Sysop: 1 revizi

2013-11-10T21:29:31Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 10. 11. 2013, 21:29

Sysop: Nahrazení textu

2011-03-05T09:21:57Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{|border="1" cellpadding="2" cellspacing="1" width="380" align="right" style="margin:0 0 .5em 1em; border-collapse:collapse;"
| colspan="2" align="center" bgcolor="fefe00"| '''Stroncium'''
|-
| colspan="2" align="center" | [[Soubor:Sr-TableImage.png|290px|Stroncium]]
|-
|[[Atomové číslo]]||38
|-
|Počet stabilních izotopů||4
|-
|[[Relativní atomová hmotnost]]||87,62(1) [[Atomová hmotnostní konstanta|amu]]
|-
|[[Elektronová konfigurace]]||[Kr] 5s2
|-
|[[Skupenství]]||Pevné
|-
|[[Teplota tání]]||777 °C, (1050 K)
|-
|[[Teplota varu]]||1382 °C, (1655 K)
|-
|[[Elektronegativita]] (Pauling)|| 0,95
|-
|[[Hustota]]|| 2,64 g/cm3
|-
|Hustota při teplotě tání|| 6,980 g/cm3
|-
|[[Registrační číslo CAS]]||7440-24-6
|-
|Vzhled||[[Soubor:Strontium unter Argon Schutzgas Atmosphäre.jpg|150px|Pevné stroncium v argonové atmosféře]]
|-
|[[Atomový poloměr]]|| 2,13 Å (2,13*10-10m)
|-
|[[Iontový poloměr]]|| 1,27 Å (1,27*10-10m)
|-
|[[Výparné teplo]]|| 140,624 kJ/mol
|-
|[[Sublimační teplo]] při 0 K|| 205,853 kJ/mol
|-
|[[Ionisační energie]] Sr→Sr+|| 546,849 kJ/mol
|-
|[[Ionisační energie]] Sr+→Sr2+|| 1 085,552 kJ/mol
|-
|[[Ionisační energie]] Sr2+→Sr3+|| 4 125,424 kJ/mol
|-
|[[Normální potenciál]]|| - 2,87 V
|-
|[[Hydratační teplo]]|| 1 355,616 kJ/mol
|}
'''Stroncium''', chemická značka '''Sr''', (lat. ''Strontium'') je 4. prvkem z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov.
== Základní fyzikálně - chemické vlastnosti ==
[[Soubor:Strontium 1.jpg|150px|thumb|left|Stroncium v petroleji]]
Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem [[alkalické kovy|alkalických kovů]]. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku černého roztoku. Stroncium patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako [[alkalické kovy]], ale přesto je jeho reaktivita natolik vysoká, že může být dlouhodobě uchováváno pouze pod vrstvou alifatických [[Uhlovodíky|uhlovodíků]] ([[petrolej]], [[nafta]]) s nimiž nereaguje. Soli stroncia barví plamen červeně.
Stroncium je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze strontnaté sloučeniny Sr2+. V laboratoři lze připravit sloučeniny (tzv. '''[[superbáze]]'''), ve kterých může mít stroncium stroncidový anion Sr2-, takovéto sloučeniny jsou velmi nestabilní a patří mezi nejsilnější [[redukční činidlo|redukční činidla]]. Stroncium reaguje za pokojové teploty s [[Voda|vodou]] i [[kyslík]]em. Na vzduchu se okamžitě pokrývá vrstvou nažloutlého [[oxid]]u, práškové stroncium je na vzduchu schopno samovolného vznícení. Při zahřátí se snadno slučuje s [[dusík]]em na [[nitrid strontnatý]] Sr3N2 a s [[vodík]]em na [[hydrid strontnatý]] SrH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny.
Stroncium je zásadotvorný [[chemický prvek|prvek]] a rozpouští se v běžných [[kyselina|kyselinách]] za tvorby strontnatých solí. Nerozpouští se v roztocích [[hydroxid]]ů.
== Historický vývoj ==
Nedlouho po objevení rudy [[barium|barya]] [[witherit]]u, byl ve [[Skotsko|Skotsku]] u vesnice Strontianu, poblíž olověných dolů, objeven roku 1790 Adairem Crawfordem minerál podobný '''''[[witherit]]u''''' - '''''[[stroncianit]]'''''. [[Klaproth]] roku 1793 dokázal, že obsahuje novou, dosud neobjevenou zeminu - strontnatou zeminu a o pět let později to potvrdil [[Thomas Charles Hope]], který rozlišoval [[baryum]], stroncium a [[vápník]] podle barvy plamene.
Stroncium poprvé připravil sir Humphry Davy roku 1808 [[elektrolýza|elektrolýzou]] strontnatého [[amalgám]]u, který si připravil elektrolýzou slabě zvlhčeného [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] za použití [[rtuť]]ové [[katoda|katody]].
== Výskyt v přírodě ==
[[Soubor:Weloganite.jpg|180px|thumb|left|Weloganit - Na2(Sr,Ca)3Zr(CO3)6·3H2O]]
[[Soubor:Celestite crystal crust.jpg|200px|thumb|right|Celestin - SrSO4]]
Díky své velké reaktivitě se v přírodě setkáváme prakticky pouze se sloučeninami stroncia. Ve všech svých sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Sr+2.
Stroncium se v [[zemská kůra|zemské kůře]] vyskytuje v množství 0,03 - 0,04 %, čímž se řadí na 15. místo ve výskytu na zemi. Jeho procentuální obsah odpovídá 384 ppm (''parts per milion'' = počet částic na 1 milion částic) a ve výskytu se řadí za [[baryum]]. V mořské vodě je jeho koncentrace pouze 8 mg Sr/l a ve vesmíru připadá na jeden atom stroncia přibližně jeden a půl miliardy atomů [[vodík]]u.
Nejznámějšími [[minerál]]y na bázi stroncia jsou '''''[[celestin]]''''' SrSO4 chemicky [[síran strontnatý]] a '''''[[stroncianit]]''''' SrCO3 chemicky [[uhličitan strontnatý]].
[[Soubor:Mineraly.sk - stroncianit.jpg|180px|thumb|left|Stroncianit - SrCO3]]
K dalším ale méně významným rudám stroncia patří '''''[[akuminit]]''''' Sr[AlF4(OH)(H2O)], '''''[[fluorkapit]]''''' (Ca,Sr,Ce,Na)5(PO4)3F a '''''[[weloganit]]''''' Na2(Sr,Ca)3Zr(CO3)6·3H2O
Stroncium se v přírodě vyskytuje v podobě čtyř izotopů, které mají zastoupení 84Sr (0,56 %), 86Sr (9,86 %), 87Sr (7,0 %) a 88Sr (82,58 %). Izotop 87Sr v přírodě vzniká [[beta rozpad]]em izotopu [[rubidium|rubidia]] 87Rb, proto se mu říká radiogenní. Pomocí poměrů množství izotopů 87Sr, 86Sr a 87Rb se dá odhadnout i stáří [[Vesmír]]u.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno = Edward L.
| odkaz na autora =
| titul = Ned Wright's Cosmology Tutorial
| url = http://www.astro.ucla.edu/~wright/age.html
| datum vydání = 1997
| datum aktualizace = 2005-07-07
| datum přístupu = 2007-12-11
| vydavatel = University of California, Division of Astronomy and Astrophysics
| místo = Los Angeles, USA
| jazyk = anglicky
}}</ref> V laboratoři se při jaderných rozpadech podařilo připravit dalších 31 nestabilních izotopů stroncia.
== Výroba ==
Stroncium se průmyslově vyrábí redukcí [[oxid strontnatý|oxidu strontnatého]] [[hliník]]em.
:3 SrO + 2 Al → 3 Sr + Al2O3
Kovové stroncium lze také vyrobit, ale ve velmi čistém stavu, [[elektrolýza|elektrolýzou]] taveniny [[chlorid strontnatý|chloridu strontnatého]] ve směsi s [[chlorid draselný|chloridem draselným]]. Dalším produktem této reakce je elementární [[Chlór|chlor]], který je ihned dále zpracováván v chemické výrobě. K elektrolýze se používá [[grafit]]ové anody, na které se vylučuje [[Chlór|chlor]] a [[železo|železné]] katody, na které se vylučuje stroncium.
K malé přípravě stroncia lze také využít termický rozklad [[azid strontnatý|azidu strontnatého]] na [[dusík]] a stroncium.
== Využití ==
* Sloučenin stroncia se využívá při výrobě pyrotechnických produktů pro jejich výraznou barevnou reakci v plameni. Další uplatnění mají sloučeniny stroncia ve speciálních aplikacích [[sklo|sklářského]] průmyslu, příkladem mohou být katodové trubice pro výrobu obrazovek barevných televizních přijímačů.
* Vysokého indexu [[odrazivost]]i [[titaničitan strontnatý|titaničitanu strontnatého]] Sr2TiO3 se využívá v různých optických aplikacích, např. měření barevnosti látek nebo analýze spekter odražených paprsků z barevných povrchů. Ze stejného důvodu používá často šperkařský průmysl [[titaničitan strontnatý]] jako levnější náhradu [[diamant]]u.
* Některých strontnatých solí, například [[dusičnan strontnatý|dusičnanu strontnatého]], se využívá v pyrotechnice k barvení plamene na červeno.
* Uhličitan strontnatý SrCO3 je sloučenina s nejvyšším využitím Sr, využívá se při výrobě barevných televizních obrazovek. Je také vhodný na odcukerňování melasy v pivovarech. A vyrábí se z něho jiné strontnaté sloučeniny, např. dusičnan strontnatý Sr(NO3)2
== Sloučeniny ==
=== Anorganické sloučeniny ===
* [[Hydrid strontnatý]] SrH2 je bílá krystalická látka. Je to silné redukční činidlo. Při reakci s vodou vzniká z [[hydrid strontnatý|hydridu strontnatého]] [[hydroxid strontnatý]] a [[vodík]]. Nejsnáze se [[hydrid strontnatý]] připraví reakcí zahřátého stroncia ve [[vodík]]ové atmosféře, při které často stroncium ve [[vodík]]u začne hořet.
* [[Oxid strontnatý]] SrO je bílá, amorfní, práškovitá látka. Reaguje s [[voda|vodou]] za vzniku [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]]. [[Oxid strontnatý]] se připravuje hořením stroncia v [[kyslík]]ové atmosféře a vyrábí nejčastěji termickým rozkladem [[uhličitan strontnatý|uhličitanu strontnatého]].
* [[Hydroxid strontnatý]] Sr(OH)2 je lehký, bílý, beztvarý prášek, který je o něco lépe rozpustný ve vodě než [[hydroxid vápenatý]] (0,7 [[gram]]u ve 100 ml vody). Je to středně silná zásada. Vyrábí se reakcí [[oxid strontnatý|oxidu strontnatého]] s vodou nebo reakcí stroncia s vodou.
* [[Peroxid strontnatý]] SrO2 je bílá práškovitá látka, která se obtížně rozpouští ve vodě. Vzniká reakcí [[peroxid sodný|peroxidu sodného]] s [[hydroxid strontnatý|hydroxidem strontnatým]].
==== [[Soli]] ====
Větší část strontnatých solí se ve vodě rozpuští, ale část se rozpouští hůře nebo vůbec, všechny soli mají bílou barvu (nebo jsou bezbarvé), pokud není anion soli barevný ([[manganistan]]y, [[chroman]]y). Strontnaté soli jsou lépe rozpustné než soli [[hořčík|hořečnaté]] a [[vápník|vápenaté]]. Strontnaté soli vytváří snadno [[podvojné soli]] a dnes i [[komplex (chemický)|komplexy]], které ale nejsou pro stroncium a i další [[kovy alkalických zemin]] typické.
* [[Fluorid strontnatý]] SrF2 je bílá, nerozpustná, krystalická látka. Vzniká srážením roztoků strontnatých solí [[Fluoridy|fluoridovými]] aniony nebo reakcí [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] či [[uhličitan strontnatý|uhličitanu strontnatého]] s [[kyselina fluorovodíková|kyselinou fluorvodíkovou]].
[[Soubor:Strontium chloride hexahydrate.jpg|200px|thumb|right|Chlorid strontnatý]]
* [[Chlorid strontnatý]] SrCl2 je bílá krystalická látka, velmi dobře rozpustná ve vodě. Připravuje se rozpouštěním [[uhličitan strontnatý|uhličitanu strontnatého]] nebo [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlororvodíkové]].
* [[Bromid strontnatý]] SrBr2 a [[jodid strontnatý]] SrI2 jsou bílé krystalické látky, velmi dobře rozpustné ve vodě a [[líh|lihu]]. Obě se používají v lékařství. [[Jodid]] i [[bromid]] se připravují rozpouštěním [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] nebo [[uhličitan strontnatý|uhličitanu strontnatého]] v [[kyselina bromovodíková|kyselině bromovodíkové]] popř. [[kyselina jodovodíková|kyselině jodovodíkové]].
* [[Dusičnan strontnatý]] Sr(NO3)2 je bílá krystalická látka, která je velmi dobře rozpustná ve vodě. Dříve se používal jako hnojivo. Vyrábí se reakcí [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] nebo [[uhličitan strontnatý|uhličitanu strontnatého]] s [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]].
* [[Uhličitan strontnatý]] SrCO3 je bílá práškovitá, ve vodě velmi málo rozpustná látka. Jeho roztok reaguje zásaditě. V přírodě se vyskytuje jako nerost '''''[[stroncianit]]'''''. Připravuje se srážením strontnatých iontů [[uhličitan]]ovými aniony, reakcí [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] s roztokem obsahujícím [[oxid uhličitý]] nebo poutáním vzdušného [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] [[hydroxid strontnatý|hydroxidem strontnatým]].
* [[Síran strontnatý]] SrSO4 je bílá práškovitá látka, která je špatně rozpustná ve vodě. Rozpustnost se s větší teplotou zvyšuje. V přírodě se vyskytuje jako nerost '''''[[celestin]]'''''. Vyrábí se reakcí [[hydroxid strontnatý|hydroxidu strontnatého]] nebo [[uhličitan strontnatý|uhličitanu strontnatého]] s [[kyselina sírová|kyselinou sírovou]].
=== Organické sloučeniny ===
Mezi organické sloučeniny stroncia patří zejména strontnaté [[soli organických kyselin]] a strontnaté [[alkoholát]]y. K dalším strontnatým sloučeninám patří organické [[komplex (chemický)|komplexy]]. Zcela zvláštní skupinu organických strontnatých sloučenin tvoří [[organokovová chemie|organokovové sloučeniny]].
== Zdravotní aspekty stroncia ==
Běžné izotopy stroncia se v živých organizmech chovají podobně jako atomy [[vápník]]u a jsou tedy naprosto neškodné.
Zdravotní '''rizika''' spojená se stronciem jsou spojena s radioaktivním '''izotopem 90Sr''', který vzniká při radioaktivním rozpadu [[Uran (prvek)|uranu]], tedy při výbuchu atomové bomby i v jaderných reaktorech. [[Izotop]] 90Sr je poměrně silný beta zářič s poločasem rozpadu 29,1 let. Pokud se dostane do živého organizmu, může se zabudovat do kostní tkáně a je potenciálním zdrojem vzniku rakovinného bujení. Při objektivním hodnocení jeho skutečné rizikovosti je nutno posoudit poměr výskytu uvedeného izotopu k ostatním podobným atomům ([[vápník]], [[baryum]], neškodné izotopy stroncia) a pravděpodobností vyzáření beta částice (elektron) a následným spuštěním rakovinného bujení právě sledovaným izotopem 90Sr.

== Literatura ==
* Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 ([http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-504-8/pages-img/anotace.html elektronická verze])
* Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

== Reference ==
<references />
 

{{Tabulka prvků}}{{Commonscat|Strontium}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Chemické prvky]]
[[Kategorie:Kovy]]

Stroncium - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu