; tzn. velmi rychle dochází k rozpadu osobnosti.
* '''Katatonní schizofrenie''' je poměrně vzácná - tento typ zasahuje asi setinu všech schizofrenních pacientů. Projevují se u ní především příznaky, které postihují celkovou hybnost, kdy postižený například zaujímá nezvyklé, až krkolomné polohy, ve kterých je schopen zůstat bez hnutí i několik hodin až dní. V tomto případě se jedná o fázi stuporózní, kterou rovněž často provázejí tzv. oneiroidní (snové, scénické) halucinace. Tyto epizody útlumu jsou však poté často střídány epizodami agitovaného a neklidného chování, zde jde o fázi produktivní, která je také velmi nepředvídatelná a pro pacienta potenciálně nebezpečná. Velmi častými příznaky u tohoto podtypu jsou i [[mutismus]] (ztráta řeči) a negativismus (popírání, odporování). Poměrně vzácně se lze setkat se stavem voskové flexibility (lat. ''flexibilitas cerea'', dříve také docela nepřesně katalepsie), kdy je možné měnit pozici strnulého pacienta plynule a bez návratných změn. Stuporózní fáze, flexibilitas cerea, nebo extrémní agitovanost (Stauderova-letální katatonie) spojená s hyperprexií, tachykardií aj. představují pro nemocného život ohrožující stav, proto se přistupuje k [[elektrokonvulzivní terapie|elektrokonvulzivní terapii]]; ECT.
* '''Paranoidní schizofrenie''' je zřejmě nejznámějším a nejčastějším typem schizofrenního onemocnění. Postižený trpí [[bludy]], pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné projevy svého okolí a považovat je za hrozbu pro svoji vlastní osobu. Převažují [[halucinace]], především sluchové (slyšení hlasů, které se o dotyčném baví, komentují jeho chování, případně mu přikazují). Jeho chování je zapříčiněno nadměrným příjmem informací, mezi nimiž nemocný mozek vytváří nesouvislé spoje a asociace, které poté zodpovídají za bludy, paranoiu i nezvyklé [[chování]].
* '''Simplexní schizofrenie''' je ze všech subtypů schizofrenních poruch nejvzácnější a je charakterizována především postupným uzavíráním se do sebe, desocializací, ztrátou hygienických návyků, bezúčelným potulováním se po okolí a degenerativním úpadkem mysli; pro pacienta je příznačná nicota ve všem prožívání, polehává, nepřemýšlí, necítí, osobnostně nežije - tato forma má nejhorší prognózu ze všech, jelikož pacientova osobnost často končí na úrovni demence; tento subtyp má rovněž velmi časté sebevražedné vyústění. Pozitivní příznaky se nevyskytují.
* '''Reziduální (chronická, zbytková) schizofrenie''' je chronické stádium, které se léčí s nemalými obtížemi. Vyskytují se zde převážně negativní symptomy, ovšem podmínkou je alespoň jedna psychotická ataka s jasně přítomnými pozitivními symptomy.
=== Atypické druhy schizofrenie ===
* '''Nediferencovaná (nerozlišená) schizofrenie''' svými projevy odpovídá schizofrenní poruše, ale žádným jejím podtypům.
* '''Huberova cenestopatická schizofrenie (pseudoneurastenická, hypochondrická)''' je vzácná forma, projevující se především hypochondrickými a cenestopatickými (útrobními) bludy; pacienti často navštěvují lékařské zařízení, přičemž negativní výsledky je '''nikdy''' nepřesvědčí o pravdě - vyznačující je především skutečnost, že bludy nabývají čím dále vyšší bizarnosti a objevují se i jiné schizofrenní příznaky, spojené s velkou mírou beznaděje a rizikem suicidálního chování. Tento typ se obvykle vyvine v některý z již zmíněných pěti typů schizofrenie nebo vede k hlubokému rozpadu osobnosti.
Tato dělení se však v poslední době opouští, příčinou je především skutečnost velké variability příznaků tohoto onemocnění. V praxi takřka nelze najít nemocného, který by přesně vyhovoval jakémukoliv popisu.
Schizofrenií trpí v poměru stejně muži i ženy, i když u mužů je nástup choroby statisticky dříve.
=== Vyřazené a zřídka využívané diagnózy schizofrenních onemocnění ===
* '''Cirkulární periodická schizofrenie''' je tvořena bipolárními smíšenými emocemi deprese a hyperaktivity za značné úzkosti, strachu; u hypománie z nejapným chováním a infantilismem. Vyskytují se zde dlouhé remise mezi jednotlivými atakami, ovšem postupem času se prohlubuje depresivní bludná symptomatika a nejčastěji zrakové halucinace.
* '''Oneirofrenie''' je charakterizována zkresleným, snovým vnímáním a oneiroidními halucinacemi - častá při prvotní manifestaci celkového psychotického onemocnění
* '''''Schizocaria''''', také katastrofická schizofrenie spočívá v prudkém nástupu psychotických příznaků, které po poměrně krátkém údobí těžce zdevastují pacientovu osobnost za rezidua hlubokých negativních příznaků.
== Příčinnost ==
Je všeobecně známo, že určitou úlohu pro vznik schizofrenního onemocnění hraje i dědičnost. Např. je-li jeden z rodičů nemocen schizofrenií, pak je pravděpodobnost výskytu choroby u dětí přibližně 13 %. Trpí-li tímto onemocněním oba rodiče, je pravděpodobnost výskytu u dětí 24 %.
Nicméně kolem 80 % pacientů schizofrenní poruchu v rodinné anamnéze nemá.
Genetické dispozice:
* Riziko pro potomka jednoho schizofrenního rodiče - 13 %
* Riziko pro potomka obou schizofrenních rodičů - 24 %
* Riziko pro sourozence schizofrenika - 7 %
* Riziko pro vzdálenější příbuzné (bratrance, vnuky apod.) - pod 3 %
* Riziko pro sourozence jednovaječného dvojčete - 48 %
* Riziko pro sourozence dvojvaječného dvojčete - 17 %
Na vzniku schizofrenie se spolupodílí také psychosociální vlivy a rovněž vlivy prostředí.
Rizikové faktory:
* Hluboká introverze a podivínství, poruchy osobnosti - ''cluster A''
* Podvýživa matky v prvním trimestru
* Chřipkové aj. onemocnění matky ve druhém trimestru (především [[herpesviry]] a [[toxoplazmóza]])
* Nízká porodní hmotnost
* Porodní komplikace
* Narození na jaře a na podzim (nižší teplota, skladba stravy apod.)
* Špatné rodinné vztahy a komunikace v rodině
* Vystavení posměchu svého okolí v období dětství a dospívání
* Spouštěčem mohou být i drogy či [[psychedelika]] - '''za předpokladu výše zmíněné vulnerability, zranitelnosti'''
Schizofrenie se začíná projevovat obvykle v pozdní adolescenci nebo časné dospělosti. Nejvyšší riziko představuje období mezi 15. a 30. rokem života. 
Začíná nespecifickými obtížemi - plachost, sociální stažení s chudým vztahem k vrstevníkům, může být i disociální chování, depresivní nálada, neklid, vztahovačnost, emoční oproštění. Poté se může manifestovat buď akutně, nebo může být rozvoj příznaků postupný.
Jednou z hlavních teorií o vzniku většiny psychotických příznaků schizofrenie je zvýšená tvorba [[neurotransmiter]]u [[dopamin]]u a hypersenzivita dopaminových D2 receptorů. Tento [[neurotransmiter]] je produkován v limbickém systému [[mozek|mozku]] a jedním z jeho úkolů je selektivita vnímání, což v podstatě znamená hierarchizaci našich zážitků. Pokud člověk zažije něco závažného, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, vyplaví se v limbickém systému dopamin. Tímto způsobem je člověk schopen v životě rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými [[informace]]mi. U schizofreniků je správná produkce [[dopamin]]u narušena a dochází k jeho nekontrolovatelnému vylévání do limbického systému. Což má za důsledek, že schizofrenik, aniž by chtěl, nesprávně vyhodnocuje některé [[vjemy]] jako důležité, aniž by k tomu byl jednoznačný důvod. Postižený si však musí nějak vědomě odůvodnit, proč zrovna tu kterou [[informace|informaci]] považuje za důležitou, což potom dává vzniknout [[bludy|bludům]].
== Léčba ==
K léčbě schizofrenie se využívají převážně léčiva ze skupiny [[antipsychotika|antipsychotik]] (neuroleptik). Jedná se o psychofarmaka, která pozitivním způsobem ovlivňují pochody myšlení (jeho integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují bludy nebo mění vztah k nim, klidní poruchy motoriky, tlumí depresivní či manické projevy a také působí anxiolyticky. K léčbě se využívají především tři typy těchto psychofarmak, a to bazální a incizivní antipsychotika, při jejichž požívání hrozí vedlejší účinky jako třes, neklid, ospalost či hypotenze. Z tohoto důvodu se v dnešní době přistupuje k antipsychotikům atypickým, u nichž je riziko vedlejších příznaků nižší. Vzhledem k dopadu schizofrenních projevů na psychický stav pacienta podstupuje i psychologickou intervenci, kdy se učí být odolnější vůči stresu, úzkosti atd. Využívá se i ECT, tj. [[elektrokonvulzivní terapie]], ke které se přistupuje především u farmakorezistentních forem, stuporózních projevů strnulosti a při závažných depresích.
[[Antipsychotika]] obecně mají relativně vysoký počet nežádoucích účinků. Mezi nejzávažnější patří parkinsonský, jindy také (extrapyramidový) syndrom, který se může vyvinout až u 75-80 % pacientů při dlouhodobém podávání antipsychotik se silným účinkem (fenothiaziny a butyrofenony) a vzniká na základě změn v přenosu dopaminu ve striatu. Je to většinou vratný proces, který ustoupí po snížení dávky nebo vysazení léčiva. Pokud se pokračuje v terapii navzdory viditelným změnám, může se, zejména u starších pacientů, vyvinout trvalý iatrogenní Parkinsonismus. Další nežádoucí účinky jsou neuroleptická hypotenze, tachykardie, pseudogravidita způsobená ovlivňováním endokrinního systému, sedace a psychomotorický útlum, ikterus, zvýšená pohotovost k epileptickým záchvatům, poruchy jaterních funkcí, sucho v ústech, zácpa, akineze, akatizie, rigidita, tremor, dermatitidy, fotosenzitivita (světloplachost) a ucpaný nos.
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Psychóza]]
* [[Duševní porucha]]
* [[Psychopatologie]]
* [[Antipsychotika]]
* [[Formální poruchy myšlení]]
* [[Depersonalizace]]
* [[Obsedantně kompulzivní porucha]]
* [[Psychosomatika]]
== Externí odkazy ==
* (německy) [http://de.wikiversity.org/wiki/Bleuler,_Eugen_(1911) Bleuler, Eugen: Dementia praecox oder Gruppe der Schizophrenien; Leipzig und Wien: F. Deuticke 1911]
* [http://www.darius.cz/archeus/NN_schiz.html Stručný článek pojednávající o schizofrenii; darius.cz]
* [http://www.schizofrenie.psychoweb.cz Stručný článek pojednávající o schizofrenii; PhDr. Peterková]
* [http://www.osel.cz/index.php?clanek=399 Velmi stručný článek pojednávající o schizofrenii; osel.cz]
* [http://www.ordinace.cz/article.php?articleId=12744&full=1 Stručný článek pojednávající o schizofrenii; ordinace.cz]
* [http://www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf Mystika a schizofrenie] Ezoterický pohled na schizofrenii v knize J. Bendy
* (anglicky) [http://www.psycho-web.com/ www.psycho-web.com] Internetová stránka věnující se psychopatologii
* (anglicky) [http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/135775 Aruc Ševa – Israeli Research: Schizophrenia Prevention Better than Cure] (01/2010)

{{Flickr|Schizophrenia}}{{Commonscat|Schizophrenia|Schizofrenie}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Duševní poruchy]]