Sysop: 1 revizi

2013-11-15T12:30:22Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 15. 11. 2013, 12:30

Student85: Nahrazení textu

2011-04-29T16:07:17Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Serbo croatian languages2006.png|thumb|300px|Etnopolitické varianty srbochorvatštiny (2006)]]
Jako '''srbochorvatština''' (srbochorvatský jazyk; ve vlastním jazce '''srpskohrvatski, hrvatskosrpski''' v [[latinka|latince]], v [[cyrilice|cyrilici]] pak '''српскохраватски, хрватскосрпски''', někdy také s pomlčkou) byl v letech 1850-[[1991]]/[[1992]] (s přestávkami) označován jazyk, který je dnes považován za čtyři jazyky svébytné – [[srbština|srbský]], [[chorvatština|chorvatský]], [[bosenština|bosenský]] a [[černohorština|černohorský]].
Podle názoru většiny Chorvatů se jedná umělý konstrukt 19. a [[20. století]] na úrovni [[Československo|československého]] jazyka. Podle názoru většiny Srbů je to přirozený společný jazyk [[Srbové|Srbů]], [[Chorvati|Chorvatů]], [[Bosňáci|Bosňáků]] a [[Černohorci|Černohorců]] psaný 2 různými abecedami, s několika variantami a dialekty a pouze s drobnými odchylkami v lexiku a morfologii.
Odchylky v slovní zásobě jsou způsobeny tím, že chorvatština je stejně jako [[čeština]] puristický jazyk (nahrazuje výpujčky neologismy), zatímco srbština, stejně jako polština, není. Příkladem může být chorvatský ''zemljopis'' ([[zeměpis]]) / srbská ''geografija'' ([[geografie]]). Kromě toho se řada regionálních variant objevuje také i v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], či [[Černá Hora|Černé Hoře]].
V morfologii je několik odchylek. Studentka se srbsky řekne ''studentkinja'', zatímco chorvatsky ''studentica'', profesorka se srbsky řekne ''profesorka'', zatímco chorvatsky ''profesorica''. Chorvatština (v srbochorvatské terminologii ''západní varianta'') má sklony tíhnout ke [[germanismus|germanismům]] a používat některá slova latinského původu, zatímco srbština (''východní varianta'') používá řadu [[turcismus|turcismů]] a slov původu řeckého, hlavně díky náboženským a kulturním odlišnostem.
'''Příklad''': 
Kuchyňská [[Chlorid sodný|sůl]] je sloučenina [[sodík]]u a [[Chlor|chlóru]]. (česky) 
''Kuhinjska sol je spoj natrija i klora.'' (chorvatsky) 
''Kuhinjska so je jedinjenje natrijuma i hlora.'' (srbsky)
== Rozšíření ==
Z nástupnických států bývalé [[Jugoslávie]] jsou varianty srbochorvatštiny ([[chorvatština]], [[srbština]], [[bosenština]] a [[černohorština]]) hlavním jazykem v [[Srbsko|Srbsku]], [[Černá Hora|Černé Hoře]], [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]] a [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Většina obyvatel [[Slovinsko|Slovinska]] a [[Makedonie]], jejichž jazyky se od srbochorvatštiny liší mnohem více než jen názvem, stále ještě srbochorvatštině celkem dobře rozumí.
== Dialekty ==
Základní dělení je podle [[výslovnost]]i zájmena ''Co?'', podrobnější je podle výslovnosti praslovanského ''jat'' (''v závorkách je srbochorvatské pojmenování, použité na mapě''):
* [[Štokavština]] (''Štokavci'') – nejrozšířejnější nářečí v Srbsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině i Černé Hoře.
** [[ekavština]] (''Ekavci'') - úřední výslovnost v Srbsku. Jat se vyslovuje jako ''é''.
** [[jekavština]] (''Jekavci'') – úřední výslovnost v Chorvatsku. Je převažující výslovnost v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře. Jat se vyslovuje jako ''je/ije''.
** [[ikavština]] – (''Ikavci'') nářeční výslovnost v Dalmácii, Istrii, západní Hercegovině a severní Bačce. Jat se vyslovuje jako ''i''.
* [[Kajkavština]] (''Kajkavci'') – nářeční výslovnost v severním Chorvatsku, v okolí [[Záhřeb]]u.
* [[Čakavština]] (''Čakavci'') – vymírající nářečí v Dalmácii a Istrii.
== Historie a potíže s názvem ==
[[Soubor:Serbo croatian language2005.png|náhled|vpravo|Území, kde hovoří srbochorvatsky nadpoloviční většina obyvatel]]
Nejstarší památky jsou ze 12. století v tzv. chorvatske redakci církevní staroslověnštiny. Literatura 15. až 17. století je psána v místních nářečích, spisovný jazyk ještě nebyl ustálen. Díla z té doby pocházejí zejména z [[Dalmácie]].
V 19. století vznikly reformou Ljudevita Gaje a Vuka Karadžiće dvě spisovné verze jazyka, vzájemně si velmi blízké. Obě vycházejí ze [[Štokavské nářečí|štokavského nářečí]] a práce [[Vuk Karadžić|Vuka Karadžiće]], který tímto skoncoval se [[slavenosrbský jazyk|slavenosrbským jazykem]] a pozdní formou [[staroslověnština|staroslověnštiny]]. V roce 1850 bylo na jednání ve Vídni mezi srbskými a chorvatskými filology dohodnuto, že se jihoslovanské jazyky západní části "sblíží, upraví a sjednotí".<ref name="Milošević16">{{Citace monografie
| příjmení = Milošević
| jméno = Miloš
| odkaz na autora =
| titul = Bečki književni dogovor
| vydavatel = Draganić
| místo = Bělehrad
| rok = 2003
| isbn =
| kapitola = Pisma srpskoga jezika
| strany = 16
| jazyk = srbština
}}</ref>. Dohoda vznikla v obecně nadšené atmosféře jihoslovanské jednoty; nový standard měl podpořit jednotu v literární tvorbě podle hesla "jeden lid potřebuje mít jedno písemnictví", či "ať je písemnictví různorodé nejen podle písma, či jazka".<ref name="Milošević16"/>. Lidová mluva původem z oblasti Hercegoviny (ijekavská štokavština) tak byla přijata za standard (dílem z důvodu největšího počtu mluvčích, dílem z důvodu slavné tradice literatury Dubrovnické republiky a dílem proto, že se jednalo o dialekt přesně uprostřed srbochorvatského jazykového prostoru).
Myšlenka společného jazyka byla spjata hlavně s panslovanskými idejemi, které byli aktuální v 19. století a během budování první Jugoslávie. Jakmile došlo k [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], byl ve fašistickém Chorvatsku zaveden zvlášť "chorvatský jazyk", který se ovšem vyznačoval extrémním [[purismus (lingvistika)|purismem]] a brusičstvím. Byla nahrazena řada slov, a to nejen těch srbského původu, ale i internacionalismů. K obnovení původního stavu došlo po vytvoření druhé Jugoslávie a úpravou celé jazykové záležitosti v roce 1954 novou dohodou podepsanou v [[Novi Sad|Novém Sadu]].
Nedlouho poté tak začala práce na nových slovnících a jazykových příručkách. Uvolněné prostředí 60. a 70. let ovšem přineslo nejen změnu ve společnosti, ale také nárůst národně laděných nálad, především v [[SR Chorvatsko|Chorvatsku]] (tzv. [[Chorvatské jaro]]). Během té se objevil požadavek, že má-li každý člověk jako základní lidské právo právo na svůj jazyk, měli by i Chorvaté mít vlastní jazyk. Přestože mnohé požadavky hnutí byly nevyslyšeny, došlo v roce [[1974]] ke změnám v označování jazyka na úrovni jednotlivých republik, takže v některých (například v Bosně a Hercegovině) se název ''srbochorvatština'' vůbec neužíval, ale vyučovala se mnohem neutrálněji znějící "standardní podoba jazyka" (standardni jezički izraz).
Přestože se lingvisté od počátku dohadovali, zda srbochorvatština je nebo není jeden jazyk, až do 70. let [[20. století]] byla tato myšlenka, byť na domácím poli procházející těžkými zkouškami, v zahraničí přijata jako fakt. Po národnostních třenicích, které vyvrcholily v 90. letech krvavou občanskou válkou a rozpadem Jugoslávie, se název i odlišnosti obou spisovných norem staly politickým tématem.
Chorvati v Chorvatsku i Bosně nyní označují svůj jazyk za [[Chorvatština|chorvatštinu]]. Srbové v Srbsku, Černé Hoře i Bosně označují svůj jazyk za [[Srbština|srbštinu]]. Je tu ovšem ještě skupina bosenských muslimů ([[Bosňáci|Bosňáků]]), pro něž se nehodí ani jeden název. Proto se jejich variantě srbochorvatštiny začalo říkat [[bosenština]]. Chorvatští a srbští lingvisté navíc tvrdí, že tento název není adekvátní, protože odkazuje na veškeré obyvatele Bosny, tedy i Chorvaty a Srby. Podle nich by se jazyk bosenských muslimů měl spíše nazývat ''bosňáčtina''. To, že pojem ''bosenština'' či ''bosňáčtina'' vznikl až když se „jinam nevešli“, je vlastně paradox. Bosna leží uprostřed mezi Chorvatskem a Srbskem nejen geograficky, ale i jazykově. Bosňané byli jazykově nejhomogennějšími uživateli srbochorvatštiny, ale v kritickém 19. století si svou verzi jazyka nekodifikovali.
Koncem roku [[2007]]. byla v nové ústavě Černé Hory, jako úřední řeč deklarována [[černohorština]], čímž se oficiálně stala ještě jedním z jazyků vzniklých na území států používajících dříve srbochorvatštinu.
Protože odlišnosti mezi jeho jednotlivými dialekty jsou menší, než například mezi českým a slovenským jazykem, lze považovat dělení jednotlivých jazyků založených na novoštokavském nářečí tak, jak je tomu dnes, za diskutabilní. Dají se popsat jako rozdíly mezi mluvou v Karlových Varech a Ostravě, anebo mezi německou a rakouskou [[Němčina|němčinou]]. Za rozdělením jazyka na chorvatský a srbský je potřeba vidět spíše politický a nacionalistický motiv. Důkazem může být i fakt, že se i v Česku vydával slovník Česko-srbochorvatský, nikoliv dělený pro každý jazyk zvlášť. Skutečností je ovšem fakt, že takový stav trval pouze do doby rozdělení jugoslávského státu a nyní jsou běžně vydávány slovníky pro oba jazyky odděleně, stejně tak se v dnešní době i odděleně studují.
=== Jihoslovanština ===
[[Rádio Svobodná Evropa|Rádio Svobodná Evropa - Rádio Svoboda]] (RSE-RS) vysílá mj. v jazyce, který nazývá ''jihoslovanština'', ''jižní slovanština'', angl. '''South Slavic'''.
<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = RFE/RL's South Slavic broadcasting
| url = http://www.rferl.org/howtolisten/SC/ondemand.html}}</ref>,
<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = RFE/RL's South Slavic and Albanian Languages Service
| url = http://www.rferl.org/section/South+Slavic+Language+Services/168.html}}</ref>,
<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Slobodna Evropa
| url = http://www.slobodnaevropa.org}}</ref>
== Abeceda a výslovnost ==
{{Viz též|Gajica|Karadžićova reforma srbské cyrilice}}
Chorvatština používá upravenou [[Latinka|latinku]], bosenština i srbština se píší jak latinkou, tak [[Cyrilice|cyrilicí]] (např. v pouličních nápisech v Srbsku drtivě převažuje cyrilice, ale na internetu jsou i srbské stránky většinou psány latinkou). Písmena srbochorvatské abecedy (latinky) a azbuky (cyrilice) se na sebe dají převádět více méně 1:1, na straně latinky za pomoci několika spřežek.
* Chorvatština používá písmena s háčkem, která převzala z [[Čeština|češtiny]]: Č, Š, Ž
* Kromě toho má i měkké Ć (měkčí než Č, převzato z [[Polština|polštiny]]) a Đ (výslovností někde mezi (českým) Ď a DŽ; někdy se opisuje též jako DJ, ale to způsobuje mnoho nejednoznačností)
* LJ [ľ], NJ [ň] a DŽ jsou spřežky. Projevuje se to na jejich řazení v abecedě (např. LJ je až po LZ), nebo třeba v křížovkách, kde se píší do jednoho okénka. Výjimkou jsou slova, ve kterých se k sobě dostalo D a Ž (L a J, N a J) morfologickými procesy a vyslovuje se jako dva zvuky místo jako jeden. Třeba slovo ''nadživjeti'' (předpona nad-). V cyrilici tento problém odpadá, místo „наџивети“ se napíše „надживети“.
* Chorvatské H (a srbské Х) se čte jako naše [ch].
* Е se nečte [je], ale [e].
* V srbské cyrilici oproti ruské chybí písmena Ё, Й, Щ, Ъ, Ы, Ь, Э, Ю, Я.
* Navíc jsou písmena Ђ (Đ), Ј (J), Ћ (Ć), Љ (LJ), Њ (NJ), Џ (DŽ).
* J v srbské cyrilici vypadá stejně jako v latince.
Chorvatská abeceda vypadá následovně:
{| class="wikitable"
|-
| rowspan="2" | velké: malé: || A || B || C || Č || Ć || D || DŽ || Đ || E || F || G || H || I || J || K || L || LJ || M || N || NJ || O || P || R || S || Š || T || U || V || Z || Ž
|-
| a || b || c || č || ć || d || dž || đ || e || f || g || h || i || j || k || l || lj || m || n || nj || o || p || r || s || š || t || u || v || z || ž
|-
| rowspan=2 | srbský ekvivalent || А || Б || Ц || Ч || Ћ || Д || Џ || Ђ || Е || Ф || Г || Х || И || Ј || К || Л || Љ || М || Н || Њ || О || П || Р || С || Ш || Т || У || В || З || Ж
|-
| а || б || ц || ч || ћ || д || џ || ђ || е || ф || г || х || и || ј || к || л || љ || м || н || њ || о || п || р || с || ш || т || у || в || з || ж
|}
Pořadí srbské cyrilice je následující: А а Б б В в Г г Д д Ђ ђ Е е Ж ж З з И и Ј ј К к Л л Љ љ М м Н н Њ њ О о П п Р р С с Т т Ћ ћ У у Ф ф Х х Ц ц Ч ч Џ џ Ш ш
Na rozdíl od [[Makedonština|makedonštiny]] a [[Bulharština|bulharštiny]] srbochorvatština rozlišuje délku samohlásek, ne však v písmu. Má také melodický (stoupavý a klesavý) přízvuk.
Českému slabikotvornému L odpovídá v srbochorvatštině U (''vuk'' = ''vlk''). Na konci slabik se L mění v O (''kupio'' = ''koupil'').
== Gramatika ==
Na rozdíl od češtiny se v srbochorvatštině zachovaly jednoduché minulé časy ([[aorist]] a [[imperfektum]]).
== Slovní zásoba ==
Srbochorvatština převzala řadu slov z [[Turečtina|turečtiny]] a přes ni zprostředkovaně i z [[Arabština|arabštiny]] a [[Perština|perštiny]]; je to důsledek dlouhodobé turecké nadvlády nad Balkánem.
V menší míře je slovní zásoba ovlivněna též [[Němčina|němčinou]], [[Maďarština|maďarštinou]] a [[Řečtina|řečtinou]].
== Vzorový text ==
{{Vzorový text
|VDLP=ano
|Komentář=
|Jazyk 1=srbsky
|Text 1=Cвa људскa бићa рaђajу сe слoбoднa и jeднaкa у дoстojaнству и прaвимa. Oнa су oбдaрeнa рaзумoм и '''свeшћу''' и трeбa '''jeдни''' прeмa '''другимa дa''' пoступaj'''у''' у духу брaтствa.
|Jazyk 2=srbsky (přepis)
|Text 2=Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i '''svešću''' i treba '''jedni''' prema '''drugima da''' postupaj'''u''' u duhu bratstva.
|Jazyk 3=bosensky
|Text 3=Cвa љyдскa бићa paђajy сe слoбoднa и jeднaкa y дoстojaнствy и пpaвимa. Oнa сy oбдapeнa paзyмoм и '''свиjeшћy''' и тpeбa '''дa jeднo''' пpeмa '''дpyгoмe''' пoстyпaj'''y''' y дyхy бpaтствa.
|Jazyk 4=bosensky (přepis)
|Text 4=Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i '''sviješću''' i treba '''da jedno''' prema '''drugome''' postupaj'''u''' u duhu bratstva.
|Jazyk 5=chorvatsky
|Text 5=Sva ljudska bića rađaju se slobodna i jednaka u dostojanstvu i pravima. Ona su obdarena razumom i sviješću i '''trebaju jedna''' prema '''drugima''' postupat'''i''' u duhu bratstva.
}}
== Zajímavost ==
Devadesát procent v Srbsku odvysílaných kreslených filmů pro děti je namluveno chorvatsky, protože dabing stojí od osmi do patnácti eur za minutu. Srbské děti tudíž mluví místo srbsky chorvatsky.<ref>Srbské děti mluví chorvatsky, může za to televize, URL: http://www.denik.cz/ze_sveta/srbske-deti-mluvi-chorvatsky-pry-kvuli-kreslenym-f.html</ref>
== Související články ==
* [[Chorvatština]]
* [[Srbština]]
* [[Bosenština]]
* [[Černohorština]]
== Literatura ==
* Robert D. Greenberg, JEZIK I IDENTITET NA BALKANU: raspad srpsko-hrvatskoga
== Externí odkazy ==
* [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=SRC Ethnologue report for Serbo-Croatian]
* [http://www.omniglot.com/writing/serbo-croat.htm Serbian and Croatian alphabets] at Omniglot
* Robert Greenberg: [http://www.unc.edu/courses/2001fall/slav/075/aftermath.htm The Politics of Language Death and Language Birth]
* Sean McLennan: [http://www.shaav.com/professional/linguistics/serbocroation.html Sociolinguistic Analysis of Serbo-Croatian] (in [[Portable Document Format|PDF format]]) 
* Juhani Nuorluoto: [http://www.joensuu.fi/fld/methodsxi/abstracts/nuorluoto.html The Notion of Diasystem in the Central South Slavic Linguistic Area]
* [http://www.websters-online-dictionary.org/definition/Serbo-Croatian-english/ Serbo-Croatian - English Dictionary]
* [http://www.hrvatskicentar.at/ Burgenland Croat Center] (in English, German, and Croatian)
* [http://web.archive.org/web/20050207113935/http://www.cam.ac.uk/societies/cro/crolang.htm The Croatian Language Today]
== Reference ==
<references/>
{{Slovanské jazyky}}

{{Commonscat|Serbo-Croatian language}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Jihoslovanské jazyky]]
[[Kategorie:Jazyky Bosny a Hercegoviny]]
[[Kategorie:Jazyky Srbska]]
[[Kategorie:Jazyky Černé Hory]]
[[Kategorie:Jazyky Chorvatska]]

Srbochorvatština - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Student85: Nahrazení textu