Sysop: 1 revizi

2013-11-18T09:33:39Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 18. 11. 2013, 09:33

Sysop: Nahrazení textu

2011-10-30T15:32:18Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Bleikristall nachtmann karaffen.jpg|thumb|thumb|Různě barevné sklo]]
'''Sklo''' bylo objeveno kolem roku 3000 př. n. l. v [[Egypt|Egyptě]],byla to jen glazura na keramiku - fajans, která měla podobné složení jako sklo.<ref>KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověd. 1. vyd. Bratislava : TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 32 a 60.</ref> Zpočátku bylo velmi nečisté a bylo používáno na výrobu ozdob, šperků, amuletů a malých nádobek na vonné oleje. Obsahovalo [[oxid křemičitý]], [[vápník]] a [[soda|sodu]], jednalo se tedy o sodno-vápenaté sklo.

== Fyzikální vlastnosti ==
Sklo je homogenní [[amorfní látka|amorfní]], tuhý materiál, který má v dlouhodobém hledisku vlastnosti a chování [[kapalina|kapaliny]]. Vyrábí se z [[viskozita|viskózní]] skloviny roztavené ve sklářské peci. Materiál se rychle zchladí a nemá dost času na zformování regulérní [[krystalová mřížka|krystalové mřížky]], podobně jako když se [[Sacharosa|konzumní cukr]] roztaví a rychle zchladí vylitím na chladný povrch. Výsledná tuhá látka je amorfní (pravidelné uspořádání jen na krátké vzdálenosti - opak krystality), s [[konchoidální lom|konchoidální]] strukturou, ne krystalická, jako byl cukr před roztavením.

Čisté sklo je [[transparence (optika)|transparentní]] (průhledný), relativně [[pevnost materiálů|pevný]] materiál, odolný proti opotřebení, v podstatě inertní a [[biologie|biologicky]] neaktivní. Může být formováno do všech existujících tvarů. Tyto žádané vlastnosti jej předurčují k velkému množství použití ve většině oborů lidské činnosti. Sklo je však velmi křehké a rozbijí se na ostré střepy. Tyto vlastnosti mohou být modifikovány nebo i úplně změněny přidáním jiných sloučenin nebo [[tepelné zpracování|tepelným zpracováním]].

Sklo obsahuje především [[oxid křemičitý]], který je obsažen v [[křemen]]i nebo křemičitém písku (též sklářském písku), ze kterého se vyrábí. Křemen má [[teplota tání|teplotu tání]] kolem 2000 [[stupeň Celsia|°C]]/(3632 [[Fahrenheit|°F]]), proto se při výrobě přidávají alkalické látky, jako je [[uhličitan sodný|soda]] a [[uhličitan draselný|potaš]], které snižují teplotu tání na asi 1000 °C. Protože alkálie snižují odolnost skla vůči vodě, což je obvykle nežádoucí, přidává se také [[oxid vápenatý]], který tuto odolnost zlepšuje.

== Etymologie ==

České slovo ''sklo'', ruské ''stěklo'' a litevské ''stiklas'' ukazují na společný balto-slovanský slovní základ, který patrně souvisí s řeckým ''stalaktos'' (= odkapávající - odtud pojmenování [[krápník]]ů: ''[[stalaktit]]y'' a ''[[stalagmit]]y''), avšak je odlišný od západních (germánských a románských) jazyků. Anglické ''glass'' pochází z [[Latina|latinského]] ''glacies'' znamenajícího led. V [[němčina|němčině]] ''Glas'', [[stará angličtina|staré angličtině]] ''glaes''. [[Germáni|Germánské kmeny]] užívaly slovo ''glaes'' na popis [[jantar]]u, [[Řím|římským]] historikem byl zaznamenaný jako ''glaesum.'' [[Anglosasové]] užívali slovo ''glaer'' pro jantar. V latině existuje pro sklo také slovo ''vitrum'', které se v češtině promítlo do slov ''vitrina'' a ''[[vitráž]]'' ale také do slova ''[[vitriol]]'' - skelný (vzhledem) olej.

== Přehled ==
Jedna z nejobvyklejších charakteristik obyčejného skla je, že je transparentní (průhledné) pro viditelné světlo (ne všechny skleněné materiály jsou). Obyčejné sklo nepropouští světlo o vlnové délce nižší než 400 [[metr|nm]], též známé jak [[ultrafialové záření|ultrafialové světlo]] nebo UV (UltraViolet), protože obsahuje přímesi, například [[soda|sodu]] (uhličitan sodný).

Sklo vyrobené pouze z čistého oxidu křemičitého SiO<sub>2</sub> ([[křemen]]e) se nazývá [[křemenné sklo]]. Oproti běžným sklům má některé odlišné vlastnosti. Neabsorbuje [[ultrafialové záření]] a má velmi vysokou teplotu tání (kolem 1650 °C). Proto je užíváno tam, kde jsou tyto vlastnosti požadovány. Například pro baňky [[halogenová žárovka|halogenových žárovek]], které pracují při vysokých teplotách, nebo různé součásti ultrafialových světelných zdrojů.
Křemenné sklo se díky své vysoké teplotě tání daleko hůře vyrábí a výroba spotřebuje více energie, proto je výrazně dražší než běžné sklo příměsové.

Křemenné sklo může být vyrobeno natolik čisté, že stovky kilometrů skla jsou transparentní na [[infračervené záření|infračervených]] vlnových délkách, čehož se používá v [[optické vlákno|optických vláknech]]. Výroba takto ultračistého skla je podobná přípravě ultračistých materiálů pro výrobu [[polovodič]]ových součástek.

[[Sodík]] je obvykle užíván na snížení jinak vysokých teplot potřebných na práci se sklem. Další množství [[soda|sody]] nebo [[potaš]]e jsou někdy přidány na další snížení teploty tání.

Nejobvyklejší sklo má jiné ingredience přidané pro změnu jeho vlastností. [[Olovo|Olověné]] sklo, také '''olověný křišťál''', je víc 'brilantní', protože zvýšený [[index lomu]] (refrakce) způsobuje mnohem víc odrazů, zatímco [[Bor (prvek)|bor]] může být přidán pro změnu teplotních a elektrických vlastností, jako v [[Pyrex]]u. Přidání [[baryum|barya]] též zvýší refrakční (lomní) index. Oxid [[Thorium|thoria]] dá sklu velmi vysoký refrakční index a je užíván k produkci vysoce kvalitních čoček. Větší množství [[železo|železa]] jsou užívána ve skle, které absorbuje [[infračervený|infračervenou]] energii, například pro tepelně absorbující filtry pro filmové projektory, kdežto [[cer]] může být použit pro sklo, které absorbuje [[UV]] vlnové délky (biologicky škodlivá ionizující radiace).

[[Kov]]y a [[oxidy]] kovů jsou přidány do skloviny během výroby pro změnu [[barva|barvy]] skla. [[Mangan]] může být přidán v malých množstvích na odstranění [[zelená|zeleného]] odstínu od železa, nebo ve vyšších koncentracích na dodání [[ametyst]]ové barvy. Jak mangan, tak [[selen]] může být použit v malých koncentracích na dekolorizaci skla nebo ve vyšších koncentracích na dodání [[červená|červené]] barvy. Malé koncentrace [[kobalt]]u (0,025–0,1 %) dávají [[modrá|modré]] sklo. Oxid [[cín]]u s oxidy [[antimon]]u a [[arzén]]u produkuje neprůhledné [[bílá|bílé]] sklo, poprvé použité v [[Benátky|Benátkách]] k výrobě imitace [[porcelán]]u. Použití dvou až tří [[procento|procent]] oxidů [[měď|mědi]] produkuje [[tyrkys]]ovou barvu. Čistá kovová [[měď]] dává velmi tmavé červené, neprůhledné sklo, které je někdy užívané jako náhrada za [[zlato|zlaté]] [[rubín]]ové sklo. [[Nikl]], podle koncentrace, produkuje modré, [[fialová|fialové]] nebo i [[černá|černé]] sklo. Přidáním [[Titan (prvek)|titanu]] vzniká [[žlutá|žluto]]-[[hnědá|hnědé]] sklo. Zlato ve velmi malých koncentracích (kolem 0,001 %) tvoří silně rubínově zbarvené sklo, kdežto nižší koncentrace produkují méně intenzivní červenou, často [[marketing|marketingově]] označovanou jako „[[brusinka]]“. [[Uran (prvek)|Uran]] (0,1–2 %) může být přidán na dodání [[fluorescence|fluorescentní]] žluté nebo [[zelená|zelené]] barvy. Uranové sklo typicky není dost [[radioaktivita|radioaktivní]], aby bylo nebezpečné, jeho prášek, např. při leštění brusným papírem, pokud je inhalováno (vdechnuto), může být [[rakovina|karcinogenní]]. [[Stříbro|Stříbrné]] sloučeniny (zejména [[dusičnan stříbrný]]) mohou produkovat rozsah barev od [[oranžová|oranžově]] červené po žlutou. Metoda, jakou je sklo zahřáto a zchlazeno, může signifikantně ovlivnit barvy produkované těmito sloučeninami. [[Chemie|Chemické vlastnosti]] skla nejsou v současnosti kompletně a dostatečně prozkoumány. Často se proto objevují nová zbarvení skla a nová využití díky nově prozkoumaným vlastnostem.

Sklo je někdy v přírodě tvořeno z vulkanické [[magma|taveniny]]. Toto sklo je nazýváno [[obsidián]]. Obsidián byl dlouho užíván k výrobě [[extrém]]ně ostrých [[nůž|nožů]] použitím jednoduchých [[nástroj]]ů.

Rozfoukáním tekoucí skloviny je získávána skleněná vata, používaná např. jako tepelná a požární izolace.

== Reference ==
<references/>

{{Commonscat|Glass}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Optické materiály]]
[[Kategorie:Stavební hmoty]]
[[Kategorie:Sklo| ]]

Sklo - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu