Sysop: 1 revizi

2013-11-03T12:19:29Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 3. 11. 2013, 12:19

Sysop: + Výrazné vylepšení

2011-08-28T19:52:25Z

+ Výrazné vylepšení

Nová stránka

{{Letadlo
|název = Spitfire
|typ = Stíhač
|výrobce = [[Supermarine]]
|image = [[Soubor:Supermarine Spitfire Mk XVI NR.jpg|270px]]
|text = Supermarine Spitfire XVI v Duxfordu v září 2006
|konstruktér = [[R. J. Mitchell]]
|první let = [[5. březen|5. března]] [[1936 v letectví|1936]]
|zaveden = [[1938 v letectví|1938]]
|vyřazen = [[1952 v letectví|1952]] (RAF)
|výroba = 1938 - 1948
|vyrobeno kusů = 20 351 plus 2 334 Seafirů
|charakter =
|cena za kus = [[Libra šterlinků|£]] 15 000
|varianty = [[Supermarine Spiteful|Spiteful]]<br />[[Supermarine Seafang|Seafang]]<br />[[Supermarine Seafire|Seafire]]
|hlavní uživatel = [[Royal Air Force]]
|více uživatelů =
}}
'''Vickers Supermarine Spitfire''' byl [[Spojené království|britský]] jednomístný [[stíhací letoun]] sloužící v [[Royal Air Force|RAF]] a v letectvech dalších spojeneckých armád během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Letoun tvořil spolu s [[Hawker Hurricane|Hurricany]] základ britského stíhacího letectva během [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]].

== Vznik a vývoj ==

Supermarine začalo s vývojem své první stíhačky jako odpověď na specifikaci F.7/30 vydanou britským ministerstvem letectví v roce [[1931 v letectví|1931]]. Ta požadovala letadlo moderní koncepce poháněné motorem Rolls-Royce Goshawk II. Soutěže o typ specifikovaný v F.7/30 se zúčastnily všechny významné letecké společnosti v Británii i malá firma Supermarine (od roku [[1928 v letectví|1928]] vlastněná koncernem [[Vickers]]). Ta měla zkušenosti s vývojem rychlostních speciálů, které dosáhly výrazných úspěchů v soutěži plovákových letadel o [[Schneiderův pohár]] s typy [[Supermarine S.5]] a [[Supermarine S.6|S.6]] (rychlostní plovákový typ S.6B konstruovaný Reginaldem J. Mitchellem dosáhl [[29. září]] [[1931 v letectví|1931]] světového rychlostního rekordu výkonem 657 km/h).
[[Soubor:Spitfire.planform.arp.jpg|thumb|left|Spitfire Mk. V s krásným eliptickým křídlem]]

Vyvíjený stroj dostal označení ''Type 224'' a jeho šéfkonstruktérem byl [[Reginald Joseph Mitchell|R. J. Mitchell]]. Měl otevřenou pilotní kabinu a mohutně zakapotovaný pevný podvozek (v kapotách bylo po jednom kulometu ráže 7,7 mm, další dva byly v trupu před pilotem). Prototyp vzlétl [[19. únor]]a [[1934]], ale nedosahoval požadovaných výkonů.

V roce [[1935 v letectví|1935]] britské ministerstvo letectví objednalo ve firmě Supermarine specifikací F.37/34 první celokovové stíhací letadlo pro potřeby [[Royal Air Force|RAF]]. Prototyp Supermarine Type 300 byl dokončen [[18. únor|18. února]] [[1936 v letectví|1936]], konstruktérem byl opět Reginald J. Mitchell. Prototyp se sériovým číslem K5054 poprvé vzlétl [[5. březen|5. března]] [[1936 v letectví|1936]] (někdy se udává i 6. březen) poháněný motorem [[Rolls-Royce Merlin|Rolls-Royce Merlin C]] a dvoulistou dřevěnou [[vrtule|vrtulí]]. Mimo celokovové konstrukce měl krytou kabinu a zatahovací podvozek. Po menších úpravách prototypu byla v červnu 1936 objednána první série 310 kusů pod názvem '''Spitfire'''. Kvůli dosažení vyšších výkonů byla ve výrobě brzy nahrazena dvoulistá vrtule třílistou. Technologická náročnost typu (zejména výroby moderního [[elipsa|eliptického]] křídla) způsobila zpoždění náběhu výroby a první stroje přišly k jednotkám až koncem roku [[1938 v letectví|1938]].

Celkem vzniklo 24 verzí s mnoha subvariantami lišícími se motory, výzbrojí či výstrojí. Výzbroj se zpočátku u prvních verzí sestávala výhradně z [[kulomet|kulometů]]. Verze Mk.IA nesla osm kulometů Browning ráže 7,7 mm vestavěných do křídla. Protože se brzy ukázalo, že kulomety mají relativně malý účinek, dostaly Spitfiry výzbroj 20mm [[Letecký kanón|kanóny]] British-Hispano. Po testech na několika strojích Mk.I bylo vyrobeno 170 kusů verze Spitfire Mk.IIB, vyzbrojené dvěma kanóny a čtyřmi kulomety. Ve velkém měřítku, kdy kanóny nesla většina produkce, byl takto vyzbrojen až Spitfire Mk.VB a Mk.VC (začal se vyrábět v létě roku [[1941]]). Ty byly poháněny motory Rolls-Royce Merlin 45, 46, 50 nebo Merlin 55. V největším počtu však byly vyráběny verze Mk.IX a Mk.XVI (Mk.XVI, až na motor vyráběný v licenci u americké automobilky Packard, byl identický s Mk.IX). Ta se od verze Mk.V mimo detailů a zesílené konstrukce draku lišila hlavně motorem Rolls-Royce Merlin 61 a později 63, 66 či 70 (LF Mk.XVI poháněl motor Packard Merlin 266) a čtyřlistou vrtulí. Do služby byla nasazena v červenci [[1942]], měla být jen dočasným řešením nadřazenosti německých [[Fw 190|Fw 190A]] nad tehdejšími stíhacími stroji RAF. Ihned se osvědčila a v její výrobě se pokračovalo. Přibyla také výzbrojní varianta E, u které byla oproti variantě C nahrazena čtveřice kulometů ráže 7,7 mm dvěma kulomety ráže 12,7 mm. Stroje posledních sérií Mk.IX a Mk.XVI dostaly kapkovitý překryt kabiny (podobně jako měly stroje Typhoon, Tempest či P-51D Mustang), zlepšující výhled pilota do zadní polosféry. V roce 1944 také byly nasazena nejlepší verze která se ještě zúčastnila bojů za II. světové války, Spitfire Mk.XIV, poháněná motorem [[Rolls-Royce Griffon]]. Bylo postavených více než 20 300 kusů všech verzí a Spitfire zůstal ve službě až do padesátých let 20. století. Stroje byly vyráběny v továrnách v Castle Bromwich nedaleko [[Birmingham|Birminghamu]] a v [[Southampton|Southamptonu]].

=== Námořní verze ===
[[Soubor:Seafire F XVII SX 336 wings up.jpg|thumb|right|Seafire F XVII SX336 v červenci 2006]]
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Supermarine Seafire]]
Existovala také námořní verze nazývaná '''Seafire''' určená pro operace z palub [[letadlová loď|letadlových lodí]]. Měla na spodní straně trupu (později vzadu za ostruhovým kolečkem) záchytný hák (kvůli brzdění letadla při přistávání na letadlových lodích), sklápěcí křídla a další výstroj potřebnou k provozu na letadlových lodích. I přes solidní výkony nebyla tato modifikace úplně vhodná pro takovou službu (obtížné přistávání, způsobené malým rozchodem podvozku, vedlo k množství nehod, typ také neoplýval dlouhým doletem potřebným nad mořem), a tak se Seafire nestal v britském námořním letectvu tak dominantním typem jako na pevnině u RAF.

Celkem bylo vyrobeno více než 2 500 strojů různých verzí letadla Supermarine Seafire. Poslední verze Seafire (F.47) byla nasazena ve [[Korejská válka|válce v Koreji]]. K vyřazení Seafire ze služby došlo v roce [[1952 v letectví|1952]].

== Konstrukce ==
Spitfire byl jednomotorový jednomístný stíhací letoun, celokovový samonosný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce (pouze kormidla kryje plátno), s jednoduchými ocasními plochami a se záďovým zatahovacím podvozkem (u prvních verzí ostruhové kolečko zatažitelné nebylo).

Jedním z důležitých prvků konstrukce bylo tzv. geometrické zkroucení křídla (vedle geometrického zkroucení známe také tzv. aerodynamické zkroucení křídla; stejného účinku totiž lze dosáhnout i vhodnou volbou různých profilů podél rozpětí křídla, popř. křídlo může být tzv. zkrouceno současně geometricky i aerodynamicky). Úhel nastavení křídla se plynule snižuje z 2° u kořene křídla na -0,5° na koncích. Zkroucení křídla zajišťuje dobré chování při přetažení letounu — při přetažení se proudění začne odtrhávat nejprve u kořene křídla, což způsobuje dvě věci:<br />
— turbulentní proudění zasáhne ocasní plochy letounu, což způsobí vibrace výškovky, které se řízením přenáší pilotovi na řidicí páku; toto kmitání „knyplu“ pilota informuje o tom, že se blíží do nebezpečné oblasti, při které může dojít ke ztrátě vztlaku a pádu letounu;<br />
— za druhé, díky menšímu úhlu náběhu vnějších částí křídla, si stroj stále ještě zachovává účinná křidélka, takže stroj stále ještě je plně ovladatelný.

Slabší stránkou prvních verzí motoru Merlin byl [[karburátor]], který při vysokých negativních násobcích (fakticky jen při přechodu do střemhlavého letu) přestal dodávat palivo do motoru, zatímco jeho hlavní soupeř [[Messerschmitt Bf 109|Messerschmitt Bf 109E]] měl [[přímé vstřikování]] paliva do válců, kde k tomuto nedocházelo (z druhé strany ovšem vstřikovací souprava je výrobně náročnější, a tedy i dražší, a přímé vstřikování paliva do válců je také citlivé na zavzdušnění palivového systému). Ovšem první, byť jen „provizorní“ řešení se objevilo již v roce 1940, kdy byl v RAE navržen a zkonstruován tzv. RAE-restrictor (známý též pod označením „Shilling orifice“), byť toto se do výroby dostalo až po „Bitvě o Británii“ (pro mužskou polovinu lidstva může být poněkud zahanbující, že úspěšným řešitelem problému byla slečna Beatrice Shilling, která později za dlouholetou úspěšnou činnost v RAE obdržela řád OBE). Definitivním řešením pak byla konstrukce karburátoru spolehlivě pracujícího i při záporných násobcích, tzv. „RAE anti-G carburettor“ (použití karburátoru z druhé strany přinášelo, oproti přímému vstřikování paliva, zvýšení plnicí účinnosti, a tedy i vyšší výkon motoru).

Výsledkem tedy bylo (za Bitvy o Británii) že v nepříjemné situaci se mohl pilot Messerschmittu odpoutat prudkým přechodem do střemhlavého letu, kdy zprvu získal před pronásledovatelem cenné desítky metrů. (Není ovšem pravdivé tvrzení, byť je velice rozšířené, že Bf 109E byl v letu střemhlav rychlejší — stačí se podívat do manuálů na mezní rychlosti obou letounů — ty jsou takřka identické…) A protože ve vzdušných soubojích rozhodují sekundy (či spíše zlomky sekund), byla to nebezpečná výhoda Messerschmittů (byť se ovšem jednalo o únik — tedy o situace kdy pilot německé stíhačky rozhodně nebyl ten, kdo by měl navrch). Projevovala se zejména v střemhlavém letu, ve kterém byly schopné uniknout Spitfirům. Ty měly naopak lepší stoupavost, a tak často unikaly nepříteli prudkým stoupáním.

== Služba u RAF ==
[[Soubor:Reccon-Spit-normandy1944.jpg|thumb|right|Průzkumný Spitfire PR Mk XI, PL775 ‘A’ z 541. perutě RAF s invazními pruhy]]
''Spitfire'' se časem stal, i díky úspěšné [[propaganda|propagandě]], legendou [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]]. Spitfire byl určitě jedním z nejlepších stíhacích strojů své doby. Během roku 1940 měl svou nezastupitelnou úlohu při ochraně britského vzdušného prostoru a při ochraně ustupujících britských a francouzských vojsk u Dunkerque. V době bitvy o Británii ale ještě nebyly perutě RAF vybaveny dostatečným počtem strojů tohoto typu, a tak se dělil o úspěchy se svým kolegou od firmy Hawker. RAF totiž v té době disponovala dostatečným počtem robustní stíhačky [[Hawker Hurricane]], která se ukázala být vhodnou pro ničení nepřátelských bombardérů, ale kvůli nižším výkonům byla slabší v porovnání s německou nejrozšířenější stíhačkou [[Messerschmitt Bf 109|Messerschmitt Bf 109E]].

Tento stav vedl k tomu, že po relativně dlouhý čas měly obě stíhačky při německých náletech úkoly rozdělené (pokud to okolnosti dovolily). Výkonnější a obratnější Supermarine Spitfire zaměstnávaly stíhačky nepřítele a odolné Hawker Hurricane rozbíjely svazy bombardérů. Oba typy byly v tomto období pro Brity určitě nenahraditelné.

Spitfire a Hurricane měly oproti německým strojům výhodu v navigaci. Tu jim zabezpečoval tehdejší poměrně nový vynález – [[Radiolokátor|radar]]. Hlavní však bylo to, že ho Britové dovedli velmi účinně použít a skvěle navigovat své hlídkující stroje k nepříteli. Nezanedbatelným faktorem byla i blízkost vlastních letišť a tím pádem i nižší spotřeba paliva, což nahrávalo letcům RAF. Němci nebyli schopní poskytnout svým bombardovacím svazům [[stíhací ochrana|stíhací ochranu]] po celou dobu letu. Obzvlášť v hloubce anglického vnitrozemí.

Verze Mk.I a Mk.II byly bojově nasazené v [[Evropa|Evropě]] do konce roku 1941, kdy začaly být nahrazovány verzí Mk.V. Letadlová loď [[HMS Eagle]] dopravila několik těchto strojů i na [[Malta|Maltu]], na jejíž obraně se v roce 1942 ve velké míře podílely v celkovém počtu kolem 275 strojů. Vybavené velkým prachovým filtrem byly verze Mk.V a Mk.VIII nasazeny také do [[Druhá světová válka v Africe|bojů v severní Africe]] i v rámci amerického letectva. O něco později následovaly spojenecká vojska jako vzdušné krytí [[Italské tažení|na Sicílii a do Itálie]]. Jejich krátký dolet je ale předurčoval jen na doprovod bombardérů na krátké vzdálenosti a na akce typu „sweep“ nad letišti v okupované [[Francie|Francii]]. Dálkový doprovod amerických bombardérů měly zajišťovat americké [[P-47]], [[P-38]] a později i [[P-51]].

Na [[Tichomořská kampaň|bojištích v Tichém oceánu]] byly Spitfiry nasazeny nejprve v [[Austrálie|Austrálii]]. Zpočátku hlavně jako [[průzkumný letoun|průzkumné stroje]], později i jako stíhačky. Koncem roku [[1942]] létaly na strojích Mk.V v severoaustralském [[Darwin (Austrálie)|Darwinu]] už dvě perutě. První stroje Mk.V byly v [[boje na poloostrově Zadní Indie|bojích v Barmě]] nasazeny v září [[1943]]. Spojenečtí piloti byli nemile zaskočeni, že ani Spitfire nevymanévruje ve vzdušném souboji [[Japonsko|japonské]] stíhačky [[Mitsubishi A6M|Micubiši Zero]].

== Ostatní uživatelé ==
[[Soubor:Spitfire-MkIX-hatzerim-1-2.jpg|thumb|right|Supermarine Spitfire Mk IX v muzeu Heyl ha-Avir na letecké základně Hatzerim v [[Izrael]]i (2006)]]
Mimo RAF sloužily letouny Spitfire ve většině spojeneckých letectev. Obzvlášť významné byly pro [[Kanada|kanadské]] ([[Royal Canadian Air Force]]), [[Austrálie|australské]] ([[Royal Australian Air Force]]), [[Jihoafrická republika|jihoafrické]] ([[South African Air Force]]) a [[Nový Zéland|novozélandské]] ([[Royal New Zealand Air Force]]) letectvo. Patřily též mezi několik málo neamerických typů letadel, které sloužily v [[Spojené státy americké|americkém]] letectvu ([[United States Army Air Forces]]). Stíhačky Supermarine Spitfire používaly také některé jednotky cizích zemí, které spadaly pod britské RAF: byli to hlavně [[Francie|Francouzi]], [[Norsko|Norové]], [[Polsko|Poláci]] a [[Československo|Čechoslováci]]. V bojích proti Japonsku nasadilo tato letadla i [[Indie|Indické]] královské letectvo. Ukořistěné exempláře použila v několika případech i [[Luftwaffe]].

Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] používalo Spitfiry: [[Švédsko]], [[Itálie]], [[Sýrie]], [[Dánsko]], [[Norsko]], [[Turecko]], [[Kanada]], [[Holandsko]], [[Francie]], [[Portugalsko]], [[Československo]], [[Španělsko]], [[Polsko]], [[Rhodézie]], [[Jugoslávie]], [[Hongkong]], [[Barma]], [[Izrael]] a [[Spojené království]]. Zúčastnily se [[řecká občanská válka|řecké občanské války]] a [[První arabsko-izraelská válka|izraelské války za nezávislost]].

== Popis konstrukce verze F Mk.IX ==

Supermarine Spitfire byl jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel, pevných ocasních ploch a trupu byla pokryta [[dural]]em. Kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Krycí plechy byly duralové. Řadový motor poháněl kovovou nebo dřevěnou čtyřlistou [[vrtule|vrtuli]] s nastavitelným úhlem náběhu. Podvozek byl zatahovací, se zatahováním hlavních podvozkových nohou směrem ke koncům křídel, zadní ostruhové kolečko bylo pevné. Mimo vestavěné výzbroje mohly být neseny bomby o celkové hmotnosti 339 kg nebo přídavná nádrž.

== Specifikace ==
=== Technické údaje (Spitfire LF Mk.IXC) ===
* '''Posádka:''' 1 (pilot)
* '''Rozpětí:''' 11,23 m
* '''Délka:''' 9,54 m
* '''Výška:''' 3,84 m
* '''Plocha křídel:''' 22,48 m²
* '''Hmotnost prázdného letounu:''' 2630 kg
* '''Vzletová hmotnost:''' 3450 kg
* '''Pohonná jednotka:''' 1x [[Rolls-Royce Merlin|Rolls-Royce Merlin 66]]
* '''Max. výkon motoru (v nominální výšce):''' 1580 hp (1178 [[Watt|kW]])

=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost (ve výšce 6400 m):''' 646 km/h
* '''Dostup:''' 12 900 m
* '''Počáteční stoupavost:''' 21,0 m/s
* '''Čas výstupu do výšky 6096 m:''' 6,40 minuty
* '''Dolet:''' 690 km
* '''Max. dolet (s příd. nádrží):''' 1580 km

=== Výzbroj ===
* Dva [[Letecký kanón|kanóny]] ráže 20 mm (120 nábojů na zbraň)
* Čtyři [[kulomet]]y ráže 7,7 mm (350 nábojů na zbraň)

== Externí odkazy ==
*[http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2364 Palba.cz — Supermarine Spitfire - S rudou hvězdou na trupu]
*[http://www.spitfiresociety.demon.co.uk/ The Spitfire Society]
*[http://www.supermarine-spitfire.co.uk/spitfire.html www.supermarine-spitfire.co.uk]
*[http://aeroflt.users.netlink.co.uk/types/uk/supermarine/spitfireI-III/Spitfire1.htm Podrobné informace o letounu Spitfire]
*[http://www.warbirdalley.com/spit.htm Warbird Alley: Spitfire page]
*[http://www.birminghamstories.co.uk/story_page.php?id=1&type=s&page=1&now=0 Birmingham - the workshop of the war]
*[http://www.k5054.com/ K5054 - Supermarine Type 300 prototype Spitfire]
*[http://www.y2kspitfire.com/ Y2K Spitfire Restoration Project]
*[http://www.bharat-rakshak.com/IAF/History/Aircraft/Spitfire.html Supermarine Spitfire ve službách Indian Air Force Service]
*[http://www.medievalhistory.net/spitfire.htm Vzácná válečná barevná fotografie Spitfiru Mk.Vb v letu]

{{Britské vojenské letouny druhé světové války}}
{{Flickr|Supermarine+Spitfire}}{{Commons|Supermarine Spitfire}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Britská stíhací letadla]]
[[Kategorie:Letadla Supermarine|Spitfire]]

Supermarine Spitfire - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Výrazné vylepšení