Sysop: 1 revizi

2013-11-10T21:30:07Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 10. 11. 2013, 21:30

Sysop: Nahrazení textu

2011-10-16T00:10:16Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Strukturalismus''' je velmi široký vědecký směr i [[metoda]] v [[lingvistika|jazykovědě]], [[literatura|literární vědě]] a jiných [[humanitní vědy|humanitních vědách]], který vznikl ve [[20. století]]. Proti analytické metodě rozkladu a studia jednoduchých prvků zdůrazňuje význam [[struktura|struktur]], tj. celkového uspořádání složitých systémů a vztahů mezi jejich prvky. Zdůrazňuje také účelovou, komunikační povahu jazyka.<ref>J. Černý, Dějiny ligvistiky, str. 131.</ref>
== Jazykověda ==
Předchůdcem strukturalismu byl Švýcar Ferdinand de Saussure (1857 – [[1913]]), jehož posmrtně vydaný ''Cours de linguistique générale'' (Kurs obecné lingvistiky, 1916) měl zakladatelský význam. Z dnešního pohledu jsou strukturalistické myšlenky i v pracích německého vědce [[Wilhelm von Humboldt|Wilhelma von Humboldta]] (1767 – 1835), zejména ''Über den Dualis'' (O duálu, 1828) a ''Über die Verschiedenheit des menschlichen Sprachbaues'' (O rozdílné stavbě lidských jazyků, 1836), a raná Saussureova práce ''Mémoire sur le système primitif des voyelles dans les langues indo-européennes'' (O původním systému samohlásek v indoevropských jazycích, 1879).
Strukturalismus obrací pozornost od analytického zkoumání jednotlivých prvků a složek jazyka ke studiu jejich vzájemných vztahů a místa jednotlivých prvků v rámci jazyka jako systému. Jazyk je především celek, systém znaků, přičemž znak je pro strukturalisty jednota označujícího a označovaného. Označující ("akustický obraz", např. hláska, slovo) může být nositelem významu právě a jedině proto, že se ode všech ostatních zřetelně odlišuje. Tak si z nesčetného množství různých zvuků každý jazyk vybírá velmi omezenou množinu diskrétních [[foném]]ů, které dovolují rozlišovat mezi slovy a tím i významy. Jiné zvukové varianty jazyk ignoruje a musí dbát jen o to, aby se fonémy mezi sebou nepletly.
Jazyk jako systém [[Znak (lingvistika)|znaků]] je ve vztahu k lidské zkušenosti jako označovanému, kterou ovšem sám podstatně utváří, formuje. Saussure rozlišil jazykový systém ''(langue)'' (tj. znalost jazyka) a jazykové chování ''(parole)'' (tj. použití této schopnosti k řeči). Toto rozlišení se pak velice osvědčilo i v řadě dalších oblastí. Studium struktur také výrazně preferuje [[synchronní]] zkoumání současně přítomných jevů oproti [[diachronní]]mu zkoumání vývoje jednotlivých prvků, jak je provozovala např. [[mladogramatická škola]]. Tím byl překonán „atomismus“ [[Pozitivismus|positivistické]] lingvistiky 19. století, která studovala hlavně izolované, zejména akustické jevy (např. hláskové změny).
Významnou strukturalistickou školou byl ''Cercle linguistique de Prague'' ([[Pražský lingvistický kroužek]]), založený ruskými emigranty, k němuž patřil např. [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]], [[Roman Jakobson]], [[Vilém Mathesius]] nebo [[Jan Mukařovský]], a ''London school'' (Londýnská škola) – [[Louis Hjelmslev]] a [[John Rupert Firth]].
== Strukturalismus v jiných vědách ==
V [[Literární věda|literární vědě]] spočívá strukturalistické zkoumání například v hledání typických protikladů (opozit), vyprávěcích schémat, různých časů vyprávění a podobně. Sem patří srovnávací studium mytologií [[Georges Dumézil|G. Dumézila]] a strukturalistická je i slavná analýza pohádek ruského badatele [[Vladimír Propp|V. Proppa]].
Významným průkopníkem strukturalismu byl francouzský [[antropologie|antropolog]] [[Claude Lévi-Strauss]], který navázal na sociologii [[Émile Durkheim|E. Durkheima]] a zkoumal například opozici přírodního a kulturního u jihoamerických Indiánů, jejich klasifikační systémy, pravidla myšlení nebo různé struktury příbuzenských vztahů. Mezi strukturalistické antropology patří například také [[Edward Leach]], P. Clastres nebo M. Godelier.
V [[historiografie|historiografii]] je strukturalistickým obratem ''[[škola Annales]]'' – štrasburský prof. [[Marc Bloch]] (1886 – [[1944]]), zejména jeho ''La Société féodale'' (Feudální společnost, [[1939]]).
Významným strukturalistou v [[psychologie|psychologii]] byl [[Jacques Lacan]] a v jiném ohledu [[Jean Piaget]].
== Poststrukturalismus ==
Na strukturalismus kriticky navázal francouzský filosof [[Michel Foucault]] a jeho četní žáci; tento směr se – zejména v americké literatuře – často označuje jako [[poststrukturalismus]] ([[Roland Barthes]], [[Jean Baudrillard]], [[Gilles Deleuze]], [[Jacques Derrida]], [[Julia Kristeva]] aj.).

=== Související články ===
* [[Jazykový relativismus]]
* [[Pražský lingvistický kroužek]]
* [[Struktura]]
* [[Sapir-Whorfova hypotéza]]
=== Externí odkazy ===
* [http://www.panam.edu/faculty/mglazer/Theory/structuralism.htm - Structuralism - en]
* [http://www.foucault.info/ - M. Foucault - en]
* [http://www.praguelinguistics.org/cs/about Internetová stránka Pražského lingvistického kroužku]
=== Literatura ===
* Černý, J.: ''Dějiny lingvistiky''. Olomouc 1996
* Grygar, M.: ''Terminologický slovník českého strukturalismu''. Brno 1999
* Hawkes, T.: ''Strukturalismus a sémiotika''. Brno 1999
* Chvatík, K.: ''Strukturalismus a avantgarda''. Praha 1970
* Kyloušek, P. (vyd.): ''Znak, struktura, vyprávění. Výběr prací francouzského strukturalismu''. Brno 2002
* Lévi-Strauss, C.: ''Myšlení přírodních národů''. Liberec 1996
* Lévi-Strauss, C.: ''Smutné tropy''. Praha 1966
* Lévi-Strauss, C.: ''Strukturální antropologie''. Praha 2006
* Peregrin, J.: ''Význam a struktura''. Praha 1999
* de Saussure, F.: ''Kurs obecné lingvistiky''. Praha 1996
* Sériot, P.: ''Struktura a celek: intelektuální počátky strukturalismu ve střední a východní Evropě''. Praha 2002
* Sládek, O.: ''Český strukturalismus po poststrukturalismu''. Brno 2006
* Solncev, V. M.: ''Systém a struktura v jazyce''. Praha 1981
===Reference===
<references/>

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Strukturalismus| ]]
[[Kategorie:Lingvistika]]
[[Kategorie:Literatura]]
[[Kategorie:Sociologické školy a směry]]
[[Kategorie:Filosofické směry]]

Strukturalismus - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu