Sysop: 1 revizi

2013-10-21T10:30:40Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 21. 10. 2013, 10:30

Sysop: Nahrazení textu

2011-05-12T21:58:59Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Titulární biskup''' je [[biskup]]em [[katolictví|katolické]] či [[pravoslaví|pravoslavné]] církve, který nespravuje skutečnou [[diecéze|diecézi]], ač byl řádně vysvěcen na biskupa. Stejně jako u diecézních biskupů existují '''titulární [[arcibiskup]]ové'''.
Titulární biskupové působí jako [[pomocný biskup|pomocní biskupové]], jako úřednící římské kurie nebo v diplomatických službách [[Svatý stolec|Svatého stolce]], případně plní jiná specielní poslání, uložená jim buď [[papež]]em nebo [[biskupská konference|biskupskou konferencí]].
Tito biskupové nesou titul staré, dnes již neexistující (ztracené) diecéze. Ty leží většinou v oblastech, jež byly v době pozdní antiky [[křesťanství|křesťanské]], dnes jsou nicméně [[islám]]ské, kupř. v severní [[severní Afrika|Africe]] a [[Malá Asie|Malé Asii]]. Existují však i zaniklé evropské diecéze, jejichž tituly se biskupům propůjčují, např. v Čechách leželo [[biskupství litomyšlské]], zaniklé v [[Husitské války|husitských válkách]] (titul biskup litomyšlský nosil v letech [[1982]] až [[2010]] [[Jaroslav Škarvada]], pomocný biskup pražský). [[Římskokatolická církev|Římsko-katolická církev]] má asi 2 000 titulárních biskupství, ne všechny bývají ovšem propůjčovány.
Vznik instituce titulárního biskupství je svázán s dobou, kdy muslimové v 7. a 8. století dobývali křesťanské státy Východu, Afriky a [[Španělsko|Španělska]]. Biskupové, přinuceni k opuštění svých diecézí, po odchodu do křesťanských oblastí pomáhali tamním [[ordinář]]ům. Doufajíce v brzký návrat na pro křesťany dočasně ztracená území, jmenovali [[papež]]ové i po jejich smrti nástupce, dočasně jim zadávajíce pomocnou funkci v existujících diecézích či plnění různých jiných poslání. Onen stav trval stále déle a po porážce [[křížové výpravy|křížových výprav]] se ukázalo, že soupeření s islámem potrvá ještě dlouho.
Od 14. století se biskupové ordináři, potřebují-li světícího biskupa, obracejí s žádostí ke [[Svatý stolec|Svatému stolci]]. Vytvořil se zvyk jmenování nesídelních biskupů s tituly neexistujících diecézí, pomáhajících v práci biskupům residenčním. Takový biskup bez diecéze býval pak nazýván ''episcopus in partibus infidelium'' ''(biskup v krajích nevěřících ''[uchvácených nevěřícími]'')''. Teprve roku 1882 papež [[Lev XIII.]] zavedl označení ''episcopus titularis'' ''(titulární biskup)''. Titulární biskupové jsou členy místních [[biskupská konference|biskupských konferencí]].

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Biskupové]]
[[Kategorie:Církevní tituly]]

Titulární biskup - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu