Studená válka - Historie editací

Sysop: + Studená válka, s malou přestávkou, trvá od roku 1947 do roku 2020 !

2020-06-28T11:11:58Z

+ Studená válka, s malou přestávkou, trvá od roku 1947 do roku 2020 !

← Starší verze		Verze z 28. 6. 2020, 11:11
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[~~Image~~:Reagan and Gorbachev hold discussions.jpg\|thumb\|[[Prezident Spojených států amerických\|Prezident]] [[Spojené státy americké\|Spojených států amerických]] [[Spojené státy americké\|Ronald Reagan]] (vlevo) a [[Seznam představitelů Sovětského svazu\|generální tajemník]] [[Sovětský svaz\|Sovětského svazu]] [[Michail Sergejevič Gorbačov]] (vpravo) v roce 1985]]	+	[[File:Reagan and Gorbachev hold discussions.jpg\|thumb\|240px\|[[Prezident Spojených států amerických\|Prezident]] [[Spojené státy americké\|Spojených států amerických]] [[Spojené státy americké\|Ronald Reagan]] (vlevo) a [[Seznam představitelů Sovětského svazu\|generální tajemník]] [[Sovětský svaz\|Sovětského svazu]] [[Michail Sergejevič Gorbačov]] (vpravo) v roce 1985]]
-	~~Jako~~ '''~~studená~~ válka''' ([[angličtina\|anglicky]] ''Cold War'', [[ruština\|rusky]] ''холодная война''~~; zhruba [[1947]]–[[1991]]~~) ~~se označuje~~ stav politických sporů, vojenského napětí, [[zástupná válka\|zástupných válek]] a hospodářské konkurence, který vypukl po [[Druhá světová válka\|druhé světové válce]] (1939–1945) mezi [[druhý svět\|komunistickými státy]] – zejména [[Sovětský svaz\|Sovětským svazem]] a jeho [[satelitní stát\|satelitními státy]] a spojenci – a [[Západní svět\|západními státy]], zejména [[Spojené státy americké\|Spojenými státy]] a jejich spojenci. ~~Konflikt~~ začal zhruba roku [[1947]] a trval do zániku Sovětského svazu roku [[1991]].	+	'''Studená válka''' ([[angličtina\|anglicky]] ''Cold War'', [[ruština\|rusky]] ''холодная война'') je aktuální proces, který má hluboké historické kořeny. Označuje stále aktuální stav politických sporů, vojenského napětí, [[zástupná válka\|zástupných válek]] a hospodářské konkurence, který vypukl po [[Druhá světová válka\|druhé světové válce]] (1939–1945) mezi [[druhý svět\|komunistickými státy]] – zejména [[Sovětský svaz\|Sovětským svazem]] a jeho [[satelitní stát\|satelitními státy]] a spojenci – a [[Západní svět\|západními státy]], zejména [[Spojené státy americké\|Spojenými státy]] a jejich spojenci.
		+
		+	* Tento konflikt má dvě základní fáze:
		+	** Původní konflikt začal zhruba roku [[1947]] a trval do zániku Sovětského svazu roku [[1991]].
		+	** Nový konflikt se začal rozvíjet ihned po nástupu [[Vladimir Putin\|Vladimira Putina]] do úřadu prezidenta [[Rusko\|Ruské federace]] v roce [[2000]].
		+
		+	'''Studená válka''', s malou přestávkou, '''trvá od roku [[1947]] do roku [[2020]].'''

	I když se hlavní účastníci vojensky nikdy nestřetli přímo (až na oběma stranami utajovanou výjimku, kdy se stíhačky obou stran střetly při Korejské válce)<ref name="gaddis63"/>, boj vedli budováním vojenských koalic, pomocí zranitelným státům, zástupnými válkami, [[špionáž]]í, propagandou, [[závody ve zbrojení]], rivalitou při sportovních kláních a předháněním se v technické vyspělosti (např. [[kosmické závody]]).		I když se hlavní účastníci vojensky nikdy nestřetli přímo (až na oběma stranami utajovanou výjimku, kdy se stíhačky obou stran střetly při Korejské válce)<ref name="gaddis63"/>, boj vedli budováním vojenských koalic, pomocí zranitelným státům, zástupnými válkami, [[špionáž]]í, propagandou, [[závody ve zbrojení]], rivalitou při sportovních kláních a předháněním se v technické vyspělosti (např. [[kosmické závody]]).
Řádka 57:		Řádka 63:

	==Pozadí==		==Pozadí==
-	[[~~Image~~:American troops in Vladivostok 1918 HD-SN-99-02013.JPEG\|thumb\|~~right~~\|Americké vojenské jednotky ve [[Vladivostok]]u během [[intervence Dohody v ruské občanské válce\|intervence Dohody]] v [[Ruská občanská válka\|ruské občanské válce]].]]	+	[[File:American troops in Vladivostok 1918 HD-SN-99-02013.JPEG\|thumb\|240px\|Americké vojenské jednotky ve [[Vladivostok]]u během [[intervence Dohody v ruské občanské válce\|intervence Dohody]] v [[Ruská občanská válka\|ruské občanské válce]].]]
	Mezi historiky nepanuje shoda v určení začátku studené války. Většina historiků za něj považuje období krátce po [[druhá světová válka\|druhé světové válce]], někteří ho ale vidí už ke konci [[první světová válka\|první světové války]]. Napětí mezi [[Ruské impérium\|Ruským impériem]], ostatními evropskými státy a Spojenými státy ale trvalo už od poloviny 19. století.<ref name="Gaddis57"/>		Mezi historiky nepanuje shoda v určení začátku studené války. Většina historiků za něj považuje období krátce po [[druhá světová válka\|druhé světové válce]], někteří ho ale vidí už ke konci [[první světová válka\|první světové války]]. Napětí mezi [[Ruské impérium\|Ruským impériem]], ostatními evropskými státy a Spojenými státy ale trvalo už od poloviny 19. století.<ref name="Gaddis57"/>

Řádka 129:		Řádka 135:
	==Konec druhé světové války a poválečné období (1945–47)==		==Konec druhé světové války a poválečné období (1945–47)==
	===Konference během války o poválečné Evropě===		===Konference během války o poválečné Evropě===
-	[[~~Image~~:Yalta summit 1945 with Churchill, Roosevelt, Stalin.jpg\|thumb\|left\|„[[Spojenci (druhá světová válka)\|Velká trojka]]“ na Jaltské konferenci: [[Winston Churchill]], [[Franklin Delano Roosevelt\|Franklin D. Roosevelt]] a [[Stalin\|Josif Stalin]], 1945]]	+	[[File:Yalta summit 1945 with Churchill, Roosevelt, Stalin.jpg\|thumb\|left\|200px\|„[[Spojenci (druhá světová válka)\|Velká trojka]]“ na Jaltské konferenci: [[Winston Churchill]], [[Franklin Delano Roosevelt\|Franklin D. Roosevelt]] a [[Stalin\|Josif Stalin]], 1945]]
	{{Viz též\|Teheránská konference\|Jaltská konference}}		{{Viz též\|Teheránská konference\|Jaltská konference}}
	Spojenci se neshodli ve svých představách o uspořádání poválečné Evropy. Každá strana měla odlišné názory na udržování poválečné bezpečnosti. Západní Spojenci si přáli systém, ve kterém by demokratické země řešily konflikty mírovou cestou přes [[mezinárodní organizace]], zatímco Sovětský svaz chtěl zvýšit bezpečnost vměšováním se do vnitřní politiky států, které ho obklopovaly.<ref>Gaddis 2006, str. 21–35</ref><ref>Gaddis 1990, str. 176</ref>		Spojenci se neshodli ve svých představách o uspořádání poválečné Evropy. Každá strana měla odlišné názory na udržování poválečné bezpečnosti. Západní Spojenci si přáli systém, ve kterém by demokratické země řešily konflikty mírovou cestou přes [[mezinárodní organizace]], zatímco Sovětský svaz chtěl zvýšit bezpečnost vměšováním se do vnitřní politiky států, které ho obklopovaly.<ref>Gaddis 2006, str. 21–35</ref><ref>Gaddis 1990, str. 176</ref>
Řádka 145:		Řádka 151:
	Pro Američany představoval Stalin potencionálního spojence při dosahování svých cílů, pro Brity naopak hrozbu. Protože Sověti ovládali většinu východní Evropy, tyto dvě západní velmoci se přely o jeho přízeň. Rozdíly v jejich myšlení vedly k několika individuálním dohodám Sovětů s jednou z nich. V říjnu 1944 odcestoval Churchill do [[Moskva\|Moskvy]] a dohodl se na rozdělení [[Balkán]]u do jednotlivých sfér vlivu a Roosevelt v Jaltě podepsal se Stalinem dohodu týkající se Asie a odmítl podpořit Churchilla v záležitostech Polska.<ref name="Plokhy"/>		Pro Američany představoval Stalin potencionálního spojence při dosahování svých cílů, pro Brity naopak hrozbu. Protože Sověti ovládali většinu východní Evropy, tyto dvě západní velmoci se přely o jeho přízeň. Rozdíly v jejich myšlení vedly k několika individuálním dohodám Sovětů s jednou z nich. V říjnu 1944 odcestoval Churchill do [[Moskva\|Moskvy]] a dohodl se na rozdělení [[Balkán]]u do jednotlivých sfér vlivu a Roosevelt v Jaltě podepsal se Stalinem dohodu týkající se Asie a odmítl podpořit Churchilla v záležitostech Polska.<ref name="Plokhy"/>

-	[[File:Map-Germany-1945.png\|thumb\|Poválečné [[okupační zóny Německa]]]]	+	[[File:Map-Germany-1945.png\|thumb\|240px\|Poválečné [[okupační zóny Německa]]]]
	Další vyjednávání Spojenců o poválečné situaci se konalo na [[Jaltská konference\|Jaltské konferenci]] v únoru 1945, ale ani zde se mocnosti jednoznačně neshodly. Prezident [[Harry S. Truman]] mimo jiné nesouhlasil se sovětskou podporou [[Polský výbor národního osvobození\|Polského výboru národního osvobození]], což byla Sověty ovládaná konkurence [[Polská vláda v exilu\|Polské vlády v exilu]].<ref name="gaddis30"/>		Další vyjednávání Spojenců o poválečné situaci se konalo na [[Jaltská konference\|Jaltské konferenci]] v únoru 1945, ale ani zde se mocnosti jednoznačně neshodly. Prezident [[Harry S. Truman]] mimo jiné nesouhlasil se sovětskou podporou [[Polský výbor národního osvobození\|Polského výboru národního osvobození]], což byla Sověty ovládaná konkurence [[Polská vláda v exilu\|Polské vlády v exilu]].<ref name="gaddis30"/>

Řádka 153:		Řádka 159:

	===Postupimská konference a porážka Japonska===		===Postupimská konference a porážka Japonska===
-	[[~~Image~~:~~Potsdam conference 1945~~-6.jpg\|thumb\|left\|[[Winston Churchill]], [[Harry S. Truman]] a [[Stalin\|Josif Stalin]] na [[Postupimská konference\|Postupimské konferenci]] v roce 1945]]	+	[[Soubor:L to R, British Prime Minister Winston Churchill, President Harry S. Truman, and Soviet leader Josef Stalin-NARA - 198958.jpg\|thumb\|200px\|left\|[[Winston Churchill]], [[Harry S. Truman]] a [[Stalin\|Josif Stalin]] na [[Postupimská konference\|Postupimské konferenci]] v roce 1945]]
	{{Viz též\|Postupimská konference}}		{{Viz též\|Postupimská konference}}
	Na [[Postupimská konference\|Postupimské konferenci]], která začala ke konci července po kapitulaci Německa, se [[Velká trojka]] dále dohadovala o uspořádání poválečné Evropy.<ref name = "Byrd">{{citace monografie		Na [[Postupimská konference\|Postupimské konferenci]], která začala ke konci července po kapitulaci Německa, se [[Velká trojka]] dále dohadovala o uspořádání poválečné Evropy.<ref name = "Byrd">{{citace monografie
Řádka 269:		Řádka 275:

	===Berlínská blokáda a letecký most===		===Berlínská blokáda a letecký most===
-	[[~~Image~~:C-47s at Tempelhof Airport Berlin 1948.jpg\|thumb\|left\|Letouny [[Douglas C-47 Skytrain\|C-47]] na [[Letiště Berlín-Tempelhof\|letišti Berlín-Tempelhof]] během berlínské blokády]]	+	[[File:C-47s at Tempelhof Airport Berlin 1948.jpg\|thumb\|left\|Letouny [[Douglas C-47 Skytrain\|C-47]] na [[Letiště Berlín-Tempelhof\|letišti Berlín-Tempelhof]] během berlínské blokády]]
	{{viz též\|Berlínská blokáda}}		{{viz též\|Berlínská blokáda}}
	Spojené státy a Británie sloučily západoněmecké okupační zóny do [[bizónie]] (1. ledna 1947; později, v dubnu 1949, se přidala Francie a vznikla trizónie).<ref name="miller13">Miller 2000, str. 13</ref> Jako součást ekonomické přestavby Německa zavedly na začátku roku 1948 západní mocnosti novou měnu – [[německá marka\|německou marku]] – a nahradili tak starší [[říšská marka\|říšskou marku]].<ref name="Nalevka39">Nálevka 2010, str. 39</ref>		Spojené státy a Británie sloučily západoněmecké okupační zóny do [[bizónie]] (1. ledna 1947; později, v dubnu 1949, se přidala Francie a vznikla trizónie).<ref name="miller13">Miller 2000, str. 13</ref> Jako součást ekonomické přestavby Německa zavedly na začátku roku 1948 západní mocnosti novou měnu – [[německá marka\|německou marku]] – a nahradili tak starší [[říšská marka\|říšskou marku]].<ref name="Nalevka39">Nálevka 2010, str. 39</ref>
Řádka 830:		Řádka 836:
	===Sovětská a americká armáda a ekonomické problémy===		===Sovětská a americká armáda a ekonomické problémy===
	{{viz též\|Strategická obranná iniciativa}}		{{viz též\|Strategická obranná iniciativa}}
-	[[~~Image~~:US and USSR nuclear stockpiles.png\|thumb\|left\|Počet jaderných zbraní vlastněných SSSR/Ruskem a Spojenými státy v letech 1945–2006]]	+	[[File:US and USSR nuclear stockpiles.png\|thumb\|left\|Počet jaderných zbraní vlastněných SSSR/Ruskem a Spojenými státy v letech 1945–2006]]
-	[[~~Image~~:~~USSR stamp S.Smith~~ 1985 5k.jpg\|thumb\|Poté, co Američanka [[Samantha Smithová]] napsala dopis [[Jurij Vladimirovič Andropov\|Jurijovi Andropovovi]], ve kterém psala o strachu z jaderné války, ji Andropov pozval do Sovětského svazu.]]	+	[[File:1985 CPA 5685.jpg\|thumb\|230px\|Poté, co Američanka [[Samantha Smithová]] napsala dopis [[Jurij Vladimirovič Andropov\|Jurijovi Andropovovi]], ve kterém psala o strachu z jaderné války, ji Andropov pozval do Sovětského svazu.]]

	Sovětský svaz vybudoval armádu, jejíž udržování stálo až 25 % sovětského [[hrubý národní produkt\|hrubého národního produktu]] (HNP) na úkor spotřebního zboží a investic v civilním sektoru.<ref name="LaFeber 2002, str. 332">{{citace monografie		Sovětský svaz vybudoval armádu, jejíž udržování stálo až 25 % sovětského [[hrubý národní produkt\|hrubého národního produktu]] (HNP) na úkor spotřebního zboží a investic v civilním sektoru.<ref name="LaFeber 2002, str. 332">{{citace monografie
Řádka 929:		Řádka 935:

	==Poslední roky (1985–91)==		==Poslední roky (1985–91)==
-	[[~~Image~~:Reagan and Gorbachev signing.jpg\|thumb\|Michail Gorbačov a Ronald Reagan při podpisu [[Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu\|Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu]] v [[Bílý dům\|Bílém domě]] v roce 1987]]	+	[[File:Reagan and Gorbachev signing.jpg\|thumb\|230px\|Michail Gorbačov a Ronald Reagan při podpisu [[Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu\|Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu]] v [[Bílý dům\|Bílém domě]] v roce 1987]]
	[[Image:Evstafiev-afghan-apc-passes-russian.jpg\|thumb\|left\|Sovětský odchod z [[Afghánistán]]u v roce 1988]]		[[Image:Evstafiev-afghan-apc-passes-russian.jpg\|thumb\|left\|Sovětský odchod z [[Afghánistán]]u v roce 1988]]

Řádka 991:		Řádka 997:
	Ve stejné době se ve [[Východní blok\|východním bloku]] rozpoutala [[Pád komunismu v Evropě\|vlna revolucí]], při které státy jako [[Polsko]], [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Bulharsko]] a [[Rumunsko]] svrhly komunistickou vládu. Jedinou zemí, kde se změna režimu neobešla bez výraznějšího násilí, bylo Rumunsko, kde 17. listopadu armáda střílela do demonstrantů a zabila 97 lidí. Později byl za to [[Nicolae Ceauşescu]], který střílení nařídil, popraven.<ref>Gaddis 2006, str. 216</ref>		Ve stejné době se ve [[Východní blok\|východním bloku]] rozpoutala [[Pád komunismu v Evropě\|vlna revolucí]], při které státy jako [[Polsko]], [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Bulharsko]] a [[Rumunsko]] svrhly komunistickou vládu. Jedinou zemí, kde se změna režimu neobešla bez výraznějšího násilí, bylo Rumunsko, kde 17. listopadu armáda střílela do demonstrantů a zabila 97 lidí. Později byl za to [[Nicolae Ceauşescu]], který střílení nařídil, popraven.<ref>Gaddis 2006, str. 216</ref>

-	~~[[File:CIS-Map 2.png\|right\|thumb\|[[Společenství nezávislých států]], jehož vznik znamenal konec [[Sovětský svaz\|Sovětského svazu]]]]~~	+	Gorbačovův shovívavý postoj k východní Evropě se původně nevztahoval na sovětské území; i Bush, který se s Gorbačovem snažil udržet přátelské vztahy, ho přesvědčoval, že Spojené státy si nepřejí oslabit jeho postavení.<ref>Gaddis 217–218</ref> Sovětský svaz byl oslaben potlačeným [[Srpnový puč\|Srpnovým pučem]] a vzrůstajícím počtem [[Svazová republika\|svazových republik]], které hrozily vystoupením ze svazu. Jako konec Sovětského svazu je považován vznik [[Společenství nezávislých států]] 21. prosince 1991, ale oficiálně byl rozpad ohlášen 25. prosince.<ref>Gaddis 2006, str. 224–225</ref>
-	Gorbačovův shovívavý postoj k východní Evropě se původně nevztahoval na sovětské území; i Bush, který se s Gorbačovem snažil udržet přátelské vztahy, ho přesvědčoval, že Spojené státy si nepřejí oslabit jeho postavení.<ref>Gaddis 217–218</ref> Sovětský svaz byl oslaben potlačeným [[Srpnový puč\|Srpnovým pučem]] a vzrůstajícím počtem [[~~svazová~~ republika\|svazových republik]], které hrozily vystoupením ze svazu. Jako konec Sovětského svazu je považován vznik [[Společenství nezávislých států]] 21. prosince 1991, ale oficiálně byl rozpad ohlášen 25. prosince.<ref>Gaddis 2006, str. 224–225</ref>	+

	==Následky==		==Následky==
-		+	[[File:NATO CSTO.png\|thumb\|400px\|[[Severoatlantická aliance\|NATO]]/[[Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti\|CSTO]]. NATO se rozšířilo na východ mezi země bývalé Varšavské smlouvy a dřívější části Sovětského svazu.]]
-	[[~~Image~~:NATO CSTO.~~PNG~~\|thumb\|~~right\|600px~~\|[[Severoatlantická aliance\|NATO]]/[[Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti\|CSTO]]. NATO se rozšířilo na východ mezi země bývalé Varšavské smlouvy a dřívější části Sovětského svazu.]]	+
-		+
	Po konci studené války Rusko výrazně snížilo armádní výdaje. Předtím ve vojensko-průmyslovém sektoru pracovala pětina dospělých Sovětů<ref name = "Aslund">{{citace monografie		Po konci studené války Rusko výrazně snížilo armádní výdaje. Předtím ve vojensko-průmyslovém sektoru pracovala pětina dospělých Sovětů<ref name = "Aslund">{{citace monografie
	\| autor = Åslund, A		\| autor = Åslund, A

Sysop: 1 revizi

2013-11-10T17:45:46Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 10. 11. 2013, 17:45

Sysop: Nahrazení textu

2011-10-20T08:33:17Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Image:Reagan and Gorbachev hold discussions.jpg|thumb|[[Prezident Spojených států amerických|Prezident]] [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] [[Spojené státy americké|Ronald Reagan]] (vlevo) a [[Seznam představitelů Sovětského svazu|generální tajemník]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] [[Michail Sergejevič Gorbačov]] (vpravo) v roce 1985]]
Jako '''studená válka''' ([[angličtina|anglicky]] ''Cold War'', [[ruština|rusky]] ''холодная война''; zhruba [[1947]]–[[1991]]) se označuje stav politických sporů, vojenského napětí, [[zástupná válka|zástupných válek]] a hospodářské konkurence, který vypukl po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] (1939–1945) mezi [[druhý svět|komunistickými státy]] – zejména [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a jeho [[satelitní stát|satelitními státy]] a spojenci – a [[Západní svět|západními státy]], zejména [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] a jejich spojenci. Konflikt začal zhruba roku [[1947]] a trval do zániku Sovětského svazu roku [[1991]].

I když se hlavní účastníci vojensky nikdy nestřetli přímo (až na oběma stranami utajovanou výjimku, kdy se stíhačky obou stran střetly při Korejské válce)<ref name="gaddis63"/>, boj vedli budováním vojenských koalic, pomocí zranitelným státům, zástupnými válkami, [[špionáž]]í, propagandou, [[závody ve zbrojení]], rivalitou při sportovních kláních a předháněním se v technické vyspělosti (např. [[kosmické závody]]).

Přes to, že SSSR i USA patřily v druhé světové válce mezi [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojence]], neshodly se v politické filosofii a v názorech na uspořádání poválečného světa. Sovětský svaz vytvořil [[východní blok]] ze států východní a střední Evropy, které okupoval, a později si v nich upevnil moc [[Varšavská smlouva|Varšavskou smlouvou]] (1955–1991). Spojené státy naopak vytvořily západní blok ze států západní Evropy, jako hlavní strategii používaly [[doktrína zadržování|doktrínu zadržování]] [[komunismus|komunismu]] a k tomuto účelu založily několik aliancí, např. [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Některé státy se přidaly k NATO nebo Varšavské smlouvě a jiné vytvořily [[Hnutí nezúčastněných zemí]].

USA vyhlásily [[Marshallův plán]], aby zajistily rychlejší obnovu poválečné Evropy, ale Sovětský svaz nenechal žádný ze států východního bloku plán přijmout. V [[Latinská Amerika|Latinské Americe]] a [[Jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]] zase SSSR podporovalo [[socialistická revoluce|socialistické revoluce]], což se nelíbilo mnoha západním zemím; některé z nich se proto snažily socialistický režim svrhnout, což přineslo smíšené výsledky.

Studená válka zaznamenala období relativního klidu i vysokého mezinárodního napětí – např. [[Berlínská blokáda]] (1948–1949), [[Korejská válka]] (1950–1953), [[druhá berlínská krize]] (1961), [[válka ve Vietnamu]] (1959–1975), [[Karibská krize]] (1962), [[Sovětská válka v Afghánistánu]] (1979–1989) nebo zkušební jaderný útok NATO [[Able Archer 83]] (1983). Obě strany využívali politiku [[détente]] k uvolnění napětí a doktrínu [[vzájemně zaručené zničení|vzájemně zaručeného zničení]] [[jaderná zbraň|jadernými zbraněmi]] k vyhnutí se přímým vojenským střetnutí.

V 80. letech USA pod [[Reaganova doktrína|Reaganovou doktrínou]] zvýšily diplomatický, vojenský a ekonomický tlak na Sovětský svaz v době, kdy stát trpěl [[Brežněvova stagnace|ekonomickou stagnací]]. Ke konci 80. let sovětský prezident [[Michail Sergejevič Gorbačov]] zavedl reformní kroky ''[[perestrojka]]'' (česky „přestavba“; 1987) a ''[[glasnosť]]'' (česky „otevřenost“; cca 1985), které nakonec vedly k rozpadu Sovětského svazu a východního bloku. Studená válka skončila po [[Dějiny Sovětského svazu 1988-1991|rozpadu Sovětského svazu]] v roce 1991. Po ní zůstaly Spojené státy dominantní vojenskou mocností.

==Původ názvu==
Na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]] použil termín ''[[studená válka (termín)|studená válka]]'' (anglicky ''cold war'') anglický spisovatel a novinář [[George Orwell]] v eseji „You and the Atomic Bomb“ (česky doslova „Vy a atomová bomba“) vydané 19. října 1945 v magazínu ''Tribune''. Přemýšlel o světě, který je pod neustálou hrozbou [[jaderná válka|jaderné války]], a varoval před falešným mírem, kterému říkal „studená válka“.<ref>{{citace monografie
| autor = Kort, M
| titul = The Columbia Guide to the Cold War
| vydavatel = Columbia University Press
| místo = [[New York]]
| rok = 2001
| strany = 3
| jazyk = anglicky
| isbn = 0231107730
}}</ref> Tak nazýval ideologický střet mezi Sovětským svazem a západními mocnostmi.<ref>{{citace monografie
| autor = Geiger, T
| titul = Britain and the Economic Problem of the Cold War
| vydavatel = Ashgate Publishing
| místo = Farnham
| rok = 2004
| strany = 7
| jazyk = anglicky
| isbn = 0754602877
}}</ref> Navíc 10. března 1946 napsal v novinách ''The Observer'': „Po moskevské konferenci v prosinci položilo Rusko základy pro ,studenou válku' s Británií a [[Britské impérium|Britským impériem]].“<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Orwell
| jméno = Orwell
| periodikum = The Observer
| datum vydání = 1946-03-10
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Termín k popisu poválečného [[geopolitika|geopolitického]] napětí mezi SSSR a jeho satelitními státy na jedné straně a Spojenými státy a západoevropskými zeměmi na straně druhé poprvé použil [[Bernard Baruch]], americký finančník a prezidentský poradce. V [[Jižní Karolína|Jižní Karolíně]] 16. dubna 1947 přednesl projev (napsaný žurnalistou Herbertem Swopem)<ref>{{citace elektronického periodika
| autor = Safire, W
| url = http://www.nytimes.com/2006/10/01/opinion/01iht-edsafire.2988871.html
| titul = Islamofascism, anyone?
| periodikum = [[The New York Times]]
| datum vydání = 2006-10-01
| datum přístupu = 2011-08-15
| jazyk = anglicky
}}</ref>, kdy řekl: „Nenechme se klamat: jsme uprostřed studené války.“<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://www.history.com/this-day-in-history/bernard-baruch-coins-the-term-cold-war
| periodikum = History.com
| titul = Bernard Baruch coins the term "Cold War"
| datum vydání = 1947-04-16
| datum přístupu = 2011-08-15
| jazyk = anglicky
}}</ref> Novinář [[Walter Lippmann]] termín rozšířil svou knihou ''Cold War'' (1947).

==Pozadí==
[[Image:American troops in Vladivostok 1918 HD-SN-99-02013.JPEG|thumb|right|Americké vojenské jednotky ve [[Vladivostok]]u během [[intervence Dohody v ruské občanské válce|intervence Dohody]] v [[Ruská občanská válka|ruské občanské válce]].]]
Mezi historiky nepanuje shoda v určení začátku studené války. Většina historiků za něj považuje období krátce po [[druhá světová válka|druhé světové válce]], někteří ho ale vidí už ke konci [[první světová válka|první světové války]]. Napětí mezi [[Ruské impérium|Ruským impériem]], ostatními evropskými státy a Spojenými státy ale trvalo už od poloviny 19. století.<ref name="Gaddis57"/>

Po [[Říjnová revoluce|Bolševické revoluci]] roku [[1917]] ostatní státy zaujaly vůči SSSR nepřátelský postoj a izolovaly jej od mezinárodní diplomacie.<ref>{{citace monografie
| titul = Stalin and the Soviet Union
| autor = Lee, S. J
| jazyk = anglicky
| strany = 65
| url = http://books.google.cz/books?id=_nby68FuAJQC&lpg=RA1-PA93&dq=lee%201999%20russia&pg=PA65#v=onepage&q&f=false
| vydavatel = Routledge
| místo = Londýn
| isbn = 978-0415185738
}}</ref> Sovětský vůdce [[Vladimir Iljič Lenin]] to komentoval slovy „jsme v nepřátelském kapitalistickém obklíčení“ a na diplomacii hleděl jako na zbraň, která pomůže Sovětům udržet své nepřátele rozděleny. Založil [[Kominterna|Kominternu]], která podněcovala celosvětové komunistické hnutí.<ref>{{citace monografie
| titul = The dynamics of Soviet foreign policy
| autor = Palmieri, D. A., Adelman, J. R
| jazyk = anglicky
| vydavatel = HarperCollins College Division
| místo = New York
| strany = 62
| isbn = 978-0060401672
| rok = 1989
}}</ref>

Leninův nástupce, Stalin, v roce 1925 předvídal vznik bipolárního světa, když předestřel vizi vzniku dvou center – kapitalistického a socialistického (Sovětského svazu) – které budou přitahovat státy se stejným zřízením. Bezprostředně však hodnotil situaci jako období „dočasné stabilizace kapitalismu“, které je však pouze dočasné. Sovětská diplomacie podle něj měla sloužit zájmům své země, „socialistického ostrova“. Jejím úkolem bylo bránění nepřátelské agresi i využívání rozporů mezi nepřátelskými státy k získání výhod pro SSSR.<ref>{{citace monografie
| autor = Tucker, R. C
| titul = Stalin in power: the revolution from above, 1928-1941
| jazyk = anglicky
| vydavatel = W. W. Norton & Company
| rok = 1992
| místo = New York
| strany = 47–48
| isbn = 978-0393308693
| poznámka = Dále jen: Tucker 1992
}}</ref>

Vzájemná nedůvěra a podezřívání mezi západními státy a Sovětským svazem se projevovala po celé meziválečné období, živilo ji např. [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševické]] odsuzování kapitalismu<ref name="Halliday">{{citace monografie
| titul = The Oxford Companion to Politics of the World
| editoři = Krieger, J., Crahan, M. E
| autor = Halliday, F
| jazyk = anglicky
| kapitola = Cold War
| místo = Oxford
| rok = 2001
| vydavatel = Oxford University Press
| isbn = 978-0195117394
}}</ref> a západní kritika socialismu; pokračující podpora antibolševických [[Bělogvardějci|bělogvardějců]] Západem<ref name="Gaddis57">{{Citace monografie
| titul = Russia, the Soviet Union and the United States. An Interpretative History
| příjmení = Gaddis
| jméno = John Lewis
| rok = 1990
| vydavatel = McGraw-Hill
| isbn = 0075572583
| místo = New York
| strany = 57
| poznámka = Dále jen: Gaddis 1990
| jazyk = anglicky
}}</ref> a z druhé strany financování britské [[generální stávka|generální stávky]] v roce 1926 sovětskými odbory;<ref>Tucker 1992, str. 74</ref> odmítání kapitalistických zemí navázat diplomatické styky se Sovětským svazem – Američané uznali Sovětský svaz až roku 1933;<ref name="LaFeber 1991">{{citace monografie
| titul = The Reader's companion to American history
| autor = LaFeber, W
| editoři = Foner, E., Garraty, J. A
| rok = 1991
| jazyk = anglicky
| vydavatel = Houghton Mifflin
| místo = Boston
| isbn = 978-0395513729
| strany = 194–197
}}</ref> a stalinistické [[Moskevské procesy]] při [[Velká čistka|Velké čistce]], kdy byli lidé obviňováni ze špionáže pro Spojené království, Francii, Japonsko a Německo.

Po německé invazi v červnu 1941 se Spojenci rozhodli Sovětskému svazu pomoci; Spojené království s ním uzavřelo oficiální spojenectví a Spojené státy neoficiální. Během války Spojené státy dodávaly Spojenému království a Sovětskému svazu výzbroj, výstroj a materiály přes [[Zákon o půjčce a pronájmu|program půjčky a pronájmu]]. Přesto sovětské vedení zůstalo podezřívavé a věřilo, že Britové a Američané se spikli a záměrně oddálili vznik druhé protiněmecké fronty, aby nacistickému náporu čelil co nejdéle pouze Sovětský svaz.<ref>Gaddis 2006, str. 29</ref>

==Konec druhé světové války a poválečné období (1945–47)==
===Konference během války o poválečné Evropě===
[[Image:Yalta summit 1945 with Churchill, Roosevelt, Stalin.jpg|thumb|left|„[[Spojenci (druhá světová válka)|Velká trojka]]“ na Jaltské konferenci: [[Winston Churchill]], [[Franklin Delano Roosevelt|Franklin D. Roosevelt]] a [[Stalin|Josif Stalin]], 1945]]
{{Viz též|Teheránská konference|Jaltská konference}}
Spojenci se neshodli ve svých představách o uspořádání poválečné Evropy. Každá strana měla odlišné názory na udržování poválečné bezpečnosti. Západní Spojenci si přáli systém, ve kterém by demokratické země řešily konflikty mírovou cestou přes [[mezinárodní organizace]], zatímco Sovětský svaz chtěl zvýšit bezpečnost vměšováním se do vnitřní politiky států, které ho obklopovaly.<ref>Gaddis 2006, str. 21–35</ref><ref>Gaddis 1990, str. 176</ref>

Rozdíl byl i mezi představami USA a Spojeného království. Zatímco Rooseveltovy cíle – vojenské vítězství v [[Evropa|Evropě]] i [[Asie|Asii]], ekonomické překonání [[Britské impérium|Britského impéria]] Spojenými státy a založení světové mírové organizace – byly globálnějšího charakteru, Churchill za hlavní cíle považoval ochranu [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a nezávislost východoevropských států, které by fungovaly jako nárazníkové státy mezi Spojeným královstvím a Sovětským svazem.<ref name="Plokhy">{{citace monografie
| autor = Plokhy, S
| titul = Yalta: The Price of Peace
| rok = 2010
| vydavatel = Viking
| místo = New York
| jazyk = anglicky
| isbn = 978-0670021413
}}</ref>

Pro Američany představoval Stalin potencionálního spojence při dosahování svých cílů, pro Brity naopak hrozbu. Protože Sověti ovládali většinu východní Evropy, tyto dvě západní velmoci se přely o jeho přízeň. Rozdíly v jejich myšlení vedly k několika individuálním dohodám Sovětů s jednou z nich. V říjnu 1944 odcestoval Churchill do [[Moskva|Moskvy]] a dohodl se na rozdělení [[Balkán]]u do jednotlivých sfér vlivu a Roosevelt v Jaltě podepsal se Stalinem dohodu týkající se Asie a odmítl podpořit Churchilla v záležitostech Polska.<ref name="Plokhy"/>

[[File:Map-Germany-1945.png|thumb|Poválečné [[okupační zóny Německa]]]]
Další vyjednávání Spojenců o poválečné situaci se konalo na [[Jaltská konference|Jaltské konferenci]] v únoru 1945, ale ani zde se mocnosti jednoznačně neshodly. Prezident [[Harry S. Truman]] mimo jiné nesouhlasil se sovětskou podporou [[Polský výbor národního osvobození|Polského výboru národního osvobození]], což byla Sověty ovládaná konkurence [[Polská vláda v exilu|Polské vlády v exilu]].<ref name="gaddis30"/>

Po konci druhé světové války začali Sověti okupovat východní Evropu, zatímco západní Spojenci zůstali v západní Evropě. Okupované Německo si Sovětský svaz, Spojené státy, [[Spojené království]] a [[Francie]] rozdělily na čtyři [[Okupační zóny Německa|okupační zóny]].<ref name="gaddis30">Gaddis 2006, str. 30–31</ref>

Na konferenci Spojenců v roce 1945 v [[San Francisco|San Franciscu]] byla založena mezinárodní [[Organizace spojených národů]] (OSN) za účelem udržení světového míru, ale funkčnost její [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti]] byla omezena možností [[veto|veta]], kterou má každý její člen. Proto OSN nakonec ztratila svou efektivitu.<ref>Gaddis 2006, str. 143–144</ref>

===Postupimská konference a porážka Japonska===
[[Image:Potsdam conference 1945-6.jpg|thumb|left|[[Winston Churchill]], [[Harry S. Truman]] a [[Stalin|Josif Stalin]] na [[Postupimská konference|Postupimské konferenci]] v roce 1945]]
{{Viz též|Postupimská konference}}
Na [[Postupimská konference|Postupimské konferenci]], která začala ke konci července po kapitulaci Německa, se [[Velká trojka]] dále dohadovala o uspořádání poválečné Evropy.<ref name = "Byrd">{{citace monografie
| autor = Byrd, P
| titul = The concise Oxford dictionary of politics
| kapitola = Cold War
| rok = 2003
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford
| isbn = 0192802763
| jazyk = anglicky
| url = http://books.google.com/books?id=KQXLgP6CZBkC&lpg=PP1&dq=The%20concise%20Oxford%20dictionary%20of%20politics&hl=cs&pg=PA87#v=onepage&q&f=false
}}</ref> Antipatie mezi mocnostmi nadále narůstala. Na této konferenci Truman informoval Stalina, že Spojené státy mají v držení silnou novou zbraň.<ref name="Gaddis34" />

Stalin věděl, že Američané vyvíjeli [[jaderná zbraň|atomovou bombu]], ale protože sovětský program pro její vývoj také pokračoval, přijal zprávu v klidu. Nesouhlasil ovšem se [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|svržením jaderných hlavic na Hirošimu a Nagasaki]], které Spojené státy učinily týden po skončení konference.<ref name="Gaddis34">Gaddis 2006, str. 34</ref>

===Počátky východního bloku===
{{Viz též|východní blok}}
[[File:EasternBloc BorderChange38-48.png|right|thumb|Poválečné územní změny ve východní Evropě a formace východního bloku]]
Během konečných fází druhé světové války zformoval Sovětský svaz [[východní blok]] anexí několika zemí, které byly do jeho sféry vlivu původně zařazeny [[Pakt Ribbentrop-Molotov|paktem Ribbentrop-Molotov]], jako [[svazová republika|svazových republik]]. Mezi nimi bylo východní [[Polsko]] (které bylo začleněno do dvou svazových republik),<ref>{{Citace monografie
| autor = Roberts, G
| titul = Stalin's Wars: From World War to Cold War, 1939–1953
| vydavatel = Yale University Press
| rok = 2006
| isbn = 0300112041
| strany = 39
| místo = New Haven
| poznámka = Dále jen: Roberts 2006
| jazyk = anglicky
| url = http://books.google.com/books?id=5GCFUqBRZ-QC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA40#v=onepage&q&f=false
}}</ref> [[Lotyšsko]] (z kterého se stala [[Lotyšská sovětská socialistická republika|Lotyšská SSR]]),<ref name="wettig20">{{Citace monografie
| autor = Wettig, G
| titul = Stalin and the Cold War in Europe
| vydavatel = Rowman & Littlefield
| rok = 2008
| isbn = 0742555429
| strany = 21
| jazyk = anglicky
| místo = Lanham
| poznámka = Dále jen: Wettig 2008
}}</ref> [[Estonsko]] ([[Estonská sovětská socialistická republika|Estonská SSR]]),<ref name="wettig20"/> [[Litva]] ([[Litevská sovětská socialistická republika|Litevská SSR]])<ref name="wettig20"/>, část východního [[Finsko|Finska]] (připojené ke [[Karelo-finská sovětská socialistická republika|Karelo-finská SSR]]) a východní [[Rumunsko]] ([[Moldavská sovětská socialistická republika|Moldavská SSR]]).<ref>Roberts 2006, str. 55</ref>

Východoevropské státy, které Sověti osvobodili od nacistů a okupovali je, byly do východního bloku začleněny jako [[satelitní stát|satelitní státy]]. Mezi ně patřila [[Německá demokratická republika]], [[Polská lidová republika]], [[Bulharská lidová republika]], [[Maďarská lidová republika]], [[Československá socialistická republika]], [[Rumunská socialistická republika]] a [[Albánská lidová republika]].

Státy ve východním bloku po Sovětském svazu převzaly nejenom [[plánovaná ekonomika|plánovanou ekonomiku]], ale také koncept tajné policie, která potlačovala potenciální protikomunistický odpor.<ref>{{citace monografie
| autor = Roht-Arriaza, N
| titul = Impunity and Human Rights in International Law and Practice
| rok = 1995
| jazyk = anglicky
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford
| isbn = 978-0195081367
| strany = 83
}}</ref>

=== Vybudování napětí ===
{{Viz též|Železná opona}}
V únoru 1946 napsal [[George Frost Kennan]] ''[[Dlouhý telegram]]'', ve kterém byla vytyčena nová strategie diplomatických vztahů vůči SSSR.<ref>Gaddis 2006, str. 37</ref> 6. září 1946 pronesl americký státník [[James Francis Byrnes]] proslov, ve kterém odmítl [[Morgenthauův plán]] (návrh na rozdělení a deindustrializaci poválečného Německa) a upozornil Sověty, že Spojené státy plánují ponechat své vojenské jednotky v Evropě.<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.daz.org/enJamesFByrnes.html
| titul = James Francis Byrnes
| datum přístupu = 2011-08-16
| jazyk = anglicky
| vydavatel = Deutsch-Amerikanisches Zentrum
}}</ref>

Týden po uveřejnění ''Dlouhého telegramu'' pronesl bývalý britský premiér [[Winston Churchill]] ve [[Fulton (Missouri)|Fultonu]] v [[Missouri]] známý projev, ve kterém použil a do všeobecného povědomí tak uvedl výraz ''[[železná opona]]''.<ref name="Nalevka13">{{Citace monografie
| titul = Horké krize studené války
| příjmení = Nálevka
| jméno = Vladimír
| rok = 2010
| isbn = 978-80-7429-011-4
| místo = Praha
| vydavatel = Vyšehrad
| strany = 13–14
| poznámka = Dále jen: Nálevka 2010
}}</ref> V něm požadoval spolupráci Anglie a USA proti Sovětům, které vinil za vytvoření „železné opony spuštěné napříč kontinentem“.<ref name="Nalevka13" />

==Od doktríny zadržování po Korejskou válku (1947–53)==
===Kominforma a roztržka mezi Titem a Stalinem===
{{Viz též|Kominforma}}

V září 1947 Sověti vytvořili [[Kominforma|Kominformu]], mezinárodní organizaci komunistických stran, která měla utužit kontrolu nad sovětskými [[satelitní stát|satelitními státy]].<ref name="Gaddis39" /> Hned následujícího roku byla ale Kominforma kvůli [[roztržka mezi Titem a Stalinem|roztržce mezi Titem a Stalinem]], nucena vyloučit ze svých řad [[Jugoslávie|Jugoslávii]], která sice zůstala komunistickou, ale přidala se ke [[Hnutí nezúčastněných zemí]].<ref>Nálevka 2010, str. 31</ref> Předmětem roztržky byla Titova neochota plně se podřídit Stalinovi a Sovětskému svazu.

===Doktrína zadržování a Trumanova doktrína===
[[Image:Cold war europe military alliances map en.png|thumb|left|Evropské vojenské smlouvy]]
{{Viz též|Trumanova doktrína}}
V roce 1947 poradci přesvědčili amerického prezidenta [[Harry S. Truman|Harryho S. Trumana]], aby okamžitě podnikl kroky pro potlačení sovětského vlivu s ohledem na snahy Stalina podkopat moc USA podporováním soupeření mezi kapitalistickými státy, které by mezi sebou mohly začít válčit.<ref>Gaddis 2006, str. 37</ref>

V únoru 1947 britská vláda oznámila, že už si nemůže dovolit financovat řeckou vládu v [[řecká občanská válka|občanské válce]] proti komunistickým povstalcům. USA na toto oznámení odpověděly [[doktrína zadržování|doktrínou zadržování]],<ref>Gaddis 2006, str. 39–40</ref> jejímž cílem bylo zastavit rozmáhání komunismu. Truman přednesl projev, ve kterém slíbil poskytnout 400 milionů [[americký dolar|dolarů]] na pomoc v této válce a vyhlásil [[Trumanova doktrína|Trumanovu doktrínu]], která konflikt označila za boj mezi svobodnými lidmi a totalitními režimy.<ref name="Nalevka15">Nálevka 2010, str. 15–16</ref>

===Marshallův plán a Únor 1948===
[[Image:Marshall Plan.png|right|thumb|Mapa Evropy a blízkého Východu během Studené války zobrazující země, které přijaly [[Marshallův plán]]. Modré sloupce znázorňují míru obdržené pomoci.]]
[[Image:Cold war europe economic alliances map en.png|thumb|Evropské ekonomické aliance]]
{{Viz též|Marshallův plán|Únor 1948}}
Na začátku roku 1947 se Spojené království, Francie a Spojené státy neúspěšně pokusily o dohodu se Sovětským svazem týkající se plánu na ekonomicky samostatné Německo.<ref name="miller16">{{Citace monografie
| autor = Miller, R. G
| titul = To Save a City: The Berlin Airlift, 1948-1949
| vydavatel = Texas A&M University Press
| rok = 2000
| isbn = 0890969671
| místo = College Station
| jazyk = anglicky
| poznámky = Dále jen: Miller 2000
| strany = 16
| url = http://books.google.com/books?id=3I-m9WkwwBYC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA16#v=onepage&q&f=false
}}</ref> V červnu 1947 Spojené státy zahájily [[Marshallův plán]], který měl zabezpečit pomoc poválečné Evropě.<ref name="Nalevka15"/>

Záměry plánu byly přestavba demokratických a ekonomických systémů v Evropě a postavení se hrozbě, kterou představovalo šíření komunismu.<ref>Gaddis 1990, str. 186</ref> O měsíc později Truman podepsal [[Zákon o národní bezpečnosti]], který vytvořil sjednocené [[Ministerstvo obrany Spojených států amerických|ministerstvo obrany]], [[Central Intelligence Agency|Ústřední zpravodajskou službu]] (CIA) a [[Národní bezpečnostní rada USA|Národní bezpečnostní radu]].<ref name="Karabell"/>

Stalin, který věděl, že ekonomická integrace se Západem by umožnila státům [[východní blok|východního bloku]] vymanit se ze sovětské moci a že právě o to se USA snaží,<ref name="Gaddis39">Gaddis 2006, str. 39–40</ref> proto těmto státům zakázal Marshallův plán přijmout.<ref name="Gaddis39" /> Sovětskou alternativou pro východní Evropu se stal Molotovův plán, který byl později, v lednu 1949, přetvořen v [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|Radu vzájemné hospodářské pomoci]].

Na začátku roku 1948 komunisté [[únor 1948|převzali vládu]] v [[Československo|Československu]], což byla do té doby jediná země východního bloku, které Sověti povolili ponechat si demokratický systém vlády.<ref>Gaddis 2006, str. 40</ref> Tento násilný převrat odstranil poslední známky nesouhlasu s Marshallovým plánem v americkém Kongresu.<ref name="miller19">Miller 2000, str. 19</ref>

Trumanova doktrína a Marshallův plán vedly k miliardám dolarů na ekonomickou a vojenskou pomoc pro státy západní Evropy, Řecko a Turecko. S pomocí Spojených států vyhrála řecká armáda občanskou válku<ref>Gaddis 2006, str. 44</ref> a italští [[Křesťanská demokracie (Itálie)|křesťanští demokraté]] vyhráli nad [[Italská komunistická strana|komunisticko]]-[[Italská socialistická strana|socialistickou]] aliancí ve volbách roku 1948.<ref name="gaddis146">Gaddis 2006, str. 146</ref>

===Berlínská blokáda a letecký most===
[[Image:C-47s at Tempelhof Airport Berlin 1948.jpg|thumb|left|Letouny [[Douglas C-47 Skytrain|C-47]] na [[Letiště Berlín-Tempelhof|letišti Berlín-Tempelhof]] během berlínské blokády]]
{{viz též|Berlínská blokáda}}
Spojené státy a Británie sloučily západoněmecké okupační zóny do [[bizónie]] (1. ledna 1947; později, v dubnu 1949, se přidala Francie a vznikla trizónie).<ref name="miller13">Miller 2000, str. 13</ref> Jako součást ekonomické přestavby Německa zavedly na začátku roku 1948 západní mocnosti novou měnu – [[německá marka|německou marku]] – a nahradili tak starší [[říšská marka|říšskou marku]].<ref name="Nalevka39">Nálevka 2010, str. 39</ref>

Brzy poté Stalin zahájil [[berlínská blokáda|berlínskou blokádu]], jednu z prvních velkých krizí studené války. Ta zabraňovala dodávkám jídla a zásob do [[Západní Berlín|Západního Berlína]] pozemní cestou přes sovětské okupační zóny.<ref name="Nalevka39"/> Spojené státy, Spojené království, Francie, [[Kanada]], [[Austrálie]], [[Nový Zéland]] a další státy vytvořily [[letecký most]], aby mohly jídlo, uhlí, benzín a další materiál Západnímu Berlínu poskytovat. V květnu 1949 Stalin ustoupil a blokádu zrušil,<ref name="gaddis41">Gaddis 2006, str. 41–42</ref><ref>Nálevka 2010, str. 41</ref> ale letecké dodávky pokračovaly až do září. Během zhruba 278 000 letů bylo do Západního Berlína dopraveno přes 2,3 milionů tun zboží.<ref>Miller 2000, str. 186</ref>

===Počátky NATO a rádio Svobodná Evropa===
{{viz též|Severoatlantická aliance|Svobodná Evropa}}
V dubnu 1949 Spojené království, Francie, Spojené státy, Kanada a osm dalších západoevropských států podepsaly [[Severoatlantická smlouva|Severoatlanickou smlouvu]], čímž založily [[Severoatlantická aliance|Severoatlantickou alianci]] (NATO).<ref>Nálevka 2010, str. 45</ref> V srpnu toho roku byla v [[Semej]]i v [[Kazašská sovětská socialistická republika|Kazašské SSR]] otestována první sovětská [[jaderná zbraň]].<ref name="gaddis41"/> Poté, co se v roce 1948 Sovětský svaz odmítl podílet na obnově Německa,<ref name="miller18">Miller 2000, str. 18</ref> zřídily USA, Spojené království a Francie v květnu 1949 spojením svých [[bizónie|tří okupačních zón]] [[Západní Německo]]. Sovětský svaz v říjnu toho roku ze své zóny vytvořil [[Německá demokratická republika|Německou demokratickou republiku]] (NDR).<ref>Gaddis 2006, str. 100</ref>

Média ve [[Východní blok|východním bloku]] sloužila ku prospěchu komunistů. Rádia a televizní společnosti byly ve vlastnictví států a tištěná média většinou vlastnily komunistické strany.<ref name="oneil15">{{citace monografie
| autor = O'Neil, P
| titul = Post-communism and the Media in Eastern Europe
| vydavatel = Routledge
| místo = Londýn
| rok = 1997
| isbn = 0714647659
| strany = 15–25
| jazyk = anglicky
| url = http://books.google.com/books?id=Z_FeV-xOmVwC&lpg=PP1&dq=Post-communism%20and%20the%20Media%20in%20Eastern%20Europe&hl=cs&pg=PA15#v=onepage&q&f=false
}}</ref> Sovětská propaganda fungovala na principu napadání kapitalismu [[marxismus|marxistickou]] filosofií.

K [[BBC]] a [[Hlas Ameriky|Hlasu Ameriky]], rozhlasovým stanicím vysílajícím pro východní Evropu, se v roce 1949 přidala [[Svobodná Evropa]], která měla za úkol šířit objektivní informace a sloužit tak jako alternativa ke kontrolovaným domácím médiím.<ref>{{citace monografie
| url = http://books.google.com/books?id=bElE1TT5xFgC&lpg=PR1&dq=Broadcasting%20Freedom%3A%20The%20Cold%20War%20Triumph%20of%20Radio%20Free%20Europe%20and%20Radio%20Liberty.&hl=cs&pg=PA9#v=onepage&q&f=false
| titul = Broadcasting Freedom: The Cold War Triumph of Radio Free Europe and Radio Liberty
| autor = Puddington, A
| vydavatel = University Press of Kentucky
| místo = Lexington
| rok = 2003
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Na začátku 50. let se Spojené státy snažily o vyzbrojení Západního Německa a to se v roce 1955 stalo členem NATO.<ref name = "Byrd" />

===Čínská občanská válka a SEATO===
{{Viz též|Čínská občanská válka|SEATO}}
V roce 1949 Lidová osvobozenecká armáda [[Mao Ce-tung|Mao Ce-tunga]] porazila Spojenými státy podporovanou [[Čankajšek|Čankajškovu]] vládu [[Kuomintang]]u (KMT). Sovětský svaz poté rychle uzavřel spojenectví s nově vzniklou [[Čínská lidová republika|Čínskou lidovou republikou]].<ref>Gaddis 2006, str. 44–45</ref> Čankajšek a jeho Kuomintang se stáhli na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]]. Trumanova vláda se po tomto incidentu snažila rychle rozšířit [[doktrína zadržování|doktrínu zadržování]].<ref name="LaFeber 1991"/>

Spojené státy tak rozšířili doktrínu zadržování do [[Asie]], [[Afrika|Afriky]] a [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]], aby zabránily revolučním vlasteneckým hnutím, které byly často vedeny komunistickými stranami a financovány Sovětským svazem.<ref name="gaddis187">Gaddis 2006, str. 187</ref> Na začátku 50. let uzavřely USA spojenectví s [[Japonsko|Japonskem]], Austrálií, Novým Zélandem, [[Thajsko|Thajskem]] a [[Filipíny|Filipínami]] (nejznámějšími jsou [[ANZUS]] z roku 1951 a [[SEATO]] z roku 1954).<ref>Nálevka 2010, str. 60</ref>

===Korejská válka===
{{viz též|Korejská válka}}
Jedním z významných důsledků doktríny zadržování byl začátek [[Korejská válka|Korejské války]]. V červnu 1950 [[Kim Ir-sen]]ova [[Korejská lidová armáda]] vtrhla do [[Jižní Korea|Jižní Koreje]].<ref>Nálevka 2010, str. 54</ref> Ke Stalinově překvapení podpořila obranu Jižní Koreje [[Rada bezpečnosti OSN]], i když Sověti bojkotovali její setkání z důvodu, že stálým členem Rady byl [[Čínská republika|Tchaj-wan]] a ne [[Čínská lidová republika|komunistická Čína]].<ref>Gaddis 2006, str. 49</ref> Na obranu invaze se spojily vojenské síly [[Jižní Korea|Jižní Koreje]], [[Spojené státy americké|Spojených států]], [[Spojené království|Spojeného království]], [[Turecko|Turecka]], [[Kanada|Kanady]], [[Austrálie]], [[Francie]], [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]], [[Filipíny|Filipín]], [[Nizozemsko|Nizozemska]], [[Belgie]], [[Nový Zéland|Nového Zélandu]] a dalších zemí.<ref>{{citace monografie
| autor = Fehrenbach, T. R
| titul = This Kind of War: The Classic Korean War History
| vydavatel = Potomac Books Inc.
| rok = 2000
| isbn = 1574882597
| strany = 305
| místo = Dulles
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Ve státech účastnících se války, např. ve Spojeném království, bylo veřejné mínění rozdělené na dva tábory, jeden válku podporoval a druhý odsuzoval. Mnozí se báli vystupňování konfliktu ve válku s komunistickou Čínou a dokonce v jadernou válku. Kvůli silnému odporu vůči válce se Britové snažili konflikt ukončit co nejdříve.<ref>{{Citace monografie
| autor = Cotton, J
| titul = The Korean war in history
| vydavatel = Manchester University Press ND
| místo = Manchester
| rok = 1989
| strany = 100
| isbn = 0719029848
| jazyk = anglicky
}}</ref>

I když byli Číňané a Severokorejci válkou vysíleni a chtěli ji ukončit do konce roku 1952, Stalin požadoval pokračování bojů a příměří bylo vyhlášeno až v červenci 1953 po jeho smrti.<ref name="gaddis63">{{Citace monografie
| titul = Studená válka
| příjmení = Gaddis
| jméno = John Lewis
| rok = 2006
| vydavatel = Slovart
| isbn = 80-7209-843-8
| místo = Praha
| strany = 63
| poznámka = Dále jen: Gaddis 2006
}}</ref> Severokorejský vůdce [[Kim Ir-sen]] nastolil tvrdou [[diktatura|diktaturu]], kdy si přiřkl neomezenou moc a vytvořil okolo sebe silný [[kult osobnosti]].<ref>{{citace monografie
| autor = Oberdorfer, D
| titul = The Two Koreas: A Contemporary History
| vydavatel = Basic Books
| místo = New York
| rok = 2001
| isbn = 0-465-05162-6
| strany = 10–11
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na Jihu [[korupce|zkorumpovaný]] prezident [[I Sung-man]] vytvořil podobný autoritativní režim.<ref>{{Citace monografie
| autor = Hastings, M
| titul = The Korean War
| vydavatel = Simon & Schuster
| rok = 1988
| místo = New York
| strany = 89–90
| isbn = 067166834X
| jazyk = anglicky
}}</ref> V roce 1960 byl po protestech nucen odejít do vyhnanství, ale Jižní Korea se pak potýkala s autoritativními vládci až do roku 1987, kdy byla znovunastolena demokracie.

==Krize a vystupňování (1953–62)==
===Chruščov, Eisenhower a destalinizace===
{{viz též|Destalinizace}}
V roce 1953 se změnili političtí vůdci v USA i SSSR. [[Dwight D. Eisenhower]] se stal prezidentem v lednu. Během posledních 18 měsíců Trumanovy vlády se americký rozpočet na obranu zečtyřnásobil a Eisenhower výdaje na armádu snížil o třetinu.<ref name="LaFeber 1991"/>

Po smrti Stalina se moci nad Sovětským svazem poté, co nechal popravit [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentije Pavloviče Beriju]] a do ústraní odsunul [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Georgije Malenkova]] a [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslava Molotova]], ujal [[Nikita Sergejevič Chruščov]]. Ten 25. února 1956 na [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] pronesl projev ''Kult osobnosti a jeho důsledky'', v němž odhalil a odsoudil Stalinovy zločiny. Poté začal proces [[destalinizace]], který měl za cíl omezit negativní důsledky Stalinovy vlády.<ref>Gaddis 2006, str. 101–102</ref>

18. listopadu 1956 při přijímání velvyslanců západních zemí na polské ambasádě v Moskvě Chruščov prohlásil: „Ať se vám to líbí nebo ne, dějiny jsou na naší straně. Pohřbíme vás.“<ref>{{citace elektronického periodika
| titul = We Will Bury You!
| url = http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,867329,00.html
| periodikum = [[Time]]
| datum vydání = 1956-11-26
| datum přístupu = 2008-06-26
| jazyk = anglicky
}}</ref> Později sdělil, že nemluvil o jaderné válce, ale spíše o historicky předurčeném vítězství komunismu nad kapitalismem. V roce 1961 řekl, že i když je SSSR pozadu za Západem, během jednoho desetiletí se rozdíly smažou a během dvou desetiletí zůstanou kapitalistické země pod jeho úrovní.<ref>Gaddis 2006, str. 82</ref>

Eisenhowerův ministr zahraničí [[John Foster Dulles]] zahájil novou strategii, kdy se Spojené státy začaly více spoléhat na hrozbu jiným státům jadernými zbraněmi.<ref>Gaddis 2006, str. 68–69</ref>

===Varšavská smlouva a Maďarské povstání===
{{viz též|Varšavská smlouva|Maďarské povstání}}
[[Image:Map of Warsaw Pact countries.png|thumb|right|300px|Mapa států, které podepsaly [[Varšavská smlouva|Varšavskou smlouvu]]]]
I když Stalinova smrt v roce 1953 mírně uvolnila napětí mezi oběma stranami, situace v Evropě zůstala komplikovaná.<ref name = "Palmowski">{{citace monografie
| titul = A Dictionary of Contemporary World History: From 1900 to the present day
| autor = Palmowski, J
| rok = 2009
| místo = Oxford
| vydavatel = Oxford University Press
| isbn = 0199295662
| jazyk = anglicky
| url = http://books.google.com/books?id=hJy2Tp-RsCsC&lpg=PA1&dq=inauthor%3A%22Jan%20Palmowski%22&hl=cs&pg=PT430#v=onepage&q&f=false
}}</ref> Sověti, kteří již v roce 1949 zavedli systém vzájemné pomoci ve [[Východní blok|východním bloku]], založili v roce 1955 formální pakt, [[Varšavská smlouva|Varšavskou smlouvu]].<ref name="Byrd"/>

V roce 1956, krátce poté, co Chruščov sesadil maďarského stalinistického politika [[Mátyás Rákosi|Mátyáse Rákosiho]], proběhlo [[Maďarské povstání]].<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/november/4/newsid_2739000/2739039.stm
| titul = Soviet troops overrun Hungary
| jazyk = anglicky
| periodikum = [[BBC]]
| datum vydání = 1956-11-04
| datum přístupu = 2011-08-17
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref name="gaddis103">Gaddis 2006, str. 103</ref> V reakci na celonárodní povstání nový režim rozpustil [[Államvédelmi Hatóság|tajnou policii]], oznámil úmysl opustit Varšavskou smlouvu a slíbil návrat svobodných voleb. Sověti na tyto události odpověděli invazí do Maďarska. Asi 20 000 Maďarů bylo zabito a tisíce dalších zatčeno, uvězněno a deportováno do Sovětského svazu.<ref>{{citace elektronické monografie
| titul = Report by Soviet Deputy Interior Minister M. N. Holodkov to Interior Minister N. P. Dudorov (15 November 1956)
| vydavatel = George Washington University: The National Security Archive
| datum vydání = 1956-11-15
| url = http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB76/doc8.pdf
| datum přístupu = 2011-08-17
| jazyk = anglicky
}}</ref> Asi 200 000 dalších z Maďarska uteklo.<ref name="BBCJune16"/> Maďarský vůdce [[Imre Nagy]] a někteří další byli po tajných soudních procesech popraveni.<ref name="BBCJune16">{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/june/16/newsid_4522000/4522407.stm
| titul = On This Day 16 June 1989: Hungary reburies fallen hero Imre Nagy
| periodikum = [[BBC]]
| datum vydání = 1989-07-06
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2006-10-13
}}</ref><ref name="gaddis103"/>

Mezi lety 1957 a 1961 Chruščov otevřeně hrozil Západu jadernou zkázou. Tvrdil, že sovětské střely jsou mnohem lepší než ty americké a jsou schopné zničit jakékoli americké nebo evropské město. Nicméně Chruščov nesdílel Stalinův názor, že válka je nevyhnutelná, a spíše usiloval o „mírové soužití“.<ref>Gaddis 2006, str. 71</ref> Stalin si myslel, že mezinárodní [[třídní boj]] znamenal nevyhnutelné střetnutí soupeřících stran, při kterém komunismus vyhraje při celosvětové válce; Chruščov chtěl nechat kapitalismus, aby se zhroutil sám,<ref>{{Citace monografie
| autor = Perlmutter, A
| titul = Making the World Safe for Democracy
| vydavatel = University of North Carolina Press
| rok = 1997
| isbn = 0807823651
| strany = 145
| jazyk = anglicky
| místo = Chapel Hill
}}</ref> a mezitím posiloval své vojenské kapacity.<ref>{{Citace monografie
| autor = Njolstad, O
| titul = The Last Decade of the Cold War
| vydavatel = Routledge
| rok = 2004
| isbn = 071468371X
| strany = 136
| jazyk = anglicky
| místo = Londýn
}}</ref>

Tvrdý zásah Sovětů v Maďarsku překvapil veřejnost v komunistických i kapitalistických zemích, a komunistické strany hlavně v západní Evropě zaznamenaly velký pokles příznivců.<ref name=Lendvai196>{{Citace monografie
| autor = Lendvai, P
| titul = One day that shook the Communist world: the 1956 Hungarian uprising and its legacy
| vydavatel = Princeton University Press
| místo = Princeton
| rok = 2008
| strany = 196
| isbn = 0691132828
| jazyk = anglicky
}}</ref> Jugoslávský politik [[Milovan Djilas]] k tomu prohlásil: „Rána, kterou zasadila Maďarská revoluce komunismu, už nikdy nemůže být vyléčena.“<ref name=Lendvai196/>

===Evropská integrace a celosvětové nepokoje===
{{viz též|Evropská integrace|Dekolonizace}}

Jedním z hlavních znaků 50. let byl počátek [[evropská integrace|evropské integrace]] – zásadního vedlejšího produktu studené války, který Truman a Eisenhower podporovali politicky, ekonomicky i vojensky.

Nacionalistická hnutí v některých státech a regionech, jako např. v [[Guatemala|Guatemale]], [[Indonésie|Indonésii]] a [[Indočína|Indočíně]], byla často spojena s komunistickými skupinami, nebo tak alespoň na Západě byla chápána. Během [[dekolonizace]] ve Třetím světě, která započala v 50. letech, Spojené státy a Sovětský svaz soupeřily o vliv v této oblasti.<ref>Gaddis 2006, str. 112–114</ref>

Spojené státy využívaly [[Central Intelligence Agency|Ústřední zpravodajskou službu]] (CIA) ke zbavování se nepřátelských vlád z Třetího světa a k podpoře spřátelených vlád.<ref name="gaddis146"/> V roce 1953 CIA podnítila [[Íránský převrat]],<ref>Gaddis 2006, str. 147</ref> protože se chtěla zbavit předsedy vlády [[Muhammad Mosaddek|Muhammada Mosaddeka]], který v roce 1951 znárodnil britskou ropnou společnost [[Anglo-Persian Oil Company]] a který podle USA a Spojeného království posouval Írán do sovětské sféry vlivu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB126/iran521120.pdf
| titul = United States policy regarding the current situation in Iran
| vydavatel = George Washington University
| datum vydání = 1952-11-20
| autor = Lay, J. S.
| datum přístupu = 2007-11-07
| jazyk = anglicky
}}</ref> Moci se jako [[autokracie|autokratický]] [[panovník]] ujal prozápadní [[Šáhanšáh|šáh]] [[Muhammad Rezá Pahlaví]].<ref>{{Citace monografie
| autor = Watson, C. A
| titul = U.S. National Security: A Reference Handbook
| vydavatel = ABL-CLIO
| rok = 2002
| místo = Santa Barbara
| strany = 118
| url = http://books.google.com/books?id=Nj2monE0y4cC
| isbn = 9781576075982
| jazyk = anglicky
}}</ref> Ten mimo jiné zakázal komunistickou stranu [[Tudeh]].

V Guatemale napomohla CIA k [[Guatemalský převrat|převratu]], který v roce 1954 svrhl levicového prezidenta [[Jacobo Árbenz Guzmán|Jacoba Árbenze Guzmána]]. [[Vojenská junta]] vedená [[Carlos Castillo Armas|Carlosem Castillem Armasem]], která převzala moc, na žádost USA založila Národní výbor na obranu proti komunismu.<ref>{{Citace monografie
| autor = Bulmer-Thomas, V
| titul = The Political Economy of Central America since 1920
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 1987
| strany = 142
| url = http://books.google.com/books?id=zHE5AAAAIAAJ&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA142#v=onepage&q&f=false
| isbn = 9780521342841
| jazyk = anglicky
}}</ref>

V [[Konžská republika|Konžské republice]], která se v červnu 1960 osvobodila od [[Belgie]], nařídil prezident [[Joseph Kasavubu]] na žádost CIA odvolání demokraticky zvoleného předsedy vlády [[Patrice Lumumba|Patrice Lumumby]] a jeho vlády; Lumumba chtěl zase sesadit Kasavuba.<ref name = "Schraeder57">{{Citace monografie
| autor = Schraeder, P. J
| titul = United States Foreign Policy Toward Africa: Incrementalism, Crisis, and Change
| vydavatel = Cambridge University Press
| rok = 1994
| místo = Cambridge
| strany = 57
| url = http://books.google.com/books?id=goKxyUia-7UC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA57#v=onepage&q&f=false
| isbn = 9780521466776
| jazyk = anglicky
}}</ref> V následné [[Konžská krize|Konžské krizi]] se chopil moci [[Mobutu Sese Seko]], kterého podporovaly USA a který rychle provedl vojenský převrat.<ref name = "Schraeder57"/>

Francie po [[Indočínská válka|Indočínské válce]] a po porážce komunistickým hnutím [[Viet Minh]]em v [[Bitva u Dien Bien Phu|bitvě u Dien Bien Phu]] roku 1954 souhlasila, že opustí [[Vietnam]]. Na [[Ženevská konference (1954)|Ženevské konferenci]] konané téhož roku byla podepsána dohoda na rozdělení Vietnamu na prosovětský [[Vietnamská demokratická republika|Severní Vietnam]] a prozápadní [[Vietnamská republika|Jižní Vietnam]]. Během let 1954 a 1961 Spojené státy posílaly Jižnímu Vietnamu finanční pomoc na boj proti komunismu.<ref name="LaFeber 1991"/>

Mnoho nově vznikajících států v Asii, Africe a Latinské Americe odmítalo přidat se na stranu Sovětů nebo Západu. V roce 1955 se na [[Bandungská konference|Bandungské konferenci]] několik států ze Třetího světa rozhodlo neúčastnit se studené války.<ref>Gaddis 2006, str. 116</ref> V roce 1961 bylo založeno [[Hnutí nezúčastněných zemí]].

===Roztržka mezi Čínou a SSSR, vesmírný závod, ICBM===
Období po roce 1956 nebylo pro Sovětský svaz moc úspěšné, hlavně protože se začala [[čínsko-sovětská roztržka|rozpadat]] jeho aliance s Čínou. [[Mao Ce-tung]] obhajoval Stalina poté, co ho Chruščov po jeho smrti roku 1956 napadl. Nového sovětského vůdce považoval za povrchního šplhavce k moci.<ref name="Gaddis129"/>

Poté se Chruščov snažil čínsko-sovětské spojenectví obnovit, ale Mao ho považoval za bezvýznamné a všechny návrhy odmítl. Nepřátelství dvou zemí se proměnilo v propagandistickou válku. Sověti s Čínou soupeřili o vedoucí postavení v komunistickém hnutí.<ref name="Gaddis129">Gaddis 2006, str. 129–130</ref>

USA a SSSR se snažily o vývoj zbraní dlouhého doletu, kterými by mohly napadnout území druhého státu.<ref name="Byrd"/> V srpnu 1957 Sověti vypustili první [[mezikontinentální balistická raketa|mezikontinentální balistickou raketu]] (ICBM) a v říjnu vyslali na oběžnou dráhu první satelit, [[Sputnik 1]].<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/october/4/newsid_2685000/2685115.stm
| titul = Sputnik satellite blasts into space
| periodikum = [[BBC]]
| datum vydání = 1957-10-04
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-08-18
}}</ref><ref>Gaddis 2006, str. 70</ref> Tím začaly [[vesmírné závody]], které vyústily v [[program Apollo|přistání lidí na Měsíci]], o kterém astronaut [[Frank Borman]] řekl, že bylo „pouze bitvou ve studené válce.“<ref>{{citace elektronického periodika
| titul = To Boldly Go
| autor = Klesius, M
| jazyk = anglicky
| periodikum = Air & Space
| url = http://www.airspacemag.com/space-exploration/To-Boldly-Go.html
| datum přístupu = 2011-08-18
| datum vydání = 2008-12-19
}}</ref>

===Kubánská revoluce a zátoka Sviní===
{{viz též|Kubánská revoluce|Invaze v zátoce Sviní}}
[[Image:M-26-7.png|thumb|right|Vlajka [[Hnutí 26. července]]]]

V [[Kuba|Kubě]] se v lednu 1959 chopilo moci [[Hnutí 26. července]] poté, co svrhlo prezidenta [[Fulgencio Batista|Fulgencia Batistu]], jehož neoblíbený režim ztratil přízeň Eisenhowerovy vlády.<ref name="castro">{{Citace monografie
| autor = Blumberg, A
| titul = Great Leaders, Great Tyrants?: Contemporary Views of World Rulers Who Made History
| vydavatel = Greenwood Press
| rok = 1995
| místo = Westport
| url = http://books.google.com/books?id=nofUu5tvJ18C&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA23#v=onepage&q&f=false
| isbn = 9780313287510
| strany = 23–24
| jazyk = anglicky
}}</ref> Po Batistově pádu mezi Kubou a Spojenými státy fungovaly nějaký čas diplomatické vztahy, ale poté prezident Eisenhower úmyslně opustil hlavní město, aby se vyhnul setkání s mladým kubánským vůdcem [[Fidel Castro|Fidelem Castrem]] během jeho cesty do [[Washington, D.C.|Washingtonu]] v dubnu toho roku. Setkal se s ním proto [[Viceprezident Spojených států amerických|viceprezident]] [[Richard Nixon]].<ref>{{Citace monografie
| autor = Lechuga Hevia, C
| titul = Cuba and the Missile Crisis
| vydavatel = Ocean Press
| rok = 2001
| místo = Melbourne
| strany= 142
| isbn = 9781876175344
| jazyk = anglicky
}}</ref> Američané nevěděli, jestli je Castro komunista, ale nebyli spokojeni s jeho snahami o menší ekonomickou závislost na Spojených státech.<ref name="castro"/>

V dubnu 1961, krátce po nástupu nově zvoleného prezidenta [[John Fitzgerald Kennedy|Johna Fitzgeralda Kennedyho]], proběhla neúspěšná [[invaze v zátoce Sviní]] organizovaná CIA. Castro, který se bál akcí, které by Spojené státy mohly provést příště, požádal o pomoc Sovětský svaz.<ref name="castro"/>

===Berlínská krize roku 1961===
[[Image:Checkpoint Charlie 1961-10-27.jpg|thumb|left|Sovětské tanky čelí americkým tankům na [[Checkpoint Charlie|Checkpointu Charlie]] 27. října 1961 během berlínské krize]]
{{viz též|Berlínská zeď}}
[[Berlínská krize roku 1961]] byla další velkou událostí studené války týkající se Berlína a poválečného Německa. Sovětský svaz zakazoval emigraci ze států východního bloku, ale mnoho [[Německá demokratická republika|východních Němců]] ročně emigrovalo do [[Západní Německo|Západního Německa]] kvůli otevřeným hranicím mezi Východním a Západním [[Berlín]]em.<ref name="Gaddis107">Gaddis 2006, str. 106–108</ref>

To vyústilo v obrovský [[odliv mozků]] z Východního do Západního Německa, kdy do roku 1961 téměř 3 000 000 východních Němců uprchlo do Západního Německa.<ref name="Gaddis107"/> Chruščov nejdříve předpokládal, že NDR časem převýší Západní Německo v životní úrovni a tím vlnu emigrace zastaví, ale to se nepodařilo. V srpnu 1961 tak Východní Německo vztyčilo ostnatý drát, který byl nakonec rozšířen a přestavěn na [[Berlínská zeď|Berlínskou zeď]] a uzavřel tak únikovou cestu.<ref name="Gaddis107"/>

===Kubánská krize a sesazení Chruščova===
{{viz též|Karibská krize}}
Spojené státy se po invazi v zátoce Sviní dále snažily sesadit Castrovu vládu v Kubě. Naděje byly vkládány do tajného programu s názvem [[Kubánský projekt]], který probíhal od roku 1961. Když se o něm Chruščov v únoru 1962 dověděl, začal plánovat umístění sovětských jaderných zbraní na Kubu.<ref name="castro"/>

Kennedy v reakci na tyto plány zahájil námořní blokádu Kuby a dal Sovětskému svazu ultimátum na odstranění raket. Chruščov ustoupil a Sovětský svaz jaderné zbraně odstranil za podmínek, že Spojené státy se o invazi Kuby už nepokusí.<ref name="gaddis78">Gaddis 2006, str. 78</ref>

[[Karibská krize|Kubánská krize]] přivedla svět blíže k jaderné válce než kdykoli předtím.<ref name="gaddis78"/> Mocnosti v ní využívaly doktrínu [[vzájemně zaručené zničení|vzájemně zaručeného zničení]].<ref>Gaddis 2006, str. 80</ref>

V roce 1964 byl Chruščov zástupci [[Nomenklatura (politika)|nomenklatury]] [[Nikita Sergejevič Chruščov#Politický pád|sesazen]] a byl mu dopřán pokojný důchod.<ref name="Gaddis111">Gaddis 2006, str. 111–112</ref> Byl obviněn z hrubosti, neschopnosti, zruinování sovětského zemědělství a dovedení světa na pokraj nukleární války.<ref name="Gaddis111" />

==Konfrontace přes détente (1962–79)==
[[File:Aldrin Apollo 11 original.jpg|right|thumb|Spojené státy [[Apollo 11|přistály na Měsíci]] v roce 1969 – mezník v [[kosmické závody|kosmických závodech]].]]
V šedesátých a sedmdesátých letech se účastníci studené války snažili přizpůsobit nové situaci, kdy se svět již nerozděloval na dva jasně odlišné tábory.<ref name="Karabell">{{Citace monografie
| autor = Karabell, Z
| titul = The Oxford companion to American military history
| rok = 1999
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford
| isbn = 0195071980
| strany = 916
| jazyk = anglicky
| editoři = Chambers, J. W., Anderson, F
}}</ref> Západní Evropa a Japonsko se po válce rychle zotavily a v 50. a 60. letech si udržovaly silný hospodářský růst a [[Hrubý domácí produkt|HDP]] na hlavu se přibližovaly Spojeným státům, kdežto ekonomika východního bloku stagnovala.<ref name="Karabell"/><ref name="hardt16">{{citace monografie
| autor = Hardt, J. P., Kaufman, R. F
| titul = East-Central European Economies in Transition
| vydavatel = M.E. Sharpe
| rok = 1995
| isbn = 1563246120
| strany = 16
| místo = Armonk
| jazyk = anglicky
| url = http://books.google.com/books?id=XHRakdnpo3IC&lpg=PR3&dq=isbn%3A1563246120&hl=cs&pg=PA16#v=onepage&q&f=false
| poznámka = Dále jen: Kaufman 1995
}}</ref>

Kvůli [[ropná krize v roce 1973|ropné krizi v roce 1973]] a vzrůstajícímu vlivu organizací jako [[Organizace zemí vyvážejících ropu|OPEC]] a [[Hnutí nezúčastněných zemí]] se slabší státy častěji snažily odolávat tlaku obou velmocí.<ref name="gaddis187"/> Sovětský svaz se mezitím snažil vyřešit hlubokou domácí ekonomickou krizi.<ref name="Karabell"/> Během tohoto období sovětští vůdci jako [[Leonid Iljič Brežněv]] a [[Alexej Nikolajevič Kosygin]] začali využívat politiku [[détente]].<ref name="Karabell"/>

===Výstup Francie z vojenských struktur NATO===
Deset let po svém vzniku se NATO začalo potýkat s problémy. V roce 1959 se prezidentem Francie stal [[Charles de Gaulle]], který protestoval proti silnému vlivu Spojených států na Alianci a blízkým vztahům mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím. 17. září 1958 poslal prezidentovi [[Dwight D. Eisenhower|Dwightu D. Eisenhowerovi]] a britskému premiérovi [[Harold Macmillan|Haroldu Macmillanovi]] memorandum, ve kterém žádal vyzdvižení Francie na stejnou pozici, jakou mají USA a Spojené království, a rozšíření působnosti NATO na oblasti jako [[Francouzské Alžírsko]], kde Francie potřebovala pomoci se vzpourami.<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.eisenhowermemorial.org/presidential-papers/second-term/documents/901.cfm
| titul = To Charles André Joseph Marie de Gaulle
| datum vydání = 1958-10-20
| vydavatel = Dwight D. Eisenhower Memorial Commission
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Odpověď na memorandum de Gaulla neuspokojila a v roce 1966 Francie stáhla svou armádu z operací NATO a vykázala jednotky NATO ze svého území.<ref>Gaddis 2006, str. 128</ref>

===Invaze do Československa===
{{viz též|Pražské jaro 1968|invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa}}
V roce 1968 v [[Československá socialistická republika|Československu]] probíhalo [[Pražské jaro 1968|Pražské jaro]], období politického uvolnění, jehož reformy se pokoušely Československo demokratizovat. Během Pražského jara vzrůstala svoboda tisku, slova a pohybu, uvažovalo se o multipartijním systému vlády, byla omezována moc tajné policie a uvažovalo se o odstoupení od Varšavské smlouvy.<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.totalita.cz/vysvetlivky/akcni_prg68.php
| titul = Akční program KSČ
| datum přístupu = 2011-08-18
| vydavatel = Totalita.cz
}}</ref>

Jako odpověď na Pražské jaro sovětská armáda spolu s dalšími vojsky Varšavské smlouvy [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|vpadla do Československa]]. Po invazi následovala vlna emigrace, kdy Československo opustilo na 300 000 lidí.<ref>{{citace elektronického periodika
| autor = Čulík, J
| titul = Den, kdy tanky zlikvidovaly české sny Pražského jara
| url = http://www.britskelisty.cz/9808/19980821h.html
| periodikum = [[Britské listy]]
| datum přístupu = 2011-08-18
| datum vydání = 1998-08-21
}}</ref> Proti invazi protestovaly Jugoslávie, Rumunsko a Čína a komunistické strany ze zemí západní Evropy.<ref name="gaddis138">Gaddis 2006, str. 138</ref>

===Brežněvova doktrína===
[[Image:Leonid Brezhnev and Richard Nixon talks in 1973.png|left|thumb|[[Leonid Iljič Brežněv]] a [[Richard Nixon]] během Brežněvovy návštěvy Washingtonu roku 1973]]
{{viz též|Brežněvova doktrína}}
V listopadu 1968, měsíc po invazi do Československa, vyhlásil Brežněv [[Brežněvova doktrína|doktrínu]], ve které si připsal právo na porušení suverenity jakéhokoli státu, který se snažil nahradit marxismus-lininismus kapitalismem. Prohlásil, že „...to už nadále není záležitost jenom lidu té země, nýbrž společná věc všech socialistických zemí“.<ref>Gaddis 2006, str. 136</ref>

Důvodem pro zavedení doktríny byly neúspěchy marxismu-leninismu ve státech jako Polsko, Maďarsko a Východní Německo, které procházely stagnací nebo dokonce poklesem životní úrovně, což bylo v kontrastu s prosperitou Západního Německa a celkově západní Evropy.<ref name="gaddis138"/>

===Vystupňování ve Třetím světě===
{{viz též|válka ve Vietnamu|operace Condor|Šestidenní válka|Opotřebovací válka|Jomkipurská válka|Etiopsko-somálská válka}}

Na konci dubna 1965 vyslal prezident [[Lyndon B. Johnson]] do [[Dominikánská republika|Dominikánské republiky]] zhruba 22 000 vojenských jednotek za účelem jednoroční okupace území, a to kvůli hrozbě revoluce ve stylu Kuby.<ref name="LaFeber 1991"/> V prezidentských volbách v roce 1966 zvítězil konzervativní [[Joaquín Balaguer]].<ref>{{Citace monografie
| autor = Itzigsohn, J
| titul = Developing Poverty: The State, Labor Market Deregulation, and the Informal Economy in Costa Rica and the Dominican Republic
| vydavatel = Penn State University Press
| rok = 2000
| místo = University Park
| strany = 41–42
| url = http://books.google.com/books?id=b7Jo9GtxMEcC
| isbn = 9780271020280
| jazyk = anglicky
}}</ref>

V [[Indonésie|Indonésii]] se antikomunista [[Suharto]] násilně ujal vlády nad zemí, když sesadil [[Sukarno|Sukarna]] a snažil se zavést vládu „Nového řádu“. Mezi lety 1965 a 1966 bylo zavražděno zhruba půl milionu členů a podporovatelů [[Indonéská komunistická strana|Indonéské komunistické strany]] a dalších levicových organizací.<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.massviolence.org/The-Indonesian-Killings-of-1965-1966
| titul = The Indonesian Killings of 1965-1966
| vydavatel = Online Encyclopedia of Mass Violence
| autor = McGregor, K. E
| datum vydání = 2009-08-04
| datum přístupu = 2011-08-18
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Ve stupňující se americké intervenci v konfliktu mezi [[Vietnamská republika|Jižním Vietnamem]] a komunistickým [[Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu|Vietkongem]] prezident Johnson vyslal do jihovýchodní Asie asi 575 000 jednotek, ale jeho drahá politika oslabila americkou ekonomiku a v roce 1975 vyústila v pro USA ponižující porážku této světové velmoci jedním z nejchudších států světa.<ref name="LaFeber 1991"/>

V [[Chile]] se prezidentem ve volbách roku 1970 stal kandidát socialistické strany [[Salvador Allende]], který se tak stal prvním demokraticky zvoleným marxistickým prezidentem v Americe.<ref>{{citace elektronického periodika
| titul = Profile of Salvador Allende
| datum vydání = 2003-09-08
| periodikum = [[BBC]]
| url = http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/3089846.stm
| datum přístupu = 2011-01-25
| jazyk = anglicky
}}</ref> Generál [[Salvador Allende|Augusto Pinochet]] provedl 11. září 1973 pravděpodobně s podporou CIA státní převrat a rychle se ujal moci. Allendeovy ekonomické reformy byly zrušeny a levicoví odpůrci byli zabiti nebo zajati.<ref>Gaddis 2006, str. 159</ref>

V roce 1975 byla zahájena [[operace Condor]], politická kampaň vedená proti komunismu a podporována Spojenými státy, které se účastnili [[Argentina]], [[Brazílie]], [[Bolívie]], [[Chile]], [[Uruguay]] a [[Paraguay]].

Na [[Jamajka|Jamajce]] vyhrál prezidentské volby v roce 1972 [[Michael Manley]], který se začal sbližovat s kubánskou vládou.<ref name="Mars & Young 2004">{{citace elektronické monografie
| autor = Mars, P., Young, A. H
| rok = 2004
| url = http://books.google.com/books?id=F4lJBFU-k1wC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PR19#v=onepage&q&f=false
| titul = Caribbean Labor and Politics: Legacies of Cheddi Jagan and Michael Manley
| vydavatel = Wayne State University Press
| místo = Detroit
| isbn = 978-0-8143-3211-5
| jazyk = anglicky
| strany = xix
}}</ref> Odpověď Spojených států spočívala ve financování jeho politických oponentů a podněcování povstání v jamajské armádě.<ref name="Mars & Young 2004"/>

Na Blízkém východě se [[Egypt]], který získal ekonomickou i vojenskou pomoc od Sovětského svazu, stavil proti prozápadnímu Izraeli v [[Šestidenní válka|Šestidenní válce]] (1967) a [[Opotřebovací válka|Opotřebovací válce]] (1967–1970).<ref>{{citace monografie
| autor = Stone, N
| rok = 2010
| titul = The Atlantic and Its Enemies: A History of the Cold War
| vydavatel = Basic Books Press
| místo = New York
| isbn = 0465020437
| jazyk = anglicky
}}</ref> Za vlády [[Anvar as-Sádát|Anvara as-Sádáta]] se Egypt začal přeměňovat v proamerickou zemi.<ref name="Grenville & Wasserstein 1987, 701">{{citace monografie
| autor = Grenville, J. A. S., Wasserstein, B
| rok = 1987
| titul = Treaties of the Twentieth Century: A History and Guide with Texts
| vydavatel = Methuen
| místo = Londýn
| isbn = 978-0-416-38080-4
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref>Gaddis 2006, str. 180–182</ref> Sovětskému svazu se na Blízkém východě podařilo navázat blízké vztahy s [[Jižní Jemen|Jižním Jemenem]], [[Alžírsko|Alžírskem]] a [[Irák]]em.<ref name="Grenville & Wasserstein 1987, 701"/>

V Africe v roce 1969 [[somálsko|somálští]] vojenští důstojníci vedeni [[Muhammad Siad Barre|Muhammadem Siadem Barrem]] provedli nenásilný státní převrat a vytvořili socialistickou Somálskou demokratickou republiku. V roce 1974 svrhl [[derg]] v čele s prosovětským [[Mengistu Haile Mariam|Mengistem Hailem Mariamem]] v [[Etiopie|Etiopii]] proamerického císaře [[Haile Selassie I.|Haileho Selassieho I.]] a Mariam si vybudoval vztahy s Kubou a Sovětským svazem.<ref name="Erlich 2008, 84-86">{{Citace monografie
| autor = Erlich, R
| titul = Dateline Havana: The Real Story of U.S. Policy and the Future of Cuba
| vydavatel = PoliPoint Press
| rok = 2008
| místo = Sausalito
| strany= 84–86
| isbn = 9780981576978
| jazyk = anglicky
}}</ref> Když spory mezi Somálskem a Etiopií vyústili v [[Etiopsko-somálská válka|Etiopsko-somálskou válku]] (1977–1978), Barre ztratil podporu Sovětů a spojil se se Spojenými státy.<ref>Gaddis 2006, str. 183</ref>

Po [[Karafiátová revoluce|Karafiátové revoluci]] v roce 1974 se [[Portugalsko]] navrátilo k multipartijnímu systému vlády a umožnilo [[Angola|Angole]] a [[Východní Timor|Východnímu Timoru]] vyhlásit nezávislost. V Angole, kde předtím od roku 1961 probíhala [[Angolská válka za nezávislost|válka za nezávislost]], se rozpoutala [[Angolská občanská válka|občanská válka]] mezi komunistickým hnutím [[MLPA]] a [[Národní fronta pro osvobození Angoly|Národní frontou pro osvobození Angoly]] (FNLA). Spojené státy podporovaly zároveň hnutí FNLA i třetí stranu, [[Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly]] (UNITA). Nakonec zvítězila MLPA.<ref name="Erlich 2008, 84-86"/>

[[Východní Timor]] vyhlásil nezávislost v listopadu 1975. S podporou Spojených států a [[Austrálie]] v prosinci téhož roku zahájila [[Indonésie]] okupaci tohoto území, která trvala čtvrt století.<ref>{{Citace monografie
| autor = Doyle, R. J
| titul = America and China: Asia-Pacific Rim Hegemony in the Twenty-First Century
| vydavatel = Lexington Books
| rok = 2007
| místo = Lanham
| strany = 119
| isbn = 9780739117026
| jazyk = anglicky
}}</ref>

===Sblížení Číny a Spojených států===
[[Image:Nixon Mao 1972-02-29.png|thumb|[[Richard Nixon]] a [[Mao Ce-tung]] v roce 1972]]
Čínsko-sovětské roztržky vyústily v [[Čínsko-sovětské konflikty (1969)|pohraniční konflikty v roce 1969]] a americký prezident [[Richard Nixon]] těchto konfliktů využil ke zlepšení vztahů mezi USA a Čínou.<ref name="gaddis135"/>

V únoru 1972 Nixon odcestoval do Číny na schůzi s [[Mao Ce-tung|Mao Ce-tungem]] a [[Čou En-laj|Čou En-lajem]].<ref name="gaddis135">Gaddis 2006, str. 135–137</ref> V té době se kvůli [[válka ve Vietnamu|válce ve Vietnamu]] snižoval vliv USA ve Třetím světě. I když i v 60. a 70. letech mezi Spojenými státy a Sovětským svazem probíhaly konflikty, napětí se začínalo zmírňovat.<ref name="Palmowski"/>

===Nixon, Brežněv a détente===
{{viz též|SALT|Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě|Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě}}

Po návštěvě Číny navštívil Nixon Sovětské vůdce, např. Brežněva v Moskvě.<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/may/22/newsid_4373000/4373149.stm
| titul = President Nixon arrives in Moscow
| periodikum = [[BBC]]
| jazyk = anglicky
| datum vydání = 1972-03-22
| datum přístupu = 2011-08-18
}}</ref> Tyto [[SALT|Rozhovory o omezení strategických zbraní]] vyústily ve dvě významné smlouvy o strategických zbraních: [[SALT I]], první detailní smlouvu o omezení zbraní podepsané oběma mocnostmi,<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.nixonlibrary.gov/thelife/apolitician/thepresident/index.php
| titul = The President
| datum přístupu = 2011-08-18
| vydavatel = Richard Nixon Presidential Library
| jazyk = anglicky
}}</ref> a [[smlouva ABM|smlouvu ABM]] o omezeních systémů antibalistických raket použitých proti raketovým nukleárním zbraním.<ref name="fidler">{{citace monografie
| příjmení = Fidler
| jméno = Jiří
| příjmení2 = Mareš
| jméno2 = Petr
| titul = Dějiny NATO
| vydavatel = Paseka
| rok = 1997
| místo = Praha, Litomyšl
| isbn = 80-7185-145-0
| strany = 159, 162
}}</ref>

Nixon a Brežněv vyhlásili nové období „mírového soužití“ a zavedli novou politiku ''[[détente]]'' (uvolnění napětí). Mezitím se Brežněv snažil o oživení sovětské ekonomiky, která se kvůli vysokým vojenským nákladům zhoršovala.<ref name="LaFeber 1991"/>

Tento vývoj se shodoval s ''[[Ostpolitik]]'' (politikou založenou na zlepšování vztahů s východní Evropou) západoněmeckého kancléře [[Willy Brandt|Willyho Brandta]].<ref name="gaddis138"/> Byly učiněny další snahy o stabilizaci situace v Evropě, které vyústily v [[Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě]] podepsaný v roce 1975.<ref>Gaddis 2006, str. 168</ref>

===Zhoršení vztahů na konci 70. let===
[[Image:Carter Brezhnev sign SALT II.jpg|thumb|left|[[Leonid Iljič Brežněv]] a [[Jimmy Carter]] podepisují smlouvu SALT II 18. června 1979 ve [[Vídeň|Vídni]]]]
V 70. letech pokračovala [[KGB]] vedená [[Jurij Vladimirovič Andropov|Jurijem Vladimirovičem Andropovem]] v pronásledování sovětských osobností, které se stavěly proti režimu – např. [[Alexandr Solženicyn|Alexandra Solženicyna]] a [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andreje Sacharova]].<ref>Gaddis 2006, str. 166</ref> Ve Třetím světe pokračoval nepřímý souboj mezi velmocemi.<ref>Gaddis 2006, str. 159</ref>

I když se prezident [[Jimmy Carter]] snažil zbrzdit závody ve zbrojení podepsáním [[SALT#SALT II|smlouvy SALT II]] v roce 1979,<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/june/18/newsid_4508000/4508409.stm
| titul = Leaders agree arms reduction treaty
| periodikum = [[BBC]]
| datum vydání = 1979-06-18
| datum přístupu = 2011-08-18
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref name="fidler"/> jeho snahy byly podlomeny jinými událostmi toho roku včetně [[Íránská islámská revoluce|Íránské islámské revoluce]] a [[Nikaragujská revoluce|Nikaragujské revoluce]], které obě sesadily proamerické vlády.<ref>Gaddis 2006, str. 184</ref>

==Druhá studená válka (1979–85)==
Pojmem ''druhá studená válka'' je některými historiky označováno období návratu napětí do vztahu Sovětského svazu se Spojenými státy od konce 70. let do poloviny 80. let.<ref name="Halliday" />

===Sovětská válka v Afghánistánu===
{{viz též|sovětská válka v Afghánistánu}}

Během prosince 1979 asi 75 000 sovětských jednotek vniklo do Afghánistánu kvůli podpoře marxistické vlády sestavené bývalým premiérem [[Núr Muhammad Taraki|Núrem Muhammadem Tarakim]], který byl v září toho roku zavražděn.<ref>Gaddis 2006, str. 186</ref> Prezident Carter na sovětský zásah reagoval odstoupením od smlouvy [[SALT#SALT II|SALT II]], udělením [[embargo|embarga]] na dodávky obilí a technologií do Sovětského svazu a žádostí o zvýšení armádních výdajů. Dále oznámil, že Spojené státy budou bojkotovat [[letní olympijské hry 1980|letní olympijské hry v Moskvě roku 1980]]. Sovětský zásah označil za „nejvážnější ohrožení míru od od dob druhé světové války“.<ref name="gaddis187"/>

===Reagan a Thatcherová===
{{viz též|Reaganova doktrína}}
[[File:Reagan-Thatcher cabinet talks.jpg|thumb|right|Ministerstvo Margaret Thatcherové na setkání s kabinetem Ronalda Reagana v [[Bílý dům|Bílém domě]] v roce 1981]]

V roce 1980 porazil [[Ronald Reagan]] [[Jimmy Carter|Jimmyho Cartera]] v [[volby prezidenta USA 1980|prezidentských volbách]]. Reagan a nová britská předsedkyně vlády [[Margaret Thatcherová]] odsoudili sovětskou [[ideologie|ideologii]] a zároveň kritizovali [[détente]].<ref>Gaddis 2006, str. 191</ref> Reagan označil komunismus za „dočasnou úchylku, která jednoho dne zmizí ze světa, protože je v rozporu s lidskou přirozeností“<ref>Gaddis 2006, str. 192</ref> a později označil Sovětský svaz za „říši zla“.<ref>Gaddis 2006, str. 198</ref>

I přes výsledky [[Íránská islámská revoluce|Íránské islámské revoluce]] z roku 1979 a špatné vztahy s novou vládou [[Rúholláh Chomejní|Rúholláha Chomejního]] se Reaganova administrativa na začátku 80. let snažila s antikomunistickým Chomejním sblížit. Pomáhala mu např. ilegálním prodejem zbraní a v roce 1983 mu [[Central Intelligence Agency|CIA]] vydala seznam íránských komunistů a dalších levicových politiků pracujících v íránské vládě.<ref>{{citace monografie
| autor = Beinin, J., Stork, J
| rok = 1997
| titul = Political Islam: Essays from the Middle East Report
| url = http://books.google.com/books?id=6H7tYLVwVFkC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA11#v=onepage&q&f=false
| strany = 11
| vydavatel = University of California Press
| místo = Berkeley
| jazyk = anglicky
| isbn = 978-0-520-20448-5
}}</ref>

Reaganův postoj ke komunismu se vyvinul v [[Reaganova doktrína|Reaganovu doktrínu]], která ospravedlňovala snahy o podvracení komunistických vlád.<ref>{{citace monografie
| autor = Graebner, N. A., Burns, R. D., Siracusa, J. M
| url = http://books.google.com/books?id=r71u_AgE7iYC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA76#v=onepage&q&f=false
| titul = Reagan, Bush, Gorbachev: Revisiting the End of the Cold War
| vydavatel = Greenwood Press
| místo = Westport
| isbn = 978-0-313-35241-6
| jazyk = anglicky
| strany = 76
}}</ref><ref>Gaddis 2006, str. 206</ref> CIA se snažila oslabit i samotný Sovětský svaz podporou [[islamismus|islamismu]] ve většinově muslimské sovětské střední Asii.<ref name="Singh 1995, 130">{{citace monografie
| autor = Wilson, J., Parashar, S
| rok = 1995
| titul = Terrorism in Southeast Asia: Implications for South Asia
| isbn = 978-81-297-0998-1
| vydavatel = Pearson Education India
| místo = Indie
| jazyk = anglicky
}}</ref> Navíc CIA podněcovala antikomunistickou pákistánskou službu [[Inter-Services Intelligence]] (ISI) k výcviku muslimů, kteří se měli účastnit [[džihád]]u proti Sovětskému svazu.<ref name="Singh 1995, 130"/>

===Solidarita a výjimečný stav v Polsku===
{{viz též|Solidarita (Polsko)}}

Papež [[Jan Pavel II.]] podporoval [[antikomunismus]]; na návštěvě svého rodného [[Polsko|Polska]] v roce 1979 povzbudil náboženskou a [[nacionalismus|nacionalistickou]] obnovu soustředěnou okolo [[Solidarita (Polsko)|hnutí Solidarita]]. V prosinci 1981 polský předseda vlády [[Wojciech Jaruzelski]] vyhlásil výjimečný stav, aby rostoucí vliv tohoto hnutí zastavil. Reagan na to odpověděl udělením ekonomických sankcí Polsku.<ref name="Gaddis219" /> Vlivný komunistický politik [[Michail Andrejevič Suslov]] radil sovětským vůdcům, aby nezasahovali, ani kdyby se Polsko dostalo pod kontrolu Solidarity. Odůvodňoval to případnými velkými ekonomickými sankcemi a hrozbou pro sovětskou ekonomiku.<ref name="Gaddis219">Gaddis 2006, str. 192–195</ref>

===Sovětská a americká armáda a ekonomické problémy===
{{viz též|Strategická obranná iniciativa}}
[[Image:US and USSR nuclear stockpiles.png|thumb|left|Počet jaderných zbraní vlastněných SSSR/Ruskem a Spojenými státy v letech 1945–2006]]
[[Image:USSR stamp S.Smith 1985 5k.jpg|thumb|Poté, co Američanka [[Samantha Smithová]] napsala dopis [[Jurij Vladimirovič Andropov|Jurijovi Andropovovi]], ve kterém psala o strachu z jaderné války, ji Andropov pozval do Sovětského svazu.]]

Sovětský svaz vybudoval armádu, jejíž udržování stálo až 25 % sovětského [[hrubý národní produkt|hrubého národního produktu]] (HNP) na úkor spotřebního zboží a investic v civilním sektoru.<ref name="LaFeber 2002, str. 332">{{citace monografie
| autor = LaFeber, W
| titul = America, Russia, and the Cold War, 1945-2002
| rok = 2004
| vydavatel = McGraw-Hill
| místo = New York
| jazyk = anglicky
| isbn = 978-0072849035
| strany = 332
| poznámka = Dále jen: LaFeber 2002
}}</ref> Utrácení za [[závody ve zbrojení]] způsobilo problémy, které vyústily v déle než desetiletí trvající ekonomickou stagnaci v pozdních letech Brežněvovy vlády. Sovětské ozbrojené síly se staly největší armádou na světě co se týče počtu a typů zbraní, počtu jednotek a velikostí [[vojensko-průmyslový komplex|vojensko-průmyslového komplexu]].<ref>{{Citace monografie
| autor = Odom, W. E
| titul = The Collapse of the Soviet Military
| rok = 2000
| vydavatel = Yale University Press
| isbn = 0300082711
| strany = 1
| jazyk = anglicky
| místo = New Haven
}}</ref>

Poté, co na začátku 80. let armáda Sovětského svazu překonala armádu Spojených států, začal prezident Carter vynakládat více zdrojů na budování vojska. V tom pokračovala i administrace Ronalda Reagana, která zvýšila výdaje na armádu z 5,3 % HNP v roce 1981 na 6,5 % v roce 1986,<ref>{{Citace monografie
| autor = Carliner‏, G., Alesina, A
| titul = Politics and economics in the eighties: edited by Alberto Alesina and Geoffrey Carliner
| vydavatel = University of Chicago Press
| místo = Chicago
| rok = 1991
| strany = 6
| jazyk = anglicky
| isbn = 0226012816
| url = http://books.google.com/books?id=BJ4Ny_5PLe8C&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA6#v=onepage&q&f=false
}}</ref> což byl nejvyšší nárůst během doby míru v americké historii.<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.answers.com/topic/casper-willard-weinberger
| titul = Caspar Weinberger
| vydavatel = Answers.com
| datum přístupu = 2011-08-18
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Budování napětí pokračovalo během 80. let, kdy Spojené státy oznámily program [[Rockwell B-1 Lancer|B-1 Lancer]], vytvořily rakety [[LGM-118]],<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.fas.org/nuke/guide/usa/icbm/lgm-118.htm
| titul = LGM-118A Peacekeeper
| datum přístupu = 2011-08-18
| datum vydání = 2000-08-15
| vydavatel = Federation of American Scientists
| jazyk = anglicky
}}</ref> umístily řízené střely do Evropy a oznámily [[Strategická obranná iniciativa|Strategickou obrannou iniciativu]].

Odpověď Sovětského svazu nespočívala v rozšiřování armády,<ref>{{citace elektronického periodika
| url= http://www.theatlantic.com/past/politics/foreign/reagrus.htm
| titul = Reagan and the Russians
| datum vydání = 1994-02
| periodikum = The Atlantic
| autor = Lebow, R. N., Stein, J. G
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2011-08-18
}}</ref> protože obrovské armádní náklady spolu s [[plánovaná ekonomika|plánovanou ekonomikou]] a [[kolektivizace|kolektivizací]] už tak zatěžovaly sovětskou ekonomiku. V té době Spojené státy přesvědčily [[Saúdská Arábie|Saúdskou Arábii]], aby těžila více ropy,<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.iet.ru/files/persona/gaidar/un_en.htm
| titul = Public Expectations and Trust towards the Government: Post-Revolution Stabilization and its Discontents
| datum přístupu = 2011-08-18
| autor = Gaidar, Y
| vydavatel = The Institute for the Economy in Transition
| jazyk = anglicky
}}</ref> i když těžbu zvyšovaly i státy mimo [[Organizace zemí vyvážejících ropu|OPEC]].<ref>{{citace elektronické monografie
| titul = Official Energy Statistics of the US Government
| url = http://www.eia.doe.gov/emeu/international/contents.html
| vydavatel = EIA — International Energy Data and Analysis
| datum přístupu = 2011-08-18
| jazyk = anglicky
}}</ref> Tato událost přispěla k nadbytku ropy v 80. letech, který poškodil Sovětský svaz, protože ropa byla hlavní součástí sovětského exportu.<ref name="LaFeber 2002, str. 332"/> Problémy s plánovanou ekonomikou,<ref>Kaufman 1995, str. 1</ref> snižování ceny ropy a vysoké armádní výdaje postupně přivedly Sovětskou ekonomiku ke stagnaci.

1. září 1983 Sovětský svaz při [[let Korean Air 007|letu Korean Air 007]] sestřelil [[Boeing 747]], na jehož palubě bylo 269 lidí včetně amerického kongresmana [[Larry McDonald|Larryho McDonalda]], protože narušil sovětský vzdušný prostor. Katastrofu poblíž ostrovu [[Sachalin]], kterou Ronald Reagan označil za „masakr“, nikdo nepřežil.<ref name="DoernerFive">{{citace elektronického periodika
| url = http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,926169-1,00.html
| titul = Atrocity in the skies
| periodikum = [[Time]]
| datum vydání = 1983-09-12
| datum přístupu = 2011-08-18
| autor = Talbott, S., Hannifin, J., Magnuson, E., Doerner, W. R., Kane, J. J
| jazyk = anglicky
}}</ref> Zkušební jaderný útok NATO, [[Able Archer 83]] z listopadu 1983, je považován za nejnebezpečnější moment studené války od Karibské krize, protože Sovětský svaz cítil hrozbu jaderného útoku.<ref>Gaddis 2006, str. 200–201</ref>

Od konce [[válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]] americkou veřejnost znepokojovaly zásahy do cizích konfliktů.<ref name="LaFeber323">LaFeber 2002, str. 323</ref> Reaganova administrace prosazovala rychlou a levnou taktiku protipovstaleckých operací.<ref name="LaFeber323" /> V roce 1983 Spojené státy zasáhly do [[Libanonská občanská válka|Libanonské občanské války]], vnikly do [[Grenada|Grenady]], bombardovaly [[Libye|Libyi]] a podpořily [[Contras]], středoamerické antikomunistické paramilitantní skupiny, které se snažily o sesazení prosovětských [[Sandinisté|Sandinistů]] v [[Nikaragua|Nikarague]].<ref name="gaddis187"/> I když byly mezi americkou veřejností podporovány zásahy v Grenadě a Libyi, podpora Contras vyústila v [[Aféra Írán-Contras|politický skandál]].<ref>{{citace monografie
| autor = Reagan, R
| titul = The Reader's companion to American history
| rok = 1991
| vydavatel = Houghton Mifflin Books
| místo = Boston
| isbn = 0395513723
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Mezitím Sovětský svaz platil za své vlastní zahraniční operace. I když Brežněv v roce 1979 předpokládal, že [[Sovětská válka v Afghánistánu]] nebude trvat dlouho, Američany podporovaní muslimští partyzáni kladli proti invazi tuhý odpor.<ref name="LaFeber314">LaFeber 2002, str. 314</ref> Sovětský svaz vyslal do Afghánistánu na podporu svého loutkového režimu 100 000 jednotek, pro což je tato válka někdy označována za „sovětský Vietnam“.<ref name="LaFeber314" /> Pro Sovětský svaz ale byla válka v Afghánistánu ničivější než válka ve Vietnamu pro Američany, protože konflikt probíhal ve stejné době jako vnitrostátní krize.

10. listopadu 1982 zemřel [[Leonid Iljič Brežněv]]. Další dva sovětští vůdci, [[Jurij Vladimirovič Andropov]] a [[Konstantin Ustinovič Černěnko]], nevydrželi kvůli své smrti (9. února 1984, resp. 10. března 1985) v úřadu dlouho.

==Poslední roky (1985–91)==
[[Image:Reagan and Gorbachev signing.jpg|thumb|Michail Gorbačov a Ronald Reagan při podpisu [[Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu|Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu]] v [[Bílý dům|Bílém domě]] v roce 1987]]
[[Image:Evstafiev-afghan-apc-passes-russian.jpg|thumb|left|Sovětský odchod z [[Afghánistán]]u v roce 1988]]

===Gorbačovovy reformy===
{{viz též|Michail Sergejevič Gorbačov|Perestrojka|Glasnosť}}

V roce 1985, kdy se generálním tajemníkem ÚV KSSS stal [[Michail Sergejevič Gorbačov]], sovětská ekonomika stagnovala a čelila následkům přebytku ropy na světových trzích.<ref name="LaFeber331">LaFeber 2002, str. 331–333</ref> Nový sovětský vůdce se i přes počáteční skepticismus Západu namísto pokračování závodů ve zbrojení snažil o zotavení sovětské ekonomiky.<ref>LaFeber 2002, str. 300–340</ref> Rozhodl se proto zavést sérii změn. Oznámil skupinu ekonomických reforem zvanou ''[[perestrojka]]'' neboli přestavba, která umožnila soukromé podnikání a zakládání podniků se zahraniční účastí.<ref name="gaddis205">Gaddis 2006, str. 205</ref>

Zároveň s ''perestrojkou'' zavedl i ''[[glasnosť]]'' neboli otevřenost, která zvýšila svobodu tisku a transparentnost státních institucí.<ref>{{Citace monografie
| autor = Gibbs, J
| titul = Gorbachev's Glasnost
| rok = 1999
| vydavatel = Texas University Press
| místo = College Station
| jazyk = anglicky
| isbn = 0890968926
| strany = 7
| url = http://books.google.com/books?id=Q3hvBm1s-FQC&lpg=PP1&dq=isbn%3A0890968926&hl=cs&pg=PA7#v=onepage&q&f=false
| poznámka = Dále jen: Gibbs 1999
}}</ref> ''Glasnosť'' také Sovětům umožnila kontakt se západním světem, a to hlavně se Spojenými státy, čímž se umocňovala politika [[détente]] mezi těmito dvěma státy.<ref>Gibbs 1999, str. 61</ref>

===Uvolnění vztahů===
{{viz též|Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu}}

Po vojenských a politických ústupcích Sovětského svazu Ronald Reagan souhlasil s diskuzemi o ekonomických problémech a omezení závodů ve zbrojení.<ref name="Gaddis202">Gaddis 2006, str. 202–204</ref> První setkání v listopadu 1985 v [[Ženeva|Ženevě]] skončilo bez konkrétního výsledku. Druhé setkání konající se v [[Reykjavík]]u probíhalo dobře do té doby, než se pozornost stočila na [[Strategická obranná iniciativa|Strategickou obrannou iniciativu]] plánovanou Reaganem. Gorbačov po Reaganovi chtěl, aby ji zrušil, což on odmítl a summit opustil.<ref name="Gaddis202"/> Třetí setkání konané v roce 1987 vedlo k podpisu [[Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu|Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu]] (INF). Smlouvou INF se oba státy zaručily o zničení všech jaderných raket a raket středního doletu (500–5500 km).<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.fas.org/nuke/control/inf/index.html
| titul = Intermediate-Range Nuclear Forces
| datum přístupu = 2011-08-18
| vydavatel = Federation of American Scientists
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Ke konci osmdesátých let se vztahy Západu s Východem rychle uvolňovaly, což vyústilo v závěrečné setkání v roce 1991 v Moskvě, kde Gorbačov a [[George H. W. Bush]] podepsali dohodu [[START I]] o snižování počtu jaderných zbraní.<ref>Gaddis 2006, str. 223</ref> Ještě předtím, v roce 1988, Gorbačov oznámil, že Sovětský svaz opouští od Brežněvovy doktríny a zavedl novou doktrínu, která byla později nazvána [[Sinatrova doktrína]] a která umožňovala státům východní Evropy rozhodovat o svých vlastních vnitřních otázkách.<ref name="Gaddis216">Gaddis 2006, str. 216–217</ref>

[[Image:Thefalloftheberlinwall1989.JPG|thumb|left|Pád [[Berlínská zeď|Berlínské zdi]] v roce 1989]]
V roce 1989 sovětská armáda opustila Afghánistán. [[11. listopad]]u [[1989]] se kvůli chybě člena politbyra Güntera Schabowského [[Berlínská zeď#Pád Berlínské zdi|otevřela hranice mezi Východním a Západním Berlínem]]<ref>Gaddis 2006, str. 215</ref> a v roce 1990 Gorbačov [[Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu|oficiálně schválil]] [[Znovusjednocení Německa|znovusjednocení Německa]].<ref>Gaddis 2006, str. 220</ref>

3. prosince 1989 Gorbačov a Reaganův nástupce George H. W. Bush na summitu na Maltě oznámili konec studené války;<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/december/3/newsid_4119000/4119950.stm
| titul = Malta summit ends Cold War
| periodikum = [[BBC]]
| datum vydání = 1989-12-03
| datum přístupu = 2011-08-18
| jazyk = anglicky
}}</ref> o dva roky později se dřívější soupeři spojili proti [[Irák]]u ve [[válka v Zálivu|válce v Zálivu]].

===Rozpad Sovětského svazu===
{{viz též|Baltský řetěz|pád komunismu v Evropě}}

V roce 1989 byl sovětský smluvní systém na pokraji zhroucení a komunističtí vůdci zemí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] ztráceli svou moc.<ref>Gaddis 2006, str. 207</ref> V samotném Sovětském svazu oslabovala ''glasnosť'' vnitřní soudržnost<ref name="Gaddis216"/> a v únoru 1990, kdy se blížil začátek rozpadu Sovětského svazu, byla [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistická strana]] nucena po 73 letech předat svou vládu nad státem.<ref>{{citace monografie
| autor = Sakwa, R
| titul = The rise and fall of the Soviet Union, 1917-1991
| vydavatel = Routledge
| rok = 1999
| isbn = 0415122902
| strany = 460
| místo = Londýn
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Ve stejné době se ve [[Východní blok|východním bloku]] rozpoutala [[Pád komunismu v Evropě|vlna revolucí]], při které státy jako [[Polsko]], [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Bulharsko]] a [[Rumunsko]] svrhly komunistickou vládu. Jedinou zemí, kde se změna režimu neobešla bez výraznějšího násilí, bylo Rumunsko, kde 17. listopadu armáda střílela do demonstrantů a zabila 97 lidí. Později byl za to [[Nicolae Ceauşescu]], který střílení nařídil, popraven.<ref>Gaddis 2006, str. 216</ref>

[[File:CIS-Map 2.png|right|thumb|[[Společenství nezávislých států]], jehož vznik znamenal konec [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]]]
Gorbačovův shovívavý postoj k východní Evropě se původně nevztahoval na sovětské území; i Bush, který se s Gorbačovem snažil udržet přátelské vztahy, ho přesvědčoval, že Spojené státy si nepřejí oslabit jeho postavení.<ref>Gaddis 217–218</ref> Sovětský svaz byl oslaben potlačeným [[Srpnový puč|Srpnovým pučem]] a vzrůstajícím počtem [[svazová republika|svazových republik]], které hrozily vystoupením ze svazu. Jako konec Sovětského svazu je považován vznik [[Společenství nezávislých států]] 21. prosince 1991, ale oficiálně byl rozpad ohlášen 25. prosince.<ref>Gaddis 2006, str. 224–225</ref>

==Následky==

[[Image:NATO CSTO.PNG|thumb|right|600px|[[Severoatlantická aliance|NATO]]/[[Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti|CSTO]]. NATO se rozšířilo na východ mezi země bývalé Varšavské smlouvy a dřívější části Sovětského svazu.]]

Po konci studené války Rusko výrazně snížilo armádní výdaje. Předtím ve vojensko-průmyslovém sektoru pracovala pětina dospělých Sovětů<ref name = "Aslund">{{citace monografie
| autor = Åslund, A
| titul = How small is the Soviet National Income
| jazyk = anglicky
| rok = 1990
| vydavatel = Stockholm Institute of Soviet and East European Economics
| strany = 49
| místo = Stockholm
}}</ref> a po škrtech zůstaly miliony lidí bez zaměstnání.<ref name="Aslund"/> Poté, co v devadesátých letech prošlo sérií kapitalistických reforem, zažilo Rusko [[Ruská finanční krize roku 1998|finanční krizi]] a recesi hlubší než Spojené státy a Německo během [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]].<ref>{{citace monografie
| příjmení = Nolan
| jméno = Peter
| rok = 1995
| titul = China's Rise, Russia's Fall
| vydavatel = St. Martin's Press
| místo = New York
| jazyk = anglicky
| isbn = 0312127146
}}</ref> V roce 1999 ale ekonomika zaznamenala nárůst.<ref>{{citace monografie
| příjmení = Marsh
| jméno = Christopher
| rok = 2005
| titul = Unparalleled Reforms: China's Rise, Russia's Fall, and the Interdependence of Transition
| vydavatel = Lexington Books
| jazyk = anglicky
| isbn = 0739112880
| strany = 88
| url = http://books.google.com/books?id=jTV25IJ4VQAC&lpg=PP1&dq=China's%20Rise%2C%20Russia's%20Fall&hl=cs&pg=PA88#v=onepage&q&f=false
}}</ref>

Studená válka stále ještě ovlivňuje světové dění.<ref name="Halliday"/> Po rozpadu Sovětského svazu je svět často považován za unipolární se Spojenými státy považovanými za hegemona.<ref>{{citace elektronického periodika
| url = http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/country_profiles/1217752.stm
| titul = Country profile: United States of America
| periodikum = [[BBC]]
| datum přístupu = 2007-03-11
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| autor = Blum, W., Evriviades, M
| titul = Rogue State: A Guide to the World's Only Superpower
| vydavatel = Zed Books
| místo = Londýn
| jazyk = anglicky
| rok = 2006
| isbn = 1842778277
| strany = 87
}}</ref> Studená válka určila roli Spojených států: v roce 1989 měly válečnou smlouvu s 50 státy a 526 000<ref name=Frontline>{{citace elektronické monografie
| titul = U.S. Military Deployment 1969 to the present
| vydavatel = Public Broadcasting Service
| datum vydání = 2004-10-26
| url = http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/pentagon/maps/5.html
| datum přístupu = 2011-08-18
| jazyk = anglicky
}}</ref> jejich jednotek bylo umístěných v zahraničí, z toho asi 350 000 v Evropě a zhruba 130 000 v Asii (hlavně v Japonsku a Jižní Koreji).<ref name=Frontline/> Studená válka také zaznamenala vrchol [[vojensko-průmyslový komplex|vojensko-průmyslových komplexů]] v době míru, a to hlavně v USA, a také financování vědy armádou ve velkém měřítku.<ref>{{citace monografie
| autor = Calhoun, Craig
| titul = Dictionary of the Social Sciences
| kapitola = Cold War
| rok = 2002
| vydavatel = Oxford University Press
| isbn = 0195123719
| místo = Oxford
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Armádní výdaje Spojených států během studené války jsou odhadovány na 8 bilionů [[americký dolar|amerických dolarů]] a téměř 100 000 Američanů zemřelo během [[Korejská válka|Korejské války]] a [[válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]].<ref>LaFeber 2002, str. 1</ref> Počet ztrát sovětských vojáků je těžké odhadnout, ale podílem hrubého národního produktu byly výdaje Sovětského svazu mnohem vyšší než výdaje Spojených států.<ref>Gaddis 2006, str. 188</ref> Kromě vojáků z povolání zemřely během [[zástupná válka|zástupných válek]] miliony lidí, a to hlavně v [[jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]].<ref>Gaddis 2006, str. 232–233</ref>

Mocenský převrat v některých zemích vyústil v nové občanské a etnické konflikty, např. ve [[válka v Jugoslávii|válku v Jugoslávii]].<ref name="Halliday"/> Ve východní Evropě vznikly nové liberální [[demokracie]], zatímco v jiných částech, např. v [[Afghánistán]]u, se [[zhroucený stát|státy zhroutily]].<ref name="Halliday"/>

==Historiografie==
Historici běžně hovoří o třech interpretačních stádiích studené války; v tomto ohledu se dělí na: „tradicionalisty“, „revizionisty“ a „postrevizionisty“.<ref name="Nalevka9">Nálevka 2010, str. 9</ref>

Tradicionalisté přisuzují odpovědnost za studenou válku Sovětskému svazu a jeho rozpínání do východní Evropy.<ref name = "Nalevka9" /> Revizionisté přisuzují více odpovědnosti Spojeným státům a zdůrazňují jejich snahu o izolaci Sovětského svazu už před koncem druhé světové války.<ref name = "Nalevka9" /> Postrevizionisté se snaží o syntézu předchozích dvou škol.<ref name = "Nalevka9" />

==Reference==
<references />

=== Literatura ===
==== Česky ====
* ANDREW, Christopher; MITROCHIN, Vasilij Nikitič. Operace KGB a studená válka : Mitrochinův archiv II. Praha : Rozmluvy, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7335-140-3.
* DRULÁK, Petr. Metafory studené války : interpretace politického fenoménu. Praha : Portál, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7367-594-3.
* GADDIS, John Lewis. Studená válka. Praha : Slovart, 2006. 278 s. ISBN 80-7209-843-8.
* LUŇÁK, Petr. Západ : Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce. Praha : Libri, 1997. 460 s. ISBN 80-85983-29-X.
* MASTNÝ, Vojtěch. Studená válka a sovětský pocit nejistoty : 1947-53, Stalinova léta nejistoty. Praha : Aurora, 2001. 294 s. ISBN 80-7299-049-7.
* NÁLEVKA, Vladimír. Kapitoly z dějin studené války. Praha : Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1997. 146 s. ISBN 80-86130-00-2.
* NÁLEVKA, Vladimír. Karibská krize. Praha : ISV, 2001. 241 s. ISBN 80-85866-89-7.
* NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Praha : Triton, 2003. 234 s. ISBN 80-7254-327-X.
* NÁLEVKA, Vladimír. Horké krize studené války. Praha : Vyšehrad, 2010. 196 s. ISBN 978-80-7429-011-4.
* PACNER, Karel. Atomoví vyzvědači studené války. Praha : Epocha, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7425-001-9.
* REIMAN, Michal; LUŇÁK, Petr. Studená válka 1954-1964 : sovětské dokumenty v českých archivech. Brno ; Praha : Doplněk ; Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2000. 439 s. ISBN 80-7239-064-3, ISBN 80-7285-071-7.
* WANNER, Jan. Bitva o Suez : studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha : Libri, 2006. 560 s. ISBN 80-7277-298-8.
==== Anglicky ====
* GADDIS, John Lewis. Russia, the Soviet Union and the United States. An Interpretative History. New York : McGraw-Hill, 1990. ISBN 0075572583.
* GEIGER, Till. Britain and the Economic Problem of the Cold War. Farnham : Ashgate Publishing, 2004. ISBN 0754602877.
* KORT, Michael. The Columbia Guide to the Cold War. New York : Columbia University Press, 2001. ISBN 0231107730.
* SMITH, Joseph. The Cold War: 1945 - 1991. Hoboken : Wiley-Blackwell, 1997. Dostupné online. ISBN 0631191380.
* SAKWA, Richard. The rise and fall of the Soviet Union, 1917-1991. Londýn : Routledge, 1999. ISBN 0415122902.

===Související články===
* [[Severoatlantická aliance]]
* [[Mccarthismus]]
* [[Moderní dějiny]]
* [[Dějiny Ruska]]
* [[Komunismus]]

== Externí odkazy ==
* [http://studena.valka.cz/ Portál o studené válce]
* [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/125110/Cold-War Encyclopædia Britannica – Cold War (anglicky)]
* [http://www.bbc.co.uk/history/worldwars/coldwar/ BBC – Cold War (anglicky)]
* [http://www.coldwar.org/ Cold War Museum (anglicky)]

;Archivy
* [http://www.osaarchivum.org/guide/ Open Society Archives, Budapešť (Maďarsko, anglicky)]
* [http://archives.cbc.ca/IDD-1-71-274/conflict_war/cold_war/ CBC Digital Archives – Cold War Culture: The Nuclear Fear of the 1950s and 1960s (anglicky)]
* [http://www.cwihstr.org/ The Cold War International History Project (CWIHP, anglicky)]
* [http://coldwarfiles.org/ The Cold War Files (anglicky)]
;Zprávy
* [http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/themes/world_politics/cold_war/default.stm Zprávy z doby během studené války]
;Terminologie
* [http://georgeorwellnovels.com/essays/you-and-the-atom-bomb/ You and the Atom Bomb (1945)] Kompletní esej George Orwella, ve které poprvé použil termín „studená válka“

{{Flickr|Cold+War}}{{commonscat|Cold War}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Studená válka]]
[[Kategorie:Mezinárodní politika]]
[[Kategorie:Dějiny USA]]
[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]]