Supermarine Attacker - Historie editací

Sysop: ++

2023-11-29T12:55:53Z

← Starší verze		Verze z 29. 11. 2023, 12:55
Řádka 2:		Řádka 2:
	\|název = Supermarine Attacker		\|název = Supermarine Attacker
	\|typ = palubní [[stíhací letoun]]		\|typ = palubní [[stíhací letoun]]
-	\|výrobce = [[Supermarine]]	+	\|výrobce = Supermarine
-	\|image = Soubor:~~Parked~~ Supermarine Attacker.jpg	+	\|image = [[Soubor:Supermarine Attacker FB2 in 1952.jpg\|260px]]
	\|text =		\|text =
	\|konstruktér =		\|konstruktér =
Řádka 14:		Řádka 14:
	\|hlavní uživatel = [[Fleet Air Arm]]		\|hlavní uživatel = [[Fleet Air Arm]]
	\|více uživatelů = [[Pakistan Air Force]]		\|více uživatelů = [[Pakistan Air Force]]
-	}}	+	}}'''Supermarine Attacker''' byl [[Spojené království\|britský]] palubní jednomístný [[Proudový motor\|proudový]] [[stíhací letoun]]. Pro [[Fleet Air Arm]] ho vyvinula firma [[Supermarine]]. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo [[Pákistán]]u.
-		+
-	'''Supermarine Attacker''' byl [[Spojené království\|britský]] palubní jednomístný [[Proudový motor\|proudový]] [[stíhací letoun]]. Pro [[Fleet Air Arm]] ho vyvinula firma [[Supermarine]]. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo [[Pákistán]]u.	+

	== Vznik a vývoj ==		== Vznik a vývoj ==
Řádka 24:		Řádka 22:

	Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot [[Michael John Lithgow]] (později ''Lt-Cdr'' M. J. Lithgow, [[OBE]]). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu [[1951]]. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona.		Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot [[Michael John Lithgow]] (později ''Lt-Cdr'' M. J. Lithgow, [[OBE]]). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu [[1951]]. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona.
-
-	[[Image:HMSEagle Attacker Firefly Firebrand NAN3-53.jpg\|thumb\|left\|Paluba britské letadlové lodě [[HMS Eagle (R05)]] v roce 1952 či 1953. Vpředu stojí letouny ''Supermarine Attacker FB.2'' a za nimi jsou pístové letouny [[Fairey Firefly\|Fairey Firefly FR.4]] a [[Blackburn Firebrand\|Blackburn Firebrand TF.4]].]]

	Attacker měl přímé křídlo s [[Laminární proudění\|laminárním]] profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu [[Supermarine Spiteful]]. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor [[Rolls-Royce Nene]].		Attacker měl přímé křídlo s [[Laminární proudění\|laminárním]] profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu [[Supermarine Spiteful]]. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor [[Rolls-Royce Nene]].
Řádka 40:		Řádka 36:
	== Služba v britském FAA     ==		== Služba v britském FAA     ==
	Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle.		Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle.
-		+	[[File:HMSEagle Attacker Firefly Firebrand NAN3-53.jpg\|thumb\|240px\|Paluba britské letadlové lodě [[HMS Eagle (R05)]] v roce 1952 či 1953. Vpředu stojí letouny ''Supermarine Attacker FB.2'' a za nimi jsou pístové letouny [[Fairey Firefly\|Fairey Firefly FR.4]] a [[Blackburn Firebrand\|Blackburn Firebrand TF.4]].]]
-	'''Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker:~~'''~~	+	; Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker:
	* 700. squadrona		* 700. squadrona
	* 702. squadrona		* 702. squadrona
Řádka 71:		Řádka 67:
	Pumovou výzbroj (pouze u verze FB.1, FB.2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg).		Pumovou výzbroj (pouze u verze FB.1, FB.2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg).

-	~~'''~~Hlavní technické údaje (Attacker F.1)~~'''~~	+	; Hlavní technické údaje (Attacker F.1)
-		+	* Osádka: 1 (pilot)
-	~~<small><pre>~~	+	* Rozpětí: 11,252 m
-	Osádka: ~~..........................~~ 1 (pilot)	+	* Délka: 11,303 m
-	Rozpětí: ~~........................~~ 11,252 m	+	* Výška: 3,023 m
-	Délka: ~~..........................~~ 11,303 m	+	* Nosná plocha: 21,10 m<sup>2</sup>
-	Výška: ~~...........................~~ 3,023 m	+	* Hmotnost prázdného letounu: 3 826 kg
-	Nosná plocha: ~~...................~~ 21,10 m²	+	* Vzletová hmotnost: 5 216 kg
-	Hmotnost prázdného letounu: ~~... 3826~~ kg	+	* Max. rychlost v h=0 m: 949 km/h
-	Vzletová hmotnost: ~~............ 5216~~ kg	+	** Max. rychlost v h=9144 m: 866 km/h
-	Max. rychlost v h=0 m: ~~.........~~ 949 km/h	+	* Cest. rychlost: 611 km/h
-	v h=9144 m: ~~......~~ 866 km/h	+	* Dostup: 14 783 m
-	Cest. rychlost: ~~................~~ 611 km/h	+	* Počáteční stoupavost: 1 935 m/min
-	Dostup: ~~.....................~~ 14 783 m	+	* Čas výstupu do výšky 9 144 m: 6,6 min
-	Počáteční stoupavost: ~~......... 1935~~ m/min	+	* Dolet: 949 km
-	Čas výstupu do výšky ~~9144~~ m: ~~.....~~ 6,6 min	+	* Dolet (s příd. nádrží): 1 915 km
-	Dolet: ~~.........................~~ 949 km	+
-	Dolet (s příd. nádrží): ~~....... 1915~~ km~~</pre></small>~~	+

	== Zdroje ==		== Zdroje ==
Řádka 99:		Řádka 93:
	* Hobbs, D. ''Aircraft of the Royal Navy since 1945''		* Hobbs, D. ''Aircraft of the Royal Navy since 1945''

-	~~{{Článek z Wikipedie}}~~	+
-	{{Britské vojenské letouny po roce 1945}}	+	{{Britské vojenské letouny po roce 1945}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Palubní letadla]]		[[Kategorie:Palubní letadla]]
	[[Kategorie:Britská stíhací letadla]]		[[Kategorie:Britská stíhací letadla]]
	[[Kategorie:Letadla Supermarine\|Attacker]]		[[Kategorie:Letadla Supermarine\|Attacker]]

Sysop: 1 revizi

2013-11-03T12:19:20Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 3. 11. 2013, 12:19

Sysop: 1 revizi

2009-02-25T12:52:07Z

1 revizi

Nová stránka

{{Letadlo
|název = Supermarine Attacker
|typ = palubní [[stíhací letoun]]
|výrobce = [[Supermarine]]
|image = Soubor:Parked Supermarine Attacker.jpg
|text =
|konstruktér =
|první let = [[27. červenec|27. července]] [[1946 v letectví|1946]]
|zaveden = srpen [[1951]]
|vyřazen = FAA [[1957]]<br />
Pákistán 60. léta
|výroba =
|vyrobeno kusů = 183
|hlavní uživatel = [[Fleet Air Arm]]
|více uživatelů = [[Pakistan Air Force]]
}}

'''Supermarine Attacker''' byl [[Spojené království|britský]] palubní jednomístný [[Proudový motor|proudový]] [[stíhací letoun]]. Pro [[Fleet Air Arm]] ho vyvinula firma [[Supermarine]]. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo [[Pákistán]]u.

== Vznik a vývoj ==
Attacker byl zkonstruován na základě specifikací E.10/44 na vývoj proudového stíhacího letounu, ovšem v původně zamýšlené roli se neuplatnil — podobně jako stroje vznikající podle předcházejících specifikací E.1/44. 

Firma Supermarine nabídla „navalizovanou“ verzi projektu britskému námořnictvu, které jej přijalo. První prototyp, pilotovaný Jeffrey K. Quillem ([[Jeffrey Kindersley Quill]], AFC, RAFO), se poprvé vznesl do vzduchu [[27. červenec|27. července]] [[1946 v letectví|1946]].

Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot [[Michael John Lithgow]] (později ''Lt-Cdr'' M. J. Lithgow, [[OBE]]). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu [[1951]]. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona.

[[Image:HMSEagle Attacker Firefly Firebrand NAN3-53.jpg|thumb|left|Paluba britské letadlové lodě [[HMS Eagle (R05)]] v roce 1952 či 1953. Vpředu stojí letouny ''Supermarine Attacker FB.2'' a za nimi jsou pístové letouny [[Fairey Firefly|Fairey Firefly FR.4]] a [[Blackburn Firebrand|Blackburn Firebrand TF.4]].]]

Attacker měl přímé křídlo s [[Laminární proudění|laminárním]] profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu [[Supermarine Spiteful]]. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor [[Rolls-Royce Nene]].

'''Sériově vyráběné verze'''
* '''F.1''' — stíhací letoun;
* '''FB.1''' — stíhací-bombardovací letoun;
* '''FB.2''' — stíhací-bombardovací letoun; instalována výkonnější verze motoru Nene, pod křídlem měl závěsníky, umožňující podvěšení dvou 1000lb (454kg) pum, popř. 12 neřízených raket.

'''Dochované kusy'''
* Attacker s/n WA473 je vystavován v britském [[Fleet Air Arm Museum]] na základně Yeovilton (anglické hrabství [[Somerset]]).
* Druhý dochovaný Attacker je vystavený v ''Pakistan Air Force Museum''.

== Služba v britském FAA     ==
Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle.

'''Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker:'''
* 700. squadrona
* 702. squadrona
* 703. squadrona
* 718. squadrona
* 736. squadrona
* 767. squadrona
* 787. squadrona
* 800. squadrona
* 803. squadrona
* 890. squadrona
* 1831. squadrona
* 1832. squadrona
* 1833. squadrona


== Technický popis ==

'''Pohonnou jednotku''' stroje tvořil proudový motor [[Rolls-Royce Nene]], o maximálním statickém tahu 5000 lb.s.t. (cca 2268 kp, 22,241 kN), u verze Attacker FB.2 a u strojů pro Pákistán o tahu 5100 lb.s.t. (cca 2313 kp, 22,686 kN). Motor měl oboustranný jednostupňový radiální (odstředivý) kompresor, devět přímoproudých trubkových spalovacích komor a jednostupňovou axiální turbínu.

Zásoba paliva ve vnitřních nádržích byla 1332 litry, mimo to bylo možno pod trup zavěsit přídavnou nádrž o objemu 1136 litrů.

'''Výzbroj''' stroje tvořila čtveřice 20mm kanónů British Hispano Mk.5* lafetovaných v křídle; vnější zbraně měly zásobu munice po 145 nábojích na zbraň, vnitřní po 167 nábojích.

Stroje Attacker FB.1 mohly pod křídlem nést osm raketových střel ráže 3 palce (76,2 mm), opatřených 60liberní nadrážovou hlavicí. U verze FB.2 mohlo být na šesti závěsnících neseno 12 raketových střel (zde byly zavěšeny po dvojicích pod sebou).

Pumovou výzbroj (pouze u verze FB.1, FB.2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg).

'''Hlavní technické údaje (Attacker F.1)'''

<small><pre>
Osádka: .......................... 1 (pilot)
Rozpětí: ........................ 11,252 m
Délka: .......................... 11,303 m
Výška: ........................... 3,023 m
Nosná plocha: ................... 21,10 m²
Hmotnost prázdného letounu: ... 3826 kg
Vzletová hmotnost: ............ 5216 kg
Max. rychlost v h=0 m: ......... 949 km/h
v h=9144 m: ...... 866 km/h
Cest. rychlost: ................ 611 km/h
Dostup: ..................... 14 783 m
Počáteční stoupavost: ......... 1935 m/min
Čas výstupu do výšky 9144 m: ..... 6,6 min
Dolet: ......................... 949 km
Dolet (s příd. nádrží): ....... 1915 km</pre></small>

== Zdroje ==
* Němeček, V. ''Supermarine 392 a 398 Attacker'', monografie v L+K číslo 18, ročník XLV
* Lewis, P. ''The British Fighter since 1912''
* Mason, F. ''The British Fighter since 1912''
* Franks, R. ''Attacker: The RN’s First Operational Jet Fighter''
* Andrews, C. F., Morgan, E. B. ''Supermarine Aircraft since 1914''
* Birtles, P. ''Supermarine Attacker, Swift and Scimitar''
* Hobbs, D. ''Aircraft of the Royal Navy since 1945''

{{Článek z Wikipedie}}
{{Britské vojenské letouny po roce 1945}}
[[Kategorie:Palubní letadla]]
[[Kategorie:Britská stíhací letadla]]
[[Kategorie:Letadla Supermarine|Attacker]]