Sysop: 1 revizi

2013-11-01T22:30:51Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 1. 11. 2013, 22:30

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-14T23:16:40Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:The confession.jpg|thumb|Zpověď, olej od [[Pietro Longhi|Pietra Longhiho]].]]
'''Svátost smíření''', někdy též '''svátost pokání''', obvykle známá a označovaná jako '''svatá zpověď''' je jednou ze [[svátost]]í [[katolická církev|katolické]], [[pravoslaví|pravoslavné]] a [[anglikánská církev|anglikánské církve]], jejíž prostřednictvím [[křesťan]] vyznáním vlastních [[hřích]]ů může dojít [[smíření]] s [[Bůh|Bohem]] a [[církev|církví]].
Svátost smíření se slaví buď společnou formou (bohoslužba smíření, v katolické církvi s individuálním vyznáním hříchů), nebo (v katolické církvi nejčastěji) soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze (tzv. ušní zpověď).
== Dějiny svátosti ==
Svátost smíření nabývá prvních podob ve starokřesťanském veřejném vyznávání hříchů před církví. V [[raný středověk|raném středověku]] se během [[mnich|mnišské]] [[iroskotská misie|iroskotské misie]] začíná šířit praxe soukromého vyznání hříchů [[kněz]]i. Počínaje 9. stoletím se svátost pokání vypočítává mezi sedmi svátostmi církve ustanovenými [[Ježíš Kristus|Ježíšem Kristem]]. [[Liturgická reforma]] [[2. vatikánský koncil|2. vatikánského koncilu]] zavádí do běžného užívání označení ''svátost smíření'', které v českém prostředí začíná pomalu převládat.
== Katolická církev ==
[[Soubor:Chelmno kosciol pofranciszkanski konfesjonal.jpg|thumb|[[Zpovědnice]] v katolickém kostele]]
Svátost smíření má v katolické církvi již zmiňované dvě podoby – společnou, nebo soukromou. Po liturgické reformě 2. vatikánského koncilu došlo k obnovení praxe společných bohoslužeb smíření, kdy veškeré části slavení smíření jsou společné, s výjimkou individuálního vyznání hříchů knězi a [[rozhřešení]]. Obvyklejší je však i nadále forma soukromé (tzv. ušní) zpovědi.
Svátost smíření není pouze způsobem, jak „získat“ odpuštění hříchů. V katolickém chápání se jedná o setkání s odpouštějícím Kristem, který pro každého člověka [[oběť|obětoval]] svůj život na [[kříž]]i.
V moderní době se objevuje otázka možnosti "zpovědi na dálku", např, za pomoci [[telefon]]u či [[internet]]u, dokonce údajně existují i výjimečné případy, kdy k ní dochází. Podle vyjádření mluvčího [[Česká biskupská konference|České biskupské konference]] však v tomto případě nelze mluvit o platné svátosti smíření, ale maximálně o jakési obdobě linky důvěry, která nemá svátostný charakter.<ref>[[Robert Němec]]: ''Zpovídání po telefonu'' in Magazín [[ChristNet.cz]], 13. 4. 2000, dostupné: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=103 (navštíveno 29. 10. 2008)</ref>
=== Součásti svátosti smíření ===
V katolické církvi obsahuje slavení svátosti smíření několik kroků:
* [[zpytování svědomí]] (sebepoznání)
* [[lítost]] a [[předsevzetí]]
* [[vyznání hříchů]] (zpověď)
* [[pokání]] (kající skutek, zadostiučinění)
* [[rozhřešení]]
==== Zpytování svědomí, lítost a předsevzetí ====
* [[Zpytování svědomí]] má za cíl poznání vlastních hříchů.
* Nejdůležitější součástí svátosti smíření je lítost nad hříchy, kterých se křesťan dopustil. Rozlišuje se ''lítost dokonalá'' (motivovaná láskou k Bohu) a ''nedokonalá'' (z touhy po věčném životě, nebo ze strachu před zavržením). Lítost, alespoň nedokonalá, je nezbytnou součástí svátosti smíření.
* Se svátostí smíření musí být spojen také úmysl nadále ve vyznávaných záležitostech nehřešit.
* Při samotném vyznání hříchů je zapotřebí vyznat pouze [[smrtelný hřích|smrtelné hříchy]], které křesťan dosud nevyznal. Obvykle se křesťané vyznávají také z tzv. [[všední hřích|všedních hříchů]].
* Při svátosti smíření dostává [[penitent]] od [[zpovědník]]a tzv. ''dostiučinění'' či ''pokání'' – obvykle nějaký malý úkol, který mu má pomoci v jeho rozhodnutí nadále nehřešit; může se jednat např. o modlitbu, náhradu škody, ve vážnějších případech např. [[pouť]]. Součástí pokání však může být i vážnější úkol, jako je třeba příkaz dotyčnému přihlásit se na policii (pokud třeba hodil svůj zločin na někoho jiného), nebo příkaz podrobit se ústavní léčbě (pokud se u něj projevují nebezpečné psychotické sklony - například nezvladatelné nutkání k pedofilii).
[[Rozhřešení]] však nemůže dostat člověk, který vyznává své hříchy bez lítosti, který nechce hříchu zanechat nebo se nevyhýbat příležitosti k němu, nebo který se nechce smířit se svým nepřítelem apod. Rozhřešení, které zpovídající se získá tím, že uvede zpovědníka v omyl (např. předstíráním lítosti či zatajením těžkého hříchu), je neplatné.
==== Pokání ====
[[Pokání]] je obvykle nějaký malý úkol, který mu má pomoci v jeho rozhodnutí nadále nehřešit či který má zahladit škody způsobené jeho hříšným jednáním; může se jednat např. o modlitbu, náhradu škody, ve vážnějších případech např. [[pouť]]. Součástí pokání však může být i vážnější úkol nebo příkaz, jako je třeba příkaz dotyčnému přihlásit se na policii (pokud třeba hodil svůj zločin na někoho jiného), nebo příkaz podrobit se ústavní léčbě (pokud se u něj projevují nebezpečné psychotické sklony - například nezvladatelné nutkání k pedofilii). Nesplnění uloženého pokání může být (podle okolností) těžkým hříchem a může znamenat neplatnost celé zpovědi.
==== Rozhřešení ====
[[Soubor:JASNAGÓRA6.JPG|thumb|Při poutích často chodí ke zpovědi i katolíci, kteří normálně tuto povinnost zanedbávají. Proto se na katolických [[poutní místo|poutních místech]] vyskytuje často značné množství [[zpovědnice|zpovědnic]] a kněží, kteří jsou k disposici jako zpovědníci. Zde zpovědnice v klášteře [[Jasná Hora]].]]
Podstatnou součástí svátosti smíření je tzv. rozhřešení (rozvázání od hříchů), označované též jako ''absoluce''. Rozhřešení může kněz udělit pouze ve fyzické přítomnosti penitenta – není možné tedy slavit svátost smíření přes [[telefon]], [[dopis]] či [[internet]].<ref>http://otazky.vira.cz/otazka/Zpove-po-telefonu.html</ref>
Některé hříchy, které jsou spojeny s [[exkomunikace|exkomunikací]] rezervovanou [[Apoštolský stolec|Apoštolskému stolci]], může kněz rozhřešit pouze poté, co obdrží [[rekurs]] (odpověď) na dotaz vznesený Apoštolskému stolci. Všichni zpovědníci českých a moravských [[diecéze|diecézí]] mají povolení udělit rozhřešení těm, kteří se vyznávají z provedení [[interrupce]] (která mezi zmiňované hříchy patří).
Rozhřešení je provázeno slovy kněze:
:''Bůh, Otec veškerého milosrdenství smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha. Ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem. Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.''
=== Zpovědní zrcadlo ===
[[Zpovědní zrcadlo]] je text probírající různé [[hřích]]y, poklesky, vášně. Zpovědní zrcadlo si může pročítat [[kajícník]] před zpovědí, aby si uvědomil, co všechno je hříchem a čím se ve svém životě prohřešil. V tomto zrcadle má pravdivě uvidět svůj duchovní stav ve světle učení svatých otců Církve.
=== Zpovědní tajemství ===
Soukromá zpověď je vykonávána pod tzv. [[zpovědní tajemství|zpovědním tajemstvím]], podle kterého kněz nejenže nesmí (pod trestem [[exkomunikace]]) vyjevit, co se dozvěděl při zpovědi (a to ani před [[stát]]ními orgány), ale nesmí informace, které získal, zohledňovat a využívat ve svém konání (kupř. tedy není možné, aby kněz poté, co se mu [[kostelník]] vyzpovídá, že zpronevěřuje farní peníze, kostelníkovi poté správu nad financemi odebral nebo na základě zpovědi začal zkoumat účetní knihu). To se týká nejen běžných [[hřích]]ů, ale i těžkých [[zločin]]ů, které jinak podléhají [[ohlašovací povinnost]]i. Vyzná-li penitent ve zpovědi některý těžký zločin, zpovědník jej obvykle vyzve, aby se v rámci [[pokání]] k zločinu doznal; teprve tehdy (nebo s touto podmínkou) mu obvykle udělí rozhřešení. Zpovědní tajemství je uznáváno většinou států – uznávají je i zákony [[Česká republika|České republiky]] – avšak kněží mají povinnost je dodržovat i na území států, které toto tajemství neuznávají. V rámci katolické církve nemůže nikdo a za žádných okolností, s výjimkou samotného zpovídaného, zprostit kněze povinnosti dodržovat [[zpovědní tajemství]], a to ani [[papež]]. Zpovědním tajemstvím je vázán případně i [[tlumočník]].<ref>[[Kodex kanonického práva|CIC]] kán. 383, 384; 1388.</ref>
== Pravoslavná církev ==
V pravoslavné církvi se používá název ''svatá tajina pokání''. Pravoslavní věřící praktikují pravidelnou zpověď a počítá se zde mezi svátosti (tajiny). Každý se snaží vyzpovídat se alespoň jednou do roka. V českých zemích se vyskytuje i tzv. ''obecná'' společná zpověď, která je už spíše na ústupu. V pravoslavném světě je až na drobné výjimky praktikována pouze zpověď tichá, kdy je kajícník sám se svým zpovědníkem.
Existují dvě různé zpovědní tradice v pravoslaví. První je typická pro slovanské pravoslaví. Pravoslavní zde považují krátkou ušní zpověď za nezbytnou podmínku účasti na svatém přijímání při [[božská liturgie|božské liturgii]], často se zde setkáme se striktním zákazem připustit k [[přijímání]] toho, kdo se tohoto či předešlého dne nevyzpovídal.
Druhá tradice je typická spíše pro řecké pravoslaví, kde má věřící svého zpovědníka (na rozdíl od slovanského pravoslaví tady ne každý kněz má povoleno zpovídat věřící). Zpovědník, jemuž se v pravoslaví někdy říká ''duchovník'', může přebývat někdy i dosti daleko od místa bydliště věřícího (např. se jezdí za nějakým knězem do monastýru /kláštera/, nebo na Svatou Horu Athos apod.) Zpovědník po zpovědi určí, jak často a jak dlouho může věřící chodit ke svatému přijímání (pokud mu např. dá požehnání, aby chodil k přijímání každou neděli a ke zpovědi přijel opět za čtvrt roku, pak se v této lhůtě tento věřící nemusí před přijímáním zpovídat).
Zpověď se v pravoslavném chápání obrací ke [[Kristus|Kristu]] čili k [[Bůh|Bohu]] v přítomnosti kněze, nikoli ke knězi a přes kněze k Bohu. Kněz je zde ''pouze svědkem'' pokání a opatrně posuzuje duchovní stav kajícníka, aby našel nejvhodnější duchovní radu, lék. Není-li kajícník zatížen nějakým zvláště těžkým hříchem, který by vyžadoval jako ''epitimii'' (duchovní léčbu, nápravu) oddělit věřícího od svatého přijímání, jež by v takovém případě mohlo hříšníkovi vážně ublížit, pak mu zpovědník uděluje rozhřešení - skrze požehnání kněze dává Bůh kajícníkovi odpuštění jeho hříchů. Pravoslavní obvykle neužívají [[zpovědnice]], ale zpovídající se obrací k [[ikona|ikoně]] Krista (někdy se kajícník zpovídá ještě nad svatým křížem a evangeliářem); přítomný kněz pomáhá přitom svou [[modlitba|modlitbou]], připomínáním křesťanských ctností a hlavních hříchů a otázkami. Zpovědník se snaží vést kajícníka, aby poznal svou duchovní nemoc a zatoužil po nápravě a po duchovním uzdravení.
=== Rozhřešení ===
''„Hospodine, Bože spásy služebníků svých, milostivý, slitovný a dlouhoshovívavý, který cítíš lítost nad naší zlobou a nechceš smrti hříšníka, ale aby se obrátil a živ byl: sám i nyní, ó Vládce, smiluj se nad služebníkem svým (jméno) a dej mu pravé pokání, odpuštění a prominutí všech hříchů úmyslných i neúmyslných; smiř ho a sjednoť se svatou Církví svou v Kristu Ježíši, Pánu našem, s nímž tobě náleží moc a velkolepost, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen.“''
Za touto rozhřešující modlitbou následuje v obřadních příručkách slovanských církví ještě krátký dovětek, který byl zařazen pod vlivem církve římskokatolické. Řekové ho neznají.
I v pravoslavné církvi je zpovědník vázán [[Zpovědní tajemství|zpovědním tajemstvím]].
Starokřesťanská praxe veřejné zpovědi před shromážděním existuje dnes u pravoslavných pouze velmi zřídka, někdy pouze v případě [[křest|křtu]] dospělého, pokud si to on sám přeje.
Známým případem opravdových společných zpovědí jsou '''bohoslužby jasnozřivého sv. Jana Kronštadtského''' (+1909), kdy věřící pod duchovním působením tohoto svatého kněze provolávali v duchovním nadšení své hříchy před všemi ostatními věřícími, káli se, plakali; kupci, kteří jeli kolem se svým zbožím, rozdávali svůj majetek, hříšníci zanechávali svých hříchů a odcházeli do monastýrů (klášterů) atd.
== Praxe u jiných církví ==
Cosi na způsob zpovědi znají i jiné církve. Například Církev československá husitská. Zde se ale pro zpověď užívá termínu "pastorační rozhovor".
Z hlediska katolických církví sjednocených s Římem je "pastorační rozhovor" coby ekvivalent zpovědi naprosto neplatný (ze zpovědní praxe u jiných církví se uznává pouze zpověď u pravoslavného kněze.
[[Starokatolická církev]] naopak nezná praxi soukromé zpovědi, ale přímo do nedělních bohoslužeb je vsunuto po vzbuzení lítosti nad hříchy (obvykle se tak děje po [[kázání]]) hromadné [[rozhřešení]] přítomných, včetně předsedajícího bohoslužbě, který si tak de facto dává rozhřešení sám sobě. Tato praxe je rovněž z hlediska katolických církví sjednocených s [[Řím]]em neplatná.

=== Související články ===
* [[Negativní zpověď]]
* [[Odpuštění]]
* [[Zpovědnice]]
=== Literatura ===
* Peter J. Matuška: ''Zpověď''; [[Matice cyrilometodějská]], Olomouc 2007, ISBN 978-80-7266-277-7
=== Reference ===
<references/>
=== Externí odkazy ===
* [http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=171&sel_kniha=44 Svátost smíření] na [[Vira.cz]]
* [http://www.katolik.cz/texty/vira/k33.asp Svátost smíření] na [[Katolik.cz]]
* [http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=5739 S hříchy je to jako se zubním kazem], [http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=5740 YouTube, nelegální sdílení hudby a jízdy načerno] Články o svátosti smíření na stránkách [[Katolický týdeník|Katolického týdeníku]] (6/2008)
* [http://www.orthodoxia.cz/liturg/zpoved.htm O zpovědi] - z pohledu Pravoslaví

{{commonscat|Confessions}}{{Svátosti}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Svátosti]]

Svátost smíření - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu