Spravedlnost - Historie editací

Sysop: + FLICKR

2023-06-10T13:26:22Z

+ FLICKR

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2023, 13:26
Řádka 1:		Řádka 1:
-		+	[[Soubor:B-Biel-Gerechtigkeitsbrunnen.jpg\|thumb\|240px\|Alegorie spravedlnosti, Biel, Švýcarsko]]
-	[[Soubor:~~Picswiss BE~~-~~98-17~~ Biel- Gerechtigkeitsbrunnen ~~(Burgplatz)~~.jpg\|thumb\|Alegorie spravedlnosti, Biel, Švýcarsko]]	+	'''Spravedlnost''' je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání [[Společnost (sociologie)\|společnosti]] a zejména [[právo]]. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.<ref> ''Etika Nikomachova'', 1134b5 </ref>
-	'''Spravedlnost''' je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání [[Společnost (sociologie)\|společnosti]] a zejména [[právo]]. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.<ref> ''Etika Nikomachova'', 1134b5 </ref>	+
	V oblastech různých vztahů – osobních, pracovních, právních – kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy:		V oblastech různých vztahů – osobních, pracovních, právních – kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy:
	# rovné zacházení se všemi – '''spravedlnost jako rovnost''' před zákonem,		# rovné zacházení se všemi – '''spravedlnost jako rovnost''' před zákonem,
Řádka 8:		Řádka 7:
	# rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně - '''procesní spravedlnost'''.		# rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně - '''procesní spravedlnost'''.
	== Původ a význam pojmu ==		== Původ a význam pojmu ==
-	[[Soubor:~~Droitmou~~.png\|thumb\|Alegorie spravedlnosti (obecní znak)]]	+	[[Soubor:Wappen Grossrudestedt.png\|thumb\|240px\|Alegorie spravedlnosti (obecní znak)]]
	Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti\|primáty]].<ref>Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice. </ref> Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.<ref>U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985. </ref> Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti.		Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti\|primáty]].<ref>Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice. </ref> Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.<ref>U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985. </ref> Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti.
	:“ Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.“<ref>Platón, ''Prótagoras'' 322d. </ref>		:“ Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.“<ref>Platón, ''Prótagoras'' 322d. </ref>
Řádka 23:		Řádka 22:
	:“Oko za oko, zub za zub.“<ref>Bible, ''Exodus'' 21,24. </ref>		:“Oko za oko, zub za zub.“<ref>Bible, ''Exodus'' 21,24. </ref>
	Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody.		Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody.
-	[[Soubor:~~Justitia1~~.jpg\|thumb\|Alegorie spravedlnosti, Frankfurt n/M.]]	+	[[Soubor:Frankfurt Am Main-Gerechtigkeitsbrunnen-Detail-Justitia von Westen-20110408.jpg\|thumb\|240px\|Alegorie spravedlnosti, Frankfurt n/M.]]
	Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá hledět na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat.		Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá hledět na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat.
	:“Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.“<ref>B. Pascal, ''Myšlenky'', zl. 298. </ref>		:“Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.“<ref>B. Pascal, ''Myšlenky'', zl. 298. </ref>
Řádka 30:		Řádka 29:
	Požadavek distributivní spravedlnosti tedy rozhodně není jednoduchý a německý právní teoretik Rüthers uvádí zamotaný příklad: dědictví po otci obnáší stádo ovcí a má se rozdělit mezi tři syny; každý by dostal deset ovcí. Jenže nejmladší je nezletilý, a tak si oba starší vezmou po patnácti se závazkem, že se s nejmladším až dospěje vyrovnají. Mezitím ale nejstarší hospodařil špatně a zbývají mu už jen tři ovce, kdežto prostřední jich má třicet. Kolik ovcí mají dát nejmladšímu, aby to bylo spravedlivé?<ref>B. Rüthers, ''Rechtstheorie''. München 1999, str. 203. </ref>		Požadavek distributivní spravedlnosti tedy rozhodně není jednoduchý a německý právní teoretik Rüthers uvádí zamotaný příklad: dědictví po otci obnáší stádo ovcí a má se rozdělit mezi tři syny; každý by dostal deset ovcí. Jenže nejmladší je nezletilý, a tak si oba starší vezmou po patnácti se závazkem, že se s nejmladším až dospěje vyrovnají. Mezitím ale nejstarší hospodařil špatně a zbývají mu už jen tři ovce, kdežto prostřední jich má třicet. Kolik ovcí mají dát nejmladšímu, aby to bylo spravedlivé?<ref>B. Rüthers, ''Rechtstheorie''. München 1999, str. 203. </ref>
	O distributivní spravedlnost jde také v požadavku spravedlivé mzdy: má mít lékař větší plat než horník? Než učitel, poslanec, řidič? Na tuto zcela neřešitelnou otázku odpovídají moderní společnosti tak, že spravedlivou mzdu každému určuje ten, kdo jeho výrobky či služby potřebuje. Ale kdo to má udělat pro ty, koho „potřebuje“ čili zaměstnává a platí stát?		O distributivní spravedlnost jde také v požadavku spravedlivé mzdy: má mít lékař větší plat než horník? Než učitel, poslanec, řidič? Na tuto zcela neřešitelnou otázku odpovídají moderní společnosti tak, že spravedlivou mzdu každému určuje ten, kdo jeho výrobky či služby potřebuje. Ale kdo to má udělat pro ty, koho „potřebuje“ čili zaměstnává a platí stát?
-	[[Soubor:Justice_statue.jpg\|left\|thumb\|\|Spravedlnost s mečem a s knihou - socha na budově soudu v [[Olomouc]]i.]]	+	[[Soubor:Justice_statue.jpg\|left\|thumb\|Spravedlnost s mečem a s knihou - socha na budově soudu v [[Olomouc]]i.]]
	=== Procesní spravedlnost ===		=== Procesní spravedlnost ===
	Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon (právo)\|zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. To ostatně věděl už Aristotelés:		Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon (právo)\|zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. To ostatně věděl už Aristotelés:
	:„Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.“<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a. </ref>		:„Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.“<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a. </ref>
	Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87. </ref> To je ovšem požadavek velmi minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a právě naše doba zažila politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě.		Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87. </ref> To je ovšem požadavek velmi minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a právě naše doba zažila politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě.
-	[[Soubor:Giotto - Scrovegni - -43- - Justice.jpg~~\|right~~\|thumb\|\|Spravedlnost váží jednotlivé lidi. [[Giotto di Bondone]] (1267-1337), [[Padova]] ([[Itálie]]).]]	+	[[Soubor:Giotto - Scrovegni - -43- - Justice.jpg\|thumb\|Spravedlnost váží jednotlivé lidi. Giotto di Bondone (1267-1337), [[Padova]] ([[Itálie]]).]]
	=== Spravedlnost jako férovost ===		=== Spravedlnost jako férovost ===
	V Aristotelově ''Etice Nikomachově'' najdeme pasáž o tom, že zákony se musí týkat jen těch nejčastějších případů a že tudíž někdy vedou k nespravedlnostem. Aristotelés proto doporučuje soudcům jistou slušnost či férovost (řecky EPIEIKEIA, latisky ''aequitas'', anglicky ''equity'' nebo ''fairness''), a to jako „opravu zákonné spravedlnosti“.		V Aristotelově ''Etice Nikomachově'' najdeme pasáž o tom, že zákony se musí týkat jen těch nejčastějších případů a že tudíž někdy vedou k nespravedlnostem. Aristotelés proto doporučuje soudcům jistou slušnost či férovost (řecky EPIEIKEIA, latisky ''aequitas'', anglicky ''equity'' nebo ''fairness''), a to jako „opravu zákonné spravedlnosti“.
Řádka 53:		Řádka 52:
	:“Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přímku spravedlnosti a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za přímkou spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.“<ref>E. Lévinas, ''Totalita a nekonečno''. Praha 1997, str. 220. </ref>		:“Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přímku spravedlnosti a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za přímkou spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.“<ref>E. Lévinas, ''Totalita a nekonečno''. Praha 1997, str. 220. </ref>
	== Odkazy ==		== Odkazy ==
-	[[Soubor:Gerechtigkeit-1537.jpg\|thumb\|Alegorie spravedlnosti, [[Lucas Cranach starší]], 1537]]	+	[[Soubor:Gerechtigkeit-1537.jpg\|thumb\|240px\|Alegorie spravedlnosti, Lucas Cranach starší, 1537]]
	=== Související články ===		=== Související články ===
	*[[Ctnost]]		*[[Ctnost]]
Řádka 61:		Řádka 60:
	*[[Trest]]		*[[Trest]]
	*[[Bezpráví]]		*[[Bezpráví]]
-	=== Literatura ===	+	== Literatura ==
	* R. Dworkin, ''Když se práva berou vážně''. Praha 2001		* R. Dworkin, ''Když se práva berou vážně''. Praha 2001
	* H. L. A. Hart, ''Pojem práva''. Praha 2004		* H. L. A. Hart, ''Pojem práva''. Praha 2004
Řádka 70:		Řádka 69:
	* J. Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007		* J. Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007
	* U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985.		* U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985.
-	=== Externí odkazy===	+	== Reference ==
		+	<references/>
		+	== Externí odkazy ==
	*{{Citace elektronické monografie		*{{Citace elektronické monografie
	\| příjmení = Studený		\| příjmení = Studený
Řádka 89:		Řádka 90:


-	{{~~commonscat~~\|~~Iustitia~~}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Flickr\|Justice}}{{Commonscat\|Justice}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Etické pojmy]]		[[Kategorie:Etické pojmy]]
	[[Kategorie:Filosofické pojmy]]		[[Kategorie:Filosofické pojmy]]

Sysop: 1 revizi

2013-11-15T13:00:43Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 15. 11. 2013, 13:00

Sysop: Nahrazení textu

2010-09-12T13:27:33Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Picswiss BE-98-17 Biel- Gerechtigkeitsbrunnen (Burgplatz).jpg|thumb|Alegorie spravedlnosti, Biel, Švýcarsko]]
'''Spravedlnost''' je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání [[Společnost (sociologie)|společnosti]] a zejména [[právo]]. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.<ref> ''Etika Nikomachova'', 1134b5 </ref>
V oblastech různých vztahů – osobních, pracovních, právních – kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy:
# rovné zacházení se všemi – '''spravedlnost jako rovnost''' před zákonem,
# přiměřené tresty i odměny – '''retributivní spravedlnost''',
# spravedlivé rozdělování požitků i břemen – '''distributivní spravedlnost'''
# rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně - '''procesní spravedlnost'''.
== Původ a význam pojmu ==
[[Soubor:Droitmou.png|thumb|Alegorie spravedlnosti (obecní znak)]]
Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti|primáty]].<ref>Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice. </ref> Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.<ref>U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985. </ref> Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti.
:“ Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.“<ref>Platón, ''Prótagoras'' 322d. </ref>
:“ Bez spravedlnosti, pokud nesledují společný zájem, co jiného jsou království než velké loupeže?“<ref>Augustin, ''O obci Boží'', 4.4. </ref>
Slavný římský právník [[Ulpian]] vymezuje spravedlnost trojím požadavkem:
:“Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří.“<ref>''Digesta'' I.1.1. Cit. u Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Praha 2007, str. 233.</ref>
Z této trochu šalamounské definice je ovšem zřejmé, že je to pojem velmi široký, který rozdělíme do dvou typů, jak je to běžné už od [[Aristotelés|Aristotela]].
=== Retributivní spravedlnost ===
Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a [[satisfakce|satisfakci]]. Nejstarší indický ''Zákoník Manuův'' (1. tisíciletí př. Kr.) vysvětluje tento požadavek takto:
:“Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. … Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.“
Zatímco potrestaný [[zločin]] padá plně na pachatele,
:"čtvrtina (nepotrestané) nespravedlnosti padá na toho, kdo ji způsobil, čtvrtina na svědky, čtvrtina na soudce, čtvrtina na krále."<ref>''The laws of Manu'', 8.18. </ref>
Retributivní spravedlnost tedy vyžaduje nápravu a přiměřený [[trest]]; otázka je, co to znamená. Nejstarší teorie trestu, ''ius talionis'', stanoví, že trest se má rovnat poškození:
:“Oko za oko, zub za zub.“<ref>Bible, ''Exodus'' 21,24. </ref>
Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody.
[[Soubor:Justitia1.jpg|thumb|Alegorie spravedlnosti, Frankfurt n/M.]]
Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá hledět na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat.
:“Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.“<ref>B. Pascal, ''Myšlenky'', zl. 298. </ref>
=== Distributivní spravedlnost ===
Požadavek distributivní spravedlnosti nastupuje tam, kde se mezi několik subjektů rozdělují požitky a břemena: při dělení dědictví nebo kořisti, při rozdělování daní a podobně. Když se dvě děti tahají o tabulku čokolády, je spravedlivé jim ji rozdělit. Ale jak? Jednoduchá či mechanická spravedlnost říká, že každému stejně. Jenže stejný objem daně (jako byla raně středověká daň z hlavy) je pro bohatého maličkost, kdežto chudého by zruinoval. Jako by distributivní spravedlnost neměla být slepá, ale brát ohled na to, kdo před ní právě stojí. Proto druhá úvaha říká, že se má přihlížet k možnostem plátce. Ale ani stejná [[mzda]] pro všechny by nebyla spravedlivá: má se brát v úvahu jeho výkon či zásluha.
Požadavek distributivní spravedlnosti tedy rozhodně není jednoduchý a německý právní teoretik Rüthers uvádí zamotaný příklad: dědictví po otci obnáší stádo ovcí a má se rozdělit mezi tři syny; každý by dostal deset ovcí. Jenže nejmladší je nezletilý, a tak si oba starší vezmou po patnácti se závazkem, že se s nejmladším až dospěje vyrovnají. Mezitím ale nejstarší hospodařil špatně a zbývají mu už jen tři ovce, kdežto prostřední jich má třicet. Kolik ovcí mají dát nejmladšímu, aby to bylo spravedlivé?<ref>B. Rüthers, ''Rechtstheorie''. München 1999, str. 203. </ref>
O distributivní spravedlnost jde také v požadavku spravedlivé mzdy: má mít lékař větší plat než horník? Než učitel, poslanec, řidič? Na tuto zcela neřešitelnou otázku odpovídají moderní společnosti tak, že spravedlivou mzdu každému určuje ten, kdo jeho výrobky či služby potřebuje. Ale kdo to má udělat pro ty, koho „potřebuje“ čili zaměstnává a platí stát?
[[Soubor:Justice_statue.jpg|left|thumb||Spravedlnost s mečem a s knihou - socha na budově soudu v [[Olomouc]]i.]]
=== Procesní spravedlnost ===
Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon (právo)|zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. To ostatně věděl už Aristotelés:
:„Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.“<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a. </ref>
Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87. </ref> To je ovšem požadavek velmi minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a právě naše doba zažila politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě.
[[Soubor:Giotto - Scrovegni - -43- - Justice.jpg|right|thumb||Spravedlnost váží jednotlivé lidi. [[Giotto di Bondone]] (1267-1337), [[Padova]] ([[Itálie]]).]]
=== Spravedlnost jako férovost ===
V Aristotelově ''Etice Nikomachově'' najdeme pasáž o tom, že zákony se musí týkat jen těch nejčastějších případů a že tudíž někdy vedou k nespravedlnostem. Aristotelés proto doporučuje soudcům jistou slušnost či férovost (řecky EPIEIKEIA, latisky ''aequitas'', anglicky ''equity'' nebo ''fairness''), a to jako „opravu zákonné spravedlnosti“.
Na pojmu férovosti a na myšlence [[Společenská smlouva|společenské smlouvy]] vybudoval svou ''Teorii spravedlnosti'' významný americký politický filosof [[John Rawls]]. Rawls vychází z „původního stavu“, kdy žádné zákony nejsou, a navíc předpokládá „závoj nevědomosti“, kdy žádný z účastníků ještě neví, jaká role, postavení nebo majetek mu v budoucím uspořádání připadne. Za těchto předpokladů je spravedlivé to, co vyhovuje dvěma kritériím:
# Každý má stejný nárok na stejnou soustavu politických práv a svobod, jakou lze zaručit pro všechny.
# Společenské a ekonomické nerovnosti musí vyhovovat dvěma podmínkám:
## Musí se týkat postavení a úřadů, jež jsou otevřené každému za podmínek rovných příležitostí.
## Mají být nejvíce na prospěch těm nejméně zvýhodněným členům společnosti.
Tato pravidla mají klesající váhu: první má přednost před druhým a 2.1. má přednost před 2.2. a jsou ještě doplněna dvěma pravidly přednosti.<ref>J. Rawls, ''Teorie spravedlnosti'', kap. 46. </ref>
Rawlsova kniha je neobyčejně důkladně zpracována, stala se předmětem mnoha diskusí a má na myšlení o společnosti stále velký vliv. Vychází totiž z poměrně široce přijímaných předpokladů politického [[Liberalismus|liberalismu]] a [[Immanuel Kant|Kantovy]] filosofie, a přitom se snaží opatrně omezit zjevné výstřelky extrémního [[individualismus|individualismu]].
== Nejen spravedlnost ==
Jakkoli je spravedlnost pro každé společenství a každou společnost nesmírně důležitá, přece však sama nestačí. Předně se představa spravedlnosti opírá o jistou základní důvěru mezi lidmi, kterou římský právní teoretik [[Cicero]] popisuje takto:
:„Základem spravedlnosti je ovšem důvěra (''fides''), tj. stálost a pravdivost řečeného a dohodnutého: … co se řekne, má se také stát.“ <ref>M. T. Cicero, ''De officiis'', 1.7.23. </ref>
Konečně připomíná Aristotelés, že spravedlnost je normou jednání ve velké společnosti, kdežto
:“mezi přáteli není spravedlnosti třeba.“
Francouzský filosof [[Emmanuel Lévinas]], který spravedlnost vymezuje jako „právo promluvit“, říká nakonec toto:
:“Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přímku spravedlnosti a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za přímkou spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.“<ref>E. Lévinas, ''Totalita a nekonečno''. Praha 1997, str. 220. </ref>
== Odkazy ==
[[Soubor:Gerechtigkeit-1537.jpg|thumb|Alegorie spravedlnosti, [[Lucas Cranach starší]], 1537]]
=== Související články ===
*[[Ctnost]]
*[[Etika]]
*[[Justice]]
*[[Právo]]
*[[Trest]]
*[[Bezpráví]]
=== Literatura ===
* R. Dworkin, ''Když se práva berou vážně''. Praha 2001
* H. L. A. Hart, ''Pojem práva''. Praha 2004
* G. W. F. Hegel, ''Základy filosofie práva''. Praha 1992
* V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995
* L. Pospíšil, ''Etnologie práva''. Praha 1997
* J. Rawls, ''Teorie spravedlnosti''. Praha 1995
* J. Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007
* U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985.
=== Externí odkazy===
*{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Studený
| jméno = Václav
| titul = O kvantitativní kvalifikaci spravedlnosti
| url = http://is.muni.cz/elportal/?id=702647
| datum vydání = 2006-09-20
| datum přístupu = 2008-11-12
| vydavatel = Masarykova univerzita
}}
* Hesla ve ''Stanford Encyclopedia of Philosophy'' (en):
** [http://www.seop.leeds.ac.uk/entries/justice-distributive/ J. Lamont: Distributive justice]
** [http://www.seop.leeds.ac.uk/entries/justice-virtue/ M. Slote: Justice as a virtue]
** [http://www.seop.leeds.ac.uk/entries/punishment/ H. A. Bedau: Punishment]
* [http://etext.lib.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv2-73 Heslo Justice v Dictionary of the History of Ideas (anglicky)]
* [http://www.newadvent.org/cathen/08571c.htm Heslo Justice v New Advent (anglicky)]
* [http://www.yale.edu/lawweb/avalon/avalon.htm Sbírka právních textů, The Avalon Project (anglicky)]

{{commonscat|Iustitia}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Etické pojmy]]
[[Kategorie:Filosofické pojmy]]